Štěňata - vrh A

Malá vzpomínka

20. prosince 2010 v 3:14

VRH "A" rok 2010



Dne 23.10.2010 se nám narodila 4 štěňátka, tři fenky a jeden krásný pejsek. .

Otec štěňat:
výška 37 cm
CEA genotyp NORMAL














Matka štěňat:
Ch. Enjoy Gold Ria - Henria
Výška: 36cm
Plnochrupá
CEA genotyp CARRIER



Rodokmen štěňat:


Štěňátka:


Aisha Z Lomu ve Skále - CEA genotyp - NORMAL, výška v dospělosti 33cm, plnochrupá, chovná
Majitelka: Zdena Žigová, SR

Porodní hmotnost: 198g
1. týden - 377g
2. týden - 619g
3. týden - 820g
4. týden - 1003g
5. týden - 1180g
6. týden - 1460g
7. týden - 1624g

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Ashley z Lomu ve Skále - výška v dospělosti cca. 39cm, plnochrupý, obě varlata
Výstavy: MVP České Budějovice - výborný 2
Majitel: Vladimír Randák, České Budějovice

Porodní hmotnost: 260g
1. týden - 425g
2. týden - 685g
3. týden - 886g
4. týden - 1139g
5. týden - 1350g
6. týden - 1609g
7. týden - 1880g

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Alisha z Lomu ve Skále - výška v dospělosti cca. 40cm, plnochrupá.
Zkoušky: ZZO, ZOP, BH, OBZ, OB1, A1
Majitelka: Helena Bohuslavová, Praha

Porodní hmotnost: 200g
1. týden - 380g
2. týden - 651g
3. týden - 901g
4. týden - 1218g
5. týden - 1512g
6. týden - 1880g
7. týden - 2326g

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Autumn Masha z Lomu ve Skále - výška v dospělosti cca. 34cm
Majitelka: Kateřina Pavelcová, Praha

Porodní hmotnost: 224g
1. týden - 468g
2. týden - 677g
3. týden - 918g
4. týden - 1158g
5. týden - 1409g
6. týden - 1678g
7. týden - 1960g


Vzpomínkové video...

Hoří hovno?...

13. prosince 2010 v 2:34
Tak máme za sebou další návštěvní den. Dopoledne se přiklouzali Tišňováci hledajíc mezi hromadami tajícího sněhu místečko na zaparkování jejich MPV. Snaha byla marná a tak byla z auta vypakována mládež a Hana s krabicemi napečených zákusků, zatímco hlava rodiny se jala objíždět okolí. Krabice se zákusky slibovaly mnohá sladká potěšení, což se po rozbalení více než potvrdilo. Haninu píli a pozornost jsem oplatila ve velkém stylu kávou a čajem, neboť odchov štěňat mne uvrhl za hranici bídy a nadto měli dneska v Jednotě z technických důvodů zavřeno, což mi bohužel překazilo plány na podvod s bábovkou.
Tišňovák
Tišňovačka
Tišňovátko a Borodinová
Kromě zákusků přijely i Pardubické piškoty, jimiž byly vyzbrojeny především děti. Pardubické piškoty zajistily dětem u smečky značnou popularitu, šustění pytlíku nebralo konce a chvílemi to i vypadalo, že pod náporem piškotchtivých osrstěnců dojde na kapitulaci a pytlík jim bude pokorně odevzdán k neřízené konzumaci. Nutno ale říct, že malá Tišňovačka nakonec celou situaci se ctí ustála.
malá Tišňovačka


Návštěva to byla velmi příjemná, štěňata byla akční, mladá černá Borodinová byla více než akční, neb tam šlo o žvanec, děti byly též akční, zkrátka byl šrumec a co víc dodat. Jenže jedna káva a jeden čaj dlouho nevydrží a štěňata už také odpadala a tak se posléze vyhladovělí Tišňováci začali míti k odchodu s tím, že ačkoliv jindy to nejedí, tentokrát navštíví nejblížšího "mekáče" a skoupí všechna menu.


Odpoledne mě pak navštívila krásná Šárka celá v černém :-) se svým přítelem, která mne velmi potěšila konstatujíc, že na to, že se zde chovají štěňata a vůbec tolik zvířat, tu není zas až takovej bordel. Šárka naštěstí nepekla a tak i vodu se šťávou jsem jim předkládala s lehčím srdcem.
Šárka celá v černém
I tentokrát byla štěňata akční, mladá Borodinová byla akční přesto, že nešlo o žvanec, děti nebyly akční, neb tu žádné nebyly, takže super. Vrh byl náležitě zhodnocen a pomuchlován a obdiv si vysloužil též náš krasavec Oskar, který na oplátku za ty komplimenty zanechal část sebe na Šárčinom oblečení.

focení Oskara

Kdysi mi jedna má kamarádka řekla, že kdybych měla psát o hovně, bude to na celou stránku. Nevím, jestli se mi to podaří roztáhnout tak, abych dostála jejímu odhadu, ale každopádně je to téma, které momentálně naplňuje celé naše dny, takže proč by to nakonec nenaplnilo stránku.
Jde o dvě věci. Jednak tedy o vyprodukované množství a společně s loužičkami o značnou obtížnost následného úklidu a jednak o zásadní otázku, zda hovno hoří. Tedy to psí, o velbloudím jsme již byli všichni poučeni. Začněme tedy nejdříve popisem komplikovaného procesu odklízení štěněcích výkalů, abychom poté plynule navázali na problematiku jejich následné likvidace a dospěli tím nakonec i k případné odpovědi na otázku ohledně jejich vznítivosti.
Tak tedy úklid. Pro ilustraci budu popisovat ten ranní, tam je přítomen ten dramatický podtext nedostatku času.
Ráno vstanu a shlédnu tu spoušť, naštěstí z větší části zhotovenou na novinách. Za obecného veselí již dávno probuzených štěňat, z nichž minimálně dvě mi visí na nohavicích a dvě mi srdnatě útočí na palce či na paty, čímž je znesnadněno setřásání těch zakousnutých, chápu se připraveného mopu a šoupu nohama směrem k zásobárně čistých novin. S balíkem čistých novin v jedné ruce, mopem v druhé a štěňatama zakousnutýma v nohavicích se přišourám k bedně, abych sklidila fujtajbly na novinách před bednou a mohla se dostat na noviny do bedny, z níž si krysy též udělaly WC. Stírám nejprve rozťapané loužičky na podlaze, což vyprovokuje piraně k opuštění mých nohavic a k zákusu do mopu. Nemám čas se s nima dohadovat a tak vytírám z větší části štěňatama, z menší části mopem. Když je hotovo, vrhám se na likvidaci znehodnocených novin, které jsou po ránu nasáklé skrz na skrz a je tedy potřeba vyhodit všechny vrstvy. Vrhám se do práce, štěňata opuští mop a jdou mi pomoci. Zatímco se s některými z nich zaujatě přetahuji o hnusný noviny, další mi močí za zády. Nechám tedy noviny novinama a sháním mop. Mop byl mezitím odtažen směrem k hale. Jdu si pro mop a štěňata skrz tu louži za mnou. Utírám ťápoty i louži z menší části mopem a z větší části štěňatama. Jsem už mírně vytočená a začínám se potit, proto vztekle odhazuji mop i se štěňatama co nejdál a snažím se využít několika sekund do jejich návratu k bleskovému sběru těch novin. Už mi celkem nezáleží na tom, abych to nějak solidně poskládala a vešlo se mi to tak do koše, takže to brutálně muchlám do jednoho obrovského chumlu. Mám sotva hotovo a štěňata už jsou u mě. Otírají si o mě mokré pacičky a vrtí při tom ocáskama, jako kdybychom se právě viděli dnes poprvé. Jedno z nich se mi jde vyčůrat na tu neposkvrněnou podložku, na kterou hodlám rozložit čisté noviny. Pronesu pár neslušných slov, spočítám kolik chybí do osmnáctého a povzbuzena výsledkem plním si náruč těma špinavejma novinama. Ovšem ejhle, koš je plný. Stojím bezradně u toho koše, v náručí provlhlé noviny a nahrbená Máša se právě začíná točit dokolečka. Je mi to tak nějak už jedno a jsem rozhodnuta vybojovat své vítězství nad košem. Rvu tam teda tu hromadu novin co mi síly stačí a už to vypadá celkem nadějně, když tu najednou se nořím do útrob odpadkového koše. Jsem šikovná holka a nějak jsem to vybalancovala, ale na pravé ruce mám namatlanou hořčici a na levé na nehtu napíchnutej odřezek z vepřového. Scvrnkávám odřezek a odcházím do koupelny umýt si ruce. Štěňata jdou se mnou a krátí si chvíli trháním koupelnové předložky. Budím děti a chystám se jít pokládat čisté noviny. Jedno ze štěňat pokračuje v započaté práci v koupelně, dvě kvičí dožadujíc se vstupu do dětského pokoje a čtvrté stoupá po schodech do patra. Tenhle stav mi plně vyhovuje a letím zpět do kuchyně, abych stihla položit ty noviny. Šustění čerstvých novin ale na ty zmetky působí jak červená na bejka a už se z haly řítí velká Steeplechase přímo na mě. Po chvíli urputného zápasu mezi mnou, štěňatama a novinama mám konečně hotovo. Stírám pot z čela, kašlu na bednu a jdu se konečně vypravovat. Když se vrátím z koupelny zpět do kuchyně vidím, že na čistých novinách jsou dvě dosud nevsáknuté louže a jedno hovno. Na podlaze mokré ťapky. Do koše už se v žádném případě nic nevejde a potřebuji jednat rychle, než se to zase vsákne a než to zase všechno rozšlapaj. Bleskově balím vrchní noviny i s hovnem, cestou stírám ponožkama ty mokré ťápoty a mířím ke krbu, v němž už jen žhne posledních pár kousků dřeva. Noviny po chvilce vzplanou, já s uspokojením sleduji plamen a přemítám, zda by tak pěkně hořely, bylo-li by v nich zabaleno štěně místo hovna. A v tom mě to napadlo a nesmírně to podnítilo mojí zvědavost, totiž zda to hovno shoří či nikoliv. Jsem odhodlána dojít k výsledku stůj co stůj a proto po odhoření novin beru pohrabáč a zkoumám spáleniště. Ale ať civím, jak civím, nikde nic nevidím. Buďto to shořelo, nebo se to smrsklo na něco miniaturního, co nelze pouhým okem rozeznat. Jsem připravena pokus zopakovat během následujících dní a to bez novin, aby výsledek nebyl zkreslen a já mohla celý proces nerušeně pozorovat přímo. O výsledku budu neprodleně informovat.

Štěňatům je (skoro) 7. týdnů

11. prosince 2010 v 2:11
Ráda bych věděla, jak řeší ostatní zaměstnaní chovatelé ranní frmol před odchodem do zaměstnání, zda před čištěním zubů setřesou štěňata z nohavic svých pyžam, či zda si je tam v průběhu ranní hygieny ještě ponechají viset a setřesou je až později. Také zda upřednostňují sběr nočních hovínek již před ranní houskou s marmeládou, nebo raději až po ní s tím, že to pak vezmou najednou i s čerstvým a jestli si ráno nařizují budíka, nebo se ani nenamáhají a buzení nechávají plně v kompetenci štěňat, přičemž ty zbývající dvě hodiny do obvyklého času vstávání věnují drobným domácím opravám a úklidu. Také bych ráda věděla, jak dlouho poté, co je ta pakáž vypakována z domu, jim vydrží šoupání nohama při pohybu bytem, než zase najedou na běžnou chůzi a nakonec jestli byl také někomu jinému v rámci pečlivého narovnávání kobercových smyček vytvořen neopravitelný kráter ve zvýšené podlaze o průměru 1,5cm, nebo zda jde čistě o originální počin mého odchovu... V této souvislosti mne napadá, že byste mohli také přispět v komentářích některými zajímavými škodami (včetně vyčíslení nákladů) jež vám způsobily vaše "vrhy", protože při příštím krytí bychom se tak mohli zbavit části konkurence z řad potencionálních "áčkařů".
díra


Jinak jsem tedy přemýšlela - i taková věc se mi občas stává - a zjistila jsem, že období okolo sedmého týdne věku štěňat je vůbec nejnáročnější na psychiku. Člověk je doslova pocitově rozpolcen. Na straně jedné sčítá ty škody, že. Pravda, dá se to lehce rozpočítat na čtyři ( tři, dva, pět, výjimečně i šest) díly a předložit k úhradě budoucím majitelům, konkrétně u nás jsou vyčísleny prozatím na "třítisícesedmsetpadesátkorunčeských", ale makat na tom stejně musíte nakonec vy. Taky samozřejmě nejde jen o finance. Na druhé straně je ale postaven před tvrdou realitu jejich blízkého odchodu. A ať jsou ty krysy jakkoliv záškodnické a jakkoliv je má člověk chuť kolikrát pověsit za krčky do průvanu, ve skutečnosti je má opravdu rád. A zná je jako svoje boty. Prožíval jejich vývoj z tušeného embrya po hmatatelný plod, držel je v dlani, když přicházeli na svět, vytíral jim z tlamek plodovou vodu a třel je do sucha, sledoval jejich první kroky, hrátky, nezbednosti... ví o nich všechno - co který má rád a druhý zase nerad, kterej je pecka a s kterým šijou všichni čerti... ale pravda je taková, že ve skutečnosti na vás všichni do jednoho visej. Jste to vy, kdo podnítí jejich nadšení, když přijdete z práce, vítají vás, vrtí ocáskama jako velcí psi ačkoliv jsou to ještě malá krysčata... jdou s vámi na záchod, do koupelny, kamkoliv, stejně jako ti dospělí. Jste prostě jejich a hlavně, jste první. Budou to samozřejmě dělat i nadále v nových domovech novým páníčkům, ale pořád jste to vy, komu poprvé olízli nos, komu se poprvé zakousli do nohavice a u koho poprvé usnuli zachumlaní ve klíně... a pak vám přijde ve čtvrtek zpráva jako blesk z čistého nebe, že by si jednoho z těch vašich miláčků noví páníčci rádi už v neděli odvezli. Oficiálně je to i možné. Ale, jsme na to my připraveni? Počítali jsme přeci o týden později... nastane mínus jeden ze zažitého vzorce, kdy se všichni pěkně doplňovali, fungovalo to, bude to najednou jinak... a navíc, zrovna tenhle, můj miláček a je lhostejné, které z nich to zrovna bude(zapomeneme při tom na rozdrbané džíny, šikanu kocourů, požírání hovínek vytažených z kočičích záchodků, krátery v koberci, rozškubané dokumenty a mnoho dalších neřestí) ... a už to jede. Těžko se to popisuje a pro mnohé jsou to zbytečné a sentimentální úvahy. Ale mě to momentálně naplňuje a jednou za čas si to, myslím, mohu dovolit. Obzvláště teď, v poslední době, na to mám nárok. Takže sorry, opravdu se mi po těch dušených nutriích bude stýskat.
Ashley_7t
Aisha_7t
Nakonec jsem ale shodou okolností získala ještě týden času do této první nevyhnutelné zkušenosti a tak ještě minimálně dvakrát budou naše štěňata naplňovat tyto stránky, než se s nimi napotřetí definitivně rozloučíme. A závěr bude takový, jaký si zaslouží :-)

Je třeba uvést některé věci na pravou míru a charakteristika...

7. prosince 2010 v 3:50
Tak jsem se dozvěděla, že jsou ta naše štěňátka vlastně chudinky.
miláček1
Že ta naše zlatíčka jen pomlouvám a nevidím na nich vůbec nic dobrého. Ale to přeci není ani trochu pravda. Zrovna tuhle jsem našla skvělej recept, posuďte sami:

NUTRIE DUŠENÁ NA ČERNÉM PIVĚ

1ks menší mladé nutrie ( 2 - 3ks štěňat, podle velikosti)
5 ks tlustších plátků slaniny
2 ks cibule
2 ks kostky cukru
1/2 hrnku černého piva 10 °C
1 lžíce hladké mouky
1 lžíce octa
1 lžička plnotučné hořčice
kousek másla
bobkový list
tymián
petrželka
mletý pepř
sůl
1. Plátky slaniny a kolečka cibule orestujeme na másle dorůžova
2. Na slaninu s cibulí pak vložíme jednotlivé porce očištěné, tuku zbavené nutrie (vyhublá štěňata naopak prošpikujeme slaninou), které ze všech stran opečeme
3. Maso vyjmeme, do šťávy přidáme koření, nasekanou petrželku, hořčici, ocet a cukr, osolíme, zaprášíme moukou a osmahneme
4. Zalijeme pivem, chvíli povaříme, pak do omáčky přidáme maso, přikryjeme poklicí a dusíme doměkka.

Doporučení:
Servírujeme s čerstvým chlebem.

Poznámka:
1 hrnek = 0,25l

Takže jak vidno, je na nich mnoho potenciálně dobrého. Mám ještě i recept na "Pečeni po staročesku"... a vsadím se, že by s chutí koštnul i kocour Oskar.
chudinka pejsek

V sobotu v noci jsem napsala, že poskytnu té hrstce čtenářů tohoto blogu nějakou stručnou charakteristiku jednotlivých štěňat u příležitosti jejich "šestitýdenních" narozenin. Takže hurá do toho a jdeme na to v kontextu výše uvedeného.

Aisha - jednoznačně lepší na maso a rozhodně spíše dušená než pečená, je totiž ze všech nejdrobnější. Ale maso bude chutné a šťavnaté, na první dojem sice jakoby nestálého charakteru až těkavosti, místy i jisté hrubosti, ale ve skutečnosti zemitého a pikantního základu odrážející houževnatost, živelnost, inteligenci a temperament v jedinečné směsi. A nakonec výrazný chuťový ocas kombinující doznívající nezkrotnost s něžností, jež nakonec převažuje, zanechává ve strávníkovi dlouhotrvající pocit nezapomenutelného gurmánského zážitku. Doporučujeme delší tepelnou úpravu a použití ostřejšího koření, masu za syrova neponecháváme příliš prostoru na prkénku, protože jinak se chová jako vánoční kapr. Řežeme zásadně přes vlákna, je možné mírně naklepat, ale zase do něj nemlátíme hlava nehlava, nýbrž jemně oťukáváme. Zvládneme-li přípravu, bude finální pokrm delikatesou. Nemusíme si dělat hlavu s estetickým dojmem na talíři, tady je důležitá chuť.

Ashley - doporučujeme směrovat do sladších tónů, s jemnou zeleninou, nejlépe kořenovou. Něco na způsob svíčkové na smetaně. Nechcete - li se pouštět hned do svíčkové, případně nemáte - li zeleninu, lze uvažovat například nad smetanovou žampiónovou či bešamelovou koprovou.
Surovina sama o sobě si zaslouží promyšlené zpracování a není dobré to tlačit do nějakých extrémů. Z prkénka vám to nezdrhne, ale na druhou stranu je třeba to mírně jistit, přeci jen je to jen mladé maso. Maso samo o sobě je jemné, příjemné chuti i vzhledu, od prvního dojmu až po chuťový ocas harmonicky sladěné do jednoho tónu. Není třeba naklepávat a krájíme spíše na větší kousky, přičemž nemusíme mít obavy, že by nebylo včas hotové. Při běžné kuchyňské úpravě se to každopádně bude vyvíjet tak, jak chcete a nehrozí, že by se něco připálilo nebo jinak nepovedlo. Když vy neuděláte chybu, vizuálně i chuťově to bude vynikající. Možné podávat na efekt i na chuť.

Alisha - je druh masa, co vám samo vleze na pekáč a setrvá v něm, dokud není vše připraveno. Rozhodně nehrozí, že byste to museli nějak honit po kuchyni, jediné riziko spočívá v tom, že vás to může v nezpozorovaném okamžiku připravit o další nachystané suroviny, takže byste to museli pak sfouknout jako roládu, případně jako cosi s nádivkou.
Výborný materiál pro přípravu pečených pokrmů dle speciálních receptů. Je možné použít i některého ze způsobů přípravy "za studena". Pravda, je poněkud rozměrnější, což klade i vyšší nároky na kuchyňské vybavení, ale odměnou je velmi jemné maso, vyloženě lahodné chuti i vůně, ke kterému přilnete, až vám přijde škoda to sníst a které přímo volá po obzvláštnění některým druhem exotického ovoce či ořechů. Navzdory svému vzhledu je to poměrně odolný flák masa a neutrpí škody i kdyby vám při jeho zpracování vybuchl hned vedle plynový sporák.

Autumn Masha - hodí se téměř ke všem kuchyňským úpravám, nejlépe však k vaření. Vaříme zprvu a velmi krátce v nezakrytém hrnci, čímž umožníme uniknout některým nestálým a prchavým esencím, které v syrovém stavu zbytečně zkreslují skutečnou kvalitu masa. Poté již přiklopit pokličkou a zvolna vařit za postupného přidávání dalších surovin. Není dobré spěchat a rozhodně je lepší vařit déle a pěkně do měkka, než riskovat případný neúspěch. Výborně se však hodí i k pečení. Maso obecně je jinak velmi pěkné, čerstvé, kompaktní a především chutné, jen potřebuje chvilku na odležení, aby bylo pak jeho následné zpracování radostí a výsledná chuť odpovídala jeho potenciálu, zejména když putuje z ruky do ruky. Zkrátka potřebuje uvyknout. Jeho chuť pak v plném vyjádření evokuje pocit rozvernosti, veselí a jisté komičnosti, i když první dojem může být jakoby opatrný, nevyjádřený, vyzývající k prvnímu kroku právě koštéra. Je to směsice hořko-sladko-kyselých tónů okořeněných špetkou neznámého ostřejšího koření, ale vzbuzující pocit naprosté nezávislosti. Vhodné a citlivé kuchyňské zpracování je alfou a omegou úspěchu u strávníků mimo rodinný stůl. Náročnost takové přípravy však není vůbec velká.

Už se jim to krátí...

4. prosince 2010 v 2:44
Chtěla jsem ty sígry včera nemilosrdně vyhodit na zahradu do závějí, což by jim po všech stránkách velice prospělo, ale je nám všem špatně při pohledu na hrablo, takže by se pak nikdo neměl k tomu je zase vydolovat. Tím by samozřejmě všechny nemateriální investice do nich přišly naprosto vniveč a to mi přijde krajně nerozumné. Budu se tedy holt muset smířit s tím, že nejlepší zábavou pro ty potkany je pohupování se na zácloně za účelem testování nosnosti konzole,
potvora na zácloně
úprava kobercové krytiny klasického typu s nízkým vlasem na třásňovou extravaganci, výroba palivového dříví z nohou od kuchyňského stolu a židlí, či zásadní designová i funkční úprava ostatního nábytku a dalšího bytového vybavení.
Ovšem k zahození není ani soutěž o co nejstrategičtěji položený exkrement, neboli hra "Nastraž to na ně". Princip této hry spočívá v tom, že body a uznání jsou přiznány tomu jedinci, na jehož produkt se přijde teprve až poté, co jej má některý z dvojnožců pevně a pokud možno rovnoměrně aplikován na chodidle. Lépe hodnocen je samozřejmě nášlap po nově zavedeném příkrmu, který má zajímavější konzistenci a pak také nášlap čerstvě čistou ponožkou. Kdo získal body za dnešní hovno maskované na hnědočerné koupelnové předložce, které našlápnul Miloš, to nevíme, protože identita původce musí být pochopitelně utajena. Nutno ještě dodat, že ten zbabělec, kterej to náhodou položí na místo k tomu určené, je nekompromisně diskvalifikován a je na něj koukáno skrz zakrnělý pátý prst.
Krysčata mají ale i jiné zábavy. Kupříkladu bivakování v kočičím záchodku, aportování kočičích hovínek, třídění odpadu, předčasnou skartaci materiálů na příští zasedání Rady samosprávného celku nebo likvidaci školních učebnic, čímž si ovšem hluboce naklonila Daniela, který v tom vidí jistý druh solidarity.

likvidace učebnic
A když už jsme u toho záškodnictví, které je těm štěňatům tak nějak bytostně vlastní, je třeba ještě zmínit jejich biorytmus. Většina návštěv, kterým je možné tu bandu na čas hodit na krk, k nám chodí mezi pátou hodinou odpolední a sedmou hodinou večerní. Ovšem v té době všechna štěňata zásadně spí, že. Ožívají pak záhy po jejich odchodu a zpestřují nám večerní televizní zpravodajství, případně večeři, je-li nějaká. V tomto čase probíhají nejčastěji zátěžové testy záclonové konzole, úprava křesel či likvidace koberce, tedy vesměs činnosti, které zněmožňují poklidné a soustředěné sledování televizního programu nebo okusování kuřecího stehna. Zhruba po hodině, kdy již v televizi není co ke sledování, stehna jsou studená a já jsem připravená fotit, sebou někde v prostoru šlehnou a v kómatu setrvají zhruba do 23.00 hod. Poté se opět zhruba na hodinu probouzí a nastává další kolo her. V samém závěru tohoto druhého večerního dějství odchází zpravidla Miloš spát, štěňata jakoby také a já jsem v pracovně nebo to jdu za chvíli třeba taky zalomit (hlavně v posledním týdnu). Štěňata tedy takticky v klidu vyčkají až se každý pohrouží plně do své momentální noční činnosti a zhruba okolo druhé hodiny ranní nebývale ožívají, připraveni absolvovat mnohá, pokud možno velmi hlučná dobrodružství. Zajímavou noční kulisou je kupříkladu stíhání jejich matky, která by těm žralokům už dobrovolně nedala cucnout ani za pytel buřtů. V těchto případech se nočním tichem rozléhá poměrně široká škála zvuků od ťapání deseti párů odrápovaných tlap po plovoucí podlaze a dlažbě v různém tempu až po kvičení neukojených štěňat, zdrhne - li mlíkárna po schodech nahoru do patra. Klid ale není ani v případě, že potkani jsou přesyceni, neboť volba her je vždy volena zásadně tak, aby doprovodný hluk pokud možno překračoval platné hygienické limity. Okolo třetí hodiny ranní již někteří méně zdatní jedinci začnou pociťovat mírnou únavu a nastává ideální chvíle pro hru "Nastraž to na ně". Proběhne-li totiž noční část této soutěže právě v této době - a o to se krysy důsledně snaží - je reálná naděje, že druhý den ráno bude těžká bodovací smršť. Po nakladení se štěňata zpravidla odeberou na kutě, protože je to nakonec i v jejich zájmu, ráno je třeba být čilý a sčítat body. A tak je to po celý den pořád dokola.

Fotit se ta pakáž už nedá, protože jednak je to pořád v pohybu a jednak kdykoliv zalehnu s foťákem, v tu chvíli mi visej na uších, na vlasech, zalejzaj mi za triko a vůbec různými jinými způsoby mi tuto činnost znemožňují.
V sobotu večer jim bude 6 týdnů a když přemůžu lenost a odpor k jakékoliv mimopracovní mentální činnosti, kterou poslední dobou trpím, napíši sem nějaké stručné charakteristiky jejich povah a také je zkusím vyfotit na stole. Brambořík už díky mé péči zašel, tak snad bude i nějaký roztomilý plyšák. Už to dole zase řve, je půl třetí ráno... dneska mají krysy půl hodiny zpoždění, což je ale stále podstatně méně, než vlakové spoje Českých drah v posledním týdnu.

Štěňatům je dnes 5 týdnů!

28. listopadu 2010 v 2:08
Tak jsem si říkala, že by nebylo na škodu jim opět udělat nějaké ty portréty. Původně jsem měla v plánu pro tu příležitost pořídit luxusní satény v pastelových barvičkách a obklopit je roztomilýma plyšáčkama, jak je na některých chovatelských webech zvykem, ale nakonec jsem na stůl hodila hadr a přistrčila jim k tlamám brambořík, což by dle mého názoru mělo být pro dosažení patřičného estetického dojmu plně dostačující.
Jenže zrovna v ten moment rozdováděná medvíďata neměla pro mé umělecké záměry ani za mák pochopení, takže na většině fotek je k vidění buďto část rozmazaného štěněte s bramboříkem, samotné rozmazané štěně, nebo samotný brambořík.
Alisha_5tydnu
masha_5tydnu
Také jsem se snažila o nějaké ty "postojovky", ale výsledek byl takový, že kdybych ty fotky dala na Rajče, nikdo by ta štěňata už nechtěl jsa přesvědčen, že trpí těžkou formou křivice a k tomu epilepsií. Pár fotek jsem tam ale přeci jen nestydatě šoupla.

Dneska jsme opět využili slunečného počasí a vyběhli s celou smečkou ven. Samozřejmě jsem sebou vzala foťák a těšila se, jak si zase konečně pěkně zafotím v přirozeném světle. Jenže udělejte slušné fotky, když někde leží sníh, takže si vyvážíte bílou na sníh a někde zase pro změnu sníh neleží a tím pádem je všechno úplně jinak. Ale něco se přeci jen povedlo a hlavně psiska dneska měla bezvadnou náladu. Tedy alespoň do doby, než přišlo na řadu odložení a hromadné focení. Copak ty dvě co už jsou zpracované, tam to ještě tak nějak šlo, i když Joy si to odložení také vysvětlila po svém, ale zjistila jsem, že Esterka najednou postrádá jakoukoliv formu disciplíny, zapomněla i co je to "sedni" a protože je to puberťačka nevycválaná, bude si prostě dělat co chce. A vůbec, je absolutně nezvladatelná, takže když už jsem byla totálně vytočená, snaživší se jí v představách omráčit dostupným dubovím dřívím, cedila jsem skrze zuby něco o tom, že jí čeká tvrdá vojna a dril a že se má rozhodně na co těšit. Na to konto se ona velice urazila, obšťastnila mě podobným pohledem jako můj starší syn, když mu prorokuji jeho budoucnost bude-li se flákat jako doposud, ale světe div se, setrvala nakonec, byť načuřená, na určeném místě. Ostatní fotky na Rajčeti
spolu1
spolu2
Ale zpět ke štěňatům. Po nedávných probdělých nocích jsme najeli na volný režim s tím, že oni už se s tím jejich noví majitelé potom nějak poperou. Od té chvíle porodní bedna zeje prázdnotou. Štěňata si spí kde chtějí, dělají si co chtějí a díky tomu my spíme. Stejnou volnost mají i v průběhu celého dne, protože tady už beztak není co zničit a obnovu domácnosti máme v plánu až vypadnou děti z domu, dřív to nemá smysl. Kromě toho, všechna štěňata již chodí čůrat na podložku, takže po loužičce uklouzneme jen zcela vyjímečně. Většinou tehdy, když si štěně myslí, že čůrá na podložku, ale přitom na ní má jen přední tlapy. Pokud se tak stane, je to zásadně ráno, loužička je na plovoucí podlaze a šlápne do ní Kuba v punčocháčkách poté, co je již ráno přichystán k odchodu do školky, tedy má na sobě již zmíněné punčocháčky, na nich oteplovačky s laclem, přes to mikinku, je půl osmé a pět minut a ve třičtvrtě končí příjem svišťů v tomto předškolním zařízení.
Před pár dny jsem přistavila vedle bedny přepravku, aby si jako štěňata pomalu zvykala. O nějakém pomalém zvykání však nemůže být ani řeč, protože ihned po přistavení se tam potkani narvali a udělali si z toho ložnici. Takže většinou teď spí tam. Pokud chrní jinde, pak u mojí postele, u křesla, pod stolkem apod.
Včera nás také navštívili známí s dětma, kteří jako jedni z mála nechovají psy. Štěňátka se jim moc líbila, Joy je všechny hezky olízala, zejména dětem nosánek a pusinku a bylo to roztomilé do té chvíle, než se Bagrová v celkem slušném objemu vykadila a Joy hned běžela výkal zpucnout aby snad nevychladnul, protože to by přeci byla škoda. Matka dětí a její starší dcera se sice tvářily jako že sranda, ale byly přitom obě tak trochu pobledlé, vypadalo to jako když jim není moc dobře a nadále si již držely Joy mírně od těla.
Jinak dělají štěňata všechno co už tu bylo dříve popsáno, jen to každým dnem zdokonalují. Takže se rvou, skáčou, běhají, vrčí, štěkají, vrtí ocáskama, loví nás i sebe navzájem, přetahují se se mnou o ponožku, tahají Oskara za ocas, čímž si od něj vyslouží sem tam nějakou tu facku, koušou na co přijdou, žerou, spí, mazlí se a mnoho dalšího. Jedním z nových zábavních prvků který přibyl, je tahání sourozence za ocas po bytě. Největší borec v této disciplíně je nejmenší Aisha - Kominice. Pokradmu se připlíží k sourozenci, nejčastěji k Bagrovi, uchopí ho za ocas a vleče ho po koberci střídajíce různé směry.
Některá štěňata již občas reagují na svá jména, hlavně Alisha, na kterou voláme "Elí, Eliško", pro budoucí majitele v morseovce ".-" "...", čímž je oproti Ashleyovi, Aishe a Mashe v určité výhodě. Ale špatně na tom není ani Masha, která je prostě Máša, v morseovce "- ." nebo Mášenka, v morseovce "-.." a také na to reaguje. U Aishy jsem se rozhodla, že nebudu ctít anglickou výslovnost a je to prostě "Ajša". Jenže zrovna Aisha má jen jeden obvod, většinou sepnutej na lotroviny a tak je velmi těžké zaujmout jí pouhým zavoláním.
Ve fotogalerii štěňat je pár nových fotografií ze včera a ze dneška. Chtěla jsem sem toho původně napsat více a hlavně lépe, ale mám zase stresy, protože čtvrt metru zítra hlášeného sněhu mě prostě přivádí do hluboké deprese. Nesnáším sníh, když mám na něj náladu, zajedu si na hory, ale jako na střeše svýho domu, v okapech, na autě a na silnici při cestě do práce ho mít nemusím a basta.

30.den života akčních štěňat

23. listopadu 2010 v 2:28
Jsa příznivcem co nejpozdějšího odběru štěňat od matky, byla jsem původně přesvědčená, že štěňata předám novým majitelům nejdříve 56. den. Maximálně, vzhledem k výhodě víkendu, že si je budou moci tedy vyzvednout v pátek 17. prosince, tedy 55. den.
Po včerejší noci jsem ale pevně rozhodnutá tu lůzu odsud vypakovat 50 den ihned o půlnoci a ani o minutu déle. Budoucí majitele tedy očekávám nastoupené v řadě před naším domem v neděli 12. prosince přesně ve 24.00 hod. Nakonec, v noci nebude tak silný provoz, budou doma za chviličku a nebudou mít tolik poblité auto. Takže to bude výhodné pro všechny strany. Kdo nepřijede, bude mu štěně okamžitě zasláno expres "pépéelkou" a za trest mu k tomu štěněti přibalím jedno dítě a jednoho kocoura.
No uznejte sami, jestli to není sebranka...
Neděle bohatá na návštěvy. Miloš se fláká v práci. Je třeba udržet dům v relativně obytném stavu. Není to stoprocentní, ale to snad nikdo ani nečekal, že... Zhruba v 18.00 mě přepadá těžká únava, začíná mě vše bolet a těžko se mi polyká. Neklamná známka toho, že na mě něco leze. Ukládám se tedy do postele a přestože okolí přesvědčuji, že nehodlám spát, jen si "trochu natáhnu záda", upadám záhy do bezvědomí, ze kterého mě ve 20.15 probouzí srdceryvné pištění těch krys v bedně. Zatímco jejich matka je v pohodě a spokojeně mi dýchá do obličeje její tlamní odér, já nevydržím a jdu zařídit ticho. Nacpu jim teda panděra startovacíma granulema rozmočenýma ve štěněcím mlíku, shromážďuji děti a odflakuji je párkem s kečupem, dopuji se léky a potácím se zpět do postele. Přidržujíc si oční víka, shlédnu poslední díl mikrokrimiseriálu s Bohdalkou, ve kterém to už, už vypadalo, že snad nakonec zakuká za zdí, přičemž čekám až se dostaví účinek farmak. Nakonec ale vše dobře dopadlo, zabraly i léky a tak při příštím pištění těch potkanů jsem už dostatečně fit na to, abych jim opět udělala trochu šaška. Ve 22.30 tedy lítačka až do mrtva, ve 23.30 vážím a s uspokojením odhazuji mrtvá tělíčka zpět do bedny. Protože se mi ulevilo, jdu něco podělat do mrazničky v podkroví na PC. Když byl účinek léků u konce, potácím se zpět do postele a usínám. Ve 3.15 dostane Joy záchvat kýchání a budí tím potkany, mě i Miloše. Potkani spustí vervál a protože Joy už má zřejmě cecky nalité k prasknutí až je jí to samotné blbý, jde je pokojit. V nočním tichu je slyšet jen praskání dřeva v krbu, mlaskání a drápání o podložku. Ideální chvíle znovu zabrat. Což samozřejmě činíme. Joy má ovšem tuto nepříjemnou povinnost během chvilky za sebou a jakmile to jen situace dovoluje, bezodkladně zdrhá z bedny. Napucnutá štěňata ale s mlíkem nabrala i značnou energii a jsou toho názoru, že je ideální doba na lítání a blbnutí. Naštěstí se souboje pro tuto chvíli odehrávají v bedně a tak je slyšet jen vrčení a tupé údery hlav o stěny bedny. Usínám... ve 4.10 nás probouzí kvílení. Všechna štěňata jsou napasovaná u sníženého východy z bedny a pokoušejí se odtamtad po hlavě vypadnout, aby se mohla proběhnout po koberci. Těm méně tlustým se to nakonec i daří, ti tlustí ječí. Vstáváme a vymýšlíme způsob, jak jim tyhle noční výstřednosti zatrhnout.
Nakonec přichází Miloš s nápadem, že před vchod postaví prádelní koš, ve kterém jsou náhradní deky a taky "kožíšek" :-) Přes to se k nim Joy dostane, ale oni budou mít utrum. Vyslovuji obavu, aby se jim do těch děr v prádelním koši nedostaly tlapky a nedošlo k úrazu, navíc navrhuji odoperovat hlasivky, abychom zabránili zvukovým projevům, které přistavením prádelního koše nedokážeme eliminovat. K operačnímu zákroku se nikdo nemá, ale koš je alespoň obalen dekou, protože došlo - li by k poškození pohybového aparátu štěňat, už bychom se jich nezbavili, což je pro nás v tuto chvíli prioritní. Hlasové projevy štěňat a jejich soustředěná činnost směřující k úniku z bedny mezitím nabírá celkem slušně na síle. Zabezpečíme tedy vchod prádelním košem, Miloš odjíždí do práce (docela se vyspal) a já se vracím do postele, protože nohy mě neposlouchají, hlava mě bolí a vůbec je mi blbě, takže si hodlám vzít dovču a vyležet se. Za 20 minut mě sice nebudí jekot na celou Lysou, ale naopak podezřelý klid a spokojené mumrání. Vstávám, při té příležitosti přikládám do krbu a vidím, že všechna štěňata se spokojeně šmrdolí v prádelním koši. Posbírám tedy štěňata z koše, skládám je zpátky do bedny s tím, že "dělejte si tu vy grázlíci už co chcete", padám do postele, přikrývám se ještě druhou peřinou a na hlavu vrstvím čtyři polštáře abych odizolovala zvuky. Jsem sice mírně přidušená, ale možná díky tomu konečně v 5.30 usínám a zdá se, že to nakonec vzdala i štěňata. Jenže během mého usínání se rozhodnou kocouři, že je nejvyšší čas si pořádně zařádit, lovit se navzájem s vytaženými drápy po koberci, prohnat svá šestikilová těla po dřevěných schodech do patra a vůbec, dělat přitom brajgl. Vztekle tedy honím kocoury, přidává se ke mě Joy, jako že super zábava takhle po ránu a krysy už jsou opět vzhůru... kocouři se po chvíli zklidní, jdou chroupat granule a pít vodu, přičemž vždy škrabou na podlaze (nevím, proč to dělají) a pak jdou na záchod do haly, kde deset minut hrabou v kočkolitu před vykonáním potřeby, dvacet minut zahrabávají po vykonání potřeby. Vše se po domě hezky rozléhá...
V 6.30 vstává Danďa, protože je třeba se před nástupem na vyučování vykoupat, ošetřit si beďáky, navonět se, posedět si půl hodiny na WC, strávit nějaký čas v šatně a něco pojíst...
Zkrátka, moc se mi ta noc líbila. Jsem od Kuby na ledacos zvyklá, nevyspala jsem se s ním dobře 4 roky, takže to ještě ty tři týdny vydržím. Ale víc ani ťuk. Padesátý den to jistí!
mrcha1
mrcha2


mrcha3
mrcha4
mrcha5
Ve fotogalerii přibylo tolik dnešních fotografií, že mě systém na Rajčeti upozornil, že už to trochu přeháním. Proto bude fotogalerie štěňat ode dneška rozdělena na galerii do 1. měsíce a na galerii měsíce druhého. Do té první fotogalerie byly tedy vloženy poslední fotky z tohoto období. A docela se mi líbí.

Štěňata mají dnes 4. týdny!

21. listopadu 2010 v 2:58
A včera k tomu nadcházejícímu jubileu proběhlo velké pózování před objektivem fotoaparátu, přičemž jsme se snažili o "postoj". Jenže domluva jak s kozou s nima... hlavně s Alishou - Eliškou (Dámičkou), to je Bohyně, ta i kdyby byl na tom prstu napatlanej tatarák, nebude ze sebe dělat šaška. Od toho tu na tom světě přeci není. A jak to tedy dopadlo? Tady je máte, čtyřtýdenní plyšáci, buďto nahrbení jak dromedáři, nebo natažení jak syrové špagety:

Aisha (Kominice)
Aisha4t2
aisha4t
Ashley (BigBagr)

ashley4t
ashley4t2
Alisha (Dámička) - nám nebude dělat vola, chce sedět, tak sedí...

Alisha4t
Alisha4t2
Autumn Masha (BigBagrová)Masha4t1
Masha4t2
No, budeme to pilovat, tak příště to snad bude o chlup lepší.

A co jinak?
- pirani zubatý jsou to, rvou se spolu jak já s bráchou za mlada, akorát si narozdíl od nás nezabodávají nůžky na nehty do nohou, nedávají facičky a netestují maximální mez průtažnosti sliny nad obličejem sourozence. Jinak je to ale dost podobný... vidím tam ty chvaty jako "kravata" a "bodyček", povědomý je mi i pevný zákus do nějaké končetiny nebo vzájemné vyrvávání si vlasového porostu.
- vraždí plyšáky, to zejména Ashley. Přetahujou se o střapec a hrají si s balónkem, v tom vyniká hlavně Aisha (Kominice), která se vůbec vybarvila... je z ní velmi temperamentní, troufám si říct, že i momentálně nejhbitější štěně a navíc je chytrá jak lasička, na všechno přijde jako první a všechno jako první vyzkouší, prostě taková průkopnice. Vražedná kombinace pro Zdenu.
- dokážou vyvinout celkem slušný tempo a když jsou vypuštěný na lítačku, je to mazec. No na mobil už se rozhodně natáčet nedají, takže s videama je prozatím utrum. Ale možná se mi nakonec podaří přemluvit tu mojí kameru, aby si vyměnila data s PC, tak snad pak bude nějaký finální sestřih.
- umí dávat pusinky. Hlavně Alisha a Masha. Přibatolí se, natáhnou hlavu až k mému obličeji a na moje "dej mi pusinku" mi olíznou nos.
- koušou mi ucho, nos, prsty na rukou, palec u nohy, kalhoty, triko, ovčí houni, rotoped, savé podložky a mnohé další předměty, do kterých ovšem nejdříve v běhu vždy plnou silou narazí.
- kašlou mi na kaši, což mě dost štve, protože mám super recept a prvně jsem jim to podávala se značnou hrdostí a očekáváním, jak se po ní utlučou. Místo toho si k tomu čuchli, lízli si a znechuceně se odbatolili hledat matčin struk. Nevděčníci jedni! Co by za to daly ty opuštěný chudinky u popelnic, pomyslela jsem si a chtěla to tedy dát sníst Milošovi, protože přeci to nebudu vyhazovat, nejsem milionář a kromě toho, on sní všechno. Dokonce i ... ale to až na konci. Jenže Miloš to ochutnal a prohlásil, že něco tak hnusnýho ještě v životě nejedl, štěňata že mají v tomto jeho plnou podporu a pochopení a že tím mám nakrmit záchodovou mísu. Ty bláho, tak to už na mě bylo moc, však ono ho to brzy přejde ta zhýčkanost... naštěstí je tu ještě matka štěňat a to je slušná popelnice, do té se dá hodit cokoliv. A taky že jo, talíř jsem jen tak tak zachránila. Nakonec, kdyby to snad nechtěla ani Joy, tak máme ještě Esterku a ta zjistí co žere vždycky až poté, co už to má sežrané, ta dopředu nic neanalyzuje. Takže u nás se k mé spokojenosti v podstatě nic nevyhodí.
- když chce Ashley spinkat, chce spinkat zásadně ve svém pelíšku a jsem povinna ho tam neprodleně doručit ihned poté, co se mi vyšplhá do klína a srdcervoucím kňouráním o to požádá
- když chce Aisha, Ashley, Alisha a Masha lítat, jsem povinna je okamžitě přemístit z pelíšku na koberec, zaujmout psí vyzývavý postoj ke hře, štěkat, vrčet, kutálet balónky, šmrdlat střapcem, nechat se honit, trpět okusování ušních lalůčků a přitom všem je hlídat, aby se neskutáleli z těch dvou schodů, neprorazili hlavou nohy od stolu, čůrali a kakali na připravenou podložku a potom, když už toho lítání jako mají dost, něžně je na jejich žádost přemístit zpět do pelíšku.
Sem tam je také potřeba jim předložit něco k baště, když na ně jejich matka už celkem dost peče...
Jistě uznáte, že za takového vypjatého pracovního nasazení není možné sedět u počítače a aktualizovat blog...
Nebyl to samozřejmě jediný důvod, proč se tu několik dní neobjevilo nic nového. Zasvěcení vědí, že pracuji ve sféře, kde jde především o politiku a že pracuji na pozici, která je úzce spjatá s momentálním politickým vedením. S jeho kompletní výměnou přišla i nejistota a reálná hrozba, že končím. S tím nervozita a samozřejmě i psychické vyčerpání. Po čtvrtečním jednání se zdá, že si mě tam prozatím ponechají, zřejmě proto, že už mám inventární číslo. Vyhráno ale ještě není, najelo se totiž na systém "ukaž jestli dokážeš co chci ať je to cokoliv", takže není vyloučeno, že nepřijde další krize a tím pádem další výpadek v aktualizacích... kdybyste tedy náhodou někdo věděl o nějaké slušně placené práci, která by mě bavila a při které bych mohla lítat se psama a dětma po polích a lesích, nemusela si brát práci domů na večery a na víkendy a tím pádem mohla v klidu aktualizovat blog, fotit psy a natáčet videa, napište mi na mail...
Ale zpět k pejskům... v sobotu se přijeli podívat budoucí páníčci na Aishu. Aisha, normálně vůbec nejvitálnější a nejzvídavější štěně ze všech, dobré dvě třetiny jejich pobytu u nás samozřejmě prospala, nebo - a to je ještě horší - sice bděla, avšak tvářila se, jako když není absolutně schopná jakéhokoliv pohybu ani mentální činnosti. Možná se bála, že by si jí nakonec nevzali... Teprve v samém závěru dala průchod své přirozenosti a ukázala svojí pravou tvář z celých 93%
Jinak si myslím, že si se svým budoucím malým páníčkem (i velkou paničkou) celkem padli do oka:
Adam_Aisha
Adam_Aisha2
V neděli se přijedou podívat budoucí páníčci na Mashu i Alishu a tak zbývá již jen náš Bagřík, Ashley, který prozatím žádnou budoucí rodinku nemá. Vlastně má, protože u nás se kdyžtak bude mít také dobře...


A na úplný závěr slíbená příhoda, dokazující, že Miloš sní opravdu cokoliv (ono toho tedy bylo za těch 18 let podstatně více, ale to by bylo dost dlouhý). Vůbec se to sice netýká psů, ale neodpustím si to, když už jsem na to výše narazila...
Tak tedy to byl jednou Kuba nemocný, je to asi tak dva, spíše tři roky zpět a byl s ním tenkrát výjimečně doma Miloš. K obědu byly ten den buchtičky se šodó. Kuba baští až se mu dělají boule za ušima a najednou začne fňukat. Otec zběžným pohledem skoukne synkův ksichtík a vidouc, že je celý upatlaný, zejména pod nosem, způsobem sobě vlastním a typickým, bleskurychle setře prstem problematické šodó z pod nosu sotva tříletého děcka a šetříc utěrku i kroky k vodovodní baterii, slízne setřený materiál ze svých prstů. Jako že aspoň taky ochutná, jak to má ten kluk dobrý. Nevím, jestli to bylo dobrý, já jen vím, že měl Kuba tehdy dosti ošklivou bakteriální rýmu... také si nejsem stoprocentně jista, zda by si Miloš vůbec všimnul nějakého zásadního rozdílu mezi šodó a tím, co skutečně pozřel, kdyby ho to batole neupozornilo, že "nudlička se nepapá" A on se bude ofrňovat nad mojí kaší.

24.den života štěňátek...

17. listopadu 2010 v 3:39
...je za námi jen to fikne. A co je nového? Inu, máme zoubky a to nejen špičáčky, ale i řezáčky, tudíž je třeba testovat odolnost paniččiných svršků, Danďových všude se povalujících ponožek a Kubových zaparkovaných angličáků. V rámci tohoto tématu mám pro návštěvy, které se k nám o víkendu chystají, jednu podstatnou informaci - nečekejte, že to tady bude vypadat jinak. To prostě není možné. A vemte si na sebe tepláky a bílé ponožky, hlavně ne prosím vás černé oděvy nebo jakékoliv jiné slušné oblečení, přivítá vás totiž celá smečka. Doporučuji maskáče nebo ringový oblek, bude přítomna i Arča a ta nikdy nekouše jen do rukávu... obzvláště, když je teď náhradní maminou je třeba míti se na pozoru...
arča a štěnda


žertuji, je to v jádru hodná holka, postačí tepláky a ohledně všude se povalujících hraček, pak doporučuji jen maximální opatrnost při našlapávání. Jinak pohoda.

K dnešnímu dni mají všechna štěňátka vyjma Aishy přes 1 kilogram. A tady pozor! Dámička se dostala na první pozici, tedy porazila BigBagryni!... jako bych to před nedávnem neříkala, že jistě zamaká... zítra to samozřejmě může být jinak, ale pro dnešní den je prostě na zlaté pozici. Kluk Ashley tempo jednoznačně neudržel a je třetí... více ve váhové tabulce.
arča a štěnda2

Včera, kdy jsem neaktualizovala (proč, to vysvětlím na závěr), proběhlo také velké jogurtové krmení, kterého se výjimečně zúčastnily celé psí jesle, tedy včetně Bagra a Dámičky. Protože jogurt, je prostě jogurt...
A tady nějaká ta malá fotodokumentace. Z ní bude patrné, že zatímco Aisha, Masha a nakonec i Ashley to pojali jako čistě prestižní záležitost, takové malé distingované domácí krmení, Alisha (Dámička) to vzala jako rychlokurs krasobruslení:

krasobrusleni_alisha
hezky_spolu
Ještě tu měla být fotka Esterky se štěňatama, když už jí má Arča. Jenže, Esterka je prostě torpédo, věčně v pohybu a tak ty fotky vypadají
vždycky takhle:
estí_štěně
v lepším případě takto:
estí_kus

22. den

15. listopadu 2010 v 0:19
Dneska jen v krátkosti, protože už toho ponocování jako bylo dost. Takže, dneska večer kaše nebyla, ale bylo mlíčko pro štěňata a v tom granulky. Bagr a Dámička absolutní nezájem, zato Bagrová a Kominice si zkušeně cpaly panděra z talířku jako kdyby tak dělaly odjakživa. Pak ale přišla Joy a bylo po srandě, normálně jim to sežrala. Já bych jí samozřejmě nenechala, ale holky už pak stejně nechtěly.
Kromě toho Joy na štěňata žárlí! Jak se s nima chci mazlit, hned se tam cpe taky a dožaduje se výsadní pozornosti a je přitom schopná štěně klidně i zalehnout, jen když bude narvaná u mě. Taková je to macecha protivná.
Určitých změn také dozná vybavení bedny. Poté, co jsem během dvou dnů spotřebovala savé podložky Fixies, jedno balení za 130,- Kč a stejně to tam pořád vypadalo jako ve chlívě, navíc to tedy suché rozhodně nebylo, jediná výhoda těch podložek spočívá v tom, že to neprosákne, jsem se rozhodla, že najedu natvrdo na noviny a hotovo. Těch mám slušnou zásobu a jejich obsah je beztak k tomuto účelu jako stvořený. Nebude to sice tak efektní, ale co.
Při dnešním vážení se ukázalo, že Bagr si pravděpodobně plně uvědomil své pohlaví a zjistil, že musel být úplně na hlavu padlej, když se nechal sesadit nějakou Dámičkou ze své stříbrné pozice ve váhové tabulce. Nasadil tedy během posledních čtyřiadvaceti hodin zběsilé přibírací tempo a hodnotou 59 nabraných gramů se natěsno přiblížil své sestře na kterou nyní ztrácí pouhé 3g. Všechna štěňata vůbec přibrala ze soboty na neděli celkem dost.
Pro dnešek také jedno úplně čerstvé video, opět trochu delší, ve kterém v samém závěru Dámička v důsledku přílišné zvědavosti prvně v životě na vlastní kůži zakusí zákony zemské přitažlivosti.

Štěňátkům jsou dnes tři týdny!

14. listopadu 2010 v 2:28
A takoví jsou z nich už pejsci!

Alisha
Ashley
Aisha
Alisha a Masha
A víte, co je nejhezčí? Když ráno přijdete k jejich pelíšku, oni se probudí, nebo jsou už probuzení a batolí se k vám, ocáskama mrskají ze strany na stranu a je vidět jak jsou rádi, že vás vidí. Začnou vám žužlat prsty a sápat se na stěny a nechají se podrbat pod krčkem a tak. Tak to je nejhezčí.
Dneska večer ochutnala všechna štěňátka jogurt, který jsem jim dávala olízat z prstu. Štěňata hned věděla co s tím a bylo vidět, že jim dost chutná. Ale kdybyste mě viděli! Normálně jsem se přistihla, jak přitom sama vystrkuju jazyk... takový to vrcholný soustředění, znáte to ne... ještě štěstí, že mužský koukali na Indiana Jones a ne na mě, to bych měla zase jakou dobu na talíři. Zítra večer dostanou prvně mléčnou kaši.
Dnes odpoledne jsem na pár hodin opustila psí mláďata a vyrazili jsme na místní výstaviště mrknout na výstavu "Chovatel 2010". Protože tam výjimečně měli pejsci zakázaný vstup, zůstala Esterka tentokrát doma. Nejvíce mě tam samozřejmě lákaly nutrie, poněvadž jsem chtěla naživo porovnat, nakolik se jim naše štěňata vizuálně přibližují, když už je tím druhovým jménem tak častuji. Tedy ne, že bych dodnes nevěděla, jak vypadá nutrie, ale tak přeci jen mám to teď prostě ve voku, tak srovnávám. Jako, seshora - pominu-li velikost, trochu jó, ale jinak jsou moje štěňata hezčí, to bez diskusí. A nezachránilo to ani to, že jedna z těch vystavovaných nutrií byla šampionem ČR a dostala rovných 96b... tady bych se ještě ráda zastavila. Na té výstavě byla k vidění různá drůbež, králíci, ty nutrie a nějací ti holubi. Protože den předem probíhala celostátní výstava tohoto drobného domácího zvířectva, visela u každého jedince na kleci tzv. bodovací tabulka s posudkem a u těch nejlepších kokardy. Jako, fakt jsem dodnes netušila, že se dá dostat "védéčko" za nepravidelnost hřebenu u kohouta, výše nesený ocas u slepice nebo vystouplé klíční kosti u králíka. Nebo jiná hodnocení, třeba u králíků "Mládě velmi dobré", případně "Mládě dobré". To je asi něco jako u nás "Velmi nadějný" a "Nadějný", jen mi to jaksi v tomhle případě přišlo všechno stejné, všichni králíci v tom plemeni měli prostě stejné uši a hotovo. Ale tak chovatelům čistokrevných králíků zase třeba připadají stejní všichni psi, tak proč ne. Takže tam na té výstavě byli k vidění králíci národní šampioni a vítězové plemene, kohouti národní šampioni a vítězové plemene, kachny národní šampioni a vítězové plemene, krůty národní šampioni a vítězové plemene... a byli tam také jedinci "velmi dobří" a "dobří", jen mě prostě přišli všichni stejní...
Ale zpět k našim štěňátkům. Slíbila jsem, že u příležitosti jejich třítýdeního jubilea zhodnotím, nakolik se odchýlily odhady jejich povah a temperamentu od prvního pozorování. Tak tedy:
Aisha, přezdívkou Kominice - nejvíce hravá, většinou to vždycky odstartuje, jako jediná důrazně pobízí svojí matku ke hře, dosti temperamentní, neohrožená, pohyblivá, ale i hodně mazlivá, každopádně velmi vyrovnaná, v rozrušení ve hře vydává jedinečné, zvláštní zvuky, něco mezi vrčením a jelením troubením. Odhaduji, že se bude nejvíce podobat naší Joy. Je hezky stavěná a troufám si říci, že z ní bude pěkná šeltička, možná trochu menší. Má na první pohled jinou hlavičku než její sourozenci, ale je to spíše optický klam. Bude mít nejspíše výstavní předpoklady.
Ashley, přezdívkou BigBagr - mazlíček můj, typický pejsek, trošičku opatrnější pokud jde o nové situace, ale velice rychle se zorientuje. Bývá u mě zpravidla jako první když přijdu, hravý a navíc krasavec s moc pěknou hlavičkou a docela pěkným krčkem. Umí slušně štěkat a všechno ho zajímá. V exteriéru by z něj mohl být celkem pěkný pes.
Alisha, přezdívkou Dámička - co k ní dodat... můj oblíbenec od prvních vteřin jejího narození. Kdyby nebyla zamluvená, vážně uvažuji nad tím, že si jí nechám. Zaprvé se mi moc líbí a za druhé, je to evidentně osobnost. Ta se moc nezměnila. Komentátorka všech možných situací, rozvážná, ale jinak je pro každou špatnost. Samozřejmě také mazlíček. Přitulí se a mazlí se. Myslím, že z ní vyroste velmi elegantní, pěkná šeltie. Je každopádně hezky stavěná, má krásnou hlavičku, delší krček. Má White factor. Ráda bych jí v budoucnu občas viděla na nějaké výstavě.
Masha, přezdívkou Big Bagryně - tak to je kliďas. Nejtěžší štěně, mazlík, stejně jako sourozenci, nic jí nerozhází. Má ráda baštu. Taktéž je u mě mezi prvními. Ještě jsem jí neslyšela se nějak výrazně hlasově projevovat.
Tak to bychom měli stručnou charakteristiku ke třem týdnům jejich stáří... bude se to jistě ještě měnit, proto další podobná charakteristika přibude zase za týden, kdy štěndům budou čtyři týdny a pak vždy dále po týdnech.

Jinak je třeba ještě zmínit, že Joy už někdy kojí "ve stoje", ale je to ještě dle mého názoru dosti brutus kojící metoda, protože štěňata nejsou doposud tak stabilní, aby to celé ustála, takže co chvíli nějaké z nich padá a prd z toho pak mají. Možná do toho moc zasahuji, ale v takové situaci většinou Joy někde položím a vnutím jí tak svojí představu o jediném správném kojení třítýdeních štěňat. Loupe pak po mně mrška těma svýma očima, ale holt já jsem tady pánem smečky, že...

Ve fotogalerii štěňat na Rajčeti dnes dosti nových fotografií. Bohužel po technické stránce vůbec nejhorší fotografie. Já nevím, jak jsou ta štěnda čím dál pohyblivější, neumím se nějak vypořádat s nedostatkem světla v interiéru a temperamentem štěňat. Nebo spíš to neumí ten Kanón... protože nezlobte se na mě, ale ISO na 800, F na max. hodnotě objektivu 2,8, všechna světla rozsvícena, manuální vyvážení bílé a navíc přisvětleno lampou a stejně všechny fotky k ničemu... to je k uzoufání. Boženko, jak se tohle řeší u vás?

20. den

13. listopadu 2010 v 3:38
Začínám mít pocit, že co štěňata vypijí, záhy vyčůrají. Bůhví, co jim tam Joy pouští když nejsme doma, tuhle jsem jí přistihla jak olizuje láhev od Plzně. Přitom normálně pije jenom černý a jenom v létě. No, takže ta štěňata tedy čůrají jak zjednaná a už to jsou teda docela louže. Ale jsou to šikulky, dělají to jen na Fixies podložky, na koberec a na sebe navzájem, takže celkem pohoda.
Když už jsme u tohoto tématu, nedá mi to, abych se tu nezmínila o jedné věci a tou je popocházení u kakání, ale někdy i u čůrání. To mě totiž strašně zajímá. Jako Joy to dělá od malička. Ona ne, že by se vyprázdnila na jednom místě, vona přitom chodí a trousí to za sebou a čím víc metrů přitom urazí, tím je snad spokojenější. Přiznám se, že mě to vždycky trochu rozčilovalo, protože odhadnout trajektorii jejího postupu není-li člověk přímo účasten, je nemožné a znamená to chodit po zahradě s lopatkou, opatrně našlapovat a pátrat. Já jsem si myslela, že je to prostě nějaký její zlozvyk. Jenomže ona to dělá Esterka taky. A víte co? koukám na BigBagra jak se v bedně hrbí a přitom - chodí. Zajímalo by mě, jestli je to snad nějaký plemenný znak či co, protože když to dělá i Estí, tak to asi nebude liniová záležitost i když vyloučené to není. Abych si v tom udělala trochu jasněji, končím dnes anketu ohledně klubové schůze (všem moc děkuji za účast i když mě výsledek moc nepotěšil) a pokládám prostřednictvím ankety novou otázku na toto téma...
... které teď už ale opouštím abych vám vysvětlila, proč nemůže naše Arianka chodit do domu.
Tak tedy když bylo štěňatům asi 11 dní, řekla jsem si, že bych mohla vyzkoušet jak to bude, když holky pustím dovnitř. Dříve se mi do toho nechtělo, stresovat prvničku, navíc už ze závěru březosti bylo jasné, jak Joy svůj stav bere velmi vážně a že dbá na to, aby to ostatní feny vzaly na vědomí a především náležitě respektovaly její postavení. Takže jsem počítala s tím, že si je Joy bude bránit a že si přitom nebude brát servítky. A taky jo. A nejhorší to bylo s Esterkou, tu nechtěla pustit dovnitř vůbec. Tak jsem to tedy ještě odložila. Když bylo štěňatům asi 14 dní a ta už byla trochu pohyblivá, zkusila jsem to znovu a prvně s Esterkou. Musím říct, že to bylo ze strany Joy už o mnoho lepší, ale nikoliv úplně dobré. Esterku samozřejmě potkani v bedně zaujali a ráda by se s nimi seznámila blíže, ale poté, co místo toho poznala zblízka Joinčiny "em trojky", velice rychle pochopila, že podmínkou jejího pobytu u krbu je, že nebude strkat nos do bedny. Esterka to respektuje, protože jí beztak zajímá víc co by kde vyšmejdila k jídlu. A tak může pobývat s námi v domě. Horší je to ale, jak se ukázalo, s Arčou. Tam je problém jednak v tom, že Arči hlava se nevejde do Joyinčiny mordy, zatímco naopak by to šlo s rezervou a také v tom, že Arča je jaksi ze štěňat totálně paf, má 43kg, je jí 7 let, štěňata dosud neměla a samozřejmě ani mít nebude a její nekompromisní chování naznačuje, že by mohla mláďata velice rychle přijmout za vlastní. A to za každou cenu. Ona se k nim samozřejmě chová moc hezky, olizuje je a strašně moc by chtěla být u nich. A to je to, co bohužel nejde. Jednak mám strach aby je ten hromotluk nezašlápnul, také aby mezi Joy a Arčou nedošlo k nějakému vážnému konfliktu a nakonec kvůli samotné Joy a její vnitřní pohodě. Takže bohužel, Arča musí být momentálně venku. Doufám, že až štěňata ještě povyrostou, bude Joy nakonec ráda, že je chvíli bude mít na krku taky někdo jiný a vše se v dobré obrátí.
Jinak je tomu u našich kocourů. Tam Joy samozřejmě ví, že tito dva chlupatí pánové si rozhodně nebudou na prcky dělat nějaké zvláštní nároky a tak jejich zvědavé nakukování do bedny snáší se stoickým klidem a vůbec nic to s ní nedělá. Samotné kocoury také štěňata v bedně lákají čistě ze zvědavosti, neboť tyhle myši už ponekud přerostly Žofku a tudíž se ani k lovu nehodí. Ale když jsou na koberci, probudí se speciálně v Oskarovi jeho typické masochistické sklony a je vidět, že už to s ním jen hraje a že by byl nejraději, kdyby už štěňata byla zralá na to, aby mu šla pěkně po krku. Já nevím, jestli je tohle speciálně jeho nějaká úchylka, nebo jestli jsou prostě Birmy takové, ale vrchol slasti pro Oskara je, když se mu může štěně zakusovat do krku a vůbec, když si může se štěňaty a psy hrát. Bylo to tak s Joy, bylo to tak s Jessy a bylo to tak i s Esterkou. A vidím na něm, jak se těší, až zase bude mít nové parťáky pro hru, tedy naše štěňata.
joy_oskar
Joy_estí
Jess_Oskar
dva na jednoho
Oskárek je prostě zlatíčko, co víc k němu říct.
Oskar_arianka
Takže abych se konečně dostala k našim štěňatům. Naše štěňátka těsně před dovršením třetího týdne věku pěkně baští, hodně se vyprazdňují, vesele se batolí, hrají si, brzy jim porostou zoubky, brzy ochutnají kaši, brzy si budou hrát s Oskarem a možná i s Esterkou, časem i s Arčou. V sobotu všechna budou mít více než 800g, tedy především Aisha, někteří borci budou mít přes 900g a v sobotu také budu hodně fotit. V rubrice "videa" jsou konečně ty klipy ze včerejška, které mi nešly nahrát na YouTube, druhý den to tam bylo asi desetkrát z toho třikrát nezpracované, takže nakonec na to můžete přeci jen kouknout. Ráda bych tu ještě upozornila všechny příznivce bikolorních šeltiček, že v rodné chovatelské stanici naší Esterky, v ch.s. Barabel, se 9. listopadu narodila slušná sbírka bikolorních kluků po stejném tatínkovi, jako mají naše štěňátka a naše Esterka. Všichni kluci plus jedna bonusová trikolorní holka jsou geneticky negativní na CEA a to je pro chov šeltiček u nás obrovské plus. Takové budoucí krycí pejsky tady potřebujeme :-) Navíc jsou to vážně krasavci, tak si je můžete prohlédnout zde Blog Barabelčat , tady je budete moci sledovat průběžně, nebo potom zde Ch.s. Barabel, kde se můžete mrknout i na ostatní členy Barabelovské smečky, tedy na kočičky a koťátka a také na ostatní pejsky.
Foto štěňat: Boženka Hronová
Frikulínek
FastFeet

19. dní a co si myslím o YouTube

12. listopadu 2010 v 2:04
Pro dnešek, nebo spíše včerejšek, jsem měla připravená nějaká nová videa. Byla jsem na ně celkem pyšná, tedy ne na technickou kvalitu, ale na obsah. Jenomže to by musel fungovat ten úžasnej "jútúb". Za celý večer se mi tam podařilo protlačit jediné video. Ono se to tam nahraje a pak se to jako zpracovává. Zpracovává se to hodinu, dvě, dvě a půl... to už nevydržím a zruším to. Nahraju to tam tedy znovu. A zase se to zpracovává. Tak tam souběžně nahraju další klipy a ty se také zpracovávají, že. Ve finále se nezpracuje ani jedno. Proto, ale vlastně nejen proto, se tento server umístil v mém žebříčku nejhloupějších a nejméně spolehlivých webů na první místo, hned před Facebook. Zašlu jeho vývojářům Diplom.

Naše štěňátka jsem viděla naposledy v úterý večer a pak až ve čtvrtek ráno. Ve středu jsem byla přivezena až poněkud později a to jsem je tedy neviděla, protože jsem se probudila až v ten čtvrtek ráno. Byl to opravdu náročný den a zejména večer :-)
Z toho ale vyplývá jedna zásadní věc a to je prázdná kolonka ve váhové tabulce za středu. Dneska samozřejmě už vážení proběhlo a tak jsem zjistila, že za dva dny přibral tak, aby to stálo za řeč, jenom pejsek. Ostatní nutrie nepřibraly skoro nic. Jestli to bude zítra podobné, dostanou v sobotu večer kaši a bude patlačka ve velkém stylu a z foťáku se bude kouřit.
Jinak jsem dneska během obligátního žužlání prstů zjistila, že se nám u některých štěňat klube cosi pod dásničkou. Že by to byl špičáček? U Aishy vpravo dole, u Mashy vlevo dole u toho třetího si nepamatuji kde a ani o koho jde. Zítra to ale zjistím přesněji.
Alisha

Jak jsou štěňata čím dál aktivnější, svádí to k tomu, podnikat s nimi už nějaké větší akce. Tak si vždycky vytáhnu jedno z těch, co má zrovna největší roupy a vložím ho do prostoru na koberec. Štěně sice chvíli sedí a čučí jako když nadloube volovi, ale pak se zpravidla vzpamatuje a udělá loužičku. Po tomto rutinním zahajovacím procesu už je ale vše v naprostém pořádku a štěně se rozkutálí vstříc novým obzorům. Dnes to probíhalo trochu jinak. Tedy začátek byl stejný, ale pokračování bylo nové. Jednak jsem to měla dvojitě, protože jsem vylosovala hned dva výherce tohoto zážitku, ale hlavně se do akce zapojila Joy. Ta trpělivě vyčkala až odstraním stopy po loužičkách a poté kdy už bylo jasné, že tam pro ní není nějaká práce, přišla se bavit. A to znamená, že jsme dnes zase o krok dále, neboť proběhla první zjevná hra psí maminy s jejíma svištěma. Bylo to hrozně hezký. Když uvážíme, že ještě nedávno ta štěňata vypadala takto:
39_den
Samozřejmě jsem v té chvíli měla mobil na nabíječce, to dá rozum, technika přeci musí být zásadně nepřipravená v zásadních okamžicích. Ale je jasné, že od dnešního dne budou tyto příležitosti každodenní záležitostí a tak se nebojím, že by se mi to nepodařilo natočit třeba zítra nebo pozítří. Otázkou ovšem je, jestli to uvidíte vy prostřednictvím toho super user friendly YouTube.

Ve fotogalerii jsou nějaké nové fotky, ale není jich moc. Zítra a také o víkendu ale budu mít více času, protože Kuba co? Kuba jede ke druhé babičce do Prahy... a to se jako moc často nestává, aby byl v baráku na něco klid. Zítra vám také povím, proč nemůže být s námi v domě Arianka a jak se kocour Oskar nemůže dočkat, až ho začnou mordovat čtyři mrňavý šeltie najednou.

17. dní...

10. listopadu 2010 v 1:11
Sedmnáctidenní štěňátka mají ode dneška svá jména a také zápisní čísla. Většina jmen je na přání budoucích majitelů, pejskovi jsem přidělila jméno já.
Kominice se od dnešního dne jmenuje Aisha.
BigBagr je Ashley.
Dámička je Alisha.
Bagrová se jmenuje Autumn Masha.
Zajímavé je, jak se majitelé nezávisle na sobě shodli s tím "sh", to bude asi nějaké znamení :-) Jen bude tak trochu prekérka to od sebe nějak odlišit, až je budu zvykat na jména.
V doplněné váhové tabulce už tedy štěnda figurují pod svými pravými jmény, ale jestli si odvyknu titulovat je v textech jejich přezdívkami, to nevím. I když, třeba konkrétně BigBagr byl dnes ze své stříbrné bagrovské pozice ve váhové tabulce šokujícím způsobem odsunut Dámičkou, která když zamaká, tak by dokonce snad i mohla brzy atakovat dosud neotřesitelné prvenství BigBagryně.

Jinak mají psí batolata za sebou první odčervení a rozhodně jim to vůbec nechutnalo. Já se jim teda ani nedivím, protože to musí bejt fakt pěknej humáč. Už jen podle toho, co píšou v příbalovém letáku... líčí to tam skoro jako kdyby to byla žíravina co vám rozleptá pokožku pokud to okamžitě ze sebe nedostanete, když si to "čirou náhodou" napatláte na prst, že...

Dneska ráno, poté, co se rozsvítilo a začal obvyklý ranní šrumec, nás rozveselil pejsek. Ten se nám totiž rozhodl ukázat, kdo že je od této chvíle v té bedně pánem. Zatímco holky se rozverně batolily prostorem, on seděl a nadával, že je vyrušován v tak nekřesťanskou hodinu. Ve třičtvrtě na sedm přeci každé normální slušné štěně ještě chrní. Takže roztrpčeně vrčel a poštěkával na nás, přičemž se mu ta těžká palice klimbala sem a tam a vypadal přesně jako takovej ten čoklík s hlavou na pérku, jehož někteří šoféři v čapkách vozili ještě za totáče u zadního skla "embéčka".
Ale jinak je to miláček mazlivej. Ostatně, to jsou všechna štěňata. Maličko se nám už začínají rýsovat temperamenty a uvidíme, jak se to bude vyvíjet. V sobotu, to budou mít nutrie už tři týdny, se na to podíváme podrobněji.
Dneska nejsou žádné nové fotky ani videa, protože prostě nestíhám... zítra budu pracovně pravděpodobně také pryč, ale až přijdu teď po nástupu nové, mladé a ambiciózní politické reprezentace o práci, protože je třeba vše, co bylo spjaté se starým vymést, tak to budu mít času, to nebudete stíhat prohlížet...
Jo a Esterka se nám rozhárala a taky trošilinku přibrala holka, no je z ní teď kus pěkné psí ženské :-)

15. dní jsou tu štěnda s námi...

7. listopadu 2010 v 23:51
... původně to měl být včerejší příspěvek, jako ke čtrnácti dnům, ale protože jsem se do noci mořila s videem, pak jsem si musela založit účet na "Jútúb a potvrzovací mail mi přišel až ráno, nebylo z toho včera nic.. Ale nevadí. K včerejšímu výročí jsem si připravila speciální vydání autorského příspěvku, ve kterém jednotlivá štěňátka ukáží na fotkách svá očka a na videu předvedou, co všechno už umí. Co není na videu dnes, bude zítra. Takže umí například okusovat naše prsty, nosy, dále ručníky, deky, savé podložky, máminu nohu, vlastní nohu, nohu svého sourozence atd. Taky umí sedět, skoro chodit - tady exceluje hlavně pejsek, ten se teď večer skutečně pochlapil a pěkně capkal, umí různě blbnout a to i spolu, dělat kotrmelce, válet sudy, štěkat, spát v posteli a mnoho dalšího. Kromě toho, pejsek už slyší!
Tak nejdříve ty fotky očíček. První dvě fotky jsou ze včerejška, fotka Bagryně a Dámičky ze dneška. Každopádně už není žádná sranda je fotit. Světla je v tom koutě mizerně, lampou na ně přímo svítit nechci když už koukají a do toho sebou ty fretky furt šijou. Takže fotky nic moc, ale to nejdůležitější se tam leskne.

Kominice 14 dní
Damicka 14 dni
Bagrová 14 dní

Oni se vůbec špatně fotí i když spí. To člověk zaostří, namáčkne a šup, psotníček, noha vystřelí, hlava vystřelí případně celé štěně vystřelí a je po fotce. Dneska jsem se taky rozšoupla s tím natáčením videí, ale kvalita bídná. Svojí kameru jsem nepřemluvila ke spolupráci s PC a mobil je přeci jen hlavně na telefonování, tak jsou ty klipy takové zvláštní. Prostě hrozné. A hlavně, prosím vás, jestli si to někdo budete pouštět, dejte si to bez zvuku. Ten jsem totiž zapomněla při nahrávání vypnout a kdo by chtěl poslouchat nadšený komentář mého manžela že zase po letech uvidí Návštěvníky, moje "no pošéém pejsánku, pojď, ty ši šikovnýýý" nebo kolovrátek našeho Kuby. Takže volume doleva.
A když už jsme u těch dětí. Při dnešním úklidu jsem dospěla ke stejnému přesvědčení jako minule, jen jsem z toho vyvodila jiné důsledky. Proto si štěňata všechna ponechávám a nabízím k zadání obě děti. Jeden sice ještě není plnochrupý, ale je určitá naděje, že chybějící řezák ještě doroste. Při nejhorším poskytnu výraznou slevu.
A tady jedno video na kterém zrovna exhibuje naše Kominice:

Já jsem sem tedy chtěla těch klipů vložit více, ale je to strašně velké. Tak bude lepší, když tu nechám jen odkaz na YouTube. Na YouTube je také jedno video z nočního kojení a to je dost dlouhé. Doporučuji pustit si to místo Ordinace, je to zábavnější a jelikož je tam slyšet mlaskání, má to i chytřejší dialogy.

13. dní života plyšáků

6. listopadu 2010 v 1:11

Zatímco naše štěňátka by podle odborné literatury měla již končit tzv. vegetativní fázi, já do ní právě upadám. Mám pocit, že za chvíli se budu moci jen plazit, jíst a spát. Totální psychické vyčerpání z atmosféry u nás v práci, z té nejistoty, z chování některých lidí a z před i po -volebního dění v mém okolí vůbec... do toho se ráno vstává za tmy, domů se člověk zpravidla už vrací za tmy... zkrátka, jsem ze všeho hrozně unavená. Ale to mám z toho života jakej já vedu, s jakejma lidma se stýkám...
O to raději se každý den vracím zpátky do bedny a s radostí pozoruji, jak se z myšiček stávají nutrie, jak jsou vitální, jak jsou stále více vnímavější.
Dneska mě rozesmála Kominice, které se mimochodem dnes jako první - společně s bráchou - začala otevírat očíčka. Ta holka se nezdá, je ze všech štěňátek nejméně nápadná, ale šikula zdatná to je, to se musí nechat. V minulém článku jsem psala, že ona jediná to zvedání na všechny čtyři nijak nehrotí. To asi proto, aby dneska mohla rovnou "běhat". To vám přijde do bedny máma, Kominice zavětří, vyhodnotí souřadnice a už metelí směr výčep. Normálně po čtyřech - ještě to tedy pravda bylo takové vratké - ale bylo! A hlavně tam byla fakt první. Koukala jsem na to jako blázen, to nikdo jiný z jejich sourozenců neumí. Snad proto, že je nejlehčí. Ale jinak už je to taky pěknej potkan, velkej. Zajímavé je, že i přes rozdíly v hmotnosti jsou všechna štěňata přiblížně stejně dlouhá, tedy měří od hlavy po kořen ocasu 19 - 20cm.
kominice_13dni
Jak už jsem zmínila, dvěma štěňatům se dnes začala otevírat očka a počítám, že zítra se přidají ta další. Většině se také začala odlepovat ouška a zejména Kominice teď vypadá jako netopýrek, ale třeba Bagrová už je má vcelku pěkně dolů.
Samozřejmě pokračuji ve zkoumání jejich chování a co více, nezůstávám jen u toho. Dnes k večeru jsem učinila dokonce i jeden ověřovací pokus. Tady bych ale chtěla upozornit, že citlivější povahy by mi to možná mohly mít za zlé, takže ti ať to raději nečtou. Tak tedy:
Jak jsem v tý bedně v podstatě pořád, všimla jsem si, že štěňata se ke mě chodí záměrně tulit a to přesto, že nemám mléko, nebo o tom aspoň zatím nevím. Prostě se připlazí a natulí se na mně nebo si položí hlavičku na mojí ruku či nohu a spinkají. Tak jako dalo by se to vysvětlit i teorií pudu pro vyhledání tepla, ale na termofor se teda takhle netulí ačkoliv je zhruba o stupeň teplejší než já. Tudíž jsem si chtěla vyzkoušet, jak to tedy je. Takže jsem vzala štěně a poté, co mi to Joy schválila, položila jsem jej do prostoru na koberec. Štěně se pochopitelně nejdříve začalo točit do kolečka, ale pak si našlo mojí nataženou dlaň a už se na mě drápalo. Takže mě v tom cizím a neznámém evidentně poznalo. Ono to samozřejmě není nic tak světoborného, ale svědčí to minimálně o tom, že i takové mládě je schopné vnímat více, než jen mámino břicho.
myšička moje2

Zajímavé je také jejich chování při kojení a to bych prosila, kdyby mi někdo laskavě vysvětlil.
Takže plyšáci se jdou krmit. Začnou takovým tím rytmickým taháním za cecíky, kdy mají ty krky vytažený jako labutě, hřbety prohnutý a tahají za to tak, že když potom jejich matka vstane, vypadá jako vysloužilá dojnice. Když následně Joy uzná, že už tahají dostatečně dlouho na to, aby pak odpadli únavou a na nějakou dobu jí dali pokoj, pustí jim tam za odměnu něco mléka. To se pozná tak, že písklata přestanou tahat, znehybní a začnou se cpát až se zalykají. A tady začíná to, co nechápu. Totiž ta fáze, kdy oni v klidu pijí, ta trvá tak zhruba 5 až 7 vteřin. A potom začne neuvěřitelná mela. Ze štěňat se rázem stanou fretky, začnou sebou mrskat, odstrkovat se navzájem od struků, nadávat si, přelejzat přes sebe a hledat, jestli snad z cecku sourozence neteče víc. Ať mi nikdo neříká, že oni se minuty snaží a pak jim to mlíko teče jen pár vteřin. V tom přeci musí být něco jiného, protože většinou poté, co se tak pěkně navzájem podrapou a vymění si stanoviště, tak potom ještě snad chvíli pijou nebo to tak aspoň vypadá. Takže bych byla moc ráda, kdyby mi někdo prozradil, co tohle znamená. Děkuji.
Zítra vezmu Joy po kojení na delší procházku s Esterkou. Ostatně, já jsem si taky mezi kojením odskočila třeba na ryby, tak co by Joy nemohla jít prohnat zajíce, že... Má být ještě hezky, tak budu i fotit a večer samozřejmě vyfotím ta očíčka. Možná taky zajdu s Estí a Arčou na cvičák. No a v pondělí nás čeká první odčervení štěňátek. Jejich váhy k dnešnímu dni přidám do tabulky a ve fotogalerii je pár nových dnešních fotografií. Já myslím, že na to, v jakém jsem v poslední dny stavu, tak docela dobrý. Tak se mějte moc hezky.
zívačka
Bagrová_13dni

10 dní se štěňátkama...

3. listopadu 2010 v 0:55
... a takový rozdíl. Z myšiček se už stávají malí pejsci. Tmavnou jim čumy a tlapky, světlá jim srst a chytají klasický psí móresy. Například štěkají ze spaní. A kdyby jenom štěkaly, ale oni ve spánku i utíkají a to tedy fakt nevím, kde tohle okoukali, když ještě ani nekoukají, natož aby běhali. Ale už se to taky blíží. Nebo tuhle jsem šimrala pejska pod krkem a on začal s tou nohou, no víte co, jak se přitom jako drbe. Evidentně mu to dělalo móc dobře. Taky se protahují po psovsku, zívají po psovsku a vůbec, je s nima sranda.
Samozřejmě poctivě trénují nožky, to už jsem psala minule, ale tentokrát jsem to i vyfotila a tady to je krok po kroku:
krok1
krok2

krok3Nebo tady kominice, ta to sice většinou tak nehrotí, taky co by se zbytečně dřela, že, ona má ráda svý jistý, ale nedá se říct, že by se nesnažila:kominice trénuje
pes na nohou
No a nakonec náš pejsek - jeho představa pupku narvaného až k prasknutí vybičovala k takkovému výkonu, že urazil dokonce dva kroky...

Tady jsem teď měla takový technický problém, že už jsem začala být trochu vzteklá. Jak jsem sem vložila ty fotky, tak už mi potom nešlo psát dál. Nemohla jsem se prostě dostat pod ně, abych mohla pokračovat. S tímhle fakt dost zápasím. Teď už se to - naštěstí pro tenhle článek - povedlo, ale jak to bude vypadat potom na stránce, to nevím.

No ale zpět ke psům. Chtěla jsem ještě napsat, že Joy už je ve své roli celkem mazák a tak si již podle jejího názoru může dovolit i nějaké ty macešské výstřednosti jako třeba opuštění štěňat a vyražení si za zábavou s ostatníma holkama po zahradě, vyběhnout si k jezírku a vychlemtnout z něj něco vody (ačkoliv má neustále čerstvou ve své misce) či bezohledně setřást sající myši zašustí - li někde pytlík nebo se otevře lednice. Taková je to potvora. Ale ať se zrovna fláká kdekoliv, jakmile si já vlezu třeba s foťákem do bedny že na to konečně budu mít klid a ona mi tam nebude šmrdlat tím ocasem a olizovat objektiv, to najednou přijde frajerka, to se tam hnedle cpe taky a vonipuje ty štěňata o sto šest s tím, že ona je přeci ta nejvzornější matka pod sluncem a ať to jako náležitě ocením. Což samozřejmě v tu chvíli neocením.
Nebo jak vždycky civí, když si některé z těch mimin na chvíli zapůjčím. To kouká chudinka, zvědavě, jestli jí snad to mládě ještě kdy vrátím, ale že jí tam myši kolikrát piští zatímco ona loudí svlíkací párek, to jako nic, to je v pohodě...

Ve fotogalerii dnes pár nových fotek, ale dál to takhle nepůjde. Jednak nemám nafukovací disk a jednak je to furt to samý. Takže jsem se skálopevně rozhodla, že fotit se budou jen jubilea, mezníky a výjimečné záběry. Věříte tomu?
Takže na závěr dnešní fotka pejska BigBagra, který je mimochodem k zadání, neboť paní ho odřekla.
pejsek2
pejsek1

8. den života štěňátek

1. listopadu 2010 v 0:27
Při dnešní úklidu jsem se definitivně utvrdila v tom, že je lepší chovat psy než děti. Z dětí sice nejde tolik chlupů a nemusíte jim zpravidla utírat zablácené tlapy, ale to je tak v tomto ohledu asi jejich jediné plus. Naproti tomu pes vám nemaluje po křeslech ani po zdech, neodhazuje po koutech papírky od bonbónů, nehromadí pod postelí špinavé ponožky a neodkládá vám opatlané obaly od taveného sýra do knihovny s nejoblíbenější literaturou. Zrovna tak pes nikdy neponechá použité uchošťoury na konferenčním stolku, tampónky na beďary na pračce a ani si díky němu v noci nešlápnete na vojáčka nebo nelehnete na jeřáb. Proto jsem se rozhodla, že v příštím životě už se budu věnovat jen chovu psů.
kreslo
zed
Včerejší příspěvek i focení jsem díky té odporné společenské hře poněkud odflákla a tak jsem se dnes rozhodla, že to trochu napravím. Takže jsem pro vás připravila jednu speciální váhovou informaci, čímž jsem zabila dvě štěňata jednou ranou. A tady to máte:
Kominice:
Kominice 8.dni
BigBagr:
BigBagr 8.dni
Dámička (Almond Lady)
Damicka 8.dni
BigBagryně:
BigBagryně 8.dní
To koukáte, jak jsem na to vážení vyzrála, co? A přitom posloužila výborně obyčejná Kubova zimní čepice...
Maličko fotek dnes ještě přibylo na Rajčeti u štěňátek. Ale je to v podstatě pořád stejné. Já nějak nemám to srdce ta štěňata v tomhle věku ještě nějak zvlášť aranžovat. Že bych třeba kvůli tomu vyzdobila stůl, vzbudila je kvůli tomu a jedno po druhém fotila, to mi nějak nejde. Tady na těch fotkách to bylo tak nějak fakt jak to vyšlo při tom vážení...
Jinak jsem se včera hodně pozdě v noci (čekala jsem na změnu času) opět oddávala pozorování štěňátek a učinila jsem několik velmi významných poznatků. První z nich se týká schopnosti samostatné defekace některých štěňat. Za příklad nám poslouží BigBagryně. Big Bagryně si včera napucla břicho a jala se korzovat přes ovčí houni. Docela mě to zaujalo, protože od prvního okamžiku v tom byl vidět účel. Tak tedy BigBagryně si to korzuje plazmo přes houni sem a tam a přitom to nahlas komentuje asi nějak v tom smyslu "jéééště tooo fuuurt nejni vono, je to dřina, kurňa, teď... teď nebo nikdy... teď..." a v tom okamžiku se BigBagryně klasicky po psovsku nahrbí a vyprodukuje hovínko...
No co byste na to řekli... žádnou mamku k tomu jaksi už nepotřebuje, takové triviálnosti přeci ve svém věku už zvládne v pohodě sama.
Také jsem si dnes ráno (pro mě ráno, pro někoho poledne) všimla, že štěnda nějak hřejí... a hřála po celý den. No a v neposlední řadě je třeba zdůraznit, že všechna štěňátka se snaží používat nožky. Jeden víc a jeden méně. Ale snaží se všechna. Někdo by si mohl říct, že v osmém dni je brzy. Ale prd je brzy, jakmile je nablízku mlíkárna, milé štěně se vší silou vzepře na předních a lozí. Není to ale ještě tak úplně ono, resp. nezaručuje to milému štěněti, že bude u cecku zaručeně první, tedy je třeba zkusit, co se stane, když se zapojí i zadní nožky. V takovém případě většinou následuje pád, ale tak snaha se cení, to je známá věc a opakování je matka moudrosti, to je další známá věc... takže štěňata čile trénují a to je pro mě zase další příjemné zpestření mojich chvilek s nimi strávených.

6. den života štěňátek

30. října 2010 v 1:44
Já bych taky chtěla být štěnětem...
Takové štěně si pořád chrní na kožešince, pak se vzbudí, připlazí se do mlíkárny, natankuje tam plnou, podstoupí masáž a zase se odplazí na tu kožešinku. Tam se velkoryse natáhne že je dlouhý jak první tejden v měsíci ( nebo poslední, jak u koho ) a zase si spokojeně chrupe.
Tak je tomu i v naší líhni a tak vcelku není moc o čem psát. Občas se ovšem nějakému tomu pískleti podaří ten stereotyp maličko narušit, jako se to stalo například včera, kdy jedno štěně záhadným způsobem zmizelo.
Je to k neuvěření, ale přihodilo se to v situaci, kdy v bedně byla nejen Joy, ale "úplně náhodou" a "zcela výjimečně" i já...
Mimina byla zrovna čerstvě napitá a postupně odpadala. Jedna z těch myší to pak ale vzala zkratkou pod máminýma nohama a tam v tom tunelu taky její poslední stopy končily. To jsem ovšem opravdu nečekala. Počítala jsem s tím, že bude někde natulená za Joy, případně pod nohou, za nohou, ve vocase nebo i někde mimo, ale v dohledu. Zvedám nohy, ocas, prohlížím všechny okraje, kouty... a nic. Tak jsem vypakovala mlíkárnu ven z bedny, zbývající myši jsem sklidila do krabice a hrabu. To ovšem není jen tak, protože v bedně je vzhledem k mé úchylce asi pět různých vrstev a bylo jasné, že štěně už může být kdekoliv, tedy bylo potřeba postupovat maximálně opatrně. Tady je třeba upozornit ještě na to, že jsem blondýna a tak jsem navrch kromě ovčích houní podestlala štěňatům i krásným bílým kožichem, na kterém jsem navíc zrovna v tu chvíli klečela. Kožich je sice fakt teplej a štěňatům to na něm sluší, ale taky má kapsy a rukávy a vůbec je to super skrývačka... no co byste taky ode mě mohli jiného očekávat...
Tak tedy odkrývám postupně části kožichu a opatrně se, abych štěně případně nezaklekla bylo-li by v některé spodnější vrstvě, propracovávám k rukávům a ke kapsám. Vidouc, že štěně není v žádném z rukávů a ani se nefláká po kapsách, odhazuji kožich a přesouvám se k ovčím houním. Zde má pátrací akce sice již nebyla tak komplikovaná, nicméně žádný výsledek nepřinesla. Jala jsem se tedy pokračovat dalšími vrstvami, avšak ani pod savou ložní podložkou ani pod peřinkou z mikrovláken jsem na myš nenarazila. To už mi přišlo jako trochu moc, protože pod tím je sice ještě taková ta velká psí deka s gumovou podlážkou, ale pod ní už jen bublinkovej igelit, kterej když se mi mimochodem jindy dostane do ruky tak to praskám jak divá a nepřestanu dokud to všechno nevypraskám, z čehož okolí vždy šílí. No nic, ale tak přeci pod tím bych ho viděla... takže už jsem tak nějak začala propadat panice a opravdu jsem si neuměla vysvětlit, kam se to mládě podělo. Bylo to fakt absurdní. Nemůže se vám přeci jen tak ztratit štěně.
Nakonec mi to tedy nedalo a přeci jen jsem nakoukla pod tu psí deku. A co myslíte? bylo tam. Vlevo, až skoro v rohu. Spokojeně si tam podřimovalo a veškeré dění kolem mu bylo pochopitelně totálně ukradený.
Tak jsem to zase všechno - kromě kožichu, protože když už mi jednou secvakne tak pak už to naštěstí drží - naskládala zpátky, vysypala jsem tam ty pištící myši a odškodnila je přivedenou mlíkárnou. A to je Happy And.

Jinak do váhové tabulky byly samozřejmě zapsány hodnoty u šestidenních štěňátek a mojí nejoblíbenější upovídané holčičce jsem vymyslela jméno. Bude se jmenovat Almond Lady. A zítra se bude zase fotit.

4. den života štěňátek a jejich vědecké zkoumání

28. října 2010 v 0:58
Jak jste si jistě všimli, včera nebyla žádná aktualizace. No nebyla, no. Danďa ztratil klíče od domu, Kuba má horečky a moje drahá polovička usnula za volantem mého nového auta. Jistě chápete, že za takových okolností nebyla nálada...
Neříkám, že nebyla snaha něčím přispět, ale nakonec zvítězila potřeba se z toho vyspat a ve středu už jsem zase musela do práce, tak jsem to nechala rozepsané a teď teprve se k tomu zase dostávám.
Takže, zatímco moji milí kolegové se v pondělí a v úterý otravovali v práci, já tyto dva dny strávila v bedně. Prostě, jak už tady v jednom komentáři psala Magda, i já mám pocit, že jsem štěňata vrhla já a divím se, že je ještě nekojím...
Protože je ale tedy prozatím nekojím a ani jim neolizuji prdelky, mám dostatek času věnovat se například důležité vědecké činnosti. Proto jsem tyto dva dny strávené v bedně zasvětila podrobnému behaviorálnímu zkoumání štěňat a na základě toho jsem vypracovala nějakou předběžnou charakteristiku jednotlivců i celku.
Pojďme se na to tedy podívat podrobněji a začněme s představením jednotlivých aktérů.

Tak tedy pes BigBagr a fenka BigBagryně (dříve fena č.3). Ti jsou jasní a už je znáte. Tito dva jsou si dosti podobní a lehce si je člověk splete. Naštěstí má BigBagr pindíka a tím se situace značně ulehčuje. Jejich jména vystihují nejen jejich tělesné proporce, ale i jejich chování u cecíků.
BigBagr se přisaje a přisátý vydrží stůj co stůj. Odpadá většinou až ve spánku tím stylem, že se skutálí na podložku. Často se ale stává, že o jeho "čerpačku" projeví zájem Dámička. Dámička jde na to vychytrale. Zavrtá se pod něj a šikovně ho vlastním tělem nadzvedává výš a výš. Když už BigBagrova výška dosáhne ideální úrovně, což má Dámička už ve voku, zkušeně ho přetočí na záda do pozice bezbranného brouka. BigBagr je tedy v této chvíli na zádech, zběsile přitom mrská nožičkama, vehementně zaklání hlavu a vytahuje svůj dlouhý krk. Je to evidentně slušná makačka, ale ještě pořád ten cecík statečně drží. Jenže Dámička se nevzdává a hodlá věc dotáhnout do úspěšného konce, k čemuž jí v této fázi zbývá už jen poslední krok - dosáhnout u konkurenta kritického bodu nerovnováhy a tím se ho definitivně zbavit. Uskuteční tedy - s vynaložením maximálního úsilí - poslední manévr. Zatímco do této chvíle byla její práce soustředěna do vertikální linie, nyní se pracuje v linii horizontální. Podstata fíglu spočívá v rozhoupání BigBagrova těla za využití pro ní výhodného nepoměru tělesných rozměrů. BigBagr se v důsledku toho sesouvá ze své sestry na stranu a poté již působením gravitační síly odpovídající jeho hmotnosti pouští cecík a kutálí se dolů. Dámička posléze uzme dobytý rozkojený struk.
BigBagrova sestra BigBagryně je kromě své velké krásy nápadná také svojí velikostí a hmotnostními přírůstky. V projevech se podobá svému dvojčeti BigBagrovi s tím rozdílem, že poté, co je sytá, se po žensku kultivovaně odplazí k odpočinku a nesvalí se s břichem narvaným k prasknutí jak shnilá hruška, což činí její bratr.BigBagr
BigBagřice

Fenka Kominice (dříve fenka č.1) a fenka Dámička (dříve fenka č.2).
Jsou přibližně stejně velké, ale jinak je každá jiná.Kominice
Dámička
Dámička je z profilu na první pohled podobná BigBagrovi a BigBagryni, ale je o něco menší a má úzkou lysinku. Jejím charakteristickým rysem je zvláštní přerušovaný límec, který jí vybíhá na zátylek, kde tvoří písmeno V. Jméno dostala podle toho, že je to prostě dámička. U Dámičky vám hned tak něco neprojde. Je na světě pár hodin, ale už má svojí jasnou představu o tom, jak se svým bytím naložit a nenechá si do toho moc kecat. Pokud na to není pamatováno, umí situaci patřičně okomentovat. A komentuje všechno. Například když chce ona jíst, nemá jí co Joy lízat prdelku, že. Je tedy potřeba matku pořádně seřvat. Vážení také pokládá za značně ponižující činnost, co je přeci komu do toho, kolik madam váží. Její současnou životní filozofií je to, že nejlepší cecík je vždycky ten, kterej zrovna cucá někdo jiný.
Naše Kominice je fenka s nejtmavší hlavičkou. Je to taková něžná pohodářka. Nikam se zvlášť necpe a jako jediné štěňátko mi usne na krku s hlavičkou zavrtanou do mých vlasů. Z kominice možná bude velký mazel.
Tak to bychom měli zběžnou charakteristiku jednotlivců. Jsem zvědavá, zda si některé tyto vlastnosti štěňátka zachovají i nadále a tak hodlám v tomto výzkumu do budoucna ještě pokračovat.
V průběhu mého sledování jsem také zjistila, že BigBagr se většinou paktuje s BigBagryní a Dámička se paktuje s Kominicí. Vypadá to asi nějak takto:
paktovánípaktování2paktování3
To jako není náhoda, takhle to vypadá poměrně často. I když jsou všichni čtyři pospolu, válí se na sobě nějak v tomhle duchu. Taková věc mě samozřejmě nemůže nechat chladnou a tudíž jsem se v bedně oddala hlubokomyslnému filozofickému hloubání proč tomu tak je... předpokládejme, že takhle spolu byli rozdělení v děložních rozích. Tomu nasvědčuje i pořadí narození:
1. (menší štěně) Kominice, 2. (větší štěně) BigBagr, 3. (menší štěně) Dámička, 4. (větší štěně) BigBagřině.
Potud se nijak nevzdalujeme reálnému uvažování a není na tom ani nic extra zajímavého.
Ale... jak mi vysvětlíte, že ta štěňata to společenství udržují i v raně postnatálním období? Ha? Co na to například MVDr. Magda?
A nemyslete si, že nemám nic rozumnějšího na práci.

2. den...

25. října 2010 v 22:42
... života štěňátek je skoro za námi. Ve fotogalerii jsou jejich dnešní nové fotografie.
Co dnešní den přinesl?
Brzy ráno mě probudilo pískání osamocených štěňat. Joy nikde. Přiběhla nešťastná a provinilá ihned poté, co jsem vstala abych zjistila, co se děje. A zjistila jsem to velice brzy. Joy totiž měla průjem, což je po porodu obvyklé, neboť pozřela jednu placentu. Co mě ale opravdu překvapilo je to, na jakém místě chudinka moje svojí potřebu udělala. Poté, co se jí zřejmě nepodařilo mě probudit abych jí pustila na zahradu, šla totiž na náš záchod. Jako nebudu to tady moc rozebírat, ale fakt je ten, že tam se mnou běžně chodí (někdy tam se mnou chodí všichni tři psi, takže je to taková kolektivní záležitost). Evidentně tedy ví, k jakému účelu tato místnost slouží. No není šikovná? jinej by to udělal třeba na koberec, v kuchyni nebo kdekoliv, ona ne, frajerka jde na záchod...
No nic. Štěňátka krásně prospívají, přibírají na váze - hlavně tedy BigBagr pes a BigBagřině fenka 3., to jsou fakt typičtí potomci svojí matky, ty ten cecík rvou až cucky lítaj. Však taky pes už váží 270g a fenka č.3 261g... Obzváště u té fenky mi to přijde až neskutečné, když porodní váha byla 224g, ale vizuálně to teda odpovídá.
Ale povím vám, nemá to chovatel mého typu vůbec jednoduché... jen co opadne euforie z narození zdravých štěňátek, začnou člověka přepadat obavy. Udělala jsem všechno dobře? neměla jsem ty pupečníky raději přetrhnout sama? neměla bych Joy desinfikovat nožky po návratu z venčení? nemají být ty cancoury z pupku už opadlé? proč maj na pupíku zatvrdlinu - nemůžou mít kýlu, když jim je kousala mamka sama? mají štěňátka dost tepla? (jako nedá se tam vedrem dýchat, jsme zvyklí na max. 22 °C) a nepostihne nás herpesvirová infekce? - Joy třikrát kýchla... a proč mají tak červené nožky a čumáky? dýchají vůbec?... a tak dále. Někteří to asi znáte, jednou za čas pocítíte nějakou obavu. Jenže já jsem taková normálně, dělám to u dětí, u auta, u baráku... furt jsem připravená na nejhorší scénař. Prostě tragéd...
Takže zatímco Joy je vcelku vysmátá...
mamka1
... já trpím. Já prostě nebudu mít klid, dokud ty mrňousové nebudou mít aspoň tři týdny. No, tak vlastně asi 8 týdnů... možná nikdy...
Ach jo.

1. den...

24. října 2010 v 23:24
... života mají naše štěňátka za sebou. Samozřejmě jsou to nejkrásnější a nejhodnější štěňata a Joy je nejlepší máma, jak jinak, že :-) Až do dnešního odpoledne se od nich nehnula, i krmit a napájet jsem jí musela v bedně. Po obědě už jí to ale nějak přestalo bavit, v jednom kuse ležet, a tak když mimina spí, vyráží na obhlídku teritoria. To ovšem ti prckové jaksi nehodlají tolerovat, takže v mžiku spustí vervál a Joy se, hnána mateřskými pudy, okamžitě vrací zpět k nim. A tak je to pořád dokola.
Jinak jsou to takoví tuneláři a šplhouni, pořád zalejzají buď pod ní nebo na ní a když není přítomna tak buďto na sebe nebo pod sebe. Vydržím se na ně dívat hodiny. Natáhnu se do bedny - teď teprve oceňuji její rozměry - a civím. Civím na to, jak si probojovávají své místo u cecíku, jak je Joy neustále opečovává, jak jsou krásní... s "Xtým" vrhem by mi to jistě nepřišlo nijak zajímavé, ale já "Xtý" vrh nemám a nikdy mít nebudu, takže mě to dělá dobře.
Dnes bude ještě velké vážení, ale potřebovala bych na to nějakou zaručenou vychytávku. Dost s tím totiž bojuju. My jsme za tímto speciálním účelem před nedávnem zakoupili super přesnou digitální váhu. Ukázalo se ale, že její přesnost umí ve finále lézt celkem slušně na nervy. Vysvětlím vám proč. To se v nejpříhodnější okamžik - tedy upité takřka do bezvědomí - vezme štěně a položí se na tu přesnou váhu. V tom okamžení sebou ale to umrtvené mládě začne neuvěřitelně mrskat a to aniž by jen maličkou chviličku počkalo, než ta super moderní váha vyhodnotí nepatrné odchylky oběma směry a ustálí se na co nejpřesnější hodnotě. Váha je pak z toho tak dokonale zblbnutá, že digitální display ukazuje například takto: 0,1s po položení štěněte - 266g (nebo něco, co se tomu blíží), 0,2s po položení štěněte - 281g (hlava nahoře, zapřené za přední nohy), 0,3s - 261g (štěně na zádech tlapy nahoře), 0,4s - 257g (pirueta)... atd., pokud to tedy vůbec člověk stíhá registrovat.
Takže sem s těma vychytávkama.
V této souvislosti se ještě musím k něčemu přiznat. Nejsem si úplně jistá tím, jestli fenka č. 2 není fenka č. 1 a naopak. To je způsobené tím, že jsem vůl, neboť jsem byla přesvědčená, že si je nemůžu splést a také tím, že jedna vážila po narození 198g a druhá 200g. První, co mě napadlo bylo to, že fenka č.1 byla nejlehčí a tak to v pohodě poznám podle váhy kdykoliv potom. Jenže za téhle situace, když se s tou váhou, resp. štěňaty pracuje tak, jak se pracuje, to půjde asi dost ztěžka. Já si tedy myslím, že fenka č.1 je ta s tmavší hlavičkou, ale stoprocentně jistá si tím nejsem. Dokonce je nerozpoznám ani podle ocasu, ačkoliv když se fenka č.1 rodila, chodila Joy dobrých pět minut tak, že z ní koukal jenom ten její ocásek (fenka se narodila bez obalů a prdelkou napřed, přičemž nožičky měla pod tělem), takže jsem měla dostatek času si ho důkladně prohlédnout . Bohužel, ocásek mají všichni stejný :-)
Ale teď vážně - fenka číslo 1 je prostě ta s tmavší hlavičkou a basta.
Štěňátka mají nějaké fotky u nás ve fotogalerii, ale jejich kvalita odpovídá tomu, že je to focené bleskem, který strašně nemám ráda.
Další věc, která stojí za zmínku, je velmi podstatný rozdíl v příjmu potravy u Joy jako březí feny a u Joy jako kojící feny. A já se musím ptát - kolik misek namáčených granulek, kolik kelímků jogurtu a kolik krmiva vůbec je potřeba za den, aby byla kojící fena uspokojena? obávám se, že na tuto otázku nedostanu odpověď, neboť to nelze reálně v praxi otestovat. Jednou jsem to zkoušela na Esterce, která však není ani březí ani kojící a tam u třetí misky za sebou, kdy hltala až se dávila jako kdyby nežrala týden, jsem to musela utnout. Myslela jsem si, že to Esterka zdědila nějak po svém otci, ale ono se zdá, že je to spíš nějaká infekční nenažranost a tak to má teď Joy taky.
V rubrice "štěňata" přibude zítra váhová tabulka štěňátek a časem i fotky každého z nich a nějaké povídání k nim.
A na závěr malé shrnutí: štěňátkům se daří dobře. Jsou krásná, teploučká a voňavá a všichni jsme z nich nadšení.
A takhle vás všechny jedno z nich zdraví:
ahoj!

Porod...

23. října 2010 v 8:14
V porodní bedničce zavládl klid. Štěňátka jsou přicucnutá a vypadají spokojeně. Strašně moc bych chtěla tady poděkovat všem, kteří stále psali, přispívali na blog, posílali SMS a volali. Děkujeme.

stenatka1
ve 22.40 jsme přivítali třetí zlatou fenku
ve 21.45 přišla na svět další zlatá fenka

21.22 ... jen jsem to sem napsala, přišla mi nahoru Joy říct, že už si to rozmyslela a než se někam plahočit v té kose, tak že to tedy zkusí. Takže ve 20.20 přišla na svět naše malá zlatá fenečka a ve 21.10 obrovský zlatý pejsek. Čekáme ale ještě nějaká štěňátka, takže informace ještě budou.

19.30 ... takže nějaké novinky by to chtělo... sežrala mi řízek... proběhla se venku a pokračuje si ve funění a popocházení sem a tam. Volala mi naše paní veterinářka jak jsme na tom, očekávajíce nejspíše infomaci o počtu narozených štěňat. Takže když se nebude nic dít do 21.00h, očekává nás v ordinaci. Tak nám, prosím, ještě držte palce.

16.53 ... pořád nerodíme, Joy je stále neklidnější, třese se a evidentně jí není dobře. Byli jsme se na chviličku projít venku, ale chtěla jít za pár minut domů. Doufám, že už to nebude trvat dlouho, je mi jí moc líto - sama jsem rodila Kubu 16 hodin, takže vím, jak jí asi musí být :-)

13.26 ... stav je již téměř 12 hodin stále stejný, tedy jsme pořád v přípravné fázi. Joy i já už toho máme celkem dost. Snad do večera porodíme.
aktuální fotografie Joy

joy_23_10_1



První štěňátko se narodí během několika příštích hodin. Začalo to po jedné hodině ranní. Joy přijala porodní bednu jako samozřejmost.

64. den březosti...

22. října 2010 v 21:35
... nám prozatím ještě štěňátka nepřinesl. Teplota teď večer ale 36,3! Očekáváme porod!

cesta

Štěňata vrh A

1. března 2010 v 12:18
Štěňátka jsou plánována pečlivě s důrazem na zdraví, povahy a exteriér. Všechna štěňata od nás budou CEA negativní a budou skvěle socializována, takže budou zvyklá na večerní zprávy, nedělní politické debaty, na náš turbodiesel, na kočky a na naše děti. A když budou zvyklá na naše děti, nic už je potom nerozhází.



Dne 23.10.2010 se nám narodila 4 štěňátka, tři fenky a jeden krásný pejsek. .
















Otec štěňat:
Rus Ch Blenmerrow Borodin
o: Apsledene Mystic Star
m: Shaylin Starry Eyed At Blenmerrow
výška 37 cm
CEA genotyp NORMAL



Váhová tabulka štěňat


Jménoporodní hm.1.týden2.týden3.týden4.týden5.týden6.týden
Aisha198g377g619g820g1003g1180g1460g
Ashley260g425g685g886g1139g1350g1609g
Alisha200g380g651g901g1218g1512g1880g
Autumn Masha224g468g677g918g1158g1409g1678g













 
 

Reklama