Aktuality

Štěňátka mají 5. týdnů

18. října 2017 v 0:11
Strašně to letí, to je hrozné... už je jim 5. týdnů... jsem tak ničemná, že se mi zatím nepodařilo je tady nějak podrobně představit, ačkoliv by si lotři zasloužili, aby jste se o nich dozvěděli, jaké lumpárny neustále provádějí a jak umí být protivně uječení, umanutí, panovační a já nevím co všechno ještě. Jenže víte co... ty doby, kdy jsem tady v pracovně seděla do tří do rána, někdy i déle a pak šla třeba i do práce, ty jsou už dávno pryč. Asi jsem léty dospěla k nějaké zodpovědnosti nebo co a chodím ukázněně spát už po půlnoci, takže jako nic nestíhám :-)
Tak aspoň nějaké fotky do galerie na Rajče jsem dneska pořídila a také malé video, ať vidíte, jaká sebranka to je.
A když to dobře dopadne, třeba na víkend něco vymyslím (já vím, to slibuji pořád)...

21. dní štěňat

1. října 2017 v 23:37
Dnes aktualizována, resp. doplněna sekce našich "Íček". Do fotogalerie na Rajčeti jsem nahrála nějaké nové fotografie, ale kvalita mizerná, foceno v interiéru bleskem :-(
Na dlouhé psaní dnes už není čas, ale během zítřka snad něco sepíšu a večer to sem nahraji...
Na Rajčeti též album fotografií ze čtvrteční Speciální výstavy KCHCS v Mladé Boleslavi, "fejsbukáři" již jistě mají shlédnuto.

Video štěňat 19. dní

30. září 2017 v 1:33
První video našich "Íček"... fotit budu teď o víkendu a snad se dostanu i k nějakému psaní.
Jo, ještě jména :-)
Větší kluk je Impish
Malý kluk s lysinkou je In a Flash
Zlatá holka je In a Jiffy
Veliká trikolorka co vypadá jako bikolorka je In a Trice (volacím jménem Trejsy)
Maličká trikolorka je Itty-Bitty (volacím jménem Tíbí)

Jsou dost akční a dost hluční, na to, jak jsou ještě mrňaví, to bude peklo, s výhledem do dalších týdnů.

Máme štěňátka!

10. září 2017 v 18:50
Dnes dopoledne se nám narodilo 5 štěňátek... byl to porod velmi rychlý, přirozený a naprosto bezproblémový pokud jde o jeho fyziologii. Že se první dvě psí mimina narodila trochu jinde, než jsme čekali je věc jiná, důležité je, že všechna štěňátka jsou zdravá a mají se čile k světu.
Máme tři holčičky a dva kluky, až na jednu zlatou fenku jsou to všechno trikoloři :-)
Více o porodu i štěňátkách příště...

Plánujeme štěňátka

11. dubna 2017 v 22:34
Včera mě Blog upozornil, že se tady podezřele dlouho nic neděje a že jestli to nějak nedám do pořádku, že mi to tu zruší. Tak sem musím něco malého napsat...
Takže čím začít... asi bych se tím neměla moc chlubit, ale propásla jsem vhodnou dobu k nakrytí Betynky, takže malá jarní Betáčata nebudou, naděje tedy vkládáme do její matky, která by měla hárat co nevidět. Doufám, že to klapne, protože už mám normálně štěňátkovský absťák...
Jinak jsou všichni zdrávi, čtyřnožci i dvounožci, a jak je u nás zvykem, překypují všichni temperamentem šíříc kolem sebe permanetní chaos... Cato, alias Setík, kterého rozmazluje Maruška v Přezleticích, je pěknej kanec a zanechává za sebou poslední dobou značné množství malých Setíků a Setiček. Jeho matka Esterka vloni vrhem "Ch" ukončila svojí chovnou kariéru a velmi zkrásněla. Nevím, jak to udělala, ale prostě se změnila, vyplnila, zharmonizovala se, nebo jak to nazvat, ale je teď překrásná. Betynka byla překrásná vždycky, o tom netřeba psát, ale že by nabrala nějaký rozum, či nedej Bože snad dokonce důstojnost, jako tomu je v případě Esterky, to ani náhodou. Joy oslaví zanedlouho 10. narozeniny, ale je stále stejná, úžasná paní profesorka :-) Aby té vychloubačnosti nebylo málo (to je taková infekce, víme, hodně se to šíří na Facebooku, tam jsou vám třeba někteří jedinci tak zasaženi touto nebezpečnou chorobou, že jim to velikášství už totálně zatemňuje mozek), tak velkou radost mám také z odchovů. Bohužel dneska to určitě nestihnu, ale něco snad průběžně dodám, mám nějaké fotky našich štěňat, co mi naposílali majitelé a také pár novinek, tak se budu snažit alespoň po částech doplňovat.
Počínaje předvelikonoční sobotou nás čeká výstavní maratón, v sobotu MVP Praha, v neděli a v pondělí Klubová výstava v Brandýse a další sobotu MVP v Budějovicích. Jestli to tak bude pokračovat, přijdu na mizinu :-)
Na našem Rajčeti je velmi mnoho fotografií, resp. alb, které jsou přidávány pravidelně, takže zase tak nečinní nejsme :-)

Něco velkého se událo!

22. května 2016 v 2:59
A co že se to stalo? Objevily se oči! Přišla s tím jako první Christine, alias Kristýnka a dneska už je mají všichni. Desátý den je docela brzy, ale už jsme to tu měli taky, tuším u "Béček".
Jinak musím říct, že Kristýnka je vůbec úžasné stvoření... už v tomto raném věku mne nebývale nadchla... když pominu, že je i motoricky maličko "napřed", můžu už teď s klidným svědomím říct, že z tohoto štěněte vyroste pohodová, kontaktní, inteligentní a veselá rošťanda, která navíc bude zřejmě velmi hezká. I u všech ostatních štěňátek pozoruji samozřejmě každý den také velké pokroky, přičemž se nám ta mrňata už také začínají charakterově "profilovat", takže vám to klidně můžu napráskat hned, jakej kdo je, nebo bude, protože už v tom mám celkem praxi a k tomu talent, takže se málokdy mýlím ( takhle skromná jsem odjakživa ), ale opravdu zaručit vám to budu moct až tak za dva týdny, resp. to buďto potvrdím, nebo poupravím.
Tak třeba teď v tuhle chvíli můžu říct, že Charles bude urputný a cílevědomý bojovník. Když si vytýčí nějakou metu, půjde za jejím dosažením ze všech sil a vždycky se bude všeho, co si zamane, držet "zuby - nehty". Je ochotný na sobě tvrdě pracovat, aby byl pro daný úkol vždy co nejlépe připraven. Rozměrově je z celého vrhu největší, ale nikoliv nejtěžší. Bude to takový "elegán".
V tuto chvíli nejtěžší je jeho zlatý bratr s lysinkou, který byl zpočátku nejmenší :-)
Takže Chester... puclík, baculka, robustní a kompaktní pejsek, v povaze tak trochu jako Kristýnka, je to velký sympaťák a velký oblíbenec našeho Kuby (stejně jako Kristýnka). Takže už to zase poslouchám... "ach jo, škoda, že si je nemůžeme nechat" a "nechceš si jí nechat?" a "nenecháme si ho?" a tak podobně. No, takže nenecháme. Kristýnka je zadaná a kdyby nebyla zadaná tam, kde je zadaná, byla by zadaná jinde, protože zájemců je více, než Kristýnek a Chester je sice volný, ale má pindíka a "naše" pindíky my držíme hezky stranou od našich holek.
Protože ale cizí holky by možná byly rády, kdyby byl v budoucnu k mání nějaký nový fešák, jakým Chester s největší pravděpodobností bude, počkáme si ještě chvilku a když to bude vypadat že jako jo, že by to mohl být frajer, pak ho nabídneme někomu, kdo mu dovolí pár takových šeltiích holek časem obšťastnit.
Podobnou perspektivu předpovídám i naší krásné Charlotte...
Jemná, půvabná, prozatím jakýchkoliv výstředností prostá fenka. Je maličká a ani v dospělosti to zřejmě nebude žádný obr. Charlotte má, stejně jako Christine, pořadník zájemců, takže není k mání a kdyby na to přišlo, není vůbec vyloučeno, že zůstane nakonec doma.
No a nakonec Charon...
Jeho poněkud temnější jméno vystihuje jeho samotného. Charon je evidentně mystický tvor a na tuty to bude jedno z těch štěňat, které dokonale vystihuje rčení "tichá voda břehy mele". Už to tu bylo také řečeno u jiných, takže i pro něj platí "Jo, to známe, nás neoblafneš" :-)
Charon je naprosto spokojený s daným okamžikem. Já jsem ho snad ani neslyšela vyjádřit nějakou nelibost. Snad je to tím, že se věci odehrávají přesně tak, jak on si představuje, nebo se možná dokáže dokonale přizpůsobit, nebo nevím, ale každopádně pro Charona je každá situace dobrá a z každého okamžiku dokáže vytěžit sebeuspokojení. Je to prozatím takový pohodář. I Charon už má svého budoucího páníčka.
Tak to by byla první charakteristika našich poupat... jak vidíte, nejvíce příspěvků se tu bude zřejmě objevovat právě ve "zkouškovém"...
Ve středu bude štěňatům 14 dní, budou tedy nové fotky a záznamy o jejich přírůstcích na váze a dost možná i nějaké nové povídání.

Kromě povídání o štěňatech ale jsou i nějaké novinky ze života těch dospělých...
... například náš Cato je novopečeným otcem! má pět potomků, kteří se narodily v chovatelské stanici "od Kamenité říčky", jsou skoro stejně staří jako naše "Cháčka" a jsou tam ještě nějací volní kluci. Další štěňátka po Catovi by se měla narodit začátkem června v ch.s. z Ďáblovy studánky.

Na mezinárodní výstavě v Litoměřicích se příští týden poprvé ukáže Betynky sestra Elenka (Eleanor) a také mladá Galadriel z loňského vrhu. Už se na ně moc těším, protože tam budu také...

Tak to by pro dnešek asi bylo všechno a ve středu se těšíme zase "na čtenou" :-)

Štěňátka...

20. května 2016 v 0:29
... už mají všechna svá jména... děkujeme všem, kteří nám psali na Blog i do mailu své návrhy! Bylo vás hodně a hodně bylo také jmen. Takže ještě jednou díky a pokud chcete vědět, jaká jsme vybrali, můžete se podívat na stránku štěňat, kterou již mají naše "Cháčka" vytvořenou.
Do fotogalerie na Rajčeti jsem nahrála nějaké fotografie, které byly pořízeny když byly krysičkám 4 dny a také nějaké z dneška, ale musím si postěžovat, vůbec se mnou ten potěr nespolupracuje. Jakmile vezmu do ruky fotoaparát, koukaj se hnedle smotat jak svinky, nebo strčit hlavu pod bráchu/ségru.

O víkendu bych chtěla napsat něco víc, ale vzhledem k tomu, že mám v pondělí zkoušku z genetiky, raději nic slibovat nebudu. I když... v takových případech, kdy se opravdu musím učit, obvykle najednou FAKT NUTNĚ potřebuji dělat spoustu jiných věcí, takže kdo ví...

Máme 5 štěňátek!

10. května 2016 v 23:41
Máme skvělou zprávu!

Dnes v noci, tedy 10.5.2016, se nám narodilo 5 štěňátek! Máme jednu zlatou a jednu překrásnou trikolorní holčičku a zbytek jsou kluci - dva zlaťáci a jeden trikolor. Jejich příchod na svět byl tentokrát komplikovanější, protože se jeden z těch výtečníků chtěl prodrat ven zadkem napřed, ale kdesi to trochu uvázlo, takže se nakonec narodili císařským řezem, ale v zásadě to nijak nezměnilo tu situaci, že jsou to krasavci s elánem a obrovskou chutí do života a především do jídla :-)
Jejich matka Esterka se se zákrokem taktéž vyrovnala bez problémů a skvěle se stará.
Štěňátka mají již založené své album na Rajčeti a v něm pár prvních fotografií. Jejich kvalita je sice bídná, ale něco na nich poznat je. K nahlédnutí ZDE
Nelehký úkol nás čeká se jmény... vymyslet pět jmen na "CH" není žádná sranda... doposud jsme postupovali více méně tématicky, tedy všechna jména v každém vrhu měla něco společného. Měli jsme tu římskou honoraci, zástupce anglických královských rodů, Elfy, české Honzy :-) ... takže bychom v tom chtěli dál pokračovat, ale pět adeptů na jména ve společném tématu od "Ch", to už je trochu komplikovanější. Prozatím máme dvě jména a to pro trikolorního pejska a trikolorní fenku, ti budou Charles a Charlotte a přes to vlak nejede. Malý zlatý kluk s lysinkou byl na FB navržen na Chipa, ale to se nám trochu odchyluje, nicméně, pokud nebude zbytí, může to být Chip. Takže... toto bude úkol pro vás, kteří sem chodí nakouknout, jestli se tu jednou za rok něco náhodou neobjeví... posílejte své tipy na jména, aby se co nejvíce hodila k již vybranému Charlesovi a Charlotě.

Charles

Charlotte

zlatý pejsek

zlatý pejsek 2

zlatá fenka

Jaro je tu! a budeme mít štěňátka...

7. dubna 2016 v 3:17
... a s jarem obvykle přichází (o)živení. Na jaře, jak všeobecně známo, vlévá se živočištvu s prvními jarními slunečními paprsky do žil jistá energie, nutící jej k aktivitě, hemžení a rozmnožování...
U nás to platí dvojnásob, protože, jak jste jistě již zaregistrovali, až na občasnou aktivitu na FB, které si však "Social peers neintegrovaní", nemají šanci povšimnout, nepřicházejí od nás z Lomu v období zimního spánku žádné nové informace. Nebo alespoň ne ty pozitivní...
Jedinou, a to velmi smutnou zprávou, byla ta prosincová o tom, že jsme přišli o Arianku. Odešla od nás výjimečná psí osobnost. Bez jakýchkoliv pochybností ta nejkrásnější psí duše v mém životě. Mám kolem sebe jiné psí osobnosti a jistě jich ještě mnoho poznám, mám z nich radost a jsou strašně fajn, ale Arča byla jen jedna a druhá nikdy nebude...
Trochu Arianky mi zbylo v naší Joy, která je jí v mnohém podobná, snad i proto, že ty dvě spolu strávily nejvíce času a také proto, že i ona byla obdařena opravdu nezvykle vysokou mírou inteligence... ale po Arianě mi je stále smutno a byť se dožila 12,5 roku, což na toto plemeno není málo (ale ani mnoho), nebyl její odchod od nás takový, abych mohla říct " ano kočičko, tvůj čas se naplnil, máš nárok na to, nás opustit"... bylo to tak, že i přesto, že trpěla onkologickým onemocněním, byla to nakonec právě těžká dysplazie kyčlí, díky které se jednoho dne už nepostavila na nohy a která přispěla k tak rychlému konci...
O tom, jak výjimečný pes ona byla a také jako poslední vzpomínku, zde vkládám toto video, které ti, co jsou na FB již znají...

A co dalšího, veselejšího, nám přinesl minulý rok a letošní začátek roku?

- hrdým otcem se brzy stane náš Setík - Cato z Lomu ve Skále, který poprvé úspěšně v únoru nakryl pěknou merle fenku Delayu Delu Sněžný tygr a brzy za ním přijede další nevěsta, takže se doufám "naše" rodina bude pěkně rozrůstat...
Cato byl také, společně s Elizabeth, geneticky otestován na chorobu PRA (více informací zde), tedy progresivní retinální atrofii, která je jistým strašákem v chovu mnoha plemen psů, šeltie nevyjímaje. Pro šeltie do nedávna neexistoval genetický test na toto onemocnění, ale díky mnohaletému výzkumu tohoto onemocnění na norské Škole veterinární medicíny byl nakonec identifikován příslušný lokus genomu, na kterém k mutaci dochází a tím i k možnosti identifikovat testem přenašeče či postižené jedince dříve, než budou využiti v chovu. Více o této problematice se ( v angličtině) dočtete ZDE
Kromě výše zmíněné norské instituce provádí toto vyšetření i genetická laboratoř Slovgen, sídlící na Slovensku a i přesto, že někdo pokládá za "pravé" pouze výsledky z norské laboratoře, jsou vzhledem k naprosto stejné metodice provádění testu, nejspíše kvůli grantům povinně uveřejněné ve vědeckém věstníku, zcela relevantní i výsledky z této laboratoře.
No, takže abych se vrátila k tomu podstatnému zde, jak Cato, tak Elizabeth, mají výsledky tohoto testu N/N, tedy geneticky nepostižen. Znamená to, že tito jedinci nemohou na své potomstvo přenášet toto onemocnění v žádné formě, tedy ani dispozici k němu. A z toho mám velkou radost, protože tuto chorobu, vedoucí prakticky vždy k úplné slepotě psa, pokládám za mnohem nebezpečnější a zákeřnější, než je CEA, mám s ní totiž vlastní zkušenosti u foxteriérů...

Jinak naše krásná Elizabeth (Betynka), úspěšně pokračuje ve své výstavní krasojízdě ( kdyby to někoho zajímalo, tak přehled ZDE ) a protože je to exhibicionistka a ukrutné třeštiprdlo, bude v ní minimálně ještě tento první půlrok pokračovat bez jakýchkoliv mateřských povinností. Nějak si to u ní totiž neumím představit, že by tohle stvoření, samo věčné štěně, mohlo mít mimina... říkala jsem si, že snad na druhé letošní hárání na podzim, ale protože my máme rádi štěňátka na jaře a v časném létě, kdy se s nimi dá podnikat moře věcí venku a kdy je prostě pro nás ta "pravá" doba pro zrození Nového života, bude mít naše Betynka s největší pravděpodobností vlastní štěňátka až příští rok na jaře. Ženicha pro ní však už nyní velmi pečlivě vybírám a není vůbec vyloučeno, že by to nakonec mohl být i sám náš Cato. Ale to hodně předbíhám...

Štěňátka ale mít budeme!
Nakonec, i když jsem to původně neměla v plánu, dala jsem na svojí intuici a NAPOSLEDY nakryla naší Esterku


psem, o kterém jsem uvažovala už dávno. Ačkoliv existují určité věci, kvůli kterým by někdo mohl říci, že to nebylo úplně dobré rozhodnutí, já tak nějak podvědomě cítím, že to tak má být a že ti dva si spolu sednou jako "zadeček na hrnec"... ostatně, dosud mě moje intuice nezklamala...
Očekávám tedy supermazlivá, empatická, distingovaná, ale i vhodně temperamentní štěňátka přiměřených velikostí v barvách zlaté a trikolorní.
Budeme ovšem tentokrát vypisovat extra výběrové řízení na majitele těchto štěňátek, protože půjde o poslední vrh naší Esterky, čímž nám také mimo jiné půjde o to, aby tato exteriérově hodnotná linie dále pokračovala, tedy samozřejmě, pokud můj předpoklad vyjde, protože Cato sám na to stačit nebude :-)
Zbývá tedy jen dodat, že otcem štěňat, která by se měla narodit okolo 11.5.2016, bude Brilliant Královský dar...

Foto: Hana Zvřelová

A co dalšího nového?

Joyinka - Enjoy Gold Ria-Henria se na podzim po dlouhé době ukázala na výstavě... na klubové a speciální dvoudenní výstavě v Mladé Boleslavi se, navzdory netrénovanosti, krásně předvedla ve třídě veteránů a přivezla si titul V1, BOV a BIS veterán...

Foto: Marcela Hejduková

Přesto to našim psům zdaleka nejvíce sluší na různých procházkách v přírodě, tedy v tzv. "přírodním provedení", kdy se nakonec ty naše cácory cítí zdaleka nejlépe... k dispozici jsou loňská i letošní fotoalba.
ZDE pro loňský rok a TADY pro ten čerstvý letošní.

Zprávy a fotografie máme taky od našich odchovů... nashromáždilo se mi jich moře, jejich zpracování dá celkem fušku.
Snažila jsem se alespoň nějak operativně aktualizovat sekce odchovů, dát tam nějaké nové fotky a informace, ale nějak to bohužel všechno nestíhám.
Strašně moc se mi líbí Edmont - Monty, bratr naší Betynky, který je k vidění na FB... alespoň se sem pokusím dát odkaz na jeho album, snad se to nějak podaří... MONTY
Na výstavu do Litoměřic se letos chystá také Betynčina sestra Eleanor, taky krasavice, tak se moc těším, že se zase uvidíme.
V Humpolci se jistě setkáme zase právě s Montym a nejspíše i s Galadriel. Na návštěvě u nás byl Gildor (nevyšly mi fotky) a Honzík, který je zvěčněn v našem letošním procházkovém albu. Na hlídání jsme tu letos také měli Dominika s Hynkem.
Plánujeme také nějaké hromadné setkání, resp. procházku s našimi odchovy, věřím, že se sejdeme v hojném počtu a že bude spousta fotek.
Také doufám, že se mi podaří zase brzy něco napsat, protože je toho hodně, co mám na srdci, ale bohužel dost málo času... dávám si ovšem závazek - v sobotu budu pokračovat :-)

R.I.P.

8. prosince 2015 v 23:38
Dne 6.12.2015, po delší těžké nemoci, navždy odešla naše Arianka... je mi po ní strašně moc smutno...

Štěňata už od nás budou odcházet...

25. září 2015 v 3:19
... uteklo to a já jim za celou dobu nevěnovala skoro ani řádku. To si tedy nezaslouží chuděrky malý, opomíjený... jenomže pravda je taková, že ty malý chuděrky jsou ukrutná sebranka a ve skutečnosti se už celá třesu nedočkavostí, až se za nimi zabouchnou dveře automobilů jejich skvělých páníčků. Je to totiž nezvladatelná parta hyperaktivních uřvaných fracků, kteří si každopádně a za všech okolností budou dělat co chtějí a pokud mají pocit, že to nejde zlehka, vždycky si najdou způsob, jak toho svého dosáhnout, i když to každý z nich dělá po svém...

Tak třeba Helenka...


Helenka je prudce inteligentní a má dopředu všechno dobře spočítané. Když něco chce, tak toho dosáhne a přesto vlak nejede. Helenka není ten typ štěněte, které si na vás cokoliv nějak vynucuje a rozhodně od vás nepotřebuje v ničem pomáhat. Je to silná osobnost a vyhraněná individualita, pro kterou má jakákoliv dosažená meta tu správnou hodnotu jedině tehdy, když jí dosáhla vlastními silami a vůlí. Bylo to první štěně, které na první pokus a s jistotou opustilo bezpečí porodní bedny a vydalo se na průzkum širého světa. Je pro ní typické, že nečiní jalové pokusy, nýbrž naprosto přesně odhadne své síly a schopnosti a pak jde tzv. na jistotu. Je báječná. A kromě toho je velmi, velmi pěkná. Je krásně stavěná, má dlouhý krk, skvělý pohyb, k tomu vynikající povahu. Přiznám se, že jsem si jí chtěla nechat k Betynce. Jenomže je to taky "kus holky". Byla z celého vrhu největší už od narození, ale zase to nebylo nijak extra velké štěně, na naše poměry :-) a tak jsem stále čekala, jak se to všechno bude vyvíjet. Okolo sedmého týdne už ale bylo jasné, že Helenka bude především ideální adeptkou na studium práv nebo jakékoliv jiné, podobně náročné studium, a tak k tomu dostane skvělou příležitost, protože se v úterý odstěhuje do Prahy k paničce, která je více než povolanou osobou k řádné průpravě.

To Hanička, to je jiná káva...


Hanička je tryskomyš. Živel. Ona rozhodně neztrácí čas nějakým extra dlouhým přemýšlením. Co jí zrovna napadne, to udělá, bez ohledu na to, jak to dopadne a pokud to nejde, nějakým způsobem si to vynutí... hlavně aby bylo všechno po jejím. Například... "jako, nezlobte se na mě, ale každé řádné štěně v šest ráno baští, takže konec vychrupování a přesně o šesté tu chci mít před čumákem misku s granulema. Nenamáhej se s nějakým namáčením, zbytečně to pak zdržuješ"... nebo... "každé štěně má právo se svobodně rozhodnout, zda chce být v domě, či na zahradě, což je ostatně zakotveno v psí Ústavě práv, přečti si to ty frajerko v pantoflích, který ti stejně zakrátko úplně rozdrbu... takže laskavě nebrebtej, když chci být chvilku venku a zakrátko na to zase vevnitř, ty jsi povinna mi vyhovět. A nezapomeň na to, že když není po mém, ví to celá Lysá, že mě omezuješ na právech..."
Tak to je celá Hanička. Živelná, temperamentní, nespoutaná, hlučná. Je to pěkné štěně, kterému předpovídám jistou kariéru, pokud vše půjde tak, jak bych si přála. Ačkoliv je poměrně těžká, není nijak zvlášť veliká, má silnou kostru, pěknou hlavu, zkrátka, bude z ní hezká fenka. V tomto věku je až neskutečně podobná své polosestře Eleanor alias Eny a troufám si říct, že tomu bude tak i v dospělosti...

Mimochodem, Eny se na nás minulý víkend přijela podívat a vyrostla z ní opravdu hezká slečna, na které je i přesto, že majitelům zanechala na koberci všechny své chlupy vidět, že je na co se koukat...

- Eleanor 16. měsíců
Více k Elence v sekci "Vrh E"...

Tak to bychom měli něco málo k Haničce, nutno ještě dodat, že Hanička se krátce před odběrem uvolnila, přestože byla zadaná v podstatě ještě před svým narozením. Bohužel, nebo snad možná Bohudík jsme zjistili, že budoucí majitelé nejsou z našeho pohledu zcela ideálními páníčky pro náš odchov a tak jsme se nakonec rozhodli, že jim Haničku neprodáme. Hanička tu tedy s námi bude čekat na tu správnou rodinu, která si jí zaslouží!

Dále tu máme pejska Honzíka....



Honzík je miláček naše Kubíka - "mami a nemůžeme si ho nechat?" a "mami, víš, koho bych si nechal, kdyby to šlo?"... Honzík je tak nějak "od všeho trochu". Až do nějakého pátého, poloviny šestého týdne to byl "můj" typický pejsánek, mazlíček, miláček, mamánek, prostě takové to štěně samčího pohlaví, které si vždycky v každém vrhu vyberu ( a ono mě ) a pak na něm z nějakého neznámého důvodu visím. Honzík byl povahou hodně podobný Dominikovi. Jako, tak trochu pecička. Bezbranné stvoření zcela závislé na ženské péči a opětující vaší lásku a něhu svojí absolutní odzbrojující příchylností vyjadřovanou nejčastěji tulením se a cumláním ucha a nosu. Takové to intimní souznění... toto souznění však vzalo zcela za své v okamžiku, kdy se Honza okolo šestého týdne probral z mrákot a poprvé se mi zakousnul do ponožky. Od té doby je to především lovec. Co se nedá ulovit a zneškodnit, to není hodno pozornosti. Mazlit se s ním můžu, ale jedině je-li zakousnutý do mého ucha. Takže už jako něžně nežužlá. Ale jinak je to stejně náš miláček... každopádně je to velký a mohutný pes. Netroufám si teď vůbec říct, co z něj nakonec vyroste a myslím tím do výšky. Ale jinak, jinak to bude pěkný, impozantní pes, dobrých proporcí a hezkou hlavou. Honzík má svojí fantastickou rodinu, do které zapadne jako puzzle a odejde od nás v pondělí.

Nakonec jsem si nechala Hynka...


Hynek je taková bonsai. Maličký pejsek se vzevřením čertíka. Upřímně, byl to od začátku, resp. od chvíle, kdy se štěňata začínala projevovat, takový malý "outsider". Dnes mohu říci, že zcela neprávem. Fakt je sice ten, že Hynek jako jediné štěně šetří vstřícností vůči cizím lidem a celkově je poněkud opatrný, nelze od něj čekat nějakou extra průbojnost, ale je to dozajista zvláštní osobnost. Hynek je děsně něžné stvoření, které má srdce jen pro někoho, ale zato zcela otevřené. Velmi jsem si ho oblíbila. Hynek zcela jistě nebude matador výstavních kruhů, ale bude to skvělý společník do rodiny. Je to spíše klidnější pejsek a je velmi chytrý a velmi mazlivý, ale umí se i rozdovádět, takže to není žádný ňouma. Hynek je prostě "typická šeltička" ve všech směrech. Hynek je zamluvený do rodiny, která už má od nás Dominika, ale není vyloučeno, že všechno nakonec dopadne jinak.

Tak to bychom měli v krátkosti něco o našich štěňátkách z "Háčkového vrhu", jejichž fotografie jsou k vidění zde -

Potřebovala bych tu napsat mnohem více, nejen o štěňatech, ale i o dospělcích, o tom, co nás potkalo, co mě naštvalo, co mě naopak potěšilo a vůbec, co by bylo vhodné zaznamenat, ale mám strašně málo času, vůle a sil. Možná jsem to špatně pojala, tyhle stránky. Možná bych si měla přiznat, že už to nikdy nepůjde tak, jako dříve, kdy to šlo samo, kdy jsem sedla a psala do tří do rána a pak šla v pohodě do práce. Možná bych si měla přiznat, že jsem o pět let starší, možná už také zodpovědnější a že prostě potřebuji jít dříve spát. Snad by pro mě také bylo přijatelnější, kdybych si uvědomila, že toto je Blog a že nemusím pokaždé psát romány a doprovázet to obrazovým materiálem, který nejdříve musím zpracovat, do čehož se mi už na stará kolena v noci nechce, protože padám únavou.
Proto jsem se rozhodla, že je-li toto blog, a to je, pak můžu sem tam přispět nějakou notickou, něčím, co mě zrovna naplňuje a nemusí to být vždycky nutně o psech. Ale aspoň to tady bude zase trochu žít...
Proto ode dneška, i kdyby to měla být jedna věta, když se mnou něco hejbne, bude to tady.

Mějte se pěkně.

Jo, málem bych zapomněla!

Skvělá, úžasná Celeste z Lomu ve Skále se (vůbec poprvé) zúčastnila Klubové výstavy v Pardubicích a hned se v konkurenci umístila na třetím místě, tedy "výborná 3", ona je opravdu fantastická, nejen na parkuru...


Na stejné Klubové výstavě se také předvedl její sourozenec, náš Cato z Lomu ve Skále a také skvěle - "Výborný 2, res. CAC"...


No a naše Betynka, Elizabeth z Lomu ve Skále se během mého "blogového mlčení" také zúčastnila pár výstav a tak již získala, kromě dvojnásobného CAJC a BOJ, také svůj první BOB...


O všech odchovech i našich psech jsou informace v jejich sekcích. Fotografie z posledních výstav jsou k vidění tady:


Máme štěňátka

9. srpna 2015 v 1:48
S větším zpožděním zapříčiněným technickými problémy (stávkoval mi hlavní PC), oznamuji, že se nám dne 3.8.2015 narodila štěňátka. Krásná štěňátka. Porod sám o sobě nebyl komplikovaný, pouze trochu zdlouhavý, Vitka přivedla na svět původně pět štěňátek, jedna zlatá fenka s váhou pouhých 146g však zemřela krátce po porodu, což byla pro nás velmi smutná událost nejen proto, že se nám to stalo vůbec poprvé, ale také proto, že to byla prvorozená a velmi, velmi krásná fenka… nedá se nic dělat, i to se bohužel stává. A tak nám zbyla čtyři štěňátka, dvě fenky a dva pejsci. Párečky máme i ideálně barevně vyvedené, takže je to zlatý pejsek a zlatá fenka a trikolorní pejsek a trikolorní fenka. A jak už jsem zmínila, jsou to všechno velcí krasavci. Pokud jde o jména, bude to tentokrát hezky česky a tak máme Honzíka, Haničku, Helenku a Hynka.
A protože od porodu už uplynulo pět dní, mám ty malé raubíře už i tak trochu prokouknuté, takže jako vždy, jdeme na jejich první charakteristiku… a bude to celkem maso…
Jo, jedeme podle pořadí narození:

Trikolórní pes Hynek


Hynek má za to, že se na tomto mrzkém světě ocitl jen politováníhodným omylem… "kdo se vás prosil o moje zplození" komentuje to černé štěně nepříjemně nahlas a nepříjemně často svojí zoufalou existenci a snaží se někam zmizet. Pokud možno navždy. Plazí se tedy vehementně prostorem a s hartusením usilovně hledá ten nejtmavší kout do kterého by se mohl zapasovat, případně se vrtá pod podložky. Z Hynka je pak vidět buďto nic, nebo boule pod dekou. Když je náhodou spatřen ve volném prostoru, jeví se jako překrásné štěně s elegantní postavičkou a líbivým ksichtíkem.

Zlatý pes Honzík


Honzík je pravý opak Hynka a vůbec je to mezi sourozenci štěně jak z jiné dělohy. Honzíkovi jsou kouty celkem jedno už jen proto, že by se tam jaksi nevešel. Nebo vešel, ale musel by vynaložit jisté úsilí, což mu za to, že mu bude do prostoru vyčuhovat jeho velká zlatá zadnice, rozhodně nestojí. Je mu tedy celkem šumák, kde se uloží, hlavně že je to pohodlné. Honzík toho taky moc nenakecá, čímž se též liší od svých sourozenců. Honzík je ukrutně sympatické štěně, které se velmi podobá naší Elizabeth a je to přesně ten typ, ke kterému mám tendenci nebezpečně přilnout.

Zlatá fenka Hanička


No tak to je kapitola sama pro sebe. Hanička je málokdy opravdu spokojená a velice ráda to dává hlasitě najevo. V bdělém stavu prakticky mlčí jen když má v tlamě struk. Záruku ticha však skýtá jen takový struk v tlamě, z kterého teče mléko. Pokud mléko neteče, pak ani to stoprocentně nezabírá a je schopná nadávat i s ucpaným hrdlem. Hanička se narodila jen s o málo větší porodní vahou, než její zesnulá sestra, ale navzdory své konstituci překypuje bojovným elánem, výrazným temperamentem a neskutečnou vůlí prosadit se za každou cenu. Proto musí být nejen stále slyšet, ale i vidět. Hanička se například plazí napříč bednou s elegantně zvednutou hlavou a vztyčeným ocáskem, čímž světu dává jasně najevo, kdo je velkým šéfem. Absolutně neexistuje, aby neuzmula právě ona to nejlepší vemínko a absolutně neexistuje, aby se po ní někdo válel, jakmile to někdo zkusí, seřve ho na dvě doby a pošle ho někam… Hynka zřejmě do kouta.
Hanička do koutů nezalézá, kde padne vysílením, tam i zůstane, spánkem nabere dostatek síly, aby po probuzení mohla zase prudit. Hanička není tak nápadné štěňátko, jako její sourozenci, ale je velmi elegantní, je prostě tak nějak nenápadně krásná.

Trikolórní fenka Helenka


Helenka se narodila jako poslední štěně a když se vyloupla z obalů bylo znát, že by jí bývalo bylo lépe, kdyby se narodila o trochu dříve. Helenka vypadala, jako že je jí celkem lhostejné, jestli tady bude, nebo nebude a že jestli chci, aby tady byla, tak se musím trochu snažit. Tak jsem se trochu snažila a Helenka tady je. A je to jako znát, že tady je. Helča je Hynkovým dvojčetem, jenom si v rozhodném období umázla trochu z lysinky, abychom jí náhodou potom nedopatřením nezaměnili za toho troubu. Přehlednéme-li však onu drobnou odlišnost, je celkem lehké si je splést. Je sice pravda, že kouty jí tolik nepřitahují, ale že by musela být vyloženě na očích, to taky ne. Pokud jde o další projevy, zjevně se Hela rozhodla zaujmout taktickou pozici "nechám vás trochu podusit a pak si vás vychutnám"… jenomže s tím si na mě holka nepřijde, jsem stále ve střehu, protože s takovejma vejlupkama, co se ze začátku tvářili jako že vlastně nevíte, co si o nich myslet, takovejch už jsme tu pár měli a nakonec se z nich vyklubali sígři až ouvej. Takže s tímhle na nás milá Helenko nechoď. Faktem je, že je jako dost sladká a i celkově se mi hodně líbí a přestože mám momentálně "stop stav", čert ví, jak to s touhle malou slečnou nakonec bude, jestli jí budu mávat šátečkem na rozloučenou…

Takže to bychom měli jen krátce k novým štěňátkům, která již mají také svojí fotogalerii http://zlomu.rajce.idnes.cz/Stenatka_vrh_H/

V rychlosti se ještě zmíním o tom, že Gildorek je v nové rodině velmi spokojený a je to oboustranné, zrovna dnes jsem dostala krásný mail s fotkami, které ale přidám až v příštím příspěvku, teď jen ocituji (snad mohu) pár vět, kterými mě majitelé spravili o tom, jak se jim všem vede, slovy páníčka "pár základních postřehů":
  1. Spí vedle postele (poznámka chovatelky - zatím)
  2. Chodí na malou i velkou ven
  3. Občas pozlobí Mícu
  4. Je závislák, takže je nám neustále v patách a nechce být doma sám
  5. Poslouchá na "sedni", "lehni", "vyčůrat", přinese míček, přijde na zavolání
  6. Má fungl novou boudu vlastnoruční výroby
  7. Váží 5kg
  8. Každodenně píská s fialovou gumovou hračkou - čtyřkou
  9. Je to tlama nenažraná, žádný fujtajbl mu není svatý
    Dělá nám všem jenom radost.

Hezké, že?

No tak to by pro dnešek bylo všechno, určitě se ozvu ještě po pondělku, kdy bude štěňátkům týden.

Gildor už má novou rodinu a budeme mít štěňátka

29. července 2015 v 19:37
Nezbedník Gildor se minulou neděli odstěhoval do Řevnice u Prahy, má skvělé páníčky, zahradu pro sebe, kočku na honění a děti na skotačení... co víc si můžeme všichni přát...
... snad jedině úspěšný a nekomplikovaný porod početného vrhu štěňátek, který očekáváme o nadcházejícím víkendu. Štěňátka budou s největší pravděpodobností všechna zlatá, ale úplně na tuty to zatím není. Štěňátka bude mít Vanity, matka naší Betynky a jejich otcem je opět Matheo, tatínek našich "géček", tedy Gildora, Galadriel a Gil-Galada. Těšíme se zase na skvělé povahy a sympatické tvářičky...
S největší pravděpodobností to bude na nějakou dobu poslední vrh, protože příští jaro štěňata neplánujeme.

Gildor se nám vrátil...

18. července 2015 v 17:51
Všechna štěňátka z vrhu G už jsou dávno ve svých nových rodinách... teda byla, vrátil se k nám Gildor...
I Gildor měl svojí skvělou rodinu, bohužel, jeho malá panička začala v jeho přítomnosti trpět silnými astmatickými záchvaty a nakonec se bohužel prokázalo, že trpí alergií právě na pejska. S jeho majiteli jsme se tedy domluvili, že si pejska vezmeme k sobě a najdeme mu novou rodinu.
Gildor je větší pejsek se skvělou povahou, velmi temperamentní, hbitý, inteligentní, učenlivý, nebojácný... je přímo předurčený pro různé psí sporty, zejména pro agility, ale bude i skvělým společníkem... řadu věcí už umí, venčí se zásadně venku, ví, jak se chovat doma i ve společnosti, zvládá některé základní povely a je přeochotný učit se novým věcem... jediné, co je na Gilátkovi neposlušné, jsou jeho ouška, ale na parkuru to jistě nikomu vadit nebude a na zahrádce s rodinou ho za to nikdo hanit také nebude...

Gildor má spoustu práce...

3. května 2015 v 2:52
Gildor je prosím ten pejsek s mini límečkem, tenhle:

Gildor předevčírem zjistil, že má čtyři nohy. Začal proto pilně trénovat chůzi a posilování a jde mu to celkem slušně, však má na to taky konstituci. Tedy ne, že by jeho sourozenci byli nějaké pecky, ale k tomu se dostaneme později.
Gildor je Elf, je to tedy osobnost veskrze kladná a rozhodně půvabná. Gildor má překrásnou hlavu a je vždycky a za všech okolností podle očekávání naladěn. Nestěžuje si, na rozdíl od Gil-Galada na životní útrapy a je to spíš pohodář. Nebude asi tak prudce elegantní manekýn, jako jeho bratr Gil-Galad, který po matce zdědil určité znaky fascinující okolí zvnějšku, třeba dlouhý krk a ladné křivky, ale je to celkově hezký, kompaktní pejsek a bude to parťák s velkým "P", na to dám krk.

Jeho sestra Galadriel je opravdu kus ženský...

Ona je prostě úžasná... Galadriel je také Elfka, takže jí musíme fandit... má krásnou hlavu, zajímavou barvu a velmi klidnou povahu, dá-li se to tak v tomto věku říci. Je to velká sympaťačka. Svým způsobem je podobná Gildorovi, jen je podstatně větší... je to rekordmanka, její hmotnost ve stáří jednoho týdne - 554g nemá v dosud narozených fenkách u nás konkurenci. U ní, stejně jako u Gildora platí, že spíše než matadorka výstavních kruhů to bude fajn kámoška do nepohody, ale asi bychom neměli moc předbíhat, protože je nám jaksi teprve necelých čtrnáct dní, že... jo a mimochodem, slečna už má i kus pravého oka.

Ovšem i když je nám teprve necelých čtrnáct dní, můžeme už nyní s jistotou říci, že Jeho Veličenstvo Gil-Galad, bude velký elegán a fešák...


Je to pejsek s vynikajícími tělesnými proporcemi, má krásný dlouhý krk, dobrý formát, pěknou hlavu a slušné úhlení... na druhou stranu je to pejsek, který o sobě dává vědět... jestliže slyšíme z porodnice hlasový projev štěně z tohoto vrhu, je to zcela jistě Gil... Gil si stěžuje vždy, když...
- zabloudí
- má hlad (a to má pořád - 572g v jednom týdnu)
- chce se mu kakat (díky tomu, že se permanentně přepíjí, je to dost často a přitom dokáže znečistit sebe, bednu i sourozence)
- chce se mu čůrat
- nechce se mu ležet na okraji (chce být uprostřed, v chumlu)
- nedaří se mu přelézt přes Galadriel (tomu se ovšem nelze divit)

Ostatní štěňata se projevují jen urputným mlaskáním, když visí matce na cecku. A to je vždycky, když je s nimi Esterka v bedně. Esterka už tam proto přes den raději ani moc nechodí. Potvora jedna. Jako, dovedu pochopit její argumenty, které mi sděluje svým pohledem, když jí nadávám, že furt někde trajdá. Říká mi pak vždycky svýma očima:
"No prosím tě, co vyvádíš? koukni se pořádně na ty čuňata, jak jsou tlustý a velký, FUJ! Nakonec, máš to i v těch svých tabulkách, co si tam nahoře klofeš do tý hučící bedny. A taky moc dobře vidím, jak vzdycháš při jejich vážení. A víš ty co? podívej na mě, na chudinku, jsem jak za groš kudla... ale to je ti zjevně šumák, protože jinak bys mi neodpírala přistup k odpadkovýmu koši - co mi to dalo práce posledně, roztřídit to všechno na poživatelné a nepoživatelné, plná kuchyň toho byla, ale aspoň jsem se trochu najedla..."
Tolik tedy Esterčin názor na věc a vzhledem k tomu, že štěňata jsou v tomto směru skutečně více než spokojená, podle psího asi i ví, co dělá a proti tomu nic. Ale... když to vezmu z hlediska hygieny, jsem běsná, když vidím, že ona se někde poflakuje a mezitím se bednou, nebo i přes sourozence, plazí kálící štěně, za sebou vleče mléčnou stolici, která ne že nesmrdí, smrdí a to pekelně, vyválí se v tom ono i ostatní štěňata a než ona se uráčí dorazit do hnízda, tak jsou od toho všichni a je to všude a třeba zaschlý. Takže Esterka to fakt fláká a buďto já trpím poruchou paměti, když si nevzpomínám, že by se u předchozích vrhů něco takového v takové míře řešilo, nebo se z Esterky stává lempl.

Štěňátka mají své fotografie na Rajčeti , moc jich ještě není a kvalita také nic moc, ale nové a snad už i lepší by měly být pravděpodobně v úterý, i když nevylučuji, že to bude i dříve.
V naší fotogalerii je i spousta nových fotografií z procházek a to jak našich rodinných, tak společných s ostatními šeltičkami. Fotila jsem i na obou klubových výstavách v Počernicích, tak kdyby se chtěl podívat někdo, kdo ještě "není v obraze", tak může tady: Klubová výstava Horní Počernice 18.4.2015 a Horní Počernice 19.4.2015
Vytvořena byla už i sekce "Štěňatka vrh G", kde jsou profily jednotlivých štěňat a jejich váhové tabulky.

Ve fotogalerii z domácích procházek dominují fotky Betky. Betka je totiž tvor nadmíru fotogenický a je to způsobeno především tím, že jednak má skvělou barvu, která vyhovuje dynamickému rozsahu za všech podmínek a v každém prostředí barevně ladí a jednak tím, že kdykoliv se zastaví, stojí přepychově, což mě instinktivně dráždí ke cvaknutí. Taková trochu deformace. Jo, když už jsme u toho, jak Betka v každém prostředí barevně ladí, tak když náhodou neladí a vytvoří kontrastní rozdíl, je tak hodná a uvědomělá, že to rychle napraví, jako třeba zde, na tomto videu...


Když ještě byla Betynka čistá, zúčastnila se obou výstav v Horních Počernicích. V sobotu se ve třídě mladých umístila na druhém místě z patnácti fen, tedy byla "Výborná 2" a v neděli "Výborná 1 s titulem CAJC a BOJ". Mám z ní velkou radost, protože kromě toho, že je hezká a pravděpodobně bude i výstavně úspěšná, je to chytrý a temperamentní tvor, který má rád akci, lidi, děti a celkem nic jí nedělá problém.

Ráda bych zdejší čtenáře (jsou-li vůbec nějací) také pozvala na klubovou výstavu KCHCS do Humpolce, která se bude konat 30.5.2015. Zejména vy, kteří máte nějaké hezké šeltičky a dosud jste s výstavou váhali, ještě máte možnost se stále přihlásit! Kdybyste nevěděli jak na to, klidně mě kontaktujte...


Propozice a informace jsou na klubových stránkách Klubu chovatelů Collií a Sheltií

Máme štěňátka!

22. dubna 2015 v 11:21
V noci z pondělí na úterý se nám narodila tři krásná štěňátka, jedna zlatá fenka a dva luxusní trikolorní kluci...

Ještě žijeme!

31. března 2015 v 3:34
Já tedy nevím, jestli sem ještě vůbec někdo chodí, když je to tady takový mrtvý, ale my ještě žijeme, takže je na čase se tady trochu připomenout.


Štěňátka z loňských vrhů se mají báječně a báječná také asi jsou. Alespoň co mám zprávy od majitelů. A jak už u nás bývá dobrým zvykem, kluci "velice dobře" narostli. Já tedy nevím, jak to ty naše čubky dělají, že rodí taková klučičí telata... já jsem nedávno v tichosti aktualizovala sekci odchovů, takže je to tam jasně uvedeno...

Třeba u Edwarda - Edíka to bylo všechno předem jasné, už jako maličké štěně vyčníval nad ostatní a vůbec to bylo dosud největší štěně, které se u nás narodilo... ale že až takhle... prostě Edík letos v únoru měřil neskutečných... ehm, nevím, jestli to sem vůbec můžu napsat... no prostě, majitelé v dotazníku uvedli, že měří 47cm...
Jinak povahou je spíše po mamince, ale prý je chytrý, poslušný a mazlivý, prostě rodinný miláček.



Princ Edmont - Monty, narostl sice do cca. 41cm (domácí měření), ale strašně moc se mi líbí. Má nádhernou hlavu, krásný výraz, je pěkně stavěný, zkrátka, můj favorit a proto se nakonec ukáže na nějaké výstavě, nejspíše na klubovce v Humpolci. Moc se na něj těším, až ho uvidím a zafotím si :-)



Z madam Eleanor - Eny je pěknej vejlupek... její páníčci pravidelně informují o jejím zdárném vývoji na vlastním blogu http://enynka-z-lomu.sweb.cz/ takže je celkem zbytečné se tady nějak rozepisovat. Je to ovšem velmi pěkná fenka a stejně jako Montík má předpoklady, že by se mohla zúčastnit nějaké té výstavy a snad se i docela líbit...


No a Elizabeth - Betynka?... naše Betule, která zůstala doma a snad jednou bude pokračovatelkou rodu...




... je neskutečně praštěná, tvrdohlavá, nevyzpytatelná a až odporně temperamentní. Taky strašně chlupatá, velmi dobře živená, drzá a uštěkaná. Má už za sebou i nějaké ty výstavní úspěchy, kdy na speciální výstavě v Olomouci získala v pěti měsících VN1 a titul BIS Baby, tedy nejlepší štěně a zcela čerstvě tuto neděli na mezinárodní výstavě v Salzburgu také V1 - "Jugendbester", nejlepší fena a titul "BOS"

- SV Olomouc

- IHA Salzburg

No, tak ale nebudeme z toho dělat nějaké velké haló, že... tedy ne, že by mě to netěšilo, obzvláště když jde o vlastní odchov, to je pak příjemné dvojnásob, ale celkem vzato, zásluhu na tom mám asi takovou, jako na novele Energetického zákona.

Tak tolik ve stručnosti o loňském vrhu "E".

Vloni se nám ale narodil také Francis. Jedináček, poslední štěňátko od naší Joy...
No tak ten taky pěkně narostl. Ostatně, už porodní váhou to byl rekordman. V únoru, dle zpráv od majitelů, měřil 43cm.


Jak my to tady v tom domě děláme, že jsou ty psí kluci tak velký...

Jinak jsou všechny důležité informace o odchovech v jejich sekcích, které jsem průběžně aktualizovala, jak už bylo řečeno výše.

A spousta nových fotografií je také ve fotogalerii na Rajčeti - http://zlomu.rajce.idnes.cz/, zejména z procházek a také z různých akcí.

A co ještě nového?

- na měsíc tu máme opět na hlídání našeho krasavce Dominika (vrh D)


My ho máme strašně rádi a tak vždycky Lucku V. prosíme, aby zase jeli někam na dovolenou a Badíka (to je jeho volací jméno) nám dali na hlídání. Lucka si ale většinou dělá co chce a jezdí si kdy chce a tak se většinou trefí do doby, kdy mají naše holky naplánované hárání. Nejinak tomu je i nyní, takže když k nám Badík přišel, zakrátko nato začala hárat (poprvé) Betka a chystá se i Joy, takže to musíme nějak "menedžovat"...

- jeho bratr Damián je strašně šikovný... a jeho panička také. Nebudu tady psát, že je to velký pes, jako je, ale na druhou stranu je to fešák a hlavně, fakt maká. S Denisou cvičí o sto šest - tedy ne on s ní, ale oba spolu. Agility a poslušnost je jich doménou a docela dobře jim to spolu jde...

- pokud jde o práci, trojnásob to platí o Alishe, Eldě, z vrhu "A"... Elda si postupně připisuje na své konto jednu zkoušku za druhou a v současnosti nejvíce boduje v obedienci... tuhle jsem byla u nich na návštěvě a Elda mi o všem dlouze vyprávěla... hlavně jazykem po nose :-)


- skvělá je také Celeste alias Týna (vrh C), která exceluje v agility a ještě o ní hodně uslyšíme. V příslušné sekci odchovů má u sebe své video, teď bylo zveřejněno nové, ale ještě jsem to nějak nezapracovala.

- na klubové výstavě v Horních Počernicích 18.4. se ukáže také náš Cato, který je v našem majetku...


impozantní pes s krásnou stavbou těla, silnou kostrou, správným úhlením, dlouhým krkem, ideální otcovskou výškou a zajímavým rodokmenem, s kterým plánujeme pak ještě jednu výstavu, klubovku v Humpolci a tam bychom jej chtěli také uchovnit. Cato je CEA geneticky CLEAR, MDR1 výsledek budeme mít do bonitace hotový, ale očekávám +/+

- skvělá zpráva je také ta, že naše Esterka, matka Cata a Celeste je v očekávání a okolo 22. dubna se jí narodí štěňátka...
... za otcem jsme původně cestovali až do Rakouska, ale kluk ušatá byl ještě panic a nějak si neuměl poradit, byť se mu ta děvka malá, černá, nabízela ze všech stran. I jali jsme se tedy nakonec navštívit Matese, zlatého psa s trikolorní vlohou, který se mi velmi líbí, má krásnou hlavu a vůbec se s Esterkou pěkně doplňují, myslím, že štěňátka si z obou rodičů vezmou to nejlepší...
Otcem našeho nadcházejícího vrhu tedy bude Matheo Stříbrné doly



- novinkou, která se ovšem netýká psů, je také to, že mě konečně vyhodili z práce... to, co jsem očekávala již dávno se stalo skutečností a tak po dvaceti letech u jednoho zaměstnavatele se poohlížím po něčem novém... kdybyste někdo o něčem zajímavém věděl, jsem jedno velké ucho :-)

No a to je pro dnešek všechno, berte to jako stručný úvod do víru událostí, které se v průběhu dlouhé odmlky na tomto webu odehrály. Věřím, že v průběhu Velikonoc se dostanu k tomu, abych zde něco podrobněji napsala.

Hezký den!

Konec prázdnin...

31. srpna 2014 v 4:11
... je za dveřmi... pokud jde o příspěvky na Blog, mám za sebou delší pauzu. Všechna štěňátka z jarního vrhu E se mají výtečně, alespoň soudím ze zpráv, které jsem měla před odjezdem na dovolenou. Z dovolené jsem se neplánovaně vrátila až minulé pondělí a tento pátek odešel do nového domova i Francis, jediné štěňátko z vrhu F...
Francis byl svým způsobem poněkud výjimečné štěně. Byl výjimečný nejen způsobem svého narození, ale i průběhem svého vyspívání. Připravil mi chvilky mírného napětí, byl osobitý, zvláštní v povaze a v jednání a vysloužil si tím delší pobyt u nás, ve smečce a především u své matky. Hlavním důvodem pro to, abych ho nenabízela k prodeji bylo především podezření na to, že to štěně neslyší... nakonec se ukázalo, že s jeho sluchovými smysly je to asi tak, že na prosté zavolání neslyší, poněvadž čmuchání okolo krtince (čehokoliv jiného, zajímavého) plně zaměstnává jeho mozkovou kapacitu a tak nemá již volný mozkový spoj, který by ho přiměl k reakci. Naproti tomu když se zašustilo pytlíkem s piškotama, zdála se jeho reakce naprosto přiměřená... nebyla bych to ovšem já, abych pro jistotu nenechala jeho sluch vyšetřit odborníky a tak mohu s klidným svědomím prohlásit, že Francis je štěně slyšící a mohl tak odjet do nového domova, do rodiny Nováků na Sázavu. Než se ale tak stalo, strávil necelé dva týdny u nás doma bez mého dozoru a o jeho pokrocích jsem dostávala od manžela jen telefonické zprávy. A byly to vskutku uklidňující zprávy. Třeba že... "vzal jsem ho ven na vodítko a von si před barákem sednul, jako že nejde. Tak jsme šli zase domů" a tak podobně.
Nicméně, Frantík v pátek odjel, cestu i první noc v novém domově zvládnul skvěle a já věřím, že jeho noví majitelé si hravě poradí i s jeho poněkud svébytnou povahou...

Francis těsně před odběrem ve stáří 9. týdnů a 2.dny

A co naše Betynka?

Betynka se v době mé nepřítomnosti standardně vytáhla a je teď samá noha, samá ruka, jak obvykle štěňata okolo čtvrtého měsíce bývají. Je to ovšem pořád bonsaj a můj předpoklad, že to bude mrňavá škvrňa se asi vyplní. Když jsem je ve čtvrtek oba odčervovala, měl Francis cca. 3,1 až 3,3 kg a Betka 3,8 kg váženo na normální váze s Kubou s odečtem, protože na kuchyňské digitálce už nebylo možné je zvážit. Takže si asi umíte představit, jak Betka vypadá, když je mezi ní a devítitýdenním štěnětem tak malý rozdíl... ale je to hezká holka, má veselou, přátelskou povahu a je vyčůraná až ouvej...


A jako je to celá máma...

No a zatímco malí raubíři byli s manželem doma, já jsem se s dětmi rekreovala na dovolené u moře. Musím říct, že jak se mi tam letos opravdu nechtělo, bylo to nakonec strašně fajn. Dovolenou jsme si užili a samozřejmě jsme si užili i veselých historek, těch já nakonec nejsem nikdy ušetřena, ať jedu kamkoliv. Takže se s vámi o jednu podělím, i když je tak trochu choulostivá, ale sranda musí být, že...
... když jedu do Chorvatska, jezdím vždycky na noc a tak tomu bylo i letos ( dělám to tak i zpátky, jen letos jsem udělala výjimku a byla to hrubá chyba). Někde okolo rakouského Gratzu se mi začalo chtít hrozně čůrat. Kdo zná rakouskou Süd Autobahn ví, že benzínové pumpy jsou poměrně střídmě rozmístěné a že se střídají s takovými těmi temnými odpočívadly... na těchto odpočívadlech bývají chemická WC, která se člověku ekluje jen otevřít, natož aby se tam šel vyčůrat... byla hluboká noc a na jednom z těchto odpočívadel jsme zastavili, abych si mohla ulevit. Hned zkraje při vjezdu byla zaparkovaná asi tři auta, jejichž posádky tvrdě spaly, jinak bylo pusto a prázdno...
Zaparkovala jsem za těmito auty a plán byl jasný, dojít si někam mimo ty plastové budky, nijak daleko, ale zase ne přímo na kraj. Rozhodla jsem se tedy, že půjdu směrem k výjezdu, kde byla nějaká popelnice a všude kolem tma. V mém akčním plánu jsem samozřejmě počítala s tím, že může na odpočívadlo někdo přijet, předpokládala jsem ovšem, že auto automaticky zastaví v řadě za ostatními. Potřeba už byla opravdu velmi akutní, dá se říct, že jsem měla pocit, že ještě chvíli a bude malér (projevoval se cestovní doping ve formě coca-coly, kávy i Red-bullu) a tak jsem dost spěchala... a tak konečně přidřepnu vedle popelnice a umíte si představit tu úlevu! když v tom najednou...
auto... ale ne, že to zastaví vepředu, míří si to přímo ke mě... reflektory mě osvětlují naplno, auto míří přímo ke mně, brzdí a zdá se, že zastaví přímo vedle mě. V tu chvíli jsem, nechápu proč, naprosto zazmatkovala a ačkoliv jsem byla přímo v nejlepším, začala jsem si v rychlosti oblékat kalhoty... jen my ženy víme, jak složité, ne-li nemožné, je zastavit to v plném proudu... no prostě, malér...
Naposledy jsem měla mokrý kalhoty asi v pěti letech, když mě můj bratr zlechtal tak, že jsem se počůrala do takových těch vroubkovaných béžových punčocháčů, co za totáče nosilo každý děcko... asi ne nadarmo se říká, že s přibývajícím věkem, resp. od určitého věku se vracíme zpět ke svému dětství, každopádně zpět k autu jsem se vracela stylem "naprcaný kačer", děti se mlátily smíchy o kapotu auta a málem je to potkalo taky, následovalo bleskové převlékání do náhradních kalhot, posledních, co jsem sebou měla, takže už nebylo možné dále stavět na odpočívadlech... nakonec jsem se rozumně dohodla se svým močovým měchýřem a vydržela jsem pak až na pumpu ve Slovinsku, takže dále cesta až do cíle probíhala nerušeně a bez jakýchkoliv komplikací.
A zde pro případné zájemce odkaz na fotogalerii z dovolené... Chorvatsko 2014
Vybrala jsem jen pár fotek, ale protože se z nás stali v průběhu těch tří let pro přírodní krásu té země "Croatiafilové", plánujeme ještě nějaké výjezdy a snad v budoucnu i se psy, takže asi budeme časem zakládat speciální fotogalerii a fotek bude mnohem více...

Francis, Betka a pozdravy od Éček...

13. července 2014 v 3:47
První řádky by jistě měly patřit našemu jedináčkovi... ačkoliv se jmenuje velmi vznešeně Francis, nemůžu si pomoct a v intimních chvilkách mu říkám prostě Franto. Vlastně ani nevím, jak jinak bych mu mohla říkat. Takže prostě Franta, nebo Frantík. Franta se až do středy jen cpal a spal. Cpal se velmi důkladně, protože v ten den vážil téměř 900g. Aby taky ne, když má všechna vemínka jen pro sebe, že... ve středu ráno otevřel pravé oko, ve středu večer levé oko a pod vlivem těchto událostí sezdal, že je již velkým psem a že je nutné k tomu také slyšet a tak Franta již kouká a také poslouchá, co se kolem něho děje. Také umí pěkně chodit a nemajíc žádného sourozence, kterému by se mohl zakousnout do ucha, pere se s plyšákem. Plyšák moc nebojuje a tak je Francis vždy vítězem. Ve čtvrtek Frantík zjistil, že jeho matka sice není s ním v porodní bedně, ale že leží natažená před bednou a že by bylo teoreticky možné se k ní nějak probojovat a tak započal své snahy o překonání zábrany, o jejíž zdolání se ostatní štěňata snažila až o více než týden později. Prozatím ovšem nebyl úspěšný. Úspěšný je ovšem v "lámání mého srdce"... v sobotu mě přivítal vrtěním ocásku, strkáním své hlavičky do mé dlaně a když mě poté olízal nos a krk, schoulil se u mě a usnul, bylo dokonáno a tedy již od jeho sedmnáctého dne je jasné, že tenhle kluk bude můj klasický jedináček...
Jinak je to štěňátko velmi urputné, všechno, co dělá, dělá velmi vehementně, s nasazením a velmi důkladně. Je to jedním slovem "buldozer", který když něco chce, dosáhne toho. Má obrovskou sílu a navzdory své mohutnosti také temperament. Frantík je velmi milé a sympatické štěňátko.


A co naše Betynka?


Můra je to... mazlit se to moc nechce ( to je ztráta času ), pořád by to jen něco vyvádělo, někoho okusovalo, lítalo, prostě zlobilo...


Jo a čůrá to pořád na terase a já nevím, jak to to čuně odnaučit... rozhodně to má svojí palici a svůj pohled na svět a způsob života.
Betka se mnou velice ráda chodí do práce, ale nejraději by se tam teleportovala, protože jestli něco opravdu z duše nenávidí, je to cestování autem v přepravce. Takhle na klíně, to jo, proti tomu nic nenamítá, ale má-li cestovat sama v přepravce, je schopná třicet kilometrů proječet. Odměnou za třicet proječených kilometrů je jí ovšem sladkých osm hodin, kdy je středem vesmíru. To se dá velice snadno pochopit, Betka na úřadě musí být nutně středem vesmíru, protože na úřadě je převaha žen a ženy zpravidla, vidouc malé štěně, jihnou... Betka miluje, když někdo z její čumy jihne a jihne každý...
... Betynka si svojí porci pozornosti uzme již záhy po vstupu do budovy úřadu... já sice chodím vždy zásadně pěšky i když jezdí výtah, ale protože ten teď zrovna nejezdí, jsouc v rekonstrukci, jsou úřednice nuceny dýchavičně chodit pěšky. Z tohoto důvodu je tedy téměř vyloučeno, aby Betka na schodech někoho nepotkala, takže je míra pozornosti zaručena již při cestě do kanceláře. Cesta do kanceláře se s Betkou prodlužuje z obvyklých 1,6 minuty na zhruba 15 minut, s čímž musím počítat, chci-li dorazit do kanceláře včas. Po příchodu do kanceláře je příhodná doba na loužičku, na nový koberec se totiž nejlépe čůrá, máme tak jistotu, že jsme skutečně první, což se o domácím koberci rozhodně říci nedá...
po loužičce je třeba okousat trošku kolegovi palce, ochutnat všechny přítomné kabely a posléze si trochu schrupnout, než panička opět vyrazí za nějakým případem do terénu a celé kolečko se může opakovat.
A takhle hezky u paničky v práci pod stolem spinkám...


Betka je tedy miláčkem publika, je i miláčkem našim. Ale někdy bych jí roztrhla na několik kusů. Problémy mi třeba, kromě loužíček na terase a hovínek na cestě, dělá i s jídlem. Dokud byla se sourozenci, vypadalo to, že je to štěně nenažrané, které neodejde od misky, dokud něco zbylo. Teď abych jí prosila. Granule? dokud je to v misce nebo v talíři, absolutní nezájem. Jediný způsob, jak toto stvoření trochu nakrmit je pohodit pár granulí na zem. Ty sežere stoprocentně. Vidět to někdo přes plot, třeba nějaký reportér "Deníku", musí si nutně pomyslit, co je to za chudáčka, týraného, který je zvyklý žrát jen ze země... a přitom je to fracek rozmazlenej, kterýmu porcelán není dost dobrej...
Jinak je Betka tvor, který miluje všechny, všechno a vždycky. Jediné, co jí dosud děsí, jsou fakani na skateboardech prohánějící se po panelce kolem školy. To je snad jediné, kdy chytá paniku a já se jí ani nedivím. Jinak má Betka za sebou i cestu metrem, kterou se sice na začátku proklepala, ale vidouc, že ostatní "obdivutvroci" jsou v naprostém klidu a naopak se intenzivně věnují jejímu vynášení do nebes, přijala i tuto zkušenost jako součást jejího života...

A co ostatní štěňátka z vrhu "E"?

Samé skvělé zprávy...

Edward, alias Edík se zabydlel ihned, má k sobě kamaráda šeltiáka a jeho majitelé si ho nemohou vynachválit...
Dovolím si citovat, resp. zkopírovat poslední mail, který přišel 6.7.

" Dobrý večer.
Chceme se s Vámi podělit o radost z našeho štěněte. EDWARD, u nás EDÍK, se velice rychle přizpůsobil.
Má svůj pelíšek, do kterého systematicky stěhuje všechny své hračky. Je to velice aktivní pejsek, který už přišel na to, že takové pošimrání
a nebo pohlazení, není špatné.
S venčením nejsou problémy, na požádání se vyčůrá a doma loužičky nedělá.
Miluje procházky a škádlení, ale není-li na něj čas, tak si dokáže hrát i sám.
Zdá se nám velice inteligentní i když trocha svůj, ale vidí-li, že si svoje neprosadí tak poslechne.
Rád šmejdí a hrabe. Už snad vyhrabal všechny "poklady" všech našich psů.V osmi týdnech vážil 3,35 kg a v jídle není vybíravý.
Roste jako z vody."


Eleanor, alias Eny se má u Jakubců také skvěle a podle popisu z posledního mailu od nich mi nápadně připomíná Betku, takže s nimi soucítím...

"Dobrý den paní Kučerová,
Eny právě vytuhla po divoké hře, takže rychle odepisuji! Pokusím se ji večer zvážit, ale máme hroznou váhu, tak nevím. Už jsem to zkoušela, ale neposedí! Budu muset využít nějaké chvilky ihned po probuzení. V nejhorším ji zvážím v pondělí na veterině, kam jdeme očkovat.
Jak říká náš Radim, chtěl bych vidět ta ostatní štěňata z vrhu, jestli tahle divoška je z nich nejklidnější!!!!! Enynka totiž lítá jako torpédo, doráží, bohužel při hře dost štěká a okusuje nejen vše v dosahu, ale hlavně nás.Mazlit se moc nechce, akorát když je už opravdu utahaná. Střídají se tak u ní období nevyčerpatelné energie, kdy se jí všichni věnujeme, s obdobím spaní, kdy nejraději ulehne na studené dlaždičky v koupelně s hlavou vystrčenou do kuchyně a výhledem do obýváku, aby o něco náhodou nepřišla! Papá celkem pěkně, ale taky jsme rádi, že se nají 3x denně a po prvních 5 granulích u ní sedím a přemlouvám ji, takže si nakonec dá.
Socializaci zahájil zejména manžel, který s ní několikrát vyrazil do společnosti! Jednou byli u známé s dvěma pejsky a Eny se krásně družila, podruhé u nás v zahrádkářské osadě, kde ji nerozhodil ani pes velký jako tele! Vylítala se tak, že když ji syn dovedl domů, flákla sebou v koupelně a 2 hodiny spala! Ovšem má to i stinné stránky, např. manžel dorazil ze socializačního večírku až o půlnoci! A to už ani nemluvím o faktu, že vykecává u plotu s různými mladými pejskařkami!
Taky už Eny chodí na vodítku, i když dopravy se bojí( přece jen bydlíme u krajské komunikace, takže rachot). Zahrádku miluje, již vynorovala asi 4 zastávky metra, včetně jedné obrovské díry přímo v zámkové dlažbě! O tom jak vypadá po takovém norování po dešti, Vám snad ani nemusím psát. Je super, že se nebojí vody a krásně si nechala osprchovat packy. Dokonce pořád strká hlavu pod konev, když zaléváme.
Zatím jsme ji nenechali ani chvilku samotnou ( spíš z obavy devastace bytu), i když na zahradě nás ani moc nepotřebuje. Jediné, co bych momentálně nazvala peklem, jsou noci! Už chápu, proč vše píšete v noci a tak málo spíte! Eny si v deset lehne, o půlnoci se jde vyčůrat, ale mezi 4-5 hodinou začne chodit po ložnici a chce jít ven kakat! ( někdy i ve dvě) Zatímco ona je v pohodě, já mám spánkový deficit a začínám mít kruhy pod očima! Snad se to zlepší! Na druhou stranu přestal v noci courat na WC manžel, zřejmě z obavy, že ho bude Eny doprovázet a vyzývat ku hře! "



No a zbývá Edmont, alias Montík, můj miláček...

Jeho majitelé 7. července píší...

"Vážená paní Kučerová,
po týdením zabydlování se už je Montýnek u nás doma jako doma :) z filosofického introverta se vylíhnul pěkný lumpík :) Granulky chroupá ostošest, energie má za deset, venčí nás moc rád a úplně nejradši nahání ciklisty, hlodá do všeho co najde a pomazlit se s ním a nepřijít o prst je nadlidský výkon :) Peklíšek zatím zdatně ignoruje a spinká kde mu zrovna dojde energie (což je málokdy :) ).
Pokoušeli jsme se ho doma zvážit, ale to se mu vůbec nelíbilo, váha ukazovala asi tak 2,7 - 2,8 kg. Nehledě na váhu jsme se s Vandou shodli, že roste jako z vody a je den ode dne krásnější.
Příští týden se půjdeme zapsat k panu veterináři, tak snad bude s vážením a měřením úspěšněší.
V příloze opět posílám pár fotek, některé jsou lehce rozmáznuté, ale s Montýnkem to prostě jináč nejde :)"

a 11. července doplňují...

"Montýnek je středem celého našeho světa, všechno se motá kolem něj a když on se náhodou kolem všeho nemotá, tak jen kvůli tomu že spí nebo chroupe granulky.
A všihni koho potkáváme na procházce tak se rozplývaj jaký je to krásný štěňátko a Montýnek sedí hezky poslušně s hrudičkou hrdě vypjatou a pak když přijdem domů, tak začne všechno vokusovat a voštěkávat a tak všeobecně raplíkovat :)
Pomalu ho zkoušíme učit nějaké základní povely, ale jediný výsledek je, že ho asi přejmenujeme na Piškotek, protože to je jediné na co slyší :)"


Jak vidno, všechna štěňátka se mají výtečně, všechna jsou milována a všechna dělají radost. A to i ta z předchozích vrhů. A to je pro mě nesmírně důležité a uspokojující. Opravdu moc mě to těší. Zprávy z nových domovů, radost a spokojenost, která je z těchto zpráv cítit, to je nade vše... tohle je pro mě skutečným potěšením... nepotřebuji zprávy z výstavních kruhů, nepotřebuji se chlubit výstavními úspěchy mých odchovanců, byť vím, že mnozí z nich by jich mohli dosáhnout, majíc tu potřebu. Nejcennější pro mě je, že jsme přivedli na svět pejsky, kteří dělají svým majitelům především radost a že jsme je na to připravili tak, jak jsme nejlépe mohli...

A na závěr ještě jedno, poněkud delší, video, jak dokáže řádit naše Betka, naše Joy, naše děti a vůbec, jak to u nás na zahradě chodí...

Éčka jsou pryč...

29. června 2014 v 3:26
V sobotu od nás odešla všechna štěňátka z vrhu E... tedy ta, která měla odejít, včetně Edíka, který podle původního plánu měl zůstat až do 7. července, ale nakonec odjel současně s ostatními... zůstala jen Betynka, která je od chvíle tohoto "osiření" všemi náležitě rozmazlována, poněvadž jevila jisté příznaky stesku, jistě toho ta bestie náležitě využije :-)
Musím říct, že opět máme štěstí na super páníčky a jsme tomu moc rádi, protože se u nich ti naši raraši budou mít výtečně.
O Enynce a Edíkovi jsme dostali zprávu ještě téhož podvečera, snad se majitelé nebudou zlobit, když je tady budu citovat, bude to lepší, než když to budu interpretovat vlastními slovy...
Od Elenky:
"Dobrý večer,
tak jsme krásně zvládli cestu domů!!! Enynka vůbec neblinkala, ba naopak se dost aktivně snažila zapojit do řízení! Po několika varováních musela být na klíně umístěna do otevřené psí tašky, což ji nijak zvlášť nerozhodilo a celou cestu vykukovala střídavě vpravo i vlevo, několikrát se pokusila vylézt celá, ale byla jsem silnější! Asi třikrát simulovala spánek, ale vždy tak na 30 vteřin! Po příjezdu se chvilku vzpamatovávala z nájezdu mé sestry, švagra, syna a synovce, ovšem rychle prozkoumala zahradu a neomylně se snažila zdrhnout brankou, na kterou jsem hned na pondělí zjednala truhláře-zámečníka! K našemu překvapení střídavě běhala za balónem a za pětiletým synovcem, na kterého dokonce štěkala!!!! Krásně se vykakala a už byla dvakrát venku i čůrat, takže noviny zatím ignoruje. Bohužel ignoruje i zánovní pelíšek s polštářkem a buď chrní u kluka na klíně nebo si našla místečko na koberci u sedačky v obýváku! Zdá se, že nespí moc tvrdě,na každé zavrznutí podlahy pootevře oči. Vodu pije krásně, ale granulí snědla asi 6, tak uvidíme ráno!!!"
Od Edíka:
"Dobrý večer,
posílám pár fotografií z přivítání v Poříně. Edy obsadil svůj pelíšek a je zatím v pohodě. Je to nebojácný průzkumník.
Máme z něj radost. Jen má trochu problém pochopit že Ary je pes a ne fena, ale Ary je hodný a trpělivý." (tím je myšleno, že Edík nechápe, že Ary nemá mléko, pozn. chovatelky)
A já mám radost! Brzy jistě přijde i zpráva o Montíkovi.
A tak je další kapitola na téma "štěňata u nás doma" uzavřena.
Jako víte co, bude se mi po nich trochu stýskat... ale myslím, že jen ve všední dny odpoledne nebo večer a o víkendech jen od desíti. V pět hodin ráno se mi po nich stýskat rozhodně nebude. Naštěstí tu mám Betku a ta alespoň část práce za sourozence zastane, takže úplně ze cviku nevyjdu a za chvilku také povyroste náš malý Francis...
Jo, Francis... to je kapitola...
Poslední vrh naší Joy a poslední naděje na fenku. Kdo čte tento blog pravidelně, ví, že už jsem toto krytí původně neplánovala. Jednak jsem si myslela, že Joy už má svůj věk, vzhledem k tomu, že neměla mnoho vrhů, pouze dva, a že letos slaví 7. let a jednak proto, že loňský porod neproběhnul úplně hladce. Ale pak jsem přeci jen neodolala a řekla jsem si "naposledy"... jak to dopadlo, už všichni víte... narodil se císařským řezem jeden kluk jako buk, jeho porodní váha odpovídala váze některých štěňat v jednom týdnu věku a včera, kdy byly té krysičce tři dny, ukázala váha neuvěřitelných 410g. Chlapeček tedy prosperuje, je to slušnej mazánek, je velmi krásný a já už v tuto chvíli vím, že jeho zplození, jeho příchod na svět a jeho samotná existence tady je nějaké znamení... :-)


Dobrou noc!

P.S. Brutálně aktualizovány sekce odchovů s odkazy na Genealogii, přidán vrh F (Francis), připravují se poslední fotografie "Éček" a fotogalerie Francise.

Nové štěňátko od Joy

26. června 2014 v 11:26
Včera odpoledne přišel císařským řezem na svět jeden pejsek, který vážil rekordních 362g
Jméno už měl dopředu vybrané a je to tedy Francis.

Už se jim to tady krátí...

24. června 2014 v 2:42
... a taky dobře, poněvadž už je jich všude plno. Dokonce se mi už o štěňatech i zdá. Tuhle jsem třeba měla sen, že jak máme v obýváku takový ten schod, tak nad ním byla po celé délce vyskládaná štěňata, malá štěňata, ještě slepá, mohlo jich být tak patnáct, no prostě nebylo kam šlápnout přes ně. Ale to ještě nebylo všechno! na okenním parapetu seděla dvě štěňata asi tak ve věku těch současných a jedno z nich mi shodilo kytku. Najednou střih a na mé posteli rodí Joy... k mému překvapení se rodí čtyři štěňata. Jedno sice vypadá jako chobotnice, ale ostatní jsou krásné fenky...
... když už jsme u Joy... navzdory ultrazvukovému nálezu si myslím, že nečeká jen jedno, nýbrž dvě štěňata, ale samozřejmě mohu být klamána polohou a velikostí toho štěněte. Jinak se budoucí matka od nedělního rána pomalu připravuje na porod. Přípravu zahájila kojením dorostu, který to přivítal s obrovským nadšením, protože jejich vlastní matka už jim nepustí ani kapku. V další fázi příprav si Joy upravila doupě pro porod pod jalovcem, shromáždila tam všechna štěňata, jako že tohle všechno už je její a jen k tomu něco malého ještě přihodí a urputně si to všechno začala hlídat. Bohužel si pod vlivem hormonů přestala hlídat hiearchii a dost nepěkně vystartovala po Arče, která jí šla doupě prověřit... a poprvé v životě se stalo, že Arča zareagovala agresivně a do Joy se pustila. Nebylo to nic extra dramatického, v podstatě se po ní jen ohnala a po mém okřiknutí byl okamžitě klid, ale toto jsou situace, kdy lehce dojde k tragédii, aniž by měl člověk důvod to z předchozího klidného soužití očekávat. Proto od tohoto incidentu již Joy nemá přístup na zahradu s výjimkou venčení pod dohledem. Přiznám se, že mě to u Arči dost překvapilo, protože ona je abnormálně klidná a trpělivá bytost a měla vždy obrovské srdce pro všechno živé, co se u nás byť jen nakrátko mihlo. Ale uznejme, oslavila již jedenáct let, je to velký a těžký pes, který má 70cm v kohoutku a váží přes čtyřicet kilogramů a posledních pár měsíců je na ní již znát, že by už ráda měla svůj klid. Je dokonce vidět, že už jí mírně lezou na nervy i tahle odrostlá štěňata. Pravda je, že jsou to pěkní sígři... od mé poslední charakteristiky těchto štěňat se leccos změnilo, povahy některých z nich se poněkud odchýlily od původního směru a velmi pěkně se vytříbily jejich charaktery. Protože už jim bude brzy 7. týdnů a příští sobotu začnou od nás postupně odcházet, bude toto pravděpodobně poslední a finální sonda do jejich darebných dušiček...

Edward, alias Edík...


je především pořádný kus pěkného psa a je to tak trochu magor... jeho temperament je enormní a to, co s ním dokáže dělat ta přemíra energie, je neskutečné...
- umí v jednom sledu letět jako zběsilý, udělat při tom kotrmelec, z něj rovnou přeskočit svojí sestru a ladně pak přistát přesně do talíře s granulema. To málo, co po tomto akrobatickém kousku v talíři zbylo a nerozletělo se do širokého okolí pak sežere sám, poněvadž si na tom leží a nikdo jiný se už k tomu nedostane.
- od jídla zásadně neodchází dříve, než je všechno snědeno, i kdyby to mělo trvat hodinu.
- je-li mu cokoliv odepřeno, vyje jako vlk.
- miluje moje černofialové žabky značky Nike, zatímco neznačkových z tržnice si ani nevšimne. Však on až ty "najky" sežere, což už nebude dlouho trvat, stejně jimi nakonec vezme zavděk...
- zbožnuje moje bílé kalhoty s tkaničkama na nohavicích.
- nesnáší luxování, což je asi vysoce nakažlivé, protože v tomto domě se bojí luxu všichni zástupci mužského pohlaví a jakmile se tento přístroj objeví připravený k použití, všichni zmizí. Jediný rozdíl mezi Edíkem a dvounožci je v tom, že zatímco dvounozí samci mizí potichu, Eda u toho ječí.
- naproti tomu ke smetáku chová Edward vysloveně sympatie, tady se postoje lidských a psích samců zásadně různí.
- jeho nezměrný temperament je kombinován s obrovskou svobodomyslností a volnomyšlenkářstvím, jakékoliv omezování jeho osobní svobody a životního prostoru je mu zatraceně proti jeho bohaté srsti.
- Edík se rád pomazlí, je velmi přátelský a srdečný, ale nerad se chová. Nebo spíše lépe - ne, že by se nerad choval, on to prostě nevydrží, protože to by znamenalo být alespoň pár vetřin v klidu.
Potřebuje dostatek podnětů a nenápadně řízené zábavy, jinak to bude lotr Babinskej.




Eleanor alias Elenka, alias Eny...


No tak to je hlavně velká krasavice. Navíc inteligentní, takže bacha na ní...
Tahle slečinka je spíše domácký typ a upřednostňuje určité pohodlí a komfort. V posteli se spí báječně. Když to nejde v posteli, tak se aspoň na postel nalepí ( jak Elen, tak Betka, tedy obě fenky jsou v domě stejně rády, jako na zahradě a v domě jsou schopné i přespat, Elenka o něco raději něž hyperaktivní Betka, naproti tomu oba kluci preferují spíše venkovní prostor a do domu chodí jen najídlo a pak hned koukaj jak vypadnout. To jen pro doplnění ).
Elenka je klidnější štěňátko a ráda se mazlí, ale zase to není žádnej trouba, umí to i pořádně rozparádit.
Je velmi rozvážná, přemýšlivá, chytrá a vynalézavá. Slyší velice dobře na své jméno ( to tedy všechna štěňata ) a navíc v důsledku své neobvyklé vnímavosti většinou rozumí tomu, co jí říkáte. Jí stačí říct normálním hlasem " Eny, pojď ještě trochu papat" a ona se zvedne a jde ještě trochu papat. Naproti tomu ale když jí řeknu " Eleno, ty jsi ale prase, ty nevíš, kde se kaká", tak nasadí svůj typický výraz "nechápu, nerozumím česky" a zdá se, že fakt neví, kde se kaká.
Elenka totiž také disponuje neskutečně uhrančivým pohledem a vždycky přesně ví, na jakou situaci použít jaký výraz. To Elence třeba visí z tlamy kus koberce, pač to nestihla včas vyflusnout, majíc to zákeřně zaháknuté za řezákem... v takové situaci je třeba nasadit ten nejnevinnější pohled jako že "fakt nechápu, o čem to tady mluvíš, z čeho mě obviňuješ a asi se ti něco zdá". O zašantročených pantoflích na zahradu taky zaručeně nic neví...
Ale kdo by se na to štěně zlobil...



Elizabeth alias Betka...


Betka je taková bonsaj a anděl s ďáblem v těle. Je to mrňavá, nezbedná, divoká a vychytralá dračice, i přítulná a mazlivá kočička. Sice mezi její projevy lásky patří také snaha ukousnout vám kus brady, nosu, nebo ucha a vydrápat vám oči, ale smíte jí při tom hezky drbat na bříšku, či za ouškama. Občas ovšem propadne totálnímu sentimentu a pak umí být velmi něžná. Jinak je to štěně, které...
- musí být všude a u všeho jako první
- všechno, co se hýbe, musí ulovit a znehybnit
- všechno, co se nehýbe se musí rozpohybovat. Někdy to nejde, třeba pařez nepřemluvíš, ale sušák na prádlo, když se patřičně snažíš, tak to už se dá...
- vyniká důkladností. Například, zatímco její sourozenci předloženou potravu hltají, ona soustředěně zpracuje každé sousto, každou granulku pečlivě rozkousá, každý piškot náležitě rozžvýká, zkrátka, všechno důkladně zpracuje. A když říkám všechno, myslím tím všechno. Tuhle jsem přemýšlela, že bych jí mohla u nás v práci pronajmout jako úspornou ekologickou skartovačku.

Edmont alias Monty...


Jestliže jsou u jídla jen tři štěňata, to čtvrté, které tam není, je Montík. Ten zpravidla někde tvrdě chrápe.
- Monty je introvert. Povahou je podobný Elence, jen je o něco opatrnější. Je to filosof.
- už to není takový cíťa a závisláček, který se se mnou chodil sám od sebe mazlit, teď je to "pan pes" a důstojnost nade vše, ale přesto se rád přitulí, jestliže jej o to slušně požádám.
- velice rád a dost často štěká
- v jídle preferuje střídmost a tuto zásadu se snaží vštěpovat i svým sourozencům, takže poté, co schroupe svých pět granulí, podniká zákeřné výpady na ty nenažrance a snaží se je odkutálet od talíře. Betka, která se od žrádla rozhodně nenechá dobrovolně ani nedobrovolně vystrnadit na to vyzrála tak, že u jídla leží, čímž se stala vůči těmto vlivům stabilnější.
- když si něco usmyslí, tak to prostě jinak nejde
- bude z něj krásný pes s hrdou povahou a upřímnými city, které bude rád dávat najevo, pokud mu bude ponechána jeho nezávislost a bude respektována jeho osobnost.

Tak to je v krátkosti něco málo o našem vrhu E...
Štěňata mají za sebou očkování a čipování, holky to nesly statečně a ani nehlesly, Montík je medvěd, ten se jen krátce podivil, co ho to ďoblo do krku, Edík vyváděl jako kdyby mu hlavu z krku rvali a čipovalo se nadvakrát, ale máme to za sebou a to je hlavní. Všechna štěňátka mají správný skus, oba kluci mají varlátka, všechna štěňata umí jíst suché granule, škubat květiny, krást rybíz a jahody, hloubit díry v zahradě, rozkousávat boty, vytahávat odpadky z koše a vůbec všechno, co k takovému malému štěněti patří. Jsou tedy v podstatě připravena na odchod do nových domovů. První odejde tuto sobotu Elenka do Děčína a Montík do Jihlavy. Do 7. července zůstává Edík, který potom odjede do Jižních Čech a natrvalo u nás zůstane Betka.
Odchody štěňat snáším rok od roku hůře, zřejmě to souvisí s věkem, něco jako "syndrom opuštěného hnízda", ale nedá se nic dělat. Věřím, že s novými páníčky zůstaneme v kontaktu stejně jako s většinou majitelů předchozích štěňat a že se tedy na těchto stránkách budou čas od času objevovat informace o tom, jak se jim daří a také jejich fotky, abychom viděli, jak rostou do krásy :-)

Možná se mi podaří do odchodu štěňat ještě nějaká malá aktualizace k nim, ale nic neslibuji. Spíše pak ještě napíšu nějaké drobné historky, na které si vzpomenu až po jejich odchodu. Určitě ale ještě přibudou nějaké fotografie.

V tuto chvíli očekáváme porod štěňátka od naší Joy. Bohužel se musíme také připravit na možné komplikace, které se mohou vyskytnout vzhledem k tomu, že bude jen jedno štěňátko a také vzhledem k tomu, že už nyní přenášíme a k porodu se nijak výrazně neschyluje. Máme tedy dnes poslední, 66. den, který za zvýšeného dozoru necháme přirozeně proběhnout a pokud se do večera nebude nic dít, budeme muset jednat. Tak nám držte palce.

Mrtvolka...

15. června 2014 v 3:18
Tuhle jsem byla zase po dlouhé době u kadeřnice, protože jsem potřebovala trochu zastříhnout a hlavně zarovnat zuby, které se mi tam pravidelně vytváří při domácím bleskovém stříhání. Já podobné akce nesnáším. Nemusím nakupování bot, oblečení, návštěvu kadeřnice a školní besídky. Ze školních besídek mám obzvláště osypky, zrovna nedávno jsem se k jedné připletla a ještě ve čtvrtek se mi o tom zdálo. Bohužel, člověku nezbyde nic jiného, než čas od času podobné absolvovat. No takže jsem seděla u té kadeřnice, kde se vždycky děsím jakékoliv konverzace mezi mnou a kadeřnicí, mezi kadeřnicí a ostatními návštěvnicemi, mezi návštěvnicemi navzájem a především, mezi mnou a ostatními návštěvnicemi. Tentokrát se ovšem téma zcela výjimečně přiblížilo snesitelnosti, totiž nějak přišla řeč na psy. Zavedla jí paní s fialově natřenými vlasy, kolem níž, navzdory silnému čpavkovému odéru, neustále kroužila moucha. Díky té mouše se nakrátko debata opět nebezpečně odchýlila od psího tématu, protože pro klientky kadeřnického salónu bylo záhadné, proč moucha inklinuje k amoniaku a k žárovkám, ale naštěstí tato přírodovědná diskuse o hmyzích zálibách netrvala příliš dlouho. Když se to tedy zase začalo točit okolo psů (každá tam měla bohaté kynologické zkušenosti s jedním přerostlým jorkšírem), tak jsem se také zmínila o těch mých čubkách a o špuntech, které už mi lítají po zahradě. Čpavková paní chvíli zadumaně poslouchá a potom se mě ptá... "a proč vlastně máte tolik psů, pro peníze?" trochu jsem v tu chvíli přemýšlela, zda nemám předstírat, že jí na barvící směsi odpočívá moucha a mouchu zabít, ale celkem rychle jsem se z toho vzpamatovala a vysvětlila jsem jí vše podstatné. Rozhodně tedy víme, jak se asi zhruba na chov psů taková laická veřejnost dívá. Tak to jen tak na úvod.

Každopádně mi můj současný "zdroj peněz" dělá velkou radost, jsou to štěňátka den ode dne aktivnější, průbojnější, odvážnější (jen trochu), samozřejmě čím dál krásnější, větší a zlobivější. Nejsou tedy tak ničemná, jako předchozí vrhy, ani mezi nimi nejsou tak výrazné osobnosti, jako tomu bylo doposud, respektive se to vyjasňuje mnohem pozvolněji, než v minulosti. Teď už tedy dokážu s jistotou říct, že třeba největší Edward ( Edík je v tuto chvíli vůbec největší štěně, které jsme tu měli ) a nejmenší Elizabeth ( Elizabeth je v tuto chvíli vůbec nejmenší štěně, které jsme tu měli ) jsou divoši s výrazným temperamentem, že mají oba dva ohromnou chuť do jídla (sežrali by i talíř), že mají dobře vyvinutý kořistnický pud (přetahujou se s polu o Kubovu ponožku, až cáry lítaj), slušnou inteligenci (jsou oba vychcaný jak mraky), že to budou aportéři a že budou při dobrém vedení vhodní na sport a na výcvik. Mohu také říct, že Eleanor je typickou zástupkyní kategorie "tichá voda břehy mele", která byla u nás v minulosti zastoupena například Bellou, nebo předtím Aishou a že Edmont je flegma, mazel a typický medvěd, ale to už jsem psala minule...
... že je Montík můj oblíbený mazlíček, to už jsem také psala minule. No a tenhle můj mazlíček mi tuhle přivodil málem infarkt.
Stalo se to v tom období tropických veder na počátku týdne.
Jdu večer podávat večeři a svolávám štěňata ze zahrady. Všechna ochotně přibíhají hltat, jen Monty jaksi chybí. Volám tedy na pejska a nepřiznávám, že se jde jíst, protože zrovna on v jídle nenachází extra zálibu, ačkoliv je to kus psa. Slibuji mu ovšem naší chvilku, což vždy zabírá. Monty ovšem nijak nereaguje. Hledám tedy Montyho. Nacházím to štěně v boudě velkých psů, úplně vzadu v rohu, ležícího na boku s nataženými tlapkami ke stěně a otočeného ke mně zády. Strkám hlavu do boudy a volám na něj ( je to velká a prostorná bouda a nechce se mi lézt dovnitř), ale žádná reakce. Klepu na boudu, bouchám na boudu... nic, ani pohyb, ani škubnutí... to už jsem měla mrazení, tak vlezu dovnitř a opatrně dloubu do štěněte ukazováčkem... štěně je jako hadr, zdá se mi nějaké chladné... mrazení přešlo v panickou úzkost a tak zatřesu pejskem, tělíčko je bezvládné, hlavička zůstává v poloze, do jaké jsem jí posunula... a to byla poslední moje akce před tím, než jsem dospěla k hroznému závěru, že mi umřelo štěně. Vystřelila jsem z té boudy a neumíte si představit tu hrůzu a smutek, kterou jsem v tu chvíli prožívala, volajíc ubrečená na manžela, aby šel vyndat z boudy tu mrtvolku. Než však přiběhl vyděšený manžel, vylezla mi za zády ta mrtvolka z boudy, labužnicky se protahovala široce zívajíc s tlamou dokořán, jako že "to jsem se ale bezva prospal po tom horkém dnu" a s výrazem "teď bych přeci jen něco zblajznul" jal se umístit svojí maličkost do středu talíře.
Jo jo, i takové chvilky mohou ziskuchtivé chovatele potkat. Mimochodem, manžel měl v tu chvíli mojí reakci jaksi za nepřiměřenou, ale předevčírem třeba ležel Montík zrovna takovým způsobem přímo na terase a Miloš, jdoucí zrovna kolem, udělal test... dloubnul do spícího štěněte, aby mi jako ukázal, že když člověk ví jak na to, štěně zareaguje a není třeba okolo toho dělat hysterický humbuk, ale i tentokrát byl Monty "mrtvý"...
A co jinak naše pětitýdenní štěňata?
Tak především mají zvláštní zvyk pokud jde o vyměšování. Vyměšování je zde vůbec oblíbené téma, že... vyčerpávajícím způsobem se to tu probíralo u "áček"...
... no, takže v domě se to tak nějak hlídá a špuntům se vštěpují určité zásady, ale venku tomu zpravidla necháváte volný průběh. Volný průběh u nás tentokrát ovšem znamená, že ačkoliv je napravo trávník i nalevo trávník, uprostřed toho vede dlážděná cesta a tam se to, prosím pěkně, dělá. A ještě na terase. Prostě, aby byl požitek z toho úkonu dokonalý, je třeba mít pod sebou jedině pevný podklad, travička nám totiž slouží ke konzumaci, k šimrání na bříšku, k povalování se v ní a k potěše oka. Mým věrným každodenním partnerem se tedy stal mop na terase, rejžák na chodníčku a zahradní hadice.
Zahradní hadice a vůbec, stříkající voda z různých zdrojů, dělá velkou radost naší Joy, která je sice těsně před slehnutím, ale jak už je její povaze vlastní, co si bude ona dělat nějaké starosti s obsahem svého břicha, důležité je splnit svůj denní skákací, lítací a štěkací limit...


Mimochodem, už dříve jsem avizovala, že si chci nechat z letošních vrhů fenku. Abych jako měla ještě víc peněz, když Joy už půjde brzy do důchodu, chápete ne :-)
Původně jsem myslela, že si nechám štěňátko právě po ní, ale když se ukázalo, že čeká jen jedno štěně a to určitě bude pejsek, nechtěla jsem nechat nic náhodě a "zarezervovala" jsem si jednu fenku po Vitce. Hned po narození se mi moc líbila Betka (Elizabeth), pak zase Elenka (Eleanor), pak zase Betka, pak zase Elenka... a z pohledu chovatele se mi pořád více líbí Elenka...

Elenka 5. týdnů

Betka 5. týdnů

... ale nakonec se zdá, že poslední slovo bude mít Kubík, který se zamiloval právě do Betky, tvoří spolu nerozlučnou dvojku ukrutných sígrů, jsou pořád spolu, Betka na něm visí, Kuba visí na ní, kluk prosí, slibuje věnovat se agility a výcviku a důrazně sděluje, že tohle bude jen "jeho pes"... nedělám si iluze a vím, jak to asi dopadne, ale...
... ustupuji a Betka u nás zůstává jako náš další člen smečky. Je fakt, že je to svébytný tvoreček se zajímavým temperamentem a i když pravděpodobně zůstane maličká, určitě pro nás bude bezva společnicí a pro Kubu skvělou kamarádkou, ke které přilnul už když se z porodních blan klubala.
No a já si počkám, co nám nadělí Joy... mělo by to přijít příští neděli, ale podle ultrazvuku, který byl 25. den negativní, resp. byl vidět jen plodový vak, v té chvíli ještě bez embrya, můžeme předpokládat, že se štěňátko narodí o něco později. Každopádně, bednička už je připravená a já už se zase těším :-)

Pár novinek...

8. června 2014 v 4:48
... no, takže štěňátka nám v plném zdraví a síle oslavila 4. týdny a bylo by dobré o nich napsat alespoň pár řádek. Já už jsem měla kolikrát rozepsáno, ale nějak se mi to nikdy nepodařilo dokončit. Tak snad dnes.
Takže, máme tu čtyři štěňata, která mají třicet dní a jaká vlastně jsou?
Samozřejmě krásná, jak jinak, že. Mají pěkné hlavičky i pěkné postavičky, dlouhé krčky, někteří tedy poněkud kratší ocásky, ale nikdo nejsme dokonalí, že, a když se kupříkladu král Edward dá do pohybu na zahradě, je to vysloveně pastva pro oči... z toho kluka jistě něco vyroste, i když asi trochu přeroste :-)


Edward je totiž dosti velké štěně, až to občas působí komicky, protože oproti svým sourozencům je skoro o jednu štěněcí hlavu větší. Na druhou stranu je to dost pohodář... jeho nejvýraznějším rysem je důkladnost. A to až pedantská důkladnost. Nejvýrazněji se u něj tato povahová vlastnost projevuje u jídla. Cecek musí být zásadně vysát až do mrtě a na talířku nesmí zůstat žádný zbytek, pač si to laskavě uvědomte, jak se dneska v těch vyspělých civilizacích trestuhodně plýtvá, zatímco támhle v třetích zemích ti chudáci psi a mnohde i lidská štěňata živoří u popelnic na periferiích, tady se zmlsaným psům předkládá to nejlepší, třeba i libové telecí, a co se nesní, to se vyhodí. Takže takhle ne, přátelé, s chudákama z třetího světa se sice dělit nebudu, zase takový mecenáš nejsem, ale taky po mě nic nezbude a zkuste něco říct.
Podobně důkladně přistupuje Edward k odpočinku. Jsem v růstu, a to dosti bujném, takže potřebuji hodně jíst a také hodně spát, mumlá štěně v polospánku, nenechajíc se rušit, jsouc odstrkováno nohou z nejexponovanějšího místa v domě, kam právě s plným pupkem zalehlo.
Jinak, jak jsem řekla, je to pejsek s pěknou hlavou, dlouhým krkem a krásným pohybem, radost na něj pohledět.

Jeho bratr Edmont taky není žádný drobeček. Je to momentálně nejtěžší štěně, ale není největší. Edmont se mi velmi líbí. Je to kompaktní pes s krásnou postavou a pěkným výrazem...

Edmont 3. týdny

Edmont 4. týdny

Mrzela mě z počátku jeho povaha. Oni to tedy celkově, celý vrh, nejsou žádní extra hrdinové, všichni jsou trošičku opatrnější a výrazně se liší od všech předchozích vrhů, pokud jde o reakce na různé podněty, ale Edmont od počátku vynikal.
Co se mu smyslové receptory probudily k životu, byl výrazně lekavý a vysloužil si u nás přezdívku posera. Tehdy, v konkurenci svých neohrožených sester a flegmatického bratra, měla jsem dosti obavu, co si s tím pejskem počnu, ale jak už to bývá, čas vždycky ukáže a teď se karta začíná obracet. Teď se naopak zdá, že situace, které jeho sourozenci řeší úprkem, on už vyhodnocuje v klidu. Jinak je Edmont neuvěřitelně milé, důstojné a mazlivé štěně. Nebezpečně mi přirůstá k srdci pro svojí zvláštní jemnost v "chlapském těle", což na mě dost platí a výraznou citovou vazbu, s kterou se ke mě přimnknul a je to jediné štěně, u kterého bezpečně vím, že mě pozná a že je mu právě se mnou dobře. Víte, to je zjevné... já si to štěně vezmu a dám si ho skoro na rameno, tak, že má hlavičku na mém krku z boku, napůl zabořenou do vlasů, na úrovni mé tváře a takhle se mazlíme. Hladím ho a vyprávím mu, jak je krásný a šikovný, jak je to můj malý medvídek a jak ho mám ráda. A to štěně se při tom úplně zklidní, maximálně se přitulí, v klidu oddychuje, někdy u toho vydává takové velmi tlumené zvuky (něco jako u kočky předení, ale po psím) a vysloveně si to užívá. A když přestanete hladit, nebo na něj takhle mluvit, začne se hýbat a dává vám najevo, že máte pokračovat, protože je to příjemné a protože se cítí dobře a v bezpečí. A pak, kdykoliv vás ucítí, kdykoliv jste v jeho blízkosti, začne vás takové štěně samo aktivně vyhledávat. Takže když jsou štěňata večer na lítačce na koberci, Montík přijde, začne se mi šplhat na kolena a vyloženě si vyžádá naší intimní chvilku. Je to milé a těžko se to popisuje. Každé štěně to takhle nemá, některé se dere, nevydrží, chce jít dolů, necítí se tak spokojeně, jejich temperament to nedovolí. Myslím, že podobně jako letos Montík se projevoval kdysi Ashley a také Barney. Z loňska Caesar. U fenek to dělala především Blaze ( Roxy ) a trochu Beatrix, ale jinak je to spíše klučičí záležitost.

No a pak tu máme fenky...

Elizabeth je štěně, které se od narození odlišuje svým typem. Je to velmi světlá fenka úplně jiného formátu, než její sourozenci... Když se narodila, byla velmi krásná a velmi malá. A malá je dosud. Avšak navzdory tomu, byla to od počátku velmi průbojná potvora, která přesně věděla, co je pro ní nejlepší a za tím si cílevědomně šla, stůj, co stůj. Tohle je štěně, které, stejně jako její bratr Edward, nachází obzvláštní zálibu v jídle a ve spánku, poněvadž to je jaksi nutnost vyplývající z přírodního zákona, ale jako správná ženská, ještě k tomu navíc stíhá spoustu dalších věcí, které je třeba učinit ku správnému vývoji štěněte nejen z toho fyziologického hlediska, ale i z hlediska duševního rozvoje, protože život, podle téhle čubky, není jen o žrádle a o spánku, ale nabízí i jiné kvality... Betka byla ta první, která se vydala prozkoumat svět mimo porodní bednu, byla to fenka, na které by se daly takříkajíc "třísky štípat", ať se dělo cokoliv, s ní to nehnulo. Poslední dva dny se situace maličko změnila a Elizabeth se začala projevovat trochu výrazněji v reakcích na zvuky a situace, než předtím, ale celkově to je pořád stejný pošuk, s velkým temperamentem a inteligencí, takže věřím, že při správné socializaci z ní bude skvělé zvíře. Navíc je to velmi hezké štěně. Má sice kratší ocásek, ale celkově hezkou stavbu těla, pěkný krk a roztomilý výraz...


A máme tu naší Eleanor...


Krásná, jemná, elegantní fenka... ztělesnění přísloví "tichá voda břehy mele"... Elen, alias Eny je půvabná fenka, která dlouho byla mojí favoritkou. Bylo to štěně, které mě trochu trápilo svými nižšími přírůstky na váze a zvláštní vláčností, kterou jsem pozorovala, kdykoliv jsem jí vzala do ruky. Hlavička jí vždycky někam padala a celkově vypadala jako ubohá hadrová panenka...
... ubohá hadrová panenka ovšem vždycky věděla, jak být první u nejlepšího cecku a velmi záhy také zjistila, jak společně se svojí sestrou vylézt z porodní bedny a dělat neplechy v okolí. Zpočátku měla přezdívku "darebnice".
Dneska se jeví jako mírná individualistka a intelektuálka a některé věci jsou rozhodně pod její úroveň. Například v noře na zahradě, oblíbeném to místě odpočinku všech našich štěňat, ona spát rozhodně nebude. Jednak se tam nebude tlačit s ostatními, že, ona má ráda prostor a jednak je tam jen primitivní hlína, což není akceptovatelné, protože pro její obdivuhodnou tělesnou schránku je optimální podestýlka ze saténu, přírodní vlny - hřejivé ovčí houně, případně, není-li toto (nepochopitelně) k dispozici, pak tedy alespoň svěží travní porost...
Je fakt, že je to stvoření velmi pěkného exteriéru. Má dlouhý krk a velmi krásnou hlavu...

Tak to bychom měli alespoň stručné představení našich štěňat. Dalo by se toho samozřejmě napsat mnohem víc, ale snad zase něco přibude příště.
Přestože sem, do aktualit, novinky často nepřibývají, do fotogalerie štěňat na Rajčeti vkládám fotky poctivě minimálně jednou týdně, takže si můžete o těch vejlupcích udělat alespoň nějakou představu, jak vypadají. Stejně tak důsledně doplňuji údaje do jejich váhové tabulky v jejich sekci.

Na závěr ještě informace o očekávaném vrhu "F" od naší Joy... už jsem tu psala, že těsně před nakrytím byla Joy napadena fenou německého ovčáka a že to byl zážitek traumatizující pro ní i pro nás. Byla jsem připravena na to, že se může stát, že Joy nakonec vůbec nezabřezne. Když potom přišla doba, kdy už chovatel může odhadnout, zda se krytí podařilo, byla jsem na pochybách a Joy mi nepřišla březí, což potvrdil i první ultrazvuk. Nakonec se na opakovaném UTZ objevilo jedno štěňátko. Takže koncem června se narodí poslední štěňátko od naší Joy. Jsem napjatá... bude to fenka, nebo pejsek? a hlavně, proběhne to všechno v pořádku? Jedno štěně může být problém... už mám zase nervy :-(

Štěňátkům jsou čtyři dny...

13. května 2014 v 4:37
Asi bych měla napsat nějaké podrobnosti, jak tu bývá zvykem vždy, když se u nás odehraje taková radostná událost, jako třeba narození nových ničitelů. Porod proběhnul naprosto hladce, bylo to rychlé, nekomplikované, Vitka si uměla se vším velmi dobře poradit, takže nebylo potřeba žádné pomoci ani zásahů. Trochu horší to bylo druhý a především třetí den, kdy Vituli teprve došlo do čeho se to vlastně namočila a začala dělat jako že žádná štěňata nemá, že to není její a že se tím vůbec nebude zaobírat. Tenhle prudký hormonální útok na nezkušenou samičku mě sice maximálně vyvedl z míry, ale naštěstí celkem brzy pominul a tak zhruba o sobotním poledni se Vitka proměnila z rozmazlené fajnové dámičky v supermatku. Nutno říct, že to vzala opravdu velmi vážně a od štěňat se prakticky vůbec nehne. To mě jako dost překvapilo, protože třeba Joy je opravdu výtečná matka, ale takhle pořád, tedy celý den, se čtyřdenníma štěňatama nikdy neležela a když zašustil třeba pytlík s bonbónama, nebo se loupal salám, měla slabší štěňata letecký výcvik a silnější posilovací trénink.
To Vitka ne, ta je v porodnici doslova přibitá ať se děje co se děje a rozmazluje si ty svoje válečky tak, že kdyby byla ještě na světě moje máma, dala by jí přednášku, jako kdysi mě, když jsem coby zralá matka po třicítce porodila syna Jakuba a měla ho furt přisátýho na prsu a když ne na prsu, tak uvázanýho na sobě v šátku... tehdy se velice pohoršovala a neustále mě upozorňovala, že si na sebe pletu bič... je fakt, že když občas potom bylo potřeba udělat něco bez toho outěžku, že to bylo dost peklo, ale vysvětlujte to čerstvým matkám...
No, takže Vitka je báječná máma, dělá teď s oblibou i věci, které v prvních dnech razantně odmítala, třeba olizování štěněcích prdelek ( to jsem teda mami svým dětem nedělala, víš... ) a vůbec, probíhá to všechno velmi harmonicky.
Když už jsme u toho opečovávání... vždycky mě hrozně baví pozorovat, jak ty psí matky při tom masírování bříšek a zadečků postupují zákeřně a nekompromisně... vemte si to... kolik úsilí takové malé, slepé štěně stojí urvat si slušnej cecík, přisát se na něj, uhájit si ho před ostatními buldozery z vrhu... a po těchto zdárně provedených úkonech to štěně tahá, poctivě to rve, to vemínko, aby se po té fušce dočkalo kýženého mléčného toku a najednou...
... najednou jazyk...
Máminýmu jazyku je naprosto šumák, kolik úsilí stálo to mládě přisát se k tomu (nejlepšímu) cecku, mámin jazyk to štěně různě obrací, nadzvedává, nezřídka i úplně odtrhává od mléčného pramene... reakce štěňat jsou různé, některá nahlas protestují, některá tiše a zarputile drží - dělejte si se mnou co chcete, já se prostě nepustím - některá očistnou proceduru strpí v klidu a vrátí se pak k započaté práci (to jsou výjimky). To jeden náš pejsek z tohoto vrhu (jednička) tuhle stál dobrých šest vteřin na hlavě, když mu matka čistila prdelku, ale cecek urputně držel dál.
Zajímavé také je pozorovat reakce čtyřdenních štěňat na návrat matky z venčení. Je naprosto lhostejné, jestli si před jejím odchodem zrovna napucli břicha k prasknutí a tedy by teoreticky měli být aspoň dvě hodiny v bězvědomí, přijde-li matka do pelechu, štěňata se okamžitě probírají z mrákot a nastává horečná akce "dneska jsme ještě vůbec nejedli"
Takže toliko z projevů našich čtyřdenních štěňat. Samozřejmě krásných štěňat. Nejhezčích štěňat, protože přeci našich štěňat.
A teď k oficialitám a dalším záležitostem... předně bych měla jednu malou, ale důležitou úvahu...
... štěňátka jsou v tuto chvíli v podstatě zadaná až na jednoho kluka. Jeden pejsek je ještě volný. A tím se dostávám k tématu, které je v poslední době (ono tedy bylo vždy, ale teď nějak ve větší míře) hodně palčivé...
Stejně jako ostatní chovatelé, i já mám velmi mnoho zájemců na štěňata, ale bohužel, každý chce fenku a nejlépe zlatou. Fenky se mi narodily dvě a kolik lidí se na mě obrátilo se žádostí o fenku ani nepočítám, ale v evidenci jsem jich měla pět. Na všechny se tedy nedostalo. Snažila jsem se těm lidem nějak pomoci a doporučit jim jiné chovatele, u kterých se fenky narodily, ale bohužel, je to všude stejné - fenky jsou hned zadané a kluci zbývají. Těžko říct, čím se pejskové tolik provinili, že je o ně tak malý zájem. Dá se pochopit, že zájemce chce fenku, protože má třeba chovatelské ambice, tedy by si přál odchovávat štěňata a vůbec se v budoucnu věnovat chovu. Jenomže, co si budeme povídat, takových zájemců s takovou představou je velmi málo. Většinou si štěňátko chtějí koupit lidé, kteří ani neuvažují nad tím, že by s pejskem absolvovali nějakou výstavu, natož aby absolvovali proceduru nutnou k uchovnění, chtějí prostě jen společníka do rodiny, kamaráda, parťáka... takže? co stojí za tímto fenoménem? Jednoznačně mediální blamáž v klasické podobě černo-bílých informací předkládaných laiky laikům... budu se protivně opakovat, ale moje matka s oblibou tvrdila, že "dneska píše o čemkoliv každý, kdo má do prdele díru" a bohužel, měla svatou pravdu. Ať už jde o "populárně naučnou" literaturu, či články v různých časopisech a novinách, je to všechno stejné. Je to neodborné, nepodložené vlastními zkušenostmi, zkreslené, vytržené z kontextu... prosím vás, uvědomte si, že ti lidé, co to píší, to jsou ve většině případů jen redaktoři bez opravdových znalostí a zkušeností, kteří mnohdy ani psa nikdy neměli a kteří si tuhle zobnou něco informací odtud, něco zase odjinud a nebo, v horším případě, napíší jen to, co někdy někdo hloupý vyřknul a stala se z toho lidová slovesnost.
A většinu těch moderních, absolutně hloupých knih o chování psů, co jsou hojně k dostání v každém knihkupectví ( to jsou takové ty velké, drahé knihy, kde jsou hlavně pěkné obrázky a k tomu pár řádek stupidního textu), to pak píší většinou pochybní autoři, kteří se z mě neznámých důvodů pasují ne všeznalce...
Ano, podle těchto informačních zdrojů je genderová problematika u psů jasná... pes - samec, je dominantní tvor plně ovládaný sexuálním pudem, s kterým těžko majitel něco zmůže a s nímž je soužití rovné peklu, protože při každé příležitosti zdrhne za hárající fenou, kterých je všude okolo neustále mraky a nebo bude celý život bojovat o postavení ve smečce a soužití s ním bude jeden velký boj. A naproti tomu obecná představa o fence, jako o submisivní samičce, která si nechá nakukat každou blbost, bude vás za všech okolností milovat a všechno, co se děje okolo, je jí šumák. Pravda, dvakrát do roka je jí nutno navléknout hárací kalhotky a týden jí hlídat, ale jinak je to stvoření naprosto nekomplikované, jediné nejvhodnější do rodiny.
Takže prosím vás, takhle to opravdu není... samozřejmě, že jsou plemena, u nichž se obecně doporučuje, pořídit si v začátcích spíše fenu, ale tady jde především o specifická plemena, míněna jsou pak zejména ta pastevecká, pak přírodní a potom některá velká, silná, pracovní plemena, která mají vrozený silný pud samostatného jednání. A i to je poněkud zavádějící... osobně si nemyslím, že by byl nějaký oprávněný důvod, proč by měl člověk preferovat při výběru psího společníka fenu. Pejsci jsou skvělí... jsou empatičtí, mazliví, jsou to závisláčci, kteří vám udělají co vám na očích uvidí. Jsou to okázalí hrdinové s velkým srdcem a hlubokou duší, tvrdá slupka a měkké jádro, jsou to prostě chlapi... oni s vámi splynou a opravdu k vám přilnou. Fenky také, ale ony více přemýšlejí, kalkulují... vyplatí se mi to? co z toho budu mít? Mám tě moc ráda, povídá mi čubka svýma očima, ale moje náklonnost k tobě není úplně bezpodmínečná, počítej s tím! Prostě, ženská...
Když na to přijde, zdrhne vám fena zrovna jako pes, když zanedbáte výchovu, budete mít s fenou stejně práce, jako se psem. Stejně jako mají sklon k dominanci psi, mají jej i feny. A pes vám nemusí očůrávat zahradu a dům, je to jen věc výchovy a respektu k vám. A tak bych mohla pokračovat...
Proto, plánujete-li psího společníka a chcete si pořídit své první štěně, zapomeňte na moudra, která jste se dočetli v magazínu Mladé Fronty, v Květech, nebo v nějaké americké příručce s obrázky psů. Vybírejte si štěně především srdcem, zapomeňte v tu chvíli na pohlaví a řiďte se jen intuicí, vzájemnými sympatiemi a samotnou povahou toho štěněte, protože jedině to je ten správný výběr!

Informace k aktuálnímu vrhu v sekci "VRH E", odkaz na fotogalerii štěňat tamtéž.
Nové fotografie budou dnes večer, přizpůsobuji se štěňatům a dostupnému světlu :-)

Rodíme!

8. května 2014 v 20:50
V tuto chvíli, tedy ve 20.49 máme zatím dvě štěňátka, jednoho kluka - 190g a jednu holku s porodní váhou 186g, uvidíme, co nám Vitka nadělí dál... a mimochodem, ta holka je pěkná čipera :-)

21.51 - přibyla dvě štěňátka, jeden kluk - 166g a jedna holka - 164g, máme tedy v tuto chvíli čtyři štěňátka, dvě holky a dva kluky. Vyčkáváme, zda se ještě něco narodí...

23.30 - Tak nic se nezměnilo a s konečnou platností mohu prohlásit, že máme odrozeno a máme čtyři štěňátka :-)

62. den Vitčiny březosti - porod začíná!

8. května 2014 v 12:59
V tuto chvíli přidávám jen bleskovou informaci, novinku, na kterou někteří netrpělivě čekají... již brzy se narodí štěňátka...
Tentokrát jsem neměřila teplotu, takže jsem, oproti předchozím porodům, nevěděla dopředu, ale začalo to dnes ráno a projevilo se to tím, že Vitka vyhnala všechno z boudy a střežila si jí jako oko v hlavě. Když mi došlo, proč je zbytek smečky vyhnán z terasy, trochu mi zatrnulo, jestli tam snad už nemá z noci štěně, ale nikde jsem žádnou myšku nenašla. Od té doby je mamina v domě a neustále svojí situaci nahlas komentuje, abychom jako věděli, že takový porod není žádná sranda :-)
O dalším vývoji budu průběžně informovat, teď se jdu věnovat vepřovému...

Nabitý víkend...

22. dubna 2014 v 1:43
... máme za sebou... v sobotu jsme strávili den na klubové výstavě v Praze Horních Počernicích, kde naší "stáj" reprezentovali dva lonští odchovanci, bratři po mléku - Cato a Damián. Oba dva se vystavili v početně obsazené třídě mladých, což se mi zdálo dost blbý, protože vyhrát může jenom jeden :-) Naštěstí se ale ukázalo, že oba kluci pojali výstavu spíše jako skvělou příležitost pro opětovné shledání a pořádné zablbnutí si v kruhu, než jako prestižní soutěž šmrncnutou nádechem rivality...

Jak je patrné z obrázku, je mezi oběma konkurenty "menší" velikostní rozdíl, asi tak zhruba šest centimetrů :-) No, Damián nám prostě trochu víc narostl, oficiální měření mírou ukázalo přesných 42 centimetrů, takže ačkoliv je to jinak velmi pěkný pes, statný, plnochrupý s perfektní povahou, do chovu v budoucnu pravděpodobně moc nezasáhne. Ale myslím, že si z toho nikdo nic nedělá, protože je to šikovný pes a jeho parketou je spíše cvičení a agility. Damián byl na výstavě oceněn známkou "Velmi dobrý", pochválen byl za postavu, formát, kvalitu srsti, vytknuta mu byla hrubší hlava, těžší ucho a vysoký ocas.

Damián

Jeho nepokrevní sourozenec Cato nám dával už od samého počátku jasně najevo, že se před nikým předvádět nebude a už vůbec ne na zámku, protože tam jaksi nejsou vhodné podmínky pro jeho působení, což znamená, že tam není dostatek zahradní zeminy na hrabání děr, volně rostoucích květin na okusování, ani širé pláně na běhání, takže jako smůla. Byla jsem domluvena s Marií, že dorazí s dostatečnou rezervou, aby byl čas mu vysvětlit, že když to tam tu chvíli vydrží, bude smět za odměnu doma okousat celé tři tulipány. Přesvědčování sice nějakou chvíli trvalo, ale nakonec se povedlo a Cato si ze své první výstavy odvezl velmi pěknou "Výbornou 3", což jsme ani nečekaly. Vytknuto mu bylo právě to předvedení.


Až se narodí Vitce štěňátka a povyrostou zhruba do tří týdnů, vezmu si Cata na nějakou dobu k sobě, protože potřebuje trochu "vycepovat", neboť ta panička co ho krmí, mazlí a vůbec ho opečovává je tak omotaná okolo packy, že je potřeba to trochu rozmotat :-)

Tím jsme se plynule dostali na téma "štěňata"...

Vitka dneska kroutí už 45. den březosti, je velmi výrazně široká a působí to dost komicky, protože jak je celkově taková jemná a má ten štíhlý krček a úzký zadek s vylínalým ocasem, vypadá jako ucpaná hadice, což ještě více vynikne když má emocionální záchvat, třeba při vítání, vypadá to pak vždycky jako by to z ní mělo každou chvíli vystřelit. Prozatím se neodvažuji tipnout počet štěňat, na ultrazvuku se zdálo, že jsou čtyři, ale já bych řekla, že jich bude více, minimálně o jedno. No uvidíme 10. května...

No a protože očekáváme od Vitky početnější vrh zuřivě zlatých štěňat, tak aby toho nadělení u nás nebylo moc málo, nabrnkla si naše Joy v sobotu o pět let mladšího frajera a nechala se, navzdory předchozím událostem, o kterých ještě bude řeč, ochotně zbouchnout... takže když Pán Bůh dá, narodí se okolo 22. června prozatím neznámý počet tmavě zlatých štěňat, z nichž některá by mohla mít i vlohu pro bikolor. Tatínkem bude, jak již bylo avizováno, velmi sympatický...


Velmi temperamentní...

a velmi dobře geneticky vybavený (CEA +/+, MDR +/+, HDD 0/0 )
Casanova ze Smrčkova dvora...



A teď jen krátce k výše uvedeným událostem, velmi nešťastným a bolestným, ale budiž to ponaučení a také varování pro všechny ostatní...

Hned po příjezdu na místo jsem vypustila Joy na volno z auta a nevěnovala jsem dostatečně pozornost poměrně agresivním psům za plotem u sousedů, až jsme slyšeli strašný řev a kvičení naší Joy, která zřejmě důvěřivě, nemajíc dosud žádnou špatnou zkušenost, strčila čumák mezi plaňky plotu, nebo nevím, jak se to celé událo, protože to bylo z boku auta a nikdo to neviděl, ale každopádně jí fena německého ovčáka ošklivě napadla a za čumák jí protáhla hlavu tím plotem a rvala jí. Nepamatuji si vůbec sled událostí v ten moment, ani podrobnosti, vím jen, že jsem se snažila vyrvat hlavu svého psa ze zubů té feny, riskujíc zřejmě sama pokousání, ale nad tím člověk vůbec, ale vůbec v tu chvíli nepřemýšlí, nepamatuji si ani, kdy ta svině černá překousla, protože když jí pustila, držela jí za krk. Naštěstí je Joy hodně chlupatá, což jí možná zachránilo. Nechápu, jak se podařilo prorvat té ovčandě Joininu hlavu skrz plot, protože rozteč mezi plaňkami byla dost malá a mě se nedařilo tu hlavu prostrčit zpátky, kromě toho se Joy zmítala a křičela, takže to celé bylo o to víc stresující. Naštěstí ovčanda už neútočila. Joy to odnesla natrženým čumákem, prokousnutým uchem a co bylo nejhorší - krvácela z oka... naštěstí se ukázalo, že oko samotné nebylo zraněno a krvácení bylo z natrženého očního koutku. Byli jsme z toho všichni špatní...
... ale to by nebyla Joy, aby se z toho všeho rychle neoklepala a to doslova. Ještě se nechala u Ilony v kuchyni chvíli chovat a litovat, ale už přitom koukala, jak co nejrychleji všechno prošmejdit. Za půl hodinky na to už se radostně oddávala sexu a když bylo po všem, cítila se u Smrčků jako doma jak v bytě, tak na zahradě. Žádné psychické ani fyzické následky to na ní nezanechalo, na druhý den už skoro nic nebylo znát ani na oku, ani na čumáku, jen strup na uchu. Je to velmi pevná a vyrovnaná fena a zaplať Bůh za to, jak to dopadlo... doufat můžu snad i v to, že stres, který v tu chvíli jistě prožila bez ohledu na to, jak se s tím posléze vypořádala, nezablokoval proces vedoucí k úspěšnému zabřeznutí.
Takže z toho plyne ponaučení... milá Joy i milí čtenáři, nestrkejte nos tam, kam nemáte a nenechávejte ho tam strkat ani vlastní psy, neboť žádná mezera není tak malá a žádná bariéra není nepřekonatelná...

Něco pro zasmání, ale i k zamyšlení...

14. dubna 2014 v 12:47
Narazila jsem nedávno na FB na tento skvostný počin - pro mě neznámého autora. Protože je neznámý, není pod textem uveden, ale protože jeho text obsahuje hluboké pravdy, předpokládám, že byl vypuštěn pro volné šíření.
Takže si počtěte a zamyslete se, v jaké fázi se momentálně nacházíte :-)

TEORIE KYNOLOGICKÉHO OLYMPU

Fáze 1. - Vzhlížení k bohům Olympským
Jste nadšení, studujete veškerou dostupnou literaturu, všichni lidé okolo psů Vám připadají báječní, každá akce skvělá, Váš pejsek neuvěřitelně šikovný, cvičíte pokud možno podle každého zkušebního řádu, který najdete, nadšeně objíždíte výstavy ( je Vám celkem jedno jakou dostanete známku ) a Váš chovatel je Bůh!!! ( případně nějak...ý výmluvný kolega ze cvičáku nebo sousedka, která má psa o rok déle než Vy a tudíž je "neskutečně zkušená" ). Svět je krásný. Kynologická internetová fóra dokáží "plnohodnotně" zaplnit celé Vaše večery, ba i noci. Vždyť je tam tolik úžasných lidí, kteří poradí v každé situaci, a tolik toho vědí.
Důležité poznávací znamení - nevěříte, že existují další fáze, nadšeně se účastníte podpisů různých petic či dopisů ( obzvláště pokud Vám je jejich obsah "objektivně" osvětlen jejich pisatelem ) a jste přesvědčeni, že pejskaři jsou jedna velká rodina. Pokud snad uvěříte v další vývoj, dožadujete se, abyste byli upozorněni, až se budete chovat jako Bozi.

Fáze 2. - "Jsem Bůh !!!"
Jste nadšeni, ovšem více méně už jen sami ze sebe. Chovatelství, výcvik, výstavy - vše máte "v paži". Máte ve všem jasno, jste v podstatě nejlepší a z neznámých důvodů si toho okolí nějak nechce všimnout. Každý rozhodčí, který nenechá Vašeho psa vyhrát, je totální diletant ( fakt, že z devíti výstav od různých rozhodčích máte jen jednu výbornou, jasně svědčí o nízkém IQ lidí v této pozici. Že psu chybí tři zuby, je o 5 cm vyšší než požaduje standard a má dost neobvyklý bílý znak na uchu opravdu nepovažujete za nijak podstatné ). Udílíte rady na všechny strany, Taktéž trávíte spoustu času na kynologických fórech, a to v pozici radícího mesiáše, bez nějž by byla většina těch "neznalých chudáčků" naprosto v háji. Ze zásady nezdravíte chovatele, o nichž jste ještě nedávno byli přesvědčeni, že jsou dobří. Prostě staré struktury s "nahodilými úspěchy" Vám nestojí ani za uplivnutí, natož pozdrav. Syndrom Boha se často začíná v plné síle projevovat po odchovu vrhu "A", či prvním odchovu po vašem krycím psu. Již tak v pěti měsících jejich věku je Vám naprosto jasné, že se jedná o nejúspěšnější vrh za posledních 10 let, ne-li od počátku chovu. Důležité poznávací znamení - Jste si jisti, že žádná další fáze není, protože Vy jste na vrcholu. O ostatních chovatelích, majitelích a vystavovatelích rádi poskytnete zaručeně "pravdivé" informace bez jakéhokoli náznaku subjektivity komukoliv, kdo je ochoten poslouchat. Petice a jiné písemnosti nejen podepisujete, ale především sami vytváříte.
Rozhodčí, vedení klubu, letití chovatelé Vám naprosto jasně spadají do skupiny stupidních, leč ambiciozních prosťáčků a cítíte neodolatelnou potřebu je se svými progresivními nápady nahradit. Ach, kde by bez Vás kynologie byla...

Fáze 3. - Místo nahoře
Přežili jste fázi dvě a nevzdali to. Dorazili jste úspěšně na svůj kynologický Olymp, abyste zjistili, že nic takového není. Víte co máte doma, celkem reálně odhadujete své možnosti, hrajete si více méně na vlastním písečku. Máte stabilní přátele z oboru, zkušenosti či rady předáváte výrazně méně ochotně a jen někomu. Trpně přihlížíte, jak se po Vašich zádech šplhají "perspektivní Bozi". Děláte si to po svém a jste smířeni s tím, že ne každému se vaše práce bude líbit. Nepropadáte nadšení z každého nevychovaného Alíka, kterého potkáte, ale také neočekáváte, že si všichni sednou na zadek z Vašich psů.
Tahle fáze je konečná, byť v průběhu doby prochází drobným vývojem.
Důležité poznávací znamení - Víte, že existují dvě předchozí fáze. Už nemáte to prvotní nadšení a druhotnou bezměrnou víru v sebe sama. Ve své podstatě vedete celkem nudný kynologický život. Z klidu Vás vyvede občas jen nějaký hodně dotěrný pomlouvač, ale většinou Vám to za větší odvetnou akci nestojí. Na fóra nechodíte, nebo jen velice zřídka, abyste se pobavili, případně trochu zdravě rozčílili. Už nikdy to nebude tak "akční" jako dřív - ach jo.

Tolik teorie kynologického Olympu. Přeji všem, aby obzvláště středovou částí propluli s co nejmenší ztrátou kytiček .P.S. : Pokud se domníváte, že jednotlivé stupínky proběhnete během pár týdnů, pak věřte, že tenhle vývoj trvá spoustu let a je to dost slušná dřina.

Očekáváme štěňátka a dochází k některým změnám...

13. dubna 2014 v 2:39
Milí přátelé, věrní čtenáři, ( náhodní návštěvníci úvodní stať mohou klidně přeskočit )
... všechno jednou končí... prožili jsme spolu kousek života. S některými jen toho virtuálního, s některými toho skutečného... je čas změn.
Není a nebude to pro mě vůbec jednoduché, ale musí to tak být, musí nastat zásadní změna, která mi dovolí začít znovu a jinak. Nebo lépe řečeno - vrátit se do bodu, kde jsem kdysi skončila a pokračovat dál jinak... týká se to nejen chovatelských záležitostí, ale i mého osobního života.
Od posledního příspěvku uplynulo nehorázných sedm měsíců a vypadá to, jako by byl tento blog "mrtvý"... není to tak úplně pravda, protože v průběhu toho více než půlroku, jsem v tichosti nepatrně aktualizovala sekce odchovů, ale jinak ano, v aktualitách ani čárka. I to je důsledek značné neuspořádanosti a chaosu v mém životě, který vyústil až do zdravotních problémů takových rozměrů, že už jsem nebyla schopná téměř ničeho... předcházelo tomu období, kdy jsem přestala sportovat, neměla jsem čas se s někým pořádně pobavit, něco podniknout s přáteli, přestala jsem rybařit, přestala jsem se zúčastňovat některých pravidelných akcí, přestala jsem věnovat pozornost lidem, kteří mě mají rádi a já je, zkrátka, přestala jsem se věnovat všemu, co nějak nesouviselo s prací - ať už tou mojí hlavní, nebo - a to více - tou druhou, vedlejší. Pořád jsem čekala, že se někam posunu, že se to bude rozvíjet a v neposlední řadě též, že se mi podaří spojit mojí práci i s jinými oblastmi života, protože potenciál tam k tomu byl. Bohužel se ukázalo, že jsem naivní a že o to vlastně nikdo nestojí. Jen já. Pořád jsem se ale snažila. A při tom jsem začala trpět schváceností, horečkama, bolestmi, neustálým kašlem, s váhou jsem se dostala až na 46kg... až teprve více jak měsíc strávený v podstatě v posteli a dostatek času na přemýšlení mi dovolil se v tom všem trochu zorientovat. Ale konečné rozhodnutí přišlo až tento čtvrtek...
... těžší v tu chvíli o celé tři kilogramy a o konečné zjištění, že toho, o co jsem nejvíce stála, se mi nikdy nedostane, spíše naopak, že nejsem hodna pozornosti a upřímného zájmu ze strany některých osob a že se pokládá za zcela samozřejmé, že se budu neustále přizpůsobovat. A tak jsem se velice zamyslela a zeptala se sama sebe, jestli mi to všechno za to stojí. A dospěla jsem k názoru, že ne. Člověk nemůže pořád jen dávat a nabízet, byť to dělá ze srdce a rád a nepomýšlí na odplaty a kompenzace. Nedostává - li alespoň zlomek zpět, nebo není -li jeho upřímných nabídek využito, zkrátka, jsou-li jeho snahy odmítány, vyčerpá se a nemusí si to ani jasně uvědomit. Projeví se to jen neskutečným smutkem, prázdnotou, zoufalými činy a chováním, které je za normálních okolností člověku cizí. A nebo nemocí.
Odborně se tomu říká frustrace.
A tak jsem se vyčerpala i já. Zjistila jsem, že už mi na některých věcech tolik nezáleží a zcela v klidu a přirozeně jsem začala měnit priority. Zní to celé jako jedno velké klišé, ale bohužel, je to všechno jen vyjádřený prostý fakt a popsaná životní zkušenost.
Nadále bude hlavní součástí mého života obojí práce, protože mne to skutečně baví a protože jsem do toho už hodně investovala ( a tím nemyslím peníze ) a moje rodina, hlavně moje děti a moji psi... a potom budu svojí energii vkládat už jen do projektů, které mají smysl a jasný cíl a komunikovat a stýkat se budu jen s těmi lidmi, kteří ode mne očekávají totéž, co já od nich, prostě s těmi, s kterými jedu tzv. na "stejné vlně".
Výše zmíněná změna se bude samozřejmě týkat i tohoto blogu. Zcela jistě budou aktualizace častější. Jednak proto, že bude o čem psát - budeme mít totiž zase štěňátka, a jednak proto, že na to budu mít více času, energie a nálady. Nevím sice, za jak dlouho se mi vrátí chuť psát s nadsázkou a snahou o humor, ale věřím tomu, že časem k tomu opět dospěji. Pravděpodobně to bude ale hlavně o víkendech.

A teď tedy konečně nějaké info o našich čtyřnohých členech rodiny...

Hovawartka Ariana oslaví brzy jedenáct let a už jí dost bolí její nemocné nohy, takže na delší procházky s námi chodí jen výjimečně a když jde, často se odpočívá, ale jinak je stále hravá, žravá a pořád stejně bezvadná, jako byla vždycky. Pravda, občas se zdá, že hůře slyší, zejména když jí venku zajímá něco více, než mé přivolání, pak samozřejmě trpí stařeckou nedoslýchavostí. Tuhle se nedoslýchavost změnila až v hluchotu, když na kraji lesa objevila nějakou zdechlinu, pravděpodobně krysu či co, nijak podrobně jsem to nestudovala, ale bylo to odporný. Arče se to ale dost líbilo...


Vitka se, z jistých vážných osobních důvodů, v prosinci loňského roku de facto přestěhovala k mé kamarádce do Prahy, kde pravidelně sleduje přímo z postele televizi, s velkou chutí požírá různé komerční i domácí laskominy, které já bych jí nikdy nedala, protože je po nich ta čubka jako váleček a já k takové výživě vůbec zaujímám vyhraněný postoj a rozšířila si obzory o skutečný život ve velkoměstě. Nebylo to pro Vitku jistě vůbec jednoduché, protože je to rodačka z vesnice a na "vesnici" i vyrůstala a jakkoliv se člověk snaží, na skutečný život ve velkoměstě se vším všudy není možné psa bydlícího na malém městě plnohodnotně připravit... ale zvykla si, dá se říci, v rámci svých psychických možností celkem dobře... přesto je Vitka stále moje a v současné době u mne opět bydlí a také zde odchová svá první štěňátka...

Tímto tedy sděluji, že naše Vitka byla dne 8. března nakryta Vilíkem ( Devil Chancy Remus )...

Devil Chancy Remus a Vanity z Ďáblovy studánky

Březost byla tento pátek, tedy 35. den od nakrytí ultrazvukem potvrzena a tak by se zlatá štěňátka, z nichž některá jsou již předem zadaná, měla narodit okolo 10. května a i když bylo toto spojení spíše "neplánované", už se moc těším.

Štěňátka letos ještě plánuji také od naší Joy a bude to její poslední vrh. Otcem bude velký sympaťák a sportovec Casanova ze Smrčkova dvora. Joy dlouho otálela s háráním a tím mi trochu zkomplikovala situaci, ale už se to rozjelo, takže počítám, že někdy okolo 22. dubna bychom měli mít nakryto. Z tohoto spojení si chci nechat štěňátko, protože naše Joy je fantastické stvoření a tak touha po pokračovatelce a eventuálně i po pokračovateli je zcela přirozená...

Enjoy Gold Ria-Henria "Joy" Casanova ze Smrčkova dvora

Esterku letos žádné rodičovské povinnosti nečekají a tak bude mít spoustu času na šmírování u rokle za zahradou a štěkání na veverky, což je její oblíbená zábava.


Ona každá z těch čubek má nějak oblíbenou zábavu... Vitka kupříkladu pokládá za vrchol vtipu odnášení misek na krmení z terasy kamsi na zahradu. Zajímavé je, že většinou jsou to misky, které nejsou její, nejčastěji jde o misku červenou, kterou vlastní Esterka. Tuhle už se páníček, nesouc krmení, dost naštval a sdělil jim, že když jako nejsou misky, nebude ani žrádlo a myslel to tak, že prostě pro nikoho. Joy, v záchvatu paniky, že by snad mohla kvůli bloňdaté primadoně a její úchylce přijít o žvanec, odkráčela do zahrady a přinesla v zubech zašantročenou misku, čímž zabránila kolektivnímu hladovění. Taková je to frajerka.

Aktuální fotografie našich psů jsou k dispozici na naší fotogalerii http://zlomu.rajce.idnes.cz/

Radost mi dělají odchovy po Esterce i po Joy. Loňská "céčka" i "déčka" jsou opravdu povedená stvoření s neuvěřitelným "drajvem", povahově se všechna neskutečně vyvedla a i po stránce exteriéru jsou všechna velmi zajímavá. Déčkoví pejsci jsou na horní hranici velikosti, ale jsou to krásní jedinci s velmi vyrovnanou povahou a impozantním zjevem. Pejsky prostě naše Joy umí :-)

Ashley z Lomu ve Skále

Dominic z Lomu ve Skále

Damian z Lomu ve Skále

Damián se příští sobotu poprvé předvede na klubové výstavě v Praze v Počernicích a už se na něj moc těším.

Ale samozřejmě ani fenky po Joy nezapadnou. Kupříkladu Alisha, neboli Elda, je velmi výkonná...
Velmi výkonně štěká kdykoliv a na cokoliv a do nynějška se již úspěšně "proštěkala" mnoha zkouškami a závody, kupodivu i v obedience, kde by se slušelo spíše "držet hubu a krok"... takže poháry a diplomy nesbírá v kruzích, ale ve čtvercích :-)

Alisha z Lomu ve Skále

A jak se Elda umí proštěkat i zkouškami obedience se můžete přesvědčit zde...


Stejně jako po Joy se i po Esterce štěňátka opravdu povedla...

Uchovněna byla na Slovensku krásná Bella, fena s velmi pěknou a pevnou kostrou a velmi sympatickou povahou, která nedávno absolvovala genetický test na CEA s negativním výsledkem. Zdena má určitě v plánu absolvovat ještě nějakou tu výstavu, protože by byla škoda tu čubku ještě neukázat v plné dospělosti :-) ... na majitele musíte hezky pomalu a takticky :-)

Loňská nadělení v podobě "céček" jsou podle mě dosud dostupných informací suprová. Snad by mohli i samotní majitelé maličko přispět svými komentáři, ale pokud vím, jsou to skvělí společníci a z obou rodičů si chytře vzali to nejlepší, takže není vyloučeno, že toto spojení i přes některá rizika příští rok zopakuji a ponechám si jednoho "vejrostka", aby mi tady ničil rododendrony.

Mimochodem, klubové výstavy v Počernicích se premiérově zúčastní i Cato, kterého jsme si z výše zmíněného vrhu nechali ve spoluvlastnictví...

Více informací o odchovech v příslušných sekcích...

No, je dost pozdě... mohla bych sice psát dál, ale zítra (dnes) mě čekají ještě nějaké povinnosti, takže pro dnešek končím. Loučím se tradičně, byť dlouho nepraktikovaně nějakým tím hudebním videem, které mě momentálně dost baví, takže proč se nepodělit :-)


Všechna štěňátka jsou v nových domovech...

14. srpna 2013 v 2:28
... a tím se na delší dobu uzavřela kapitola "štěňata u nás doma"... musím říct, že jsem si to tentokrát opravdu užila. Byli všichni opravdu báječní a kupodivu mi budou dost chybět...
Letos poprvé jsme tu některé jedince měli takzvaně "přes čas", což znamená, že jsme ty uječený skřety nevykopali z domu hned po sedmém týdnu a jednom dni, ale že tu s námi někteří zůstali až skoro do devátého týdne... zkrátka, zatímco se jejich budoucí páníčci rekreovali na dovolené, případně skotačili na agility táborech, nás tady ty jejich vejlupci obšťastňovali svými manýry měrou vrchovatou. Aby bylo opravdu veselo, zůstala nám tu část party "Sígrů", tedy Damián a Týna. Kony naštěstí odešla dříve, takže jsem to přežila v relativně dobrém duševním zdraví...
No a pak nám tu zůstal také Césarek, který patřil do party "Andělů" a který mi pomalu, ale jistě a pevně přirůstal k srdci především díky své milé, oddané a jemné povaze a kterého si naštěstí odvezla včera, tedy v úterý, jedna fajn rodina do Semil.
A já se odvezu dnes večer opět k moři. Okolo jedenácté vyrážím směr Omiš přes Plitvická jezera a Velebity. Beru sebou mého postpuberťáka, tedy tu osobu, o které si tu pravidelní čtenáři občas četli, když jsem si v nejhorších časech zoufale stýskala. Ale už je to za námi, věřím tomu, že natrvalo. Jede také "Malý ďábel", který je ovšem pořád stejný, tady jsme se zatím nikam neposunuli a k tomu přibírám i mojí "skorosnachu", která když pronese delší větu, jdu to hned oslavit. Zákonitého zanechávám doma se štěknama.
Až budu odpočívat u moře, sepíšu snad konečně všechny ty části příspěvků, které jsem měla připravené v období odchovu štěňat, ale i dlouho předtím.
Do této chvíle jsem celkem brutálně aktualizovala sekce odchovů, tedy vrh A, B, C, D... zejména vrh A a B, kam jsem vložila nové fotografie a informace a nově je u každého odchovu také jejich rodokmen.
Vznikla také samostatná sekce našeho pejska Cata, kterého jsme si nechali ve spoluvlastnictví.
No a to je asi tak vše, na co jsem se prozatím zmohla.

Mějte se tu všichni moc pěkně!

A tady jedno starší video našich "zlatíček" ( na 98% procent tu budete mít úplně jiné video, takže doporučuji spíše ten odkaz)


A na závěr opět jedna má "oblíbená"... ( v případě zájmu doporučuji také spíše ten odkaz )

Céčkaři oslavili sedm týdnů... a déčkaři jsou taky pěkní sígři...

29. července 2013 v 2:21
Letí to... nedávno jsme rodili a dneska už se to u nás na zahradě hemží pejsky, kteří jsou takřka připraveni odejít do nových rodin. Moc prostoru jsem jim na těchto stránkách nedala. Ne snad, že by nebylo o čem psát, ale není na to čas a nejsou k tomu podmínky. Opakuji to tady každý rok a rozhodně to není výmluva - v pracovně mám v horkých dnech přes čtyřicet stupňů a ani v noci to tady není lepší. Tady když si otevřete pivo, tak za chvíli ho vlastně znovu vaříte.
A ten režim těch štěňat! ten rozhodně člověku nedovolí se flákat někde u počítače, obzvlášť, když je těch vejrostků sedm... Trávím teď s nimi veškerý čas venku a dole v domě, kde je snesitelněji a kde jsou zvyklí večer řádit jak tornáda...

Pejsci to byli, jsou a vždycky budou velmi veselí, hraví a vždy překypující radostí ze života. Od té doby, co objevili nožičky a širý svět, byli nejveselejší okolo jedné ráno a největší radost ze života zažívali hned zase mezi půl pátou a šestou ráno. Překypovali právě tou dobou nesmírnou aktivitou, chtěli si napucnout pupky granulkami a potom vyžadovali zábavu.
Když jim bylo něco okolo pěti týdnů, začala jim být bednička (u nás je to spíš bedna pro bernardýna a deset bernardýnčat) malá. Možná ještě tak dobrá pro spaní, pro některé už ani na spaní, ale nikoliv jako místo pro zábavu. Bylo třeba se z ní tedy za každou cenu dostat... když to nejde, ječím, kvičím, vyju, prostě dávám všemi způsoby najevo, že rodná bedna je mi malá a že hodlám poznávat svět a to právě hned, za deset minut pět!
Postěžovala jsem si tehdy na toto téma na FB a dostalo se mi mnoha reakcí a rad. Dozvěděla jsem se například, že třeba Hančina štěňata to dělávala taky, ale jen pro to, aby si neznečistila pelíšek. Rozumíte tomu jo? Jako že se jim chtělo na záchod a nechtěla to udělat v bedýnce. Taková a podobná sdělení na mě působí stejně, jako když si jiné maminky povídají o tom, jak jejich ratolesti přiběhnou domů ze školy a hned se dobrovolně vrhají na domácí úlohy, aby pak mohly s klidným svědomím a radostně běžet na kroužek angličtiny pro pokročilé.
Takže prosím vás, tohle já neznám a to se fakt snažím... avšak navzdory mému snažení, moje děti si nikdy nebudou dělat dobrovolně domácí úkoly, nebudou chtivý mimoškolního vzdělávání (ani školního) a moje štěňata nehodlala uvědomněle opouštět bednu a vyměšovat se na určené místo... pravda je totiž taková, že moje štěňata si nejprve zadělala tu bednu, pak se z ní okolo té čtvrté, páté, za ukrutného halasu vydrápala, rozesela čtrnáct hovínek po koberci - to je v průměru dvě hovínka na jednoho, kdyby se vám to nechtělo počítat, okousala na co přišla, zalila laminátovou podlahu loužičkami a okolo sedmé ráno teprve odpadala. Někteří se v tu dobu drápali zpět do bedny, aby se mohli vyspat, někteří odpadli tam, kde to na ně přišlo.
Několik takových zábavných nocí jsme prožili někdy v polovině jejich pátého týdne... copak já, já jsem na ponocování zvyklá, ale "ON"? ... mám velmi tolerantního manžela. Kdo ho zná, a to je většina lidí, kteří chodí na tento blog, ví, že je to ryzí flegmatik, kterého nic nerozhází. Pravý opak mě. Musí mě mít opravdu hodně rád, protože jinak už by mě musel dávno vykopnout z domu i se všemi těmi uštěkanými psy a umňoukanými kočkami, králíky, ptáky a hyperaktivními dětmi, protože kdyby bylo jen na něm, nemáme ani psy, ani kočky a kdyby věděl, do čeho jde, tak ani děti. Tuhle při poslední probdělé noci jsem cítila, že i trpělivost flegmatikova má své meze, obzvláště, když jde spát v půl druhé a vstává v pět. Jeho hlasité hluboké dýchání, které doprovázelo vřískot štěňat dožadujících se noční zábavy, mluvilo za své. Neviděla jsem tedy tu naběhlou krční žílu, která je důkazem nejvyššího rozčílení flegamtika, ale uměla jsem si jí velice dobře představit...
Naštěstí už pak začalo být venku hezky... s příchodem teplého počasí, což bylo právě okolo jejich pátého týdne věku, jsme tedy štěňata nechali na zkoušku již přes noc venku s ostatními psy. A světe div se, nic se nestalo a od té doby spí naše štěňata venku v noře, kterou jim vyhrabaly jejich matky v době těsně předporodní, přesně tak, jak jim příroda káže. Dnes, když je jim okolo sedmi týdnů spí většinou na terase v boudě. Ne, že bych nenechávala i minulá štěňata přes noc venku, jen myslím, že když jsem je vyrazila z domu, bylo jim asi už šest týdnů. Tihle byli tedy o týden a půl mladší a věřte - nevěřte, nic se jim nestalo... mají stále všechny nožičky, i hlavičky na krku jim zůstaly, kupodivu...

Trávím s nimi každou chvilku... v noře ani v boudě s nima tedy nespím a občas si zajdu taky do práce, ale jinak je furt očumuju a fotím a mazlím a mám je jako mimina... biologické hodiny, chápete, ne ... jsem se přistihla, jak ty jejich čumáky rozkošný a jejich doteky a tulení ve mě provokují ty pudy mateřský... jen je pokojit... čím jsem starší, tím jsem v tomhle horší a začínám mít fakt problém vyrovnat se s tím, že budou za chvíli pryč.
Zajímavé při tom všem ovšem je, že vlastním dětem bych s chutí občas naprosto nemateřsky zakroutila krky.
No a jak jsem pořád s nima a pozoruji je, mám už je prokouknuté jako pod rentgenem...

Merlatá fenka a merlatý kluk jsou unikáti ve všech směrech. Disponují naprosto jedinečnou povahou. Jsou bystří, učenliví, absolutně vyrovnaní, velmi vyspělí, velmi nadaní a velmi... velmi velcí...

Cassius

Celeste

Oba dva se hodí na sport - na agility, na pasení, na sportovní výcvik, na jakoukoliv činnost, jen je jich škoda na gauč... přesto tam jeden z nich skončí, ale on si to bude užívat, protože je to vysloveně všestranný pes...
... oba dva jsou totiž zároveň velcí mazlové, mají to moc rádi a očekávají to, kdykoliv se objevíte v jejich zorném poli. Nikdy Vás neopomenou, vždycky pro vás mají ten chvost v pohybu, vždycky běží vstříc, vždycky dají najevo svojí radost a vždycky vám rádi ukousnou palec u nohy. Oba slyší již na své jméno a reagují na přivolání i zapískání.


Cassius, alias Kuki, medvěd, kámoš, srdce na pacce...

když spí, je k sežrání, když nespí, tak taky. Je to veselá kopa, šašek, divoch, všechno prozkoumá, ale pořád chlap. Když je potřeba, hraje na city, pak je úspěšný, kdo by mu odolal? Začali jsme mu říkat "Kuki" a skvěle na to slyší. Je dost "medvědoidní" a tlapy má jako lev, ale když ho chytí rapl, míhají se kolem vás jenom fleky. To ovšem nebývá tak často, Kuki totiž preferuje spíše silové sporty, dále činnosti zaměstnávající hlavu - například jak rozvázat návštěvě tkaničky u bot tak, aby si toho vůbec nevšimla, což při jeho velikosti a zjevu není vůbec jednoduché a hlavně, Kuki upřednostňuje člověčí společnost před vším ostatním. Kuki je totiž obrovský mazel a rád se chová, rád se přitulí a odpočívá. Často ho beru do náruče jako mimino, bříškem nahoru, to si vyloženě užívá a s oblibou si prohlíží a olizuje obličej. Pravda, dost se při tom pronese. Celkově je to velmi chytrý, velmi učenlivý, nekomplikovaný pes se super povahou. Kuki je již zadaný. Vzhledem k jeho předpokládáné velikosti v dospělosti a také vzhledem k výsledkům genetické analýzy, půjde nakonec do rodiny, kde bude skvělým společníkem a mazlem.


Celeste, alias Týna, inteligent s velkýma ušima...


Týna je povahou dost podobná Kukimu jen s tím rozdílem, že je o něco temperamentnější. Ačkoliv jsou na tom s váhou téměř stejně, ona má vysloveně sportovní postavu, takže se vleze všude, přeskočí všechno, vyšplhá kamkoliv a doběhne všude s předstihem. A vůbec, je to taková tryskomyš. Týna je zvyklá používat mozek. Jakkoliv to bude znít nadneseně, to štěně oplývá takovou mírou inteligence, že je mi chvílemi trapný jí tykat. Prozatím jsem ještě nepřišla na to, na co by ona neměla řešení, nebo co by nezvládala. Tuhle jsem na ní vyzkoušela svůj oblíbený test - kobercovou piškotovou stopu se třemi lomy... piškotová stopa se provádí tak, že se piškotem ryje do koberce až k místu, kde se piškot schová. Pejsek se pak "nasadí" na stopu a ukrytý piškot buď vyčmuchá, nebo nevyčmuchá. Vypadá to dost jednoduše, ale věřte, že ne každé štěně na poprvé obstojí. Týna nasála a jela jako fretka... nakonec, šlo o žvanec :-)
Týna má ovšem také extrémní zájem o exaktní vědy, přičemž mezi její hlavní obory patří botanika...

Takže abych shrnula naší Celeste... temperamentní, zvídavé, inteligentní, přátelské, absolutně nebojácné štěně maxi rozměrů. Předběžně je zarezervována do agiliťácké rodiny, což je budoucnost, která jí bude sedět, i když ona bude vyhovovat pro všechny psí sporty a výcvik.


Pak je tu slečna Constance, alias Kony, malý anděl s ďáblem v těle...


Tahle madam je něco podobného, jako ti dva výrostci zmiňovaní výše. Od samého počátku, kam čert nemohl, nastrčil Cassia, Celeste a Constance. O málo později tuto trojku doplnil ještě Damián, o kterém bude také ještě řeč...
Jak má Kony s výše jmenovanými společné rysy, v něčem se přeci jen liší - ona je nezbednice, dračice, pošuk... v jejím malém, drobném těle se kloubí snad všechny vlastnosti, které si jen u malého štěněte dovedete představit... je chytrá, rychlá, hbitá, vytrvalá, sebevědomá, urputná, tvrdohlavá, umíněná, vynalézavá, samostatná a navzdory svému zjevu i dost tvrdá. Na druhou stranu je neuvěřitelně přátelská absolutně ke všem, mazlivá, milá, sympatická. Neviděla jsem, že by se někdy něčeho zalekla, že by před něčím měla nějaké obavy, že by něco nevyzkoušela... Kony si sama určuje, co bude dělat a kde to bude dělat. Před nedávnem se naučila odcházet z domu na zahradu tak, že si sama otevírá dveře. Tedy ne úplně dveře, protože na kliku nedosáhne a navíc hlavní dveře se otevírají dovnitř, ale síťové dveře. To vám jsou třeba všechna štěňata v domě, vesele si okusují domácí vybavení, čůrají, kakají, zkrátka, všechna si hezky hrají ( tím mám na mysli, že devastují na co přijdou, případně se rvou jako koně ) a najednou se rozletí síť a Kony elegantně odkráčí ven... věřím tomu, že napoprvé se jí to povedlo víceméně omylem, prostě chtěla vyběhnout, síť nezaregistrovala a dveře rozrazila, ale od té doby to dělá naprosto cíleně - jakmile jí to v domě přestane bavit, sebere se, otevře si a nazdar, dělejte si tu co chcete, já se jdu nadýchat čerstvého vzduchu. Tuhle jsem s ní už na to téma měla diskusi, protože za sebou zásadně nezavírá a lítají pak dovnitř komáři, ale nezdálo se, že by jí to nějak extra zajímalo, že já mám potom pupence.
Já už jsem Kony popisovala někdy v době, kdy jí bylo tuším asi 14. dní, možná tři týdny, teď si přesně nevzpomínám, ale každopádně, nic se od té doby nezměnilo, je stále stejná a bude taková jistě napořád. Její panička to s ní nebude mít až tak úplně jednoduché, protože tahle holka bude jistě vyžadovat dostatek pozornosti a zaměstnání, ale jinak je to fantastické zvíře.


To její bratr Caesar, to je jedna velká záhada...


Pořád ho pozoruji a pořád vlastně nevím, co k němu napsat. Caesar je každopádně impozantní pes. Je silný, pevný, velmi hezky stavěný, nepotrpí si na žádné extra výstřednosti, není to pes, který je chvilku tam a hnedle zase jinde, neplete se vám věčně pod nohama ve snaze ukousnout vám všechny prsty nebo aspoň sundat vám pantofel, není to žádný poděs, ale zase také žádný pecivál! Miluje lidi, je to velký srdcař, strašně rád se mazlí. Je velmi vyrovnaný, trpělivý a soustředěný. Je to spíš myslitel, duchovně založený, zdá se, že v budoucnu hodlá získat doktorát na filozofické fakultě...
Caesar je stále volný a pokud správně naroste, bylo by hezké jej občas vidět na nějaké výstavě a jiných psích akcích, protože to bude velmi pěkný a šikovný pes.

Jeho bratr Cato je naplněním přísloví že "tichá voda břehy mele"...


...dlouho se nijak výrazně neprojevoval, stejně jako Caesar, kterému je podobný nejen vzhledem, ale i povahou. Oproti Caesarovi je drobnější, menší, ale stejně jako Caesar je velmi hezky stavěný. Cato je poněkud těkavější, než jeho bratr, když to na něj přijde, je ho všude plno... jeho velkou zálibou je důkladné studium všech pevných látek a především testování jejich mezních vlastností v interakci s jeho zuby. Filozofickou fakultu tedy zjevně nemá v plánu vystudovat, spíše bych si tipla, že si sjede nějaké přírodní vědy.

No a pak jsou tu "Déčka"...

Damián... "Damián má pocit, že každý moment, který není využitý k nějaké akci, je beznadějně promarněný čas"...


"Prosím vás, hlavně ne nějaké dlouhé muchlování, pusinkování, nebo nedej Bože snad držení v náručí... na to já fakt nejsem. Jednak je to omezování osobní svobody a jednak mě to ukrutně nebaví. Uvědomte si, vy dvounožci, že zatímco mě týráte držením v náručí, utíká mi mezi tím mnoho zajímavých a dobrodružných momentů na zemi, takže si to, pokud jde o mojí osobu, laskavě odpusťte a tahejte si třeba Caesara, nebo nějakého jiného ňoumu, kterýmu nevadí, že ztratí drahocenných pár minut přebytečným sentimentem. Já jsem tady na tom světě z naprosto jiného důvodu... jsem šelma, dravec, lovec, bojovník... jo, a vždycky bude po mo mojim, je vám to všem jasný?!!! A bez diskuse, jinak palec mínus!"...
Damián je sígr... už od útlého věku táhne za jeden provaz s těma největšíma zločincema z "céček". Když se někde něco dramatického děje, je u toho Kuki, Týna, Kony a Damián. Damián je dost temperamentní a dominatní pejsek a na mazlení ho moc neužije. Stejně jako u Kony, i u něj platí, že s ním jeho panička Denisa bude mít trochu práci... rozhodně bude potřebovat zaměstnání a pevnou ruku, aby vybil svůj přebytečný temperament a neměl myšlenky na blbosti, protože pejsek na klín to rozhodně nebude.

Dominic... "Dominic si žije ve svém vlastním světě plážového playboye a jeho největším snem je, aby mu pečení holubi létali rovnou do huby"...


Dominic, alias Budy, jak ho překřtila jeho malá panička Vanessa, je psem mnoha tváří. Těžko se v něm vyznat. Jeho dramatický příchod na svět nebyla prostá nešťastná náhoda, bylo to první představení jeho nátury... "prosím vás, jestli po mě něco chcete, třeba abych se prodral porodními cestami, udělejte to za mě a vytáhněte mě, jasný? a zrovna tak, když hrozně moc chci něco já, jako třeba vylézt na ukrutně vysoký schod, pomozte mi s tím laskavě... byť bych to jistě zvládnul, nebudu se přeci nějak zvlášť namáhat... zjistil jsem, že když budu vyřvávat na celou Lysou, že to stejně nevydžíte a něco s tím uděláte."
Dominic si kdysi přečetl nějakou příručku o chovu psů a velice striktně se drží zásad, které jsou v podobných publikacích popsané. Ví přesně, kolik času by měl prospat, kolik by toho měl sníst a kolik pantoflí by měl rozcupovat. Ví také, že přílišná aktivita neprospívá pohybovému aparátu malého štěněte a úzkostlivě tedy dbá na šetrnost vůči své osobě. Naplánoval si přesný denní rozvrh a podle něho se bude řídit, i kdyby trakaře z nebe padaly. Přijde-li návštěva v době, kdy má dle odborné publikace naordinován spánek, bude spát, i kdyby mu návštěva přinesla darem kočičí hovínko, kterému jinak není absolutně schopný odolat a pokládá jej za vrchol gurmánského ledovce.
Dominic má své tempo vyspívání a každým dnem jde na něm pozorovat nějakou změnu. Je trochu jiný, než jeho vrstevníci, ale je osobitý a roztomilý. Dominic potřebuje ještě nějaký čas na dozrání.

Tak to bychom měli velmi krátce k jednotlivým štěňatům. Jestli vás to zajímá, měla jsem tenhle článek rozepsaný více než čtrnáct dní. Dneska už jsem se ale rozhodla, že to musím konečně dopsat. Mám sice maličko problém s tím, že o půlnoci je tady v pracovně přesně 33,7 stupně, což nejsou zrovna podmínky, ve kterých by můj mozek bez přemlouvání pracoval, ale nedá se nic dělat, štěňata od nás za chvíli odejdou a já jsem dlužna alespoň nějaké povídání o tom, jaké to s nimi po těch osm týdnů vlastně bylo.
O jejich denním, či spíše nočním režimu jsem tady už psala. Zmínila jsem se okrajově také o tom, že když tahle štěňata něco chtějí, mají ve zvyku vytrvale vyřvávat po celém Středočeském kraji, aby to jako každá věděl, že něco nutně potřebují. Jsou však mezi nimi jedinci, kteří hlásí až na Pražský hrad, že vlastně ani nevědí, co chtějí... třeba Damián. Damián, pokud neupadne vyčerpáním do hlubokého bezvědomí, má potřebu neustále něco dělat. Ta potřeba je tak nutkavá a naléhavá, že ve chvílích, kdy ho zrovna hned nenapadá nějaká lotrovina, kterou by mohl vyvést, zoufale kvičí. Asi abychom mu s tím vymýšlením kravin nějak pomohli, nebo co.

Když jim bylo asi pět týdnů, rozhodla jsem se, že jim ukážu "město". Dala jsem dohromady potřebný počet dětí a puberťáků (dvě vlastní plus zbytek kamarádů), což vůbec nebylo obtížné, protože toho máme furt plnej barák, takže stačilo to odehnat z lednic a od počítačů, každýmu jsem vrazila jedno štěně a šlo se do města. Cílovou stanicí byla cukrárna, protože tam mají jednak výbornou zmrzlinu a pak je tam taky spousta lidí a dětí a vůbec, je tam rušno. Očekávala jsem od štěňat obezřetnost a projevy obav o své zdraví a životy, ale dočkala jsem se namísto toho nadšeného somrování o vanilkovou zmrzlinu a čokoládový dort. Když tedy selhal tento můj socializační pokus, odebrali jsme se s nimi do parku před cukrárnou, kde jsme je vypustili do prostoru. Předpokládala jsem, že se budou mláďata držet okolo našich nohou a my si v klidu dolížeme zmrzlinu, ale nic z toho nebylo, protože jedna část štěňat potřebovala jít nutně do drogerie naproti přes silnici a druhá se chtěla vrátit do cukrárny, protože tam byla sranda a navíc si tam z nich každý sedal na zadek, takže by z toho mohlo něco dobrýho kápnout, když my jim nic nedáme...

V pátek večer jsem na to najela natvrdo a vylosovala jsem dva šťastlivce, kteří dostali obojek, byli připnuti na vodítko a šlo se na procházku. Prvním šťastlivcem byl Kuki. Hned před barákem si kecnul na zadek a zkoumal, co mu to visí od krku. Nastalo obligátní drbání obojku a po pár minutách první kroky. Další drbání obojku. Přijíždí felicie a v ní sousedka od naproti. Skvělé zpestření, je třeba udělat na ní dojem týraného zvířete. Taky má hlad, vůbec nedostane najíst, prohledává sousedčiny kapsy. Ovšem v kapsách žádné piškoty, ani nic jiného k jídlu, sousedka není pejskařka. Pokračuje tedy drbání obojku. Další kroky. Po třetím našel vajgl, OK, s vajglem v hubě je ochotný pokračovat v chůzi. Vajgl odebrán - drbání obojku. Za čtvrt hodinky jsme tímto způsobem došli až k Černým vratům, což je brána do přírody. Tam byl Kuki odepnut z vodítka a následoval mě na krátkou procházku. Pohoda, zásek byl jen u koňského lejna, jinak to proběhlo všechno hladce.
Jako druhá byla vyvedena Týnka. U té jsem nečekala žádné komplikace, ovšem ouha... hned u baráku zásek... "kams mě to zase prdla? co mi to tady visí? to chci ukousnout... nikam nepůjdu, sedím, ani se nehnu... dobrá, tak jenom kousek... sundej mi ten hnus z toho krku, nebo nikam nepůjdu!, no vidíš, jak to jde, bez té zátěže na krku půjdu ráda, co půjdu, poběžíííímmmm!!!" kdepak, je to tvor svobodomyslný a volnostimilný.

V následujícím týdnu, až pominou ta ukrutná vedra, hodlám této zkušenosti podrobit všechna ostatní štěňata. Moc času už mi nezbývá, první štěňátko od nás odejde v pátek. Ostatní pak budou odcházet průběžně, od soboty až do úterý 13.8., kdy odchází Damián. Zůstane tu s námi pak jen Caesar, který dosud hledá páníčky a také Týna, nebo Cato. Který z nich to bude, to rozhodne nejspíš výsledek očního vyšetření u pana doktora Beránka. Jedno je jisté... pokud Týnka neodejde po 1.8. do nové rodiny, zůstane doma. A pokud neodejde Cato, zůstane v podstatě také "doma".

Ve čtvrtek byla všechna štěňata zkontrolována veterinární lékařkou, byla naočkována a očipována. Vše proběhlo hladce, snášela to všechna relativně dobře a jsou tedy v podstatě připravena na odchod do nových domovů...

Štěňata mají pár nových fotografií http://zlomu.rajce.idnes.cz/Stenatka_vrh_C_a_D/ a připravuji také jejich výroční video, snad se mi podaří ho v následujících dnech setříhat a připravit ke zveřejnění.

Céčka oslavila 4. týdny

8. července 2013 v 2:18
A já absolutně nestíhám nic podrobnějšího napsat...
V sobotu oslavili "céčkaři" čtyři týdny. Jako dárek dostal ode mne každý z nich do tlamy kus pasty proti červům, ale nezdálo se, že by je to zrovna nějak extra nadchlo. Mě zase moc nenadchla noc ze čtvrtka na pátek, kdy se ti sígři opravdu vyznamenali... ono totiž v noci, vážení přátelé, spí jenom blbec, ale rozhodně ne takový klenot jako je Celeste a její bratr Cassius. Tihle dva, plus ještě jejich úžasná sestra Constance, mají naprosto přesnou představu o tom, co kdy chtějí dělat, jak to chtějí dělat, kde to chtějí dělat a jak dlouho to chtějí dělat. Co je jim do toho co chci já, že bych si třeba v noci i ráda trochu pospala, to je jim absolutně šumák...
Díky krásnému počasí již tráví štěňata dny venku na zahradě a já samozřejmě většinou s nimi. Mám tak dostatek příležitostí prokouknout ty nezbedy až na dno jejich duše a napráskat vám o nich naprosto všechno. Dneska to ovšem nebude, protože jich je sedm a každý je absolutně jiný, každý je nějakým svým způsobem zvláštní a je na to potřeba dostatek času a ten já prostě dneska nemám. Pro dnešek tedy alespoň odkaz na fotogalerii z posledních dnů a v příští aktualizaci se snad dostanu k tomu, abych podrobněji popsala všechny ty malé uličníky a vůbec, abych napsala něco víc.

"Déčka" oslavila tři týdny

4. července 2013 v 3:40

Oba kluci už tedy také začali vypadat jako pejsci a začínají se pomalu vyvrbovat. Tedy pomalu se začíná vyvrbovat Dominik, Damián se vyvrbil docela rychle a tohle tempo si pravděpodobně hodlá zachovat natrvalo... tenhle malý, elegantní, temperamentní rošťák s pěknou postavičkou bude dosti výrazná osobnost. Rozhodně to bude používat svojí hlavu, kterou na tom dlouhém krku nebude mít jen tak pro ozdobu a je dobré věřit tomu, že pokud si ta hlava něco usmyslí, vynaloží zbytek psa maximum sil ke splnění svého cíle. Lumpačí se svýma bratrancema a sestřenicema, že byste nepoznali rozdíl. Damián už má svojí paničku, která jeho temperament využije v agility.

Damián

To Dominik je z jiného těsta...

Dominic

Dominik je ufoun... pochází očividně z jiné planety. Hlavně prosím vás klídek a pohodu, žádné větší akce prosím, na to fakt nejsem stavěnej. Nejraději spím, protože spánek, jak známo, posiluje tělo i ducha a v tom, jak vidno, slušně prosperuji, takže to tak hodlám dělat i nadále... s ostatníma si moc nehraju, protože by mi mohla tou aktivitou pohubnout zadnice v důsledku marně vydané energie a to rozhodně nemohu přispustit. Teda ne, že bych si jako vůbec nehrál, třeba když ležím a mihne se kolem mě někdo, nebo mi přistane sestřenice na hlavě, tak jí tou svou mohutnou tlapou jednu ze srandy ubalím, to jo, ale že bych běhal zběsile po bedně jako ti cvoci okolo, to ani náhodou, nejsem magor... nějaké agility, nebo jak se to jmenuje, vám asi nikdy běhat nebudu, šampión ze mě taky asi nebude, ale v posteli se s vámi budu válet milerád a na chatě se vám budu radostně šmrdolit kolem grilu taky, to se spolehněte...
Tak takhle nějak to vidí Dominik ve svých třech týdnech :-) uvidíme, jestli mu to takhle vydrží, nebo jestli to za týden bude jinak, protože když se pozorně zadívám do jeho očí, vidím v nich zvláštní výraz, něco jako "nedokážu ještě přesně odhadnout, co se po mě chce, tak raději nebudu dělat nic, ale každá zkušenost a zážitek se mi ukládá do databáze, je zpracovávana výkonným procesorem ukrytým v nitru a až přijde ten pravý čas, bude z toho takový výstup, že si všichni sednete na zadek"


... každopádně prozatím je to takové "kam mě postavíš, tam mě najdeš" a mazlivé to je až, až, nejraději drbání na bříšku.

Oba kluci spí v noci ještě s Joy v patře domu, ale každé ráno se stěhují dolů k ostatním raubířům, takže je bedna plná štěňat a matky se u nich tak nějak střídají. No, střídají... to je kapitola sama pro sebe...
Esterka, kdyby bylo na ní, tak už ty dravce ani moc nemusí - "se na to podívej, ty se mi divíš? maj zuby a drápy a jsou jak supi, bych ti přála mít něco takovýho na ceckách, koukám, nemáš ani ty dva co máš mít a uvaž, kdybys jich měla tolik co já a na každým z nich zubatou piraňu, tak nedělej chytrou a nasyp jim granule a mě taky, mě nejvíc"... takže Esterka se kojení a péči vůbec už celkem úspěšně vyhýbá. Úspěšně proto, že je tady "extramatka" Joy. Joy vzala své mateřství ve zralém věku více než vážně. Všechna štěňata jsou její. Pro všechna štěňata má kdykoliv mléko, pro všechna štěňata je k dispozici i když nemají hlad, prostě supermatka a hlavně "podívej se paničko, já jsem lepší než Esterka, podívej, co ve mě máš!" Žárlivě si střeží porodní bednu a nějaké biologické rodičovství je jí úplně šumák, všechno to mrlení je totiž její...
Taková idyla, jako na této fotografii je jenom v naší přítomnosti. Jinak je Esterka někde v tahu a Joy u štěňat.

V sobotu oslaví céčková štěňata 4. týdny a při té příležitosti bude také další aktualizace. Dneska jsem některá štěňata z "céček" nafotila, když už jsem byla v tom, ale moc se mi nedařilo, nepřemluvila jsem je ke spolupráci. Takže dnes jen na ukázku Cassius, Celeste a Constance v opravdu málo povedených fotografiích...

Cassius

Celeste

Constance

Všechna štěňata mají pár nových fotografií na Rajčeti, ale není jich moc.

Dnes jsem také odeslala do Slovgenu vzorky "céčkového" vrhu, tak budu netrpělivě čekat na výsledky.

A v sobotu plánuji velkou aktualizaci :-)

Vrh C má tři týdny...

30. června 2013 v 2:01
Má to nějaké zuby, snědlo to už jogurt - s chutí, snědlo to startovací granule rozmočené ve štěněcícm mléce - s velkou chutí...
... a řádí to :-)

Aktuální váhy ve váhové tabulce štěňat.
 
 

Reklama