Září 2015

Štěňata už od nás budou odcházet...

25. září 2015 v 3:19 Aktuality
... uteklo to a já jim za celou dobu nevěnovala skoro ani řádku. To si tedy nezaslouží chuděrky malý, opomíjený... jenomže pravda je taková, že ty malý chuděrky jsou ukrutná sebranka a ve skutečnosti se už celá třesu nedočkavostí, až se za nimi zabouchnou dveře automobilů jejich skvělých páníčků. Je to totiž nezvladatelná parta hyperaktivních uřvaných fracků, kteří si každopádně a za všech okolností budou dělat co chtějí a pokud mají pocit, že to nejde zlehka, vždycky si najdou způsob, jak toho svého dosáhnout, i když to každý z nich dělá po svém...

Tak třeba Helenka...


Helenka je prudce inteligentní a má dopředu všechno dobře spočítané. Když něco chce, tak toho dosáhne a přesto vlak nejede. Helenka není ten typ štěněte, které si na vás cokoliv nějak vynucuje a rozhodně od vás nepotřebuje v ničem pomáhat. Je to silná osobnost a vyhraněná individualita, pro kterou má jakákoliv dosažená meta tu správnou hodnotu jedině tehdy, když jí dosáhla vlastními silami a vůlí. Bylo to první štěně, které na první pokus a s jistotou opustilo bezpečí porodní bedny a vydalo se na průzkum širého světa. Je pro ní typické, že nečiní jalové pokusy, nýbrž naprosto přesně odhadne své síly a schopnosti a pak jde tzv. na jistotu. Je báječná. A kromě toho je velmi, velmi pěkná. Je krásně stavěná, má dlouhý krk, skvělý pohyb, k tomu vynikající povahu. Přiznám se, že jsem si jí chtěla nechat k Betynce. Jenomže je to taky "kus holky". Byla z celého vrhu největší už od narození, ale zase to nebylo nijak extra velké štěně, na naše poměry :-) a tak jsem stále čekala, jak se to všechno bude vyvíjet. Okolo sedmého týdne už ale bylo jasné, že Helenka bude především ideální adeptkou na studium práv nebo jakékoliv jiné, podobně náročné studium, a tak k tomu dostane skvělou příležitost, protože se v úterý odstěhuje do Prahy k paničce, která je více než povolanou osobou k řádné průpravě.

To Hanička, to je jiná káva...


Hanička je tryskomyš. Živel. Ona rozhodně neztrácí čas nějakým extra dlouhým přemýšlením. Co jí zrovna napadne, to udělá, bez ohledu na to, jak to dopadne a pokud to nejde, nějakým způsobem si to vynutí... hlavně aby bylo všechno po jejím. Například... "jako, nezlobte se na mě, ale každé řádné štěně v šest ráno baští, takže konec vychrupování a přesně o šesté tu chci mít před čumákem misku s granulema. Nenamáhej se s nějakým namáčením, zbytečně to pak zdržuješ"... nebo... "každé štěně má právo se svobodně rozhodnout, zda chce být v domě, či na zahradě, což je ostatně zakotveno v psí Ústavě práv, přečti si to ty frajerko v pantoflích, který ti stejně zakrátko úplně rozdrbu... takže laskavě nebrebtej, když chci být chvilku venku a zakrátko na to zase vevnitř, ty jsi povinna mi vyhovět. A nezapomeň na to, že když není po mém, ví to celá Lysá, že mě omezuješ na právech..."
Tak to je celá Hanička. Živelná, temperamentní, nespoutaná, hlučná. Je to pěkné štěně, kterému předpovídám jistou kariéru, pokud vše půjde tak, jak bych si přála. Ačkoliv je poměrně těžká, není nijak zvlášť veliká, má silnou kostru, pěknou hlavu, zkrátka, bude z ní hezká fenka. V tomto věku je až neskutečně podobná své polosestře Eleanor alias Eny a troufám si říct, že tomu bude tak i v dospělosti...

Mimochodem, Eny se na nás minulý víkend přijela podívat a vyrostla z ní opravdu hezká slečna, na které je i přesto, že majitelům zanechala na koberci všechny své chlupy vidět, že je na co se koukat...

- Eleanor 16. měsíců
Více k Elence v sekci "Vrh E"...

Tak to bychom měli něco málo k Haničce, nutno ještě dodat, že Hanička se krátce před odběrem uvolnila, přestože byla zadaná v podstatě ještě před svým narozením. Bohužel, nebo snad možná Bohudík jsme zjistili, že budoucí majitelé nejsou z našeho pohledu zcela ideálními páníčky pro náš odchov a tak jsme se nakonec rozhodli, že jim Haničku neprodáme. Hanička tu tedy s námi bude čekat na tu správnou rodinu, která si jí zaslouží!

Dále tu máme pejska Honzíka....



Honzík je miláček naše Kubíka - "mami a nemůžeme si ho nechat?" a "mami, víš, koho bych si nechal, kdyby to šlo?"... Honzík je tak nějak "od všeho trochu". Až do nějakého pátého, poloviny šestého týdne to byl "můj" typický pejsánek, mazlíček, miláček, mamánek, prostě takové to štěně samčího pohlaví, které si vždycky v každém vrhu vyberu ( a ono mě ) a pak na něm z nějakého neznámého důvodu visím. Honzík byl povahou hodně podobný Dominikovi. Jako, tak trochu pecička. Bezbranné stvoření zcela závislé na ženské péči a opětující vaší lásku a něhu svojí absolutní odzbrojující příchylností vyjadřovanou nejčastěji tulením se a cumláním ucha a nosu. Takové to intimní souznění... toto souznění však vzalo zcela za své v okamžiku, kdy se Honza okolo šestého týdne probral z mrákot a poprvé se mi zakousnul do ponožky. Od té doby je to především lovec. Co se nedá ulovit a zneškodnit, to není hodno pozornosti. Mazlit se s ním můžu, ale jedině je-li zakousnutý do mého ucha. Takže už jako něžně nežužlá. Ale jinak je to stejně náš miláček... každopádně je to velký a mohutný pes. Netroufám si teď vůbec říct, co z něj nakonec vyroste a myslím tím do výšky. Ale jinak, jinak to bude pěkný, impozantní pes, dobrých proporcí a hezkou hlavou. Honzík má svojí fantastickou rodinu, do které zapadne jako puzzle a odejde od nás v pondělí.

Nakonec jsem si nechala Hynka...


Hynek je taková bonsai. Maličký pejsek se vzevřením čertíka. Upřímně, byl to od začátku, resp. od chvíle, kdy se štěňata začínala projevovat, takový malý "outsider". Dnes mohu říci, že zcela neprávem. Fakt je sice ten, že Hynek jako jediné štěně šetří vstřícností vůči cizím lidem a celkově je poněkud opatrný, nelze od něj čekat nějakou extra průbojnost, ale je to dozajista zvláštní osobnost. Hynek je děsně něžné stvoření, které má srdce jen pro někoho, ale zato zcela otevřené. Velmi jsem si ho oblíbila. Hynek zcela jistě nebude matador výstavních kruhů, ale bude to skvělý společník do rodiny. Je to spíše klidnější pejsek a je velmi chytrý a velmi mazlivý, ale umí se i rozdovádět, takže to není žádný ňouma. Hynek je prostě "typická šeltička" ve všech směrech. Hynek je zamluvený do rodiny, která už má od nás Dominika, ale není vyloučeno, že všechno nakonec dopadne jinak.

Tak to bychom měli v krátkosti něco o našich štěňátkách z "Háčkového vrhu", jejichž fotografie jsou k vidění zde -

Potřebovala bych tu napsat mnohem více, nejen o štěňatech, ale i o dospělcích, o tom, co nás potkalo, co mě naštvalo, co mě naopak potěšilo a vůbec, co by bylo vhodné zaznamenat, ale mám strašně málo času, vůle a sil. Možná jsem to špatně pojala, tyhle stránky. Možná bych si měla přiznat, že už to nikdy nepůjde tak, jako dříve, kdy to šlo samo, kdy jsem sedla a psala do tří do rána a pak šla v pohodě do práce. Možná bych si měla přiznat, že jsem o pět let starší, možná už také zodpovědnější a že prostě potřebuji jít dříve spát. Snad by pro mě také bylo přijatelnější, kdybych si uvědomila, že toto je Blog a že nemusím pokaždé psát romány a doprovázet to obrazovým materiálem, který nejdříve musím zpracovat, do čehož se mi už na stará kolena v noci nechce, protože padám únavou.
Proto jsem se rozhodla, že je-li toto blog, a to je, pak můžu sem tam přispět nějakou notickou, něčím, co mě zrovna naplňuje a nemusí to být vždycky nutně o psech. Ale aspoň to tady bude zase trochu žít...
Proto ode dneška, i kdyby to měla být jedna věta, když se mnou něco hejbne, bude to tady.

Mějte se pěkně.

Jo, málem bych zapomněla!

Skvělá, úžasná Celeste z Lomu ve Skále se (vůbec poprvé) zúčastnila Klubové výstavy v Pardubicích a hned se v konkurenci umístila na třetím místě, tedy "výborná 3", ona je opravdu fantastická, nejen na parkuru...


Na stejné Klubové výstavě se také předvedl její sourozenec, náš Cato z Lomu ve Skále a také skvěle - "Výborný 2, res. CAC"...


No a naše Betynka, Elizabeth z Lomu ve Skále se během mého "blogového mlčení" také zúčastnila pár výstav a tak již získala, kromě dvojnásobného CAJC a BOJ, také svůj první BOB...


O všech odchovech i našich psech jsou informace v jejich sekcích. Fotografie z posledních výstav jsou k vidění tady: