Srpen 2014

Konec prázdnin...

31. srpna 2014 v 4:11 Aktuality
... je za dveřmi... pokud jde o příspěvky na Blog, mám za sebou delší pauzu. Všechna štěňátka z jarního vrhu E se mají výtečně, alespoň soudím ze zpráv, které jsem měla před odjezdem na dovolenou. Z dovolené jsem se neplánovaně vrátila až minulé pondělí a tento pátek odešel do nového domova i Francis, jediné štěňátko z vrhu F...
Francis byl svým způsobem poněkud výjimečné štěně. Byl výjimečný nejen způsobem svého narození, ale i průběhem svého vyspívání. Připravil mi chvilky mírného napětí, byl osobitý, zvláštní v povaze a v jednání a vysloužil si tím delší pobyt u nás, ve smečce a především u své matky. Hlavním důvodem pro to, abych ho nenabízela k prodeji bylo především podezření na to, že to štěně neslyší... nakonec se ukázalo, že s jeho sluchovými smysly je to asi tak, že na prosté zavolání neslyší, poněvadž čmuchání okolo krtince (čehokoliv jiného, zajímavého) plně zaměstnává jeho mozkovou kapacitu a tak nemá již volný mozkový spoj, který by ho přiměl k reakci. Naproti tomu když se zašustilo pytlíkem s piškotama, zdála se jeho reakce naprosto přiměřená... nebyla bych to ovšem já, abych pro jistotu nenechala jeho sluch vyšetřit odborníky a tak mohu s klidným svědomím prohlásit, že Francis je štěně slyšící a mohl tak odjet do nového domova, do rodiny Nováků na Sázavu. Než se ale tak stalo, strávil necelé dva týdny u nás doma bez mého dozoru a o jeho pokrocích jsem dostávala od manžela jen telefonické zprávy. A byly to vskutku uklidňující zprávy. Třeba že... "vzal jsem ho ven na vodítko a von si před barákem sednul, jako že nejde. Tak jsme šli zase domů" a tak podobně.
Nicméně, Frantík v pátek odjel, cestu i první noc v novém domově zvládnul skvěle a já věřím, že jeho noví majitelé si hravě poradí i s jeho poněkud svébytnou povahou...

Francis těsně před odběrem ve stáří 9. týdnů a 2.dny

A co naše Betynka?

Betynka se v době mé nepřítomnosti standardně vytáhla a je teď samá noha, samá ruka, jak obvykle štěňata okolo čtvrtého měsíce bývají. Je to ovšem pořád bonsaj a můj předpoklad, že to bude mrňavá škvrňa se asi vyplní. Když jsem je ve čtvrtek oba odčervovala, měl Francis cca. 3,1 až 3,3 kg a Betka 3,8 kg váženo na normální váze s Kubou s odečtem, protože na kuchyňské digitálce už nebylo možné je zvážit. Takže si asi umíte představit, jak Betka vypadá, když je mezi ní a devítitýdenním štěnětem tak malý rozdíl... ale je to hezká holka, má veselou, přátelskou povahu a je vyčůraná až ouvej...


A jako je to celá máma...

No a zatímco malí raubíři byli s manželem doma, já jsem se s dětmi rekreovala na dovolené u moře. Musím říct, že jak se mi tam letos opravdu nechtělo, bylo to nakonec strašně fajn. Dovolenou jsme si užili a samozřejmě jsme si užili i veselých historek, těch já nakonec nejsem nikdy ušetřena, ať jedu kamkoliv. Takže se s vámi o jednu podělím, i když je tak trochu choulostivá, ale sranda musí být, že...
... když jedu do Chorvatska, jezdím vždycky na noc a tak tomu bylo i letos ( dělám to tak i zpátky, jen letos jsem udělala výjimku a byla to hrubá chyba). Někde okolo rakouského Gratzu se mi začalo chtít hrozně čůrat. Kdo zná rakouskou Süd Autobahn ví, že benzínové pumpy jsou poměrně střídmě rozmístěné a že se střídají s takovými těmi temnými odpočívadly... na těchto odpočívadlech bývají chemická WC, která se člověku ekluje jen otevřít, natož aby se tam šel vyčůrat... byla hluboká noc a na jednom z těchto odpočívadel jsme zastavili, abych si mohla ulevit. Hned zkraje při vjezdu byla zaparkovaná asi tři auta, jejichž posádky tvrdě spaly, jinak bylo pusto a prázdno...
Zaparkovala jsem za těmito auty a plán byl jasný, dojít si někam mimo ty plastové budky, nijak daleko, ale zase ne přímo na kraj. Rozhodla jsem se tedy, že půjdu směrem k výjezdu, kde byla nějaká popelnice a všude kolem tma. V mém akčním plánu jsem samozřejmě počítala s tím, že může na odpočívadlo někdo přijet, předpokládala jsem ovšem, že auto automaticky zastaví v řadě za ostatními. Potřeba už byla opravdu velmi akutní, dá se říct, že jsem měla pocit, že ještě chvíli a bude malér (projevoval se cestovní doping ve formě coca-coly, kávy i Red-bullu) a tak jsem dost spěchala... a tak konečně přidřepnu vedle popelnice a umíte si představit tu úlevu! když v tom najednou...
auto... ale ne, že to zastaví vepředu, míří si to přímo ke mě... reflektory mě osvětlují naplno, auto míří přímo ke mně, brzdí a zdá se, že zastaví přímo vedle mě. V tu chvíli jsem, nechápu proč, naprosto zazmatkovala a ačkoliv jsem byla přímo v nejlepším, začala jsem si v rychlosti oblékat kalhoty... jen my ženy víme, jak složité, ne-li nemožné, je zastavit to v plném proudu... no prostě, malér...
Naposledy jsem měla mokrý kalhoty asi v pěti letech, když mě můj bratr zlechtal tak, že jsem se počůrala do takových těch vroubkovaných béžových punčocháčů, co za totáče nosilo každý děcko... asi ne nadarmo se říká, že s přibývajícím věkem, resp. od určitého věku se vracíme zpět ke svému dětství, každopádně zpět k autu jsem se vracela stylem "naprcaný kačer", děti se mlátily smíchy o kapotu auta a málem je to potkalo taky, následovalo bleskové převlékání do náhradních kalhot, posledních, co jsem sebou měla, takže už nebylo možné dále stavět na odpočívadlech... nakonec jsem se rozumně dohodla se svým močovým měchýřem a vydržela jsem pak až na pumpu ve Slovinsku, takže dále cesta až do cíle probíhala nerušeně a bez jakýchkoliv komplikací.
A zde pro případné zájemce odkaz na fotogalerii z dovolené... Chorvatsko 2014
Vybrala jsem jen pár fotek, ale protože se z nás stali v průběhu těch tří let pro přírodní krásu té země "Croatiafilové", plánujeme ještě nějaké výjezdy a snad v budoucnu i se psy, takže asi budeme časem zakládat speciální fotogalerii a fotek bude mnohem více...