Červenec 2014

Francis, Betka a pozdravy od Éček...

13. července 2014 v 3:47 Aktuality
První řádky by jistě měly patřit našemu jedináčkovi... ačkoliv se jmenuje velmi vznešeně Francis, nemůžu si pomoct a v intimních chvilkách mu říkám prostě Franto. Vlastně ani nevím, jak jinak bych mu mohla říkat. Takže prostě Franta, nebo Frantík. Franta se až do středy jen cpal a spal. Cpal se velmi důkladně, protože v ten den vážil téměř 900g. Aby taky ne, když má všechna vemínka jen pro sebe, že... ve středu ráno otevřel pravé oko, ve středu večer levé oko a pod vlivem těchto událostí sezdal, že je již velkým psem a že je nutné k tomu také slyšet a tak Franta již kouká a také poslouchá, co se kolem něho děje. Také umí pěkně chodit a nemajíc žádného sourozence, kterému by se mohl zakousnout do ucha, pere se s plyšákem. Plyšák moc nebojuje a tak je Francis vždy vítězem. Ve čtvrtek Frantík zjistil, že jeho matka sice není s ním v porodní bedně, ale že leží natažená před bednou a že by bylo teoreticky možné se k ní nějak probojovat a tak započal své snahy o překonání zábrany, o jejíž zdolání se ostatní štěňata snažila až o více než týden později. Prozatím ovšem nebyl úspěšný. Úspěšný je ovšem v "lámání mého srdce"... v sobotu mě přivítal vrtěním ocásku, strkáním své hlavičky do mé dlaně a když mě poté olízal nos a krk, schoulil se u mě a usnul, bylo dokonáno a tedy již od jeho sedmnáctého dne je jasné, že tenhle kluk bude můj klasický jedináček...
Jinak je to štěňátko velmi urputné, všechno, co dělá, dělá velmi vehementně, s nasazením a velmi důkladně. Je to jedním slovem "buldozer", který když něco chce, dosáhne toho. Má obrovskou sílu a navzdory své mohutnosti také temperament. Frantík je velmi milé a sympatické štěňátko.


A co naše Betynka?


Můra je to... mazlit se to moc nechce ( to je ztráta času ), pořád by to jen něco vyvádělo, někoho okusovalo, lítalo, prostě zlobilo...


Jo a čůrá to pořád na terase a já nevím, jak to to čuně odnaučit... rozhodně to má svojí palici a svůj pohled na svět a způsob života.
Betka se mnou velice ráda chodí do práce, ale nejraději by se tam teleportovala, protože jestli něco opravdu z duše nenávidí, je to cestování autem v přepravce. Takhle na klíně, to jo, proti tomu nic nenamítá, ale má-li cestovat sama v přepravce, je schopná třicet kilometrů proječet. Odměnou za třicet proječených kilometrů je jí ovšem sladkých osm hodin, kdy je středem vesmíru. To se dá velice snadno pochopit, Betka na úřadě musí být nutně středem vesmíru, protože na úřadě je převaha žen a ženy zpravidla, vidouc malé štěně, jihnou... Betka miluje, když někdo z její čumy jihne a jihne každý...
... Betynka si svojí porci pozornosti uzme již záhy po vstupu do budovy úřadu... já sice chodím vždy zásadně pěšky i když jezdí výtah, ale protože ten teď zrovna nejezdí, jsouc v rekonstrukci, jsou úřednice nuceny dýchavičně chodit pěšky. Z tohoto důvodu je tedy téměř vyloučeno, aby Betka na schodech někoho nepotkala, takže je míra pozornosti zaručena již při cestě do kanceláře. Cesta do kanceláře se s Betkou prodlužuje z obvyklých 1,6 minuty na zhruba 15 minut, s čímž musím počítat, chci-li dorazit do kanceláře včas. Po příchodu do kanceláře je příhodná doba na loužičku, na nový koberec se totiž nejlépe čůrá, máme tak jistotu, že jsme skutečně první, což se o domácím koberci rozhodně říci nedá...
po loužičce je třeba okousat trošku kolegovi palce, ochutnat všechny přítomné kabely a posléze si trochu schrupnout, než panička opět vyrazí za nějakým případem do terénu a celé kolečko se může opakovat.
A takhle hezky u paničky v práci pod stolem spinkám...


Betka je tedy miláčkem publika, je i miláčkem našim. Ale někdy bych jí roztrhla na několik kusů. Problémy mi třeba, kromě loužíček na terase a hovínek na cestě, dělá i s jídlem. Dokud byla se sourozenci, vypadalo to, že je to štěně nenažrané, které neodejde od misky, dokud něco zbylo. Teď abych jí prosila. Granule? dokud je to v misce nebo v talíři, absolutní nezájem. Jediný způsob, jak toto stvoření trochu nakrmit je pohodit pár granulí na zem. Ty sežere stoprocentně. Vidět to někdo přes plot, třeba nějaký reportér "Deníku", musí si nutně pomyslit, co je to za chudáčka, týraného, který je zvyklý žrát jen ze země... a přitom je to fracek rozmazlenej, kterýmu porcelán není dost dobrej...
Jinak je Betka tvor, který miluje všechny, všechno a vždycky. Jediné, co jí dosud děsí, jsou fakani na skateboardech prohánějící se po panelce kolem školy. To je snad jediné, kdy chytá paniku a já se jí ani nedivím. Jinak má Betka za sebou i cestu metrem, kterou se sice na začátku proklepala, ale vidouc, že ostatní "obdivutvroci" jsou v naprostém klidu a naopak se intenzivně věnují jejímu vynášení do nebes, přijala i tuto zkušenost jako součást jejího života...

A co ostatní štěňátka z vrhu "E"?

Samé skvělé zprávy...

Edward, alias Edík se zabydlel ihned, má k sobě kamaráda šeltiáka a jeho majitelé si ho nemohou vynachválit...
Dovolím si citovat, resp. zkopírovat poslední mail, který přišel 6.7.

" Dobrý večer.
Chceme se s Vámi podělit o radost z našeho štěněte. EDWARD, u nás EDÍK, se velice rychle přizpůsobil.
Má svůj pelíšek, do kterého systematicky stěhuje všechny své hračky. Je to velice aktivní pejsek, který už přišel na to, že takové pošimrání
a nebo pohlazení, není špatné.
S venčením nejsou problémy, na požádání se vyčůrá a doma loužičky nedělá.
Miluje procházky a škádlení, ale není-li na něj čas, tak si dokáže hrát i sám.
Zdá se nám velice inteligentní i když trocha svůj, ale vidí-li, že si svoje neprosadí tak poslechne.
Rád šmejdí a hrabe. Už snad vyhrabal všechny "poklady" všech našich psů.V osmi týdnech vážil 3,35 kg a v jídle není vybíravý.
Roste jako z vody."


Eleanor, alias Eny se má u Jakubců také skvěle a podle popisu z posledního mailu od nich mi nápadně připomíná Betku, takže s nimi soucítím...

"Dobrý den paní Kučerová,
Eny právě vytuhla po divoké hře, takže rychle odepisuji! Pokusím se ji večer zvážit, ale máme hroznou váhu, tak nevím. Už jsem to zkoušela, ale neposedí! Budu muset využít nějaké chvilky ihned po probuzení. V nejhorším ji zvážím v pondělí na veterině, kam jdeme očkovat.
Jak říká náš Radim, chtěl bych vidět ta ostatní štěňata z vrhu, jestli tahle divoška je z nich nejklidnější!!!!! Enynka totiž lítá jako torpédo, doráží, bohužel při hře dost štěká a okusuje nejen vše v dosahu, ale hlavně nás.Mazlit se moc nechce, akorát když je už opravdu utahaná. Střídají se tak u ní období nevyčerpatelné energie, kdy se jí všichni věnujeme, s obdobím spaní, kdy nejraději ulehne na studené dlaždičky v koupelně s hlavou vystrčenou do kuchyně a výhledem do obýváku, aby o něco náhodou nepřišla! Papá celkem pěkně, ale taky jsme rádi, že se nají 3x denně a po prvních 5 granulích u ní sedím a přemlouvám ji, takže si nakonec dá.
Socializaci zahájil zejména manžel, který s ní několikrát vyrazil do společnosti! Jednou byli u známé s dvěma pejsky a Eny se krásně družila, podruhé u nás v zahrádkářské osadě, kde ji nerozhodil ani pes velký jako tele! Vylítala se tak, že když ji syn dovedl domů, flákla sebou v koupelně a 2 hodiny spala! Ovšem má to i stinné stránky, např. manžel dorazil ze socializačního večírku až o půlnoci! A to už ani nemluvím o faktu, že vykecává u plotu s různými mladými pejskařkami!
Taky už Eny chodí na vodítku, i když dopravy se bojí( přece jen bydlíme u krajské komunikace, takže rachot). Zahrádku miluje, již vynorovala asi 4 zastávky metra, včetně jedné obrovské díry přímo v zámkové dlažbě! O tom jak vypadá po takovém norování po dešti, Vám snad ani nemusím psát. Je super, že se nebojí vody a krásně si nechala osprchovat packy. Dokonce pořád strká hlavu pod konev, když zaléváme.
Zatím jsme ji nenechali ani chvilku samotnou ( spíš z obavy devastace bytu), i když na zahradě nás ani moc nepotřebuje. Jediné, co bych momentálně nazvala peklem, jsou noci! Už chápu, proč vše píšete v noci a tak málo spíte! Eny si v deset lehne, o půlnoci se jde vyčůrat, ale mezi 4-5 hodinou začne chodit po ložnici a chce jít ven kakat! ( někdy i ve dvě) Zatímco ona je v pohodě, já mám spánkový deficit a začínám mít kruhy pod očima! Snad se to zlepší! Na druhou stranu přestal v noci courat na WC manžel, zřejmě z obavy, že ho bude Eny doprovázet a vyzývat ku hře! "



No a zbývá Edmont, alias Montík, můj miláček...

Jeho majitelé 7. července píší...

"Vážená paní Kučerová,
po týdením zabydlování se už je Montýnek u nás doma jako doma :) z filosofického introverta se vylíhnul pěkný lumpík :) Granulky chroupá ostošest, energie má za deset, venčí nás moc rád a úplně nejradši nahání ciklisty, hlodá do všeho co najde a pomazlit se s ním a nepřijít o prst je nadlidský výkon :) Peklíšek zatím zdatně ignoruje a spinká kde mu zrovna dojde energie (což je málokdy :) ).
Pokoušeli jsme se ho doma zvážit, ale to se mu vůbec nelíbilo, váha ukazovala asi tak 2,7 - 2,8 kg. Nehledě na váhu jsme se s Vandou shodli, že roste jako z vody a je den ode dne krásnější.
Příští týden se půjdeme zapsat k panu veterináři, tak snad bude s vážením a měřením úspěšněší.
V příloze opět posílám pár fotek, některé jsou lehce rozmáznuté, ale s Montýnkem to prostě jináč nejde :)"

a 11. července doplňují...

"Montýnek je středem celého našeho světa, všechno se motá kolem něj a když on se náhodou kolem všeho nemotá, tak jen kvůli tomu že spí nebo chroupe granulky.
A všihni koho potkáváme na procházce tak se rozplývaj jaký je to krásný štěňátko a Montýnek sedí hezky poslušně s hrudičkou hrdě vypjatou a pak když přijdem domů, tak začne všechno vokusovat a voštěkávat a tak všeobecně raplíkovat :)
Pomalu ho zkoušíme učit nějaké základní povely, ale jediný výsledek je, že ho asi přejmenujeme na Piškotek, protože to je jediné na co slyší :)"


Jak vidno, všechna štěňátka se mají výtečně, všechna jsou milována a všechna dělají radost. A to i ta z předchozích vrhů. A to je pro mě nesmírně důležité a uspokojující. Opravdu moc mě to těší. Zprávy z nových domovů, radost a spokojenost, která je z těchto zpráv cítit, to je nade vše... tohle je pro mě skutečným potěšením... nepotřebuji zprávy z výstavních kruhů, nepotřebuji se chlubit výstavními úspěchy mých odchovanců, byť vím, že mnozí z nich by jich mohli dosáhnout, majíc tu potřebu. Nejcennější pro mě je, že jsme přivedli na svět pejsky, kteří dělají svým majitelům především radost a že jsme je na to připravili tak, jak jsme nejlépe mohli...

A na závěr ještě jedno, poněkud delší, video, jak dokáže řádit naše Betka, naše Joy, naše děti a vůbec, jak to u nás na zahradě chodí...


Ch., KCh., JCh., Elizabeth z Lomu ve Skále

6. července 2014 v 2:07 Ch., CCh., JCh.Elizabeth z Lomu ve Skále - šeltie


Elizabeth, alias Betynka, je náš nejnovější přírůstek do smečky, resp. je to fenka, kterou jsme si nechali z vrhu "E" po Vitce a Vildovi.
Je to velmi osobité a pěkné zvířátko, které má svojí hlavičku, je velmi temperamentní, inteligentní a vynalézavé.

Narozena: 8.5.2014 u nás v obýváku vedle krbu...
2xCAJC, 7xCAC, 3xBOB, BOS, 2xJBOB, res. CACIB, Klubový vítěz 2016, Klubová TOP mladá fena 2015, Junior šampion ČR, Klubový šampion, šampion ČR ale i velmi dobrý 3 :-)

- Výška: 33cm

- Chovná

- Plnochrupá

- CEA DNA R/R Non-affected (Slovgen)
- PRA-shet (CNGA1) - N/N Non affected (Slovgen)
- MDR1 +/- (carrier) Slovgen



Otec: Ch. Devil Chancy Remus, CEA/PRA/KAT neg,. CEA gen. CLEAR

Foto: K. Hejduková

Matka: Vanity z Ďáblovy studánky, CEA/PRA/KAT neg., CEA gen. Carrier