Červen 2014

Éčka jsou pryč...

29. června 2014 v 3:26 Aktuality
V sobotu od nás odešla všechna štěňátka z vrhu E... tedy ta, která měla odejít, včetně Edíka, který podle původního plánu měl zůstat až do 7. července, ale nakonec odjel současně s ostatními... zůstala jen Betynka, která je od chvíle tohoto "osiření" všemi náležitě rozmazlována, poněvadž jevila jisté příznaky stesku, jistě toho ta bestie náležitě využije :-)
Musím říct, že opět máme štěstí na super páníčky a jsme tomu moc rádi, protože se u nich ti naši raraši budou mít výtečně.
O Enynce a Edíkovi jsme dostali zprávu ještě téhož podvečera, snad se majitelé nebudou zlobit, když je tady budu citovat, bude to lepší, než když to budu interpretovat vlastními slovy...
Od Elenky:
"Dobrý večer,
tak jsme krásně zvládli cestu domů!!! Enynka vůbec neblinkala, ba naopak se dost aktivně snažila zapojit do řízení! Po několika varováních musela být na klíně umístěna do otevřené psí tašky, což ji nijak zvlášť nerozhodilo a celou cestu vykukovala střídavě vpravo i vlevo, několikrát se pokusila vylézt celá, ale byla jsem silnější! Asi třikrát simulovala spánek, ale vždy tak na 30 vteřin! Po příjezdu se chvilku vzpamatovávala z nájezdu mé sestry, švagra, syna a synovce, ovšem rychle prozkoumala zahradu a neomylně se snažila zdrhnout brankou, na kterou jsem hned na pondělí zjednala truhláře-zámečníka! K našemu překvapení střídavě běhala za balónem a za pětiletým synovcem, na kterého dokonce štěkala!!!! Krásně se vykakala a už byla dvakrát venku i čůrat, takže noviny zatím ignoruje. Bohužel ignoruje i zánovní pelíšek s polštářkem a buď chrní u kluka na klíně nebo si našla místečko na koberci u sedačky v obýváku! Zdá se, že nespí moc tvrdě,na každé zavrznutí podlahy pootevře oči. Vodu pije krásně, ale granulí snědla asi 6, tak uvidíme ráno!!!"
Od Edíka:
"Dobrý večer,
posílám pár fotografií z přivítání v Poříně. Edy obsadil svůj pelíšek a je zatím v pohodě. Je to nebojácný průzkumník.
Máme z něj radost. Jen má trochu problém pochopit že Ary je pes a ne fena, ale Ary je hodný a trpělivý." (tím je myšleno, že Edík nechápe, že Ary nemá mléko, pozn. chovatelky)
A já mám radost! Brzy jistě přijde i zpráva o Montíkovi.
A tak je další kapitola na téma "štěňata u nás doma" uzavřena.
Jako víte co, bude se mi po nich trochu stýskat... ale myslím, že jen ve všední dny odpoledne nebo večer a o víkendech jen od desíti. V pět hodin ráno se mi po nich stýskat rozhodně nebude. Naštěstí tu mám Betku a ta alespoň část práce za sourozence zastane, takže úplně ze cviku nevyjdu a za chvilku také povyroste náš malý Francis...
Jo, Francis... to je kapitola...
Poslední vrh naší Joy a poslední naděje na fenku. Kdo čte tento blog pravidelně, ví, že už jsem toto krytí původně neplánovala. Jednak jsem si myslela, že Joy už má svůj věk, vzhledem k tomu, že neměla mnoho vrhů, pouze dva, a že letos slaví 7. let a jednak proto, že loňský porod neproběhnul úplně hladce. Ale pak jsem přeci jen neodolala a řekla jsem si "naposledy"... jak to dopadlo, už všichni víte... narodil se císařským řezem jeden kluk jako buk, jeho porodní váha odpovídala váze některých štěňat v jednom týdnu věku a včera, kdy byly té krysičce tři dny, ukázala váha neuvěřitelných 410g. Chlapeček tedy prosperuje, je to slušnej mazánek, je velmi krásný a já už v tuto chvíli vím, že jeho zplození, jeho příchod na svět a jeho samotná existence tady je nějaké znamení... :-)


Dobrou noc!

P.S. Brutálně aktualizovány sekce odchovů s odkazy na Genealogii, přidán vrh F (Francis), připravují se poslední fotografie "Éček" a fotogalerie Francise.

Vrh F

28. června 2014 v 23:25 Štěňata - vrh F
Dne 25.6.2014 se císařským řezem narodil jeden velký zlatý kluk - Francis


Otec: Casanova ze Smrčkova dvora
- 38cm, plnochrupý, CEA/PRA/KAT neg., CEA gen. +/+ MDR1 +/+
DKK 0/0, DLK 0/0


- 36cm, plnochrupá, CEA/PRA/KAT neg., CEA gen +/-




Francis z Lomu ve Skále, 43cm, plnochrupý, nůžkový skus, obě varlata

Majitel: Tomáš Novák, Sázava


Porodní hmotnost: 362g

1. týden - 581g
2. týden - 894g
3. týden - 1217g
4. týden - 1430g
5. týden - 1735g
6. týden - 2102g
7. týden -
8. týden -
9. týden - 3334g - odběr

Nové štěňátko od Joy

26. června 2014 v 11:26 Aktuality
Včera odpoledne přišel císařským řezem na svět jeden pejsek, který vážil rekordních 362g
Jméno už měl dopředu vybrané a je to tedy Francis.


Už se jim to tady krátí...

24. června 2014 v 2:42 Aktuality
... a taky dobře, poněvadž už je jich všude plno. Dokonce se mi už o štěňatech i zdá. Tuhle jsem třeba měla sen, že jak máme v obýváku takový ten schod, tak nad ním byla po celé délce vyskládaná štěňata, malá štěňata, ještě slepá, mohlo jich být tak patnáct, no prostě nebylo kam šlápnout přes ně. Ale to ještě nebylo všechno! na okenním parapetu seděla dvě štěňata asi tak ve věku těch současných a jedno z nich mi shodilo kytku. Najednou střih a na mé posteli rodí Joy... k mému překvapení se rodí čtyři štěňata. Jedno sice vypadá jako chobotnice, ale ostatní jsou krásné fenky...
... když už jsme u Joy... navzdory ultrazvukovému nálezu si myslím, že nečeká jen jedno, nýbrž dvě štěňata, ale samozřejmě mohu být klamána polohou a velikostí toho štěněte. Jinak se budoucí matka od nedělního rána pomalu připravuje na porod. Přípravu zahájila kojením dorostu, který to přivítal s obrovským nadšením, protože jejich vlastní matka už jim nepustí ani kapku. V další fázi příprav si Joy upravila doupě pro porod pod jalovcem, shromáždila tam všechna štěňata, jako že tohle všechno už je její a jen k tomu něco malého ještě přihodí a urputně si to všechno začala hlídat. Bohužel si pod vlivem hormonů přestala hlídat hiearchii a dost nepěkně vystartovala po Arče, která jí šla doupě prověřit... a poprvé v životě se stalo, že Arča zareagovala agresivně a do Joy se pustila. Nebylo to nic extra dramatického, v podstatě se po ní jen ohnala a po mém okřiknutí byl okamžitě klid, ale toto jsou situace, kdy lehce dojde k tragédii, aniž by měl člověk důvod to z předchozího klidného soužití očekávat. Proto od tohoto incidentu již Joy nemá přístup na zahradu s výjimkou venčení pod dohledem. Přiznám se, že mě to u Arči dost překvapilo, protože ona je abnormálně klidná a trpělivá bytost a měla vždy obrovské srdce pro všechno živé, co se u nás byť jen nakrátko mihlo. Ale uznejme, oslavila již jedenáct let, je to velký a těžký pes, který má 70cm v kohoutku a váží přes čtyřicet kilogramů a posledních pár měsíců je na ní již znát, že by už ráda měla svůj klid. Je dokonce vidět, že už jí mírně lezou na nervy i tahle odrostlá štěňata. Pravda je, že jsou to pěkní sígři... od mé poslední charakteristiky těchto štěňat se leccos změnilo, povahy některých z nich se poněkud odchýlily od původního směru a velmi pěkně se vytříbily jejich charaktery. Protože už jim bude brzy 7. týdnů a příští sobotu začnou od nás postupně odcházet, bude toto pravděpodobně poslední a finální sonda do jejich darebných dušiček...

Edward, alias Edík...


je především pořádný kus pěkného psa a je to tak trochu magor... jeho temperament je enormní a to, co s ním dokáže dělat ta přemíra energie, je neskutečné...
- umí v jednom sledu letět jako zběsilý, udělat při tom kotrmelec, z něj rovnou přeskočit svojí sestru a ladně pak přistát přesně do talíře s granulema. To málo, co po tomto akrobatickém kousku v talíři zbylo a nerozletělo se do širokého okolí pak sežere sám, poněvadž si na tom leží a nikdo jiný se už k tomu nedostane.
- od jídla zásadně neodchází dříve, než je všechno snědeno, i kdyby to mělo trvat hodinu.
- je-li mu cokoliv odepřeno, vyje jako vlk.
- miluje moje černofialové žabky značky Nike, zatímco neznačkových z tržnice si ani nevšimne. Však on až ty "najky" sežere, což už nebude dlouho trvat, stejně jimi nakonec vezme zavděk...
- zbožnuje moje bílé kalhoty s tkaničkama na nohavicích.
- nesnáší luxování, což je asi vysoce nakažlivé, protože v tomto domě se bojí luxu všichni zástupci mužského pohlaví a jakmile se tento přístroj objeví připravený k použití, všichni zmizí. Jediný rozdíl mezi Edíkem a dvounožci je v tom, že zatímco dvounozí samci mizí potichu, Eda u toho ječí.
- naproti tomu ke smetáku chová Edward vysloveně sympatie, tady se postoje lidských a psích samců zásadně různí.
- jeho nezměrný temperament je kombinován s obrovskou svobodomyslností a volnomyšlenkářstvím, jakékoliv omezování jeho osobní svobody a životního prostoru je mu zatraceně proti jeho bohaté srsti.
- Edík se rád pomazlí, je velmi přátelský a srdečný, ale nerad se chová. Nebo spíše lépe - ne, že by se nerad choval, on to prostě nevydrží, protože to by znamenalo být alespoň pár vetřin v klidu.
Potřebuje dostatek podnětů a nenápadně řízené zábavy, jinak to bude lotr Babinskej.




Eleanor alias Elenka, alias Eny...


No tak to je hlavně velká krasavice. Navíc inteligentní, takže bacha na ní...
Tahle slečinka je spíše domácký typ a upřednostňuje určité pohodlí a komfort. V posteli se spí báječně. Když to nejde v posteli, tak se aspoň na postel nalepí ( jak Elen, tak Betka, tedy obě fenky jsou v domě stejně rády, jako na zahradě a v domě jsou schopné i přespat, Elenka o něco raději něž hyperaktivní Betka, naproti tomu oba kluci preferují spíše venkovní prostor a do domu chodí jen najídlo a pak hned koukaj jak vypadnout. To jen pro doplnění ).
Elenka je klidnější štěňátko a ráda se mazlí, ale zase to není žádnej trouba, umí to i pořádně rozparádit.
Je velmi rozvážná, přemýšlivá, chytrá a vynalézavá. Slyší velice dobře na své jméno ( to tedy všechna štěňata ) a navíc v důsledku své neobvyklé vnímavosti většinou rozumí tomu, co jí říkáte. Jí stačí říct normálním hlasem " Eny, pojď ještě trochu papat" a ona se zvedne a jde ještě trochu papat. Naproti tomu ale když jí řeknu " Eleno, ty jsi ale prase, ty nevíš, kde se kaká", tak nasadí svůj typický výraz "nechápu, nerozumím česky" a zdá se, že fakt neví, kde se kaká.
Elenka totiž také disponuje neskutečně uhrančivým pohledem a vždycky přesně ví, na jakou situaci použít jaký výraz. To Elence třeba visí z tlamy kus koberce, pač to nestihla včas vyflusnout, majíc to zákeřně zaháknuté za řezákem... v takové situaci je třeba nasadit ten nejnevinnější pohled jako že "fakt nechápu, o čem to tady mluvíš, z čeho mě obviňuješ a asi se ti něco zdá". O zašantročených pantoflích na zahradu taky zaručeně nic neví...
Ale kdo by se na to štěně zlobil...



Elizabeth alias Betka...


Betka je taková bonsaj a anděl s ďáblem v těle. Je to mrňavá, nezbedná, divoká a vychytralá dračice, i přítulná a mazlivá kočička. Sice mezi její projevy lásky patří také snaha ukousnout vám kus brady, nosu, nebo ucha a vydrápat vám oči, ale smíte jí při tom hezky drbat na bříšku, či za ouškama. Občas ovšem propadne totálnímu sentimentu a pak umí být velmi něžná. Jinak je to štěně, které...
- musí být všude a u všeho jako první
- všechno, co se hýbe, musí ulovit a znehybnit
- všechno, co se nehýbe se musí rozpohybovat. Někdy to nejde, třeba pařez nepřemluvíš, ale sušák na prádlo, když se patřičně snažíš, tak to už se dá...
- vyniká důkladností. Například, zatímco její sourozenci předloženou potravu hltají, ona soustředěně zpracuje každé sousto, každou granulku pečlivě rozkousá, každý piškot náležitě rozžvýká, zkrátka, všechno důkladně zpracuje. A když říkám všechno, myslím tím všechno. Tuhle jsem přemýšlela, že bych jí mohla u nás v práci pronajmout jako úspornou ekologickou skartovačku.

Edmont alias Monty...


Jestliže jsou u jídla jen tři štěňata, to čtvrté, které tam není, je Montík. Ten zpravidla někde tvrdě chrápe.
- Monty je introvert. Povahou je podobný Elence, jen je o něco opatrnější. Je to filosof.
- už to není takový cíťa a závisláček, který se se mnou chodil sám od sebe mazlit, teď je to "pan pes" a důstojnost nade vše, ale přesto se rád přitulí, jestliže jej o to slušně požádám.
- velice rád a dost často štěká
- v jídle preferuje střídmost a tuto zásadu se snaží vštěpovat i svým sourozencům, takže poté, co schroupe svých pět granulí, podniká zákeřné výpady na ty nenažrance a snaží se je odkutálet od talíře. Betka, která se od žrádla rozhodně nenechá dobrovolně ani nedobrovolně vystrnadit na to vyzrála tak, že u jídla leží, čímž se stala vůči těmto vlivům stabilnější.
- když si něco usmyslí, tak to prostě jinak nejde
- bude z něj krásný pes s hrdou povahou a upřímnými city, které bude rád dávat najevo, pokud mu bude ponechána jeho nezávislost a bude respektována jeho osobnost.

Tak to je v krátkosti něco málo o našem vrhu E...
Štěňata mají za sebou očkování a čipování, holky to nesly statečně a ani nehlesly, Montík je medvěd, ten se jen krátce podivil, co ho to ďoblo do krku, Edík vyváděl jako kdyby mu hlavu z krku rvali a čipovalo se nadvakrát, ale máme to za sebou a to je hlavní. Všechna štěňátka mají správný skus, oba kluci mají varlátka, všechna štěňata umí jíst suché granule, škubat květiny, krást rybíz a jahody, hloubit díry v zahradě, rozkousávat boty, vytahávat odpadky z koše a vůbec všechno, co k takovému malému štěněti patří. Jsou tedy v podstatě připravena na odchod do nových domovů. První odejde tuto sobotu Elenka do Děčína a Montík do Jihlavy. Do 7. července zůstává Edík, který potom odjede do Jižních Čech a natrvalo u nás zůstane Betka.
Odchody štěňat snáším rok od roku hůře, zřejmě to souvisí s věkem, něco jako "syndrom opuštěného hnízda", ale nedá se nic dělat. Věřím, že s novými páníčky zůstaneme v kontaktu stejně jako s většinou majitelů předchozích štěňat a že se tedy na těchto stránkách budou čas od času objevovat informace o tom, jak se jim daří a také jejich fotky, abychom viděli, jak rostou do krásy :-)

Možná se mi podaří do odchodu štěňat ještě nějaká malá aktualizace k nim, ale nic neslibuji. Spíše pak ještě napíšu nějaké drobné historky, na které si vzpomenu až po jejich odchodu. Určitě ale ještě přibudou nějaké fotografie.

V tuto chvíli očekáváme porod štěňátka od naší Joy. Bohužel se musíme také připravit na možné komplikace, které se mohou vyskytnout vzhledem k tomu, že bude jen jedno štěňátko a také vzhledem k tomu, že už nyní přenášíme a k porodu se nijak výrazně neschyluje. Máme tedy dnes poslední, 66. den, který za zvýšeného dozoru necháme přirozeně proběhnout a pokud se do večera nebude nic dít, budeme muset jednat. Tak nám držte palce.

Mrtvolka...

15. června 2014 v 3:18 Aktuality
Tuhle jsem byla zase po dlouhé době u kadeřnice, protože jsem potřebovala trochu zastříhnout a hlavně zarovnat zuby, které se mi tam pravidelně vytváří při domácím bleskovém stříhání. Já podobné akce nesnáším. Nemusím nakupování bot, oblečení, návštěvu kadeřnice a školní besídky. Ze školních besídek mám obzvláště osypky, zrovna nedávno jsem se k jedné připletla a ještě ve čtvrtek se mi o tom zdálo. Bohužel, člověku nezbyde nic jiného, než čas od času podobné absolvovat. No takže jsem seděla u té kadeřnice, kde se vždycky děsím jakékoliv konverzace mezi mnou a kadeřnicí, mezi kadeřnicí a ostatními návštěvnicemi, mezi návštěvnicemi navzájem a především, mezi mnou a ostatními návštěvnicemi. Tentokrát se ovšem téma zcela výjimečně přiblížilo snesitelnosti, totiž nějak přišla řeč na psy. Zavedla jí paní s fialově natřenými vlasy, kolem níž, navzdory silnému čpavkovému odéru, neustále kroužila moucha. Díky té mouše se nakrátko debata opět nebezpečně odchýlila od psího tématu, protože pro klientky kadeřnického salónu bylo záhadné, proč moucha inklinuje k amoniaku a k žárovkám, ale naštěstí tato přírodovědná diskuse o hmyzích zálibách netrvala příliš dlouho. Když se to tedy zase začalo točit okolo psů (každá tam měla bohaté kynologické zkušenosti s jedním přerostlým jorkšírem), tak jsem se také zmínila o těch mých čubkách a o špuntech, které už mi lítají po zahradě. Čpavková paní chvíli zadumaně poslouchá a potom se mě ptá... "a proč vlastně máte tolik psů, pro peníze?" trochu jsem v tu chvíli přemýšlela, zda nemám předstírat, že jí na barvící směsi odpočívá moucha a mouchu zabít, ale celkem rychle jsem se z toho vzpamatovala a vysvětlila jsem jí vše podstatné. Rozhodně tedy víme, jak se asi zhruba na chov psů taková laická veřejnost dívá. Tak to jen tak na úvod.

Každopádně mi můj současný "zdroj peněz" dělá velkou radost, jsou to štěňátka den ode dne aktivnější, průbojnější, odvážnější (jen trochu), samozřejmě čím dál krásnější, větší a zlobivější. Nejsou tedy tak ničemná, jako předchozí vrhy, ani mezi nimi nejsou tak výrazné osobnosti, jako tomu bylo doposud, respektive se to vyjasňuje mnohem pozvolněji, než v minulosti. Teď už tedy dokážu s jistotou říct, že třeba největší Edward ( Edík je v tuto chvíli vůbec největší štěně, které jsme tu měli ) a nejmenší Elizabeth ( Elizabeth je v tuto chvíli vůbec nejmenší štěně, které jsme tu měli ) jsou divoši s výrazným temperamentem, že mají oba dva ohromnou chuť do jídla (sežrali by i talíř), že mají dobře vyvinutý kořistnický pud (přetahujou se s polu o Kubovu ponožku, až cáry lítaj), slušnou inteligenci (jsou oba vychcaný jak mraky), že to budou aportéři a že budou při dobrém vedení vhodní na sport a na výcvik. Mohu také říct, že Eleanor je typickou zástupkyní kategorie "tichá voda břehy mele", která byla u nás v minulosti zastoupena například Bellou, nebo předtím Aishou a že Edmont je flegma, mazel a typický medvěd, ale to už jsem psala minule...
... že je Montík můj oblíbený mazlíček, to už jsem také psala minule. No a tenhle můj mazlíček mi tuhle přivodil málem infarkt.
Stalo se to v tom období tropických veder na počátku týdne.
Jdu večer podávat večeři a svolávám štěňata ze zahrady. Všechna ochotně přibíhají hltat, jen Monty jaksi chybí. Volám tedy na pejska a nepřiznávám, že se jde jíst, protože zrovna on v jídle nenachází extra zálibu, ačkoliv je to kus psa. Slibuji mu ovšem naší chvilku, což vždy zabírá. Monty ovšem nijak nereaguje. Hledám tedy Montyho. Nacházím to štěně v boudě velkých psů, úplně vzadu v rohu, ležícího na boku s nataženými tlapkami ke stěně a otočeného ke mně zády. Strkám hlavu do boudy a volám na něj ( je to velká a prostorná bouda a nechce se mi lézt dovnitř), ale žádná reakce. Klepu na boudu, bouchám na boudu... nic, ani pohyb, ani škubnutí... to už jsem měla mrazení, tak vlezu dovnitř a opatrně dloubu do štěněte ukazováčkem... štěně je jako hadr, zdá se mi nějaké chladné... mrazení přešlo v panickou úzkost a tak zatřesu pejskem, tělíčko je bezvládné, hlavička zůstává v poloze, do jaké jsem jí posunula... a to byla poslední moje akce před tím, než jsem dospěla k hroznému závěru, že mi umřelo štěně. Vystřelila jsem z té boudy a neumíte si představit tu hrůzu a smutek, kterou jsem v tu chvíli prožívala, volajíc ubrečená na manžela, aby šel vyndat z boudy tu mrtvolku. Než však přiběhl vyděšený manžel, vylezla mi za zády ta mrtvolka z boudy, labužnicky se protahovala široce zívajíc s tlamou dokořán, jako že "to jsem se ale bezva prospal po tom horkém dnu" a s výrazem "teď bych přeci jen něco zblajznul" jal se umístit svojí maličkost do středu talíře.
Jo jo, i takové chvilky mohou ziskuchtivé chovatele potkat. Mimochodem, manžel měl v tu chvíli mojí reakci jaksi za nepřiměřenou, ale předevčírem třeba ležel Montík zrovna takovým způsobem přímo na terase a Miloš, jdoucí zrovna kolem, udělal test... dloubnul do spícího štěněte, aby mi jako ukázal, že když člověk ví jak na to, štěně zareaguje a není třeba okolo toho dělat hysterický humbuk, ale i tentokrát byl Monty "mrtvý"...
A co jinak naše pětitýdenní štěňata?
Tak především mají zvláštní zvyk pokud jde o vyměšování. Vyměšování je zde vůbec oblíbené téma, že... vyčerpávajícím způsobem se to tu probíralo u "áček"...
... no, takže v domě se to tak nějak hlídá a špuntům se vštěpují určité zásady, ale venku tomu zpravidla necháváte volný průběh. Volný průběh u nás tentokrát ovšem znamená, že ačkoliv je napravo trávník i nalevo trávník, uprostřed toho vede dlážděná cesta a tam se to, prosím pěkně, dělá. A ještě na terase. Prostě, aby byl požitek z toho úkonu dokonalý, je třeba mít pod sebou jedině pevný podklad, travička nám totiž slouží ke konzumaci, k šimrání na bříšku, k povalování se v ní a k potěše oka. Mým věrným každodenním partnerem se tedy stal mop na terase, rejžák na chodníčku a zahradní hadice.
Zahradní hadice a vůbec, stříkající voda z různých zdrojů, dělá velkou radost naší Joy, která je sice těsně před slehnutím, ale jak už je její povaze vlastní, co si bude ona dělat nějaké starosti s obsahem svého břicha, důležité je splnit svůj denní skákací, lítací a štěkací limit...


Mimochodem, už dříve jsem avizovala, že si chci nechat z letošních vrhů fenku. Abych jako měla ještě víc peněz, když Joy už půjde brzy do důchodu, chápete ne :-)
Původně jsem myslela, že si nechám štěňátko právě po ní, ale když se ukázalo, že čeká jen jedno štěně a to určitě bude pejsek, nechtěla jsem nechat nic náhodě a "zarezervovala" jsem si jednu fenku po Vitce. Hned po narození se mi moc líbila Betka (Elizabeth), pak zase Elenka (Eleanor), pak zase Betka, pak zase Elenka... a z pohledu chovatele se mi pořád více líbí Elenka...

Elenka 5. týdnů

Betka 5. týdnů

... ale nakonec se zdá, že poslední slovo bude mít Kubík, který se zamiloval právě do Betky, tvoří spolu nerozlučnou dvojku ukrutných sígrů, jsou pořád spolu, Betka na něm visí, Kuba visí na ní, kluk prosí, slibuje věnovat se agility a výcviku a důrazně sděluje, že tohle bude jen "jeho pes"... nedělám si iluze a vím, jak to asi dopadne, ale...
... ustupuji a Betka u nás zůstává jako náš další člen smečky. Je fakt, že je to svébytný tvoreček se zajímavým temperamentem a i když pravděpodobně zůstane maličká, určitě pro nás bude bezva společnicí a pro Kubu skvělou kamarádkou, ke které přilnul už když se z porodních blan klubala.
No a já si počkám, co nám nadělí Joy... mělo by to přijít příští neděli, ale podle ultrazvuku, který byl 25. den negativní, resp. byl vidět jen plodový vak, v té chvíli ještě bez embrya, můžeme předpokládat, že se štěňátko narodí o něco později. Každopádně, bednička už je připravená a já už se zase těším :-)

Pár novinek...

8. června 2014 v 4:48 Aktuality
... no, takže štěňátka nám v plném zdraví a síle oslavila 4. týdny a bylo by dobré o nich napsat alespoň pár řádek. Já už jsem měla kolikrát rozepsáno, ale nějak se mi to nikdy nepodařilo dokončit. Tak snad dnes.
Takže, máme tu čtyři štěňata, která mají třicet dní a jaká vlastně jsou?
Samozřejmě krásná, jak jinak, že. Mají pěkné hlavičky i pěkné postavičky, dlouhé krčky, někteří tedy poněkud kratší ocásky, ale nikdo nejsme dokonalí, že, a když se kupříkladu král Edward dá do pohybu na zahradě, je to vysloveně pastva pro oči... z toho kluka jistě něco vyroste, i když asi trochu přeroste :-)


Edward je totiž dosti velké štěně, až to občas působí komicky, protože oproti svým sourozencům je skoro o jednu štěněcí hlavu větší. Na druhou stranu je to dost pohodář... jeho nejvýraznějším rysem je důkladnost. A to až pedantská důkladnost. Nejvýrazněji se u něj tato povahová vlastnost projevuje u jídla. Cecek musí být zásadně vysát až do mrtě a na talířku nesmí zůstat žádný zbytek, pač si to laskavě uvědomte, jak se dneska v těch vyspělých civilizacích trestuhodně plýtvá, zatímco támhle v třetích zemích ti chudáci psi a mnohde i lidská štěňata živoří u popelnic na periferiích, tady se zmlsaným psům předkládá to nejlepší, třeba i libové telecí, a co se nesní, to se vyhodí. Takže takhle ne, přátelé, s chudákama z třetího světa se sice dělit nebudu, zase takový mecenáš nejsem, ale taky po mě nic nezbude a zkuste něco říct.
Podobně důkladně přistupuje Edward k odpočinku. Jsem v růstu, a to dosti bujném, takže potřebuji hodně jíst a také hodně spát, mumlá štěně v polospánku, nenechajíc se rušit, jsouc odstrkováno nohou z nejexponovanějšího místa v domě, kam právě s plným pupkem zalehlo.
Jinak, jak jsem řekla, je to pejsek s pěknou hlavou, dlouhým krkem a krásným pohybem, radost na něj pohledět.

Jeho bratr Edmont taky není žádný drobeček. Je to momentálně nejtěžší štěně, ale není největší. Edmont se mi velmi líbí. Je to kompaktní pes s krásnou postavou a pěkným výrazem...

Edmont 3. týdny

Edmont 4. týdny

Mrzela mě z počátku jeho povaha. Oni to tedy celkově, celý vrh, nejsou žádní extra hrdinové, všichni jsou trošičku opatrnější a výrazně se liší od všech předchozích vrhů, pokud jde o reakce na různé podněty, ale Edmont od počátku vynikal.
Co se mu smyslové receptory probudily k životu, byl výrazně lekavý a vysloužil si u nás přezdívku posera. Tehdy, v konkurenci svých neohrožených sester a flegmatického bratra, měla jsem dosti obavu, co si s tím pejskem počnu, ale jak už to bývá, čas vždycky ukáže a teď se karta začíná obracet. Teď se naopak zdá, že situace, které jeho sourozenci řeší úprkem, on už vyhodnocuje v klidu. Jinak je Edmont neuvěřitelně milé, důstojné a mazlivé štěně. Nebezpečně mi přirůstá k srdci pro svojí zvláštní jemnost v "chlapském těle", což na mě dost platí a výraznou citovou vazbu, s kterou se ke mě přimnknul a je to jediné štěně, u kterého bezpečně vím, že mě pozná a že je mu právě se mnou dobře. Víte, to je zjevné... já si to štěně vezmu a dám si ho skoro na rameno, tak, že má hlavičku na mém krku z boku, napůl zabořenou do vlasů, na úrovni mé tváře a takhle se mazlíme. Hladím ho a vyprávím mu, jak je krásný a šikovný, jak je to můj malý medvídek a jak ho mám ráda. A to štěně se při tom úplně zklidní, maximálně se přitulí, v klidu oddychuje, někdy u toho vydává takové velmi tlumené zvuky (něco jako u kočky předení, ale po psím) a vysloveně si to užívá. A když přestanete hladit, nebo na něj takhle mluvit, začne se hýbat a dává vám najevo, že máte pokračovat, protože je to příjemné a protože se cítí dobře a v bezpečí. A pak, kdykoliv vás ucítí, kdykoliv jste v jeho blízkosti, začne vás takové štěně samo aktivně vyhledávat. Takže když jsou štěňata večer na lítačce na koberci, Montík přijde, začne se mi šplhat na kolena a vyloženě si vyžádá naší intimní chvilku. Je to milé a těžko se to popisuje. Každé štěně to takhle nemá, některé se dere, nevydrží, chce jít dolů, necítí se tak spokojeně, jejich temperament to nedovolí. Myslím, že podobně jako letos Montík se projevoval kdysi Ashley a také Barney. Z loňska Caesar. U fenek to dělala především Blaze ( Roxy ) a trochu Beatrix, ale jinak je to spíše klučičí záležitost.

No a pak tu máme fenky...

Elizabeth je štěně, které se od narození odlišuje svým typem. Je to velmi světlá fenka úplně jiného formátu, než její sourozenci... Když se narodila, byla velmi krásná a velmi malá. A malá je dosud. Avšak navzdory tomu, byla to od počátku velmi průbojná potvora, která přesně věděla, co je pro ní nejlepší a za tím si cílevědomně šla, stůj, co stůj. Tohle je štěně, které, stejně jako její bratr Edward, nachází obzvláštní zálibu v jídle a ve spánku, poněvadž to je jaksi nutnost vyplývající z přírodního zákona, ale jako správná ženská, ještě k tomu navíc stíhá spoustu dalších věcí, které je třeba učinit ku správnému vývoji štěněte nejen z toho fyziologického hlediska, ale i z hlediska duševního rozvoje, protože život, podle téhle čubky, není jen o žrádle a o spánku, ale nabízí i jiné kvality... Betka byla ta první, která se vydala prozkoumat svět mimo porodní bednu, byla to fenka, na které by se daly takříkajíc "třísky štípat", ať se dělo cokoliv, s ní to nehnulo. Poslední dva dny se situace maličko změnila a Elizabeth se začala projevovat trochu výrazněji v reakcích na zvuky a situace, než předtím, ale celkově to je pořád stejný pošuk, s velkým temperamentem a inteligencí, takže věřím, že při správné socializaci z ní bude skvělé zvíře. Navíc je to velmi hezké štěně. Má sice kratší ocásek, ale celkově hezkou stavbu těla, pěkný krk a roztomilý výraz...


A máme tu naší Eleanor...


Krásná, jemná, elegantní fenka... ztělesnění přísloví "tichá voda břehy mele"... Elen, alias Eny je půvabná fenka, která dlouho byla mojí favoritkou. Bylo to štěně, které mě trochu trápilo svými nižšími přírůstky na váze a zvláštní vláčností, kterou jsem pozorovala, kdykoliv jsem jí vzala do ruky. Hlavička jí vždycky někam padala a celkově vypadala jako ubohá hadrová panenka...
... ubohá hadrová panenka ovšem vždycky věděla, jak být první u nejlepšího cecku a velmi záhy také zjistila, jak společně se svojí sestrou vylézt z porodní bedny a dělat neplechy v okolí. Zpočátku měla přezdívku "darebnice".
Dneska se jeví jako mírná individualistka a intelektuálka a některé věci jsou rozhodně pod její úroveň. Například v noře na zahradě, oblíbeném to místě odpočinku všech našich štěňat, ona spát rozhodně nebude. Jednak se tam nebude tlačit s ostatními, že, ona má ráda prostor a jednak je tam jen primitivní hlína, což není akceptovatelné, protože pro její obdivuhodnou tělesnou schránku je optimální podestýlka ze saténu, přírodní vlny - hřejivé ovčí houně, případně, není-li toto (nepochopitelně) k dispozici, pak tedy alespoň svěží travní porost...
Je fakt, že je to stvoření velmi pěkného exteriéru. Má dlouhý krk a velmi krásnou hlavu...

Tak to bychom měli alespoň stručné představení našich štěňat. Dalo by se toho samozřejmě napsat mnohem víc, ale snad zase něco přibude příště.
Přestože sem, do aktualit, novinky často nepřibývají, do fotogalerie štěňat na Rajčeti vkládám fotky poctivě minimálně jednou týdně, takže si můžete o těch vejlupcích udělat alespoň nějakou představu, jak vypadají. Stejně tak důsledně doplňuji údaje do jejich váhové tabulky v jejich sekci.

Na závěr ještě informace o očekávaném vrhu "F" od naší Joy... už jsem tu psala, že těsně před nakrytím byla Joy napadena fenou německého ovčáka a že to byl zážitek traumatizující pro ní i pro nás. Byla jsem připravena na to, že se může stát, že Joy nakonec vůbec nezabřezne. Když potom přišla doba, kdy už chovatel může odhadnout, zda se krytí podařilo, byla jsem na pochybách a Joy mi nepřišla březí, což potvrdil i první ultrazvuk. Nakonec se na opakovaném UTZ objevilo jedno štěňátko. Takže koncem června se narodí poslední štěňátko od naší Joy. Jsem napjatá... bude to fenka, nebo pejsek? a hlavně, proběhne to všechno v pořádku? Jedno štěně může být problém... už mám zase nervy :-(