Duben 2014

Nabitý víkend...

22. dubna 2014 v 1:43 Aktuality
... máme za sebou... v sobotu jsme strávili den na klubové výstavě v Praze Horních Počernicích, kde naší "stáj" reprezentovali dva lonští odchovanci, bratři po mléku - Cato a Damián. Oba dva se vystavili v početně obsazené třídě mladých, což se mi zdálo dost blbý, protože vyhrát může jenom jeden :-) Naštěstí se ale ukázalo, že oba kluci pojali výstavu spíše jako skvělou příležitost pro opětovné shledání a pořádné zablbnutí si v kruhu, než jako prestižní soutěž šmrncnutou nádechem rivality...

Jak je patrné z obrázku, je mezi oběma konkurenty "menší" velikostní rozdíl, asi tak zhruba šest centimetrů :-) No, Damián nám prostě trochu víc narostl, oficiální měření mírou ukázalo přesných 42 centimetrů, takže ačkoliv je to jinak velmi pěkný pes, statný, plnochrupý s perfektní povahou, do chovu v budoucnu pravděpodobně moc nezasáhne. Ale myslím, že si z toho nikdo nic nedělá, protože je to šikovný pes a jeho parketou je spíše cvičení a agility. Damián byl na výstavě oceněn známkou "Velmi dobrý", pochválen byl za postavu, formát, kvalitu srsti, vytknuta mu byla hrubší hlava, těžší ucho a vysoký ocas.

Damián

Jeho nepokrevní sourozenec Cato nám dával už od samého počátku jasně najevo, že se před nikým předvádět nebude a už vůbec ne na zámku, protože tam jaksi nejsou vhodné podmínky pro jeho působení, což znamená, že tam není dostatek zahradní zeminy na hrabání děr, volně rostoucích květin na okusování, ani širé pláně na běhání, takže jako smůla. Byla jsem domluvena s Marií, že dorazí s dostatečnou rezervou, aby byl čas mu vysvětlit, že když to tam tu chvíli vydrží, bude smět za odměnu doma okousat celé tři tulipány. Přesvědčování sice nějakou chvíli trvalo, ale nakonec se povedlo a Cato si ze své první výstavy odvezl velmi pěknou "Výbornou 3", což jsme ani nečekaly. Vytknuto mu bylo právě to předvedení.


Až se narodí Vitce štěňátka a povyrostou zhruba do tří týdnů, vezmu si Cata na nějakou dobu k sobě, protože potřebuje trochu "vycepovat", neboť ta panička co ho krmí, mazlí a vůbec ho opečovává je tak omotaná okolo packy, že je potřeba to trochu rozmotat :-)

Tím jsme se plynule dostali na téma "štěňata"...

Vitka dneska kroutí už 45. den březosti, je velmi výrazně široká a působí to dost komicky, protože jak je celkově taková jemná a má ten štíhlý krček a úzký zadek s vylínalým ocasem, vypadá jako ucpaná hadice, což ještě více vynikne když má emocionální záchvat, třeba při vítání, vypadá to pak vždycky jako by to z ní mělo každou chvíli vystřelit. Prozatím se neodvažuji tipnout počet štěňat, na ultrazvuku se zdálo, že jsou čtyři, ale já bych řekla, že jich bude více, minimálně o jedno. No uvidíme 10. května...

No a protože očekáváme od Vitky početnější vrh zuřivě zlatých štěňat, tak aby toho nadělení u nás nebylo moc málo, nabrnkla si naše Joy v sobotu o pět let mladšího frajera a nechala se, navzdory předchozím událostem, o kterých ještě bude řeč, ochotně zbouchnout... takže když Pán Bůh dá, narodí se okolo 22. června prozatím neznámý počet tmavě zlatých štěňat, z nichž některá by mohla mít i vlohu pro bikolor. Tatínkem bude, jak již bylo avizováno, velmi sympatický...


Velmi temperamentní...

a velmi dobře geneticky vybavený (CEA +/+, MDR +/+, HDD 0/0 )
Casanova ze Smrčkova dvora...



A teď jen krátce k výše uvedeným událostem, velmi nešťastným a bolestným, ale budiž to ponaučení a také varování pro všechny ostatní...

Hned po příjezdu na místo jsem vypustila Joy na volno z auta a nevěnovala jsem dostatečně pozornost poměrně agresivním psům za plotem u sousedů, až jsme slyšeli strašný řev a kvičení naší Joy, která zřejmě důvěřivě, nemajíc dosud žádnou špatnou zkušenost, strčila čumák mezi plaňky plotu, nebo nevím, jak se to celé událo, protože to bylo z boku auta a nikdo to neviděl, ale každopádně jí fena německého ovčáka ošklivě napadla a za čumák jí protáhla hlavu tím plotem a rvala jí. Nepamatuji si vůbec sled událostí v ten moment, ani podrobnosti, vím jen, že jsem se snažila vyrvat hlavu svého psa ze zubů té feny, riskujíc zřejmě sama pokousání, ale nad tím člověk vůbec, ale vůbec v tu chvíli nepřemýšlí, nepamatuji si ani, kdy ta svině černá překousla, protože když jí pustila, držela jí za krk. Naštěstí je Joy hodně chlupatá, což jí možná zachránilo. Nechápu, jak se podařilo prorvat té ovčandě Joininu hlavu skrz plot, protože rozteč mezi plaňkami byla dost malá a mě se nedařilo tu hlavu prostrčit zpátky, kromě toho se Joy zmítala a křičela, takže to celé bylo o to víc stresující. Naštěstí ovčanda už neútočila. Joy to odnesla natrženým čumákem, prokousnutým uchem a co bylo nejhorší - krvácela z oka... naštěstí se ukázalo, že oko samotné nebylo zraněno a krvácení bylo z natrženého očního koutku. Byli jsme z toho všichni špatní...
... ale to by nebyla Joy, aby se z toho všeho rychle neoklepala a to doslova. Ještě se nechala u Ilony v kuchyni chvíli chovat a litovat, ale už přitom koukala, jak co nejrychleji všechno prošmejdit. Za půl hodinky na to už se radostně oddávala sexu a když bylo po všem, cítila se u Smrčků jako doma jak v bytě, tak na zahradě. Žádné psychické ani fyzické následky to na ní nezanechalo, na druhý den už skoro nic nebylo znát ani na oku, ani na čumáku, jen strup na uchu. Je to velmi pevná a vyrovnaná fena a zaplať Bůh za to, jak to dopadlo... doufat můžu snad i v to, že stres, který v tu chvíli jistě prožila bez ohledu na to, jak se s tím posléze vypořádala, nezablokoval proces vedoucí k úspěšnému zabřeznutí.
Takže z toho plyne ponaučení... milá Joy i milí čtenáři, nestrkejte nos tam, kam nemáte a nenechávejte ho tam strkat ani vlastní psy, neboť žádná mezera není tak malá a žádná bariéra není nepřekonatelná...

Něco pro zasmání, ale i k zamyšlení...

14. dubna 2014 v 12:47 Aktuality
Narazila jsem nedávno na FB na tento skvostný počin - pro mě neznámého autora. Protože je neznámý, není pod textem uveden, ale protože jeho text obsahuje hluboké pravdy, předpokládám, že byl vypuštěn pro volné šíření.
Takže si počtěte a zamyslete se, v jaké fázi se momentálně nacházíte :-)

TEORIE KYNOLOGICKÉHO OLYMPU

Fáze 1. - Vzhlížení k bohům Olympským
Jste nadšení, studujete veškerou dostupnou literaturu, všichni lidé okolo psů Vám připadají báječní, každá akce skvělá, Váš pejsek neuvěřitelně šikovný, cvičíte pokud možno podle každého zkušebního řádu, který najdete, nadšeně objíždíte výstavy ( je Vám celkem jedno jakou dostanete známku ) a Váš chovatel je Bůh!!! ( případně nějak...ý výmluvný kolega ze cvičáku nebo sousedka, která má psa o rok déle než Vy a tudíž je "neskutečně zkušená" ). Svět je krásný. Kynologická internetová fóra dokáží "plnohodnotně" zaplnit celé Vaše večery, ba i noci. Vždyť je tam tolik úžasných lidí, kteří poradí v každé situaci, a tolik toho vědí.
Důležité poznávací znamení - nevěříte, že existují další fáze, nadšeně se účastníte podpisů různých petic či dopisů ( obzvláště pokud Vám je jejich obsah "objektivně" osvětlen jejich pisatelem ) a jste přesvědčeni, že pejskaři jsou jedna velká rodina. Pokud snad uvěříte v další vývoj, dožadujete se, abyste byli upozorněni, až se budete chovat jako Bozi.

Fáze 2. - "Jsem Bůh !!!"
Jste nadšeni, ovšem více méně už jen sami ze sebe. Chovatelství, výcvik, výstavy - vše máte "v paži". Máte ve všem jasno, jste v podstatě nejlepší a z neznámých důvodů si toho okolí nějak nechce všimnout. Každý rozhodčí, který nenechá Vašeho psa vyhrát, je totální diletant ( fakt, že z devíti výstav od různých rozhodčích máte jen jednu výbornou, jasně svědčí o nízkém IQ lidí v této pozici. Že psu chybí tři zuby, je o 5 cm vyšší než požaduje standard a má dost neobvyklý bílý znak na uchu opravdu nepovažujete za nijak podstatné ). Udílíte rady na všechny strany, Taktéž trávíte spoustu času na kynologických fórech, a to v pozici radícího mesiáše, bez nějž by byla většina těch "neznalých chudáčků" naprosto v háji. Ze zásady nezdravíte chovatele, o nichž jste ještě nedávno byli přesvědčeni, že jsou dobří. Prostě staré struktury s "nahodilými úspěchy" Vám nestojí ani za uplivnutí, natož pozdrav. Syndrom Boha se často začíná v plné síle projevovat po odchovu vrhu "A", či prvním odchovu po vašem krycím psu. Již tak v pěti měsících jejich věku je Vám naprosto jasné, že se jedná o nejúspěšnější vrh za posledních 10 let, ne-li od počátku chovu. Důležité poznávací znamení - Jste si jisti, že žádná další fáze není, protože Vy jste na vrcholu. O ostatních chovatelích, majitelích a vystavovatelích rádi poskytnete zaručeně "pravdivé" informace bez jakéhokoli náznaku subjektivity komukoliv, kdo je ochoten poslouchat. Petice a jiné písemnosti nejen podepisujete, ale především sami vytváříte.
Rozhodčí, vedení klubu, letití chovatelé Vám naprosto jasně spadají do skupiny stupidních, leč ambiciozních prosťáčků a cítíte neodolatelnou potřebu je se svými progresivními nápady nahradit. Ach, kde by bez Vás kynologie byla...

Fáze 3. - Místo nahoře
Přežili jste fázi dvě a nevzdali to. Dorazili jste úspěšně na svůj kynologický Olymp, abyste zjistili, že nic takového není. Víte co máte doma, celkem reálně odhadujete své možnosti, hrajete si více méně na vlastním písečku. Máte stabilní přátele z oboru, zkušenosti či rady předáváte výrazně méně ochotně a jen někomu. Trpně přihlížíte, jak se po Vašich zádech šplhají "perspektivní Bozi". Děláte si to po svém a jste smířeni s tím, že ne každému se vaše práce bude líbit. Nepropadáte nadšení z každého nevychovaného Alíka, kterého potkáte, ale také neočekáváte, že si všichni sednou na zadek z Vašich psů.
Tahle fáze je konečná, byť v průběhu doby prochází drobným vývojem.
Důležité poznávací znamení - Víte, že existují dvě předchozí fáze. Už nemáte to prvotní nadšení a druhotnou bezměrnou víru v sebe sama. Ve své podstatě vedete celkem nudný kynologický život. Z klidu Vás vyvede občas jen nějaký hodně dotěrný pomlouvač, ale většinou Vám to za větší odvetnou akci nestojí. Na fóra nechodíte, nebo jen velice zřídka, abyste se pobavili, případně trochu zdravě rozčílili. Už nikdy to nebude tak "akční" jako dřív - ach jo.

Tolik teorie kynologického Olympu. Přeji všem, aby obzvláště středovou částí propluli s co nejmenší ztrátou kytiček .P.S. : Pokud se domníváte, že jednotlivé stupínky proběhnete během pár týdnů, pak věřte, že tenhle vývoj trvá spoustu let a je to dost slušná dřina.

Očekáváme štěňátka a dochází k některým změnám...

13. dubna 2014 v 2:39 Aktuality
Milí přátelé, věrní čtenáři, ( náhodní návštěvníci úvodní stať mohou klidně přeskočit )
... všechno jednou končí... prožili jsme spolu kousek života. S některými jen toho virtuálního, s některými toho skutečného... je čas změn.
Není a nebude to pro mě vůbec jednoduché, ale musí to tak být, musí nastat zásadní změna, která mi dovolí začít znovu a jinak. Nebo lépe řečeno - vrátit se do bodu, kde jsem kdysi skončila a pokračovat dál jinak... týká se to nejen chovatelských záležitostí, ale i mého osobního života.
Od posledního příspěvku uplynulo nehorázných sedm měsíců a vypadá to, jako by byl tento blog "mrtvý"... není to tak úplně pravda, protože v průběhu toho více než půlroku, jsem v tichosti nepatrně aktualizovala sekce odchovů, ale jinak ano, v aktualitách ani čárka. I to je důsledek značné neuspořádanosti a chaosu v mém životě, který vyústil až do zdravotních problémů takových rozměrů, že už jsem nebyla schopná téměř ničeho... předcházelo tomu období, kdy jsem přestala sportovat, neměla jsem čas se s někým pořádně pobavit, něco podniknout s přáteli, přestala jsem rybařit, přestala jsem se zúčastňovat některých pravidelných akcí, přestala jsem věnovat pozornost lidem, kteří mě mají rádi a já je, zkrátka, přestala jsem se věnovat všemu, co nějak nesouviselo s prací - ať už tou mojí hlavní, nebo - a to více - tou druhou, vedlejší. Pořád jsem čekala, že se někam posunu, že se to bude rozvíjet a v neposlední řadě též, že se mi podaří spojit mojí práci i s jinými oblastmi života, protože potenciál tam k tomu byl. Bohužel se ukázalo, že jsem naivní a že o to vlastně nikdo nestojí. Jen já. Pořád jsem se ale snažila. A při tom jsem začala trpět schváceností, horečkama, bolestmi, neustálým kašlem, s váhou jsem se dostala až na 46kg... až teprve více jak měsíc strávený v podstatě v posteli a dostatek času na přemýšlení mi dovolil se v tom všem trochu zorientovat. Ale konečné rozhodnutí přišlo až tento čtvrtek...
... těžší v tu chvíli o celé tři kilogramy a o konečné zjištění, že toho, o co jsem nejvíce stála, se mi nikdy nedostane, spíše naopak, že nejsem hodna pozornosti a upřímného zájmu ze strany některých osob a že se pokládá za zcela samozřejmé, že se budu neustále přizpůsobovat. A tak jsem se velice zamyslela a zeptala se sama sebe, jestli mi to všechno za to stojí. A dospěla jsem k názoru, že ne. Člověk nemůže pořád jen dávat a nabízet, byť to dělá ze srdce a rád a nepomýšlí na odplaty a kompenzace. Nedostává - li alespoň zlomek zpět, nebo není -li jeho upřímných nabídek využito, zkrátka, jsou-li jeho snahy odmítány, vyčerpá se a nemusí si to ani jasně uvědomit. Projeví se to jen neskutečným smutkem, prázdnotou, zoufalými činy a chováním, které je za normálních okolností člověku cizí. A nebo nemocí.
Odborně se tomu říká frustrace.
A tak jsem se vyčerpala i já. Zjistila jsem, že už mi na některých věcech tolik nezáleží a zcela v klidu a přirozeně jsem začala měnit priority. Zní to celé jako jedno velké klišé, ale bohužel, je to všechno jen vyjádřený prostý fakt a popsaná životní zkušenost.
Nadále bude hlavní součástí mého života obojí práce, protože mne to skutečně baví a protože jsem do toho už hodně investovala ( a tím nemyslím peníze ) a moje rodina, hlavně moje děti a moji psi... a potom budu svojí energii vkládat už jen do projektů, které mají smysl a jasný cíl a komunikovat a stýkat se budu jen s těmi lidmi, kteří ode mne očekávají totéž, co já od nich, prostě s těmi, s kterými jedu tzv. na "stejné vlně".
Výše zmíněná změna se bude samozřejmě týkat i tohoto blogu. Zcela jistě budou aktualizace častější. Jednak proto, že bude o čem psát - budeme mít totiž zase štěňátka, a jednak proto, že na to budu mít více času, energie a nálady. Nevím sice, za jak dlouho se mi vrátí chuť psát s nadsázkou a snahou o humor, ale věřím tomu, že časem k tomu opět dospěji. Pravděpodobně to bude ale hlavně o víkendech.

A teď tedy konečně nějaké info o našich čtyřnohých členech rodiny...

Hovawartka Ariana oslaví brzy jedenáct let a už jí dost bolí její nemocné nohy, takže na delší procházky s námi chodí jen výjimečně a když jde, často se odpočívá, ale jinak je stále hravá, žravá a pořád stejně bezvadná, jako byla vždycky. Pravda, občas se zdá, že hůře slyší, zejména když jí venku zajímá něco více, než mé přivolání, pak samozřejmě trpí stařeckou nedoslýchavostí. Tuhle se nedoslýchavost změnila až v hluchotu, když na kraji lesa objevila nějakou zdechlinu, pravděpodobně krysu či co, nijak podrobně jsem to nestudovala, ale bylo to odporný. Arče se to ale dost líbilo...


Vitka se, z jistých vážných osobních důvodů, v prosinci loňského roku de facto přestěhovala k mé kamarádce do Prahy, kde pravidelně sleduje přímo z postele televizi, s velkou chutí požírá různé komerční i domácí laskominy, které já bych jí nikdy nedala, protože je po nich ta čubka jako váleček a já k takové výživě vůbec zaujímám vyhraněný postoj a rozšířila si obzory o skutečný život ve velkoměstě. Nebylo to pro Vitku jistě vůbec jednoduché, protože je to rodačka z vesnice a na "vesnici" i vyrůstala a jakkoliv se člověk snaží, na skutečný život ve velkoměstě se vším všudy není možné psa bydlícího na malém městě plnohodnotně připravit... ale zvykla si, dá se říci, v rámci svých psychických možností celkem dobře... přesto je Vitka stále moje a v současné době u mne opět bydlí a také zde odchová svá první štěňátka...

Tímto tedy sděluji, že naše Vitka byla dne 8. března nakryta Vilíkem ( Devil Chancy Remus )...

Devil Chancy Remus a Vanity z Ďáblovy studánky

Březost byla tento pátek, tedy 35. den od nakrytí ultrazvukem potvrzena a tak by se zlatá štěňátka, z nichž některá jsou již předem zadaná, měla narodit okolo 10. května a i když bylo toto spojení spíše "neplánované", už se moc těším.

Štěňátka letos ještě plánuji také od naší Joy a bude to její poslední vrh. Otcem bude velký sympaťák a sportovec Casanova ze Smrčkova dvora. Joy dlouho otálela s háráním a tím mi trochu zkomplikovala situaci, ale už se to rozjelo, takže počítám, že někdy okolo 22. dubna bychom měli mít nakryto. Z tohoto spojení si chci nechat štěňátko, protože naše Joy je fantastické stvoření a tak touha po pokračovatelce a eventuálně i po pokračovateli je zcela přirozená...

Enjoy Gold Ria-Henria "Joy" Casanova ze Smrčkova dvora

Esterku letos žádné rodičovské povinnosti nečekají a tak bude mít spoustu času na šmírování u rokle za zahradou a štěkání na veverky, což je její oblíbená zábava.


Ona každá z těch čubek má nějak oblíbenou zábavu... Vitka kupříkladu pokládá za vrchol vtipu odnášení misek na krmení z terasy kamsi na zahradu. Zajímavé je, že většinou jsou to misky, které nejsou její, nejčastěji jde o misku červenou, kterou vlastní Esterka. Tuhle už se páníček, nesouc krmení, dost naštval a sdělil jim, že když jako nejsou misky, nebude ani žrádlo a myslel to tak, že prostě pro nikoho. Joy, v záchvatu paniky, že by snad mohla kvůli bloňdaté primadoně a její úchylce přijít o žvanec, odkráčela do zahrady a přinesla v zubech zašantročenou misku, čímž zabránila kolektivnímu hladovění. Taková je to frajerka.

Aktuální fotografie našich psů jsou k dispozici na naší fotogalerii http://zlomu.rajce.idnes.cz/

Radost mi dělají odchovy po Esterce i po Joy. Loňská "céčka" i "déčka" jsou opravdu povedená stvoření s neuvěřitelným "drajvem", povahově se všechna neskutečně vyvedla a i po stránce exteriéru jsou všechna velmi zajímavá. Déčkoví pejsci jsou na horní hranici velikosti, ale jsou to krásní jedinci s velmi vyrovnanou povahou a impozantním zjevem. Pejsky prostě naše Joy umí :-)

Ashley z Lomu ve Skále

Dominic z Lomu ve Skále

Damian z Lomu ve Skále

Damián se příští sobotu poprvé předvede na klubové výstavě v Praze v Počernicích a už se na něj moc těším.

Ale samozřejmě ani fenky po Joy nezapadnou. Kupříkladu Alisha, neboli Elda, je velmi výkonná...
Velmi výkonně štěká kdykoliv a na cokoliv a do nynějška se již úspěšně "proštěkala" mnoha zkouškami a závody, kupodivu i v obedience, kde by se slušelo spíše "držet hubu a krok"... takže poháry a diplomy nesbírá v kruzích, ale ve čtvercích :-)

Alisha z Lomu ve Skále

A jak se Elda umí proštěkat i zkouškami obedience se můžete přesvědčit zde...


Stejně jako po Joy se i po Esterce štěňátka opravdu povedla...

Uchovněna byla na Slovensku krásná Bella, fena s velmi pěknou a pevnou kostrou a velmi sympatickou povahou, která nedávno absolvovala genetický test na CEA s negativním výsledkem. Zdena má určitě v plánu absolvovat ještě nějakou tu výstavu, protože by byla škoda tu čubku ještě neukázat v plné dospělosti :-) ... na majitele musíte hezky pomalu a takticky :-)

Loňská nadělení v podobě "céček" jsou podle mě dosud dostupných informací suprová. Snad by mohli i samotní majitelé maličko přispět svými komentáři, ale pokud vím, jsou to skvělí společníci a z obou rodičů si chytře vzali to nejlepší, takže není vyloučeno, že toto spojení i přes některá rizika příští rok zopakuji a ponechám si jednoho "vejrostka", aby mi tady ničil rododendrony.

Mimochodem, klubové výstavy v Počernicích se premiérově zúčastní i Cato, kterého jsme si z výše zmíněného vrhu nechali ve spoluvlastnictví...

Více informací o odchovech v příslušných sekcích...

No, je dost pozdě... mohla bych sice psát dál, ale zítra (dnes) mě čekají ještě nějaké povinnosti, takže pro dnešek končím. Loučím se tradičně, byť dlouho nepraktikovaně nějakým tím hudebním videem, které mě momentálně dost baví, takže proč se nepodělit :-)