Květen 2013

Pozdě, ale přece...

27. května 2013 v 3:12 Aktuality
Slibovala jsem aktualizaci do konce týdne, ale nenapsala jsem do jakého, takže tady je přislíbená aktualizace na minulý týden... není to samozřejmě zdaleka vše, co jsem chtěla napsat, protože kdo si má všechno pamatovat, ale to nejdůležitější jsem se snažila napsat.

Uplynulý měsíc i období předtím bylo naplněné mnoha událostmi, převažovaly ty velmi smutné. Dlouhé a těžké nemoci podlehla 26. dubna moje maminka. V průběhu zhruba tří, čtyř týdnů před její smrtí, kdy již nebyla možná domácí péče a trpěla nesnesitelnými bolestmi, jsme nahlédli pod pokličku ošetřovatelské péče o dlouhodobě a letálně nemocné pacienty ve státních zařízeních a bylo to poznání otřesné až šokující... dominovalo ponížení, absolutní ztráta důstojnosti, nezájem, arogance, zanedbávání... poznali jsme ale i způsob péče o umírající pacienty v nestátním zařízení, který byl pro nás také šokující, ale v úplně opačném smyslu... nesrovnatelné... přístupem k pacientovi i jeho rodině, prostředím, věnovanou péčí. Tento diametrálně odlišný způsob paliativní péče ve státních zařízeních LDN a nestátních zařízení hospicového typu je obrazem vypovídajícím o hluboké strouchnivělosti českého zdravotnictví v jeho systémové formě. Vypovídá víc, než cokoliv jiného, o absolutní absenci skutečných sociálních schopností kompetentních politiků v průběhu novodobých českých dějin. Jsem naštvaná. Neskutečně naštvaná a vzkazuji tímto všem nanicovatým nýmandům v čele různých úřadů a ministerstev, že štědrá sociální podpora zdravých a silných nemakačenků, lemplů a příživníků a vynakládání značných finančních prostředků na nekonkrétní programy jejich rádoby integrace a bůhvíčeho ještě, není sociální práce, ale populismus a vyhazování peněz do stoupy. To vše za situace, kdy se na zcela konkrétních místech pod záštitou státu, kupříkladu, čtyři rakovinou prolezlá, dospělá, čtyřicetikilová těla s fungujícím mozkem musí dožadovat v zapáchajícím pokoji o výměře 2 x 3 metry o napití, injekci proti obrovským bolestem či jinou primární péči, majíc při tom pleny plné hoven a která jsou přinucena bojovat s bolestí a krutým osudem, jenž si dobrovolně nevybrala a k tomu ještě s arogancí a nezájmem státem bídně placeného personálu...
Nebudu se rozčilovat... měla jsem na toto téma připraveno psaní, které vycházelo z našich zkušeností i ze zkušeností jiných lidí, kteří poznali dlouhodobou péči v těchto zařízeních napříč republikou. Je to všude stejné, mnohde ještě horší, mohu říct, co jsem slyšela a zapsala... a v kontrastu s tím pak péče v hospicech. Tam mohu ze zkušenosti psát jen o jednom, ale stačilo to k tomu, abych se mohla zmínit o úctě, kterou cítím k těm lidem, kteří je zřizují, řídí, kteří v nich pracují, kteří ošetřují stejné typy pacientů, stejně hodin, za stejný peníz a přeci zcela jinak... a stejně tak celkově ta zařízení, podporována především z darů a peněz nestátních institucí, bojujíc s nedostatkem financí, s dluhy, bojujíc o přežití, mnohdy marně, stejně jako jejich pacienti. A přesto jsou schopni poskytnout umírajícímu péči, porozumění, usnadnění odchodu... důstojné umírání... a co je to za člověka, který nevidí rozdíl mezi státní LDN a nestátním hospicem? kdo je člověk, který prohlásí, že nevidí důvod, proč finančně podporovat nějaký hospic, když LDN "poskytuje stejnou péči"?
http://www.youtube.com/watch?v=PCC1u32dT7c - "Rath zrušil finanční podporu středočeského hospice"

A tak jsem měla připravený dlouhý článek na toto téma, ale pak jsem si řekla, že to sem nepatří. Že tenhle blog má být především o psech a tedy by měl být hlavně veselý. Když to nejde, přijde krátká zmínka. Tahle byla delší, než krátká a proto pro dnešek konec a dál už jen o psech...

Prvně bych se měla zmínit o našich odchovancích, kteří mi dělají obrovskou radost. Krásná Bella bodovala (na své první) klubové výstavě v Terchové, kde se v konkurenci umístila jako výborná 3 a rozhodně to není její poslední výstava, takže o ní ještě uslyšíme... mimochodem, Bella se možná předvede i na červnové speciálce v Počernicích.
autorkou fotografie je Viktoria Baštovanská

A Bella ještě jednou společně s Aishou z našeho prvního vrhu, moc jim to sluší, můrám :-)

děkuji Zdeně za reprezentaci i za fotky!

Netopejrka Alisha (Elda), která se věnuje kromě agility i výcviku obedience, složila o minulém víkendu svou první zkoušku ZZO na "výbornou"! Na blog jsem si drze vybrala z Heleninýho alba fotku, pravděpodobně z odložení, kde Eldě fouká vítr do zad, takže to vypadá, že aspoň malý náznak klopení slecha jest přítomen...
Takže Heleně i Eldě gratuluji a přeji mnoho dalších výcvikových úspěchů!

Radost mi dělá i Barney, který má za sebou první závodní zkušenosti v agility, společně s Davčou pilně trénují a jak se zdá, dost jim to společně klape...

Beatrix, alias Trixy, vyrostla opravdu v krásnou slečnu, musela jsem si půjčit od Aleny zase nějakou tu fotku... věřím, že se Trixy někdy také podívá na nějakou výstavu a že jednou vyjdou i Aleniny plány na štěňátka :-)


Nakonec bych se ještě měla zmínit o tom, že Ashley, pejsek z našeho prvního vrhu má na Rajčeti fotogalerii a v ní fotky ze spousty vycházek a výletů, které se svými páníčky pravidelně absolvuje a to i organizovaně. A kromě toho, je to opravdu krásný pes!


A co naše holky?


Esterka je dnes březí přesně 50. dní, Joy 47... do prvního porodu nám tedy schází cca 14 dní. Obě jsou už pěkné koule! Odhad na počet štěňátek jsem u Esterky nezměnila, u Joy ano... jak jsem původně myslela, že mimino bude jen jedno, maximálně dvě, dnes odhaduji, že počet bude průměrný, tedy čtyři. Jestli to tak všechno bude, můžu se připravit na peklo, protože parta devíti záškodníků tady z toho udělá kůlničku na dříví a ze mě bezdomovkyni, až mě vyrazej z domu...
Pregnancy kalendář na 50. den březosti udává, že břicho fenky je přeplněné štěňaty, ta že v tomto dni dosahují v průměru 75% své porodní hmotnosti, měří zhruba 12 cm a fena že toho hodně sežere. A pregnancy kalendář rozhodně nelže... všechno je pravda a taková fena toho opravdu hodně sežere... ony vůbec všechny jsou dost nenažraný a nedá se říct, že by za to mohla zrovna gravidita, protože kupříkladu Vitka gravidní není ani trochu, byť by tak snad někomu mohla na první pohled připadat, a přesto se cpe hlava nehlava vším, co jí pod nos přijde. A co samo nepřijde, to si vyhledá, případně uloví...
... lovení je zcela nový jev, který v naší smečce získal v posledním období znepokojivou oblibu. Nikdy dříve jsme tento problém neřešili, nepočítám-li dva incidenty, kdy Joy na férovku zdrhla za zajícem a byla dobrou půl hodinu nezvěstná. Nikdy se nám ale se šeltičkami nestalo, aby něco zabily. Až do teď. Teď nám totiž vraždí na zahradě kosáky. Do dneška jich mají na svědomí 7... tito kosi, kteří s oblibou každý rok u nás na zahradě hnízdili, nejprve ve smrku a později v révě, byli na naše psy zvyklí a zcela bezstarostně se promenádovali po zahradě, pili v horkých dnech z našeho jezírka a vůbec, byli téměř členy naší smečky. Dokonce jsme je i poznali, protože "naši" kosi měli genetickou odchylku zbarvení a měli na sobě bílé znaky, které jim předala jejich prapraprababička, hnědá kosice s malým bílým flekem na zátylku. S odchovanými generacemi dalších kosů se tento znak upevňoval a bílá barva se u kosáků rozšířila i na jiné části tělíčka a celá tahle kosí rodina měla naší zahradu za svou.
Tak tyhle ptáky nám ty zmije vyvraždily a z větší části taky sežraly. Jsem si jistá, že autorkou tohohle vskutku blbýho nápadu je právě Vitka, u které jsem tendence k nahánění ptáků zpozorovala už dříve, ale nepředpokládala jsem, že by se jí podařilo některého z nich opravdu ulovit. Tímto si Vituše vysloužila speciální obojek se zvonečkem, resp. rolničkou a uvidíme.

Jinak se Vitka tuto sobotu zúčastnila své první letošní výstavy a to na MVP v Litoměřicích. Ona tedy byla přihlášená už na Řepeč, ale protože hárala, nikam se nejelo. Docela toho lituji, protože jsem se tam těšila. Do Litoměřic jsem se moc netěšila. Náladu mi poněkud zvedlo zjištění, že výstavní kruh není v hale, ale venku, takže byla naděje, že se o Vitku nebudou pokoušet infarktové stavy. Nutno ovšem říct, že Vitka se po druhém hárání poněkud zklidnila a víc se na mě zafixovala, takže je to teď s ní o mnoho lepší, celkem se spolu domluvíme a je to taková moje kočička, takovej anděl s ďáblem v těle...
Na výstavu jsem k Vitce přibrala ještě dva puberťáky, kteří se o účast dokonce sami přihlásili a já byla ráda. Cesta proběhla celkem v pohodě, otáčela jsem se jenom třikrát, což je celkem slušný výsledek na to, že jsem v Litoměřicích byla naposledy před dvěma lety. Je zajímavé, že nejsem schopná bez navigace či mapy někam dojet bez bloudění, ale když někde blbě sjedu, nebo zabloudím, jsem schopná bez navigace a s přehledem najít alternativní cestu, nechci - li se vracet po stejné trase zpět. No, takže když jsme asi v deset hodin dorazili na výstaviště, měla zrovna paní rozhodčí čas na kávu před mladými dlouhosrstými fenami kólií. Dle toho jsem usoudila, že na řadu se dostaneme bůhví kdy a že paní rozhodčí je zřejmě důkladná. Když se u dlouhosrstek posuzovala třída otevřená, počal můj dospívající doprovod umírat hladem a tak se oba vydali prozkoumat areál výstaviště se záměrem vyžrat všechny stánky. Vrátili se skoro s nástupem šeltií a zároveň s koncem veškeré důkladnosti paní rozhodčí, která to od té chvíle brala šmahem. Za celou dobu jejího posuzování jsem neslyšela její jinou promluvu k vystavovatelům, než "GO", když je chtěla dostat do pohybu. Stejně jako její manžel, pan Redlicki, se nenamáhala sdělit vystavujícím ani verdikt, natož jakékoliv odůvodnění. Dokonce i asistenti v kruhu se jí museli ptát, zda zadává titul, které mimochodem moc nezadávala. Tak se mi při té příležitosti vetřela na mysl myšlenka, jestli ono to s těmi výstavami není tak trochu celé zvláštní... jestli by to jako nemělo být trošičku víc vázané na nějaká pravidla, korektnost a etiku, jestli by to nemělo mít nějakou úroveň... třeba, že když si platíme nemalé výstavní poplatky a tedy vlastně i nějakou službu, jestli bychom za to neměli dostat víc, než že nám někdo zběžně koukne na psa, beze slova nás vypakuje z kruhu a jeho názor si pak přelouskáme z nějakého nicneříkajícího posudku...
To třeba zrovna teď v těch Litoměřicích, ale shodou okolností i před dvěma lety, když šeltie podobným arogantním způsobem posuzoval manžel této rozhodčí, pan Redlicki, ve vedlejším kruhu to při posuzování byla jiná káva. Tenkrát pan Havelka vedle v kruhu posuzoval Briardy a byla radost ho poslouchat, protože mluvil k vystavovatelům i k divákům a mělo to svojí logiku a úroveň, při svém rozhodování šel takříkajíc "s kůží na trh" a všichni věděli hned na rovinu, jak to vidí a proč to tak vidí. Tak zrovna i letos posuzovala vedle v kruhu kerry blue teriéry paní posuzovatelka, jejíž jméno neznám a teď se mi to nechce v katalogu hledat, ale přilákala mne z dálky svým hlasitým uvažováním a já se přichomejtla zrovna k BOJ, nebo BOB, nevím, ale vzhledem k tomu, že byli psi spíše tmavší, hádám, že BOJ... paní rozhodčí se rozhodovala mezi mladou, elegantní fenou a statným impozantním psem. Všechno sdělovala nahlas, zmínila nedostatky obou a zrovna tak vyzdvihla jejich přednosti, končila odůvodněním pro své rozhodnutí a tady cituji, jak si pamatuji "a pro tu eleganci a vynikající dynamiku pohybu, kterou preferuji, dávám přednost této mladé feně, i přes výhrady, které jsem zmínila před chvílí"... a je to... Celkově vzato, zcela jiný způsob posuzování, než když k vám rozhodčí nepromluví slovo a vy vlastně vůbec nevíte, co jste obdrželi za známku, natož proč!
A já se ptám, neměly by být nějaké standardy, jak mají posuzovatelé odvádět svojí práci? nechci být hnusná, ale defacto si právě tuto službu platíme, protože pro nás je to skoro "litr" za krátký pobyt v kruhu, tak snad by to mělo mít nějakou úroveň, přinejmenším by nám měl rozhodčí laskavě sdělit to, co hodlá nadiktovat do posudku... chápu, že se tak v některých případech blbě kamufluje případná přízeň posuzovatele k některým vystavovatelům, protože by musel třeba nějak zdůvodnit CAC pro psa s hrubými vadami a všichni by to slyšeli, ale to mě celkem nezajímá, protože já v žádné přízni s rozhodčími nejsem a tak požaduji kvalitní služby a byla bych ráda, kdyby se na to zaměřily třeba kompetentní instituce typu ČMKU a pod.
No nic, každopádně Vitka získala na této výstavě ocenění "výborná 2", ovšem bez titulu, protože paní rozhodčí titul v naší třídě nezadala. Důvody nám nejsou známy. Posudek máme pěkný, paní rozhodčí se zdály Vitčiny uši "lehčí", což mě fakt rozesmálo, protože ještě večer před výstavou jsem se dost snažila jí je ostříhat a bylo to dost s rezervou, neboť Vitka je má od přírody tak perfektně dle standardu, že jakýkoliv chlup navíc jí dělá ucho těžké...


Tak to by bylo k dnešku vše, snad jen ještě odkaz na nové fotografie, jedno album je klasika z vycházek a vůbec ze života našich šeltiček a jedno z výstavy v Litoměřicích, moc fotek odtud není, nějak se nedařilo ta psiska zachytit v rozumných postojích a také jsem vystavovala, takže se moc nefotilo...


Jinak se budu snažit, aby s blížícím se porodem byly aktualizace častější, protože holky se každým dnem zvětšují, mění své chování a hlavně se budou obě stěhovat do domu, takže bude o zábavu jistě postaráno :-)

Ještě se na úplný závěr musím zmínit o důležité věci a je to určeno spíše konkrétním osobám... Všechno se mění a všechno jednou končí. Čas určuje dynamiku a kvalitu vztahů, v jeho průběhu ochabují explozivní city, mnohdy oslabuje bezvýhradná náklonnost, události společně prožité i vztahy samy o sobě zevšedňují, zájem upadá a nic nenapraví disciplína a smysl pro povinnost... upřímnost a pravdivost jsou elementy, které se prostě nedají "zahrát", nebo "zfalšovat" a pravdu vidí jen ten, komu je přetvářka a faleš podávána, nikdy ne ten, který jí někomu podstrkuje. Proto se neupřímní a falešní cítí nevinní a dotčeni a druhá strana zbytečně klamána a ponížena. Přeji dotyčné osobě v životě jen to nejlepší a mnoho štěstí v osobním i pracovním životě.

A podobně jsem rozhodnuta skončit s tímto Blogem, protože se v průběhu času ukázalo, že pro mé potřeby není dostačující, resp., že já potřebuji něco úplně jiného, univerzálnějšího a tím jsou vlastní webové stránky. V nejbližší době tedy dojde k migraci našich stránek na normální webové rozhraní, které zajišťuje funkčnost fultextových odkazů, vkládaných videí a vůbec, optimálnější správu.

Mějte se všichni moc hezky.

Budeme mít štěňátka!

13. května 2013 v 0:35 Aktuality
Dnes jen v rychlosti, ale do konce týdne by měla být větší aktualizace, protože se zase něco nahromadilo a já mám potřebu se z toho trochu vypsat. Takže dnes jen jedna zásadní informace - jak Esterka, tak Joy jsou v očekávání! Joy nás trochu napínala, ale nakonec se na opakovaném ultrazvuku štěňátka objevila, takže mám opravdu velkou radost!
A k tomu ještě jedna věc... štěňátek od Esterky budeme mít asi více... dovolím si skromný odhad a poprvé tipuji větší počet, minimálně pět. Uvidíme, jestli se i tentokrát trefím, taky to můžou být prostě slůňata :-)
Tak to je pro dnešek vše, ještě musím pracovat, ale jak jsem psala, do konce týdne - velká aktualizace!