Duben 2013

Novinky... máme nakryto!

13. dubna 2013 v 20:57 Aktuality
Máme nakryto!
A to výjimečně a poprvé obě holky najednou, tedy Joy i Esterku. To z ryze praktických důvodů, byť jsem se tomu do nynějška bránila. Na jaro se dá totiž banda štěňat, lhostejno zda bude čítat čtyři, či osm kusů grázlíků, vylifrovat na zahradu. Tam už celkem není co zničit. Okrasné rostlinstvo již dávno vzalo zasvé, na estetickém dojmu zahrádky už také nebazíruju a nadto to bude sfouknuté najednou, takže mě to nebude tyranizovat půl roku skoro v kuse :-)

Jako obvykle jsem si ovšem prošla obdobím pečlivého výběru vhodných partnerů. A jako obvykle jsem měla opět přísná kritéria pro tento výběr a jako obvykle jsem nakonec z mnoha požadavků musela slevit...
Stalo se běžně, že už jsem byla rozhodnutá pro nějakého pejska a zmínila jsem se o tom, či dokonce jsem si vyžádala konzultaci u někoho zasvěceného, erudovaného, znalého... pokaždé to skončilo stejně! když tenhle pes tohle a tamhle to, po něm je tohle a tamto a ty nevíš, že to a to... a každý pes měl nakonec něco, podle toho, co kterému konzultovanému nejvíc vadilo. A tak nakonec, rozhodla jsem se čistě jen podle svého. Někteří mé kroky asi nepochopí, zejména s ohledem na to, na čem jsem dříve striktně trvala, ale já to beru jako své riziko a svojí odpovědnost... nakonec, jsou to moje získávané chovatelské zkušenosti a potvrzení či vyvrácení mých chovatelských úsudků a intuice...

A tak ačkoliv jsem ještě před nedávnem byla již rozhodnutá pro konkrétní jedince, změnila jsem nakonec své konečné rozhodnutí a to čistě z praktických důvodů...

Pro Joy jsem uvažovala dříve o Kadetovi z Ďáblovy studánky. Toto rozhodnutí jsem změnila proto, že Kadet nekryje dosud spolehlivě a vzhledem k věku mojí Joy si již nemohu dovolit případný neúspěch, potřebuji tedy psa, který ji jistě nakryje. Nemá to tedy nic společného ani s Kadetovým rodokmenem, ani s jeho exteriérem ani s čímkoliv jiným. Intuitivně jsem totiž cítila, že ti dva by k sobě prostě tak nějak šli a že by mi to spojení nevadilo. Přinejmenším by to stálo za zkoušku, protože o ničem jiném beztak v našem chovu, který nedrží tradici liniové a příbuzenské plemenitby a tedy jde stejně vždy o náhodu, nejde. Dohady o tom, zda se ve vrhu projeví to, či něco jiného, jsou čistě teoretické a lze tak uvažovat naprosto u každého jiného spojení a u různých jiných jedinců. Pak bych vůbec nenakryla.

Potom jsem opravdu velmi vážně uvažovala nad velice pěkným zlatým psem Bardem od Belinky, který do oficiálního chovu ještě nezasáhnul...

Nakonec jsem ale z jistých důvodů upřednostnila trikolorního fešáka s obrovskou lysinkou :-) Creda Sol Oriens.
Credo je velice pěkný pes, syn věhlasného "Anguse" - interšampióna Katiedale Ace of Space. Credova sestra, Carioca Sol Oriens, i matka - Sorbonne Black Moravské srdce, jsou klubovými šampiónkami práce s řadou složených zkoušek, od základní poslušnosti, přes dogdancing až po zkoušky stopařské. Ve spojení s naší Joy, která je též velmi dobře všestranně pracovně upotřebitelná, s výbornými schopnostmi pro pachové práce a nemít línou paničku, dotáhla by to daleko, tam vidím obrovský potenciál...

Credo Sol Oriens

Ch. Enjoy Gold Ria - Henria

Krytí proběhlo naprosto bezproblémově 10. dubna 2013 a pokud se zadařilo, můžeme zlatá štěňátka s vlohou pro trikolor, očekávat okolo 12. června.



U Esterky byla situace, pokud jde o výběr vhodných pejsků, ještě komplikovanější...



Esterka dala ve svém prvním vrhu moc pěkná štěňata, snad i lepší, než je ona sama. Byť jsou to štěňata vesměs poněkud většího vzrůstu, což se dalo po otci očekávat, jen jedno z nich skutečně přerostlo. Všechna mají ale jedno společné - jsou velmi hezká, elegantní, velmi šikovná a učenlivá. Alespoň co slyším a vidím od jejich majitelů...

Kupříkladu naše modrá "Princezna", oficiálním jménem Beatrix Blue Star, volacím jménem "Trixi"...
Trixy na : http://www.youtube.com/watch?v=c7wRok85VnQ (pokud by video opět nebylo aktuální)

A ještě jednou Trixy:


Potom také naše krásná, obrovská "Lysina", oficiálním jménem "Blaze on the Head", volacím jménem "Roxy"...

Roxy na https://www.youtube.com/watch?v=HWnZj83aHqI

A Roxy také zde:

Roxy na: https://www.youtube.com/watch?v=n4yRrxKP1No

No a pak taky náš "Kluk", Barney the Only Boy", prostě Barney:

Barney na http://www.youtube.com/watch?v=xGX-yA0rImY&feature=youtu.be

Nesmím opomenout také naší malou myslitelku, "Krtka", oficiálním jménem Belle Beautiful Girl", prostě Bellu, která je velmi hezká, na Slovensku se účastní výstav, prozatím vždy jako výborná.


Tak to jsou naše poslední štěňátka po Esterce a Ričim (Čistyj Ručej iz Tverskoy Skazki).

Letos jsem si přála od Esterky zase nějaká taková hezká a šikovná štěňata a jedno z nich si nechat. Nakonec jsem nad výběrem vhodného psa pro ní strávila ještě více času než u Joy.
Původně jsem chtěla jet do Lotyšska za hezkým pejskem Flyland Something Special...


Rozmyslela jsem si to z toho důvodu, že rizika spojená s určitou příbuzností Esterky s tímto psem by nestála za cestu 1300 km..., pak jsem přemýšlela nad Šrekem (Helter Shelter Smaal Kim), nad opakovaným krytím Ričim, i nad Vilíkem - Devilem Chancy Remus... nakonec ale rozhodla zpráva, že byl čerstvě uchovněn pes, který se mi opravdu moc líbí, kterého znám z Víkendu se šeltičkou jako velice šikovného a impozantního psa a kterého jsem si na Esterku opravdu přála...
Je jím blue merle pes Kallistos Perla z Polabí. Kallistos je velmi akční pes, temperamentní, vyrovnaný, ovladatelný, hezky stavěný...

Na Víkendu se šeltičkou v Meziříčku předvedl úchvatnou sestavu v Dogdancingu a potvrdil, že šeltie zvládne naprosto všechno, dokonce i létání :-)


Kalli kryl poprvé, ale je šikovný, povedlo se a já s napětím čekám, zda všechno vyjde a zda se nám okolo 9. června narodí trikolorní a blue-merle štěňátka... a jedna fenka pro mne :-)
Kallistos Perla z Polabí












Esterka Barabel

Už se na štěňátka strašně těším!

A co je ještě nového?

Foxteriérka Jessy se bude stěhovat do nového domova, bude bydlet v Praze u mé starší neteře a jejího přítele. Věřím, že se u nich bude mít skvěle.
Vitka (Vanity z Ďáblovy studánky), to střevo uječený, se chystá na několik výstav. Předvede se na klubové výstavě v Řepči, na klubové výstavě v Horních Počernicích, na mezinárodní výstavě v Litoměřicích a výjimečně i v Brně na Intercanis.


Arianka se po operaci torze žaludku velice rychle zotavila. První týdny rekonvalescence trávila v domě a to především v posteli...


Kdybyste si snad všimli, že je na zdi nějakej černej flek, tak to je prosím od Milošovi hlavy. Jak se tam furt válí a chrápe u televize a má tam opřenou tu kebuli. Jednou za čas to vždycky vydrhnu a ten flek tam zase nějakou dobu není, ale pak už zase jo. Až mě dojde trpělivost, bude tam místo černýho fleku jeho mozek...

A teď se trochu vykecám... nemusíte to číst, není o psech :-)

Pořád jsem přemýšlela, jak je možné, že jsem dříve byla schopná sedět do rána u počítače a pořád něco psát. Že mě to tenkrát bavilo, že mě těšilo, když sem lidi chodili, když reagovali... přemýšlela jsem, jak je možné, že pak už tomu tak nebylo. Že jsem byla apatická, k ničemu jsem se nedokázala přinutit, že jsem si nenašla čas a i když jsem třeba tady u toho počítače seděla, že jsem nebyla schopná vůbec nic vyplodit. Taky nešlo jen o psaní, tak nějak obecně jsem byla zalezlá v ulitě. Jako bych nežila.... A víte co? já už to vím... už jsem na to totiž přišla... já jsem totiž zase šťastná. Dá-li se tomu tedy tak říkat. Nerada bych to zakřikla, přesto... ano, cítím se teď relativně dobře. V práci se, navzdory prvotnímu znechucení ze změny, kterou jsem zde již dříve zmínila, situace uklidnila a ukázalo se, že vše potřebuje uzrát a především, že se soudy je třeba vyčkat, až se lidi důkladněji poznají. Trocha té psychologie do těch vztahů třeba, že :-) Kdybych chtěla být patetická a naprosto neoriginální, řekla bych, že každý konec něčeho je zároveň začátek něčeho nového a že to třeba může být i dobré, připustíme-li si to včas a chceme-li to tak mít.
Nově a rozdílně jsem začala také vnímat a chápat i jiné vztahy okolo mne. To s tím výše uvedeným trochu souvisí a trochu taky s něčím jiným. Vidím po delší době i jiné, zajímavé lidi kolem sebe, začala jsem s nimi mluvit a zjistila jsem, že o mnoho jsem přišla svojí uzavřeností, nepřístupností, unáhlenými soudy a také hektickým stylem života. Mám teď šanci to dohnat a hrozně mě to těší.
Ovšem abych nebyla zase přehnaně optimistická a positivní, stále existují věci, které mne naprosto deprivují a naplňují nepředstavitelnou mírou smutku a zoufalství. To třeba když s vámi vaše vlastní dospívající dítě neustále bojuje, když permanentně zkouší, kam až je možné posunout hranice, kam až sahá vaše mateřská láska umožňující to jedinečné, a v jiných vztazích absolutně nepředstavitelné, odpuštění... jak hluboko v sobě můžete potlačit vaše principy, protože ty do nikoho nevtlučete a vlastní dítě kvůli tomu neopustíte, jak vysoká je tedy míra vašeho sebezapření a trpělivého vyčkávání, lépe řečeno, jak silná je vaše víra v to, že snad z toho všeho jednou vyroste... kdo to nezažil, tedy kdo nezažil skutečně problémovou pubertu svých dětí, neuvěří, jak strašně těžké to je, jak je vyčerpávající neústupnost, dennodenně zkoušená, jak těžká mohou být vaše rozhodnutí a jak trýznivé a nebezpečné jsou tendence k rezignaci, které nutně po čase přicházejí...
Abych si tuto trýznivou interakci s pubertálním jedincem ještě o něco zpestřila, vzala jsem si do péče ještě jedno dítě, stejně staré jako to moje vlastní. Vlastně ono to další dítě není tak nevlastní, je to z poloviny krev mojí krve, je to moje neteř. Mám teď tedy vlastně tři děti. Malého ďábla (zasvěcení znají), z tohoto vyprávění vyjímám, protože to je anděl, byť svébytný, má ještě ručičky dětské a tvářičku nevinnou a citu k vám na rozdávání, stejně tak respektu. A bez vás ani ránu, maminka a tatínek je Božstvo.

A tak se (již jen krátce) omezím jen na ty, co si o sobě myslí, že jsou již dospělí. Tak tedy mám, poměrně zčerstva, ještě jedno pubertální dítě a to holku. Jako holka má svoje specifické potřeby. Třeba používat můj kartáč na vlasy a zanechávat v něm své tmavé chrouny. Taky má potřebu poflakovat se po baráku jen tak v kalhotkách, barvit si s kamarádkami - které se vždycky jen na "chviličku" staví a odcházejí za deset hodin - své původně krásné, přírodně zrzavé vlasy každý týden jiným chemickým odstínem v mojí koupelně a přitom všechno zasvinit. Po obarvení je třeba se ještě společně nafotit mým tabletem a hodit si to do facebookovýho statusu. To dá rozum...
Má také potřebu používat kulmu na vlasy a ponechat jí vždy rozmotanou jen tak na pračce společně s různými kosmetickými taštičkami a dalšími proprietami...
Má asi deset párů různých bot a celkem slušnou zásobu oblečení do každých podmínek, ale když se očekává sněhová kalamita, odjíždí do školy mašinkou v lehounkých botaskách a lehkém kabátku s holým bříškem a zádama, kozačky a zimní bundu zanechává zásadně doma. A mnoho dalšího...
Já na holku nikdy nebyla zvyklá, takže mne před nedávnem její podezřelé noční a ranní nevolnosti v intensitě bránící jí v řádné školní docházce dohnaly až k návštěvě lékárny a potupnému testování, na jehož výsledek jsem čekala ty tři minuty s oroseným čelem... nakonec se ukázalo, že snad skutečně byl zdravotní stav vyvolán dietní chybou...
Prostě na šestnáctiletou holku si teprve zvykám, důkladně sleduji, poznávám, vyhodnocuji, porovnávám a učím se s tím teprve zacházet...
Tuhle se oba vydali na zapřenou na diskotéku. Normálně je za dobré chování pouštíme, ale tentokrát byli v trestu, takže zákaz. Bylo něco kolem jedenácté hodiny večerní, Miloš jako obvykle vytvářel flek na zdi, já se šla s knihou naložit do vany a ti dva ohlašovali večerku. Bylo mi to trochu podezřelé, že tak brzy o sobotě by se dobrovolně ukládali ke spánku, ale bylo mi řečeno, že skouknou ještě nějaký film. Když jsem asi za hodinu a něco ukončila vanový relax, Miloš stále setrvával v bezvědomí na značce a jinak nikde nikdo, ticho, klid. Tak jsem šla nahoru zkontrolovat, zda ti dva již spí... vidím peřiny ve stavu napovídajícím, že pod nimi odpočívá přinejmenším medvěd a taky že jo... narafičili to ti zmetci aby to vypadalo, že spí, pod peřiny nacpali co jim pod ruku přišlo, nahoru naaranžovali plyšáky a oknem přes střechu odešli vstříc zábavě.
A podobných zážitků mám samozřejmě více, ale už to nebudu rozebírat.

Před časem jsem tady psala, jak nám rozbité silnice zpestřují jinak nudnou každodenní cestu do a ze zaměstnání. Pak nám to kraj opravil a bylo na chvíli po zábavě. Naštěstí teď David bručí, takže už nás krátery na okreskách zase školí, až se z podvozků kouří. Naštěstí je to všude stejné, tedy nemusíme mít strach, že když vyjedeme ze svého okresu, že se snad budeme nudit. Na sociálních sítích se na toto téma vyrojila celá řada vtipů, jak už je pro národ Český i Slovenský typické...
Kromě děr se ale s jarem na silnicích začali objevovat i jiné "chuťovky"... třeba pracovití zemědělci novodobých družstev s traktory, kteří se úderem sedmé až půl osmé ranní, tedy ve špičce, všichni najednou, pravděpodobně po vzájemné domluvě, vydají na ty rozbité silnice a vytvářejí v obou směrech kolony. U nás zřejmě v posledních třech letech soutěží okresní ligu "Za kým bude větší fronta" protože jinak si neumím vysvětlit jejich chování. Dříve bylo zvykem, že vytvořila-li se za traktorem ráno kolona, traktorista na vhodném místě kolonu popustil, dneska ani náhodou. A ještě mnohem dříve bylo zvykem, že na pole se vyjíždělo brzy ráno, takže v době špičky už tyhle stroje brázdili ornou půdu. Nevím, asi odbory jim to zařídily nebo co. Nesnáším je. Případní poctiví agrárníci čtoucí tento web prominou, ale to, co se děje dnes, to už není zemědělství, to je tunel Evropských fondů a velká díra, do které se sypou státní prostředky ve formě dotací, kompenzací a jiných podpor.
No nic.

Na Rajčeti http://zlomu.rajce.idnes.cz/ je pár nových alb, přibyvších od posledního příspěvku, některé další fotografie, z krytí a z návštěvy ve Speřicích budou až je zpracuji. V neděli večer pak přibudou ještě fotky z odpolední procházky.

A na závěr ještě moje dvě momentálně velmi oblíbené písničky ve špičkových videoklipech...

Rudimental - "Not Giving In" ft. John Newman & Alex Clare




Rudimental - Waiting All Night feat. Ella Eyre http://www.youtube.com/watch?v=M97vR2V4vTs