Ouha...

4. října 2012 v 3:37 |  Aktuality
... dva měsíce pryč, z "Béčkových" štěňat jsou skoro puberťáci rozměrů standardní kólie, za námi několik akcí a tady ani řádka!
Tuhle mi říkala Magda, že mám občas napsat mail, protože tady se jaksi nic nového nedozví. Ale s mailováním je to u mě jako s psaním na blog. Prašť jako uhoď. Majitelé štěňat už mi raději píší SMS, protože tak jsem "průstřelnější", nebo rovnou prsknou fotky na FB, tam se přihlásit občas ještě zmůžu, takže to mám víceméně pod kontrolou. Ale jinak? Bída...
Tak teď se budu snažit to maličko napravit a napsat alespoň to nejdůležitější, co se od posledního příspěvku událo.
Takže jak je zřejmé, štěňata jsme úspěšně vypakovali z domu a dělají teď radost novým majitelům.
Pravidelně dostávám zprávy od plesnivky Trixinky, která má i své stránky a spoustu krásných fotek, takže tu můžete sledovat zde: http://www.sweetflyers.tym.cz/novinky.html
Já si sem teď zcela bez dovolení půjčím od Aleny dvě fotky, Aleno promiň, ale je jedna ráno...
foto: Alena Dobošová
Jinak více fotografií, ale i videí Dobešovic smečky zde: http://aledobo-photography.rajce.idnes.cz/
O Trixince majitelé tvrdí, že je to velká mazlivka, ale cizí lidi hodnotí podle obsahu kapes a podle dalších kritérií, které si tak nějak sama určila. Podle bodového hodnocení, jež jim udělí se k nim pak také chová. Takže se vlastně vůbec nezměnila, přesně taková byla i u nás. Je krásná, krásnější, nejkrásnější... ovšem pokud jde o velikost, její kolegyně kólie Sára by se měla mít na pozoru aby jí náhodou Trixuše brzy "nepřerostla přes hlavu" :-)

O Barneym dostávám občas zprávy mailem, také pár fotografií...
Ani Barney se nijak výrazně nezměnil co do povahy. Podle toho, co píší majitelé, je to pořád super parťák, pes do nepohody, pro každou blbinu, oddaný...
Cituji slova paničky z 31.srpna a z 11. září, snad se na mne za to nebude zlobit:
"Barney je opravdu krásný a rošťácký pejsek. Miluje lidi i dobrodružství všeho druhu : od prozkoumávání zakázaných zákoutí našeho malého bytu, přes ochutnávku čehokoliv (ponejvíc však plastů, bot a papírů) až po překonávání výšek v bytě i venku.Nebojí se ani na veterině a na cvičáku si už taky pomalu zvyká. Základní poslušnost zatím není dokonalá,ale pracují s Davčou na tom. U paneláku má už dva parťáky pro hru, takže je venku veselo, když se ti tři sejdou :-)"

"Barney měří v kohoutu 32cm (měřeno krejčovským metrem), kolik teď váží nevíme. Jinak je zdravý, hravý a lumpatý jako každé štěně"

Dovedu si představit, jak asi Barney lumpačí :-) Snad se zadaří a já se na něj tento víkend pojedu podívat a udělat pár aktuálních fotek!

Také o Belle mám celkem pravidelné zprávy. Ani ona se povahově vůbec nezměnila. Je to pořád stejný myslitel, rozvážná, přemýšlivá, obdivuhodně inteligentní, což prokazovala pravidelně už u nás a co víc, velmi hezká! samozřejmě všechna naše štěňata jsou krásná, bodejď by ne, že, ale u Belly platí ono rčení o "ošklivém kačátku", snad se pro to na mne Zdena nebude zlobit... ale já podle posledních fotografií soudím, že vyrůstá v pěkné zvířátko a že nakonec - přesně jak si Zdena přála - je nejvíce podobná naší Esterce.

Zdena mi o ní tuhle napsala na FB... já to sem zkopíruju celé, snad to nevadí...
"Lucka, Bella je perfektná. Rada sa túli a je veľmi milá. Už sú obidve rovnako žiarlivé. Keď sa maznáme s jednou, tá druhá pribehne a začne ju kmásať za uši. Bella sa nedá, je skoro taká veľká ako Aisha, chýbajú jej nejaké 1-2cm. Rastie ako z vody, lebo zožerie všetko, čo nezožerie ju. Šteká tiež, ale nie tak hystericky ako Aisha. Je celkovo úplne iná. Do ničoho sa bezhlavo nehrnie. Jeden z príkladov rozdielnosti ich pováh. Aisha chcela loptičku, ktorá bola zastrčená za skrinkou a videla ju z predu. Nervózne behala, štekala a nevedela sa k nej z predu dostať. Bella vo svojich 4 mesiacoch pokojne prišla, obzrela situáciu, obišla skrinku a zobrala loptičku. Potom s ňou samozrejme Aishu provokovala, začína z nej byť mrška :o) V živote by som nepovedala, že psy môžu mať tak rozdielnu povahu. Ľúbim ich ako kone práve pre tú rozdielnosť :o)"

A nakonec Roxy... byl to macek už jako štěně, je to macek a bude to macek :-) Jinak podle zpráv, které dostávám, se zdá, že je to pořád naše Roxinka, zlato, chytrá a hlavně půvabná, byť je na ní z fotek vidět, že bude dost "nad standard"...ale ona byla nadstandard už u nás :-)
Její mladá panička o ní píše:
"Tak Roxy už absolvovala 2krát psí školičku a zítra jde po třetí:) Seznamuje se tam s jinýmy pejsky, učí se různé povely, běhá přes různé rampy a probíhá v tunelu (ten jí hodně baví). V přivolání se už taky hodně zlepšila a zkrátka jí to tam baví, tak jako mě.
Také byla včera na očkování proti vzteklině a vše proběhlo bez komplikací. Za týden budeme dávat další tabletku proti odčervení a teď nám holčička váží 6kg.
Pokud není ošklivé počasí chodím s Roxy každý den po škole na pole, kde to zkrátka řečeno miluje:)
Kartáčování už jí nevadí.
Začíná dělat lumpárny. Že by zničila něco opravdu drahého to ne, jen si oblíbila škrábání zdi u zrcadla v chodbě:)"

No prosím, 6kg... kdo by to byl řekl, do čtyřměsíčního štěněte, že...

Tak to by bylo krátce k našim posledním štěňatům. Dost možná, že velmi brzy budou plnit tyto stránky i informace o dalších štěňátkách, jejichž jména budou začínat ovšem již na písmeno "C"... holt, lásce neporučíš a osud sám tomu chtěl, že naše Joy si vybrala právě jeho a on právě jí... zda plody této spontánní akce plně v režii milenců budou, či nikoliv, to se dozvíme s jistotou již tento pátek, tedy 5.10. 2012
Pokud se březost naší Joy potvrdí, pak se nám v polovině listopadu narodí zlatá štěňátka a budou to štěňátka opravdu výjimečná... ale pro řadu nestandardních okolností provázejících tento akt raději nepředbíhejme...

A teď již k ostatním událostem...
Co naši psi?
Esterka vypadá teď po štěňatech jako... ehmmm... nechci to tady nějak víc specifikovat, ale vypadá teď prostě jako by pocházela z jisté chovatelské stanice s atronomickým názvem... nemá na sobě kilo ani chlup navíc, než co je nezbytně nutné k tomu, aby vypadala trochu jako pes. Jako šeltie snad bude zase vypadat v zimě... snad...
Esterka nás maličko pozlobila se zdravím, když začala dva měsíce po porodu krvácet. Absolvovali jsme s ní několik vyšetření, která ovšem neprokázala žádnou zdravotní příčinu. Mysleli jsme na hárání, ale brzy to přestalo. Takže teď už v pohodě a naopak, skutečné hárání se zjevně chystalo těsně před našim odjezdem na Víkend se šeltičkou a proto také zůstala raději doma. Jsme uvědomnělí a ohleduplní... jenže... kdybychom předpokládali skrytou říji u jedné z našich dalších fenek, zůstala by i tato čůzička doma. Ovšem to jsme nepředpokládali a nepoznali a ona to jistě udělala naschvál, aby mohla vyrazit za zábavou, abychom jí to nemohli překazit a nakonec, aby si snad i užila, jsa stále sžírána závistí vůči Esterce a jejímu nedávnému mateřství...
Že Joy? :-) ... Joy je pořád stejná, chlupy po zahradě sice masivně trousila taky, ale pořád má toho na sobě dost, takže jako šeltie ještě pořád vypadá. Jestli tak bude vypadat i v měsícíh následujících listopad, to brzy uvidíme...

A Vitka? Béruška malá... krásná, elegantní... momentálně ovšem taky bez chlupů...

... kdyby šlo ale jen o chlupy... ale ona je jako fakt dost praštěná... její myšlenkové pochody jsou tak záhadné, že ani já, jako ženská jí nedokážu pochopit. A to o mě jistí lidé povídají, že jsem komplikovaná, nečitelná a nepochopitelná... by si rozmysleli takové soudy, kdyby znali naší Vitku!
U Vitky nikdy nevíte, jak nějakou situaci vyhodnotí. Vám se zdá všechno jako normálka, jedete po svém, jenže Vitce nikoliv. Vitka vnímá ty nejtitěrnější nuance a z nich vyvozuje vlastní závěry. Kupříkladu nesnáší cestování autem... A teď malý příklad jejího uvažování...
... pro mě naprosto normální situace... já se v autě přezouvám, protože nejlépe se mi řídí v teniskách. Tenisky si nechávám v autě, stejně jako asi pět dalších párů bot pro různé příležitosti a polovinu šatníku pro různé příležitosti. Tenisky jsou ovšem, jak známo, obuv přeci jen více vhodná k procházkám se psem, než semišové lodičky na pěticentimetrovém podpatku. I beru tedy do rukou klíče od automobilu, abych si vyzvedla onu sportovní obuv, což ovšem ta můra dobře registruje a je ve střehu... možnosti jsou dvě, buďto někam konečně zase vypadnu a ona bude mít prostor pro lumpárny, nebo - nedej Bože - se někam pojede a do toho vona dobrovolně rozhodně nejde...
Vyzvednu z auta botky, beru vodítko a volám na blondýnu z Vysočiny... blondýna ovšem nijak nereaguje, pač ty klíče vod toho auta jí dobře utkvěly v paměti, navíc to vodítko v ruce! a souvislost mezi klíči a teniskami na mých nohách jí ještě nedošla. V tuhle chvíli v tom má ona jasno! jede se autem! "Tak na to zapomeň frajerko", čtu jí z výrazu, než se zdekuje pod stůl... "dobrovolně mě do bedny v kufru nedostaneš, i kdybys mi uherák do mordy cpala!"
A nepřesvědčíte jí ani takovýma lákadlama, jako že tentokrát určitě půjdete tu trasu, co tam minule byla ta hromada hnoje, nebo že půjdete kolem základky, kde se povalují ty chutné svačinky co děcká vyhodily z batohů, aby doma nedostaly za ušiska...
Tak to je jen jeden příklad za všechny.

Jinak máme za sebou nějaké výstavy s Vitkou, máme za sebou Víkend se šeltičkou v Meziříčku a před sebou zase nějaké ty výstavy.

V červenci jsme se s Vitkou zúčastnili Národní výstavy v Mladé Boleslavi... Vitka byla v pěkné kondici, ještě totiž na sobě měla chlupy. Pro její pěkný exteriér a výjimečný pohyb jsem doufala u rohodčího v úspěch. Bohužel, exteriér neexteriér, pohyb nepohyb, vanul větřík... větřík byl ten den silnější než Vitčina nervová soustava a konstrukce zastřešení kruhu. Stan se otřásal, pásky okolo kruhů se třepotaly a Vitka byla rázem ve smrtelném nebezpečí... co když jí něco přistane na její nevyzpytatelné hlavě, poškodí jí to mozek a ona mě už nebude moct do budoucna vyvádět z míry jeho výplodama? To byla skutečně velmi nebezpečná situace, pač by bylo rázem po legraci. Takže místo toho, aby se předváděla, koukala kde co lítá a kde co přistane a byla z toho hnedle Výborná 4, protože dle slov rozhodčího "tak pěkná fenka by si zasloužila lepší předvedení". No tak jako nakonec za to můžu já, že foukalo a Vitka se bála o hlavu...

V září jsme se zúčastnili klubové výstavy v Pardubicích. Když jsem se doma koukla na obsazení tříd a na vypelichanou Vitku, neviděla jsem v konkurenci 18ti fen ve třídě mladých žádnou šanci. A na místě už vůbec ne. Musím upřímně říct, že na klubovce v Pardubicích byla krásná zvířata vůbec a u fen v mladých obzvláště. Přes všechna moje očekávání se ale nakonec Vituše umístila jako výborná 3 a to snad jen pro její krásný a výjimečný pohyb.

Teď nás ještě čeká podzimní klubová a také speciální výstava na konci října a v listopadu sobota na MVP v Praze.
To by bylo dnes vše k výstavám. Zbývá ještě upozornit na nějaké fotografie z akcí...

Tady fotografie z návštěvy v Ďáblově studánce v červnu http://zlomu.rajce.idnes.cz/Dablova_studanka_24.6.2012/
Pár fotografií z dovolené v Chorvatsku, kam jsem se vydala s obouma dětma, pokud to tedy někoho zajímá...
A nakonec fotografie z Víkendu se šeltičkou, který se konal v září a okterém napíšu více v pátek...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hanka + Emča Hanka + Emča | 6. října 2012 v 14:46 | Reagovat

Hurá ! žije :D
??? ale už je sobota a nic O_O no snad jí z toho výsledku Joy nekleplo :-x

2 Alča Alča | Web | 8. října 2012 v 8:53 | Reagovat

Jééé hele aktualizace :-D Jsem sem furt nakukovala celá zvědavá, jak vypadají ostatní malí ďáblíci :-D Krásní jsou všichni!!! :-) Povedená rodinka :-) U citací jsem se docela nasmála :-D

PS: pokud jde o tebe, nemusíš se mě ptát na svolení co se fotek týče :-)

3 Zdena Zdena | 8. října 2012 v 20:00 | Reagovat

Lucka, s tým škaredým káčátkom máš pravdu. V období najväčšej nenažranosti vyzerala Bella zhora ako lopta na americký futbal, hlavne preto, lebo chodila ako bordera. Vpredu úzka, potom bomba a zadok zase úzky. Teraz sa vytiahla, mení srsť a naozaj krásnie. Vážili sme ju, váži rovnako ako Aisha - 5,2kg. Doteraz som nevedela zistiť, čo prežúva, keď príde z vonku. Dnes dovliekla domov dážďovku. Vyťahuje ich zo zeme a tvári sa akoby mala v papuľke absolútnu delikatesu :-) Neboj sa, fakt jej dávam jesť, zožerie viac ako Aisha. Ešte k tej pohodičke. Neviem, či je toto normálne: Pes Ti leží v ceste a Ty mu povieš, aby sa uhol. Hodí na Teba flegmatický pohľad a leží ďalej. Jediné, čo Ti zostáva, je zdvihnúť ho a preniesť. Jeho váha je 2krát tak veľká ako by mala byť, pretože mu všetky údy visia. Totálny flegmatizmus... Áno, píšem o Belle. Aisha by vyskočila ako strela. Počuj, nemá ona medzi predkami baseta? :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.