Je to tu...

29. října 2012 v 2:40 |  Aktuality
... na tom blogu zase těžce neaktuální... to je nadpis, co? jeden by si snad i myslel, že se děje něco důležitého a ono se přitom neděje skoro vůbec nic. Ono, když už jsem u toho nadpisu, ono je to totiž docela těžké vymyslet nadpis k článku, který je "o ničem". Takový nadpis musí být dle pravidel výstižný, musí čtenáře zaujmout, měl by ideálně shrnout vše podstatné v článku. Takovými pravidly se ovšem řídí pouze seriózní média.
Já a Novinky.cz rozhodně ne.
Takže, co je vlastně u nás nového?
Měsíc bojuji s nemocemi a pořád se z toho nějak nemůžu vyhrabat. Kromě toho se u mě projevují zcela průkazné projevy počínající demence. Kupříkladu nejsem schopná si absolutně nic zapamatovat. Svátky, narozeniny, schůzky, požadavky uživatelů technického vybavení v mém zaměstnání a podobné události jsou pro mě prchavé esence, které zákeřně mění své skupenství ihned a dokonce i tehdy, když je mám zanesené v chytrém telefonu. To fakt nechápu. Tak je to se mnou špatné. Já si dokonce občas nemohu vybavit ani to, co jsem dělala předchozí den. Naštěstí v tom nejsem sama, moje dobrá přítelkyně si mi tuhle stěžovala, že je schopná vrátit se z auta domů pro zapomenutý mobilní telefon a přitom z něj telefonovat se svojí sestrou. Postihuje to ale i muže. Můj manžel kupříkladu kdysi hledal po lesích ztracené pětileté dítě, které mu sedělo za krkem. Vzhledem k tomu, že je o tři roky starší než já a moje přítelkyně a že tomu jsou tři roky, bude to pravděpodobně souviset s věkem a tudíž si na to budeme muset asi zvyknout.
Pamatuji si ovšem, že jsem včera zjistila počátek Vitčina prvního hárání.
Pamatuji si také, že jsem s ní včera byla na klubové výstavě v Mladé Boleslavi... výstava dle propozic začínala v 9.30... v tu dobu si ovšem můj manžel mazal desátý chleba s máslem, pokládal jej uherákem a vkládal do mikrotenového sáčku, protože co kdyby po cestě či přímo tam umřel hlady, přeci jen, je to 30km... počasí bylo odporné, sněžilo a zima byla jak v ruským filmu. Byla jsem smířená s tím, že přijedeme v době, kdy už šeltie budou posouzené, ale naštěstí se na nás zřejmě čekalo, protože výstava byla zahájena několik minut po našem příjezdu.
Konalo se to v hale, kde byla naprosto stejná kosa jako venku, možná ještě větší. Akustika v tom hangáru byla úžasná, na rockový koncert fakt dobrý, ale Vitka se tam samozřejmě cítila ohrožena na životě. Cvakání psacích strojů považovala za projektily vystřelené do jejího zadku a rozverné štěkání krátkosrstých kólií a šeltií s ozvěnou také nedokázala odpovídajícím způsobem mentálně zpracovat, protože normální štěk je jeden, ne čtyři slábnoucí za sebou, v tom bude nějaká čertovina. Snažila jsem se jí mezi štěky a cvakáním nějak zaujmout, ale nefungoval ani buřt. Nebo vuřt, jak chcete. Skončily jsme s výsledkem "výborná 2", já už si na to tak nějak zvykám, výborná 2 až 4 je naše obligátní umístění a jinak to už asi nebude, dokud se budou psát posudky na stroji, psi budou štěkat, lidé tleskat a Vitka v kruhu tancovat.
Fotky z výstavy ode mne žádné nejsou, protože když je mi zima, přepínám se do úsporného režimu. Kromě toho jsme musely s Mladou nutně něco důležitého prodiskutovat a česat mého zašmodrchaného psa, takže by to stejně nešlo. A stejně fotila Kristýna s Jakubem, takže nějaké fotky jsou zde: https://plus.google.com/u/0/photos/104185330668802845159/albums/5804469395452784449

Ještě jsme se měli zúčastnit v neděli speciálky na stejném místě, ale protože mne opět postihla horečka a kromě toho Vitka hárá, nikam jsem už v neděli nejela.

V průběhu října jsme se také s Helenou a dětmi vydaly na výlet do Zbořeného Kostelce.

Bylo to v období, kdy panovala těžká inverze. Procházka to byla moc příjemná, psi byli k nerozeznání od prasat...


... a když byli od nás výjimečně vzdáleni jen na pět metrů, i jsme je dokonce viděly...


Helena se tam zdatně ujala role průvodce Posázavím a na výšinách ukazovala přibližný bod našeho cíle, tonoucího v mlze...

Zbořený Kostelec jsme nakonec dobyly a dokonce i nějaké ty houby po cestě jsme posbíraly...


Tak to bychom měli malou obrazovou reportáž k malému příjemnému výletu, mimochodem zakončeného příjemným grilováním a popíjením. Více fotografií bude v úterý večer na Rajčeti.

Teď jsem si vzpomněla, a to je velký okamžik(!), že jsem chtěla říct, že už jsem si vybrala ženicha pro Joy na jaro. Majitelka to tedy ještě neví, ale bude jím Kadet z Ďáblovy studánky.
Ten pejsek se mi celkem líbí a líbil se mi ještě předtím, než vyhrál klubovku v Pardubicích, takže to není nějaká oslavná óda, prostě mi přišel už dříve jako "docela dobrej kus".

Já jsem toho chtěla dneska napsat hodně, ale bohužel jsem to všechno zapomněla a kromě toho, už je zase nehorázně pozdě. Tak snad jen se tu ještě podělím o jeden můj sen, který se mi před nedávnem zdál a který pravděpodobně souvisí buďto s mojí demencí, nebo jsem vizionář...
Tuhle se mi zdálo, že jsem se kamarádila se šéfem Microsoftu. Samozřejmě to nebyl Bill, ale už Steve. Přijel za mnou na návštěvu do Prahy se svým "náměstkem". Byla zima až praštělo a my se pohybovali někde v centru Prahy. Stevův náměstek škrábal zamrzlé sklo nějakého nóbl auta, které mělo na straně spolujezdce v okně obrazovku se systémem Windows, pravděpodobně "osmiček"... náměstek urputně škrábe námrazu a vehementně mačká dotykovou obrazovku, ale bohužel, systém je kupodivu "zamrzlý" a na nic nereaguje. Náměstek i Steve hořekují, hlavy v dlaních... "takových miliónů dolarů nás stál ten vývoj a vono to nefunguje, z toho musíme vyvodit důsledky"... najednou střih, scéna mění jeviště a ocitáme se v hospodě kde já obsluhuji... "tak co si dáš Steve? " "Jasně, že pivo, ale dej mi světlou desítku"... ok, odpovídám a obracím se na svého bratra, který šéfům Microsoftu ochotně načepuje světlou desítku s mírou...

Asi je toho už na mě moc.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Iveta a shelmie Iveta a shelmie | 29. října 2012 v 13:52 | Reagovat

Ahoj Lucko! A my te vcera s Katkou vyhlizely! Predpokladala jsem, ze se priritis do haly na posledni chvili jako Fantomas (tak trochu tvoje klasika);-)... A nic... Vcera na Specialce byla v hale udajne o neco mensi kosa nez v sobotu (nemuzu porovnat, v sobotu jsem nebyla), nicmene i presto mym cilem a nejvetsim uspechem vystavy bylo neumrznout.... Ta silena akustika, pruvan, tukani do stroje, "vesele" kratandy ... to vse tam bylo.... A Vendy.... prekvapive nic.... Tezka pohoda ... i presto, ze k tem vasim sobotnim zvukum se v nedeli pridal zvuk sjizdeni tajiciho snehu po oblouku plastove strechy haly... :-? ... Zvuk dost desny, chvilemi jako z valecneho dokumentu.... a Vendula nic... pohoda..... i presto, ze ostatni psi byli docela na prasky a par kratand se do sebe pustilo ... a dokonce se jednou pocuchaly i dlouhosrstky... A Vendula nic, pohoda:-)... Njn, tak to se letos uz asi neuvidime. Vzhledem k tomu, ze Vitka hara a ty jsi nemocna, tak nebudes ani na MVP v Praze... To je zivot... Tak se poradne a brzo uzdrav... Vitka ta se urcite "uzdravi" do tri tydnu ;-)

2 Eva Eva | 31. října 2012 v 19:29 | Reagovat

Ze Zbořeného Kostelce je nádherný výhled na Sázavu - je to úžasné místo, kde se nachází i kolonie netopýrů, ale hodně zajímavá je i Vlčí rokle, Panská skála s výhledem na Slapy, či Kněží hora.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.