Červenec 2012

Ale už si pro ně koukejte přijet!...

13. července 2012 v 21:59 Aktuality
... nebo je roztrhnu jak hady, nezvedence... chodit se tady nedá, pač se to furt motá kolem nohou, hryže to do prstů, škrábe to, hrabe to díry, krade to meruňky, tříská to talířema z kterých to žere, furt to kadí a především to vříská... ... hrozně to vříská. Dneska už to můžu klidně prozradit, protože Macurovi už necouvnou, ale nejvíc vříská Barney. Já už na to moc neslyším, protože když se ozve srdceryvné vřískání a vytí, jako když právě štěněti pářou napucnuté břicho, je to jen Barney, kterému se zrovna nedaří přelézt přes pařez. Bezpečně ho poznám. Tuhle to taky tak řvalo, ale nevěnovala jsem tomu zvláštní pozornost. Zpozorněla jsem až v okamžiku, kdy jekot trval místo tří minut minut pět. Teprve potom jsem šla zkontrolovat, co, či kdo, že mu to usiluje o život. Ale Barney jaksi nikde nebyl vidět, jen slyšet. Tak jsem šla po zdroji zvuku a našla jsem ho zapasovaného mezi pískovištěm a zdí, pod okapem, co ulétl za poslední bouřky z dílny. A protože je to kluk tlustej, nemohl se odtamtud sám dostat.

Kromě toho řvaní, v kterém je tedy přeborníkem Barney, ale občas to od něj vobšlehne i Blaze a Trixi, mají štěňata ještě mnoho dalších specialit, kterými mne přivádějí do stavu "absolutního blaha". Kupříkladu taková triviální záležitost, jako je uklízení hovínek na zahradě. To stačí vzít lopatky, které jsou k tomuto účelu určené a štěňata už jsou ve střehu. Celá procedura pak probíhá následovně: nabírám na lopatku celé hovínko a kus Barneyho. Setřásám Barneyho, bohužel s Barnym i hovínko. Barney padá na hovínko, na Barnyho padá Blaze (Roxy). Odstrkuji štěňata a opětovně nabírám lejno, přitom odstrkuji čtyři tlamy a osm tlapek. Útok na lopatku se stupňuje úměrně s její naplněností, tedy čím více materiálu na lopatce je, tím vehementnější jsou ataky. To se prostě nedá. Naprosto stejné je to i pokud jsou v domě... zrůdičky řádí a na někoho to zrovna přijde... podle momentální nálady to udělá buďto na podložce, nebo jinde, ale to je celkem v tuto chvíli jedno, důležité je to, že v okamžiku, kdy to tam "leží", stává se "to" středem zájmu. Samozřejmě je v tu chvíli třeba jednat rychle, protože pro štěňata je vrcholným číslem bdělosti "vyválet v tom bratra, sestru" a to se mi zrovna dvakrát nehodí. Takže honem do jedné ruky toaletní papír, druhou rukou odstrkovat štěňata, což ale dost dobře nejde, protože ruku máme jen jednu a štěňata jsou čtyři, do toho ta koordinace hemisfér, ach jo...
Ale abychom se netočili pořád okolo exkrementů, ono je to s nimi vůbec těžké... to oni vám chtějí třeba dovnitř, do domu... a tak vřískají za sítí, trhají jí drápama a vůbec vypadají chuděry, jako když jsou opomíjené a citově deprivované. Tak to tedy pustíte dovnitř... sběř se vřítí jako lavina, pohraje si to, udělá to pár loužiček (protože tráva je mokrá a koberec suchý),...
... prožene to kocoury, sežere jim to granule, poskáče vás to, oblíže vás to a už to stojí před sítí a dožaduje se to vypuštění ven.
Zametání verandy je taky zážitek, když se na smeták přisaje Trixina ( Beatrix ) a drží to jak pitbul, zatímco zbytek "eňat" se vám snaží rozmetat smetenou hromádku...

Jinak mne mužská část osazenstva našeho domu v pondělí opustila. Bohužel jen dočasně...
Těšila jsem se na ten klid a samotu, kdy si uklidím a ono to vydrží nejen hodinu či dvě, ale dokonce i do druhého dne, do třetího, prostě pořád. Užívám si chvilek, kdy mi vystačí jeden příbor, jeden talíř a jedna sklenice, kterou si po sobě hned umyju a je klid, ani myčku bych nepotřebovala. Možná bych nepotřebovala ani sporák, protože jsem zjistila, že mi stačí se naobědvat v práci a večer se odbýt houskou se šunkou... prostě, zdánlivě idyla...
To bych ovšem nesměla mít ta štěňata a taky kocoury...

V pondělí večer jsem jela se štěňaty na očkování a čipování. Byly jsme s MVDr. domluvené, že přijedu okolo osmé večer. V sedm večer jsem přijela domů z práce, nakrmila mláďata, udělala jsem si rychlé kafe, naskládala bobry do přepravky a ve třičtvrtě na osm jsem vyrazila směr Šestajovice. Roxy vydržela v přepravce řvát až do Nehvizd, Barney až na kruháč u Šestajovic. Naštěstí jsem měla puštěné dobré CD, takže se to dalo vydržet.
V osm večer jsem dorazila na místo, v čekárně plno, venku plno... náhodou tam byla jedna paní s kólií, takže jsem si čas ukrátila několika cigaretami a drbáním, protože paní byla dost v "plemenném obraze" :-)
Samotná akce proběhla naprosto v pohodě, "B"obři byli shledáni zdravými a schopnými naočkování i očipování a protože jsme byli poslední (dali jsme přednost jedné boxeří dorostence, která šla jen na vzteklinu), stihla jsem s paní doktorkou na její zahradě ještě malý pokec a dvě cigarety. Domů jsem dorazila se štěňaty ve čvrt na jedenáct v noci a co že mě to tam nečekalo? kocour Míša měl, mírně řečeno, "zažívací potíže", což znamenalo všude naděláno a všude nablito. Navíc tím měl dost poznamenanou chlupatou zadnici, takže kam si sednul, tam po něm zůstaly stopy a že si dal záležet na tom, aby seděl často a všude! Takhle pozdě v noci jsem možná schopná psát, ale nikoliv nějak výrazně uklízet, navíc jsem k tomu neměla prostředky, takže jsem to tak nějak provizorně dala do kupy a na druhý den, když jsem přijela z práce vybavená Savem a čističem na koberce, jsem se vrhla na gruntování. Vysmejčila jsem celý barák, vydrhla koberec, vykoupala kocoura, který se mnou za to dodneška nemluví a byla zase noc.

Ve středu jsem přijela z práce až večer a bylo potřeba uklidit zahradu, kterou ty obludy přeměňují k obrazu svému, trochu si s nimi pohrát, udělat nějakou administrativu a byla zase noc.

Ve čtvrtek jsem zase naložila štěňata do auta a jelo se k panu Beránkovi na vyšetření očí. Roxy vydržela řvát až na devátý kilometr D11, Barney až do Prahy. Kdo zná veterinární kliniku v Kolmé, jistě ví, že je to tam s parkováním občas dost špatné. Já jsem ovšem doufala, že když jsou ty dovolené, že by to tam mohlo být tentokrát o něco lepší. No nebylo, bylo to snad ještě horší než obvykle a tak jsem tu velkou bednu s bernardýnama (nemá to kolečka ani rukojeť) nesla až odspodu, spocená jsem byla jako kůň po Velké Pardubické a když jsem se doplazila do cíle, přímo od dveří kliniky zrovna odjelo auto. Jako správná blondýna jsem se snažila zprvu prodrat do čekárny tou úzkou polovinou otevřených dveří s bednou v náručí, což dost dobře nešlo ať jsem dělala co jsem dělala. Pak mne napadlo tu bednu položit a prostrčit jí tam po zemi. Bylo to fakt na fest, vešla se tam na šířku jen tak tak... bohužel jsem ale nezvolila zrovna vhodný postup pokud jde o pořadí jednotlivých úkonů, takže když se mi ta bedna přesně uprostřed zašprcla na prahu, zůstala jsem já venku, bedna tvrdošíjně blokovala vstup a já jí musela překročit přes celou její délku, což bylo celkem náročné... do čekárny jsem doslova "vpadla", upocená, rozcuchaná a co čert nechtěl, zrovna vyšel fešák MVDr. Beránek... dostala jsem pak za úkol rozkapat štěňatům oči, jenže jak se mi nějak třásly ruce, měla štěňata rozkapané uši, nos a všechno ostatní taky, jen ne ty oči. Nakonec jsem se ale vydejchala a zvládla jsem i tuto proceduru. Vyšetření dopadlo výborně, ale nic jiného jsem taky neočekávala. Pak se mnou jela štěňata k zubařce. Tedy k mojí zubařce, ne ke psí. Tam na mě v čekárně počkala než se na mě v ordinaci vyřádí a jelo se domů. Na cestě zpět neječel ani Barney, ani Roxy, všichni spali jako zabití.

V pátek odpoledne jsem vzala štěňata na chatu. Barney přestal ječet až v Přistoupimi, ale začal zase před Krupou. Na Olešce odpadl a až do cíle byl klid, zato se autem linul podezřelý zápach, zcela jiný, než obvyklý při vyvrhnutých granulích... štěňata totiž měla k svačině jogurt... po příjezdu jsem na zahradě vypustila poblitá smradlavá štěňata, nejvíc to odnesla Trixi, která od toho měla celý kožich. Trochu jsem jí vyválela v mokré trávě, ale bylo to snad pak ještě horší...
No a to byl můj poslední týden se štěňaty. Samozřejmě to bylo všechno mnohem bohatší, ale nějak nestíhám o tom všem psát, čeká mne ještě hodně práce. V sobotu dopoledne výstava s Vitkou v Mladé Boleslavi, odpoledne od nás odjede Barney. V neděli odjede Trixi (princezna) a Roxy (Lysina). Beluška s námi zůstane ještě týden, pro tu si přijedou až příští sobotu.
Bude mi smutno. Byla to fajn parta, super štěňata, mazlivky, divoši, šikulky. Bohužel mám od pondělí svůj tři měsíce starý foťák v servisu, opravdu v tu nejnevhodnější dobu se odporoučel a tak jsem natočila už jen pár videí na mobilu a to jsou poslední záběry naší štěněcí party pohromadě... štěňata na chatě 13.7.2012

Kde je nějaká aktualizace?

7. července 2012 v 4:15 Aktuality
... když štěňata už mají 6. týdnů?
... ale copak to jde? tuhle jsem tady nahoře v pracovně v podkroví naměřila něco přes 40°C celsia. Nedá se tu existovat a divím se, že ta technika tady ještě pracuje... když to pak večer klesne na třicet, přijde bouřka a to já jsem srabík, to většinou všechno vypínám ze zásuvek, protože přijít o počítač, to je jako přijít o smysly. Navíc nám po posledních dvou bouřlivých večerech nejel internet. Takže holt klimatické podmínky aktualizacím příliš nepřejí, což ovšem neznamená, že by se s tou chlupatou sebrankou nic zajímavého nedělo...
Pravda je, že s příchodem letního počasí jsem to mileráda vypakovala ven na zahradu, čímž jsem škodolibé čtenáře tohoto blogu připravila o potěšení při pročítání článečků o škodách na domácím vybavení, všudypřítomných loužičkách a hovínkách na chodidlech. Nedá se však říci, že bychom těchto a jiných potěšení připravených štěňaty byli zcela ušetřeni, protože ti šmejdi chlupatý samozřejmě pendlují mezi zahradou a domem naprosto jak se jim zlíbí. Máme totiž ve dveřní síti takový průchod, který je maskovaný a o jehož existenci vědí jen vyvolení. Chtěli jsme to z pochopitelných důvodů před štěňatama utajit, ale bohužel, Bella na to vcelku brzy přišla a rozkecala to.
Bella je vůbec průkopnice...
Je to ona, kdo ostatním rozšiřuje hranice a kdo se pouští do nových dobrodružství. Je to osobnost, která v sobě kombinuje obdivuhodnou inteligenci a smysl pro humor. Ona je zvláštní. Dlouho se nijak neprojevovala a spíše stála v pozadí. Dnes je to štěně, které se nenechá ničím vyvést z míry, je milá, zvídavá, vynalézavá, vyrovnaná a zároveň tak trochu šašek, ráda se vrhá do her a provokuje ostatní, aby pak mohla poodstoupit o kus dál, pečlivě sledovat následné dění a napsat o tom diplomovou práci... způsobně chodí na podložku je-li v domě, skvěle reaguje na své jméno, baví jí tenisák, uzlík, děti, rostlinstvo a - pití vody. To taky začala jako první a naučila to ostatní. Nejraději se kámoší s bráchou Barnym...

Barney je veselá kopa, plná lásky a emocí vůbec. Je absolutně bezprostřední, co na srdci, to na jazyku. Občas mu něco nejde, třeba zrovna prolézt dírou v síti... zatímco jeho sestry už pečlivě "pracují" na koberci, on stále vězí za dveřmi. To pak on patřičně opláče. Kňourá, naříká, vyje... zkrátka, vydává zvuky, jako když právě zažívá poslední chvilky v jeho krátkém životě. Zrovna tak kdykoliv, kdy není po jeho. Prostě chlap, no... ale jinak, jak už jsem zmínila, srdce na dlani!
Kromě toho má Barney za sebou už i "plavecký výcvik", to když předevčírem spadnul do jezírka. Chudák... zatímco jeho sestry a tety přihlížely a vypisovaly sázky na výsledek zápasu malé šeltie s vodním živlem, psí kluk bojoval o holý život a kdyby ho nezachránil náš kuba, visel by na leknínu bůhví jak dlouho. Ohrádka, která beztak nesloužila svému původnímu účelu, poněvadž štěňata měla od druhého okamžiku volný pohyb po zahrádce, tedy od toho okamžiku zahradila štěňatům přístup k jezírku, protože ačkoliv časný výcvik v plavání má jistě něco do sebe, nejsme pořád po ruce, abychom tu sběř lovili z hlubin, že...

To by se třeba Beatrix stát nemohlo, aby se smočila. Ta je na sebe móóóc opatrná. Přeci jen, je třeba si hlídat fazónu. Moc se nepočechrat, páč jak by potom vypadala, že jo, ona musí být přeci za každých okolností krásná... i při takové delikátnosti, jako je čůrání, je potřeba být noblesní...

Beatrix je miláčkem všech...

a především naší Vitky...

Nevím proč, ale je to tak. Vitka a Trixi, to je dvojka, která je nejčastěji spolu. Vitka jí moc nešetří, jsa sama ještě štěnětem, hraje si s ní poněkud drsně, ale Trixi celkem nic nenamítá.
Jinak je ale Beatrix štěně, které často zastává názor, že "kdo uteče, ten vyhraje". Pro tento její postoj je výrazně preferována v socializačních procesech a proto se mnou chodí třeba i nakupovat. Tuhle se mnou byla nakupovat ve zverimexu, kde vzbudila, ostatně jako kdekoliv jinde, značné pozdvižení a protože tohle na ní fakt platí - jsem krásná, jsem krásná, jsem nejkrásnější - trošičku se mi daří tu její výraznou obezřetnost oslabovat. Ovšem s vysavačem se mi kamarádit nebude i kdybych se na hlavu stavěla... to mi vždycky v rychlosti sdělí, že "na takový experimenty tu máš tu zakrslici Bellu, kterou kdyby ta příšera do sebe nasála, bylo by jí to šumák" a zdrhá do bezpečí...

Blaze, alias Lysina je skvělou a unikátní kombinací vlastností všech štěňat dohromady a ještě něco navíc, především co do váhy a velikosti... je to takový malý bernardýn, plyšák, mazel...
Opravdu má z každého ze sourozenců trochu, především z těch dobrých vlastností. Jídlo je pro ní jaksi životní prioritou... když je dobře nacpaná, je to ohromná kámoška, uvrtět ocasem se může, když vás vidí, stejně jako její brácha Barney. Důležité je všechno vzít do tlamy...
... a co se nedá sežrat, je třeba rozkousat a pokud to nejde, pak vláčet, přemístit, kamsi ukrýt, zašantročit...

Ale to jsem touto jejich charakteristikou poněkud odbočila od původního tématu, který jsem načala na začátku a totiž, že tato štěňata se v kteroukoliv denní dobu svévolně pohybují směrem ze zahrady do domu a z domu na zahradu. Z toho vyplývá, že na rozdíl od vrhu "A", který byl zákeřně, vzhledem k mrazivému počasí, držen v blízkosti krbu, tady se za příjemných letních až tropických teplot škodí na všech frontách. Uvnitř domu je scénář v podstatě stejný, jako u "áček"... pozornost je třeba soustředit na záclony, na knihy (hlavně ty z knihovny), časopisy, batohy, ponožky, oblečení, koberec, kocoury, "tříďák" (kelímky od pudinků, jogurtů, obaly od sýrů) a na vyměšování v prostoru... pokud jde o problematiku vyměšování štěňat, zcela dostatečně jsem se jí věnovala u předchozího vrhu. Získané poznatky jsou, evidentně, všeobecně platné...
Minule jsem ovšem pozapomněla provést studii, na které noviny že to ta štěňata s největší oblibou serou...
I zaměřila jsem se tentokrát na to, majíc k dispozici mnoho druhů tiskovin věnovaných přáteli z různých regiónů...
Z tohoto důkladného pozorování jsem dospěla k závěru, že vůbec nejlepší pro štěně je položit hovínko na Lidové noviny titulní stranu, případně na Mladou Frontu Dnes s pražskou přílohou... naproti tomu - a navzdory obavám dárce, Mladá Fronta se severočeskou přílohou v testu naprosto propadla, to se raději ty hydry vyprázdní na koberec... za pozornost v testu ještě stojí Nymburský deník a reklamní dílko DATARTu, které také, podle našich štěňat, stojí za hovno...

Venku se pak škodí na vínu, na smrku, na jedli, na odpadkovém koši, na rododendronech, na rybízu, hovínka se pokládají tam, kde se nejčastěji chodí a zejména v době, kdy není zrovna posekáno, čůrá se na terase, hrabou se díry na pozemku, v Arčině misce na vodu se koupe, to se nepije, to se rozlévá...

Jinak štěňata mají aktualizovanou svojí stránku v sekci "Vrh B", kde jsou zaznamenány jejich aktuální váhy, byly přidány nějaké jejich fotografie a v nejbližší době se chystá velká aktualizace, která se bude opět týkat štěňat, ale nejen jich.

Na úplný závěr bych si tu dovolila uvést jednu moudrost, kterou jsem si vypůjčila od Lucky Kopecké a která momentálně naprosto přesně vystihuje moje myšlenky...

"Je kolikrát lepší nechat dveře zavřené za tím, kdo vás zklamal. Pokud se znovu otevřou, dostane šanci zklamat ještě víc"...

Video: Ian Brown - Stellify...