Květen 2012

Štěňátka...

26. května 2012 v 3:29 Aktuality
Konečně jsem se dostala k tomu, abych se tu mohla podrobněji věnovat našim novorozencům. Jejich příchod na svět mě stál hodně nervů a sil a i když vím, že jsou i horší případy a hlavně i se špatnými konci, pro mě to byl zážitek nový a dost nepříjemný. Jelikož já jsem na tohle dost "citlivka" nesu podobné věci hůř, než třeba ostatní. Na druhou stranu, každou takovou situací se člově zoceluje, otrkává a získává zkušenosti, takže příště už mi tohle přijde třeba jako pohoda a budu se zase utápět v hořkosti jiných, vážnějších problémů. Jestli tedy nějaké "příště" bude...
Protože jsem dnes napsala na toto téma dost mailů, nemám už moc chuť to jinak stylizovat a tak některé stati budou stejné, jako v dopisech přátelům. Takže ti to tady číst nemusí, ti už to četli :-)

Tak tedy, včera jsem se tu jen v rychlosti zmínila o tom, že odjíždíme na kliniku, pak když jsme přijeli a potom až o úspěšném narození všech štěňat...

... celé to probíhalo asi tak:
Zhruba ve tři hodiny odpoledne jí odtekla plodová voda. Při té příležitosti mi rozervala všechno, co bylo v porodní bedně. Byla jak smyslů zbavená, rvala to všechno zubama a kdybych byla neopatrná, snad by s těma věcma vzala i mojí ruku. Po odtoku plodové vody už jsem čekala v brzké době nějaké štěně. Ale nic se nedělo. Ani netlačila. V pět hodin odpoledne jsem volala Magdě, která mi radila ještě počkat. V šest jsem volala do nemocnice do Brodu, tam radili ještě do sedmi počkat. Čekala jsem, ale nebylo mi nejlíp. Okolo půl sedmé začala Esterka občas tlačit, ale nic významného. Před sedmou hodinou jsem zahlédla ve vulvě obaly, ovšem Esterka úplně přestala spolupracovat. Jakoby neměla sílu zatlačit. Navíc, když už byly plodové obaly vidět tak, že bych se mohla snažit přezku trochu stáhnout, lehla si na břicho. Pak hlavní plodové obaly praskly. Věděla jsem, že od této chvíle se musí štěně narodit co nejdříve. Jenže plodové obaly štěněte praskly, z Esterky visel jen žloutkový váček a nic dalšího se nestalo celou hodinu. Až do příjezdu na kliniku z ní visel ten váček, kontrakce přicházely velmi slabé a velmi zřídka. Esterka tlačila jen tak laxně, aby se neřeklo, že se vyloženě fláká. Měla jsem hrozný strach, protože jsem věděla, že štěně je bez obalů v porodních cestách a já jen vnímala ten čas, který ubíhal. Měla jsem strach o ní i o ostatní štěňata. Že by mohlo přežít to první, s tím jsem nepočítala, tím spíš, když jsem pak viděla, kolik práce s tím měl ten veterinář, než ho vybavil. Trvalo to víc jak půl hodiny, nešlo to. Viděla jsem i na sestře, že má skeptický výraz, ale pak, když ho vytáhnul, to štěně bylo úplně v pohodě. Na sestře jsem viděla překvapení a radost. Chtělo se mi až brečet a to nejsem žádná citlivka...

Esterka tam dostala ještě injekci oxytocinu, protože kontrakce byly velmi slabé. Ještě na klinice se narodila za asistence veterináře modrá fenka. Protože dělali rentgen, věděli jsme, že tam jsou ještě dvě štěňata, ale ty jsme jeli odrodit domů.

První štěně, které se rodilo doma, zase s problémy. V ordinaci jsem okoukala nějaké fígle a tak jsem Esterce pomáhala tlakem na bedra a zároveň na nohy, o které se mohla zapřít. To dost pomohlo, ale byla to dřina. Porod předposledního štěněte trval skoro půl hodiny. A to šlo normálně hlavičkou. Naproti tomu poslední štěně šlo zadečkem a bylo to hned, skoro bez asistence. Problém jsem měla s placentami. Esterka sice porodila štěně, ale už nepřicházely další stahy na vypuzení placenty. Štěně jsem měla venku a placentu uvnitř. To by ani tak nevadilo, u Joy jsem tohle měla tuším taky, ale tady byl problém ten, že pupečník byl velmi krátký k pochvě. Sotva dva centimetry. Snažila jsem se mírně tahat za šňůru, abych placentu alespoň trochu povytáhla a mohla štěně bezpečně odstřihnout, ale nešlo to a měla jsem strach, abych netahala moc od bříška štěněte a neudělala mu kýlu. Prostor nebyl skoro žádný a Esterka neměla žádné stahy. Nějakou dobu jsem tedy štěně držela spojené, měla jsem čas ho pořádně osušit, vytřít tlamičku a nos. Ale už to trvalo dlouho, tak jsme nakonec společnými silami s Milošem pupečník podvázali co nejdál od štěněte a odstřihli. Počítala jsem s tím, že když mi to vklouzne zpátky, že to vypudí s porodem posledního štěněte. Jenže to se nestalo a navíc se situace u posledního štěněte opakovala. Takže když byla všechna štěňata porozena, hledala jsem v Esterce pupečníkové provazce a opravdu se mi podařilo obě placenty vyndat. Žádné stahy, které by mi pomohly, už neměla.
Takže asi tak k porodu.
Nicméně, dneska se nám poflakují v porodní bedně čtyři myšky, všechny krásné, prospívající a opečovávané.
Je čas, aby se vám představili...
Fenka č. 1 - trikolor
To je ona, ta rebelka, která si postavila hlavu ještě dříve, než spatřila světlo světa. Je to malá, nenápadná, tmavá myška, ale mě se strašně líbí. Zřejmě s bikolorní vlohou. Pro její statečnost a houževnatost, ale nejen pro to, mám k ní zvláštní vztah... přezdívám jí "krtek", protože mi prostě připomíná krtka.
Fenka č. 2 - blue merle
Pohodářka, malá plesnivka :-)

Fenka č. 3 - trikolor
Hezká fenečka. Hodně se podobá na Týnu, Esterčinu maminu. Je to ovšem cvalík a cpe se jak zjednaná. Adept na BigBagryni roku 2012
Pejsek - trikolor
Moc krásný pejsek. Celý černý s hezkým límcem, krásnou hlavičkou. Mě se moc líbí, ale tak já jsem prostě na ty psí kluky, Ashley, jediný kluk v předchozím vrhu, byl taky můj "koník" :-)
Tak to bychom měli pár úvodních fotek. Zbytek je na Rajčeti tady http://zlomu.rajce.idnes.cz/Stenatka_vrh_B/, ale je třeba počítat s tím, že světla nemám mnoho, hloubka ostrosti je velmi malá a vůbec, kvalita takových fotek bude spíš mizerná. Že jsou to štěňata ovšem poznáte, za to ručím...

Štěňata vrh B

25. května 2012 v 1:05 Štěňata - vrh B
Dne 24.5.2012 se nám narodila čtyři štěňátka - dvě trikolorní fenky, jedna fenka blue merle a jeden trikolorní pejsek.

Otec štěňat:
výška 36cm, plnochrupý, CEA genotyp NORMAL
Temperamentní pes s vyrovnanou, milou povahou.

Matka štěňat:
výška 34cm, CEA genotyp CARRIER

Koeficient příbuznosti 0,97%

Štěňátka:




Belle beautiful Girl - výška v dospělosti 36cm, plnochrupá, CEA DNA NORMAL, CHOVNÁ v SK
Majitel: Zdena Žigová, SR

porodní hmotnost: 250g
1. týden - 506g
2. týden - 752g
3. týden - 909g
4. týden - 1094g
5. týden - 1377g
6. týden - 1625g
7. týden - 1854g
8. týden - 2283g
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Beatrix blue Star - výška v dospělosti cca. 37cm, chybí P3 PN
Majitel: Alena Dobošová, České Budějovice

porodní hmotnost: 250g
1. týden - 472g
2. týden - 750g
3. týden - 986g
4. týden - 1208g
5. týden - 1506g
6. týden - 1820g
7. týden - 2092g
8. týden - 2326g
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Blaze on the Head - výška v dospělosti 40,5cm, chybí P3 PN
Majitel: Zuzana Zdvořáčková, Praha


porodní hmotnost 268g
1. týden - 520g
2. týden - 843g
3. týden - 1090g
4. týden - 1400g
5. týden - 1861g
6. týden - 2216g
7. týden - 2569g
8. týden - 2949g
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Barney the only Boy - výška v dospělosti 38cm, chybí P4 PD, LD
Majitel: David Macura, Šumperk
Více fotek: http://zlomu.rajce.idnes.cz/Barney_the_only_Boy_z_Lomu_ve_Skale_-_14._mesicu/

porodní hmotnost: 257g
1. týden - 506g
2. týden - 765g
3. týden - 968g
4. týden - 1280g
5. týden - 1653g
6. týden - 1899g
7. týden - 2330g
8. týden - 2500g

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------



Rodíme!

24. května 2012 v 15:34 Aktuality
23.45 - MÁME TO ZA SEBOU! a máme čtyři štěňátka - dvě fenky trikolorní, jednu modrou a jednoho trikolorního kluka. Váhy všech štěňátek byly téměř vyrovnané - 250g, 250g, 268g a kluk 257g. Všechna se mají čile k světu a já jsem úplně vyřízená. Bylo to opravdu náročné a myslím, že dlouho žádná další štěňata mít nebudu :-)
Pro dnešek všechno, už nemám moc sílu, ale zítra budou fotky a to slíbené vyprávění.
Moc děkujeme za všechny komentáře, za přání a za pozornost. Moc to potěší...

22.30h - Z kliniky jsme si přivezli zatím dvě štěňátka - jednu trikolorní a jednu modrou fenku. Ještě čekáme dvě štěňátka, ty se ale snad už narodí tady doma. Trikolorní fenka byla v abnormální poloze a musela být panem doktorem vybavena, trvalo to hrozně dlouho a já měla strach. Nevěřila jsem, že by mohlo to štěně být živé, ale ono nejen že bylo živé, ono je navíc krásné, životaschopné a děsně sympatické! :-)
Až budou na světě i zbývající dvě štěňátka, bude pár malých fotek a hlavně vyprávění, co všechno jsme si s Esterínou užili...


20.00h - Žádné štěňátko se ještě nenarodilo, odjíždíme na kliniku...


Po vyčerpávající a dlouhé první době porodní konečně rodíme! V 15.10 Esterce odtekla plodová voda... čekáme na štěňátko...

64. den březosti

24. května 2012 v 5:39 Aktuality
Takže je zhruba pět hodin ráno a já mám za sebou dohromady asi 40 minut spánku. Okolo jedné hodiny ráno, zrovna když jsem se rozhodla, že si už půjdu lehnout, rozhodla se Esterka, že od této chvíle budeme rodit spolu a že beze mne už nebude sama ani minutu. Sama znamená, že by musela být asi tak pět metrů od mojí postele v bedně. Tak se nalepila k mojí posteli a funěla. To by mi vůbec nevadilo, dala jsem jí pak k posteli i podložku a poskytla jí alespoň ruku, kterou mohla pořád oblizovat, ale Esterka po nějaké době zjistila, že i tak je ode mne příliš daleko a tak se mi snažila neustále skákat do postele. Opravdu nejsem z těch, kteří stojí o plodovou vodu v posteli a tak jsem si vzala polštář a peřinu a vlezla si s Esterkou do bedny. Esterka byla děsně šťastná a než jsem se stačila nějak složit, rozvalila se mi přes celý polštář. Poprosila jsem jí, zda by se nemohla trošku poposunout, abych i já měla trochu měkkého pod hlavou. I Esterka se maličko poposunula a vypadalo to chvilku i docela nadějně, ale ne moc dlouho. Esterka měla pocit, že to ještě pořád není úplně ono, že je potřeba být mi ještě o něco blíže a tak si mi lehla na hlavu. Se psem na hlavě se, jak známo, dost blbě dejchá a vůbec je to celkově dost nepohodlné, tak jsem jí poprosila, zda by nemohla zvolit nějakou jinou polohu a uvolnit mi alespoň dýchací cesty. Esterka se tedy milostivě sesunula z mé hlavy, nalepila se na mě tak těsně, jak jen to šlo a začala mi důkladně olizovat krk, uši a nos. Řekla jsem jí, ať už mi s tím vleze na záda, což rodička vzala doslova a když přišla další vlna kontrakcí, vlezla mi na záda. Pak se mi drala pod peřinu, pak se zase cpala na polštář, potom se šla napít, pak se rozvalila na moje nohy a tak to šlo pořád dokola. Tak jsem se naštvala a šla zpátky do postele. Ona samozřejmě se mnou. Rozhodně a nesmlouvavě jsem jí přikázala, že její místo je na zemi u postele a protože už jsem byla fakt unavená a už v té bedně jsem prodělávala takové ty "mikrospánky" na chvíli jsem zabrala. Probudil mne pes na hlavě a to byl konec veškerých mých pokusů o nějaký spánek. Ve čtyři jsme se byli na vodítku vyvenčit, pak jsem si udělala kafe a šla nahoru do pracovny. Esterka také celou noc nespala, nespí ani teď, je velice neklidná, kontrakce jsou časté a já bych chtěla věřit tomu, že už to bude brzy za námi...

Už brzy...

23. května 2012 v 17:51 Aktuality
Zatím jen stručně, informace budou postupně přibývat:
Ráno v 7.00h - teplota 36,3
Dopoledne 9hod. - Esterka je vypuštěna na zahradu.
11.00h - Esterka na zahradě není...
11.01h - Esterka na zavolání nepřibíhá, hrabe totiž pod tújema noru
11.03h - Esterka přibíhá na zavolání. Už nemá bílé tlapky.
11.05h - Esterka je k její nelibosti vzata zpět do domu.
11.05h - odpoledne 15.00 - Esterka odpočívá a "dýchá"
Odpoledne 15.00 - 16.45 - dýchá
16.45h - jde se vyčůrat na zahradu a sama se hned vrací domů
17.15h - rozhrabala připravenou porodní bednu, roztrhala při tom savé podložky, odpočívá v bedně...
19.00h - Esterka vůbec neopouští bednu, odmítá pít a dokonce i jíst

Další informace až se bude něco dít :-)

22.52h - Esterka před chvílí podstoupila kompletní koupel, protože po dešti se nora pod tújema hrabe nejlíp. Od této chvíle se tedy bude chodit venčit pouze na vodítku.
24.00h - Esterka spí v bedně...

Začátek 63. dne březosti...

23. května 2012 v 0:20 Aktuality
... Esterka odpočívá, začíná být maličko podrážděná a objevil se výtok. Teplota 37,7 tak uvidíme ráno, někdy se na teplotu spolehnout nedá.

Stále se můžete zapojit do tipovací soutěže "Balík roku"!!!

Vypisuji velkou tipovací soutěž!

20. května 2012 v 23:43 Aktuality
Vypisuji velkou tipovací soutěž o hodnotné ceny! Schválně, kdy dorazí obchodní balík, o němž jsem se zmiňovala v předchozím článku?
Své tipy můžete ode dneška psát do komentářů pod tímto příspěvkem.
Nejúspěšnější tipař získá, kromě dobrého pocitu, také výhru! Co to bude, to prozatím neprozradím, ale bude to fakt bomba a to přeci stojí za to, tak hurá do toho!



Tak. A co Esterka?
Esterka zatím dobrý. Začala jsem měřit teplotu, abych měla nějakou kontrolu. Dneska jsem s Esterkou a Vitkou vyběhla na procházku, ale vzali jsme to opravdu hodně zvolna a Esterka mi za to byla vděčná. Je vidět, že už by to sama měla ráda za sebou. Jak jsem slibovala, nafotila jsem pár fotek, ale nic nového pod sluncem...
Fotky jsou jako vždy k vidění buďto na FB a nebo v o něco lepší kvalitě zde na Rajčeti http://zlomu.rajce.idnes.cz/Prochazka_20.5.2012

Už se to blíží...

18. května 2012 v 1:26 Aktuality
podle tabulek již za pouhý týden, podle mého odhadu za tři, čtyři dny. Esterka nabrala v posledním týdnu celkem slušné tempo ve zvětšování svého objemu a připomíná teď v 57. dnu parní válec křížený se vzducholodí. Vypadá to, jako by měla každou chvíli prasknout. To tedy Joy taková nebyla. No každopádně jsem se již smířila s tím, že jen tři štěňata to asi nebudou...
Chtěla jsem to zdokumentovat fotograficky, ale šla jsem na to vyloženě blbě, takže mám místo fotek celé Esterky jen samé černé šmouhy a jediné, co celkem vyšlo, bylo to břicho. Pro svojí velikost se mi ovšem nevešlo cele do záběru...

O víkendu by však mělo proběhnout další pravidelné venkovní focení, takže nehážu flintu do žita a snad i Esterka bude mít svojí sérii těhotenských fotografií.
Jinak, porodní bedna je už připravená i když přiznávám, že - navzdory doporučením v odborných článcích - až ode dneška. Všechna naše dostupná zvířata jí hned prověřila a otestovala a nutno říct, že nejvíc se v ní líbilo opět našemu Kubovi.

To kocour Oskar si při pohledu na Esterku a na bednu okamžitě vzpomněl na orvané uši a různé další útrapy, jež mu ti skřeti tenkráte chystali...

... ale on ve skutečnosti to zděšení jenom tak hraje, protože jinak je to normální masochista a vodrbávání mu vždycky dělalo vyloženě dobře od všech malých skřetů, které se kdy u nás vyskytovali, takže ode mne se lítosti v podobě libové šunky rozhodně nedočká...

Nedá mi to a musím zde opět zmínit jedno vysloveně nepsí téma... bude to takové malé "poštovní" téma. Ničemu to nepomůže, ale mě se uleví.
Už jsem si celkem zvykla na to, že od jisté doby je lokalita našeho bydliště pro balíkové doručovatele z nějakého záhadného důvodu nedostupná. Ze začátku to okecávali tou obligátní formulkou "adresát nezastižen", ačkoliv náš barák není nikdy prázdný a sluch i zvonek máme naprosto v pořádku. Dneska už se ani nenamáhají nám lhát a rovnou na tu výzvu napíší, že "výjimečně nebyl učiněn pokus o doručení" a z výjimky se stalo pravidlo...
Nezvykla jsem si a nikdy nezvyknu na to, že když už se z důvodu nebetyčné drzosti a lenosti zaměstnanců České Pošty musím plahočit na poštu, že je tam pokaždé fronta pomalu až do Prahy, protože ačkoliv pošta má dvě patra, funguje odpoledne jen přízemí a v něm ze tří přepážek jedna, protože Mařka si šla zakouřit a Božka slintá za uzavřenou přepážkou na nálepky co nestihla nalepit v době, kdy si byla oběhnout krámky. Proto jsem velice uvítala novou službu České pošty, kdy si můžete nechat doručit balík buďto "Do ruky", nebo "Na poštu". Protože balíku "do ruky" se od pošty beztak nikdy nedočkám, začala jsem využívat služby "Na poštu" a nechala si zásilky posílat na poštu do Prahy, kde pracuji. Teda né, že by to bylo z hlediska komfortu nějak o moc lepší, ale přeci jen, v Praze třeba z osmi přepážek fungujou čtyři, takže procentuálně vyjádřeno to vyjde o něco lépe ve prospěch Prahy. Musím uznat, že až na drobné nesrovnalosti při vyhledávání zásilky v systému to v prvních dvou případech dopadlo celkem dobře. Zásilka ovšem putovala z Kobylis na Černý Most a na těch pár kilometrech se toho nedá celkem moc zkazit. Kámen úrazu nastal v okamžiku, kdy jsem si troufla objednat si zboží až z dalekého Bruntálu. Osm kusů bílých bavlněných prostěradel expedoval obchodník 13. dubna. Ten samý den mi Česká Pošta poslala SMS, že balík č. xxxxxxx převzali do přepravy a že mi bude doručen 16.4.2012...
...16.4.2012 mi od pošty přišla SMS s omluvou, že z technických důvodů nebude předmětný balík doručen v avizovaném termínu a že mne budou o dalším postupu informovat. Tak, stane se, že... důvody mohly být závažné, na prostěradla jsem zrovna nějak zvlášť nespěchala a tak jsem vyčkávala na ty informace o dalším postupu. Leč informace nepřicházely a postup už vůbec ne. Mlčel i internetový systém sledování zásilek a tak jsem se po více než týdnu šla informovat na poštu, kdeže udělali podnikoví soudruzi chybu. Ale o zásilce ani vidu, ani slechu. Nikdo nic nevěděl. Tak jsem všechno hodila za hlavu s tím, že o věc se jistě brzy začne zajímat i obchodník, neboť já nakupuji téměř výhradně na dobírku. Uběhnul měsíc a já skoro zapomněla, když tu najednou, kde se vzala, tu se vzala, SMS od České Pošty... "Vážený zákazníku, dne 16.5.2012 Vám budeme doručovat balík "DO RUKY!" (naprosto stejné číslo jako v dubnu) od podavatele Dante.cz..." uff... šestnáctka je zřejmě pro poštu nějaké magické datum a proto to v jiném termínu možná doručit nelze, říkám si a již se těším, až natáhnu na matraci zbrusu nové prostěradlo bez zapraných psích tlapek... ovšem dnes je osmnáctého a ukazuje se, že poštovní magie přestupuje do sfér okultismu a že se to nějak transcendentálně zacyklovalo, protože po zásilce, ani po nějaké výzvě k vyzvednutí ani vidu, ani slechu. Že by tedy 16.6.? to je myslím to pravé datum, protože jsou tam ty dvě šestky a v roce dvanáctka, do toho dvojka, jako že dva měsíce doručovací doba, nějak to vzájemně do sebe zapdá, dá se to dělit, násobit a vůbec různě kombinovat... já tedy numerologii vůbec nerozumím, ale něco mi říká jo, to bude ono, 16.6.2012 bude ten pravý termín pro doručení tohoto, tajemstvím opředeného, obchodního balíku. A protože jsou v balíku prostěradla, bude to asi nějaké znamení... třeba znamení, že se konečně jednou pořádně vyspím :-)

Výstavy Vanity z Ďáblovy studánky

17. května 2012 v 0:09 Výstavy Vanity
MVP Litoměřice, 25.5.2013 tř.střední /Anna Redlicka/

Dobrá v typu, dobrá hlava a výraz, dobrá horní linie, dobré tělo, dobré proporce, trochu lehčí uši, dobré úhlení končetin a dobrý pohyb.

Výborná 2 (5)

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Podzimní klubová výstava KCHCS Mladá Boleslav, 27.10.2012 tř. mladých /MVDr. Eva Fialová/

Elegantní fenka ušlechtilého zjevu, typický představitel plemene, hlava mírně silnější v obličejové části, výborně uložené tmavé oko, výborně nasazené a nesené ucho, dlouhý krk, výborná horní a dolní linie, korektní úhlení končetin, ocas nedosahuje k patě, vynikající prostorný pohyb, výborná barva srsti, výborné předvedení, ale fena projevuje známky nejistoty v kruhu.

Výborná 2 (5)
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Klubová výstava šeltií Pradubice, 8.9.2012 tř. mladých

posudek nemůžu najít :-)

Výborná 3 (17)

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
NVP Mladá Boleslav, 14.7.2012 tř. mladých /Jaroslav Matyáš/

Fenka dobrého formátu, s dobře modelovanou hlavou, velmi dobrá tělesná stavba, dobře osrstěná, s dobrou mechanikou pohybu.

Výborná 4 (9)
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
MVP Praha Letňany 5.5.2012 tř. dorostu /M. Krinke/

"6. měsíční fenka, správné síly kostry, velmi dobře modelovaná hlava, výborně uložené i pigmentované oko, výborný krk, správná vrchní linie těla, pěkný hrudník, dostatečné úhlení obou párů končetin, nese příkladný pohyb, pěkně předvedená"

Velmi nadějná 1 (3)
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Klubová výstava šeltií Hradec Králové 21.4.2012 tř. dorostu /Maureen Bywater UK/

Velmi nadějná 3 (9)



Trochu se nám to nakumulovalo...

10. května 2012 v 1:51 Aktuality
... takže začneme naší těhulí, pokračovat budeme klubovkou v Hradci, zmíním se o tom, že to v životě fakt nemám jednoduché, přes tyto útrapy se plynule dostanu až k mezinárodce v Praze a zakončím to malou (nejen) fotografickou úvahou. Jdeme na to.
Esterka je dneska již 49. dní březí... do porodu nám chybí cca 15. dní...
Já jsem tady před necelými dvěma lety, když jsme očekávali štěňátka od Joy, popisovala průběh její březosti, skoro den po dni, přikládala obrázky vyvíjejícího se plodu, prožívala to, pozorovala Joy jak se chová, jak se mění (ona se teda jako moc neměnila, snad jen do šířky) a vůbec, byly toho plné stránky. A dneska? dneska nic. To máte jako s dětma. Znáte to ne? První děťátko hezky fotečky od miminka skoro každý den, poctivě srovnané v albumu. Co, od mimina, už z prvního ultrazvuku... prd je na tom sice vidět, ale "máme to" (ty to Franto fakt nevidíš? ten plivanec tady v tom černým fleku, to je náš Pepíček) ... Dárečky se kupují každý měsíc, jako že dvanáct malých narozeninek do roka. K tomu ty fotečky samozřejmě... "Pepíček jeden měsíc", Pepíček druhý měsíc, už pase..." Mimino má samozřejmě zakoupenu svojí "První knížku" kam poctivě a s nadšením zapisujeme všechny váhy, míry, první úsměv, posazení, první krůčky (jsme o tři dny lepší než sousedka od naproti), nočníček (jsme o tři týdny lepší než sousedka od naproti), zoubečky a tak dále. Zkrátka, všechno je zdokumentované, žijeme tím.
Druhé dítě fotku z ultrazvuku nemá, protože na tom stejně není nic vidět a nebo má, ale vůbec nevíte, kam jste jí tenkrát založili. Dárečky se každý měsíc rozhodně nekupují, protože jednak jste na mateřské s druhým dítětem a jednak už máte těch krámů všude dost, tak na co utrácet za nové. Fotí se tak nějak spíš výročně, není čas a navíc je Péťa na těch fotkách úplně stejnej jako Pepík, dokonce má na sobě i stejné věci. Svojí "První knížku" má také, protože jí dostal od babičky, ale první zápis jsou porodní míry a pak až kdy začal chodit, protože tenhle údaj se nám v budoucnu ještě bude hodit a kdo si to má pamatovat...
A tak bych mohla pokračovat, ale to by bylo na dlouho. Někteří to dobře znáte, někteří jste to u všech dětí měli stejné. Já ne. A stejné to nemám ani u štěňat. I když bych si to představovala jinak, nemám prostě na to čas. A tak se tentokrát omezím jen na pouhé konstatování, že Esterka se těší dobrému zdraví, že na rozdíl od Joy, ona je velmi jemná dáma a skutečně to není žádný hazardér, je znát, že je na sebe již v tomto období opatrnější. Na pohled není na ní nic extra znát, snad jen mírné rozšíření v bocích, ale jinak nic zvláštního. Pregnancy kalendář hovoří o tom, že fenka v tomto období začíná být poněkud neklidná a začíná se poohlížet po místečku, kde bude asi tak nejlepší vrhnout krtky... u nás to bude pravděpodobně někde v místech pod tújema, protože tam má Esterína zahrabané kosti a tráví tam celkem dost času. Pregnancy kalendář také hovoří o tom, že od 49. dne je zcela nezbytné přivykat fenku na porodní bednu. Beru to na vědomí a zkusím s tím teda něco udělat. A pregnancy kalendář také hovoří o tom, že 50. den je břicho fenky "přeplněné" štěňátkama, že jde cítit jejich pohyby - což je pravda, a že jejich velikost je přibližně 12cm...
A já už se na ně hrozně těším Usmívající se

A tak zatímco Esterka si již užívá mateřského režimu, Vitka a Joy mají, či spíše měli, režim výstavní.
První letošní klání je čekalo na klubovce v Hradci Králové. Pro Vitku to byla výstavní premiéra, pro Joy - ne příliš úspěšná - derniéra...
Na tu výstavu jsem se těšila. Nejsem žádný výstavní maniak, ale po mimosezónním půstu člověk rád vyrazí na nějakou takovou akci, obzvláště, když má malé trdlo, které je třeba trochu otrkat. Takže jsem se těšila už od února. V únoru mi ještě těšení nezkazil fakt, že Joy nám poněkud zmohutněla, protože, jak s oblibou říkával můj otec, odrážejíc naše poznámky k jeho bříšku "to dělá to triko"... v našem případě "to dělaly ty chlupy" (zima byla krutá). V březnu už mi bylo ale jasné, že chlupy jsou tam sice taky, ale za to, že lze ztěží hmatat žebra, tak úplně nemohou. Přijala jsem tedy určitá nápravná opatření, avšak výsledek nebyl nikterak uspokojující. Joy tedy odjížděla na výstavu nejen taková neforemně chlupatá, ale i ve velmi dobré výživné kondici a já byla na pochybách, zda vůbec k posuzování nastoupit. Vitka byla v kondici přiměřené a byla mým "želízkem v ohni". Je to zase jako s dětma, jsou ty naše prostě nejkrásnější, že :-) Očekávala jsem tedy zhruba takový scénář - ne příliš elegantní Joy, která se však umí pěkně předvést a mnohdy právě díky tomu zabodovat a skutečně krásnou Vitku, u které jsem očekávala trochu horší předvedení, protože to byla její první výstava, ale která by se mohla zalíbit pro svojí pěknou stavbu těla a další přednosti. Tak jsem si to tedy zhruba představovala a hezky si to malovala, že by se mohly drobné problémky nějak vykompenzovat. Představy bývají hezká a příjemná věc, ale realita bývá často jiná. A tak se stalo, že z Vitky se po nástupu do kruhu stala hotová manekýnka...
Foto: Kateřina Šušlíková
Foto: M. Kučera
... a Joy se k smrti znuděná plahočila kruhem, dala si pekelně záležet na tom, aby vůbec neměla žádné uši, hlavu aby pokud možno nezvedla výš než co jí bránilo tomu, aby to někde nenapálila do sloupu a vůbec, ocas naopak aby zvedla co nejvýš umí a vůbec, aby celkově působila maximálně znechuceně, což se jí dokonale podařilo...

Ve výsledku to tedy dopadlo tak, že Vitka získala na své první výstavě ocenění Velmi nadějná 3 s pěkným posudkem, nicméně pro paní rozhodčí byla příliš mohutná a málo jemná a Joy si z Hradce přivezla zcela zaslouženě svojí první "Velmi dobrou", byla také příliš mohutná a málo jemná, navíc se vůbec nepředvedla a evidentně už jí výstavy vůbec nebaví, takže Joy svojí výstavní kariéru jednou provždy končí. Naštěstí jsou ve výsledku obě holky "velmi", což je fakt a my to dobře víme, protože za to si můžete dosadit cokoliv a vždycky to bude pravda. Například jsou velmi mazlivé, velmi uštěkané, velmi nenažrané, velmi k zulíbání a nebo "velmi vhodné" na zabití...
Tuhle jsem byla s Vitkou a s Esterkou na procházce (já to tak střídám vždy po dvou kusech podle toho, jak se k sobě hodí vzhledem k Esterčinýmu stavu) a najednou koukám, kdo by to byl řekl, Vitka aportuje kus dřeva...
Je mi to sice trochu divné, aby takhle sama od sebe, ale nemohu samozřejmě takový okamžik nevyužít a už se s ní o ten kus přetahuji, povzbuzuji, odhazuji jej jako že "apóóórt", když tu najednou cítím zvláštní puch... přičichnu tedy k ruce, zaregistruju Vitčin výraz, jako že jsem úplnej magor, když takovej skvost odhazuju a v tom mi došlo, že tím dřevem nějaký slušný pejskař odklízel nejspíš hovno z cesty. Nemám to jednoduché. Vlastně to vůbec nemám jednoduché.
Tuhle jsem si uvědomila, že se v noci vlastně vůbec nevyspím. Tak jsem se na to fakt zaměřila a pomocí jedné aplikace, kterou mám v telefonu, jsem změřila hrdelní hluk vycházející z vedlejší postele přesně v okamžiku, kdy většinou už třesu polštářem. Dělalo to v tu chvíli něco kolem 65dB, což je podle stupnice někde v polovině mezi "běžnou konverzací na 1m" a "dopravním ruchem". Pak jsem změřila hluk v okamžiku, kdy už ho většinou tahám za vlasy (dělám pak samozřejmě jako že nic, že spím) a vyšlo to na nějakých celkem slušných 79dB, což skoro odpovídá rušné ulici, nebo vyzvánění budíku. Po vytahání za vlasy obvykle na malou chvilku nastane ztišení až na úroveň klidné kanceláře (50dB), v které už jsem schopná běžně usnout, ale v tom pro změnu začnou štěkat psi - 90dB (výrobní stroje ve vzdálenosti 1m). Takže asi tak. Pak nemám mít kruhy pod očima.
Také jsem si nedávno uvědomila, že dospívající děti jsou vlastně velmi roztomilé. Chtějí být totiž jako my a proto používají zásadně naše věci a kouří naše cigarety. Malé děti jsou také roztomilé, používají stejný slovník jako starší sourozenci a mají stejné názory jako rodiče, což ocení zejména paní učitelky.

A teď už jen v krátkosti. Minulou sobotu jsme se zúčastnili mezinárodní výstavy v Praze v Letňanech. Ačkoliv jsem tam měla přihlášenou Vitku i Joy, nechala jsem už Joy na pokoji a vystavila jen tu prťavou, která si v kruhu doslova vyběhala známku Velmi nadějná 1. Na focení do haly jsem si přinesla nejen nový foťák, ale především svůj nový objektiv, který má sice pevnou ohniskovou vzdálenost, ale zato celkem slušnou světelnost a především stabilizátor. Výsledky byly celkem uspokojivé, záměrně neříkám dobré, ale světelnost a stabilizace je rozhodně znát.
Rozhodčí M. Krinke
Vitka na stolku...

Více fotografií z MVP v Praze zde: http://zlomu.rajce.idnes.cz/MVP_Praha_Letnany_5.5.2012/

K tomuto tématu, tedy k focení, si ještě neodpustím jednu poznámku. Dozvěděla jsem se totiž od paní Kalendové, že jsem mizerný fotograf. Nepočkala jsem si totiž, až bude mít fenka z jejího odchovu ve střehu uši. Upřímně, promiň Ivetko, neber si to osobně, ale kdybych měla u některých pejsků čekat, až budou zcela ideálně stát ( a to já se tedy upřímně vždy snažím ), už by se na jiné psy s focením ani nedostalo. Pro pobavení zde kopíruji celé vlákno konverzace:

Ewa Kalenda Díky Ivet za fotku, pěkná , kam jste dali uši? Gratulujeme ještě jednou krásného umístěni:-)

I.V. :-) Usi si schovavame pro slavnostni prilezitosti:-) ... Neboj, jeste mi fotky posle Pes Jira, tam to bude i s usima ... Uvidis;-)

Ewa Kalenda Dobrá dobrá neb kdyby si fotograf počkal na správný okamžik tak jak se to normálně dělá bylo by to super, ale ne každý si s tím dá tu práci, těch je opravdu málo. Na fotky Jíry se těším, jen mu to musíme připomenout, potkala jsem ho před závěrečkama, tak mě na to upozorňova, pls mysli na to. Od něj to budou super fotky, on to umí!!!!!!!!!!!

I.V. Jj, Jira uz mi dneska psal, ze o nas vi a fotky posle... Taky jsem na ne zvedava... Obe holky byly uz hodne unavene kdyz je fotil, ale verim, ze nejake sikovne momentky se najdou.... Lucky se zastavam, protoze sama vim, jak je Polly rychla, ve vsem, i ve strihani usima:-))))) Pro mne samotnou je svatek, kdyz z toho kvanta momentek s Polly najdu alespon jednu, kde je pokud mozno cela:-)... Proste tryskomys obecna... uz od malicka, vzdyt vis;-)

Ewa Kalenda Uvidíme, budu také zvědavá. No já si myslím, že v kruhu bylo dost příležitosti udělat dobrou fotku, jak jsem Vás sledovala byly jste moc šikovné a uši POlly měla velmi často ve střehu. Můj názor na focení nezměním:-))) sorry.
Kvalitní fotograf se prostě pozná.

Lucie Kučerová Paní Kalendová, stejně jako vy mě ani já vás nemám ani trochu ráda. Protože ale vím, že vaši psi za vás nemohou, snažím se, abych vždy vybrala fotky, na kterých i ti vaši vypadají nejlépe. Tak to dělám u všech ostatních psů a někteří na fotkách vypadají mnohdy lépe, než ve skutečnosti jsou. Kde nic není, ani čert nebere. Polly byla v kruhu znuděná a mě se, narozdíl od vás, přes veškerou snahu nepodařilo vystihnout okamžik, kdy by ukázala uši. Nechte si tedy prosím své "objektivní" názory. Nejsem profesionální fotograf, nikde netvrdím, že jsou mé fotky výborné. Dělám to pro radost, protože mne to baví. Zdravím.

Tolik tedy konverzace na FB... a já k tomu jen dodám. Zkuste si to paní Kalendová, foťte :-) foťte celé dopoledne v podřepu, čekejte na vhodnou příležitost kdy zmáčknout spoušť, nafoťte ty psy a pak prezentujte své výsledky. A pak kritizujte. Fotografie umí udělat psa či jakýkoliv objekt lepším, než ve skutečnosti je. Ale realitu paní Kalendová, tu neošálíte. Mohu vyfotit Vaše psy tak, aby nebyly vidět střihové úpravy k zamaskování slabého úhlení a kadeřnické kreace, které mají zamaskovat jiné nedostatky, ale ve skutečnosti všichni víme, jak to všechno je.


A protože se na paní Kalendovou nezlobím, tady jí věnuju jednu fotografii na památku.


A nakonec portrét naší krásné Vitky...