Duben 2012

Štěňátka budou!

18. dubna 2012 v 0:27 Aktuality

Podle dnešního ultrazvukového vyšetření očekává Esterka minimálně tři štěňátka. Tedy tři bubliny byly jistě vidět, možná nás psí mamina překvapí a bude jich víc, ale mě to přijde tak akorát :-)
Trochu jsem se obávala, jak jí přijde tohle vyšetření, kde musí přeci jenom chvíli v klidu ležet, k chuti a tak jsme raději přijali určitá opatření. Já jsem jí držela hlavu, malý Kuba zadní nohy. Když bylo hotovo, pustili jsme jí a ona - dál leží. Rozcapená na zádech v té měkké podložce, ani se nehnula, jen špičkou ocasu pomrskávala a z jejího pohledu by se dalo vyčíst něco v tom smyslu jako " běžte si ty formality klidně vyřídit, já si tu ještě chvilku pohovím"...
Jinak už jsem si pořídila na ty malý piraně, co mi minule viseli věčně na záclonách a na nohavicích, ohrádky. Protože mi všechny na trhu nabízené ohrádky přišly dost malé, koupila jsem rovnou dvě. Jednu z nich jsem hned sestavila a nutno říct, že největší radost z ní měl Kuba. Nastrkal tam všechno živé včetně sebe, zavřel to a docela dlouho tam V KLIDU setrval. Zjistila jsem, že je to celkem dobrý vynález a že ho pravděpodobně využiji i mimo období odchovu štěňat.
To jsem si teď vzpomněla, že jsem se kdysi rozhodla, že si budu zapisovat všechny ty chytré dětské hlášky, které u nás padnou a že jich bylo konkrétně od Kuby více než dost. Pochopitelně jsem tomuto předsevzetí nikdy nedostála, ale tentokrát udělám výjimku, protože mi byla dnes Kubou nastíněna jeho budoucnost. Položil mi dneska cestou na zmrzlinu zcela obligátní otázku, a to zdalipak vím, čím by chtěl být, až bude velký. Na takovou otázku zpravidla existují tři jasné odpovědi (policajt, hasič a popelář), ale já jsem samozřejmě dělala hrozně zvědavou. "Jéé, to je snad jasný ne, přeci policajt" koulí kluk očima... "No jo, ale to by ses musel dobře učit", využívám situace a snažím se jej nenápadně motivovat k lepším školním výkonům... "hmm tak já budu radši řidič" :-) Vracíme se zpátky k autu, Kuba zmrzliny ještě, že mu za ní hlava není vidět. "A mamí, můžu vůbec s tou zmrzlinou do tvého auta?" Maličko zaváhám při představě, jak kromě všude možně zapadaných snídaňových křupek, rozmatlaných brumíků a papírků od bonbónů zdobí interiér mého auta ještě vanilková... "problém co???" hodnotí situaci špunt aniž bych cokoliv řekla a láduje to do sebe a na sebe, radost pohledět.
Jo, děti jsou radost, ale většinou jen do doby, než oslaví své třinácté - čtrnácté narozeniny. Pak už nevíte, čím byste to po hlavě vzali.

Ale zpět ke psům. Mám totiž ještě jednu novinku, a to tu, že naše odchovankyně Aisha, žijící na Slovensku, byla uznána chovnou a je tedy docela dobře možné, že se naše Joy stane příští rok na jaře babičkou. Pokud jde o další cipísky z našeho prvního vrhu, Alisha s Helenou se chystá v květnu opět na výstavu do Prahy a velkým překvapením pro mne je i účast další naší psí slečny na této výstavě - zrzky Máši. Už se těším, protože jsem jí hrozně dlouho neviděla.

V sobotu bude klubová výstava v Hradci, Vitka se premiérově představí ve třídě dorostu, Joy ve třídě vítězů, já budu hodně fotit, možná už naposledy, protože s největší pravděpodobností přijdu během příštího týdne o svojí fotovýbavu a během léta nejspíše i o práci. Ale to už je jiná kapitola.
Zde ještě odkaz na pár fotografií z jedné vycházky http://zlomu.rajce.idnes.cz/9.4.2012
A tady něco malého na pobavení, to jestli přemýšlíte nad tím, co dát rodičům k jubileu... http://www.videacesky.cz/reklamy-reklamni-spot-video/darek-pro-dedecka
Mějte se všichni moc hezky a po klubovce tady zase nashledanou.

Není ta malá náhodou z Ďáblovky?

8. dubna 2012 v 4:03 Aktuality
... že furt ta potvora tolik štěká? ještě jí není ani půl roku, ale hlas už má jako zvon a každou podezřelost hned vehementně hlásí. Tuhle u nás byl bratr s neteří. Béžová krysa, zahlédnuvší vetřelce skrz prosklené dveře na zahradu, štěká jak pominutá... "však počkej, já tě zakousnu, na cucky tě roztrhám ty cizáku nezvanej, vidět budeš"!... za zády ovšem pětačtyřicetikilovou hovawartku, jednu foxteriérku a další dvě šeltie... tak si troufá bestie krvelačná! Ale míjí-li nás na procházce urostlý chlapík a je-li sólo, oběhne ho až přes Prahu, aby nedoznala úhony... Frajerka jedna.

Zajímalo by mě, jestli mají ryzí BARFáři taky takovou krvavou domácnost, zda-li již vyměnili poničené plovoucí podlahy za prostý betonový podklad a zda-li již zlikvidovali koberce. Protože ty moje debilky, majíc v hubě čerstvé syrové kosti s masem, baví se tím, že jimi ponejprv důkladně vytřou podlahu krytou dlažbou. Jak na jatkách to tam pak vypadá. Jsou-li kostičky již dostatečně ožužlané, je čas přemístit se s nimi na koberec. Poté, co dostatečně zaprasí kobercový vlas a kost je zbavena veškerého svalového vlákna, přichází čas na tzv. "mlácení kostmi o zem". Mlácení kostmi je fakt super zábava, protože paničku to většinou ukrutně sere... nezasvěcený tuhle proceduru může vnímat tak, jako že chudinka nevinná šeltie neudrží kost v hubě a ta jí co chvíli s patřičnou razancí upadne na lamino... ovšem my, co do toho dobře vidíme, odhalíme ihned zákeřnost a víme, že ty sviňky to nutně musí dělat naschvál, protože jinak to není možné... "ťap, ťap, bum" - Joy ..., ťap, ťap bum" - Esterka ..., "ťap, ťap, bum" ... Vitka a tak pořád dokola. Jedna na druhou přitom číhá, jestli kost tý druhý není náhodou lepší než ta její a přitom tam s nima provokativně mrskaj, že jsem z toho běsná. Jedinej, kdo leží celou dobu rozplácnutej na místě, ani se nehne a zabírá přitom čtyři metry čtvereční je Arča. Ta si v klidu spořádá to svoje přidělené hrudí a ještě předtím se o něj se mnou klidně podělí. Přinese mi to v tlamě a pošťuchuje mě přitom čumákem jako že "dáme si spolu do nosu kámo". Teprve až když jí ujistím, že opravdu nemám chuť, protože jsem se právě narvala gulášem s osmi, pak teprve zalehne a v klidu spořádá svůj příděl.
Šeltie se se mnou sice dobrovolně nedělí, ale kdybych si chtěla zažužlat, klidně mi trochu nechaj.

Tenhle zásadní rozdíl v principální disciplinovanosti mezi hovawartem a šeltií se naplno projevil zhruba před třemi týdny. Byl to den, kdy po sérii pěkných jarních dní přišel večer, kdy dost pršelo. Jako obvykle si jdu dost pozdě lehnout a něco se mi nezdálo. Déšť byl příliš slyšet. Svítím si tedy baterkou po stropě, zda nám opět někde neteče, ale všude sucho. Byť s divným pocitem, ale zalehnu a usínám. Když se mi začíná zdát o tom, že mi zvedli plat na celorepublikový průměr, přistane mi na obličeji cosi nasáklého, mokrého, smradlavého a studeného a začne mi to olizovat nos... jsou tři hodiny ráno a na mě leží Vitka...
V šoku setřásám zakrslou Ďáblici z mého lože, odhazuji zaťapkanou peřinu a záclona u vchodu na terasu se ve větru poněkud strašidelně chvěje... za dveřmi sedí nevinně se tvářící hovawartka s packami za zády a z dálky se ozývá truchlivé a výrazně povědomé, kočičí volání... v rychlosti počítám všechny psy a kočky a po zjištění, že čtyři tlapky chybí, jdu na obchůzku. To už se probírá z NON REM spánkové fáze i Miloš, a to už je co říct. Na mé upozornění, že chybí jedno zvíře a to kocour, a že ho slyším někde venku, se na mě chlácholivě zatváří a jde ho s jistotou hledat do patra. Kocour v patře však nereaguje na whiskas ani na "počkej ty zmetku, až budeš chtít ráno pod peřinu, vykopnu tě" a tak muž činu nakonec obouvá holiny a vydává se do útrob zahrady, kde posléze loví zpod bujně rostoucícho smrku naříkajícího kocoura, kterému se jarním deštěm svlažil chlup.
A hovawartka se noční epizodou náramně bavila, stojíc poslušně na prahu dveří, byť to byla právě její urostlá tlapa, která ostatním poskytla cestu ke svobodě. Ráda bych jednou viděla do její inteligentní hlavy.


Troufám si říct, že krytí naší Esterky se podařilo. Nechci to samozřejmě zakřiknout, ale já už se začínám připravovat na další štěňátka. Protože jsem totální lama, teprve teď začínám uvažovat nad nějakou slušnou ohrádkou pro štěňata, abych je jako nemusela pořád odtrhávat od záclon a rvát jim z tlamy učebnice a cenné dokumenty. Taky pořád vymýšlím jména, nejčastěji někde na cestě, při řízení, v kolonách a na semaforech. Pokaždé mě napadne nějaké super jméno a pokaždé ho zapomenu. Tak jsem alespoň dneska vytvořila rodokmen našich budoucích štěňat a doufám, že to vyjde...