Únor 2012

Trochu jsem si hrála...

18. února 2012 v 21:49 Aktuality
... a vytvořila jsem malé video z fotografií z loňského Víkendu se šeltičkou...


a jedno takové, no, prostě o šeltičkách...


V podstatě jen doplnění...

17. února 2012 v 3:36 Aktuality
Aby bylo jasno, předchozí příspěvek byl psán hlavně jako reakce na to, že moji blízcí mé focení úporně ignorují s tím, že nikdy nepoznají, jestli jsem to fotila včera, nebo loni. Vypadá to asi tak, že se vrátím z vycházky s foťákem přimrzlým k obličeji. Po rozmrznutí si jdu fotky stáhnout. Jako typická ženská očekávám, že o mojí činnost bude projeven nějaký spontánní zájem. Jako abych to nemusela říkat, ne, však všici vědí, že jsem fotila... toho se samozřejmě nedočkám a protože se mi ty fotky třeba i líběj, tak se tedy sama vnutím s něčím jako "podívej, to jsou ty fotky z procházky" ...
A čeho se dočkám? dočkám se pouhého - hmm, to je jak minule...
Pokud jde o druhou část, byla čistě soukromého charakteru, ale jedno tu dnes mohu říct... jak jsem před rokem psala o problémech s dospívajícím dítětem s humorem, dnes se již není čemu smát a gradace efektů dospívání v kombinaci s nástrahami moderní doby "hormonálně oslabenému organismu" je natolik devastující, že jsem se dostala až do stadia, kdy mé rozhodnutí a postoj ovlivní život můj i život mého dítěte. V jeho zájmu zvolím tu drastičtější alternativu...
A teď k "veselejším" věcem...
Vitku zítra čeká další očkování, na což se všichni moc těšíme, protože když tohle zvíře češete na zadku, připadáte si jak na jatkách. Vitka si vůbec nenechá do života moc mluvit. Česání, kontrola zubů a vůbec jakékoliv činnosti zasahující do jejího ryze soukromého života jsou zásadně nepřípustné a je vám to dáno náležitě najevo.
A celkově?
Mám za sebou celkem uspokojivý prázdninový týden...
- Někteří lidé mi dali jasně najevo, že na mě úplně kašlou a že jejich slova mají ke skutečnosti nesmírně daleko...
- Začala mi zlobit pračka. To už tedy o trochu dříve. Projevovalo se to tím, že se zastavoval programátor, takže se to vždycky muselo posunout ručně, aby se zase rozběhla a to třeba 4krát během praní.
Aby mě ale fakt jó nasrala, přestala teď k tomu ještě uzavírat vodu, takže když se dopere, musí se přívod hned uzavřít, protože jinak to prádlo zase plave.
- Jak se oteplilo, začalo nám opět téct do střechy, takže mám v pracovně mokré zdi a to je ta střecha dva roky stará.
- Včera jsem otevřela myčku a byla plná hnusný vody, neodtékala odpadní voda. Začala jsem se v tom hnusu ráchat a když jsem vyndala filtry, vyplaval nějaký díl, který jsem v životě neviděla. Tak jsem strávila přes hodinu tím, že jsem hrníčkem vybírala tu smradlavou mastnou vodu a zkoumala, kam ten kus plastu patří. Myčku se mi podařilo opravit.
- Včera večer jsem luxovala. Všechno bylo v pohodě do doby, než jsem se dostala na schody do patra. Když jsem luxovala schody do patra a nad hlavou mi stál Daniel, který měl zrovna potřebu pověsit na zeď obraz od tetičky, ozvala se obrovská rána a zhasnul celý dům. Vůbec jsme nevěděli, co se stalo, jen jsem ucítila divnej smrad. Manžel šel nahodit před dům hlavní jistič, obhlédli jsme všechno, ale nic... jediné, co mě napadlo, byl ten vysavač, který jsem mimochodem držela v ruce. Jen tak zkusmo jsme ho zkusili vypojit a znovu zapojit do zásuvky, ale sotva se tam strčil, zase rána a tma. Lux samozřejmě v pr....

Dnes se ovšem nic výjimečného nestalo, což je podezřelé, takže s napětím očekávám zítřek...

Se stejným napětím očekávám hárání holek. Už jsem se tu zmiňovala o mém záměru krýt naší Esterku. Měla jsem, a snad i stále mám, poněkud problém s hledáním vhodného krycího psa pro Esterku. Vzhledem k okolnostem jsem musela na některých věcech slevit a některé zase "zprioritnit". Nakonec to vypadá, že budu krýt v Polsku velmi pěkným merle psem Art Filisiti Dima at Fervidus, který se mi již dlouho moc líbí a o kterém jsem uvažovala již dříve.
Mám ovšem v zásobě ještě dva psy z Česka, takže nevylučuji, že se mé rozhodnutí ještě změní.
Jisté je ovšem to, že na jaře štěňátka mít budeme. Pokud nakryji Esterku dle plánu, pak můžeme očekávát blue merle a trikolorní štěnda. Pokud se nezadaří, což nepředpokládám, tak nakryji Joy již dříve avizovaným Embargem z Ďáblovy studánky. Pak budou štěňata jen zlatá.

Také jsem si všimla, že videa, která sem vkládám, se zobrazují dle vlastní libosti. Takže když sem vložím teď nějaké video, zobrazí se při nalogování stránek klidně nějaké půl roku i rok staré. Jsou tedy dvě možnosti - buďto se na to vyprdnu a nebudu sem nic vkládat, nebo budete aktualizovat stránku do té doby, dokud se neobjeví to správné video.
Dnes tu má být Johann Pachelbel...
Blogu zdar!
Hezký víkend...


Pár drobností...

14. února 2012 v 3:11 Aktuality
Do fotogalerie na Rajčeti http://zlomu.rajce.idnes.cz/AA_Vanity_z_Dablovy_studanky%2C_Enjoy_Gold_Ria_-_Henria%2C_Esterka_Barabel_12.2.2012/ a na Facebook nahrány nové fotografie našich holek z nědělní mrazivé procházky. Tentokrát jsme si pořídili i nějaký ten sníh, tedy alespoň na některá místa :-)

Já si teď tady dovolím jednu "hlubokomyslnou" úvahu, protože mám zrovna takovou náladu... když jsem ty fotky připravovala pro upload na Facebook uvědomila jsem si, že jsou vlastně pořád všechny stejné a že to musí už být pro prohlížející tak trochu nuda... prostředí je v podstatě stejné, motiv je stejný, všechno je vlastně tak nějak stejné a alba se liší jen v tom, jestli je zrovna jaro, léto, podzim, nebo zima. Vlastně ještě se to liší tím, že občas nějaký ten objekt přibude. Teď je momentálně novým objektem malá Vanity, ale když si zpětně prohlížím celou mojí fotobanku, zjišťuji, že ať byla smečka v jakémkoliv složení, spojuje všechny fotografie v jednu především radost těch zvířat ze života, ze svobody, z pohybu... na každé fotce, byť se na první pohled může zdát na jedno brdo s ostatními, je snadno rozpoznat, jak to oni sami prožívají. A proto budu takhle fotit dál a všechny mé fotky budou vlastně stejné. Budou na nich psi lítající, psi navzájem se lovící, psi čmuchající, psi v pozoru, psi v zamyšlení, psi maskovaní v trávě, za stromem, v keři, psi ve hře s dítětem a dítě patlající se v blátě a s klackem v ruce. Tak takové ty fotky i nadále budou. Něco jako " Dobrý den mistře, malujete zámek? Já maluju jenom zámek... jako někteří spisovatelé píší pořád totéž, tak já maluju pořád totéž... dobře, ale co ten sníh? podívejte se mladý muži, já nejsem nikde organizován, takže si můžu malovat co chi a jak chci"
Takže asi tak...
Dnes jsem také přišla na to, že někdy si necháme zcela změnit svůj život něčím, či někým, a přitom nám to nic rozumného nepřináší, což samozřejmě zjistíme až s odstupem. Setrváváme ovšem mnohdy i nadále v pro nás naprosto neuspokojivém stavu jen proto, že stále očekáváme nějakou změnu, nějaký vývoj, něco, co jsme si vysnili, co bychom si přáli aby nastalo, byť jde o pouhé maličkosti, ale co bohužel nikdy nepřijde, protože je to jen setrvalý stav naší mysli, prostě pouze naše ILUZE. Jediná změna, která v tomto okamžiku může nastat, je změna našeho postoje. Změna, která spočívá v tom, že budeme schopni nahlédnout na věci tak, jak se skutečně mají a že budeme schopni převzít budoucí vývoj pevně do svých rukou. Že budeme schopni se správně rozhodnout.

A to byl poslední příspěvek podobného charakteru. Ostatní už se budou věnovat jen pejskům, výstavám, krytí, štěňatům, loužičkám, hovínkám a podobným věcem. A tak to má na stránkách takového zaměření být.