Leden 2012

Nové fotografie

30. ledna 2012 v 0:04 Aktuality
Na Rajče http://zlomu.rajce.idnes.cz/AA_Vanity%2C_Joy_a_Esterka_29.1.2012/ a na Facebook jsem nahrála nové fotografie našich šeltiček (tedy hlavně Vitky) z dnešní mrazivé procházky. Byl to takový zážitek, že do jara nic nového nebude, protože dřív, jak se zdá, nerozmrznu...

Jinak jsem opět horečně vybírala krycí psy pro naše princezny a došla jsem k zajímavému poznatku, totiž že když už objevím ideálního krycího psa je to buďto chovná fena, nebo bydlí v Austrálii (na Novém Zélandu, u Severního pólu, na Sibiři).
Zapomněla jsem se v minulosti také zmínit o tom, že Zdena nechala Aishu vyšetřit ve Slovgenu na CEA a výsledek nás velmi potěšil, protože je CEA NORMAL. Takže Zdeni ještě jednou gratulace a snad by už mohly být zase nějaké fotky, ne? :-)
V pátek jsem byla na návštěvě u Heleny a ještě před hospůdkou jsme si vyšly s Alishou na procházku do Stromovky. Alisha sice (navzdory ročnímu období) nemá chlupy, zato má mocný hlas a o její existenci věděly celé Holešovice. Elda je celkově dost dobrej šílenec, místo mozku má tenisák a jejím jediným životním posláním je vytrvalé řvaní a vybíjení temperamentu na parkuru. Nejsou-li zrovna k její smůle k dispozici ofiko překážky, vezme za vděk i stromy, lavičkami, kandelábry a ostatním městským mobiliářem. Udělala jsem pár fotek mobilem a jediná použitelná se mi zdála tahle, tak aspoň pro ilustraci.

No a to by pro dnešek bylo vše.

Novinky...

24. ledna 2012 v 1:38 Aktuality
... to tedy rozhodně nebudou, protože mám opravdu hodně velký skluz.
Tak tedy po delší odmlce jsem opět zde a Vita nám už mezitím oslavila tříměsíční narozeniny, vyrostla nám holka jak z vody (rovné 4kg). Ovšem v jejím případě by snad bylo trefnější napsat "vyrostla nám holka jak z h...n", totiž větší prase abyste na tom světě pohledali. Začneme tedy trochu nechutně, ale to už je holt život a navíc, tohle téma ke mě přeci jen tak nějak patří, jak si jistě mnozí pamatují, že... takže to zvíře sežere absolutně všechno, kdejakej hnus jí přijde pod čumák, už to do sebe souká a navíc neuvěřitelnou rychlostí, že ani kufr se vám kolikrát nestačí při tom pohledu na ní zvednout. Ona je Vitka tak trochu kopie Esterky, především pokud jde o žrádlo... Esterka bývala sice zhruba o tři vteřiny na misku rychlejší, ale zase mívala své hranice, byť oproti průměru hodně posunuté. Kupříkladu si nepamatuji, že by žrala vlastní výkaly. Ne, že by si Esterka nějak zvlášť odpírala, ale když hovno, tak od spolusmečnice a to ještě hezky za čerstva, teploučké... to Vitě je to tak nějak v zásadě jedno. Bere to jak to běží a leží a na stáří a původ nehledí. Je při tom velice šetřivá a důsledně dbá na to, aby nenechávala zbytky. Občas se jí to všechno do té mordy ani nevejde, což je ovšem dost prekérka, protože tím samozřejmě ztrácí drahocenný čas a hrozí, že byla-li by přistižena, mohla bych jí její gurmánské hody překazit. Pokud tomu tak opravdu je, tedy dojde-li skutečně na tento katastrofický scénář, pak v takových případech je možno shlédnout jednu ze dvou možných scén, záleží na okolnostech a momentální náladě. Buďto běží tryskem štěně, jemuž z huby visí kus hovna a za ním já s mopem (s čímkoli jiným co mi přijde pod ruku), nebo se zhnuseně omezím na suché "udav se tím ty zmetku" a míchám dál rajskou.
Vitka je celkově velmi osobitá a svým temperamentem a komplikovaností celkem slušně zapadá do naší rodiny. Skoro to vypadá, že Pán Bůh to snad nějak řídí, že se mi doma hromadí takovej materiál. Když byla ještě maličká, důrazně jsem jí zakazovala vybíhat schody do patra a následně se z nich kutálet dolů, neboť to - na rozdíl od ní - pokládám za zábavu ne zcela vhodnou pro malá štěňata. I šla jsem na to zprvu psychologicky a povídám jí tedy pod schodama při odchodu do pracovny "zůůůůůstaň tady a ani se vodsaď nehni a nebo se klidně hni, ale mazej zpátky do kuchyně, jistě tam vyšmejdíš nějakej ten drobek a nechcípneš hlady"... Vitka na mě kouká tím svým superchytrým a superchápavým ksichtem jako že "to víš že jó, však na mě se můžeš spolehnout, dyť víš" a stojí... to je ale hodné a chytré štěňátko, říkám si už nahoře a opájejíc se účinností metody a inteligencí tý hroudy chlupů z Vysočiny usedám k PC, když tu najednou... zemětřesení na schodech a kde se vzala tu se vzala, hrouda... tryskem vráží do pracovny kde se však nepřizpůsobuje panujícím podmínkám a povaze povrchu a po igelitových obalech na pracovní sešity formátu Á4 určené pro druhý stupeň ZŠ, jež jsou zákeřně rozházené po zemi, cestuje (již nedobrovolně) směrem k plejstejšnu. Tam však nedorazí, neboť naráží na bariéru z krabic od banánů, sloužících jako bungr. Hrouda poté ještě chvíli dřepí, analyzuje situaci a přemýšlí, jak z toho vybruslí. Pak vsadí na osvědčený způsob a jde se se mnou horečně vítat, něco na způsob "no kde ty ses tady vzala, tebe bych tady nečekala". Na Vitku se zkrátka člověk může spolehnout, přinejmenším na to, že se s ní nebude nudit.
Nebo procházky na vodítku, tak zvaný "městský trénink", to také mnohdy stojí za to...

Já: "Tak Vitko jdeme" hlaholím na celý barák třímajíc v rukách obojek a vodítko.

Ona: "To víš že jo, jdi si sama, prší (fouká)"... dekuje se pod stůl.

Já: "Tak vita, dělej, jdeme" ... šustím pytlíkem od piškotů a rvu si je do kapes.

Ona: "To už je zajímavější, ale prší (fouká), budeš muset přitlačit, v lednici máš salám"

Já: "Tak sakra bude to? ven jdeme, okamžitě pojď sem"

- NIC

Já: jdu pro ní, nebudu se s ní handrkovat i když je to nevýchovné.

- Vycházíme z domu.

Ona: No dobrá no, snad to nějak přežiju... a jéje, tady v té trávě něco leží, nějakej zajímavej blevajz, nakonec to snad bude ještě zábava, ještě že jsem šla... sakra nech mě, já ti dám fuj, takovej výživnej kousek, ty nevíš co je dobrý a vůbec, všechno vždycky zkazíš, já věděla že nemám chodit a taky že nikam nepudu"

- Dřepí, ani se nehne (dělej si se mnou co chceš, ale dobrovolně ani vo cenťák)

Já: "Vituško, pojď jdeme, hele, piškotek, na!"

Ona: "Na to ti kašlu, říkala jsem ti vem ten salám"

Já: "Si tady dřep třeba do rána ty skřete zrzavej, nemysli si, že tě budu vláčet nebo snad nedej bože nosit"... pouštím vodítko a odcházím od ní.

Ona: "Jé, už to na mě zase zkouší, kde že byl ten blevajz, rychle... no vidíš jsem tady, u tebe, ty furt se vším naděláš, stejně bys mě tady nenechala, na to sem moc drahá"

- Pokračujeme v cestě. Situace se tak třikrát opakuje. Přicházíme do města.

Ona: "Jé, hele, hranolka a dokonce i s trochou tatarky..."

Já: "Fúúújjj je tóóó a už tě mám ale vážně dost!"

Ona: "No ty seš ale husa dablovaná a teď už vážně nikam nejdu, tady na tom přechodu si sednu a ani se nehnu, ještě ráda mě poneseš"

Takže tak. Zlatíčko je to. A takových jejích extempore by v tom našem vzájemném soužití bylo...
A fotit? to se jako nedá... foťte něco, co se vám pořád vrhá do objektivu a co je chvíli tady a ve vteřině už zase někde jinde. To se v bytě prostě fakt nedá. A pokud jde o focení venku, za celou dobu, co je Vitka u nás si prakticky nepamatuji den, kdy by nebylo vyloženě hnusně. Ono totiž, zatímco většina z vás si užívá sněhu (některým je z něj už možná i špatně), my tu máme pořád jen vodu a bláto. Nicméně, do konce týdne by snad nějaké nové fotografie být měly.

A na závěr jen v krátkosti k ostatním holkám, které snad dostanou prostor v příštím příspěvku. Tak tedy po dlouhém přemýšlení a úvahách jsem se rozhodla, že první bude kryta Esterka. Štěňata od obou fen najednou odmítám, do toho fakt nejdu, to bych v bytě prostě nezvládla. Navíc bych asi neuměla pro všechna najít tak skvělé páníčky, jako mají ta naše "Áčková". O ženichovi ještě není s určitostí rozhodnuto, do nejužšího výběru postoupili dva, jeden trikolor a jeden merláč. Vítěz konkurzu bude znám zhruba do čtrnácti dnů.
Joy bude kryta Embargem, tam je to jasné (pokud to tedy Olgo stále platí) a to na úplném sklonku léta. Štěňátka by nám pak mohla vyjít jen o trochu později než ta první, tedy by se mohla narodit v listopadu.

Tak to by bylo pro dnešek vše, mějte se hezky.