Září 2011

Posázavská - ohlédnutí a něco navíc

30. září 2011 v 2:04 Aktuality
Bylo to, jak jinak, moc hezké. Opět jsme měli krásné počasí, opět se zúčastnily skvělé šeltičky - tentokrát pouze šeltičky, jen ta účast by mohla být trošičku hojnější. Rozumíte mi dobře? HOJNĚJŠÍ! tak to vemte v potaz a příště koukejte dorazit, nebudu tolerovat žádné výmluvy typu "agi závody kdy jde o přestup do trojek či o postup na MS", návštěvy příbuzných z Austrálie a ani rýmičky a kašlíčky. Z Magdičky koukala skoro hlavička novorozeněte a stejně se poslušně dostavila, takže jaképak copak...
Za zmínku jistě stojí fakt, že tentokrát bylo Grey Mondeo na parkovišti v Pikovicích jako první, což se nestává moc často, abychom někam dorazili s předstihem. Asi v jedenáct deset se přiřítil Blue Focus ve velkém stylu, z něho vylezlo břicho, pak dlouho nic, pak Magda a nakonec několik šeltií, nedalo se to v první chvíli přesně spočítat.

Pak přišla Eva Vondrová s krásnou Sísou...


... následovalo velké očuchávání, povídání a tak, a vyrazilo se...


Procházka probíhala poklidně až na to, že některé šeltie (potom už všechny, i ty, které to nikdy předtím nedělaly) cestou lovily rozjeté cyklisty, což bylo dosti zábavné, obzvláště ve chvíli, kdy jedna z nich, nebudu jmenovat, ale byla to Fujina, visela cyklistovi na nohavici. Jinak jsme celou cestu v podstatě prokecali, že ani na focení nebyl čas. Ale opravdu - nebudete tomu věřit, vlastně jsem ani nefotila, bude z toho jen pár fotek. Na Třebsíně jsme opět dobře poobědvali, statná ridgebačka jednoho z hostů místní restaurace málem poobědvala naše šeltie a bylo to dost hustý i přesto, že jsme byli ubezpečeni, že "ona nic nedělá". A fakt ne, byla to moc hodná holka, poslušná... páníčka sice měla totálně na háku a napadala všechno čtyřnohé, ale jinak hotové zlato. Dál už ale vše probíhalo bez komplikací a újmách na zdraví šeltiček a cyklistů.
Takže procházka moc fajn, ale zlatý hřeb měl teprve přijít před odjezdem, tedy zhruba něco okolo páté hodiny odpoledne...
Bylo krásně, v občerstvovně se zahrádkou u parkoviště byla zrovna nějaká akce, hrála živá hudba, lidé byli v dobré náladě. I usedly jsme s Magdičkou na vyhřátý asfalt u Mondea a popíjely z kelímku cosi, co snad měla být káva, když tu Malý ďábel projevil touhu usednout za volant Magdinýho auta a vyzkoušet blikátka a tak. Bezevšeho, souhlasí Magdička s dobrosrdečností sobě vlastní a snad i s vidinou toho, že bude od toho spratka aspoň na chvíli pokoj a my se konečně uslyšíme, a jala se vyjmout z ledvinky klíče od vozu. Ovšem ouha, v ledvince jsou sice stovky různých granulí a jiných pamlsků, ale bohužel žádné klíče... Magdička se zamyslela, spočítala, kolikrát byla po cestě čůrat a suše konstatovala, že klíče se mohou povalovat buďto někde za keřem na pátém kilometru, na osmém, nebo za keřem na dvanáctém kilometru Posázavské stezky. V takové situaci se nabízela jen jediná možnost, a to zavolat manželovi do Písku, aby se neprodleně dostavil do Pikovic s náhradními klíčemi, že... toto řešení zdálo se býti vcelku logické a zaručeně nejjednodušší, ale vyskytlo se pár drobností, které celou záležitost maličko komplikovaly... tak předně, mobilní telefon se povaloval společně se všemi možnými doklady v kabelčičce na sedačce auta, od něhož jaksi nebyly k mání ty klíče. Další menší komplikací byl fakt, že telefonní číslo na Karla bylo uloženo v onom nedostupném mobilním telefonu, ale nikoliv v Magdiným těhotným mozku, čili nešlo využít dalších mobilních telefonů, jež byly v tom momentu k dispozici. Ovšem situace nebyla ještě zcela ztracena, protože... jaké štěstí, že Magdička ponechala na straně kabelky dostatečně pootevřené okno! :-) a jak se mi hodilo, že vozím v autě leccos, třeba teleskopickou tyč od zlomeného podběráku na ryby, který mi tuhle zlikvidoval jeden amur... i jal se Miloš šťourat tyčí do pootevřeného okénka a svou snahu směřoval na vnitřní stranu dveří, protože kdo to neví, ford (a snad i jiná auta) se dá zevnitř odemknout a zamknout úderem do bočních dveří. Po chvíli usilovného šťourání, jazýček ven, se však zadařilo a automobil se konečně odemknul. Pro Magdičku to byl ovšem oprávněně úspěch pouze dílčí a už sondovala, kdo že z přítomných si umí pohrát s drátkama tak, aby bylo vozidlo schopné i nastartovat... protože se v tu chvíli nikdo takový nehlásil, použila tedy mobilní telefon, aby přivolala Karla z Písku. Jenže Karel jaksi nebyl na příjmu. Zatímco Magdička byla stále, a to i v této situaci, free a happy, mě tak trochu přepadaly chmury při představě, že právě 36 týdnů těhotná Magda tráví noc na parkovišti v Pikovicích. A tak tam tak postáváme, Magda sem tam zkouší znovu vytáčet číslo manžela, když tu najednou, kde se vzala tu se vzala... paní z té občerstvovny... a jestli prý "náhodou" nepostrádáme klíče od auta. A na to my že jo, že tak trochu postrádáme. A na to ona že fajn, že zůstaly v zámku auta, takže prý auto zamkli a klíče vzali do úschovy... tak co byste na to řekli? Já asi toto:
- dobří lidé mezi námi stále jsou...
- odborné hypotézy nelžou, těhotné ženy jsou zvýšeně roztržité...
- nikdy nevíte, co vás potká...
- nechvalte dne před večerem...
- nezdolným a nenapravitelným optimistům, jako je Magda, se krizové situace vyvíjejí lépe...
- neházejte flintu do žita
- s úsměvem jde všechno líp
- konec dobrý, všechno dobré
- pojďte příště s námi, nudit se nebudete...
A Magda je nezmar, páč se jí to natolik zalíbilo, že ještě v nastartovaném autě stále zkoušela volat Karla, že ztratila klíče, jako že "co von na to" abych to tam mohla napsat :-)
Více fotografií na mém Rajčeti koncem týdne...



Tak to bychom měli v krátkosti k Posázavské a pojďme se vrátit k některým dalším záležitostem...



V jednom z předchozích příspěvků jsem psala o tom, jak se naše Aisha zúčastnila dvoudenní mezinárodní výstavy v Bratislavě a také speciální výstavy v Prešově. V době "uzávěrky" článku jsem ještě neměla informace o průběhu a výsledku MVP v Prešově, ale Zdena o tom následně referovala v komentářích, a posléze podrobněji zprávou na FB, tak jen zkopíruji její následný popis situace z FB
"Včera na klubovke VD4, skoro nás diskvalifikovali (popíšem mailom) - zase sa metala na stole, šmykla sa na papieroch, zletela zo stola a nemohla stúpiť na nohu. Ale posudok má pekný, dokonca by som povedala milý - pekná malá sučka, dostatočná veľkosť, trošku jemná kostra, dobre tvarovaná hlava, plochá lebka, oči by mali byť viac mandlové, správne nasadené uši, pekný krk, dostatočné uhlenie, dostatočná substancia tela, pekná horná línia, škoda, že je trošku hanblivá (asi by som to nazvala inak), kvôli tomu spadla zo stola a je trošku zranená, je to škoda, lebo je to jej prvá skúsenosť (aspoň vidíš, že naše predvedenie sa nezlepšilo), ale má krásny temperament mimo kruhu (Aisha lietala okolo kruhu, to si dosť užívala a aportovala o dušu loptičku), krásna srsť, dúfa, že sa skoro uzdraví. Milý posudok"

a k tomuto tématu přidávám také dvě fotografie z MVP v Bratislavě, které pořídila Katka Šušlíková, a jež zde s jejím laskavým svolením také prezentuji:

Na fotografii v pravo Zdena s Aishou v kruhu společně s Verčou Habrovou, mojí spolujedlicí z Ratmírova a její krásnou Dájenkou...
(nikdy nevím, jak to bude ve finále vypadat, takže prostě ta fotka, kde Aisha není sama, nemusí být zrovna vpravo, může být absolutně kdekoliv a popis k ní zase někde úplně jinde)



No a na (skoro) závěr něco k prevenci kolorektálního karcinomu. Předesílám, že toto téma se ani za mák nebude týkat psů a že ti čtenáři, kteří jsou poněkud citlivější, by v tomto okamžiku měli upustit od dalšího čtení. A upozorňuji také, že to bude... ehmmm... dost intimní... ale co bych neudělala pro prevenci a záchranu života druhých, že...

Už jsou tu jen ti otrlí? tož dobrá, jedeme dál...

Tak tedy, probíhaly u nás v práci tzv. "Dny zdraví", což je cyklus akcí v rámci jednoho projektu a já měla tu čest nejen tyto akce fotit, ale i se jich aktivně zúčastnit a využít je. Takže jsem si při té příležitosti nechala změřit cholesterol s krásným výsledkem 4,2, jako kuřák jsem si nechala změřit hodnoty vydechovaného oxidu uhelnatého s otřesným a neměřitelným výsledkem kdesi vysoko nad horní hranici stupnice a také se nechat vyšetřit na tzv. okultní krvácení do stolice. No, co si budeme povídat, čtyřicítka se mi blíží mílovými kroky... navíc jsem měla k dispozici celkem alarmující výsledky z dosavadního sběru, kdy ze zhruba 60 ti vzorků jich bylo téměř dvacet pozitivních a to vesměs od mladých lidí... takže jsem se rozhodla, že to taky prubnu. Protože jsem nikdy podobné vyšetření neabsolvovala a jediné, co se mi v tom smyslu vybavuje, je osvětový televizní spot pana Bartošky, pana Suchého a paní Kubišové o tom, že to nebolí, jen se vám to může trochu "eklovat", požádala jsem o radu kolegyni, která už toto vyšetření dvakrát absolvovala. Dostalo se mi vodopádu "dobrých rad" doprovázených veselým úsměvem přesně tak, jak je pro L.U. typické... tak tedy se mi dostalo doporučení použít k tomuto účelu vhodnou misku... nejlépe takovou tu plastovou, svačinovou... tuto misku poctivě vystlat kuchyňskými utěrkami, eventuálně toaletním papírem... no a do takto vybavené nádoby provést defekaci a následně vlastní odběr... hmmm.... že prej se to pak elegantně vyklopí do klosetu a miska je pak v pohodě připravena k servírování ovoce a tak... :-)

nalezla jsem tedy vhodnou nádobu, vystlala jí dle dobrých rad papírem a dále postupovala dle obdržených pokynů... jenže mi to kurva ňák nešlo (sorry)... prostě když přišlo na rozhodný okamžik, nějak se to záhadně zaseklo, ačkoliv to zpočátku vypadalo celkem nadějně... přeci jen, situace byla poněkud neobvyklá a k takto důležitému úkonu potřebujeme všichni klid a jakousi "zajetou stuaci", že... takže jsem řešila prekérní situaci, co v tom momentu dělat... tak nějak "napůl", ani v misce, ani v klosetu, že... trochu k vzteku a jaksi s pocitem bezvýchodnosti "co s tím"... jsem se nakonec soustředila na svého vyššího šéfa a jak bych mu asi tak nejlépe vyjádřila svojí náklonnost a světe div se, najednou to bylo, ani by člověk nemrknul... tak nic, to si z toho dělám srandu a celé to je takové pitomé, ale fakt je ten, že třeba já jsem měla výsledek negativní... ale fakt, že téměř třicet procent ze všech doposud odebraných vzorků bylo pozitivních, je znepokujující... takže:
Je to blééé, ale užijete si při tom i legraci a především - můžete si zachránit život...

Tak se mějte všichni moc hezky


Posázavská stezka

19. září 2011 v 0:31 Aktuality
Příští sobotu, tedy 24.9.2011, se vydáme s našimi šeltičkami opět na procházku po Posázavské stezce. Stejně jako minule i tentokrát je výchozí bod na parkovišti v Pikovicích a i trasa zůstává stejná, tedy končíme opět v Pikovicích u mostu. Přislíbená účast se nám oproti květnu maličko navýšila, ale budeme moc rádi, pokud se k nám přidají ještě další výletníci a podotýkám, že vítáme i jiná plemena!
Sraz tedy opět v 11.00 hod. v Pikovicích u mostu (Loc: 49°52'40.828"N, 14°25'41.255"E), resp. na parkovišti, zde na mapě bod č.3.
http://www.mapy.cz/s/2lZI





Není všechno zlato, co se třpytí...

18. září 2011 v 2:07 Aktuality
... jsem se dočetla na FB a vskutku, je to pravda pravdoucí. Ale to nic, to až někdy příště.
Dneska začnu velmi vážně a filosoficky. Nakonec, mám z toho dva semestry, tak coby ne, že... pro ty, co filosofii nestudovali, to vypadá asi nějak takto...
... stane se, že se musíte rozhodnout mezi dvěma možnostmi, jež zcela jistě nějakým způsobem ovlivní váš život... jsou situace, kdy nad tím nepřemýšlíte, kdy máte zcela jasno, kdy existuje jen jedna alternativa... jsou ale i situace, kdy váháte, kdy obě možnosti rozhodnutí jsou dobré, jen každé pro někoho jiného, případně se míra dobra vzájemně prolíná... otázka zní - je možné vzdát se dobrovolně něčeho, co milujete, co je dobré a krásné pro vás, ve prospěch dobra někoho, či něčeho jiného? Otázka se ještě komplikuje po úvaze, že ve své podstatě je pro vás to, co byste případně ztratili, svým způsobem nahraditelné, kdežto pro toho, kdo by získal, je to jediná možnost, jak získat alespoň z části zpět to, co ve skutečnosti navždy, definitivně a bez náhrady ztratil. Není to jednoduché rozhodování a chce to svůj čas. Nejsem z těch, kteří se rozhodují pod vlivem emocí. Nejsem ale ani z těch, kteří svá rozhodování podřizují výhradně rozumu. Pere se to ve mě fest, každou chvilku je jazýček na pomyslných vahách na jiné straně a já nevím. Nic z toho, co jsem doposavad vyřkla a co jsem učinila nemá vůbec nic společného s tím, jak se nakonec rozhodnu, protože slova jsou jen slova a skutečnost je jiná.
V mém současném životě se vykytly právě dvě takové situace, jsouc si dosti podobné, kdy je potřeba se rozhodnout. První z nich se týká mých pejsků, druhá mého soukromého života. Zcela rozumět budou jen "zasvěcení", ale proces poučení je všeobecně platný. O tom, jak jsem se rozhodla v té první, pejskařské záležitosti, se dozvíte v některém z dalších příspěvků. O tom, jak v té soukromé, se zasvěcení dozví jiným vhodným způsobem.
Tak, jste z toho prd moudří, co? nevadí, však ono se to všechno pak nějak vysvětlí.

Ve fotogalerii na Rajčeti je pár fotografií našich šeltiček ze 16. září. Jsou tam hlavně prdelky, ksichtíky a tak. Nic nového, všechno jak přes kopírák, včetně prostředí, ale mě se to líbí, já, když to mám pak pohromadě, vidím i rozdíly :-)

Nějaké doplňky...

11. září 2011 v 2:58 Aktuality
... k předchozím příspěvkům...
Tak předně jsem dlužna informaci o tom, že naše (Zdenina) nebo jinak Zdenina (naše) Aisha
se v srpnu zúčastnila dvoudenní mezinárodní výstavy v Bratislavě a dopadla takto (dovolím si uvozovkat komentáře):
Sobota 20.8.2011
" 10. mesiacna, velmi rezervovaná mladá sučka, s peknou hlavou a vyrazom, tmave oci, dobre nesene usi (Zdeni, Orbitky, nebo Winterfreshky?), velmi dobre stavene telo, front by mala byt lepsia a mal by byt trenovany pohyb (cval s vodítkem v hubě jim nepřišel dost dobrý?), VELMI DOBRÁ 2"
Neděle 21.8.2011
" Vyhovujice rozmery, typicka hlava, pekne oci + hor., dol. linia, kostra + koncatiny, trochu plzne, nervozna v kruhu, VÝBORNÁ 3"

Můj postřeh - rozhodčí v neděli byl lepší... :-)

A zdena k sobotní výstavě píše:
"Na výstave sme boli so šeltiami asi jediní zo Slovenska, inak len česi a poliaci, nejakí francúzi. Presne neviem, lebo som sa snažila kruhu vyhýbať až do okamihu nášho nástupu, aby som sa nestresovala. Obzrela som si len jednu skupinku a rozhodcu, aby som vedela, ako vyzerá a čo od vystavujúcich chce a zdrhla som. V podstate som z pudu sebazáchovy ani nejako neanalyzovala konkurenciu, viem len, že s nami v kruhu bola 1. deň 1 bluemerle a druhý deň k nej pribudla druhá bluemerle (boli staršie ako Aisha a myslím, že obe z Čiech - katalóg som darovala jednému pánovi po výstave, tak to ani neviem dohľadať).
Výstava bola vonku na dostihovej dráhe, čo bolo super, psi sa mohli vybehať a nebola tam nuda. Aishi to veľmi nepomohlo, lebo sa neunavila ani trochu, skôr bola z celej tej atmosféry excitovaná.
Fotky z výstavy žiaľ nemám, nemal ich kto urobiť. Prvý deň, keď stál Adam pri kruhu, sa Aisha po ňom stále obzerala a ja som hystericky mávala, aby zmizol. Druhý deň radšej ani nešiel ku kruhu, aj tak ho hľadala. Čo sa týka predvedenia - tentokrát lepšie, nevešala sa po vodítku. V stoji vydržala stáť iba chvíľu, takže bolo na šikovnosti a postrehu rozhodcov, aby si ju stihli obzrieť a popísať. Na stole bol iný cirkus. Pusu som jej pre istotu otvárala ja, nechala si pozrieť zuby max. na 2 sekundy, za ktoré samozrejme rozhodcovia nemohli nič vidieť a uznala, že to by im malo stačiť. Keď ju chceli prehmatať, nalepila sa na mňa, tak som nevedela, či rozhodca prehmatáva Aishu alebo mňa. Potom sa začala metať ako úhor, mala som problém udržať ju na stole. Spomenula som si na Tvoj popis Aishi v sekcii receptov na šteňatá - kus mäsa, pri ktorom musíte dávať pozor, aby Vám neušlo z lopára (teda takto si to presne nenapísala, ale niečo v tom zmysle, nechce sa mi to hľadať :o) Zmierila som sa s tým, že nás diskvalifikujú. Buď sme mali šťastie alebo si rozhodcovia povedali, že sú to len prechodné výstupy nevybláznenej puberťáčky a dali nám celkom pekné posudky. Na tých zuboch a prehmataní budem musieť pracovať, ale bude to fuška."

Aisha byla přihlášená i na včerejší speciální výstavu v Prešově, ale výsledek ještě neznám. Přesto, ať se zúčastnily nebo ne, moc děkuji Zdeně za prezentaci a aktivity s Aishou...

Pokud jde o krytí naší Joy...
byla jsem v jednu chvíli rozhodnuta jet teď do Bratislavy za Barim, ale nějak jsem to propásla, asi podvědomě schválně, a tak vhodný okamžik je pryč. Štěňátka tedy letos nebudou. Myslím si ale, že na jaře jim u nás bude mnohem lépe. Nebudu je rozmazlovat u krbu, nýbrž budou mít spratci hezky sparťanskou výchovu v terénu, což znamená, že se již v raném věku vykoupou v zahradním jezírku, proženou králíky na poli a vůbec budou přírodně vedeni (jak jinak u nás), poněvadž v květnu a v červnu bude co? v květnu a v červnu bude příjemně a ne -18°C... plánovaný otec zůstává stejný, tedy jím bude Embargo z Ďáblovy studánky

Ve fotogalerii jsou konečně slíbené fotografie z výletu do Českého Švýcarska, ale nečekejte od nich zázraky...

Nové fotky jsou také v adresáři s naprosto originálním názvem " 1.9.2011", kde je mix fotografií z prvního školního dne našeho Kubíka a odpolední vycházky s háravkama, které ještě nebyly úplně v nejlepším...
http://zlomu.rajce.idnes.cz/1.9.2011/ ... je to opravdu jen pár fotografií. Je to fakt blbý, že je to takhle v adresářích po dnech, ale tím, jak jsem přišla o původní počítač a mám nový, tak se změnila původní adresářová struktura a Rajče mi to z nového umístění nebere, takže už nemůžu přidávat do původních fotoalb, tedy zvlášť k Arianě, k Joy, k Esterce atd...
A prosím vás, takové ty fotky, jako Kubík první den ve škole a podobné, ono je to hlavně pro ty babičky a tetičky, to víte, v dnešní uspěchané době, nebejt toho netu, tak voni ani nevědí, jak ta děcka vypadají... takže vy pejskaři to klidně proklikejte až na ty chlupy, já se zlobit nebudu. Až budu mít více času ( asi nikdy) vymyslím nějaký nový systém v té fotogalerii.

Ještě se vrátím k výstavám... byla jsem tak troufalá, že jsem naší Joy přihlásila na Budějovickou mezinárodku do třídy šampionů... nemám žádné ambice s tou slípkou vypelichanou, ale mám tam jinou, velmi důležitou, misi - předvést našeho (Randákovic) Ashleyho ve třídě mladých, sem to slíbila...
... to bude zážitek, s frackem nevycválaným, volnosti z Lipenské přehradní nádrže uvyklým... už teď nemohu dospat. No, takže naše Joy se předvede v Budějovicích ve třídě šampiónů a Ashley ve třídě mladých.

A co jinak u psů nového? tak, Esterka hárá, Joy hárá, Ariana hárá, Jessy hárá... co vám budu povídat... užívají si to holky naplno, každou chvilku nějaká s nějakou, však to mnozí znáte... ty hrátky... copak ta prťata spolu, to ještě jde, ale když se rohodne Arča, že obskočí nějakou tu malou škebli, jde do tuhého :-) se divím, že jsou ještě celé...

Včera byla sobota a tak jsem se věnovala čemu? no hádejte... ano, úklidu. Nebudu už nic podrobně rozebírat, bo to je furt to samé, jen zmíním pár drobností. Totiž jsem vymyslela nové Marphyho zákony:
" Poté, co vyperete a pověsíte v minimu naplněnou pračku bílých ponožek, naleznete dalších šest párů na místech, kde jste je předtím nehledali"
" Poté, co vyperete pračku s tmavým oblečením, zjistíte, že pod dětskými postelemi a v dalších zákoutích se povalují věci, které jste jim v pondělí chtěli přichystat do školy"
" Upečete-li koláč až poté, co máte naklizený dům, vyskytuje se drobenka na podlaze naprosto všude"

Jinak je to jak s kočkama, kdo je máte, jistě to znáte... totiž kočce, když vyčistíte hajzlík, tak první, co ta mrcha udělá je, že to jde hned vozkoušet... jestli jste to jako vyčistili pořádně, jestli se do toho dá nějak obstojně kálet... dá si na tom záležet, sviňa, kočkolit při tom lítá metry daleko...
tak takhle to je s mužskýma, když po tejdnu, co se dřete v práci, že na oči nevidíte, věnujete víkend úklidu baráku... s koláčkem se zásadně cestuje po bytě, nejlépe vzít obývák i halu jedním šmahem, netřeba přitom používat talířku, v kredenci je jich přeci jen pětadvacet... vanička - taky, je moc čistá, tedy je třeba jí trochu napěnovat směsí škáry z fotbalového hřiště a Palmolajfu... na každé loknutí Kofoly je třeba vzíti čistou sklenici a tu posléze kdesi zanechat... a tak dále... to je frmol, v tom snad musí býti skrytý nějaký princip... že maximálně druhý den již není vidět, že se v prostorách uklízelo...
Do toho ty kočky... jakmile doluxujete, zjeví se náhle v rozverné náladě a začnou se vzájemně laškovně škubat. Kočky jsou vůbec fajn, naši kocouři obzvlášť... včerejší noc například trávil Miloš tím, že honil zmetka Oskara po baráku, protože na něj ve tři ráno přišla chuť škrábat na dveře do zahrady a rvát koberec... Oskar, to je vůbec řízek.
Když jsme byli před nedávnem na výletě v Loučeni, zakoupil náš dospívající synek své milé perníkové srdíčko s nápisem "Miluji tě" a ponechal jej neprozřetelně na stole v jídelně. No a Oskar mu jej ožral i s obalem, stejně jako mě dnes mražené kuřecí čtvrtky... a stejně si z něj udělám ledvinku, ze zmetka jednoho chlupatýho, bílýho...

Facebook je nej...

7. září 2011 v 1:12 Aktuality
Facebook je super, dostala jsem dneska strašně moc blahopřání k narozeninám, dokonce i takovéto:

Debbie Morgan přidal(a) příspěvek na vaši Zeď.
"HAPPY BIRTHDAY FROM COLORADO U.S.A."

To je náhodou super, uvážíte - li, že vám nepopřeje ani vlastní bratr z Libně... jo, šeltičkáři, to je parta, "Amerika neamerika"...

Slíbila jsem v předchozím článku, že budou nějaké fotky z výletů. Takže jako jo. Z Adršpachu mám hotovo, páč se mi ty fotky líbily, z Hřenska ještě ne, protože se mi nelíbí... v Hřensku bylo skoro všechno až na výjimky takové divné zelené, část fotky ve stínu, část fotky na slunci, takže vždycky polovina fotky podexponovaná, druhá přepálená a výsledek, protože neumím fotit, - děs... to málo, co ujde, bych mohla mít snad zítra večer. Fotky z Ádru, jak říká Petra (Adršpachu) zde - http://zlomu.rajce.idnes.cz/Adrspach_zari_2011/
Kdybyste tam snad hledali někde nějakého psa, třeba šeltii, nebo hovawarta, tak marně, protože koketujou se sousedovic vořechem, jsouc v nejlepším. Háravky mají také nějaké nové fotky, ale ty jsou v pořadí.
Výlety byly nádherný, aby taky ne, jsem je vymyslela já a všichni mi za to byli vděční, hlavně za ten do Hřenska. Nejvíc ovací jsem sklidila, když jsme se ve třičtvrtě na šest večer doplahočili na Pravčickou bránu, žízniví a hladoví a Sokolí oko, majíc ofociálně otevřeno do 18.00 hod. už bylo nedobytně zavřeno.
I tak jsem trvala na výstupu až na samý vrchol a to jste měli vidět ty kyselý ksichtíky.
Když jsme pak zhruba v 18.30 opouštěli areál Pravčické brány bylo zamčeno a nemohli jsme se tam odtamtud dostat. To bylo moc fajn, protože zpátky do Hřenska to bylo ještě zhruba 5 kilometrů lesem a jak známo, koncem srpna už se celkem brzy stmívá. Naštěstí jsme v tom nebyli sami, nýbrž nás bylo asi dvacet, takže jsme se tak nějak vzájemně povzbuzovali, Češi i Němci navzájem. A jako Němců tam bylo dost. Signál pro MT tam nebyl žádný, a když byl, tak jako " Vítejte v Německu"... Celkově docela fuška, chcete - li to projít za jediný den, celý okruh poctivě projito zhruba 20km... Doporučuji alespoň víkend a pak si to užijete, je tam krásně. Výprava společně se psy a hyperaktivními dětmi jen pro dosti otrlé typu Magdy Dubovské - Bílkové, protože terén, obzvláště ve druhé polovině dost "na těsno", stezky úzké, krkolomné a srázy velmi příkré, hluboké... do soutěsek se psy jen se štěstím, s více psy spíše ne.
To do Adršpachu jsme po těch zkušenostech vyrazili o něco dříve, abychom se vyhnuli stresu a mohli si to náležitě užít. Celkem jsem si to užili, ne tak náš pubertální syn. Ne, že by se mu tam nelíbilo, bylo to celkem pěkné a hlavně kratší a méně náročné, takže "lepší než ve Hřensku", ale... považte ten trapas, když jsme vytáhli z batohů chleba s uherákem... " vy to snad tady budete jíst?" "to nestačí, že má fotr ponožky nad kotníky v teniskách, vy se ještě budete cpát doma připravenou stravou, když u vchodu (u východu) je tolik občerstvoven s Langošema, Gyrosem, párkama, Colou a kdo ví čím ještě????...
Jinak Poláků jak vos tam... netajím se tím, že nemám Poláky ráda. Mám k tomu své důvody, jež mají kořeny v historii mého života. Tady jsem se přesvědčila o tom, že není důvod na ně nějak zásadně měnit názor. Většina z nich se chová jako hovádka.
Takže, pokud nemáte nějaký zásadní odpor k Polákům, pubertální děcka, ponožky nad kotníky a domácí svačiny, doporučuji výlet do Adršpachu z celého srdce, protože tam je opravdu nádherně. Se psy nebudete mít problém, pokud bude mít každý košík alespoň u vstupu a samozřejmě máte-li jich víc, pak počítejte s menšími problémy na loďce. Jinak hurá do toho, my jsme nestihli tu teplickou část, tu plánujeme ještě teď v září, pokud bude přát počasí a tentokrát i s čubinama. Kdyby se snad někdo chtěl přidat, budeme rádi, napiště na mail a počítejte s tím, že tam bude i cesta vláčkem...

Jinak podzimní procházka se šeltičkami - Helena navrhuje změnu z Posázavské na výlet na Říp, musí se to ještě prodiskutovat, Posázavská má své výhody jednak v zeměpisném položení a jednak v té volnosti pro psy, Podřipská zase v originálnosti... piště svoje názory, návrhy...