Bylo to, jak jinak, moc hezké. Opět jsme měli krásné počasí, opět se zúčastnily skvělé šeltičky - tentokrát pouze šeltičky, jen ta účast by mohla být trošičku hojnější. Rozumíte mi dobře? HOJNĚJŠÍ! tak to vemte v potaz a příště koukejte dorazit, nebudu tolerovat žádné výmluvy typu "agi závody kdy jde o přestup do trojek či o postup na MS", návštěvy příbuzných z Austrálie a ani rýmičky a kašlíčky. Z Magdičky koukala skoro hlavička novorozeněte a stejně se poslušně dostavila, takže jaképak copak...
Za zmínku jistě stojí fakt, že tentokrát bylo Grey Mondeo na parkovišti v Pikovicích jako první, což se nestává moc často, abychom někam dorazili s předstihem. Asi v jedenáct deset se přiřítil Blue Focus ve velkém stylu, z něho vylezlo břicho, pak dlouho nic, pak Magda a nakonec několik šeltií, nedalo se to v první chvíli přesně spočítat.
Pak přišla Eva Vondrová s krásnou Sísou...
... následovalo velké očuchávání, povídání a tak, a vyrazilo se...
Procházka probíhala poklidně až na to, že některé šeltie (potom už všechny, i ty, které to nikdy předtím nedělaly) cestou lovily rozjeté cyklisty, což bylo dosti zábavné, obzvláště ve chvíli, kdy jedna z nich, nebudu jmenovat, ale byla to Fujina, visela cyklistovi na nohavici. Jinak jsme celou cestu v podstatě prokecali, že ani na focení nebyl čas. Ale opravdu - nebudete tomu věřit, vlastně jsem ani nefotila, bude z toho jen pár fotek. Na Třebsíně jsme opět dobře poobědvali, statná ridgebačka jednoho z hostů místní restaurace málem poobědvala naše šeltie a bylo to dost hustý i přesto, že jsme byli ubezpečeni, že "ona nic nedělá". A fakt ne, byla to moc hodná holka, poslušná... páníčka sice měla totálně na háku a napadala všechno čtyřnohé, ale jinak hotové zlato. Dál už ale vše probíhalo bez komplikací a újmách na zdraví šeltiček a cyklistů.
Takže procházka moc fajn, ale zlatý hřeb měl teprve přijít před odjezdem, tedy zhruba něco okolo páté hodiny odpoledne...
Bylo krásně, v občerstvovně se zahrádkou u parkoviště byla zrovna nějaká akce, hrála živá hudba, lidé byli v dobré náladě. I usedly jsme s Magdičkou na vyhřátý asfalt u Mondea a popíjely z kelímku cosi, co snad měla být káva, když tu Malý ďábel projevil touhu usednout za volant Magdinýho auta a vyzkoušet blikátka a tak. Bezevšeho, souhlasí Magdička s dobrosrdečností sobě vlastní a snad i s vidinou toho, že bude od toho spratka aspoň na chvíli pokoj a my se konečně uslyšíme, a jala se vyjmout z ledvinky klíče od vozu. Ovšem ouha, v ledvince jsou sice stovky různých granulí a jiných pamlsků, ale bohužel žádné klíče... Magdička se zamyslela, spočítala, kolikrát byla po cestě čůrat a suše konstatovala, že klíče se mohou povalovat buďto někde za keřem na pátém kilometru, na osmém, nebo za keřem na dvanáctém kilometru Posázavské stezky. V takové situaci se nabízela jen jediná možnost, a to zavolat manželovi do Písku, aby se neprodleně dostavil do Pikovic s náhradními klíčemi, že... toto řešení zdálo se býti vcelku logické a zaručeně nejjednodušší, ale vyskytlo se pár drobností, které celou záležitost maličko komplikovaly... tak předně, mobilní telefon se povaloval společně se všemi možnými doklady v kabelčičce na sedačce auta, od něhož jaksi nebyly k mání ty klíče. Další menší komplikací byl fakt, že telefonní číslo na Karla bylo uloženo v onom nedostupném mobilním telefonu, ale nikoliv v Magdiným těhotným mozku, čili nešlo využít dalších mobilních telefonů, jež byly v tom momentu k dispozici. Ovšem situace nebyla ještě zcela ztracena, protože... jaké štěstí, že Magdička ponechala na straně kabelky dostatečně pootevřené okno! :-) a jak se mi hodilo, že vozím v autě leccos, třeba teleskopickou tyč od zlomeného podběráku na ryby, který mi tuhle zlikvidoval jeden amur... i jal se Miloš šťourat tyčí do pootevřeného okénka a svou snahu směřoval na vnitřní stranu dveří, protože kdo to neví, ford (a snad i jiná auta) se dá zevnitř odemknout a zamknout úderem do bočních dveří. Po chvíli usilovného šťourání, jazýček ven, se však zadařilo a automobil se konečně odemknul. Pro Magdičku to byl ovšem oprávněně úspěch pouze dílčí a už sondovala, kdo že z přítomných si umí pohrát s drátkama tak, aby bylo vozidlo schopné i nastartovat... protože se v tu chvíli nikdo takový nehlásil, použila tedy mobilní telefon, aby přivolala Karla z Písku. Jenže Karel jaksi nebyl na příjmu. Zatímco Magdička byla stále, a to i v této situaci, free a happy, mě tak trochu přepadaly chmury při představě, že právě 36 týdnů těhotná Magda tráví noc na parkovišti v Pikovicích. A tak tam tak postáváme, Magda sem tam zkouší znovu vytáčet číslo manžela, když tu najednou, kde se vzala tu se vzala... paní z té občerstvovny... a jestli prý "náhodou" nepostrádáme klíče od auta. A na to my že jo, že tak trochu postrádáme. A na to ona že fajn, že zůstaly v zámku auta, takže prý auto zamkli a klíče vzali do úschovy... tak co byste na to řekli? Já asi toto:
- dobří lidé mezi námi stále jsou...
- odborné hypotézy nelžou, těhotné ženy jsou zvýšeně roztržité...
- nikdy nevíte, co vás potká...
- nechvalte dne před večerem...
- nezdolným a nenapravitelným optimistům, jako je Magda, se krizové situace vyvíjejí lépe...
- neházejte flintu do žita
- s úsměvem jde všechno líp
- konec dobrý, všechno dobré
- pojďte příště s námi, nudit se nebudete...
A Magda je nezmar, páč se jí to natolik zalíbilo, že ještě v nastartovaném autě stále zkoušela volat Karla, že ztratila klíče, jako že "co von na to" abych to tam mohla napsat :-)
Více fotografií na mém Rajčeti koncem týdne...
Tak to bychom měli v krátkosti k Posázavské a pojďme se vrátit k některým dalším záležitostem...
V jednom z předchozích příspěvků jsem psala o tom, jak se naše Aisha zúčastnila dvoudenní mezinárodní výstavy v Bratislavě a také speciální výstavy v Prešově. V době "uzávěrky" článku jsem ještě neměla informace o průběhu a výsledku MVP v Prešově, ale Zdena o tom následně referovala v komentářích, a posléze podrobněji zprávou na FB, tak jen zkopíruji její následný popis situace z FB
"Včera na klubovke VD4, skoro nás diskvalifikovali (popíšem mailom) - zase sa metala na stole, šmykla sa na papieroch, zletela zo stola a nemohla stúpiť na nohu. Ale posudok má pekný, dokonca by som povedala milý - pekná malá sučka, dostatočná veľkosť, trošku jemná kostra, dobre tvarovaná hlava, plochá lebka, oči by mali byť viac mandlové, správne nasadené uši, pekný krk, dostatočné uhlenie, dostatočná substancia tela, pekná horná línia, škoda, že je trošku hanblivá (asi by som to nazvala inak), kvôli tomu spadla zo stola a je trošku zranená, je to škoda, lebo je to jej prvá skúsenosť (aspoň vidíš, že naše predvedenie sa nezlepšilo), ale má krásny temperament mimo kruhu (Aisha lietala okolo kruhu, to si dosť užívala a aportovala o dušu loptičku), krásna srsť, dúfa, že sa skoro uzdraví. Milý posudok"
a k tomuto tématu přidávám také dvě fotografie z MVP v Bratislavě, které pořídila Katka Šušlíková, a jež zde s jejím laskavým svolením také prezentuji:
Na fotografii v pravo Zdena s Aishou v kruhu společně s Verčou Habrovou, mojí spolujedlicí z Ratmírova a její krásnou Dájenkou...
(nikdy nevím, jak to bude ve finále vypadat, takže prostě ta fotka, kde Aisha není sama, nemusí být zrovna vpravo, může být absolutně kdekoliv a popis k ní zase někde úplně jinde)
No a na (skoro) závěr něco k prevenci kolorektálního karcinomu. Předesílám, že toto téma se ani za mák nebude týkat psů a že ti čtenáři, kteří jsou poněkud citlivější, by v tomto okamžiku měli upustit od dalšího čtení. A upozorňuji také, že to bude... ehmmm... dost intimní... ale co bych neudělala pro prevenci a záchranu života druhých, že...
Už jsou tu jen ti otrlí? tož dobrá, jedeme dál...
Tak tedy, probíhaly u nás v práci tzv. "Dny zdraví", což je cyklus akcí v rámci jednoho projektu a já měla tu čest nejen tyto akce fotit, ale i se jich aktivně zúčastnit a využít je. Takže jsem si při té příležitosti nechala změřit cholesterol s krásným výsledkem 4,2, jako kuřák jsem si nechala změřit hodnoty vydechovaného oxidu uhelnatého s otřesným a neměřitelným výsledkem kdesi vysoko nad horní hranici stupnice a také se nechat vyšetřit na tzv. okultní krvácení do stolice. No, co si budeme povídat, čtyřicítka se mi blíží mílovými kroky... navíc jsem měla k dispozici celkem alarmující výsledky z dosavadního sběru, kdy ze zhruba 60 ti vzorků jich bylo téměř dvacet pozitivních a to vesměs od mladých lidí... takže jsem se rozhodla, že to taky prubnu. Protože jsem nikdy podobné vyšetření neabsolvovala a jediné, co se mi v tom smyslu vybavuje, je osvětový televizní spot pana Bartošky, pana Suchého a paní Kubišové o tom, že to nebolí, jen se vám to může trochu "eklovat", požádala jsem o radu kolegyni, která už toto vyšetření dvakrát absolvovala. Dostalo se mi vodopádu "dobrých rad" doprovázených veselým úsměvem přesně tak, jak je pro L.U. typické... tak tedy se mi dostalo doporučení použít k tomuto účelu vhodnou misku... nejlépe takovou tu plastovou, svačinovou... tuto misku poctivě vystlat kuchyňskými utěrkami, eventuálně toaletním papírem... no a do takto vybavené nádoby provést defekaci a následně vlastní odběr... hmmm.... že prej se to pak elegantně vyklopí do klosetu a miska je pak v pohodě připravena k servírování ovoce a tak... :-)
nalezla jsem tedy vhodnou nádobu, vystlala jí dle dobrých rad papírem a dále postupovala dle obdržených pokynů... jenže mi to kurva ňák nešlo (sorry)... prostě když přišlo na rozhodný okamžik, nějak se to záhadně zaseklo, ačkoliv to zpočátku vypadalo celkem nadějně... přeci jen, situace byla poněkud neobvyklá a k takto důležitému úkonu potřebujeme všichni klid a jakousi "zajetou stuaci", že... takže jsem řešila prekérní situaci, co v tom momentu dělat... tak nějak "napůl", ani v misce, ani v klosetu, že... trochu k vzteku a jaksi s pocitem bezvýchodnosti "co s tím"... jsem se nakonec soustředila na svého vyššího šéfa a jak bych mu asi tak nejlépe vyjádřila svojí náklonnost a světe div se, najednou to bylo, ani by člověk nemrknul... tak nic, to si z toho dělám srandu a celé to je takové pitomé, ale fakt je ten, že třeba já jsem měla výsledek negativní... ale fakt, že téměř třicet procent ze všech doposud odebraných vzorků bylo pozitivních, je znepokujující... takže:
Je to blééé, ale užijete si při tom i legraci a především - můžete si zachránit život...
Tak se mějte všichni moc hezky
se v srpnu zúčastnila dvoudenní mezinárodní výstavy v Bratislavě a dopadla takto (dovolím si uvozovkat komentáře):
