Červen 2011

Oslavenkyně a různé

27. června 2011 v 1:41 Aktuality
V minulých dnech oslavili někteří členové naší smečky narozeniny. Naše Arča vstoupila svými osmými narozeninami do veteránského věku, ale jediné, co prozrazuje její věk jsou zuby. A já jí furt říkala, koukej si to pravidelně čistit, kdo tě má pak líbat, ale ona ne, peče na to a ještě mi na procházce klidně hodí slint přímo do obličeje, když zrovna relaxuju na louce. Bleee...


Druhým oslavencem je naše Joy, která oslavila přesně půlku toho co Arča a je po těch štěňatech tak zkrásnělá a konečně tak pěkně chlupatá, dokonce už má i ocas, že jí snad dopřeji letos ještě nějaké výstavy a hlavně ty podzimní zkoušky, když jsem ty jarní totálně zazdila. Další krytí Enjoy tedy na stoprocent proběhne, ale asi až z kraje příštího roku. Plánovaný otec zůstává stejný, je to domluvené a bude jím krasavec Embargo z Ďáblovy studánky.


I když... teď když koukám na ty fotky štěňat... sakra fakt nevím, jestli to vydržím... no uvidíme. Každopádně Esterku budu uchovňovat až v příštím roce, takže pokud se rozhodnu krýt joy až příští rok, letos žádná štěňátka nebudou.

V minulém příspěvku - a už je to dost dlouho - jsem slibovala, že budu fotit výcvik šeltií v plavání. Ono by to šlo, ale tak na naší zahradě, vzhledem k počasí, že... takže následující týden slibuje počasí k tomuto účelu ideální a tak pokud mě zase nevytíží a nenas.... v práci, dotáhnu to snad nějak do konce. Když už jsme u té práce, opravdu velmi vážně uvažuji nad změnou. Protože takhle by to nešlo, nejen, že nemám čas na nic, ale dokonce ani náladu vůbec na nic. Jediným slušným rozptýlením byla třídenní Letní škola Národní sítě zdravých měst v Kroměříži http://www.nszm.cz/index.shtml?apc=r2192725b, ale to bylo zase tak pekelně náročný, že jsem se z toho dostávala skoro týden. Přeci jen, není to žádná prča, v mém věku... už jen najít hospodu, kde točí Plzeň, to je v Kroměříži kumšt, takže ponejprv musíte zdolat mnoho Zubrů a jiných výčepů a když narazíte na Plzeň, už máte hnedle sraz u Černého Orla, místního pivovaru, kde mají nejen výborné pivo (bohužel i šestnáctku) , ale i skvěle vaří... ale mají taky zavírací hodiny... co mě ovšem nejvíc dostalo, když mi kolegyně v půl třetí ráno v nějakém klubu, toho večera už asi třetím, na můj nesmělý dotaz, zda už nepůjdeme na penzión odvětila, že je se mnou h.... a že oni jdou hledat nonstop... "oni" znamenalo ona a kolega z Prahy 7, který byl v bezvědomí a majíc hlavu pevně připlácnutou na barový pult, z úst mu roztomile vytékala slina na džínsy... bohudík jen za tu slinu... (mám to i na fotkách, ale nepřijde mi košer to sem dávat) a tak to bylo každý den, takže jsem já, hodná holka, vždycky putovala noční Kroměříží sama do penziónu "Holub", mimochodem super ubytování, a poctivě se hlásila e-mailem dotyčné osobě, že jsem již v pořádku na pokoji a sama, což dotyčná osoba patřičně ocenila hned z pátka na sobotu a nakonec i v pondělí. Děkuji, nikdy ti to nezapomenu.
Na druhou stranu, taková akce má i svá pozitiva... nevím, zda to tak cítí, či si to dovedou představit i ostatní, ale najednou jste strašně svobodní. Nikdo po vás nic nechce, tedy kromě té účasti na seminářích a trapného vystupování na kameru (z něhož jsem asi třikrát utekla)...


ale jinak... například děti ani žádní další rodinní příslušníci neexistují... žádné vaření, žádný úklid, žádný management času... jste vlastními pány... přijdete do pokoje a tam máte ustláno, složené oblečení, doplněný bar... já chci taky domů pokojskou!!! ... ráno se vás ptají, co byste rádi k snídani... v noci si můžete přijít kdy chcete a odejít kdy chcete... denní program? je horko a krásně a to bylo v Kroměříži po celou dobu (jinde zuřily bouřky), tak se vysprchujete a přemýšlíte, zda dáte přednost exkurzi v Květných zahradách nebo posezení v zahradní restauraci v "Uličce"... samozřejmě, vzhledem k okolnostem zvítězí ta druhá možnost. No a pak pokračujete dál a nikdo vás netrpělivě neočekává... můžete si dělat naprosto co chcete. Pro mě báječný pocit...
Ale zpět z báječné Kroměříže do běžné reality...
Psala mi Hanka na FB, že vzhledem k hárání Emušky se nezúčastní Víkendu se šeltičkou v Ratmírově. Moc mě to mrzí, fakt...
Nicméně, my se každopádně zúčastníme a už se moc těšíme!
A na závěr malé pojednání o tom, co je to " ryzí lajdáctví "...
Ryzí lajdáctví je stav, kdy vám pubertální syn, na snímku se svojí třídní(!)


přinese na vysvědčení čtyřku z matematiky, zároveň s diplomem za "prokázání výjimečných schopností při řešení matematické soutěže Taktik ve školním roce 2010/2011" ...
Tak to je totální úlet...

A na úplný závěr video, či spíše singl, který mě dostával z deprese zapřičiněné L.V., ale i dalšími osobami...


Tak ale už!

14. června 2011 v 0:39 Aktuality
Takovou dobu a ani řádka... jenomže já za to nemůžu, protože kdybyste věděli, co se mi stalo, hned byste to chápali. Já jsem se totiž šíleně zamilovala. Nešťastně zamilovala. Pořád teď jen sedím, čučím na monitor na plochu, kam jsem si umístila jeho fotku jako tapetu a nejni se mnou vůbec žádná řeč. Hlavou se mi honí různé myšlenky a odvážné představy - jak si to spolu užíváme, hlavně v noci, ty nekonečné vzrušující jízdy, on si přitom jen tak klidně a spokojeně mručí, ale když na to příjde, umí zabrat jako lev a ukáže svojí sílu... ale i přes den... prostě nerozlučná dvojka, jen já a on... tedy občas bych k nám snad i někoho přibrala navíc, ale to opravdu jen výjimečně... a hlavně - nikomu bych ho nepůjčila! nejhorší na tom je, že ho nikdy mít nebudu :-( on mě totiž nechce, nejsem pro něho dost dobrá. Ach jo, co mám dělat? Nezbývá mi asi nic jiného, než počkat, že to snad přejde. Stáhnu ho z plochy a vůbec už na něj nebudu myslet, říkám si, jenže ho bohužel dost často potkávám a to bolí... no posuďte sami, není krásný? (ale neříkejte to mému Ferdovi, mohl by se naštvat)




Tak nic, no, zpět z říše snů do reality, i když momentálně zažívám stav na pomezí těchto dvou dimenzí, neboť malý ďábel minulý pátek skutečně odcestoval na školku v přírodě, nevídané... to ticho tady... jenže tu ještě zbyl ten druhej, kterej včera odmítal jít s tříďákem a vůbec dělat cokoliv jiného, než dřepět v křesle u televize, protože byl přeci "Světový den proti dětské práci"... zmetek jeden :-) vůbec jsou to tady všechno neznabozi, co si neumějí vážit dobrého bydla. Tak kupříkladu ta potvora, zlovolná, černá Borodinová v úzké spolupráci s mrchou střapatou Simarcovou, teriérskou potvorou, rozcupovala zbrusu nové lože v jejich boudě a vystlala tím celou terasu. Nebo kocour Oskar, krmen superprémiovým krmivem, neustále odrbávaný, vyhlazený a jinak všemožně rozmazlovaný, zdrhnul střešním oknem z mojí pracovny a procházel se po střechách domů v naší ulici, nedbajíce nijak našeho milého volání a vybízení k návratu, ba ani následných ostřejších slov, výhružek a mávání grilovacím kořením... až teprve za pomoci sousedů, přistaveného žebříku a násady od koštěte bylo dosaženo úspěchu a tak se tu zase s námi povaluje.
Dnes jsem od Katky obdržela fotografie "naší" Mášenky a taky z ní roste pěkná slečna:






Já si teď odjedu hezky na pracovní cestu do Řížekromě a vrátím se až v pátek. Na následující víkend mám ovšem hodně plánů, mimo jiné hodlám učit šeltie plavat v jezeře a to zcela nenásilnou metodou, takže bude hodně fotografií a budou jen pro otrlé. V neděli pak přibude další aktualizace a v ní i maličko "reklamy" v podobě recenze služeb jedné firmy zabývající se dovozem aut ze zahraničí, ze zkušenosti tak solidní a veskrze sympatickou, že se s vámi o to prostě musím podělit, neb je to v dnešní době věc spíše nevídaná. Ale bude snad i jiné povídání, na které teď prostě není čas. Takže se tu mějte zatím moc hezky a nezlobte! A to platí pro všechny...
Pro zájemce z řad bližních a zasvěcených, co nemají účet, odkaz na facebookovou fotogalerii a fotky ze 4.6.2011

Trochu se mi líbí tenhle singl, hodil by se do toho Outlandra...