Květen 2011

Tak jsem se konečně rozhoupala...

30. května 2011 v 2:52 Aktuality
... a pořídila si nový počítač. Strávila jsem sice u výběru nejvhodnější konfigurace a dodavatele několik dní, či spíše nocí, ale zato jsem naprosto spokojená. Tedy alespoň prozatím. Navíc jsem si konečně wifinou spolehlivě zasíťovala i přízemí domu, za což děkuji především M.Š., který mi pohotově poskytnul potřebný hardware a ušetřil mi tím další tři probdělé noci nad výběrem "ápéčka". No a z toho vyplývá, že jsem konečně všechny mužský nadobro vypakovala ze své pracovny a že mi tu nebudou zaclánět pod trapnými záminkami jako je vypracování referátu do hodiny občanské nauky, což ve skutečnosti znamenalo rychle vobšlehnout něco z Wikipedie a vrhnout se na něco úplně, ale úplně jiného, nebo pod záminkou "jdu zaplatit důležitý účet" a přitom se jde zkontrolovat, jaký pěkný kurzy nám zase vypsal Tipsport, že... takhle jsem jim to tam dole všechno hezky načančala, maj to v Chromu pěkně všechno na lištičce v záložkách, ani prstíkem navíc nemusej hejbnout. Copak Miloš, ten je na tom s užíváním IT asi tak, že když jsem se ho zeptala, zda-li chce dole také nakonfigurovat do klienta e-mail, když už to dělám Dáňovi, odpověděl mi, že děkuje, ale že v nejbližší době malovat nehodlá... to můj starší syn už má spektrum zájmu o něco širší, přinejmenším o nějaké ty sociální sítě. A tak se zaregistroval na Facebook. V sobotu. V neděli už měl v přátelích celou školu a já asi o deset dětí víc, protože Alenka ze třídy je jeho sestra, Anička je jeho sestra, tamten je jeho bratr a ten další taky, takže jsme teď někde zhruba na devíti, prostě velká rodina, ani mě to nebolelo... Miloš se tváří pyšně, jakej že je to borec produktivní, ale vona ho ta sranda přejde, až nám ti nej kámoši - nově bratři - našeho puberťáka přijdou zase vyplenit lednici, tentokrát "ofiko", jakože přízeň, a slečny sestry se budou - taky už "ofiko" - v bikinkách a "nahoře bez" opalovat ve společnosti našeho playboye na naší zahradě, jako tomu bylo nedávno, kdy jsem se zcela neočekávaně v neobvyklou dobu vrátila z práce... musím říct, že mě to tehdy maličko vytočilo a že kabelčičky slečinek, ledabyle pohozené po našem obývacím pokoji, absolvovaly let vzduchem směrem ke svým majitelkám, zdrhajícím zatím směrem k zadní brance. To ale holky moc nevychytaly, protože tam je lom a cesta dolů není moc pohodlná. Ale zvládly to, šikulky. No nic, to jsem ale hodně odbočila, takže zpátky k Facebooku a už jen krátce. Tedy si založil ten účet a šperkuje to. Po chatu na FB mu doporučuju, ať si tam dá na ten profil nějakou slušnou! fotku a rovnou mu jednu posílám, i když je skoro rok stará. Záhy ovšem zjišťuji, že máme oba velice rozdílný pohled na to, co je to "slušná" fotka, takže zatímco já pokládám za slušnou fotografii toto:

on, argumentujíce tím, že na této fotografii NENÍ UČESÁN, vkládá si na profil fotografii operativně zhotovenou jednou z jeho "sester" (nosící bikinky) a na které je zřejmě ulízanej jak do tanečních, protože jinak by přeci nemohla bejt lepší...

Tak co byste tomu řekli... jako nehodlám mu to nějak rozmlouvat, stačí, když jsem mu u večeře řekla, že tam vypadá jako debil, ať se nad tím zamyslí, a že by nemusel pokládat talíř se zavináčema na učebnici přírodopisu. Tím byla má mateřská invence v tomto směru vyčerpána, protože co víc naděláte...
V sobotu se konala u nás v Lysé krajská výstava psů, které jsme se tentokrát nezúčastnili ani jako diváci, protože nám to prostě časově nevyšlo. Předvést se ovšem přijela do třídy dorostu naše odchovankyně Alisha, štěněcím jménem Dámička.
Od rozhodčího O. Vondrouše obdržela pěkný posudek a známku "Velmi nadějná"
"Fena dobrého rámce, pěkná hlava, dobře nesené ucho, pěkné oko, výborná horní linie, korektní postoj, dobrý pohyb"
Po skončení posuzování, resp. v době, kdy jsme se konečně dopravili na výstaviště, jsme si Bohuslavovi vyzvedli u východu a po krátké návštěvě u nás doma jsme se vydali na společnou procházku, ze které je pár fotografií zde na Rajčeti http://zlomu.rajce.idnes.cz/Alisha_z_Lomu_ve_Skale_na_navsteve_v_Lyse_a_spolecna_prochazka/ a také samozřejmě na FB.
Jinak naše štěňata oslavila už své sedmiměsíční narozeniny. Od Ashleyho žádné nové fotografie nemám, ale určitě budou nějaké v červenci. Katka od Máši má teď zkouškový, takže také nic nedorazilo. S Alishou a její rodinou jsme v kontaktu trvale, takže fotky jsou průběžně k dispozici a Zdena publikuje pravidelně na FB. Pro ty, kteří na Facebooku nejsou, přikládám fotografie půvabné sedmiměsíční Aishy, neboli Kominice:




A na úplný závěr se jen letmo vrátím k MVP v Litoměřicích...
Na klubových stránkách přibyly k výsledkům i fotografie od paní Evy Fialové a tak si máte možnost na vlastní oči udělat obrázek o posuzování pana rozhodčího Redlického, protože v tom aby se koza vyznala. Například tato fenka v mezitřídě, mimochodem Výborná 2, res CAC ... sem fakt doteď nevěděla, že šeltie má vypadat jako medvídek http://sheltie.cz/img/vystava_mlitomerice_2011/mailiee_zhd.jpg
Tady naše Esterka ve stejné třídě, Velmi dobrá 3 http://sheltie.cz/img/vystava_mlitomerice_2011/esterka_barabel.jpg
Zajímavě dopadla také třída mladých fen, kde první v pořadí a se známkou Velmi dobrá 1 se umístila tato fena http://sheltie.cz/img/vystava_mlitomerice_2011/joy_jay_ff.jpg a známku "Dobrá" si vysloužila - nevím proč - fenka http://sheltie.cz/img/vystava_mlitomerice_2011/angel_g_radan_bohemia.jpg...
Asi prostě nemůžeme všemu rozumět...

A už hodně dlouho tu nebylo nějaké to video. Takže tentokrát Black Eyed Peas, protože to mě momentálně docela baví, tedy ten singl hlavně...

MVP Litoměřice

24. května 2011 v 1:24 Aktuality
Moc vydařený výlet to byl. Začalo to už ráno, kdy mi nezvonil budík, protože jsem si ho chytře nastavila na sobotu. Taky kdo je zvyklý jezdit vystavovat šeltie v neděli, že... a tak v době, kdy jsem chtěla vyrážet z domova, tedy o půl osmé, jsem akorát vstávala. Tak jsem hejbla kostrou, hodila do sebe kafe, sbalila psa a vyrazila jsem. Na to, že jsem si doma nechala pití, jsem si vzpomněla až v okamžiku, když jsem zjistila, že nemám žádnou hotovost a bylo to v Litoměřicích ve frontě na parkoviště, když jsem zahlédla cedulku, že parkovné činí 50,- Kč a platí se při vjezdu. To je dlouhá věta, co? asi tak dlouhá, jako vybírání drobných z peněženky, přihrádek v autě a dalších skrýší při popojíždění v té koloně. Nakonec jsem to dala dohromady za pomoci jedné dvacetikoruny, dvoukorun a korun a dokonce mi ještě šest kaček zbylo. Paní vybírající parkovné ze mně byla vyloženě nadšená, ale mě to bylo celkem šumák, hlavně že jsem se tam dostala.
Po příchodu ke kruhu či spíše "kroužku" jsem hned zaměřila Janu Mikulovou s Brinnie a vidouc, že má hezký stoleček a strategickou polohu, připařila jsem se jako že nebudu překážet, jen si odložím vedle foťáček a batůžek. Na konci už jsem tam byla roztažená, jak kdyby to bylo moje :-)
S postupujícím dopolednem a rostoucí teplotou vzduchu počala býti problematika absentující hotovosti v mé peněžence hodna nějakého řešení, tím spíše, že náš kruh byl situován přímo ve žracím centru, takže ačkoliv normálně během dopoledne nejím, tady jsem myslela že chcípnu, jestli si okamžitě nekoupím gyros a Birella. Tak jsem Janě svěřila foťák a vydala jsem se do města do bankomatu, který naštěstí nebyl ani daleko. Ostatně, neměla jsem kam spěchat, šeltie byly klasicky zase poslední... já nevím, čím si to to plemeno neustále zasluhuje, že v době, kdy se rozjíždí jeho posuzování, začínají skoro závěrečné soutěže...
Jinak posuzoval pan Redlicki (PL)... trochu jsem si ho před výstavou prolustrovala a jako za mlada celkem fešák, to se musí nechat, ale s přibývajícím věkem zřejmě ztratil schopnost jakékoliv verbální komunikace, protože to byste se spíš dočkali pařezu kvést, než aby k vám, k vystavovateli slova prohodil. Natož k divákům. A tak zadanou známku zjistil majitel psa až v okamžiku, kdy dostal desky a byl vypakován z kruhu ven. To pana Havelku, který posuzoval ve vedlejším kruhu bylo slyšet opravdu široko daleko, takže se v Roudnici mohli dozvědět, že "tento mladý briard má na svůj věk velmi pěkně modelovanou hlavu, ne ještě zcela hotový front, maličko sbíhavé paty, ale přesto pěkný pohyb"... naproti tomu pan Redlicki v kruhu č. 38 se omezil na vymrštění paže do prostoru a jeho vyjadřovací vrchol dosahoval ke slovům "dokola", "tam" a "zpátky". Nevím, jestli se tento jeho handicap promítnul i do obsahu a formulace posudků, nebo zda selhal překlad, ale jestli takto vypadá šeltie s "příliš vysokou zádí", tak já jsem čínskej papež... kdyby dlouhou, prosím (i když jaká jiná by se měla u šeltie vyžadovat), ale vysokou?


Já jsem dosud neměla nijak naléhavou potřebu kritizovat posudky mojich psů od jednotlivých rozhodčích, většinou poznali co fakt bylo, nebo naopak nepoznali nic a posudky byly neutrální, ale tentokrát udělám výjimku. Cituji posudek naší Esterky:
"Dobrá kostra, dlouhá tlama, úzká lebka, větší a příliš nízko nasazené uši, velmi dobrá horní linie, správné úhlení končetin a pohyb, příliš vysoká záď"
Takže abychom si to trochu rozebrali... o zádi už jsem se zmínila, vysoká rozhodně není. Zda myslel celkově hřbetní partii, to nevím, ale posudek zní jasně. Esterka se vizuálně jeví maličko delší, obzvláště v konkurenci některých severských šeltií vypraných na devadesát, které působí o něco kompaktněji, ale je třeba si uvědomit, že rozhodující roli hraje především délka krku. Žirafa Esterína, natáhne-li hlavu dopředu, je dlouhá jako tejden před vejplatou, ale posoudí-li se délka jejího hřbetu od kohoutku po kořen ocasu, není o čem mluvit. Já bych od rozhodčího, který šeltii prohmatává a posuzuje na stolku očekávala, že vezme v potaz i standard plemene. Ten v případě šeltie hovoří o tom, že "krk je svalnatý, dobře klenutý, dostatečné délky umožňující hrdé nesení hlavy a že trup je poněkud delší od kohoutku k hrbolu sedací kosti, než je výška v kohoutku." Dále hovoří o tom, že: "hřbet je rovný, půvabně prohnutý v bedrech a záď že postupně spadá dozadu"...
Uši Esterka rozhodně nemá nízko nasazené a divím se, že pan Redlicki něco takového vůbec zapisovatelce nadiktoval, když psy hodnotil na stole. No ne, tak jsou nízko, nebo ne? jsou prostě normálka. A momentálně větší, to možná jo, protože je panička pořádně neostříhala (na fotce je má ostříhané), ale to by pan rozhodčí měl taky poznat, když je viděl pěkně zblízka.

Takže já jsem se cítila trochu dotčená, jako správná panička, ne snad pro známku "velmi dobrá", kterou jsme si z Litoměřic odvezli, stejně jako týden předtím z Prahy kvůli chybějící P2, ale proto, že to, co je v posudku, není pravda. Nu což, však on se svět nezboří a tak to prostě na výstavách bývá.
Jinak se velmi dobrými moc nešetřilo. Vítězem plemene se stal zlatý pes ze třídy mladých Just a Dreamstone Eastdale, CACIB ve psech si vyběhal merlatý Pied Pokerface ze Shetlandů, který se mi dost líbil. Pokud jde o feny, CACIB si z Litoměřic odvezla zlatá Klassic Beauty ze Skalní vyhlídky. Tentokrát jsem moc nefotila, protože mě to za á) nebavilo, za bé) bylo moc horko za cé) byla jsem sama a nechtěla jsem pořád někomu strkat psa za dé) tam bylo fotografů dost.
Pár fotek je umístěných na Rajčeti tady http://zlomu.rajce.idnes.cz/MVP_Litomerice_22.5.2011/, ale je to fakt jen trocha z povinnosti, když už jsem ten foťák sebou táhla. Víc fotek jsem pak nacvakala odpoledne, když jsem přijela domů, rozvalila jsem se do sedátka na zahradě a pořídila pár nových fotek, hlavně portrétů, všech našich psů http://zlomu.rajce.idnes.cz/22.5.2011/





Už zase něco píše?...

16. května 2011 v 23:15 Aktuality
... no jo, už zase... jsem totiž naštvaná. Za prvé, Hana má spoustu fotek z Letňan a já jen pár, kromě toho je má kvalitativně i reportážně nesrovnatelně lepší, takže je klidně mohla dát na Rajče. Já je snad ani na Rajče dát nemůžu, protože to je prostě hrůza.
Za druhé jsem se dneska konečně koukla na rozpis kruhů v nedělních Litoměřicích a co nevidím? Kdo že to posuzuje šeltie? Redlicki! a kdo že to měl původně posuzovat šeltie? Němečková! tak já se schválně hlásím na neděli na Němečkovou, abych nemusela v sobotu na Ovesnou a ono tohle. Do Prahy jsem se taky hlásila na Krinkeho a ne na pana "vámchybínějakézubysmůla"... já už si snad ani nepamatuju na výstavu, kde by nás pořadatel netahal za nos. Ne, že bych s panem rozhodčím "vámchybínějakézubysmůla" měla nějaký zásadní problém, to vůbec ne, spíše naopak... to mi tuhle předloni poté, co mrskal jednu velmi dobrou a dobrou za sebou povídá při zápisu výsledku do PP "cože jsem vám to zadal"? a já na to s obavami, aby si to snad ještě nerozmyslel "V1 CAC" ... a on na to spokojeně "to je dobrý ne?" tak co byste na to řekli :-)
Nebo teď v sobotu - jdu si v půl desáté po příchodu ke kruhu pro desky a on "co si jdete nechat zapsat"? já povídám že nic, že si jdu pro desky a on na to s pohledem na hodinky "uuuž?"


Tady měl být obrázek, ale nějaká chybka se vloudila a není na mém přístroji... a koukám, že zmizely všechny obrázky... pěkné...

To když nastoupila třída dorostu tak chvíli mlčky stál a evidentně mu to šrotovalo, co že to vlastně právě posuzuje za třídu, až se musel obou vystavovatelek zeptat na věk. Teda na věk psů, ne na jejich :-) Tak mu to Helena řekla a on jí povídá "trochu vám narostla co" a myslel tím tu fenu.
A tady je Alishy posudek:
" 7měsíční narostlá fena, nůžkový skus, ucho ještě neusazené, pevný hřbet,dobrý pohyb."

A nakonec ještě malá zmínka o tom, jak se mi dneska zase dařilo. Nesu si v práci seshora k sobě do kanceláře kávičku a mám plné ruce. V jedné brýle, tužku, papír a dotykový telefon, ve druhé ruce klíč navlečený hezky na prstíčku, prstíček v oušku hrnku s horkou kávou. Po cestě přemýšlím o LV a už stojím přede dveřmi. Jenže prekérka, jak to vyřeším? Položit si cokoliv na práh by bylo primitivní, beru to jako výzvu a už kombinuju. Dalo to dost práce a na blondýnu rozhodně dobrý ale podařilo se a už sunu klíč do zámku... jenže ouha, syčák tam nějak nešel... a bodejť by šel, byla jsem totiž o patro vejš. U dveří své kanceláře už jsem nechtěla riskovat, protože podruhé by se mi takový šikovný manévr jistě nepovedl a kafe bych určitě vylila a tak jsem si hrnek chtěla položit. Něco se ale nepovedlo, neumím teď přesně říct co, ale prostě jsem to kafe vylila.
Nebo takovej zajímavej postřeh co všechno může člověka přinutit k tomu, aby si uklidil kancelář. Mě k tomu dneska dohnala potřeba odskočit si na WC. Protože mám v kanceláři děsnej průvan, dávám si sakra pozor, abych nemusela moc courat, obzvláště když venku trochu fouká, protože jakmile otevřu dveře, všechno lítá. A že tam toho bylo, co by mohlo lítat, to se hned tak nevidí, tři stoly jsou tři stoly a úřad je úřad, že... tak otevřu dveře, jako že jdu na ten záchod a super, rozletělo se jen pár papírů. Spokojeně zabouchnu a vzápětí si vzpomenu, že jsem si zapomněla vzít toaletní papír. Vracím se tedy zpět do kanceláře a už to zase lítá. Vezmu toaleťák, odkopnu lejstra povalující se po zemi, otevírám dveře kladoucí mi značný odpor a za zády už zase slyším zlověstné šustění. Ještě jednou až se budu vracet a mám to za sebou, pomyslím si, když se za mnou dveře zabouchnou. Jenže vzápětí zjišťuju, že jsem si zapomněla vzít klíč od záchodu...
Nevím, jestli se někomu jinému může stát, že při cestě na záchod musí šestkrát otevřít jedny dveře, lovit pak po čtyřech papíry z kancelářských zákoutí a z podstolu a ve chvíli, kdy je už značná část dokumentů roztříděná na stole a už zbývá jen trochu... tělo ještě pod "písí" stolkem prdel vystrčená ven... aby v ten moment vešel kolega, moment překvapení nad nezvyklou situací - dveře dokořán, ty papíry už zase lítaj a on "no né, ty uklízíš?"


MVP Praha

15. května 2011 v 2:53 Aktuality
Takže to máme za sebou. Dopadli jsme přesně podle očekávání, chybějící zoubek nám zajistil známku Velmi dobrá. Ale pozor, ještě je tu pořadí! protože velmi dobrou dostalo všech pět fenek v naší třídě, bojovala slečna Barabelová o pořadí jako o život (nakonec, co by neudělala za buřta, že) a umístila se na krásném prvním místě... normálně na šampus, nevím, jak se s tím úspěchem vyrovnám :-), takže celková známka VD1...
Jinak se samozřejmě chovala vzorně a vůbec, je to moje princezna.
Fotky vystavované Esterky pořídil Miloš a podle toho to taky vypadá :-) například na první fotografii fakt nevím, na co se chlapec víc zaměřil... :-)







U kruhu jsme se sešli s Alishovými, s Ivetou a její Fanny a s Hankou bez Emy. Hanka sice přijela bez psa, ale přesto měla u pasu připnutý pytlík na pamlsky - zřejmě již standardní součást oblečení. Toho jsem hned využila a zapůjčila si pytlík do kruhu, protože cpát si nakrájenýho buřta do džín mi přišlo blbý. Helenina megaAlisha se předvedla ve třídě dorostu a bylo to celkem zábavné, protože tam nastupovala společně s fenkou, která vzrůstem odpovídala zhruba tak tříměsíčnímu štěněti, což Helenina sestra komentovala s humorem sobě vlastním asi tak nějak takto - "do třídy dorostu nastupuje jeden přerost a jeden nedorost". Přesto dostal přerost i nedorost známku "Velmi nadějná". Zde přerost - naše megaAlisha :-)


Oproti předloňské výstavě, kde pan Václavík posuzoval, se letos nekonalo (chybné) přeměřování výšek a naopak se dočkali diváci komentářů k posouzeným jedincům, přičemž se zmiňovala stavba těla, úhlení, hlavy v typu no a samozřejmě - zoubky, to se tedy nezměnilo. Až na jednu výjimku znamenal chybějící zub snížení známky. Tou jednou výjimkou byla fenka ve třídě otevřené, Brinnie Moravské srdce, která byla velmi hezká, velmi typická a v podstatě se jí nedalo nic vytknout. Na fotografii sice působí maličko přestavěně, ale je to jen zdání.


I proto jsem byla zvědavá, jak jí pan Václavík posoudí, resp. jakou jí zadá známku. A dopadlo to dobře, takže jsem byla spokojená.
To u tohoto "psíka" se přestavěnost nezdá a ať se postavil jak chtěl, vždy to dopadlo stejně. Ostatně, tady je to geneticky dané...


Celkově musím říci, že jsem se s Václavíkem na jeho konečných rozhodnutích ve většině případů shodla, což byl oproti minulosti dosti výrazný posun. Protože jsem objektivní :-) líbila se mi v konkurenci mezitřídy fen Classic Beauty ze Skalní vyhlídky, která také svojí třídu vyhrála.


Vítězem plemene se dle mého očekávání zaslouženě stala má stálá favoritka, roztomilá Gotika z Ďáblovy studánky, vystavovaná ve třídě šampiónů.


CACIB ve psech získal zlatý pes zahraniční vystavovatelky, který ač nebyl bez chybky, v té bídné konkurenci jednoznačně vyčníval a tak mi jeho vítězství udělalo radost.



No a to je tak k MVP v Praze asi tak všechno... kvalitní fotografie z výstavy nečekejte. Těch pár, co se relativně povedlo bude ke shlédnutí na našem Rajčeti v neděli, spíše večer.

Esterka...

14. května 2011 v 1:52 Aktuality
... už je na dnešní výstavu přeci jen vypulírovaná a moc jí to sluší. Ale aby to Ivetce nebylo líto, trošku jsem jí zastřihla ještě ouška, čímž jsem jí způsobila velice zajímavou výstavní úpravu :-), ale hodlám to dát ráno ještě nějak do kupy.

Jen tak...

11. května 2011 v 0:50 Aktuality
Zdena koupila Aishe kalhotky a já jsem si taky něco koupila. V nějakém záchvatu rozmařilosti, který mě na stará kolena popadl, jsem si zakoupila v jednom internetovém butiku TOP. Jako fakt pěknej, bílej, přiléhavej sexy top, lze použít i jako šatečky, jen to má jednu chybku... zapomněla jsem si k němu jaksi dokoupit nějaká ta prsa, s jejichž přítomností návrháři dámského oblečení tak nějak běžně počítají. Zvlášť když je to bez ramínek :-) No tak vypadá to trochu divně, to přinejmenším a furt se mi to sune dolů, páč je to z větší části z nějakého elastanu či čeho a mě se to nemá o co zastavit. Ale ať gugluju jak chci, nikde žádný čtyřky k dostání, tak kdybyste snad někdo o něčem pěkném věděli, sem s tím.
Taky jsem byla minulý pátek odpoledne v kině, což je u mě opravdu pozoruhodný počin, ale chtěla jsem malému Kubovi dopřát nějaký pěkný zážitek a tak jsem ho vzala na RIO ve 3D. Pěkný zážitek to byl, to jo, v celém sále nás bylo dohromady sice jen sedm, ale zhruba dvanáctiletá slečinka za námi chroupala popcorn a srkala Colu tak urputně, že vydala za dalších deset. Zážitek byl dále umocněn téměř půlhodinovou sérií odporných reklam než vůbec začal samotný film a to už jsem teda byla doopravdy běsná. Dost nechutný uvážíme-li, že za lístky pro dva dospělé a jedno dítě dáte téměř 700,- Kč a že jdete s malým děckem na film pro malá děcka.

Blíží se nám mezinárodka v Praze a tak jsem přemýšlela, jestli mám Esterku dneska trošku ošplouchnout, nebo se na to vyprdnout. Tak jsem se na to vyprdla, za což mi ona byla velmi vděčná. Ono stejně, když se podívám na tu její díru v tlamě a vzpomenu si, že posuzuje Václavík, jedeme si pro Velmi dobrou i kdyby byla vypulírovaná k dokonalosti.
Jinak v komentářích se probíraly prostředky proti zvracení v autě. Mě se osvědčilo a za sebe vřele doporučuji nakoupit tolik šeltií, kolik se jich vejde do přepravky, narvat je tam a strčit do kufru auta. Já to takhle praktikuju a je po blití. Nevím, jestli je to tím, že jsou tam tak pěkně na pevno a nehází to s nima tolik, nebo jestli jim samotným bylo ze sebe navzájem tak zle, že už se to vskutku nedalo snést (zblily se mi totiž obě najednou jen jedinkrát, když takhle spolu cestovaly poprvé), ale fakt je ten, že cestují-li společně tímto způsobem, neměli jsme "blicí problém". Pokud však není možné zakoupit dostatečný počet šeltií, či je-li potřeba cestovat jen s jednou, pak doporučuji prostor okolo psa nějak vyplnit. Já používám v zimě kožíšek :-) a v létě stará prostěradla. A taky to funguje.

Slibovaná aktualizace...

7. května 2011 v 4:36 Aktuality
... je tady, i když s "mírným" zpožděním. Ve středu jsem projevila notnou dávku vlastenectví při sledování hokejového zápasu Česko - Finsko. To tak na to koukám, z postele samozřejmě a najednou co se nestalo - otevřu oči a ono je šest ráno. Taková věc už se mi opravdu hodně dlouho nestala. Naproti tomu dnes jsem hokejový zápas Česko - Slovensko dokoukala až do konce díky tomu, že postel byla obsazena pubertální ratolestí, která má mimochodem sledování televize za trest přísně zakázáno...
Vraťme se ale k prvomájovému výletu. Vysloveně odporné ráno k podobným aktivitám rozhodně nelákalo, ale já byla na základě dat z meteorologického radaru přesvědčena o tom, že pás srážkové oblačnosti táhnoucí se od severo-severozápadu zcela jistě bude postupovat směrem na jihovýchod, tedy že naší cílovou oblast musí jistojistě minout. Navzdory tomuto mému přesvědčení dorazilo Grey Mondeo na místo určení s deštěm v zádech a navíc pochopitelně opět pozdě. Naštěstí na nás ostatní výletníci, již dávno přítomni na místě, počkali a tak nic nebránilo tomu, abychom se všichni společně vydali vstříc zážitkům s vidinou kilogramu bahýnka na každé jednotlivé botě jednotlivého úřastníka. Samozřejmě jsem se hned vytasila s foťákem, pač jsem dost slušnej magor a cvakám jak zběsilá jakmile vidím psa nebo dítě a tady bylo psů hned devět plus jedno dítě, což mě pochopitelně přivádělo do extáze. Protože ale podobný stav zjevně zažívali i přítomní psi a to dítě taky, bylo vzhledem k podmínkám dost složitý pořídit něco, co by se třeba jen blížilo fotografii. Po tomto počátečním úporném snažení jsem zjistila, že se mi z toho vypětí mlží před očima a vidím v hledáčku merle i tam, kde není, ale naštěstí to byla jen záležitost objektivu.


Mezitím nám však počasí začalo dávat naději na to, že snad přeci jen nebude lejt jako z konve a naopak musím říct, že s každým kilometrem bylo líp a líp až to nakonec bylo fakt fajn. Jinak musím říct, že na mě se může každý naprosto spolehnout, pokud organizuju nějaký ten výlet, protože vždy naprosto přesně vím, kudy mám jít. Je fakt, že občas se mi stane (v tomto případě zhruba pětkrát), že vůbec nevím, kde jsme se to zrovna ocitli, protože "tudy jsme stoprocentně tenkrát nešli", ale nakonec vždycky nejpozději za třista metrů po tom, co někdo řekne kudy jít zjistím, že vlastně jo, šli. Takže jako pohoda, můžete mít ve mě plnou důvěru a určitě pojďte příště s námi, když nepůjde Helena, vezmeme to přes Příbram...
Vycházka sama o sobě probíhala v naprostém poklidu a v pohodě, jen jsme chvílemi přes urputný štěkot šeltií a vytrvalé švitoření děcka neslyšeli vlastního slova a v některých užších úsecích byla docela prekérka projít díky dvoumetrovým klackům v psích hubách.


Velice jsem také ocenila Magdin stoický klid v situaci, kdy se polovina z přítomných psů ocitla za zábradlím Klimentovy vyhlídky, aby vzápětí zmizela. Zatímco já propadala panice s představou nebohých psíků rozpláclých kdesi hluboko v údolí, hrdlo se mi svíralo úzkostí, Magdička, aniž by jen nahlédla přes zábradlí, prohodila cosi o psí inteligenci a schopnostech přežít v divočině a upozornila mě, že mi na zábradlí sedí dítě, které narozdíl od psů podobné schopnosti postrádá. Nemůžu říct, že bych byla klidnější, když se situace opakovala na Raisově vyhlídce, protože jestliže u Klimentovy vyhlídky byla za zábradlím pod úrovní terénu ještě zhruba metrová šíře záchovného prostoru, u Raisovy vyhlídky tomu tak vůbec být nemuselo a tak jsem si po zmizení psů opět prožila chvíle hrůzy v představě, že nebožáci právě absolvují více než čtyřicetimetrový volný pád. To Magda byla zase v pohodě.


Nebo když najednou nějací psi zmizeli kdesi v porostu. Prej v klidu, to je tak na tři, maximálně na pět minut (zřejmě podle jejich momentální nálady) a jsou tu jak na koni.
Zastávku v hospůdce na Třebsíně jsme využili k doplnění energie a někteří rozumnější psi k odpočinku. Zde se pravděpodobně projevil vliv prostředí působící na otce obou holek Borodinek, který si jej pravděpodobně jako výhodný pro přežití zakódoval do DNA a předal svým dcerám, neboť obě psí samičky trpěly neodolatelnou touhou pobývat uvnitř restauračního zařízení namísto ozdravného pobytu s námi na čerstvém vzduchu. Po občerstvení jsme se opět vydali na cestu a už vše probíhalo naprosto v poklidu, pomineme-li přechod z červeně značené stezky na zelenou, kdy jsem byla skálopevně přesvědčená o tom, že tudy jdu poprvé v životě a byl to fakt, ale ukázalo se, že tato trasa je nakonec mnohem příjemnější, půvabnější prostředím a v neposlední řadě i o něco málo kratší.


Zpět do Pikovic jsme dorazili zhruba okolo půl páté, občerstvili se ještě nějakou tou zmrzlinou a limonádou, počkali až Alishe zabere pilulka proti blití a rozloučili se s tím, že si to jistě rádi zopakujeme, protože to bylo moc fajn!


Posázavská stezka je dnes již úplně jiná, než před lety. Je nyní koncipována jako naučná a poznávací...


V průběhu její trasy je spousta zajímavých míst, přírodních úkazů a zastávek, samozřejmě doplněných podrobnými informačními tabulemi. Přestože byla v roce 2009 dokončena její oficiální rekonstrukce, je sympatické, že se i nadále rozvíjí i v takovém tom "lidovém" směru. Neumím to přesně popsat, ale je to zhruba o tom, že i ten neinstitualizovaný prvek, tedy samotní turisté a průchozí vůbec tam vytváří jakési specifikum utvářející to prostředí a jeho charakter. Samozřejmě v tom dobrém slova smyslu. Například, až tam tudy někdy půjdete, třeba příště s námi, vezměte si sebou nějaký starý hrnek a zanechte jej vodníkovi Třebsynovi... :-)








Tak to bychom měli tak nějak v krátkosti k Prvomájové Posázavské, odkaz na ty bídné fotky je v předchozím článku a můžeme se směle vrhnout na informaci týkající se výstavní premiéry naší Aishy na slovenské klubové výstavě.

Aisha, nejmenší a nejdrobnější štěně z našeho prvního vrhu absolvovala svojí první výstavu v sobotu před naší Prvomájovou Posázavskou. Po skončení výstavy mi přišla od Zdeny SMS v následujícím znění:
"Opisujem: Standardna velkost, stredne kosti, dobre formovana hlava, kusok strateneho pigmentu okolo očí, dobre formovanz hrudnik, rovnobezne koncatiny so strednym uhlenim. Velmi zle zvladnute vystavenie, VN2 (velmi nadějná 2)" a Zdena v SMS dodává "cize inak povedane - pes za svojho majitela nemoze"... a dále se v SMS Zdena přiznává ke své nervozitě, kterou jistě přenesla i na Aishu. Milá Zdeno, za prvé, nervozita na první výstavě je naprosto normální a za druhé, nemyslím, že by na Aishe byla nějak výrazně znát nervozita, alespoň soudě podle fotek v pohybu, je to zkrátka fracek nevycválanej a hotovo :-)




To v klidu, tedy v postoji už to vypadá úplně jinak... naše hezoučká Aisha :-)

Fotografie z klubové výstavy použity se svolením autora - www.collies.sk

A na závěr něco o Oskarovi. Několik dní poté, co jsem si zde postěžovala na jeho podivné chování, tedy především přecitlivělost, nadměrnou hlučnost a celkovou psychickou nevyrovnanost, jsem si povšimla nápadné bledosti jeho sliznic, vzpomněla jsem si na jeho časté zvracení a úbytek na váze... bohužel, existuje zde jisté podezření na FeLV, neboli kočičí leukózu. Bohužel nevyléčitelné onemocnění. Podezření vyvrátí, v nejhorším případě potvrdí vyšetření krve. O výsledku vyšetření budu v nejbližší době informovat.

Posázavská stezka 1.5.2011

3. května 2011 v 1:33 Aktuality
Tak pro dnešek jen odkaz na fotky a povídání zítra...
Kdyby se snad někomu zdálo, že ty fotky nejsou vůbec ostré, případně, že je zaostřeno na něco zcela jiného, než byl záměr, nebo snad že ty fotky celkově stojí za starou belu, tak se mu to nezdá.

Kromě povídání o výletu se zítra zmíním také o první výstavě, kterou absolvovala naše Aisha na Slovensku a také o našem Oskarovi, u něhož jsem možná odhalila důvod jeho podivného chování, avšak pokud se mé podezření potvrdí, bude to velice smutné.