Březen 2011

Pětiměsíční štěňata, změny na blogu a trocha nostalgie

27. března 2011 v 3:10 Aktuality
Naše štěňata nám v týdnu oslavila 5 měsíců. Při té příležitosti jsem se rozhodla, že udělám na Blogu malé změny. Vytáhla jsem všechny články od 64. dne březosti až po poslední rozlučkové video a zařadila je do rubriky "Štěňata". Tak je to tam teď hezky pohromadě. Je sice pravda, že to jde od konce na začátek a základní informace o rodičích atd. jsou až na konci, což je trochu nepohodlné, ale nedá se nic dělat. Teda dá, ale mě se do toho nechce.
Pokud jde o nějaké novinky ohledně těch zloduchů, tak samozřejmě průběžné informace dostávám, takže například mohu napsat, že malá Aisha měří zhruba 31 cm, ovšem opravdu zhruba, protože tam je jednodušší se dohodnout na klidné spolupráci s právě uloveným úhořem než přimět Aishu postát pod metrem. Jinak je to celkově taková drobotina, momentálně samá ruka samá noha, ale jak píše Zdena na FB, miláček rodiny.
Helena od Alishy také psala a opět nebudu dělat výběr a dám to sem celé, jsem totiž od přírody líná můra a takhle je to pro mě pohodlnější. Navíc, Helena nejde pro vtip nikdy daleko...
"Ahoj má 6.7kg. Výšku jsem neměřila, ale je menší než stejně stará borderka. (to je útěcha, co?) Ale hlavně je mnohem krásnější a chytřejší.
Minulý týden jsme potkali lidi s borderkou, tipovali, jestli je Elda šeltie nebo ne, že maminka má taky šeltičku, ale mnohem menší. Dokonce tak malou, že je vyhodili z výstavy, ať se přihlásej až fenka vyroste. Pche! No to nám se stát nemůže! (a doufám, že v tom je cítit hrdost) . Kdybych chtěla malýho psa, tak si koupím čivavu. Ale na druhou stranu mi Elda zase tak velká nepřijde.
Další chytrá paní se mě ptala jestli je to kříženec s liškou a myslela to vážně.
A včera pán se nad ní rozplýval "ty jsi takový krásný štěňátko voříška". Ujistila jsem ho že je to čistokrevná šeltie a on se začal omlouvat, že byl na očním a že mu vykapávali oči a vidí rozmazaně. Říkal, že má doma ovčáka - patrně slepeckého. Ale jinak byl milej."

Ashleymu jsem v týdnu volala, ale nebyl dostupný (asi si zapomněl nabít mobil, drak jeden) a když pak volal on mě, nebyla jsem zase v dosahu já, tak se tak nějak naháníme. Ale hodlám to zítra pořešit a tak snad i o něm budu mít nějaké nové info.
Na Rajčeti jsem zřídila novou galerii štěňat, kde jsou všechny fotky co mi majitelé posílají, nebo které jsem prostě šlohla. Třeba na FB či jinde.

Jinak se musím přiznat, začala jsem od semifinále sledovat Superstar. Normálně bych se o tom nezmiňovala, ale dneska to bylo docela zajímavé. Ne snad těma výkonama, obecně mě ti hoši nijak nenadchli, pár výjimek tam sice zpívá, na holky však nemají, ale vyšlo z toho našeho sledování, že jsou ty naše děti fakt úplně mimo. Třeba se mě Daniel ptá, odkud se to vlastně vysílá. Povídám, že z "Fučíkárny" a von na to "cože???" tak mu to chtěl Miloš upřesnit jako že "přeci z Parku oddechu a kultury Julia Fučíka", ale ani to nebylo to pravé. Takže jako vysílá se to z Matějský pouti a to teda už pochopil. Ale co mě nejvíc dostalo, byla kritika jednoho ze soutěžících z úst jednoho z porotců, že vypadá jako Majka z Gurunu v těle čtyřicátníka. Na to samozřejmě náš mladej taky koukal jako puk, ale já samozřejmě propadla hluboké nostalgii, protože jsem byla s Majkou prostě skoro ségra a ten seriál jsem tenkrát fakt prožívala. Moje máma by mohla vyprávět...
Takže dneska žádné hudební video, ale jeden z dílů "Spadla z oblakov", aby taky ta mladá generace věděla, o co vlastně "go"...

Prvomájová Posázavská...

23. března 2011 v 1:03 Aktuality
... podmínkou účasti je kromě psů prvomájové mávátko či praporek. Praporek může být v národních barvách, ale máte-li někde uschován i ten "красный", tím lépe. Propozice k akci budou k dispozici od 1. 4. 2011


Dneska toho bude docela hodně, aneb rekapitulace celkového současného stavu

19. března 2011 v 2:16 Aktuality
Takže, zatímco někteří jedinci se poflakují po Rakousích, zanechávajíc bezprizorní psí sirotčátka na řetěze u domu, tady se jako celej tejden maká, že ani na rodinu, natož na ten blog není čas.
Ale dneska jsem se rozhodla, že s tím konečně něco udělám a šla jsem na to fakt fikaně. Usadila jsem majoritní část rodiny k televizi, naladila na History zajímavý dokument o Stalinovi a Hitlerovi, jako že se společně bavíme a zároveň vzděláváme a po určitou dobu pro jistotu dozorovala zájem o vysílaný pořad. Vidouc, že hoši poslušně vstřebávají informace o Josífkovi a Adolfovi, odebrala jsem se posléze pod záminkou abstinenčních příznaků z nedostatku nikotinu nahoru k sobě do pracovny. Když jsem se po chvíli vydala zpět dolů, prozradilo mě vrzání dřevěného schodiště a tak měli pánové dostatek času přenést se prostřednictvím ovladače z plzeňského fotbalového stadiónu zpět do předválečného Německa. Jejich předstíraný zájem mě ovšem neoklamal a tak jsem navrhla, že bude Plzeň jako že fotbal, když bude Plzeň, jako že pivo a k tomu Blog. Po této vzájemně výhodné dohodě bylo mezi námi jasno a mohu se tedy s klidným svědomím věnovat aktualizaci.
Bohužel, hned na skutečný úvod se musím přiznat, že mi nějak utekla uzávěrka na jarní Budějovice… chápu, že pro někoho může být fakt, že to naše tele neuvidí poskakovat v kruhu jistým zklamáním, na druhou stranu si nejsem zcela jistá, jestli delegovaná osoba rozhodčího pro naše plemeno na této výstavě je zrovna ta pravá, kterou bych Esteríně pro její - v podstatě premiéru - přála. Myslím, že tu neúčast nakonec nějak přežijeme. Jinak ale plán výstav platí, v Praze budeme stoprocentně a v Litoměřicích také.
Obdržela jsem dvě videa naší, resp. Katčiny Máši a ačkoliv jsem ještě neobdržela její výslovný souhlas se zveřejněním, jsou v sekci Videa, protože nakonec, všechna videa jsou přístupná jen přes odkaz z mých stránek…
A co je nového u ostatních štěňat a našich ostatních zvířat? Teď jsem si uvědomila, že štěňatům v příštím týdnu bude už pět měsíců!...
Zvířata úspěšně vylifrovaná z baráku:
Aisha - Zdeno, žiješ ještě?
Alisha - přes 6kg, k dispozici poměrně čerstvé fotografie na adrese http://hela11.rajce.idnes.cz/13.3.11/ , které dokladují, že velikostně příliš nezaostává za výmarským ohařem, absolvuje v květnu krajskou výstavu u nás v Lysé a také pravděpodobně mezinárodku v Praze.
Ashley - žádné nové zprávy, ale předpokládám, že všechno při starém
Máša - viz videa
Zvířata, která nám stále visí na krku:
Esterína - prase jedno, žere hovna, hrabe v zahradě díry, čímž se zbavuje všech bílých znaků, štěká na veverky, na kočky, na souseda a vůbec, prostě štěká.
Joy - staženej králík postupuje s nárůstem několika nových chlupů do vyššího levelu a hraje teď za kadeřavou slepici, jejíž standard celkem vystihuje Henriové podobu a navíc by vás mohl zajímat, když už jsem tu kdysi uveřejňovala reportáž o drůbežích šampionech z Lysské výstavy…
"CHARAKTERISTIKA : Zavalitá slepice se zvláštní struktůrou peří ,snáškou asi 180 vajec s bílou až hnědožlutou skořápkou.Minimální hmotnost násadových vajec 58g.
PLEMENNÝ TYP: Vzpřímená,zavalitá slepice krajového typu,s téměř vodorovně neseným tělem,středně vysokého postoje.Pokud možno širší peří na krku,hrudi,zádech a krytech křídel odstávají a jejich ostny se druhou polovinou obracejí a stáčejí směrem k hlavě.Netvoří vícenásobné ruličky,pouze asi od poloviny,prapor pera ukazuje svoji rubovou stranu.Na křídlech a v ocase je kadeření menšího rozsahu.
PLEMENNÉ ZNAKY KOHOUTA
HLAVA: široká,dobře zaoblená
-zobák: silný,zahnutý,zbarvení odpovídá běhákům
-hřeben středně velký,vzpřímený,rovný,listový,se 4-6 zuby,praporek sleduje týl aniž
by se ho dotýkal.
-obličej jemné tkáně,neopeřený,červený
-ušnice příměřeně velké,oválné,hladké,červené
-laloky středně velké,zaoblené,bez záhybů
-oči velké,barva podle zbarvení peří
TRUP: dobře osvalený,vpředu široký,dozadu sezůžuje,nesen jen lehce zvednutě
-záda středně dlouhá,vzhledem k opeření opticky poměrně krátká,lehce nazad
spadající,přecházející v plně opeřené sedlo,vyplňující přechod v ocas
-prsa široká a plná,výše nasazená,dobře klenutá
-břicho široké a plné
KRK: středně dlouhý,zahnutý,plně opeřený,k hlavě stočené ostny per tvoří jeho kadeřavost
OCAS : středně dlouhý,vzpřímený,lehce načechraný,plný,kadeřavé,zvlněné nebo
stočené srpy
KŘÍDLA : dlouhá,volně sklesle nesená,ne však pod potními klouby,ruční letky s redukovaným vnitřním praporem se tolerují
NOHY
-holeně krátké,silné,v kadeřevém opeření téměř neznatelné
-běháky středně dlouhé,neopeřené,barva podle zbarvení opeření
OPEŘENÍ : dlouhé,bohatě chmířité,každé pero s ostnem obráceným k hlavě,jedinci se
hodnotí podle bohatosti a rovnoměrnosti zkadeření,protože je vidět polovi-
na praporu z rubové strany,jeví se peří jako méně lesklé.
PLEMENNÉ ZNAKY SLEPICE
Podobná kohoutovi až na znaky podmíněné pohlavím,celkově je menší,kadeřavost
Je méně výrazná,protože peří je poněkud kratší
NEPŘÍPUSTÉ VADY
Přípiž nízký postoj,příliž nízko nesená křídla,větší nebo klopený hřeben,úzské peří,chybějící kadeřavost,chybějící prapory per v ocase a křídlech,hedvábné opeření,probělené ušnice,zvrásněné laloky,náznak opeření běháků.
ZBARVENÍ
-černé sytě černá barva,pokud možno se zeleným leskem v závěsech,běháky břidlicově še-
dé až černé,oči červenohnědé až tmavohnědé.
Nepřípustné vady: peří zcela bez lesku,fialový lesk,bílá pera v opeření.
-modré rovnoměrně středně sytá šedomodrá barva,krk a sedlový závěs kohoutů tmavší.
Běháky břidlicové až černé,oči červenohnědé až tmavohnědé.
Nepřípustné vady: silně skvrnitá neucelená barva,rezavé nebo slámové zbarvení
-bílé čistě bílé opeření po celém těle u obou pohlaví,lehký žlutý nádech v závěsech
se toleruje,běháky žluté,oči oranžově červené až červené
Nepřípustné vady: silný žlutý nádech,pera jiné barvy.
-krahujcovité každé pero lehce obloukovitě příčně pruhované s vícenásobným střídáním
černé a světlemodré barvy u kohouta pruhy stejně široké u slepice černé pruhy širší
kresba není ostrá,podsada je kreslena méně výrazně.Běháky běháky a oči jako u
bílých.
Nepřípustné vady : zcela smytá kresba,chybějící pruhování v rejdovácích a srpech
Silné zabělení v ocase.

Kromě toho tedy taky pořád a na všechno štěká. Tedy Joy, ne ta skutečná kadeřavá slepice.
No nic, tak pokračujeme dál…

Ariana - vyprazdňuje se mi s oblibou na a pod rododendrony, což mě vytáčí, protože PH psího biologického odpadu ( 5,5 - 7 ) neodpovídá zcela mým představám o ideálních půdních podmínkách pro tento typ rostlin ( 4,5 - 5,5 PH) a jako já si na tom dost zakládám, o čemž svědčí i množství mnou vlastněných speciálních přípravků pro rododendrony a azalky do půdy i na list… a dělá mi to schválně, protože mi kocour Míša leze do postele a to ona prostě neskousne, to by raději skousla jeho hlavu…

A tím se dostáváme ke kocourům, které jsem tady do této chvíle trestuhodně zanedbávala a přitom si svými občasnými "psími kusy" nijak nezadají s ostatními zmetky z naší smečky.

Tak tedy Míša: ten byl jako vůbec doteď opomíjenej a přitom se od své základní charakteristiky ve svém profilu tolik změnil. Tak především to jeho ustavičné "áááúúúú", pokud možno s prdelí u mýho obličeje. Dneska už se jako nestraní, dneska je nakvartýrovanej věčně u mě v posteli, nebo aspoň na mých věcech. Dokáže přesně rozpoznat, kdy ještě opravdu spím a kdy už to jen hraju a když to jen hraju, jde mi s tím svým "áááúúúú" věnovat stovky svých odumřelých chlupů do mého lože, přičemž mi věnuje jeden polibek hmatovými vousky a rituál zakončí otočením se zadkem k mému nosu a šmrdláním ocasem pod nosem. Kromě toho, že z něj permanentně lezou cucky chlupů, má ještě jednu velmi nepříjemnou vlastnost a tou je odporně rušivé škrábání na zem při pití vody a rámusení s miskou při velmi hlasitém chroupání granulí. Ale jinak nijak neškodí.
To se ovšem nedá říct o našem - všemi nezasvěcenými - oblíbeném Oskarovi, kterej svého andělského vzhledu a přímého nevinného pohledu z očí do očí s úspěchem využívá v situacích, kdy:
-ožere ve vaší kratičké nepřítomnosti zmražené kuře umístěné na kuchyňské lince za účelem rozmražení, přičemž se speciálně zaměřuje na stehýnka
-pro piškoty od Opavie je schopný porušit všechna platná pravidla, stejně jako pro bábovku
-využije každé vhodné příležitosti nepozorovaně proklouznout do šatny, kam mají všechna zvířata vstup přísně zakázán, aby si mohl schrupnout v šatní skříni na vypraných oděvech
-stejně postupuje v případě dětského pokoje, kam mají všechna zvířata taktéž vstup přísně zakázán. Zde pak volí místo k odpočinku dle momentální nálady, tedy záleží na tom, zda si chce zrovna schrupnout ve výšce pouhých 150cm nad zemí, či zda je den určený pro vyšší sféry, pak volí postel staršího dítěte ve výšce cca. 180cm nad úrovní podlahy
-zvrhne na stole, kde rozhodně nemá co dělat (a moc dobře to ví) a na kterém máte položené důležité dokumenty, mobilní telefony, čerstvé noviny a spoustu dalších věcí, vázu plnou vody s karafiáty. Stůl je dřevěný a stojí na plovoucí podlaze.
-Fascinuje ho čerstvě zavlažená půda v květináčích pokojových květin a zastává názor, že tento materiál velmi prospívá kočičím tlapkám a kocouří kondici vůbec
-Chodí okolo třetí ráno po domě a hlasitě mňouká, ale o tom jsem se tu již zmiňovala
-Škrábe velmi časně zrána, typicky za svítání, ale i za plné tmy na dveře do zahrady
-Brousí si drápky o koberec
-Připlete se vám do cesty vždy, když to nejméně čekáte a při úhybném manévru vždy zvolí stejnou stranu jako vy
A tak by se ještě dalo pokračovat...
A zbývají ještě děti. O Dáňovi toho tady bylo poslední dobou řečeno až až. Nic se nezměnilo, vše se opakuje pořád dokola a tak by byla nuda o tom zase psát.
To Kubovi se tady tolik prostoru nedostává a přitom jaká škoda! už mnohokrát jsem si říkala, že si budu jeho hlášky zapisovat a nikdy jsem to nedodržela. Takže většinou zapomenu, ale jeden z posledních dialogů se mi opravdu vryl hluboko pod kůži a nedá mi to, abych se o něj s vámi nepodělila, i když někteří čtenáři, zejména ti, kteří momentálně umírají na sezónní respirační onemocnění, jej již měli možnost slyšet...
Tak tedy Kuba ve vaně při umývání:
Kuba: "mami, taky tě to tak lechtá, když si meješ pindíka?" přičemž se zmítá jak žížala...
Já: "Kubo, holky nemají pindíka"
Kuba "a co mají holky?"
Já: "holky mají pipinku"
Kuba: "a taky jí mají takovou dlouhou?" přičemž si ho hrdě vytahuje co jen elasticita jeho výbavy dovoluje...
Jo, holt některé vlastnosti jsou nám zjevně dány od přírody :-)

Přeji všem momentálně nemocným brzké uzdravení a všem bez rozdílu hezký víkend...
aktualizován i "Videoklip týdne" v dolním boxu.

Nová videa a tak...

12. března 2011 v 0:18 Aktuality
Fotky Esterky s ostříhanýma ušima sice nemám, ale zato mám něco jiného! Dělám si tak pořádek ve svém smartfónu a na co nenarazím... několik dosud nepublikovaných videí štěňat. Kvalita obrazu je sice mizerná, zato u dialogů se zaručeně pobavíte. Jsme tam s Milošem tak trochu za retardovaný, navíc von v trenclích ("to tam nedávej"... prej). První dvě jsou kratičká a bez zvuku, další dvě se zvukem :-) jo a všiměte si, prosím, té Milošovi reakce na mé upozornění, že štěně čůrá na koberec. Kdyby vám náhodou ta blesková reakce nějak unikla, tak nemusíte trpět pocity nedostatečnosti, protože žádná nebyla. Taky je tu jasně patrný problém ve schopnosti mého muže dekódovat moje sdělení. Protože když řeknu "zapomněli jsme dát podložku" neočekávám žádné "hmmm", nýbrž chci vidět že se zvedne a absentující podložku bez prodlení donese. A tak je to u nás se vším.
Takže v sekci "Videa" nová (stará) videa...

Chytla mě zcela netradičně při pátku nějaká uklízecí mánie, což téměř vždy znamená celkem slušnou zásobárnu témat, ale nebudu se tady opakovat. Jen poznamenám, že jsem to vzala z gruntu a v důsledku toho našla pár velmi zajímavých věcí na velmi zajímavých místech. Škoda, že už je Flemming po smrti, mohl si prožít druhou vědeckou extázi.

Jinak jsem si uvědomila, že už jsem tu nabízela k adopci psy, děti a jinou domácí havěť, ale dosud jsem nenabízela třeba některé své přátele, známé, kolegy ze zaměstnání apod.
Takže dnes to hodlám napravit, neb se toho tento týden sešlo poněkud více.
Mohu vám tedy nabídnout například přítelkyni, která si ke mě chodí pravidelně "půjčovat" stravenky s tím, že "mi to vrátí hned příští měsíc", ale kdyby mi to měla všechno vrátit, dva roky se nenažere. Nebo vám mohu nabídnout "pana domácího" mého bratra v jednom balíčku i s mým bratrem, budete pak moci za mě řešit jejich vzájemné spory. Směle mohu doporučit též známou, která se mnou neustále řeší nějaké životně důležité problémy a obrací se na mě s žádostmi o radu z oblasti občanského práva, z oblasti rodinného práva, z oblasti sociální, z oblasti mezilidských vztahů, z oboru medicínského, z komerčních segmentů jako je trh s nemovitostmi a devizami atd. Ráda bych se s vámi podělila i o některé své nadřízené používající s oblibou slova jako "brainstorming", "draft", "deadline", "gesce" "Outsourcing" a fráze jako "vyrovnaný rozpočet", "dává/nedává mi to smysl", "je to dobře rozjetý" atd.
Jako bonus přidám jednoho kolegu, kterému jsem dnes vyjednala posvěcení jeho záměru a když jsem mu tu radostnou novinu sdělovala, kolaboval v přítomnosti rozhodující osoby s tím, že si to ještě musí nechat projít hlavou a jednoho vedoucího OŽP, který mě přivádí k šílenství, protože jeho základní vlastností je vzbuzovat v lidech pocity nejistoty v postojích k některým zásadním otázkám.
No nic, mohla bych samozřejmě ještě pokračovat, ale nepředpokládám, že by byl o nabízené nějaký zásadní zájem, takže tímto krátkým výčtem skončím.

Vloženo nové hudební video jako "video týdne". Takhle asi brzy dopadnu, poddám-li se vlivům okolí :-)

No a na závěr nějaké fotografie. V první řadě Esterka ze speciální výstavy v Pardubicích, jejíž fotku jsem úplně náhodou objevila na Internetu a se svolením autorky, paní Květy Dvořákové www.odritusky.websnadno.cz si jí sem hezky vložím. Kromě toho tam má "ostříhané uši", takže vlastně dostojím svému slibu :-)
Druhá fotografie nechť je důkazem, že když říkám, že mám psy debílky, má to reálný základ...






A na úplný závěr jedno moc hezké video



Štěňata hry

11. března 2011 v 22:37 Videa




Něco nového by to chtělo...

7. března 2011 v 1:02 Aktuality
Trochu to tu flákám, zdá se… no, ono se toho zase tolik neděje, co bych sem mohla psát. Kromě toho mám nějaké starosti a v důsledku toho postrádám tu správnou náladu.
Každopádně na Rajčeti http://zlomu.rajce.idnes.cz/A_5.a_6.3.2011/ jsou nové fotografie smečky z víkendu, tentokrát i s dětmi a dokonce, a to pozor, i s puberťákem. Je sice fakt, že jsme mu společnou - zejména tou nedělní - vycházkou "zkazili den", pročež se mi pak snažil svými výrazy kazit fotky, ale jednou je mu čtrnáct a bydlí s námi (znáte to ne, až budeš plnoletej, dělej si co chceš, ale teď…), takže šel a nepomohlo mu ani předstírání náhlého zvýšeného zájmu o přípravu do školy. To si jako před odchodem na vycházku najednou sám od sebe rozloží učení na stole, což už mi samo o sobě přišlo krajně podezřelé a s velmi odpovědným výrazem vysvětluje, že není možné, aby s námi šel na nedělní pochoďák, protože zítra píše něco z matiky a nutně musí odevzdat úkol ze zeměpisu. Ty bláho, nemá snad horečku? nikdy se dobrovolně nepřipravuje do školy, natož v neděli odpoledne... po zjištění, že horečku nemá, zeměpis mají v pátek a že slečna Alenka stepuje v blízkém parčíku jsme dospěli k názoru, že to na nás hraje, což nás naštvalo nejvíc. Započatou přípravu do školy jsme mu tedy slíbili umožnit po návratu z vycházky místo sledování zápasu Sparta Praha - Příbram a ignorujíc jeho dramatický výstup ve stylu "já nechci, já nechci s pěstičkami do stehen" byl odeslán před dům. Na to jsme se tedy dozvěděli, že jsme mu zkazili ten den, jak už jsem se zmínila výše. Nějakou chvíli si pak dal záležet na tom, aby šel tak minimálně půl kilometru před námi, zmetek jeden.

Včera jsem si tak zálibně prohlížela naše šeltky, jak jim to společně sluší a povídám opatrně manželovi, "že nám ještě chybí nějaká pěkná merlatá"… a on na to "no a i nadále chybět bude"… nemám to prostě s těma chlapama vůbec jednoduchý.

Neodpustím si jednu malou příhodičku z metra, když jsem si vyrazila, jen tak ve svetříku, opět zacvičit. Tentokrát jsem lovila drobné zpoza spodních kalhotek a řeknu vám, byla to dřina, mělo-li to zůstat okolím nezpozorováno. Chtěla jsem si totiž vložit drobné do malé kapsičky vzadu na kalhotách, které normálně moc často nenosím, protože se do nich uspokojivě vejdu jen ráno, nebo když nežeru. Jako vejdu, ale občas si je musím rozepnout, což může být v některých situacích přinejmenším poněkud nepraktické. No, takže jsem si tam tedy chtěla vložit ty drobné, jenže byla trochu prekérka s manipulačním prostorem. Asi tak, jako když jedete na Florenc v půl čtvrté odpoledne, máte na klíně narvanej batoh s peněženkou na dně a teniskami navrchu a vedle vás ještě ke všemu sedí osoba, která třetinou svého těla zasahuje na "vaše území". Chtěla jsem to tedy udělat rychle a bez zbytečných víceúkonů, takže jsem bez nějakého zvláštního přemýšlení zastrčila měnu do domnělé kapsy… abych záhy zjistila, že tady něco neštymuje. Mince samo sebou neváhaly a daly si záležet na tom, aby neprodleně sklouzly pokud možno co nejvíce dospodu. Takže co teď, že. O těsnosti těch kalhot v pase jsem se již zmiňovala, ale tahle vlastnost umí být dvojnásob nepříjemná, když člověk sedí. Bylo mi jasné, že se nesmím moc nadzvedávat, protože pak by byla šance nadobro ztracena a kdo by chtěl pochodovat po Václaváku s dvacetikorunami ehmm… kdesi. Tak jsem bleskově vyhodnotila pozornost spolucestujících a upokojena tím, že převážná část jich čte Blesk, Rytmus života, či že zuřivě esemeskují v signálovém stínu, jala jsem se konat. Upravila jsem si batoh na klíně tak, aby ve spolupráci se sousedem zajišťoval maximum soukromí a šla jsem "lovit" . Určitě na mě musel být móc zajímavý pohled. Ale podařilo se!
No nic, tak to jen tak.

Dostala jsem mail od Kateřiny, majitelky Máši, a protože je moc hezky napsaný, vkládám ho sem se svolením pisatelky celý a v neupravené podobě:

"Ahoj Lucie,
posílám ti 3 fotky z minulého víkendu. Bylo to na Petříně a kdybychom věděli, že tam budou venčit vlka, tak bychom tam nešli. Vlk chtěl Mášu ulovit. Prostě si jí vyhlídnul, rozběhnul se z kopce dolů a chtěl si to malý tělíčko ulovit. Naštěstí tam bylo dost lidí a taky my a ten křik toho vlka zarazil. Byl to takový ten československý vlčák. Máša zdrhala až k tramvaji - jsme mysleli, že už jí nikdy neuvidíme. Zachránil jí ten poprask, který se kolem toho zvedl, protože tam bylo hodně lidí zrovna na procházce a ten vlk vypadal šíleně - jako zvíře, co si vyhlédlo malého králíčka. Ale kupodivu i Líza, přestože je to drobný pejsek, se rozběhla s vlkem o svoje štěně bojovat. To bylo poprvé, co jsme si všimli, že by byla bojovná. Byla pak tak rozčílená, že chodila po Petříně a štěkala na všechny, i když je to jinak slušně vychovaná a decentní dáma.
Máša se z toho ale rychle vyspala a vypadá to, že si nic nepamatuje. Vesele mi na pokračování sežrala pantofle, servala potah z postele a vytrhala a spolykala šňůrky z matrací. V trávení se to pak srovnalo tak, že žluté molitanové kousky se navázaly na dlouhé šňůrky, ale moc to stejně nechtělo projít. Molitan je moc lehký a šňůrky dlouhé, takže ven vycházeli jen za lidské asistence. Máša se z toho vůbec nepoučila, pustila se do ožírání knih, což byl její prosincový zlozvyk, o kterém jsme si mysleli, že už ho má za sebou. Jenže ona teď má takovou sběratelskou fázi vývoje, že do tlamičky sesbírá úplně všechno, co venku vidí. A Vršovice nejsou zrovna čistá čtvrť. A ještě jeden adrenalinový (pro nás) sport objevila, a sice že s oblibou čůrá uprostřed křižovatky Žitomírská - Holandská. Tam si přidřepne pevně a nedá se odtáhnout, i když jinde má zlozvyk, že při čůrání chodí a ještě natahuje hlavičku, kdy už za tento dobrý skutek dostane odměnu."

Ve fotogalerii Alishy http://hela11.rajce.idnes.cz/ jsou nějaké její nové fotografie, má se skvěle a Zdenina Aisha rozšířila řady "klubových nadějí" na Slovensku a má se také skvěle.
No a to je tak pro dnešek asi tak všechno.