Únor 2011

Tak ještě jednou a lépe :-)

27. února 2011 v 2:05 Aktuality
Víte, jak se pozná, že se vrátila pubertální ratolest mužského pohlaví z týdenního pobytu na lyžáku?
Nalevo od dveří leží bágl
Nalevo od báglu se válí lyžařská přilba
Napravo od dveří se válí osobní batoh
Napravo od batohu se válí běžkařské boty, napravo od běžkařských bot přezkáče
O knihovnu v hale jsou opřené lyže
Na židlích v jídelně se válí svlečené svršky
Ratolest se válí ve vaší posteli a sleduje fotbal na TV, nemůže vyvíjet pražádnou jinou činnost, protože je "šíleně unavená z rozlučkové diskošky" a z týdenní akce vůbec
Okolo ratolesti na stolku se válí kelímky od čokoládové mléčné rýže, což vám po celý týden citelně chybělo…
V lednici náhle postrádáte některé další pochutiny, které tam ještě ráno zaručeně byly
Jste svědkem velmi hlučné diskuse nad tím, kdo je větší debil, kretén a idiot, zda ten, který se právě navrátil domů, nebo jeho bratr, který si mezitím - dle jeho názoru - užíval "klidu" doma a zároveň jste nuceni tento spor spravedlivě rozsoudit…
Na domovní zvonek začnou jako na povel zvonit děvčata, která na lyžařském výcviku nebyla a zjevně trpí absťákem z nepřítomnosti vašeho playboye…
Po odchodu ratolesti na lůžko nelze přes veškerou snahu nalézt v koupelně její kartáček na zuby, neboť zavazadlo stále setrvává pevně uzavřené nalevo od dveří, potvora jedna…
Celkem vzato nejsou v koupelně vůbec patrné žádné stopy po přítomnosti navrátilce před odchodem na lůžko, což ovšem tvoří zajímavý kontrast s tím, jak to vypadá v předsíni, hale, obýváku, jídelně a lednici…

Před nedávnem mi v reakci na můj článek "okamžitě daruji puberťáka" jedna známá s naprosto kamennou tváří sdělila, že na ní to teda vůbec nezapůsobilo, neb ona to má doma už o tři "levely" vejš a že až budu na stejný "storage", budu ráda, že bude plenit lednici, protože BUDE DOMA.

Sobota pro mě začala moc hezky, protože mě probudil asi v půl jedenácté velmi milý telefon a kromě toho bylo venku nádherně, takže nic nebránilo tomu, abych po nezbytném "ranním" půl litru kafe zaktivovala mladou Borodinovou a "kanón" a vyrazila na procházku. Joy a Arču jsem ponechala v zahradních prostorách, protože tyto dvě vyvolené čekalo odpoledne strávené na placu domovské ZKO - tři bestie na cvičáku vystřídat nestíhám a kromě toho jsem potřebovala Esteríně vysvětlit nějaké cviky v klidu, tak nějak mezi čtyřma očima. Cestou jsme však potkaly moc příjemné lidi s úžasným rasslím štěnětem a tak trochu voprsklým zlaťákem, který si mě tak oblíbil, že se mnou chtěl navázat intimní poměr, až jsem mu musela důrazně vysvětlit, že se mnou takhle teda né, takže bylo co fotit a navíc jsem zase poznala fajn lidi, kteří bydlí v ulici, jejichž obyvatelé si pořád myslí, že mají na té křižovatce, do níž jejich ulice ústí přednost a přitom jí vůbec nemají... no, ale nic, takže prostě z toho výcviku Esteríny moc nebylo, ale celkově to bylo super.
To ovšem tak zcela neplatí pro odpoledne strávené s těma dvěma krakénkama na cvičáku…
Tentokrát se připlazilo Mondeo - jinak to po tom tankodromu ani nelze - včas, rozdíl oproti minulému týdnu byl jen v obsahu nákladového prostoru, kde jednu šeltii vystřídala jedna hovawartka. Jinak to bylo v podstatě to samé, co minulý týden. Děs…
Nevím, co se to s těma psama děje, ale: soustředění - nula, přesnost - žádná… sem si připadala, jak když tam jsem s kozama… poskakovaly obě jak kdyby strávily rok na řetěze, Henriová v jednom kuse vyřvávala, že jsem měla sto chutí jí vzít po hlavě lopatou na lejna, Arianu pro změnu velice zaujaly blitky nějakého psího kolegy, takže se mi vyflákla na aport… Henriovou nakonec od strašného konce zachránila velice slušná vyhledávačka a Arianu pěkně provedené nadstanardní cviky.
Jak už jsem se v některém z předchozích článků zmínila, absolvuje moje Enjoy Gold Ria - Henria na jaře zkoušku ZPU1 a FRP1… pokud se nám podaří jednu z těchto zkoušek složit - a to jsem Henrikové na rovinu doporučila - budeme žádat o titul "Klubového šampiona"…

Na závěr bych se ještě chtěla vrátit k některým záležitostem, jež se týkají osob činných ve výboru Českého klubu chovatelů sheltií… víte, ono stokrát "nic" umořilo osla… to "nic" samozřejmě nejsou samy o sobě žádné maličkosti, ale může se to tak během času a v jeho prodlevách, nezúčastněným zdát. Faktem však je, že jsou mezi námi lidé, kteří si myslí, že si mohou dělat naprosto co chtějí, že jsou nepostihnutelní a že mohou pod záštitou oficiálních institucí nějakým způsobem profitovat z nevědomosti a nezájmu ostatních. Je to samo o sobě dosti obsáhlé a složité téma, ale věřte, že se to v důsledku dotýká každého z nás. Pravidelní čtenáři si jistě pamatují můj protest proti vedení členské schůze v Pardubicích a způsobu volby nových členů do výboru v září loňského roku, proti obsahu Klubového zpravodaje, který slouží jako jedna velká reklama jisté chovatelské stanici či přesněji řečeno jedné chovatelce… vadí mi též fakt, že jsou zde ve velkém propagováni kamarádi jisté chovatelky a jejich psi získávají zcela neoprávněně tituly klubových šampionů, jsou neoprávněně vystavováni v neobsazených pracovních třídách, kde získávají tituly potřebné k získání vyšších titulů, že rozhodčí, posuzující na klubových a speciálních výstavách jsou přátelé osob činných ve výboru - nikdy neopomeneme nejdříve navštívit nějakou akci v zemi původu rozhodčího a učinit, co je potřeba…
Těch věcí je skutečně mnoho a celkem je v tom trochu zmatek. Aby v tom byl trochu pořádek, připravuji malý článeček na toto téma, který je koncipován v čistě obecné rovině, tedy nebudu nijak konkrétně jmenovat, budu jen poukazovat na některá, jistě zcela nevědomá, obcházení pravidel, na jistě "nechtěné", ve výsledku však amorální, konání a na řadu dalších "přešlapů", které se staly - jak jinak - tak nějak "omylem", z "nevědomosti", "neznalosti" …
No a nebylo by to ono, bez nějaké té hudby či videa...
Tentokrát pro změnu věnováno L.

Tady na tom Blogu já pravděpodobně brzy skončím!

26. února 2011 v 23:33 Aktuality
Takže milí přátelé a čtenáři mého blogu. Strávila jsem poměrně dlouhý čas psaním nového sobotního příspěvku. Bohužel, po jednom rutinním uložení rozepsaného, je veškerý text naprosto v čudu... článek se tváří, jako že je v rozepsaných i s nadpisem, ale to je asi tak všechno, jinak prázdno. Ptám se administrátorů - máte snad taky nový vedení, který vymejšlí blbosti aby se ukázalo, nebo co vás vedlo k těm super "úpravám", které mají za následek, že systém je nestabilní, nekompatibilní s některými prohlížeči, uživatelsky tak "user friendly", že blogeři z toho dostávají osypky?
Takže: dnes nové fotografie na rajčeti z procházky s Esterkou, Joy s Arčou s námi nebyly, protože odpoledne absolvovaly cvičákový dril a to je pro dnešek asi tak všechno, protože mám po náladě...

Štěňata mají čtyři měsíce

25. února 2011 v 0:47 Aktuality
Naše štěňata prodělala včera své čtyřměsíční narozeniny. Třeseme jim tímto packou a majitelům přejeme pevné nervy a nezdolný optimismus. Dnes mi také přišel tolik očekávaný dopis z Budějovic s fotografiema našeho Ashleyho, takže už to mám všechno kompletní (fotky jsem sice jen přefotila foťákem, ale jako webová fotka snad dobrý).
Od většiny majitelů mám k dispozici aktuální míry a váhy, takže ve čtyřech měsících mají:
Aisha - 30cm (přibližně) a 3,7kg
Alisha - 35cm a 5,5kg
Masha - 30cm a 4,3kg
Od Randáků jsem v dopisu info o mírách a váze nedostala, ale zjistím to a doplním. Zato jsem se o Ashleym dozvěděla, že "má strašně rád lidi, za každým hned běží, je to tryskomyš a cisterna, protože furt čůrá a je to prostě zlatíčko, protože právě rozkousává PET lahev"
A teď ještě pár fotek, ať se můžu vrhnout na další téma...
Ty jo, Zdeno! ty nemáš čtyřměsíční fotky! Hledám na FB a nevidím... co s tebou, holka?
Takže jen Alisha, Masha, Ashley:








TAKŽE JAKO NIC, protože ty obrázky prostě nejdou vkládat... asi nějaká chybička, se vloudila... s novými vylepšeními na Blogu. Jdu si stěžovat na nádraží, protože CACHE jsem vyčistila a stejně prd... Až to vyřídím, vložím fotky pak.
Aktuálně: fotky se mi podařilo vložit jen s pomocí Google Chrome, který používám jako alternativní prohlížeč. Jak to ale bude vypadat, nevím...
Ostatně chybičky se vloudí kdekam, než byste řekli švec. Třeba na ČMKU. "Došlo k pochybení z naší strany", stálo ve vyjádření na můj dotaz, proč nastal rozpor mezi předpisy a praxí v případě popisovaném v předchozím článku. Inu, může se stát, že kompetentní pracovnici unikne údaj o tom, že žádající osoba už v minulosti měla registrovanou ch.s. Umím to pochopit. Ale že by tento fakt uniknul i osobě žádající, nebo že by snad tato konkrétní žádající osoba byla neznalá příslušných směrnic a předpisů, to se mi fakt nějak nechce věřit.
Protože mě ta práce s "vylepšeným" Blogem v tuto hodinu už tak trochu vytáčí - fakt mě nebaví se dvacetkrát přihlašovat a dopisovat co jsem nestihla uložit, protože mě to pořád odhlašuje, pro dnešek končím a dopíšu to zítra.
V této chvíli - pátek 0:46 - hlásí statistika přístupů 7999 návštěvníků. Ten jubilejní osmitisící bude výhercem nějaké speciální ceny, já už něco vymyslím...

Je jeden metr opravdu sto centimetrů?

23. února 2011 v 3:04 Aktuality
Některé věci mě nepřestávají uvádět v úžas. Například by mě zajímalo, jakými prostředky je možné prorazit "zeď" v podobě "Směrnice pro registraci chovatelských stanic". Taková směrnice jasně definuje pravidla a podmínky, za jakých lze zřídit, zrušit, převést, zdědit a vůbec provádět jiné úkony s právně definovanou institucí "chovatelské stanice". Tato směrnice jasně hovoří o tom, že jeden člověk ve svém životě smí vlastnit pouze jeden jediný registrovaný název chovatelské stanice a že chovatelská stanice nikdy nesmí být předmětem spolumajitelství. Tož jsem si to vyložila tak, že když už se mi třeba "Z Lomu ve Skále" nebude líbit, nebo snad nějak hodit, a já se tohoto názvu zřeknu (třeba ho převedu na svého synka), mám už do smrti smolíčka pacholíčka. Ale kdepak, někde bude jistě nějaký ten zakopaný psík, protože v praxi to funguje jinak. V samotné praxi není vyloučené, aby si jeden chovatel převedl na rodinného příslušníka zavedený název chovatelské stanice a po nějaké době si na své jméno opět zřídil novou chovatelskou stanici, která se - co si budeme povídat - cizincům asi jednak lépe skloňuje a vyslovuje a jednak to jaksi tvoří jakousi časem a možnostmi zformovanou image. Tahle věc mě tak zaujala, že jsem se rozhodla tomu přijít na kloub... jak toho jako dosáhnout, až mě ten můj zákonitej fakt naštve natolik, že na něj převedu to "Z Lomu" s břímě (jak se skloňuje břímě?) v  podobě těch šmejdíků, co se nám loni narodili - ať se v tom plácá jak chce a já si v poklidu začnu nanovo třeba s názvem "I love sweet sheltie from Rock View"... (-20 čtenářů blogu). Tak jsem odeslala dotaz na samotnou všemocnou ČMKU, abych se dozvěděla, jak na to... o výsledku budu neprodleně informovat. Ovšem, kdyby byl snad někdo z vás tak znalý kliček v předpisech, že by mi to byl schopný nějak veřejně objasnit, jsem všema dvaceti pro a má prostor v komentářích. No a kdyby snad dokonce onen dotčený chovatelský subjekt cítil potřebu se k tomu nějak veřejně vyjádřit, tím lépe, ráda se mu omluvím a přiznám svojí nevědomost...

Také by mě zajímalo, kolik má vlastně Český klub chovatelů sheltií skutečných členů Výboru, jež nás jaksi zastupují, též reprezentují a v jakém složení se vlastně skutečně nyní Výbor vyskytuje... protože pravdivé informace aby prostý člověk na webu pohledal, že... až získám tuto aktuální informaci, neodpustím si na vlastních stránkách malou úvahu nad tím, proč pro vedení klubu není směrodatný výsledek voleb v rámci řádné členské schůze, resp. proč není na uvolněné místo ve výboru kooptován člověk, který se akceptovatelným způsobem nějak umístil ve volbě, v níž byl zvolen odstupující člen výboru... kdyby to snad na někoho bylo složité, ta moje formulace (přeci jen pracuji de facto pod státem, tak není divu), zkusím to jednodušeji: "účelovým způsobem zvolený člen Výboru v průběhu funkce odstoupí... proti logice věci není na jeho místo kooptován kandidát umístívší se na druhém (třetím, dalším) místě, nýbrž osoba zcela jiná, nejlépe taková tak nějak vhodná :-)" už je to pochopitelné???
Tak to bychom měli tak nějak k věcem, které mě umí celkem rozladit...
... ale jsou i věci, které mě těší a to jsou zprávy o našich štěňatech, obzvláště když právě dnes slavíme jejich čtyřměsíční narozeniny. Letí to. A tak na dnešní večer k tomuto jejich jubileu připravuji nějaký souhrnný článek + fotky, pokud se mi je sem tedy podaří vložit a pokud se mi sem vůbec podaří vložit ten článek :-)... ale den sem, den tam, to je celkem šumák, ne?

O výcviku a tak...

20. února 2011 v 0:33 Aktuality
Dnes na cvičáku, přiznávám, že po delší době…

Všichni se v poklidu věnují cvikům poslušnosti, jsou soustředění, nikdo zbytečně nehaleká, psi visí svými pohledy na páníčcích, téměř komorní atmosféra. Přijíždí mondeo, pochopitelně pozdě, obsazené dvěma šílenejma šeltiema, z nichž jedna balancuje na zadním opěradle, protože přeci se nepoveze potupně v nákladovém prostoru. V okamžiku vypuštění shetlandských ovčáků z vozu bere poklidná atmosféra ZKO za své, protože přes jekot těch stračen není slyšet vlastního slova. Ponechávám tedy Borodinovou prozatím v autě, aby toho jako na kolegy nebylo tolik, cpu si kapsu piškotama a beru Joy na plac. Henriová je ovšem jako u vytržení, nejraději by seskála co jí do oka padne, seštěkává Rassla na dvě doby a ukázkově obíhá makety, v jejím případě za účelem nalezení něčeho zajímavého na zub. Trvám striktně na tom, že jsme tu kvůli výcviku a ničemu jinému, což dávám Henriové patřičně najevo a zdůrazňuji, že mateřská dovolená už dávno skončila. A jdeme na to. Ukazuje se však, že aspirantka na složení květnové ZPU1 a podzimních zkoušek podle nároďáku slyší pravděpodobně prvně v životě povel vstaň a obličej mám zřejmě na zadku, protože po přivolání "ke mně" usedá za mně a očekává odměnu. Při chůzi u nohy na volno si ode mě hrdě drží společenský odstup a s aportem si vesele pohazuje, aby přitom mohla vyřvávat. Ty zmije, syčím a měním materiál, tedy zavírám Henriovou do auta a beru Borodinovou na plac. Cpu si všechny kapsy piškotama a jediné, co od toho očekávám je rýma, protože je děsná kláda. Ale pozor! Borodinová se sice plíží vpřed jak border kólie ke skopovýmu, ale jinak překvapuje! Na rozdíl od namachrovaný Henriový je ona tak nesměle skromná a oddaná, že se mě při chůzi u nohy drží jako klíště a čte mi myšlenky. Hůře se její vlastnosti projevují u odložení, protože "to jsi paničko moc daleko", i když popojdu jen o metr. Toleruje tak 80cm a pak popoleze. To ovšem ví, že je chyba a tak propadne hluboké depresi a na velmi jemnou korekci reaguje převalením se na záda, přičemž jí ty její kulatý voči z ďůlků lezou. Nebo tunel. Chtěla jsem to nějak odlehčit a zrovna byl k dispozici tunel. Návštěvníci tohoto blogu jistě ví, že agility není moje parketa a tak s tím moji psi nemají zkušenosti. Tedy Joy trochu jo, ale Estí ne. Jenže takový tunel je evidentně smrtelně nebezpečná záležitost a od takových se Borodinová zásadně distancuje. Hážu tedy do tunelu piškot a ujišťuji psa, že když se pro něj právě teď nevydá, chcípne hlady. To normálně zabírá, ne však v tomto případě. Odkládám tedy kravku na jednom konci tunelu a jdu ke druhému konci. Borodinová vstává z odložení, obíhá tunel a skáká mi na záda, v tranzu z nenadálého setkání. Tak jsem poprosila Rasslovou, zda by nemohla tomu mému teleti prostřednictvím jejího psa předvést, co že se jako od ní vlastně očekává. Nakonec se vystřídali
snad všichni přítomní psi, ale efekt nulový. Je to prostě jelito, co nadělám. Zato válení se semnou v podvečer v posteli, to jo, to by jí šlo.

Včera jsem si byla zase zacvičit a kromě toho jsem měla ještě nějaké vyřizování po Praze, mimo jiné jsem byla mojí mámě vyzvednout u lékaře léky. Velice mě tam zaujal jeden pán, vycházející právě z ordinace. Byl to takový starší, zdvořilý, velmi příjemný, na první pohled distingovaný pán a hned "dobrý den", téměř s úklonou… opětuji úsměv i pozdrav, pán sestoupil do mezipatra a jal se zapínat si bundu. Jenže ouha, zip se zasekl. Sleduji se zájmem jeho boj se zdrhovadlem a najednou slyším, jak cedí mezi zuby "sv..ě jedna zas..á"… to zřejmě pomohlo, protože zip povolil
a bunda mohla být úspěšně zapnuta. Nato mi pán věnoval další zdvořilý úsměv, rozloučil se a odešel. Holt nic není takové, jak se na první pohled zdá… ale při té příležitosti se mi vybavil jeden starší citát od paní Chytilové, který jsem si hned po příjezdu domů vyštrachala z disku a tady je:
No jo. Mužský.
Ti nestárnou.
Šediny je zdobí,
brýle jim svědčí,
vrásky jsou sexy.
Žádné křečové žíly.
Žádná celulitida.
Žádné klimakterium.
Ale pak najednou......
zdechnou.

Uvědomila jsem si, že jsem se tu už několikrát zmínila o cvičení, která absolvuji, ale že jsem vás ochudila o některé podrobnosti, které by jistě stály alespoň za zmínku. Tak tedy tady se cvičí na různých strojích. Něco jako v posilovně, ale není to posilovna, je tam ticho, příjemná atmosféra, ordinace lékaře, obsáhlé vstupní dotazníky a velmi milí trenéři, kteří vám nikdy neopomenou taktně připomenout, že něco děláte špatně, protože zapojujete sval - "latinský název" - místo svalu - "latinský název"...
Při cvičení byste neměli žvýkat a zapovězeny jsou cvičební úbory typu "sexy bodýčko bez rukávků a šortky těsně pod půlky" a pod. Nejdříve jsem nechápala proč, ale už je mi to jasné, objasním níže. Při vstupním pohovoru jsem byla dotázána na své specifické obtíže, onemocnění v raném věku, výšku, váhu, hodnoty krevního tlaku, přítomnost či nepřítomnost diabetu, epilepsie, zeleného i šedého zákalu, syfilitidy a jiných nemocí. 
Když se úspěšně prokousáte administrativou, můžete začít se svojí hodinovou lekcí. Na základě anamnézy i zjištění osobního trenéra je vám vypracován individuální tréninkový plán. Ze začátku mi to všechno přišlo jako brnkačka, se zvyšující se zátěží už mě to tak rozhodně nepřipadá. Taky pořadí cvičebních strojů mi bylo pravděpodobně schválně navrženo tak, abych potom lezla do metra rozklepaná jak osika, protože ty nejtěžší mám vždy na závěr. Mám mezi těmito přístroji dva obzvláštní oblíbence. První z nich je stroj A1. Ten by měl posilovat břišní svaly, ale mě spíš přijde, že některé přihlížející cvičence posiluje někde jinde, protože je velice nešťastně situovaný vzhledem k prostoru a k poloze, ve které se na něm cvičí. O tom, na jakém místě přihlížející cvičence pohled na cvičícího na A1 posiluje, rozhoduje jednak tělesná stavba cvičícího a také úbor, do něhož je navlečen... proto jsou zřejmě zapovězeny oblečky výše zmíněného typu. Na "ájedničce" se totiž leží na boku zády k prostoru tělocvičny a vy přitahujete nohy k bradě tím způsobem, že vystrkujete prdelku na všechny přítomné, triko se vám přitom vytahuje nahoru, trencle dolů a co je nejhorší, vůbec netušíte, jak se na to ostatní tváří. Tak z toho důvodu tenhle cvik nemám moc ráda. Druhý z mých oblíbenců je stroj E1, který posiluje ruce resp. nějaký sval na pažích a který prostě fyzicky nezvládám a stojím už třetí kolo na stejné váze. No nic, tak to jen tak krátce k cvičení, ale jinak je to fajn, o čemž svědčí i fakt, že stále ještě chodím, což u mě není ani zdaleka samozřejmé. Kdyby měl někdo zájem o podrobnější info, zde je odkaz: Kieser training

Jinak jsme dneska vypakovali puberťáka na lyžák a já v mateřském pohnutí vymyslela na včerejšek kachnu s knedlíkem a se zelím, aby se chudinka ještě pořádně napapal, než odjede na tu školní akci za bratru 8.000,- umřít hladem. Odměnou mi bylo sdělení, že když už tedy nemůže jít k autobusu zcela sám, ať ho tam tedy dopraví jen jeden rodič, naloží zavazadla do autobusu a kouká vypadnout a moc se nezdržovat, neboť nestojí o nějaké trapné loučení a navíc si hodlá jít s kámošema před odjezdem ještě něco zakoupit do Jednoty. Ani "esemesku" neposlal, jak dorazili... to máme za všechno... to je ten vděk!
Jako "video týdne" jsem posledně vložila "Stylo" a ráda bych ho tam ponechala ještě nějakou dobu, takže mi nezbyde nic jiného, než vložit jedno hlubokomyslné opět do textu. Já myslím, že už jste na to tak nějak zvyklí...

no dobrá :-)

Není to snadné...

17. února 2011 v 23:49 Aktuality
Dneska jsem vzala Esterínu na individuální vycházku s tím, že otestuju, zda by se s ní dalo eventuálně vyrazit na nějakou tu "zopku". A došla jsem k názoru, že po několika sezeních v terapeutických skupinách a krátké hospitalizaci v psychiatrické léčebně snad i ano. Práce s ní sice předpokládá velkoodběratelskou smlouvu s Opávií na piškoty a užití léků tlumících emoce psovoda, ale jinak si myslím, že už jsme maličko pokročily, neboť v samém závěru už se netvářila jako když právě tohle je její poslední cvik poslušnosti před následným nevyhnutelným chcípnutím. Při trpělivé a systematické práci to vidím tak, že ještě pár let a máme bodovačku v kapse. Věřím, že to s ní bude v Ratmírově velice zábavné, pokud se tedy dokopu k přihlášení do internet banky dříve, než Petra ztratí trpělivost.

Jinak čtvrtek byl pro mě opět jeden ze dnů, kdy se mi fakt "dařilo" a tak jsem došla k přesvědčení, že nejlepší bude nedělat nic, protože tak snad nic nezkazím. Jenže ani tenhle předpoklad u mě tak zcela neplatí, takže jsem zase něco těžce nevychytala, i když to mohlo být ještě mnohem horší. Možná nakonec ještě bude, nevím.

Na předchozí článek jsem obdržela nějaké ty reakce. Některé mailem, některé na FB, některé v komentářích… no dobrá, přiznávám, měla jsem asi trochu pochmurnější náladu… ale zato jsem tím majitele štěňat nakopla k horečné klávesnicové činnosti a oni v záchvatu soucitnosti se mnou, duševní troskou, jali se jako na povel poreferovat o tom, jak ti zmetci jsou opravdu moc fajn, že mohu být naprosto bez obav, neboť jsou tak miloučký a slaďoučký… no zkrátka, že lepší parťáky si přát už snad ani nemohli, obzvláště když jim tak pěkně hloubí krátery v linoleu, loví v parku chodce trhajíc jim k jejich velké radosti nohavice a nebo kádrují pozvané hosty. Mimo jiné tedy…
Očekávám další dopis s fotkami Ashleyho z Budějovic.., každý den plna naděje obcházím schránku stejně netrpělivě, jako když marně čekám na mail od L.V. a mačkám furt "odeslat-přijmout", a každý den tam místo toho najdu jen nějaký ten účet, což mě, nevím proč, nijak neuspokojuje.

Kateřině gratuluji k 99,5% složeným zkouškám a z vrozené škodolibosti připojuji jeden sympatický obrázek, který jí jistě velice potěší... k úspěšnému složení teoretické zkoušky z tohoto roztomilého zvířátka jí budu držet palce.
pro Kateřinu

První chovatelská reflexe…

15. února 2011 v 1:39 Aktuality
Zjistila jsem, že psaní blogu má své tvůrčí zákonitosti, alespoň tedy u mě. Píšu, když mě něco opravdu naštve, když mě něco skutečně pobaví, když je mi výjimečně dobře, nebo když mám depku a jen opravdu málokdy, když se skutečně něco děje, nejsou-li splněny výše uvedené podmínky. Výjimečným obdobím bylo očekávání a následná přítomnost štěňat v naší domácnosti, tam to bylo tak naléhavě podnětné a zběsile akční, že to prostě šlo tak nějak samo.
Dneska je situace odlišná a tak charakter a obsah současných příspěvků naprosto odráží moje momentální rozpoložení. A tak je tomu i nyní, takže to bude vážné...
Kromě mnoha dalších podivných myšlenek, jež mě zaměstnávaly v uplynulých dnech a zejména v neděli večer, díky nimž jsem si říkala, jestli jsem opravdu tak praštěná a je to někde v základech, nebo jestli jde o dočasný, přirozený
jev, mě obsendantně nutilo k přemýšlení i zpětné pročítání mailů od majitelů mých štěňat. Nevím, zda je normální, že chovatel dva měsíce po udání svých štěňat přemýšlí nad tím, zda si majitele svých štěňat vůbec zaslouží. Uvedu příklady a záměrně k tomu nepřipojím žádná "ale", což znamená, že si to sama nebudu nijak omlouvat ani vysvětlovat.
Tak například, dostala se ke mně informace, že jedna z fenek se v mrazech venku klepala zimou jak osika, až bylo nutné jí na procházky oblékat do lyžařské kombinézy. Tak jsem pochopitelně cítila za tento stav jistou odpovědnost a podrobila jsem se sebekritice… málo si je, Lucie, ta štěňata otužovala… bylo sice v tu dobu v průměru
-10, ale měla jsi to nějak zvládnout. Není mi úplně jasné, zda to nějak souvisí s věkem, že zatímco první dítě jsem byla schopná poslat do závějí v mikince a kulíšku a v podstatě mi nezamarodilo, druhé dítě jsem nezapomněla vždy vybavit několika vrstvami oblečení, šálkou, rukavičkama a péřovkou a prokašlalo každou zimu a štěňata jsem odchovala u krbíčku, takže pak musí po venku chodit ovčácké štěně v převlečení za pinče…
Nebo povahy. Jedna z fenek je, mírně řečeno, značně rezervovaná ke svému okolí. Paradoxně je to ta, která u domácího krbu platila za nejvoprásklejšího zmetka. A zase si říkám, Lucie, měla jsi to nějak individuálně ošetřit. Nějaké náznaky nedůvěry k příchozím tam ke konci byly, věděla jsi to,
měla jsi se na to více zaměřit, přestože byla zima…
Našly by se i další věci, za které se činím odpovědná v tom smyslu, že jsem je měla možnost  nějakým způsobem ovlivnit a z nějakého důvodu se mi to nepodařilo. No a pak jsou tu věci, které jsem v zásadě ovlivnit nemohla a přesto mě svým způsobem trochu trápí, protože nevím proč, ale vnímám to celé tak, že zájemce o vaše štěně vám v podstatě vyjadřuje určitou důvěru a proto si bere tu krysu právě od vás. Takže pochopitelně byste rádi, aby byla spokojenost na obou stranách. To ale za situace, kdy se z jednoho štěněte vyvíjí jorkšír, z dalšího americká kólie, jde jen těžko. Pravda, na tento vývoj vedoucí k těmto extrémům jsem majitele dopředu upozornila, ale stejně… navíc, mám takovou předtuchu, že i štěňata, u kterých jsem předpokládala vývoj v mezích standardu se na mé předpoklady vykašlou a půjdou si svojí cestou… ačkoliv to nepokládám za tak důležité a přesto, že žádný z majitelů si ode mě nebral štěně s nějakými výstavními či chovatelskými ambicemi, všímám si, jak se které štěně vyvíjí v tomto směru. Vidím, že štěně, kterému jsem původně předurčila celkem slušnou možnou "kariéru" se mi v tomto momentu od těchto vizí dost vzdaluje a ovšem také naopak. Jsem prostě asi šeltie-chovatelské ucho.
Takže tak. Těší mě, že mi majitelé často píší - a já si to pořád pročítám dokola -, že mi posílají fotografie a že se tváří víceméně spokojeně a berou vše s humorem.
Každopádně v souvislosti s tím, co jsem naznačila výše jsem si řekla, že se pro příště alespoň vyhnu odchovu štěňat v zimním obdobím, protože tím získám více možností k socializaci štěňat, když už teď trpím tím pečovatelským komplexem tolik typickým pro potencionální babičky

Pod čarou:
Ještě bych se ráda vrátila k myšlenkám, jež mě zaměstnávaly v neděli večer, ačkoliv jsem se k tomu nejdůležitějšímu v průběhu dneška již částečně vyjádřila. Jde sice víceméně o konkrétní, přímo určená slova, pro nezasvěceného čtenáře stěží pochopitelná, přesto by se to dalo s trochou dobré vůle i nějak zobecnit...
Mívám poslední dobou problém s tím, že rozumově některé věci vnímám podstatně jinak, než citově. A tak, přestože rozum mi velí se o některé události či dění z principu nezajímat, ve skutečnosti mě to žere a nedokážu se s tím nijak uspokojivě vyrovnat. Slovo "důvěra" s důrazem, vyřčené v okamžiku nějaké pochybnosti je podle mého mínění fráze, která je s oblibou používána jako zbraň nouze v protiútoku…
má-li však být brána vážně, musí být postavena na nějakých základech. A ty v tomto případě nejsou a ani nemohou být vybudovány. Takže proto jsem to pustila ven. Mohlo by mi to být - a nakonec i mělo by mi to být - v zásadě celé šumák, protože o tom to celé je a to je mi naprosto jasné, ale upřednostňuji upřímnost a víru v jistou inteligenci protějšku a tím pádem i vítám pravdomluvnost, vzhledem tedy k té "důvěře"… a už budu hodná holka.

Nové fotografie ve fotogalerii...

12. února 2011 v 20:35 Aktuality
seznamka
Po delší době jsem dnes byla vyvenčit "Kanón" k němuž jsem jen tak mimochodem přibrala obě šeltie a Kubu. A protože už byl tak trochu fotoabsťák, nacvakala jsem asi 400 fotek, vesměs naprosto stejných jako jindy, ale což. Některé z nich jsem nahrála do fotogalerie na Rajče a na FB.


Mimochodem, nechtěl by se mnou někdo jet v dubnu do Londýna na koncert Faithless?...
... aktualizováno "video týdne"

Když se daří, tak se daří...

10. února 2011 v 23:39 Aktuality
Tenhle odstavec bych s klidem mohla věnovat Petře, protože ona ví proč, ostatní to možná ani zajímat nebude... takže Petruš, je to asi takhle:
Ve středu jsem absolvovala návštěvu supermarketu Albert, čemuž se jinak vyhýbám jak čert kříži. Když už teda ale není zbytí, jdu si vždycky aspoň nekompromisně přímo za svým a regály nijak neobhlížím. Tentokrát mě ale děsně zaujalo nějaké výběrové mleté hovězí "v AKCI" , které se mi jevilo ideální na špagetky po Boloňsku. Tak jsem zakoupila dvě vaničky a ty špagety a jako že tím dneska v podobě večeře omráčím rodinu. Děcka jsem nechala patřičně vyhladovět (k čemuž bohatě stačí dvě hoďky bez žvance), aby si to jako potom řádně užily a zejména Daniela jsem hlídala jako vlčák, aby se mi neochomejtal kolem lednice. Po půl dvacáté stavím vodu na špagety a když už mi to klokotá a v Penny na konci města zavíraj, zjišťuju, že nemám česnek, sýr ani protlak a to navzdory tomu, že jsem byla přesvědčená o opaku. Tak nic, bude kaše, rozhoduji se ve vteřině a ohřívám mlíko na kaši. Příprava tohoto složitého pokrmu mi nedělá vcelku žádné potíže a tak vše probíhalo bez komplikací až do okamžiku, než jsem zjistila, že není v lednici žádné máslo a že musím vyndat z mrazáku v předsíni. Nenávidím to. Nechápu, proč když někdo spotřebuje máslo, proč hned nevyndá z mrazáku nový. Tak jdu do předsíně do mrazáku pro máslo. Jenže cesta k máslu jeví se náhle značně nesnadná, neboť před lednicí jsou  velkoryse "uskladněny" balíky s minerálkama, dále přezkáče a lyže (nenažranec jede na lyžák), postarší, leč plně funkční hi-fi věž (který se chtěla tchýně zbavit a chytře se nám o tom zmínila), jakožto ještě několik dalších předmětů. Tak se skrz tu bariéru pracně probojovávám k tomu ztvrdlýmu máslu a když už jako jo, tak zjišťuju, že v této lednici už ŽÁDNÉ MÁSLO NENÍ. To mě jako dost naštvalo a tak způsobem odpovídajícím mému momentálnímu rozpoložení vracím vše na původní místo, přičemž se mi daří zavadit přezkáčema o lyže, které mi padají přímo na záda. Obvyklým řetězovým sledem událostí, který nastane vždy, když chcete zabránit nějaké drobné nehodě, dochází k tomu, že vrážím do lednice, která mi to vrací tím, že mi posílá na hlavu naviják na dravce, který jsem si na ní v létě odložila a jako bonus přidává cykloláhev. Což už teda nebylo v porovnání s navijákem tak hrozný. Nějaké to máslo nakonec nacházím v plně přístupném mrazáku hned vedle. Hladoví krci mezitím už obcházejí studenou kaši, do který jim vzápětí drobím zmrzlý nasekaný máslo a když už myslím, že mám vyhráno, zjišťuju, že mám prekérku se skořicí. Kdysi jsem někde četla, že skořice v nějakém množství nepůsobí dobře na dětský organismus a tak jim předkládám kaši se stopami skořice s doprovodnou přednáškou na toto téma. Nikdo mi to nevěří, ale hlad je hlad. Kaše naštěstí měla tentokrát větší úspěch než ta speciální tenkrát pro štěňata a tak jsem to mladší dítě mohla konečně vypakovat do postele a to starší se svalilo do té mojí, aby mohlo dosledovat debakl se Švédskem a pátý inkasovaný gól zažrat párkem s kečupem.

Jinak jsem v úterý absolvovala opět cvičení a bylo to dost maso, ale zase jsem se v metru docela nasmála. Při cestě zpět jsem seděla v zadní části vagónu hned naproti pánovi, který neustále pokašlával. Normálně takové věci člověk moc nevnímá, ale on fakt celou dobu tak nějak chrchlal. Zaregistrovali to i ostatní a tak bylo okolo nás vcelku volno. Když už jsem to trpěla čtyři stanice od Muzea, jala jsem se pána vizuálně trochu prostudovat, zda mu neroste místo nosu prasečí rypáček, abych jako věděla, co mohu očekávat v případě záchytu nějaké té kapénky. Zběžným pohledem jsem zjistila, že rypáček ještě nemá a abych nebyla moc nápadná, zvednu očka na plexisklovou zábranu za jeho zády a tam  hned nad jeho hlavou reklama... "dusí vás kašel? zkuste Bromhexin"... těžko se to chápe, takhle, ale ačkoliv normálně se mi takové věci nestávají, v tu chvíli jsem se fakt musela smát a nešlo se tomu nijak ubránit, takže ostatní spolucestující pak doma jistě vyprávěli, že dneska v tom metru měli štěstí na jednoho tuberáka a jednoho blázna na jednom místě...

No a teď konečně k psiskům, protože je to nakonec hlavně jejich blog, že...
Psala mi předevčírem Helena opět nějaké novinky od Alishy a protože jsem líňoučká to přepisovat nějak vlastníma slovama, budu opět citovat:
"Naše "El ňuňa" má už 4,9kg a asi 32cm. Budeme muset do kruhu s koliema. Ale je fakt skvělá, odvážná a drzá, na ostatní psy si dovoluje a pak se honem utíká schovat do "boudičky" mezi nohama tomu kdo je nejblíž. V parku šmejdí kolem krmítek a sbírá (chudák malá hladová) co ptákům odpadlo. U rybníčku zase krade kachnám. Včera doma (poprvé - jinak má fakt jen granule a občas jogurt) uloupila palačinku s čokoládou a opatlala koberec a prostěradlo (co by se nenapapala v posteli).
Běžce už neotravuje a "kolisty" také už ignoruje. Také si bez problémů nechá sprchovat nohy, dokonce jde napřed do koupelny a opřená o vanu čeká až přijdu."
Jinak má Alisha již svoje fotoalbum na Rajčeti, tak se na ní můžete občas mrknout na tomto odkazu Alisha Z Lomu ve Skále, já vzhledem k situaci tady s těma fotkama už sem budu vkládat jen minimálně.

Dneska fakt skoro o ničem...

7. února 2011 v 22:12 Aktuality
Původně jsem neměla v plánu sem dneska něčím přispívat, ale protože zítra budu mimo a pozítří se mi z toho důvodu, že budu zítra mimo (úplně asi), nebude jistě chtít psát, ale spíš spát :-), nedá mi to, abych sem alespoň něco nepřidala. Například zprávu, kterou jsem dnes obdržela na FB od Zdeny. Uvádím v plném znění, protože, jak už jsem psala v jednom komentáři, je to skutečně jazykové zpestření... :-)

Předmět: Malý vychcálek
Tak Ti musím napísať, aké prešpekulované šteňa od Teba máme. Krásne aportuje. Hodím jej paličku, poviem prines paličku - rozbehne sa (niekedy aj keď sa ešte len chystám hádzať, aby to mala čím skôr za sebou), prinesie paličku v zuboch až ku mne, hodí mi ju k nohám, sadne a čaká odmenu. Štvrtím si piškóty, takže moc jej toho nedám, ale predsa. Keď som videla, aká je šikovná a že ju to baví, povedala som si, že jej odmenu dám iba občas. A ten malý vychcálek prinesie paličku, hodí mi ju k nohám a keď vidí, že jej nič nedám, vrhne sa na ňu, vychmatne mi ju spod rúk a uteká predo mnou :o))))

Dneska jsem si taky dělala pořádek v "esemeskách", protože už jsem jich měla v přístroji asi tisíc a narazila jsem na jednu, kterou mi psal nedávno můj dospívající syn poté, co šel s "kamarádkou" ven a bylo mu jasné, že v určený čas domů nedorazí:
"Jsem na nadru, dorazim pozdeji"   no, co byste si o tom tak asi mysleli...

Už, už jsem sem chtěla vložit další video (mám teď takové období), když tu najednou, kde se vzala tu se vzala, pro vás spásná myšlenka... totiž že se budu videově a hudebně ukájet ve spodním volitelném boxu. Originálně jsem to tedy nazvala "videoklip týdne" a ačkoliv to kolikrát nejsou žádné novinky, ráda se s vámi podělím o to, co se mi líbí. Vám se to tedy líbit nebude, neznám skoro nikoho, kdo by se mnou sdílel vkus (snad kromě Lucinky Kopecké, která se trochu přibližuje i v mnoha dalším). Dnes tedy mí oblíbení Faithless a "We Come One"(hlavně pro ten klip), kterých mám mimochodem v zásobě dost (hlavně pro tu hudbu). A to by vlastně zase byla škoda toho nevyužít, takže teď a tady na tom místě fakt naposledy...
Faithless... Everything Will Be Alright Tomorrow... věnuji svému příteli V.

Ale jako uznejte, je to lepší než Šeherezáda na Nově. Nebo jak se ten zázrak jmenuje...

Ještě maličká poznámka úplně mimo mísu...

6. února 2011 v 20:06 Aktuality
Před týdnem mi psala žertem MS, že - cit.:
"Také se těšíš na příští týden? Já strašně, Nova prý bude každý den ve 20.00 hod dávat tureckou telenovelu. Asi tedy nebudu mít čas Ti vůbec psát, jedině v tom případě, kdy nebudu moc některý díl vidět, tak se Tě zeptám jak to dopadlo. Můžu ? :-))))"
Odepsala jsem jí tehdy, že může být naprosto v klidu, neb hodlám každý díl poctivě nahrávat, takže o nic nepřijde. Po shlédnutí dnešního zpravodajství na téže televizní stanici mě však humor přešel a mohu jen doufat - promiň Zdeno - že vkus Českého televizního diváka se bude od podtatranského maličko lišit. I když nevím, jestli nejsem idealista. Čtyřikrát týdně... a do toho Ordinace...

Nové fotografie Máši

6. února 2011 v 14:34 Aktuality
Přistály mi včera v mailu nové fotky Máši. Některé z nich mají téměř umělecký nádech a moc se mi líbí. Byla by tedy škoda je sem neprsknout, i když mám trochu prekérku poslední dobou s těma fotkama tady na Blogu. Tady totiž můžete mít v "provozní" galerii číselně přesně určené množství fotografií a to bez ohledu na to, jak jsou obrázky velké. To trochu nechápu. Kdyby to bylo limitované datovým prostorem, třeba já nevím max. 80MB, nebo tak, prosím. Ale takhle? Za chvíli nebudu moct vkládat obrázky vůbec. No nic. Tak tady nějaké ty fotky které dokladují, že na procházce Prahou lze spatřit i lišky na vodítku...

Máša_Praha2




Máša_Praha1
 Přehodnotila jsem plán výstav, tedy spíš jsem některé jedince z plánu vyloučila. Uznala jsem, že vystavovat staženého králíka by mi nepřineslo úspěch ani na Salimě, natož na výstavě psů a tak Joy v prvním pololetí tohoto roku nebude k vidění na žádné exhibici.

 V posledních dnech jsem také zjistila, že nemám doma psy, ale odporný prasata. Ne, že bych snad předtím měla o nich nějaké iluze, ale že se budou skoro rvát o to, kdo sežere víc čerstvého exkrementu od kolegyně, v němž jsou pravděpodobně ještě stopové zbytky sušeného ucha nebo jiného podobného žvýkacího blevajzu, to je fakt síla.

Jinak, postihnul mě koncem týdne relaps, což mě dost těžce šokovalo, protože jsem byla už dlouho ve skvělé kondici a cítila jsem se fakt skvěle. Tak jsem si včera řekla, že se tomu postavím se vztyčenou hlavou a že to mimo jiné přebiju nezměrnou aktivitou. Ještě jsem se k té aktivitě teda nedostala, ale jinak už jsem na dobré cestě. Kromě toho jsem uznala, že by bylo asi dobré přestat kouřit... budu nad tím tedy přemýšlet.

 A na závěr mi to fakt nedá, abych sem nedala zase jeden klip, který pokládám za jeden z vůbec nejlepších, který jsem kdy viděla. Chápu, že už jsem s tím protivná, ale tady mi přijde, že to video sem prostě nějakým způsobem patří. 




Známe výherce!

4. února 2011 v 20:23 Aktuality
Tak od rána známe identitu jubilejního "sedmitisícího" návštěvníka tohoto blogu. Jak jsem se zmínila před pár dny, měla jsem v úmyslu jej při této příležitosti odměnit nějakou věcnou cenou, například dítětem, nebo jiným zvířetem z naší domácnosti. Ten večer jsem ale uznala, že vyhlášení takové soutěže by nebylo ani trochu rozumné, vzhledem k riziku následné absence návštěvnosti. Ovšem dnes, když už hranice bylo dosaženo a hlavně když už VÍM KDO TO JE, oživila jsem tuto myšlenku a jala se vybírat cenu. Nakonec po dlouhém přemýšlení jsem sbalila kocoura, který moc rád škrábe ve tři ráno na francouzská okna, v půl čtvrtý svolává kočky z okolí a ve čtyři chodí hlučně na záchod a k němu jako bonus přikládám to mladší dítě (to starší si nechám, protože za chvíli stejně samo vypadne z domu). Zásilku odesílám do Šamorína... aby výherkyně ze Slovenska  viděla, jaký poklad v něm bude mít, natočil Dáňa dnes část jeho malého domácího divadelního představení, po kterém jsem byla nucena pozřít dva Ibalginy. Kouknout se na něj může v sekci "Videa".

připravený k odeslání

A co na to Srstka? odpověď pro H.Z.

2. února 2011 v 20:51 Aktuality
Sem se dozvěděla v komentáři pod posledním příspěvkem, že prej Srstku na mě. Tak jsme pana Zdeňka požádali o vyjádření a bylo to tak nějak takhle:

srstka vyjádření
Kdyby to snad někdo nepřečetl, přepíšu to nejdůležitější:
... ale v jejich případě kdyby je dubovou palicí po hlavě vzali ...

Ehmm.. takže?

A pro dnešek opět jeden z těch singlů, co se mi líbí... tady doporučuji shlédnout i video


Pár dnešních fotografií...

1. února 2011 v 21:00 Aktuality
Před nedávnem, když měla Esterka rok, jsem slibovala, že jí co nejříve vyfotím. Dneska jsem se tedy na to směle vrhla a po nezbytném vyčesání všech samic, kdy z Joy zbyla sotva polovina psa, přišel ke slovu foťák. Výsledek však předčil všechna moje nejhorší očekávání a tak můžu fotky dát tak akorát sem, na Blog.

Esterka 1 rok
Esterka 1 rok 2


tři můry
arča a estí