Leden 2011

Tak nějak zběžně o očkovacích látkách... a různé

31. ledna 2011 v 23:50 Aktuality
Pod posledním článkem ze soboty se objevil v komentářích Zdenin stesk na podivnou Aishinu reakci po očkování proti vzteklině. Dnes jsem si telefonovala s Randákovými, co mají Ashleyho a ti si postěžovali, že měl kluk jedna chlupatá (mimochodem i jemu postávají ušiska) dost ošklivý stav s horečkou po posledním očkování. Hned jsem zavětřila jak Estí když se na druhým konci města griluje a samozřejmě - zase Eurican. Tak jsem si tu očkovací látku trochu prolustrovala a zjistila jsem, že oproti tvrzení v příbalovém letáku, že "výjimečně se může vyskytnout hypersensitivní reakce", se takováto reakce vyskytuje poměrně často, zejména u mladých zvířat. A to tak často, že některé kliniky touto vakcínou už štěňata ani neočkují. Tak si říkám, jestli i u veterinářů funguje taková ta "farmaceutická lobby", něco jako když si náš praktik vyjede sem tam na Mauricius nebo do JAR, aby mu po absolvování kongresu pleť tolik nesplývala s pláštěm. 
Vzhledem k tomu, že toto téma osobně pokládám za dost závažné a zejména proto, že se vyskytly hned dvě takové reakce v mém vrhu, přerušuji dočasně anketu o blinkání šeltiček v autě a zakládám novou anketu s cílem zjistit, kolik zvířat mělo podobnou reakci po aplikaci kombinované vakcíny se vzteklinou pod názvem Eurican. V komentářích (případně v návštěvní knize, pokud by již nešly komentáře vkládat) pak uvítám vaše případné negativní zkušenosti s vakcínami jiných značek, abychom byli spravedliví... a protože mezi své přátele počítám také některé veterináře a veterinářky (i budoucí), nebylo by od věci, aby i oni přispěli svým názorem...
V tomto okamžiku mohu - a také v budoucnu budu - doporučovat všem majitelům svých ( i jiných )štěňat, nenechávat je očkovat touto vakcinou.

Jinak, jak už bylo naznačeno výše, mám poměrně čerstvé zprávy o našem "Ešlíkovi", ale i o ostatních štěňatech. Že blije (Ashley) v autě jak Amina, to snad ani nemusím nijak zdůrazňovat. Že mu sem tam stojí nějaké to slecho, to je taky tak nějak u těch mojich nutrií normálka. Vymyká se snad jen tím, že milostpán chodí na kšírkách, protože se mu to na obojku, chudinkovi, nelíbilo ( u nás s ním rval koberec a kocouří uši "vostošest" ani mu to nepřišlo, zmetkovi). Takže tak. Trumfnout ho snad může jen Máša, která pro změnu nosí obleček, protože se - madam - klepkala zimou.
Zdena o víkendu s velkou slávou otvírala šampáňo, neboť Aisha dosáhla váhy 3kg a Helena si z podobného důvodu dala frťana, protože Alisha přesáhla 4,5kg
Sluší se, abych sem při té příležitosti vložila jednu čerstvou fotografii megaAlishy a miniAishy:
megaAlisha
miniAisha

  Jinak náš pubertální otesánek právě zmírá na virózu, chudák, musí teď se zvýšenou teplotou, rýmičkou a mírným kašlíčkem celej den hnít v posteli u televize, což mu činí značné potíže...
:-), jak rád by přitom venčil naše pejsky, čistil kočičí záchodky a učil se německá perfecta a préterita...  pozitivní na tom je v každém případě to, že vzhledem k jeho kritickému stavu "těsně před smrtí" mám po návratu ze zaměstnání alespoň trochu co pojíst.
Také se musím svěřit s tím, že jsem dnes absolvovala přesně třetí cvičení "aby záda nebolela", takže se nemůžu teď ani pohnout, čímž jsem předtím tedy netrpěla. Při přepravě MHD vstříc těmto drastickým zážitkům v tělocvičně jsem také učinila zajímavý poznatek a totiž ten, že neustálým cestováním individuální automobilovou přepravou jsem ochuzena o řadu zajímavých zážitků a postřehů z vagónů  a vůbec interiérů metra. Například dnes jsem měla tu čest sedět proti "dámě", která si kompletně vytrhala obočí, aby si ho tam potom mohla znovu kompletně namalovat tužkou a která se celou dobu cpala nějakou smaženkou, strkajíc si přitom prsty až do krku. Nebo pán s evidentní sociální fóbií, který byl v kritickém stavu z toho, že měl-li by si někam sednout, bylo by to vždy vedle někoho. Tak si chudák třikrát prošel vagón načež vystoupil a šel hledat své štěstí jinam. Nebo obrýlený mladík, na první dojem těžkej intoš, kterého však hned po přistoupení do vlaku pekelně zaujal článeček v Blesku, zaujatě pročítaného spolucestujícím  na sedátku hned u dveří. Teda to opravdu není zdaleka všechno, spíš je to takový lehký odvar. Protože mě tato "emhádéčková empirická sociologická sonda" děsně zaujala a protože mám před sebou ještě řadu cvičení, rozhodla jsem se tyto postřehy pečlivě shromažďovat, dát to pak nějak do kupy a podat potom o těchto zážitcích ucelený referát.

Před závěrem bych se zde chtěla zmínit o tom, že dle statistiky přístupů na blog našich zvířat zavítalo od 7.9.2010 téměř 7000 návštěvníků. Této hranice bude dosaženo pravděpodobně nejpozději koncem tohoto týdne. Měla jsem chuť vyhlásit nějakou soutěž, jako že IP adresa jubilejního návštěvníka vyhraje jedno z mých děcek, ale pak jsem si uvědomila, že bych se dosažení té hranice taky nemusela vůbec dočkat a tak nebude ze soutěže nic. Každopádně mohu již nyní prozradit, že nejvíce přístupů bylo zaznamenáno dne 23.10.2010, tedy v den, kdy jsme protrahovaně rodili a bylo to celkem 171 návštěv během 12ti hodin. 
A nakonec, po dnešním podvečerním telefonickém rozhovoru ze zahraničí jsem byla na vážkách, zda si večer zasportovat, nebo se raději opít. Po zralé úvaze jsem se přiklonila k té druhé variantě, neb byl narušen můj již téměř rovnovážný stav. Přeji vám krásné úterý.

Okamžitě daruji puberťáka!...

29. ledna 2011 v 2:04 Aktuality
... v případě opravdu rychlého jednání přidám finanční hotovost 2000,- Kč k pokrytí režijních nákladů v prvním dnu po odběru...
Se teda omlouvám, že tyhle poetické stránky o pejscích mrším takovým tématem, ale je to tak čerstvé a jsem toho tak plná, že nelze jinak. Pravidelnost, s jakou se následující scénář totiž opakuje, mi už fakt leze silně na nervy, nehledě na to, že dneska to završil voprásklou revoltou vůči oběma rodičům najednou... dovolím si tu tedy uvést malou rekonstrukci jednoho běžného odpoledne a večera s pubertální ratolestí. Jako, nemusíte to číst, ale zase pro některé by to mohla být slušná antikoncepce.
Přijedu domů. Je 16.05h. V předsíni zakopávám o boty a v zápětí i o školní batoh. V hale na PC rozehrané Total War, všech pět světel svítí. Zdánlivě nikde nikdo. V kuchyni nad stolem se svítí, asi abych lépe viděla na ten bordel na něm, resp. na to, co už všechno stihnul sežrat, jak zbytky a odpady na stole i na kuchyňské lince napovídají. V obýváku hraje televize, příkon 300W, s největší pravděpodobností naladěná na jeden z mnoha sportovních kanálů nebo na nějakej ten kravskej program jako je Faktor strachu. V tomto okamžiku jsou možné dvě varianty pokračování. Buďto ani v obýváku není nikdo,  nebo nalézám v křesle přežvykujícího rozcapenýho zmetka s "dvaačtyřicítkama" přehozenýma přes opěrky, obklopenýho kelímkama od jogurtů, obalama od cukrovinek a pod.
Já: "s nebyl na obědě nebo co?"
On: "Byl".
Já: "tak proč zase žereš"
On "mám hlad", přičemž je mu těžko rozumět, protože má plnou hubu Lipa
Já: "proč všude svítíš"
On: "já tam sem"
Já: "já vím, ty seš všude"
On - skládá hnáty na zem a kymácí se do haly k PC
já: (obligátní otázka) "co bylo ve škole?"
On: "nic" (nic znamená, že schytal čtverec z ájiny a sdělení, že kašle na DÚ z občanky)
On: "dáme pinčes?"
Já: "snad se svlíknu a najím ne?"
Já: (hladová, hlavu v útrobách lednice) "kde mám ty zavináče?"
On: "jaký?"
Já: "ty jo, jaký prej, ty co sem si nechala na dnešek!"
On: "tak ty sem snědl"... (kromě čtyř jogurtů, mléčné rýže, tvarohového Míši a makového závinu)

20.30hod

On: "mami?"
Já: "co je zase?" (tohle slýchám od obou fracků tak stopadesátkrát denně)
On: "myslíš, že bych si mohl ohřát tu svíčkovou, co je v lednici v předsíni?"
Já: "to bys teda nemoh. Namaž si chleba" (to je u nás těžce opomíjená potravina, ani králík už to nežere), je tam Lučina, Apettito, paštika, okurky, papriky...
On: "ssss" (znechuceně předstírá, že si připravuje chleba)
Ve 21.18 přijíždí z práce Miloš a vykládá nákup. Náctiletej zmetek se těžce zvedá z vysezeného dolíku v křesle u televize a jde "pomáhat", přesněji řečeno jde obhlídnout, co by hned za čerstva sežral. Zaujme ho pikantní sýrová s rohlíkem a ve 21.30 usedá s námi ke stolu.
Miloš: "co je jako? co deš dělat?"
On: "jdu jíst, ne, mám hlad"
Já "snad si jedl, mazal sis chleba ne?"
On: "ale jen kousek"
Já "a proč jen kousek, proč jsi se prostě nenajedl?"
On: "já nevím..." (obligátní odpověď na většinu otázek položených rodiči podobným zmetkům)
Já: "víš co, koukej si jít vyčistit zuby a spát"
On: "a proč jako? co je zase?"
Já: "co by jako bylo, půl desátý je"
On: sedí a čumí...
Miloš: "tak co bude, deš nebo co?"
On: "jako mám hlad, tak snad se najím, ne?"
Miloš: "a co si jedl?"
On: "nic... skoro"
Já: (to už je na mě trochu moc) "nic jo?, ti dám takovou ránu, že druhou chytíš o zeď"
Miloš: "seber se a vypadni spát"
On: zatvrzele sedí rozhodnut zachránit si život ohrožený totálním vyhladověním stůj co stůj, v očích vzdorovitý výraz...
Milošovi začíná tepat žíla na krku, typická a jediná varovná známka maximálního rozčílení u všech flegmatiků...
..."okamžitě se zvedni a jdi spát"... nic... z jeho očí si můžete vyčíst vaší přesnou charakteristiku... ona kráva a on vůl...
to já cholerik už nevydržím a sápu se po vařečce ve druhém šuplíku...
On: "ty vole" a zdrháááá...

Tak já vám nevím, kde dělám chybu...

zrani 1
zrani 2
A protože jsem taky šílenec, nemohu  sem na závěr nevložit jeden z mých opravdu moc oblíbených singlů, které tak nějak momentálně vystihují mojí náladu...
... to je tak, když vás prostě na nějaký čas opustí někdo z vašich přátel, který vám pak těžce chybí...

Fotky tříměsíčních holek a tak

26. ledna 2011 v 0:11 Aktuality
Sešly se mi k dnešku nějaké fotografie tříměsíčních psic. Opravdu mě "potěšilo", že kromě Ajši už stojej uši i Máše a velkou radost mi dělá i Ališa,
která už váží nějakých 4,5kg a měří podle Heleny "dost". Takže super   Tady je máte, netopejry Ajšu a Mášu...
Ajša 3 měsíce
Máša 3 měsíce
a tady Ališa se svým vzorem...

Ališa 3 měsíce
měla bys jí, Heleno, zakázat s tou gólií kamarádit!

Jinak jsem si dneska večer vyrazila do centra Prahy, jako že cvičit. Nějakej spešl posilovací trénink skoro pod lékařským dozorem. Jako bylo to fajn, to jo, takže zase v pátek, ale zjistila jsem, že jsem totální venkovskej buran. Auto jsem si nechala na periferii a jdu si koupit jízdenku... "přestupní", povídám a sypu na tácek 44Kč v drobných. Dostávám jízdenku a koukám, že za 26,-
Ty jo, to vypadám tak mladistvě, že mi nabízí tohle a už se chystám říct trafikantce, že jako hodná, ale že chci něco pro dospělý... a pak jsem si uvědomila, že si nekupuji PIDku na vlak + MHD, ale prostě jenom jízdenku po Práglu... tak jsem zase sbalila zbytek drobných a vypadla jsem. Zbytek v pohodě, po eskalátorech naštěstí ještě umím. Na Muzeu už mě pobavila jen slečna, která si mě evidentně cíleně vyhlédla a nacpala mi nějakej leták. Pravděpodobně čte můj blog, protože to byla reklama na nějakou jazykovou školu :-)
Po příjezdu domů jsem do sebe nacpala kuře na paprice se šesti knedlíkama plus dva oschlý co nechal na talíři od večeře Kuba, protože energii ztracenou cvičením je třeba zase nějak nabrat, to dá rozum.

Včera mi psala na FB Zdena, že jí jako nevadí, když jí budu na webu citovat. Já jsem se jí teda ani neptala, tak nevím, jestli to snad byla trochu výtka, ale když teda můžu citovat, tak budu zase citovat. Nebo ne citovat, ale reprodukovat. Obdržela jsem před nedávnem dotaz, že je Ajša dost "hryzká" a zda to mají "obmedzovat"... tak jsme se dohodly, že to budou "obmedzovat". Včera jsem dostala super zprávu, že teda pověšení za krk do průvanu pomohlo a už tolik "nehryzká", ale pro změnu zase "o dušu šteká", zejména na okolojdoucí a zda to mají "obmedzovat". Tak jsme se dohodly, že to budou "obmedzovat".
A Helena ve svém posledním mailu taky perlila, když s humorem sobě vlastním píše o Ališe, cit:
"Je to fakt úžasná společnice. Teď právě žere salát s morčatama. Kdyby byla terier, tak by žrala morčata se salátem.... Včera se naučila chytat běžce, tak jí to odnaučuji, nechce se mi platit tepláky".
No a nakonec o Máše mám také čerstvé zprávy, dokonce ještě teplé z dnešního večera. Má se dobře, je hodná a stojej jí teda ty uši. 
No a to je tak dneska asi všechno. Možná si ještě na něco vzpomenu, třeba na to, že na mě jistí lidé docela kašlou, ale tak co, zapíšu si to do deníčku.

Štěňata mají tři měsíce!

23. ledna 2011 v 19:11 Aktuality
Dnes jsou to přesně tři měsíce, co se potkani vyloupli z plodových blan, přesně dva měsíce co mi opravdu začali lézt krkem (viz. článek 30 dní života akčních štěňat) a přesně jeden měsíc, co jsme se s velkou úlevou zbavili toho posledního grázla.
Takže jim tímto blahopřeji a třesu pěkně na dálku packou, což mi bohatě stačí, neb koberec ještě nebyl opraven a vůbec celá domácnost dosud nese stopy jejich nedávné přítomnosti.
Jen škoda, že nemám aktuální tříměsíční fotky, Zdena je sice slíbila, ale narve to na FB asi až večer, Katka má zkouškový, ta neví, kde jí hlava vězí, natož foťák, Helena už má PP tak na mě kašle a Randákovi fotěj na film. Takže nic, ale objevila jsem v Danielově "évéefce", kterou jsem si zapůjčila na focení myšky v pastičce, ještě nějaké fotky štěňat, které nikde nebyly publikované, tak aspoň dvě, z nostalgie…
masenka
pochod_masa
No, když jsme si to tak hezky připomněli, taky s ohledem na včerejší příspěvek a především vzhledem k tomu, že Joy opět hárá mě napadlo, zda to nenamrskat ještě jednou a neprohnat to potom přes pojišťovnu, jako že nějaká lokální živelná katastrofa… po druhém vrhu za sebou by mi na to jistě likvidátor skočil, ani by necek.

Jinak tenhle víkend, to byla fakt bomba. Nejen, že jsem se celej víkend nechutně cpala až jsem se hejbat nemohla, obzvláště dnešní oběd u "paní maminky" byl náročnej, ale ještě ke všemu jsem se dozvěděla, že Kuba už si mě nechce vzít, protože si bude brát Aničku z modré třídy… chápete to? A pak věřte chlapům, že... a to ještě jako není všechno! Mám v hale na skříňce takovou čarodějnici, co vydává ty hrozný skřeky, když jí zmáčknete paži. Tuhle jí můj starší syn trefil ping-pongovým míčkem a prej "promiň mami"… to jsem ještě nějak skousla, ale když jsem o ní včera při luxování zachytila a oni na mě řvou "bacha padáš" a já se automaticky bez přemýšlení otočím, abych jí zachytila, tak to už je fakt vrchol. Hodlám si prostě ten sólo Víkend v Ratmírově jen s čubama patřičně užít.
A leze na mě rýmička, jestli to teda někoho zajímá.

A na úplný závěr jeden z dalších mnou oblíbených songů (už dlouho nic nebylo), který tak nějak vystihuje atmosféru, která tu panovala , když byla štěňata s námi...

Víkend se šeltičkou a okrajově o množárnách...

22. ledna 2011 v 16:25 Aktuality
Když Petra řekne, že něco bude, tak to prostě bude. Když mi tedy včera na FB sdělila, že propozice na Víkend budou dnes po ránu, zkontrolovala jsem to a fakt... jsou tam...

Dneska jsem také zjistila, že se některé feny šeltií úspěšně kryjí každé hárání a mrskají se tak štěňata jako na běžícím pásu. Protože mám tento víkend z jistých důvodů poněkud smutnou náladu a ač bych měla uklízet a dělat spoustu jiných věcí, sedím u PC a poslouchám depresivní hudbu, pověnuji se tomuto tématu trochu více.
V zásadě by se dalo říci, že je věcí každého chovatele, jak moc bude v tomto ohledu vytěžovat své chovné feny a jak bude (opakovaně) protěžovat průměrné až podprůměrné krycí psy, protože při té frekvenci by na kvalitu nedosáhli, obzvláště, když to pak všechno ani neudají. Ale ačkoliv je toto zdánlivě jejich věc, ve skutečnosti je to všechno poněkud problematičtější.  
Předně si nedovedu představit, jakou míru odpovídající péče - a nemyslím tím tu primární - dokáže chovatel věnovat štěňatům, má-li co půlrok souběžně dva vrhy či více. Nevím, jestli mám já speciálně nějaké snížené chovatelské schopnosti, ale přiznám se, že odchov čtyř štěňat mi v tomto smyslu přišel "tak akorát" a dnes si zpětně přemítám, zda jsem pro ně - a hlavně pro každé zvlášť - skutečně udělala všechno, co by ideálně bylo třeba a vím, že nikoliv. Další věc, kterou já osobně vnímám jako důležitou, je ta, že pokud se rozhodnu krýt, jdu do toho s nějakým cílem. Výběrem krycího psa počínaje a zhodnocením spojení, tedy vrhu, konče.  Hodnotit ovšem vrh v půl roce stáří z hlediska zdraví, povah, exteriéru a jeho případných vad... ale co, nad takovými věcmi se zjevně není třeba zamýšlet, důležitý je množit  a "zkvalitňovat" tak celou populaci, že... a jaký názor na toto téma máte vy?

Včera jsme se také s M. bavily o vloni neuskutečněném výletu Posázavím. Letos zcela jistě tato akce proběhne a nehodláme s tím nijak otálet. Jen co tedy počasí dovolí, to znamená, že nebude mínus deset a nebudeme se bořit do závějí, najdete zde na těchto stránkách propozice na celodenní společnou vycházku.

A na úplný závěr - Esterka v příštím týdnu podstoupí odběr krve k vyšetření DNA na CEA.

Výsledky histologie a výročí černé bestie

20. ledna 2011 v 22:35 Aktuality
Takže známe výsledky histologie - benigní! Velká radost!
Dnešní den je svým způsobem významný i z jiného pohledu. Naší trikolorní bestii je právě jeden rok. K tomuto prvnímu životnímu jubileu jsem se rozhodla, že jí adekvátně tomu obdaruji nějakou pozorností a vytáhla jsem na ní všechny hřebeny. Bestie, jakmile viděla kartáč v mé ruce, odplížila se bordeřím stylem do temnot, kde nedokonale splynula. Tak jsem jí vytáhla za plsť, čímž jsem si ušetřila trochu z následné práce a dala jsem jí do kupy ve stylu přípravy na MVP.
Když jsem měla hotovo, zálibně jsem si jí prohlédla a musím říct - je nádherná. Jako magor, to jo, to je, ale exteriérově fakt pěknej... a mě nezbývá, než po vzoru zvolat - "děkuji Božence za tak nádherného psíka!"
Ráda bych vám jí i nějak pěkně vyfotila, ale bohužel mám zrcadlo v práci, budu tam totiž fotit mimozemskou civilizaci... mám tu čest...
Jinak jsem si dneska musela položit zásadní otázku, k čemu že vlastně máme doma kocoury...
... poté, co výhradně půdní myš Žofie zašla stářím (není to tak dlouho), nakvartýrovala se do baráku jiná a drze rozšířila svůj akční rádius. Jsem ochotna tolerovat jednoho takovýho zmetka na půdě a za určitých okolností se s ním podělím i o pracovnu, ale nehodlám to trpět kdekoliv jinde. Jakmile jsem tedy zjistila, že mi chodí na tvrdý rohlíky až do přízemí, zadala jsem kocourům práci. A víte co? pohodička, vod toho tady voni nejsou, že, s rodokmenem, aby se nějak dřeli...
kreslo
u nich je to prostě vo tom, že jednou stranou do sebe narvou Purinu a druhou to zase ze sebe dostanou no a na to tady jsou. Takže na h.....
Úspěch nakonec slavil osvědčený likvidační nástroj, který je nesrovnatelně levnější jak z hledika pořizovací hodnoty tak i režijních nákladů a budu se muset hluboce zamyslet nad tím, zda si s kocoury na toto téma vážně nepohovořit.
Zároveň jsme sdělili oboum šeltiím i našemu staršímu synovi, že budou - li strkat frňák všude, kde je co k sežrání, dopadnou asi tak nějak takhle...
zmetek

Komunikační bariéry a stehy, takže vcelku o ničem...

18. ledna 2011 v 21:36 Aktuality
alisha12
Obdržela jsem další sérii fotografií Alishy, tak by byla škoda sem alespoň jednu nevložit. Kdy budu moci vkládat zase do mé fotogalerie na Rajčeti, to nevím...
Dneska jsem byla s Arčou na vyndavání stehů. Myslela jsem si, že už by mohly být nějaké ty výsledky z histologie, ale zatím jako nic. Tak jsem z toho byla trochu rozmrzelá.
Na druhou stranu jsem se dneska  večer  opět pobavila vlastní nedostatečností, když mi zazvonil telefon a na displeji se objevilo číslo s předvolbou +499... a prej jestli "sprechen Sie Deutch". Ty bláho, jasně ne, z němčiny jsem maturovala, takže jako nic říkám si a chystám se zahájit živou konverzaci odpovědí na dotaz, zda by u mě nebylo k mání ještě nějaké to štěně. Ovšem ouha... zjišťuju, že jsem debil a napadá mě jen "ich habe nicht puppy". Pán na konci drátu bleskově pochopil, že se mnou už moc nepokecá, pomohl mi shrnutím, že všechna štěňata tedy již byla prodána, na to já že "JA" a on že mi přeje hezký večer. Po ukončení "rozhovoru" :-) už mě zase napadala samá pěkná a složitá souvětí. Co nadělám. Ještě štěstí, že mi můj šestiletý syn řekl, že jsem krásná a že si mě vezme za ženu i přes mojí absolutní konverzační neschopnost, čímž mi značně zvednul sebevědomí. Plánujeme ten akt na víkend a na svatební cestu ho vezmu na hory a to hned příští týden. Takže v příštím týdnu tu nejspíše nepřibude ani ťuk, což zajisté není žádná tragédie a někteří to možná i uvítají :-)
Udělala jsem si jasno v plánu akcí, tedy výstav, zkoušek a výcvikových pobytů. V dubnu budu obě šeltie vystavovat na MVP v Budějovicích, v květnu pouze Esterku na MVP v Praze, v květnových Litoměřicích na NVP, tedy 21. 5. pouze Joy. Více asi vystavovat nebudu, snad jedině potom v září na klubovce v Pardubicích, kam mě láká pozvaný rozhodčí, pan Andersson. jinak tenhle rok bude hlavně o výcviku. V té souvislosti se těším na "Víkend se šeltičkou" v termínu 2.-5.7. u Jindřichova Hradce, kam si vyrazím bez jediného mužského. Aspoň doufám.
Teda ale fakt jdu do sebe... už potřetí příspěvek před půlnocí...

Štěňátko po Fillim...

17. ledna 2011 v 23:31 Aktuality
... čeká na své páníčky v chovatelské stanici Barabel
Velmi hezká trikolorní fenka má skvělé předpoklady pro sport a je CEA geneticky Normal.
Je to jedno z opravdu posledních štěňat po krásném psu Blenmerrow Borodin, které je v naší republice k dispozici.




To já si vždycky pak dodatečně vzpomenu na další věci, které jsem původně chtěla napsat...

Třeba že jako fakt ten Zpravodaj... jako věřím, že to není žádná prča to nějak dát dohromady, že... obzvláště když je na to tak málo lidí... ale nezlobte se na mě, vždyť je to celé v podstatě takové malinké, malinkaté "PR"...
Možná jsem svým předchozím příspěvkem přišla o pár čtenářů (i když podle statistik to tak nevypadá), ale tak uznejte, štěňata už jsou v luftě a tak nějak není do čeho píchnout... a tady se to přímo a nestydatě nabízelo. No, jiná už nebudu, co na srdci, to na jazyku... že, V.V.? (lituji vždy až dodatečně). Ale narozdíl od nacionálů V.V., kterýmžto já odpustím téměř vše, pač pro ně mám těžkou slabost, v tomto konkrétním případě jsem jako z kamene. Bylo mi doporučeno zaregistrovat se u jiného klubu, abych měla případně kde zapisovat štěňata... ale tak jako proč, že... Mirka Spáčilová se mě taky neptá na můj názor na nějaký film a rovnou tam prdne jednu ze svých kritik a též nežádám její vyloučení z novinářského syndikátu. Takže abych to nějak shrnula a upřesnila - celý předchozí příspěvek je čistě můj momentální pohled na věc a naprosto respektuji to, že jiným se to líbí, nebo spíš můj názor nelíbí.

Novinky...

16. ledna 2011 v 17:56 Aktuality
přišly mi průkazy původu štěňat...
tímto ještě jednou děkuji poradkyni chovu za super práci. Vzhledem k tomu, že jsem podklady poslala poněkud později (čekala jsem na protokoly o oftalmologickém vyšetření), jsem počítala s průkazama o dost později...
Jinak mě v týdnu  mnoho věcí pobavilo i mnoho věcí rozesmutnilo a už budu zase protivná, nemohu si pomoci... tak předně, pobavil mě Klubový zpravodaj, který přistál v mé schránce ve čtvrtek. Z několika důvodů jsem si ten očekávaný čtenářský zážitek odložila až na sobotu, abych na to jako měla klid a mohla si jej patřičně vychutnat. A taky že jo. Hltám očima stranu 3 a 4, tedy zápis ze členské schůze a zejména zápisek týkající se návštěvní knihy... "výbor pověří zodpovědnou osobu, která zajistí sledování návštěvní knihy na webu klubu - odpovědi na dotazy, reakce na podněty pisatelů..." dobrý no, myslím, že to celkem funguje :-)
Strana 5 a 6 ve mě dokonce vzbudila tak libé pocity, že jsem si musela večer otevřít flašku a díky tomu tady ten příspěvek je až teď a ne třeba ve 3.30... sice mi chvílemi dalo dost práce, abych si některé věty a formulace nějak logicky poskládala, ale jinak se pod ta vznešená slova o sebekritice, vzájemné spolupráci mezi chovateli a především o "pohledu na chov širokým spektrem vlastností, které chceme u plemene získat, nebo které chceme potlačit" mohu klidně podepsat. Teď už zbývá jen uvést to nějak do praxe, můžeme začít třeba zoubkama u bonitovaných feneček... mezinárodní družba mezi chovateli už běží na plné obrátky, důkazem je nám pestrá galerie "klubových šampionů" nebo účast pracovních šeltií ze spřáteleného Polska na našich klubových výstavách. Takže v tomhle směru pohoda.
Na straně 47 a 48 jsem pak byla nadšením celá bez sebe, že v Jonkopingu se Lottin psík Lenart tak krásně umístil, až jsem si musela otevřít druhou flašku, čímž jsem zároveň zapila i megaúspěch psíka Sheldona. Severský chlad, jenž mě při pročítání zpravodaje uvěznil ve svém sevření pak naštěstí na  posledních stranách rozehnalo teplo českých pastvin. Jen škoda, že se nedostává více prostoru i pracovním šeltičkám věnujícím se například sportovnímu, záchranářskému či jinému výcviku, čímž dokazují, že jim to na cvičáku sluší stejně, jako ve výstavních kruzích...

Zaznamenala jsem požadavek na změnu tématu v anketě a rovnou padl i návrh, totiž zjistit jejím prostřednictvím jaké procento šeltií si uchovává vlastnost "grckání" v autě až do dospělosti :-)
Samotné se mi to jeví jako vcelku zajímavé téma, takže třebaže hrubé výsledky se dají předem očekávat, ukončuji současnou anketu, ze které vyplynulo, že z 24 šeltiích respondentů jich 15 při vykonávání velké potřeby pochoduje a 9 nepochoduje. Děkuji za účast v anketě i majitelům jiných plemen, mezi nimiž měli ti nepochodující mírnou převahu (3:2)

Obdržela jsem od Heleny koncem týdne také novou fotografii Alishy, která nám utěšeně přerůstá do krásy:
alisha_12t


Zprávy z nových domovů a jiné

9. ledna 2011 v 13:06 Aktuality
Začneme mým oblíbeným víkendovým tématem:
"Při dnešním úklidu"… jsem po všech dosud nabytých zkušenostech dospěla k přesvědčení, že chov štěňat a chov dětí vyjde zhruba nastejno. Na rozdíl od štěňat mi ale frackové zůstali na krku a ani nejbližší budoucnost neslibuje v tomto ohledu nějaké odlehčení. Ale samozřejmě nejde jen o děti, původcem nepořádku mohou být zřejmě i vyšší síly a někteří další obyvatelé našeho domu.
Zajímavé bylo především dnešní plné uvědomění si faktu, že v naší domácnosti se různé předměty přesunují tak nějak samy od sebe, jsa zřejmě obdařeny zvláštní, dosud neprobádanou energií, možná dokonce až
uvědomělou existencí sama sebe. Jednoduše řečeno, žijí si tak nějak vlastním životem. Například nůžtičky na nehty. Těm jsem od první chvíle jejich soužití s námi určila pevné místo v koupelně na první polici a velice toužím po tom je tam pravidelně nacházet. Tento zážitek je mi však dopřáván jen velmi zřídka, protože většinou to vypadá následujícně: odklidím hromady z konferenčního stolku a co nevidím… nůžtičky. Vznesu tedy dotaz na ostatní členy domácnosti, který
z nich že zanechal nůžtičky na stolku místo toho, aby je navrátil na místo k jejich odkládání určené. Ale kupodivu je nikdo během posledního měsíce až dvou nepoužíval a tak nemá nikdo ani ponětí, jak se na stolek mohly dostat, ačkoliv mají všichni nehtíky jako ze žurnálu. Kontruji odpovědí, že snad to nebyla Ariana, jejíž drápy se odsekávají sekerou a odnáším nůžtičky na své místo. Podobná situace je i s malým hřebínkem, který pro změnu nalézám na jídelním stole. Vzhledem k jeho rozměrům je jeho využití poměrně dosti omezené a tak musel být použitý buďto přímo na nějaký věkem ustupující vlasový porost, nebo někým, kdo je ze stejného důvodu na jeho používání zvyklý, že…
ale i hřebínek se na stůl dostal sám, bez jakéhokoliv přičinění další osoby. Posmrkané kapesníčky se také samy posmrkaly a umístily se na stolek či křeslo, párátko si samo dolétlo k PC
a tak by se dalo pokračovat. Jsou mi to ale záhady.

No a teď konečně ke štěňatům a jejich působení v "nových" domovech. Snad se na mě jejich majitelé nebudou zlobit, když použiji výňatky z jejich e-mailů a dopisů. V jednom případě jde o výtah z komentářů na tomto blogu.
Začněme našim pejskem Ashleyem, který nyní působí v Českých Budějovicích. Jeho majitelé bohužel nemají Internet a tak píší v klasickém dopise ze 6.ledna a zároveň posílají několik
fotografií… zde je ještě nutné podotknout, že manželé Randákovi jsou nesmírně hodní a klidní lidé. Jsou velice mírní a smířliví a své pejsky si velice hýčkají. Proto i jejich styl hodnocení společného soužití se štěnětem z našeho odchovu odpovídá jejich založení. Abychom v tom tedy měli úplně jasno, dovolila jsem si některé jejich věty v závorkách povysvětlit tak, aby plně odpovídaly skutečnosti. Tak tedy jdeme na to.
"Zdravíme Vás z Českých Budějovic i naši pejsci. Posílám pár fotek jak jsem slíbila. Zrovna teď si hraje s papírovou bednou (rozuměj dělá tím bordel po celým bytě). Zvykl si velice dobře. Je šikovný a dost živý ( nedá se to s tím sígrem vydržet a všude vleze). Koupili jsme mu postroj na malé pejsky. Dnes jsme to zkoušeli a celkem byl klidný ( zmítal se jen první půlhodinu ). S naším Zakem dost řádí (nedá ten pacholek tomu nebohýmu psu ani chvíli pokoj). Už umí vylézt i na sedačku. Je to malý divoch, říkáme mu někdy "tryskomyš" (je to malej zmetek a není možný ho chytit a zakroutit mu krkem). Na povel sedni a ke mně už reaguje dost dobře, povel zůstaň už mu trošku jde. Baští dost, přibral už půl kila (sežere na co přijde). Teď právě usnul u mojí židle (konečně chvilka klidu).
Tak to bychom měli Ashleyho. Fotky bych musela neskenovat a beztak jsou pořízeny během prvních dnů po odběru. Takže si ho hezky nafotím v samotných Budějkách na jaře a sem přidávám jednu z posledních dnů u nás, kdy už byl sám. Je to ze série, kterou ještě nikdo z vás neviděl.
Ashley_Joy
Ashley_Oskar

A hned jedeme dál a pokračujeme Alishou.
Alisha_10t
Helena například píše v jednom z mailů (a přesně tím popisuje Alishy náturu): "Když jsme jí vzali do ruky, jako že už hry bylo dost, tak kvílela a kroutila se jako had, jen aby mohla jít zase Áju mordovat" .
V dalším mailu zase píše:
"Dnes jsem jí honila půl hodiny po dvoře, protože nechtěla domů a pamlsky jsem zapomněla. Brituška se ode mě nevzdalovala, protože se bála, ale tahle se nebojí ničeho, budem muset začít pořádně cvičit, aby necvičila ona se mnou"
Taky jsem se dozvěděla, že Alisha kvičí v tramvaji, váží přes 3,5kg, jezdí s paničkou do práce, ale umí už zůstat i sama doma a nijak zvlášť neškodí, čemuž se opravdu divím...
Eliška_postelovka
  
Do sekce "videa" přidávám video Alishy, které jsem od Heleny obdržela v týdnu.
  



Další na řadě je maličká Aisha. Před nedávnem s velkou slávou překročila hranici 2kg :-)
Aisha_10t
Tahle diblice měla dosti svéráznou povahu už u nás, mimochodem to bylo právě to štěně, které se nám onehdy ztratilo... naštěstí se mi podařilo Aishu vodlifrovat dostatečně daleko, takže pravděpodobnost, že nám bude po zlikvidování Zdeniny domácnosti vrácena, je nižší, než kdyby bydlela třeba v Kounicích, že. Pravda, měla své světlé chvilky, ale jinak to byl grázlík obzvláště mistrnného ražení. Postrach smečky. Ale já jsem Zdenu varovala! ( viz mé recepty...)
A samotná Zdena píše v mailu z 28.12.10
"Je z ní hroznej exot, stále má tu schopnost být absolutní čert a za chvíli absolutní anděl. Je velmi šikovná. Už poslouchá na povel "sedni", "přines", "drž", povel "pusť" nám jde jen s výhružným tónem".
Dále Zdena píše, že jim stojí uši. Tedy Aishe, ne Zdeně :-)
V jednom z komentářů zde na Blogu píše:
"Stromček máme na vyvýšenom mieste, v podložke na stolíku kráter, rozhryzený kábel na internet. Najviac nás rozčuľujú visačky - na uterákoch, na mojich nových papučiach, na dekách - všade ich likvidujeme (čo až tak nevadí, lebo mne sa tiež nepáčia, akurát, že neviem pri akej teplote môžem tie deky prať). Vonku si pripadám ako paranoik, nám totiž vonia a chutí všetko a keďže v okolí sa nám pohybuje všeličo, vkuse vykrikujem fuj, nesmieš, pusť :-D Aisha je stále trochu bojko, aj keď po 2 stretnutiach dá novému človeku šancu, t.j. priblíži sa k nemu a oňuchá :-) Ale doma je veľká frajerka, zostali jej tie bitkárske sklony, akurát že to schytáva Adam :-) No a ten pobyt z raného mládí s Vaším Oskarom na nej zanechal stopy v podobe pohybu šelmy, ktorá ak na niečo nemôže vyliezť, tak to skúša napriek pádom dovtedy, kým tam nevylezie. Je to ako s malým dieťaťom. Pokiaľ nechceme, aby to bolo zlikvidované, musí to byť uložené v určitej výške"
Vše ale Zdena krásně shrnuje v jednom z komentářů - "Když jí miluješ, není co řešit"
Aisha_10t2
křesílko

A konečně Mášenka... plným jménem Autumn Masha
Masha

Od Kateřiny dostávám pravidelně fotografie a zprávy ve kterých mimo jiné píše:
"Máša se má dobře, pěkně nám roste - protahuje se jí čumák a nohy. Vydává - hlavně když si hraje - hrozně moc komický zvuky, někdy to zní úplně jako mňoukání kočky, někdy se to podobá spíš malému dítěti. Máša je dle našich pozorování celkově takový hudební nadšenec, pečlivě poslouchá všechny nové zvuky, hlavně v TV a vypadá, že o nich hodně přemýšlí. Taky má moc ráda vodu, tu v misce i tu tekoucí. Líza Mášu stále hlídá, pozoruje jí a hodně se jí zabývá. Pořád si spolu chtějí hrát." To bylo 30.12.

V nejnovějším mailu pak o Máše Katka píše:
"Máša je velmi sebevědomá, divoká a už teď to vypadá, že dalším zvířatům šéfuje. Líza si s ní hraje hrozně moc oparně, jemně a nechá si od ní všechno líbit - Máša jí vyrvává chlupy (hlavně kolem uší a z ocasu), ještě horší pak je, že je polyká a tyhle chuchvalce z ní pravidelně vychází druhým koncem. Máša má taky hodně nápadů, jak zlobit. Když je necháme doma samotné, tak si vždycky říkám, že už si Máša vyzkoušela rozkousat / rozsypat / objevit snad všechno a že už mě po návratu nic nepřekvapí. Omyl - překvapí. Nejnechutnější je její zlozvyk požírat nálezy z kočičího záchůdku. Je s ní ale hodně legrace, je to takový komik. Odstěhovala třeba celý kočičí domek o metr dál (no já nechápu, jak se jí to vlastně povedlo) a hrozně moc tím kočku Jůlii potěšila - hlasitě vrněla a byla po dlouhé době skutečně šťastná. Máša dolní patra kočičího domku obývá dál a je vidět, jak se to pro ní z části stává nepohodlnějším, protože roste."
Maša_Liza


Takže, shrnuto a podtrženo - začlenili se ti zmetci mrňavý všichni celkem slušně. Nezapomněli co se u nás naučili a už se moc těším na to, až se s některými z nich co nejdříve zase uvidím. Kateřina s Helenou to mají ke mě co by kamenem dohodil, Zdena nasedne na letadlo a je tady cobydup, jedinej problém je s Randákovejma, tam to budu muset ještě nějak promyslet, ale já na něco přijdu.

Jo a všimněte si laskavě času přidání tohoto příspěvku!
Neuvěřitelné!

Arča a budoucnost tohoto blogu...

6. ledna 2011 v 3:22 Aktuality
Tak naše Arča má nádor vyoperovaný. Proběhlo to v klidu dnes večer, resp. včera, ale pro mě je to prostě dnes, však si rozumíme. Na přivítanou byla hovawartice odeslána na váhu, která ukázala ideálních 41kg a za odměnu za tu ukázněnost obdržela (hovawartice, nikoliv váha) od MVDr. několik injekcí. Když  byla odbyta poslední ze série, odebrali jsme se do čekárny usnout. V prvních dvou minutách horlivě očichávala čekárenská zákoutí. Ve třetí minutě zaujala strnulou pozici a jala se hypnotizovat vzorek na linoleu. Během čtvrté a páté minuty ještě stále hypnotizovala vzorek na linoleu. V šesté minutě projev odpovídal zhruba pěti (či více, nemám s tím zkušenosti) panákům, vzorek na linoleu přestal být interesantní, páč se buďto mlhavě rozplynul nebo odbíhal ze zorného pole a přišel čas na bruslení po "zledovatělém" linu. Tato její neuvážená pohybová aktivita si následně vyžádala asistenci emitní misky. Okolo sedmé až osmé minuty vzdala boj se zemskou přitažlivostí a čtyřicet kilo se rozpláclo na zem. V deváté minutě bylo třeba oněch bezvládných čtyřicet a něco kilo dopravit na stůl. Po chvilce dohadování kdo bude u hlavy s nepřítomnýma, leč otevřenýma očima, jsme zabejčili, tělo umístili a zbaběle prchali ven z ordinace. Sotva jsme stihli v Oxalisu v CČM nakoupit "Thai Lemon", už nám volala jedna z operujících MVDr., že záležitost je vyřízena a že si můžeme tělo opět vyzvednout. Po našem příjezdu již rozpláclá hovawartice vykazovala jisté známky života, například zvládla mrsknout špičkou ocasu a loupnout po nás pravým okem, zatímco levé stále tvrdošíjně spočívalo v rohu místnosti. Podrbali jsme jí tedy za pravým, v domnělé součinnosti s okem momentálně dominatním uchem a počali řešit její dopravu do našeho kombi, kterým jsme se dostali k ordinaci nejblíže na zhruba deset metrů. To by za normálních klimatických podmínek samozřejmě nestálo za řeč, ale vzhledem k tomu, že v této době slouží tato komunikace frackům k bruslení, jevila se nám doprava narkotizovaného hovawarta do automobilu poněkud komplikovanou. Nakonec se nám ale podařilo čubu probrat k životu natolik, že jsme jí mohli do dopravního prostředku dostrkat bez nutnosti dalších lékařských zákroků na lidských a zvířecích částech těla. Když jsme pak dorazili okolo deváté večer domů a pomohli jsme Arče z auta ven, zdálo se jí, že trajektorie pohybu směrem ke vchodu do domu je jí naprosto jasná, jen tam nějakej blbec  zrovna jako na potvoru postavil nějaké zdi a ke všemu i pět schodů. Na třetím schodu to chtěla už definitivně zalomit, ale přesvědčili jsme jí, že lepší to bude na jejím oblíbeném místě v kuchyni u špajzu... 
V tuto chvíli už je opět naprosto normální, zrovna se mnou byla před chvilkou na záchodě a jeví výrazný zájem o palačinky na kuchyňské lince přichytané lidským smradům k snídani.
A na závěr tohoto tématu, ačkoliv nádor se po operaci zdál jako dobře ohraničený, ne-příliš rozsáhlý a dobře operatibilní, nechali jsme vzorek odeslat k histologickému rozboru. Výsledek bude znám zhruba do tří týdnů.

Ve druhé části dnešního příspěvku bych se chtěla trošičku pověnovat budoucnosti tohoto blogu...
Tento blog žil - upřímně - především díky štěňatům. S jejich odchodem je tu jaksi mrtvo a onemocnění Arči je výjimkou v tématu ku psaní, který bych tu ovšem pochopitelně nerada nadále využívala. Protože všichni věříme tomu, že excise tumoru v počátečním stadiu byla na delší dobu  posledním podnětem ke psaní naprosto spontánního blogového příspěvku a z nutnosti psát jaksi neumím, či spíše nechci, toho mám dost v práci,  naskýtá se otázka, zda vůbec tento blog nadále udržovat při životě. Co si budeme povídat, návštěvnost klesla. To samozřejmě není až tak důležité, protože jádro zůstalo, otázkou je, zda je tato forma (blog) nadále udržitelná, resp. vhodná... když někdo bloguje, znamená to, že pravidelně přispívá a jeho pravidelné příspěvky mají svůj okruh čtenářů. Můžu tady obden psát o tom, jak Esterína štěká na kdejakou blbost, jak se může udávit svou i cizí krmnou dávkou, jak Joy touží po tom, zahrát si s námi ping-pong, aportovat do zblbnutí balónek a podobné triviálnosti. Ale jako uznejme, že štěňata, jsou prostě štěňata. Další jsou v nedohlednu... Občas se tu samozřejmě objeví nové fotografie či videa z jejich nových domovů, zrovna předevčírem jsme dostali krásné video Alishy od Heleny, ale to je tak všechno.
V rámci tématu pak zbývají prosté informace o tom, jak se nám bude dařit na zkouškách a výstavách. A to je všechno. A to je ovšem na blogu málo.
Před nedávnem jsem měla na toto téma elektronickou debatu s mě milou osobou, která mi doporučila v psaní blogu stejnou formou buďto pokračovat na jakékoliv téma, i "ne-psí", nebo založit blog nový, netematický, kde budu moci psát o všem, co mě zrovna napadne. Vím, že návštěvníci tohoto blogu sem chodili právě kvůli našim psům a témata, která se jich přímo netýkala, spíše tak nějak "přetrpěli"... jak by asi reagovali na to, když by v mezidobí, kdy není zrovna nic aktuálního, úderného, okolo psů, zde byly příspěvky tak nějak obecné, o čemkoliv... asi by sem přestali chodit. Na druhou stranu se mi nechce zakládat blog nový jen proto, abych ze sebe mohla dostat svoje pocity, sdělit anonymním (což by v případě založení nového blogu nastalo) čtenařům své názory, postřehy, úvahy o čemkoliv... tak, jak je na blozích zvykem... 
A tak, jakkoliv to bude znít divně, chtěla bych poprosit všechny, kteří tyto stránky navštěvují, aby napsali do komentářů (i anonymně) svůj názor na to, zda má smysl tento blog nadále udržovat při životě. Jestli se sem budou vracet, aby si přečetli cokoliv (vždycky je o čem psát), i to, co se jen vzdáleně dotýká psů, nebo nakonec ani vůbec nedotýká, nebo jestli mám tuto formu ukončit a pořídit statické webové stránky, které nejsou tak náročné na aktuálnost a dynamiku, v mém případě v tématu...