Prosinec 2010

Rok 2010 pomalu končí...

31. prosince 2010 v 3:02 Aktuality
A jaký vlastně byl? řekla bych, že za mnoho nestál. K dnešnímu bilancování mě přiměla řada mých nezdarů především z tohoto týdne a na to konto jsem si vzpomněla, že je to tak vlastně celý rok.


Dnešní příspěvek se tedy nebude týkat jen našich psů, i když ani je nevynechám. A dokonce jimi začnu, takže pojedu hezky od konce na začátek. Takže jaký byl poslední týden?
Tak tedy naše Arča se příští středu podrobí operačnímu zákroku, při kterém jí bude odstraněn nádor na mléčné žláze. Podle nálezu naší paní veterinářky z dnešního večera jde o útvar prozatím celkem malý a pohmatem dobře ohraničený, ale známe to, obavy jsou vždy na místě (obzvláště já jsem na obavy expert). Čili žádný důvod k veselí.
Dneska jsem se také rozhodla, že už konečně něco udělám s tím PC, u kterého mi odešel systémový disk. Následující řádky se budou rozhodně lépe číst technice nakloněným čtenářům, její odpůrci je klidně mohou přeskočit.
No, takže jsem se rozhodla do toho konečně praštit a vymyslet nějaké smysluplné řešení. Nacpala jsem se tedy na to dneska večer dvanácti knedlíkama s rajskou, co jsem ukuchtila včera večer, doplnila to čtvrtinou dvěstěpadesátigramové Milky "Toffee broken nuts", zapila to oblíbenou Plzní a pak se odplazilo moje břicho a za ním tři metry já do pracovny pitvat ten počítač. Mám v současné době teoreticky k dispozici 4 počítače. Ten svůj, který už sám o sobě něco pamatuje a ve kterém byl mimo zemřelého systémového disku i jeden datový o kapacitě 160GB, z níž je zhruba 70% obsazeno a na kterém mám všechny fotografie, videa a ostatní soubory a o který mi nyní především jde. Pak mám ten zatracený pracovní notebook, na němž je pouhých 12GB volného místa ať dělám, co dělám a který se celkově hodí tak akorát na kancelářské práce. Další v řadě je malý kompaktní desktop od IBM, který je něco podobného jako ten notebook, nic jiného než tam je už do něj nenarvete, jen je v parametrech o chlup lepší, má disk o kapacitě 80GB a především se vůbec nepoužívá. A pak je tu ovšem IBM PC dětí, největší dělo v baráku se super grafikou a celkem velkým diskem, na kterým ti smradi pařej gamesy a kterej bych si celkem dovedla představit na místě mého stávajícího počítače, navíc by se tam dal přidat i ten můj datový disk... jenže vybojujte to na nich, že. To je "a co můj Spiderman, a co moje Total War a Keltské války a vůbec, to je náš počítač"... takže jako nic, přes to vlak nejede. Tak jsem svojí pozornost upřela na ten nevyužívanej desktop, vypreparovala z něj ten obyčejný SATA disk a jala se ho implementovat do mého umrtveného PC místo předchozího, taktéž SATA disku.  Jenže to jaksi nefunguje. Prostě ten BIOS ho vůbec nevidí. Ani kdybych se rozčtvrtila, tak ho prostě nevidí a hotovo. Pár SATA disků už jsem instalovala, ale s tímhle jsem se ještě nesetkala.  Existují ještě jiné možnosti, které by se daly (bez valného úspěchu) vyzkoušet, ale: nemám zapojenou disketovku, nemám ani žádnou disketu a vůbec, už nemám ani chuť to nějak složitě řešit. Takže zase nic. Po několika hodinách trápení jsem to vzdala. Chtěla jsem si tedy aspoň zapojit k notebooku myš, co jsem měla u starého PC, ale protože mi u něj zlobilo napájení USB, měla jsem tam myš sériovou. Ovšem tu zase jako nemůžu zapojit k noťasu, protože má jen USB. Redukci jsem někde měla, ale nenašla jsem jí. Prostě to stojí všechno za prd. A když jsme u té techniky, musím se ještě zmínit o tom, že mi před nedávnem odešla baterie u MP3 iAudio X5, která je tam na pevno a také že mi odešel podavač papíru u tiskárny. U auta mi na sklonku léta přestala fungovat klimatizace a Dáňovi zlobí PS2 disk FIFA 10, což je průser asi vůbec největší :-)
Kromě těchto technických záležitostí se mi, obzvláště v posledním týdnu, nedařilo ani v "mezilidských vztazích". Udělala jsem obrovskou chybu, kdy jsem víceméně v žertu a taky v pomatení smyslů odeslala mailem něco, co bych nikdy v příštích sekundách už neodeslala, ale už to nešlo vzít zpátky. Velice toho lituji. Ale protože ctím heslo dotyčné osoby "nikdy se neomlouvat za to, co jsme již učinili",  neudělala jsem nic. Dotyčná osoba se mnou nemluví a má k tomu dobrý důvod. Vyrovnám se s tím a je to tak asi dobře. Navíc to mnohé osvětlilo a mě se paradoxně ulevilo.
V letošním roce na zimu jsme také měli ta štěňata. Bylo to super, všechna byla fajn, ale z čistě chovatelského hlediska prozatím žádná sláva, což ovšem není tak podstatné, důležité je, že to budou fajn šeltičky do rodiny a že se budou mít dobře. Jsme za to nesmírně rádi.
V říjnu a v listopadu nastaly velké změny u mě v práci, přišlo zbrusu nové vedení, které v osobě toho nejvyššího chovalo zášť a nenávist ke všemu, co tam bylo předtím. Situace nebyla a dosud není moc dobrá.
V létě se mi nepodařilo složit s Arčou zkoušku a byla to v podstatě naše poslední příležitost. Chyba to byla pochopitelně moje, nedostatečně jsem s ní nacvičila hlídání předmětů, u kterého by nám vyšší počet bodů zajistil úspěch. Ale tak nic. Naproti tomu Joy letos ve výcviku bodovala a věřím, že v příštím roce se ještě "pochlapíme" a podaří se nám složit ZMMP a FRP1.
Výstavám jsme se v tomto končícím roce moc nevěnovali. Přesto se nám podařilo s Joy dokončit šampionát, Esterka se letos začala sice ne moc úspěšně otrkávat na klubovce, ale v příštím roce bude k vidění na dalších výstavách a doufám, že nám to spolu půjde již o něco lépe.
Na jaře jsem bourala na dálnici a zlikvidovala si tak auto na které jsem byla léta zvyklá, ale taky jsem se z toho poučila. Na počátku tohoto roku si můj starší syn přivodil svojí hloupostí nepříjemnou zlomeninu nosu, ale nepoučil se z toho vůbec, manžel si o týden dřív skoro vypíchnul v práci oko, z čehož žádné poučení ovšem neplyne. A byla samozřejmě řada dalších nepříjemností a problémů, které jsem snad jen já vnímala v tomto roce jako obzvláště zatěžující, ale zkrátka to tak bylo. Takže celkem vzato, rok 2010 začal odporně a odporně končí. Nevzpomenu si na nic extra pozitivního a to v žádném ohledu, co by mě v tomto roce potkalo. Spíše to byl rok plný nepříjemných událostí, konfliktů a nevyjasněných postojů. Ráda bych věřila tomu, že ten příští rok bude alespoň o chlup lepší, že přinese trochu klidu, stability a snad i nějakých dílčích úspěchů. Tak, jak bych to přála sobě a své rodině, přála bych to i Vám všem, kteří navštěvujete tento blog. Přála bych to Mladě, od srdce, protože k ní chovám zvláštní respekt a cit, který naprosto nesouvisí s kynologií. Přála bych to jemné duši Petře O., živelné a veselé Hance, vždycky vstřícné a empatické Magdě, citlivé a přátelské Zdeně, Heleně, která mě překvapila svým vtipem a vůbec, tím, jaká je, Katce, kterou je těžké přečíst, moc toho nenamluví, ale která má také srdce na svém místě. Jakožto i všem ostatním, protože vyjmenovat je tu všechny a charakterizovat, to by bylo na hodně dlouho. A navíc, oni vědí...

O čem proboha teď budu psát?

29. prosince 2010 v 2:39 Aktuality
... no to fakt nevím. 
Teď se tedy ještě vrátím ke štěňatům, protože by se slušelo nahodit sem nějaké ty fotky z nových domovů a taky roztomilou fotku z odběru "Ešlíka". Taky by bylo dobré zmínit se zpětně o tom, jak nám vyhořela prodlužovačka pro PC v hale poté, co se na ní "Ešlík" vykakal. To by se za normálních okolností jistě obešlo bez větších následků, jenže ten drak měl zrovna toho dne ke sváče obsah kočičích záchodků v množství více než běžném, neboť se o něj v tu dobu již nemusel dělit se sourozenci, což mu ovšem pak v kombinaci s odčervovadlem způsobilo, ehm... mírné zažívací obtíže. No zkrátka to tam bez jakýchkoliv skrupulí napěchoval přímo do zdířek, majíc přitom ovšem k dispozici volný vydlážděný prostor o rozloze zhruba šedesáti metrů čtverečních. Jestli v tom byl nějakej vobšlehnutej badatelskej záměr týkající se pro změnu vodivosti toho onoho nevím, protože mi na takto položenou otázku odmítal odpovědět. Každopádně s Ashleyem nás den před Štědrým večerem opustila i poslední škodní událost a v domě zavládl (relativní) klid. Odsunuli jsme tedy velký dřevěný prádelní koš od schodů do patra, který za štěněcí nadvlády bránil jejich nekontrolovanému pohybu v horních částech domu a který tělesně nejzdatnější členové rodiny, toužící vystoupat do vyšších pater, srdnatě přeskakovali, méně zdatní přelézali a líní odsunovali. Zlikvidovali jsme hromady rozložených novin, pro které by nám "bezďáci" vzhledem k jejich množství trhali ruce. Uklidili jsme zbylé hračky, rozkousané ruličky od toaletního papíru jakožto i jiné rozžvejkané části všeho možného, odkousanou kůru ze dřeva, odstříhali jsme cancoury z koberce, odstranili jsme porodní megabednu, na jejímž místě dnes stojí Vánoční stromeček, odnesli přepravku, vysáli, vytřeli...
A je to. Naše bývalá krysčata se teď už starají o zábavu svým novým páníčkům. Máša paničce Katce v Praze, Eliška taktéž v Praze, ale Heleně. Ešlík Randákovejm v Budějkách, no a naše mrně Ajša odcestovala se Zdenou a Adamem až na Slovensko. Mají se všichni výborně, to už jsem tu zmínila, takže připojuji pár fotografií z nových domovů, přičemž první tři obdržené fotografie - Elišky a Máši,  jsou již "zakomponovány" do závěru mého těžce depresivního (jak mi bylo vyčteno) videa, tak ty vynechám. Tady jsou tedy nějaké aktuální:
aisha doma 1

eliška doma 1
máša doma 1
Máša doma
no a poslední fotografie jsou "Ešlíka" v době odběru, tady zatím žádnou přímo z domova nemám, ale jistě již brzy nějaká bude.
Ashley odběr 1
Ashley odběr 2




Ptala se mě na FB, tuším na Boží hod, kamarádka P.O. , jež také před Vánoci vypakovala z domu poslední štěně, zda se mi po štěňatech také tak stýská jako jí. Inu, jak kdy... ale fakt, že nemusím porovnávat počet pozřených třásní z vánočního stromečku s těmi vyloučenými, či snad jim ještě ke všemu nějakým způsobem k úplnému vyloučení dopomáhat (jak jsme již absolvovali u kocourů), je celkem příjemný. Navíc stromek stále ještě stojí na svém místě, což by za přítomnosti štěňat také nebylo zcela samozřejmé. Taky jsem mohla dárky rozbalovat obouma rukama, tedy jsem neměla jednu rezervovanou speciálně pro mop. A nakonec, dostala jsem k Vánocům ping-pongový stůl, takže mohu smečovat míčkem a ne štěňatama.  Prostě už jsem se s tím vyrovnala a tak to má být.
Vůbec nejhůř ale asi nesl odchod posledního štěněte náš Oskar. To byl pro mě svým způsobem malý šok, jak může kocour tesknit po někom, kdo mu rval vší silou uši z hlavy, kdo mu brutálně  trimoval srst z ocasu, nebo kdo mu neustále drtil krční obratle.  Po odchodu Ashleyho jako posledního trapiče, ovšem chodil Oskar po domě a brečel. Obcházel kolem dokola přepravku, ve které štěňata spala, vočmuchával tu ovčíl houni na které spala, prozkoumával "kožíšek" pohozený v koupelně, na který chodila štěňata spát před odchodem od nás, zkrátka, pořád je hledal. To je prostě celý on. Náš Oski.

Konec dobrý, všechno dobrý... a krásné Vánoce!

24. prosince 2010 v 2:50 Aktuality
... alespoň pokud jde o naše krysčata. Všechna štěňátka již mají svůj domov. Holky odjely už minulý víkend, Ashley se s námi rozloučil včera, tedy den před Štědrým dnem. Všechna štěňátka mají fakt skvělé páníčky, většina z nich jsou ostřílení šeltičkáři a všichni do jednoho jsou to skvělí pejskaři. Co víc si přát. Každý den dostávám zprávy a fotografie, moc za ně všem děkuji! Bohužel, před dvěma dny se s námi rozloučil i můj počítač. Dal mi celkem dost času se na to připravit, ale jak už to bývá, připraven není člověk nikdy. K přístupu na Internet teď používám svůj ryze pracovní notebook, kde ovšem nemám své tisíce fotek, své programy na jejich úpravu, své maily, své mailové adresy, zkrátka, své "datové zázemí"... nakonec se mi podařilo ze zkolabovaného disku vytáhnout alespoň to nejdůležitější a tak se pokusím přes svátky zřídit na Rajčeti novou galerii našich štěňat z nových domovů  a také na poslední chvíli vytvořit alespoň nějaké jednoduché "péefko"...

PF
Přeji tedy vám všem, kteří jste trpělivě navštěvovali tento blog a kteří jste mnohdy jistě těžko stravovali můj jazykový projev s podivným slovosledem, mojí ne vždy "košer" gramatiku a vůbec mé náladové příspěvky, přeji vám krásný a radostný Štědrý den, klidné svátky a do příštího roku samozřejmě jen to nejlepší!

P.S. Ještě jsem si vzpomněla, že jsem dlužná odpověď na otázku, zda psí "hovínko" (všimněte si, prosím, toho posunu od expresivity ku stravitelnějším zdrobnělinkám, to asi ty Vánoce) hoří či nehoří. Takže jako za čerstva nehoří. To je fakt a neoddiskutovatelný, čerstvé hovno (návrat k expresivitě) prostě nehoří. Dokonce by se dalo říct, že v určitém okamžiku je až žáruvzdorné.  Čtenáři čistě exaktně orientovaní jistě právě vyprskli slinu na svůj LCD monitor jako že to je jasný přeci od samého začátku, hydratovaný materiál samozřejmě musí nejdříve pozbýt své nasycenosti H2O, aby dosáhlo bodu vznítivosti, ale tak pro nás blbce je to jistě pokus velmi zajímavý, přinejmenším vizuálně. A pro některé případné konkrétní (oni již jistě budou vědět) čtenáře tohoto blogu podotýkám, že jsem také pragmatik, určité věci mám v hlavě celkem srovnané a z fyziky, chemie a biologie jsem měla jedničku.

Malá vzpomínka

20. prosince 2010 v 3:14 Štěňata - vrh A

VRH "A" rok 2010



Dne 23.10.2010 se nám narodila 4 štěňátka, tři fenky a jeden krásný pejsek. .

Otec štěňat:
výška 37 cm
CEA genotyp NORMAL














Matka štěňat:
Ch. Enjoy Gold Ria - Henria
Výška: 36cm
Plnochrupá
CEA genotyp CARRIER



Rodokmen štěňat:


Štěňátka:


Aisha Z Lomu ve Skále - CEA genotyp - NORMAL, výška v dospělosti 33cm, plnochrupá, chovná
Majitelka: Zdena Žigová, SR

Porodní hmotnost: 198g
1. týden - 377g
2. týden - 619g
3. týden - 820g
4. týden - 1003g
5. týden - 1180g
6. týden - 1460g
7. týden - 1624g

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Ashley z Lomu ve Skále - výška v dospělosti cca. 39cm, plnochrupý, obě varlata
Výstavy: MVP České Budějovice - výborný 2
Majitel: Vladimír Randák, České Budějovice

Porodní hmotnost: 260g
1. týden - 425g
2. týden - 685g
3. týden - 886g
4. týden - 1139g
5. týden - 1350g
6. týden - 1609g
7. týden - 1880g

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Alisha z Lomu ve Skále - výška v dospělosti cca. 40cm, plnochrupá.
Zkoušky: ZZO, ZOP, BH, OBZ, OB1, A1
Majitelka: Helena Bohuslavová, Praha

Porodní hmotnost: 200g
1. týden - 380g
2. týden - 651g
3. týden - 901g
4. týden - 1218g
5. týden - 1512g
6. týden - 1880g
7. týden - 2326g

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Autumn Masha z Lomu ve Skále - výška v dospělosti cca. 34cm
Majitelka: Kateřina Pavelcová, Praha

Porodní hmotnost: 224g
1. týden - 468g
2. týden - 677g
3. týden - 918g
4. týden - 1158g
5. týden - 1409g
6. týden - 1678g
7. týden - 1960g


Vzpomínkové video...


Hoří hovno?...

13. prosince 2010 v 2:34 Štěňata - vrh A
Tak máme za sebou další návštěvní den. Dopoledne se přiklouzali Tišňováci hledajíc mezi hromadami tajícího sněhu místečko na zaparkování jejich MPV. Snaha byla marná a tak byla z auta vypakována mládež a Hana s krabicemi napečených zákusků, zatímco hlava rodiny se jala objíždět okolí. Krabice se zákusky slibovaly mnohá sladká potěšení, což se po rozbalení více než potvrdilo. Haninu píli a pozornost jsem oplatila ve velkém stylu kávou a čajem, neboť odchov štěňat mne uvrhl za hranici bídy a nadto měli dneska v Jednotě z technických důvodů zavřeno, což mi bohužel překazilo plány na podvod s bábovkou.
Tišňovák
Tišňovačka
Tišňovátko a Borodinová
Kromě zákusků přijely i Pardubické piškoty, jimiž byly vyzbrojeny především děti. Pardubické piškoty zajistily dětem u smečky značnou popularitu, šustění pytlíku nebralo konce a chvílemi to i vypadalo, že pod náporem piškotchtivých osrstěnců dojde na kapitulaci a pytlík jim bude pokorně odevzdán k neřízené konzumaci. Nutno ale říct, že malá Tišňovačka nakonec celou situaci se ctí ustála.
malá Tišňovačka


Návštěva to byla velmi příjemná, štěňata byla akční, mladá černá Borodinová byla více než akční, neb tam šlo o žvanec, děti byly též akční, zkrátka byl šrumec a co víc dodat. Jenže jedna káva a jeden čaj dlouho nevydrží a štěňata už také odpadala a tak se posléze vyhladovělí Tišňováci začali míti k odchodu s tím, že ačkoliv jindy to nejedí, tentokrát navštíví nejblížšího "mekáče" a skoupí všechna menu.


Odpoledne mě pak navštívila krásná Šárka celá v černém :-) se svým přítelem, která mne velmi potěšila konstatujíc, že na to, že se zde chovají štěňata a vůbec tolik zvířat, tu není zas až takovej bordel. Šárka naštěstí nepekla a tak i vodu se šťávou jsem jim předkládala s lehčím srdcem.
Šárka celá v černém
I tentokrát byla štěňata akční, mladá Borodinová byla akční přesto, že nešlo o žvanec, děti nebyly akční, neb tu žádné nebyly, takže super. Vrh byl náležitě zhodnocen a pomuchlován a obdiv si vysloužil též náš krasavec Oskar, který na oplátku za ty komplimenty zanechal část sebe na Šárčinom oblečení.

focení Oskara

Kdysi mi jedna má kamarádka řekla, že kdybych měla psát o hovně, bude to na celou stránku. Nevím, jestli se mi to podaří roztáhnout tak, abych dostála jejímu odhadu, ale každopádně je to téma, které momentálně naplňuje celé naše dny, takže proč by to nakonec nenaplnilo stránku.
Jde o dvě věci. Jednak tedy o vyprodukované množství a společně s loužičkami o značnou obtížnost následného úklidu a jednak o zásadní otázku, zda hovno hoří. Tedy to psí, o velbloudím jsme již byli všichni poučeni. Začněme tedy nejdříve popisem komplikovaného procesu odklízení štěněcích výkalů, abychom poté plynule navázali na problematiku jejich následné likvidace a dospěli tím nakonec i k případné odpovědi na otázku ohledně jejich vznítivosti.
Tak tedy úklid. Pro ilustraci budu popisovat ten ranní, tam je přítomen ten dramatický podtext nedostatku času.
Ráno vstanu a shlédnu tu spoušť, naštěstí z větší části zhotovenou na novinách. Za obecného veselí již dávno probuzených štěňat, z nichž minimálně dvě mi visí na nohavicích a dvě mi srdnatě útočí na palce či na paty, čímž je znesnadněno setřásání těch zakousnutých, chápu se připraveného mopu a šoupu nohama směrem k zásobárně čistých novin. S balíkem čistých novin v jedné ruce, mopem v druhé a štěňatama zakousnutýma v nohavicích se přišourám k bedně, abych sklidila fujtajbly na novinách před bednou a mohla se dostat na noviny do bedny, z níž si krysy též udělaly WC. Stírám nejprve rozťapané loužičky na podlaze, což vyprovokuje piraně k opuštění mých nohavic a k zákusu do mopu. Nemám čas se s nima dohadovat a tak vytírám z větší části štěňatama, z menší části mopem. Když je hotovo, vrhám se na likvidaci znehodnocených novin, které jsou po ránu nasáklé skrz na skrz a je tedy potřeba vyhodit všechny vrstvy. Vrhám se do práce, štěňata opuští mop a jdou mi pomoci. Zatímco se s některými z nich zaujatě přetahuji o hnusný noviny, další mi močí za zády. Nechám tedy noviny novinama a sháním mop. Mop byl mezitím odtažen směrem k hale. Jdu si pro mop a štěňata skrz tu louži za mnou. Utírám ťápoty i louži z menší části mopem a z větší části štěňatama. Jsem už mírně vytočená a začínám se potit, proto vztekle odhazuji mop i se štěňatama co nejdál a snažím se využít několika sekund do jejich návratu k bleskovému sběru těch novin. Už mi celkem nezáleží na tom, abych to nějak solidně poskládala a vešlo se mi to tak do koše, takže to brutálně muchlám do jednoho obrovského chumlu. Mám sotva hotovo a štěňata už jsou u mě. Otírají si o mě mokré pacičky a vrtí při tom ocáskama, jako kdybychom se právě viděli dnes poprvé. Jedno z nich se mi jde vyčůrat na tu neposkvrněnou podložku, na kterou hodlám rozložit čisté noviny. Pronesu pár neslušných slov, spočítám kolik chybí do osmnáctého a povzbuzena výsledkem plním si náruč těma špinavejma novinama. Ovšem ejhle, koš je plný. Stojím bezradně u toho koše, v náručí provlhlé noviny a nahrbená Máša se právě začíná točit dokolečka. Je mi to tak nějak už jedno a jsem rozhodnuta vybojovat své vítězství nad košem. Rvu tam teda tu hromadu novin co mi síly stačí a už to vypadá celkem nadějně, když tu najednou se nořím do útrob odpadkového koše. Jsem šikovná holka a nějak jsem to vybalancovala, ale na pravé ruce mám namatlanou hořčici a na levé na nehtu napíchnutej odřezek z vepřového. Scvrnkávám odřezek a odcházím do koupelny umýt si ruce. Štěňata jdou se mnou a krátí si chvíli trháním koupelnové předložky. Budím děti a chystám se jít pokládat čisté noviny. Jedno ze štěňat pokračuje v započaté práci v koupelně, dvě kvičí dožadujíc se vstupu do dětského pokoje a čtvrté stoupá po schodech do patra. Tenhle stav mi plně vyhovuje a letím zpět do kuchyně, abych stihla položit ty noviny. Šustění čerstvých novin ale na ty zmetky působí jak červená na bejka a už se z haly řítí velká Steeplechase přímo na mě. Po chvíli urputného zápasu mezi mnou, štěňatama a novinama mám konečně hotovo. Stírám pot z čela, kašlu na bednu a jdu se konečně vypravovat. Když se vrátím z koupelny zpět do kuchyně vidím, že na čistých novinách jsou dvě dosud nevsáknuté louže a jedno hovno. Na podlaze mokré ťapky. Do koše už se v žádném případě nic nevejde a potřebuji jednat rychle, než se to zase vsákne a než to zase všechno rozšlapaj. Bleskově balím vrchní noviny i s hovnem, cestou stírám ponožkama ty mokré ťápoty a mířím ke krbu, v němž už jen žhne posledních pár kousků dřeva. Noviny po chvilce vzplanou, já s uspokojením sleduji plamen a přemítám, zda by tak pěkně hořely, bylo-li by v nich zabaleno štěně místo hovna. A v tom mě to napadlo a nesmírně to podnítilo mojí zvědavost, totiž zda to hovno shoří či nikoliv. Jsem odhodlána dojít k výsledku stůj co stůj a proto po odhoření novin beru pohrabáč a zkoumám spáleniště. Ale ať civím, jak civím, nikde nic nevidím. Buďto to shořelo, nebo se to smrsklo na něco miniaturního, co nelze pouhým okem rozeznat. Jsem připravena pokus zopakovat během následujících dní a to bez novin, aby výsledek nebyl zkreslen a já mohla celý proces nerušeně pozorovat přímo. O výsledku budu neprodleně informovat.

Štěňatům je (skoro) 7. týdnů

11. prosince 2010 v 2:11 Štěňata - vrh A
Ráda bych věděla, jak řeší ostatní zaměstnaní chovatelé ranní frmol před odchodem do zaměstnání, zda před čištěním zubů setřesou štěňata z nohavic svých pyžam, či zda si je tam v průběhu ranní hygieny ještě ponechají viset a setřesou je až později. Také zda upřednostňují sběr nočních hovínek již před ranní houskou s marmeládou, nebo raději až po ní s tím, že to pak vezmou najednou i s čerstvým a jestli si ráno nařizují budíka, nebo se ani nenamáhají a buzení nechávají plně v kompetenci štěňat, přičemž ty zbývající dvě hodiny do obvyklého času vstávání věnují drobným domácím opravám a úklidu. Také bych ráda věděla, jak dlouho poté, co je ta pakáž vypakována z domu, jim vydrží šoupání nohama při pohybu bytem, než zase najedou na běžnou chůzi a nakonec jestli byl také někomu jinému v rámci pečlivého narovnávání kobercových smyček vytvořen neopravitelný kráter ve zvýšené podlaze o průměru 1,5cm, nebo zda jde čistě o originální počin mého odchovu... V této souvislosti mne napadá, že byste mohli také přispět v komentářích některými zajímavými škodami (včetně vyčíslení nákladů) jež vám způsobily vaše "vrhy", protože při příštím krytí bychom se tak mohli zbavit části konkurence z řad potencionálních "áčkařů".
díra


Jinak jsem tedy přemýšlela - i taková věc se mi občas stává - a zjistila jsem, že období okolo sedmého týdne věku štěňat je vůbec nejnáročnější na psychiku. Člověk je doslova pocitově rozpolcen. Na straně jedné sčítá ty škody, že. Pravda, dá se to lehce rozpočítat na čtyři ( tři, dva, pět, výjimečně i šest) díly a předložit k úhradě budoucím majitelům, konkrétně u nás jsou vyčísleny prozatím na "třítisícesedmsetpadesátkorunčeských", ale makat na tom stejně musíte nakonec vy. Taky samozřejmě nejde jen o finance. Na druhé straně je ale postaven před tvrdou realitu jejich blízkého odchodu. A ať jsou ty krysy jakkoliv záškodnické a jakkoliv je má člověk chuť kolikrát pověsit za krčky do průvanu, ve skutečnosti je má opravdu rád. A zná je jako svoje boty. Prožíval jejich vývoj z tušeného embrya po hmatatelný plod, držel je v dlani, když přicházeli na svět, vytíral jim z tlamek plodovou vodu a třel je do sucha, sledoval jejich první kroky, hrátky, nezbednosti... ví o nich všechno - co který má rád a druhý zase nerad, kterej je pecka a s kterým šijou všichni čerti... ale pravda je taková, že ve skutečnosti na vás všichni do jednoho visej. Jste to vy, kdo podnítí jejich nadšení, když přijdete z práce, vítají vás, vrtí ocáskama jako velcí psi ačkoliv jsou to ještě malá krysčata... jdou s vámi na záchod, do koupelny, kamkoliv, stejně jako ti dospělí. Jste prostě jejich a hlavně, jste první. Budou to samozřejmě dělat i nadále v nových domovech novým páníčkům, ale pořád jste to vy, komu poprvé olízli nos, komu se poprvé zakousli do nohavice a u koho poprvé usnuli zachumlaní ve klíně... a pak vám přijde ve čtvrtek zpráva jako blesk z čistého nebe, že by si jednoho z těch vašich miláčků noví páníčci rádi už v neděli odvezli. Oficiálně je to i možné. Ale, jsme na to my připraveni? Počítali jsme přeci o týden později... nastane mínus jeden ze zažitého vzorce, kdy se všichni pěkně doplňovali, fungovalo to, bude to najednou jinak... a navíc, zrovna tenhle, můj miláček a je lhostejné, které z nich to zrovna bude(zapomeneme při tom na rozdrbané džíny, šikanu kocourů, požírání hovínek vytažených z kočičích záchodků, krátery v koberci, rozškubané dokumenty a mnoho dalších neřestí) ... a už to jede. Těžko se to popisuje a pro mnohé jsou to zbytečné a sentimentální úvahy. Ale mě to momentálně naplňuje a jednou za čas si to, myslím, mohu dovolit. Obzvláště teď, v poslední době, na to mám nárok. Takže sorry, opravdu se mi po těch dušených nutriích bude stýskat.
Ashley_7t
Aisha_7t
Nakonec jsem ale shodou okolností získala ještě týden času do této první nevyhnutelné zkušenosti a tak ještě minimálně dvakrát budou naše štěňata naplňovat tyto stránky, než se s nimi napotřetí definitivně rozloučíme. A závěr bude takový, jaký si zaslouží :-)

Je třeba uvést některé věci na pravou míru a charakteristika...

7. prosince 2010 v 3:50 Štěňata - vrh A
Tak jsem se dozvěděla, že jsou ta naše štěňátka vlastně chudinky.
miláček1
Že ta naše zlatíčka jen pomlouvám a nevidím na nich vůbec nic dobrého. Ale to přeci není ani trochu pravda. Zrovna tuhle jsem našla skvělej recept, posuďte sami:

NUTRIE DUŠENÁ NA ČERNÉM PIVĚ

1ks menší mladé nutrie ( 2 - 3ks štěňat, podle velikosti)
5 ks tlustších plátků slaniny
2 ks cibule
2 ks kostky cukru
1/2 hrnku černého piva 10 °C
1 lžíce hladké mouky
1 lžíce octa
1 lžička plnotučné hořčice
kousek másla
bobkový list
tymián
petrželka
mletý pepř
sůl
1. Plátky slaniny a kolečka cibule orestujeme na másle dorůžova
2. Na slaninu s cibulí pak vložíme jednotlivé porce očištěné, tuku zbavené nutrie (vyhublá štěňata naopak prošpikujeme slaninou), které ze všech stran opečeme
3. Maso vyjmeme, do šťávy přidáme koření, nasekanou petrželku, hořčici, ocet a cukr, osolíme, zaprášíme moukou a osmahneme
4. Zalijeme pivem, chvíli povaříme, pak do omáčky přidáme maso, přikryjeme poklicí a dusíme doměkka.

Doporučení:
Servírujeme s čerstvým chlebem.

Poznámka:
1 hrnek = 0,25l

Takže jak vidno, je na nich mnoho potenciálně dobrého. Mám ještě i recept na "Pečeni po staročesku"... a vsadím se, že by s chutí koštnul i kocour Oskar.
chudinka pejsek

V sobotu v noci jsem napsala, že poskytnu té hrstce čtenářů tohoto blogu nějakou stručnou charakteristiku jednotlivých štěňat u příležitosti jejich "šestitýdenních" narozenin. Takže hurá do toho a jdeme na to v kontextu výše uvedeného.

Aisha - jednoznačně lepší na maso a rozhodně spíše dušená než pečená, je totiž ze všech nejdrobnější. Ale maso bude chutné a šťavnaté, na první dojem sice jakoby nestálého charakteru až těkavosti, místy i jisté hrubosti, ale ve skutečnosti zemitého a pikantního základu odrážející houževnatost, živelnost, inteligenci a temperament v jedinečné směsi. A nakonec výrazný chuťový ocas kombinující doznívající nezkrotnost s něžností, jež nakonec převažuje, zanechává ve strávníkovi dlouhotrvající pocit nezapomenutelného gurmánského zážitku. Doporučujeme delší tepelnou úpravu a použití ostřejšího koření, masu za syrova neponecháváme příliš prostoru na prkénku, protože jinak se chová jako vánoční kapr. Řežeme zásadně přes vlákna, je možné mírně naklepat, ale zase do něj nemlátíme hlava nehlava, nýbrž jemně oťukáváme. Zvládneme-li přípravu, bude finální pokrm delikatesou. Nemusíme si dělat hlavu s estetickým dojmem na talíři, tady je důležitá chuť.

Ashley - doporučujeme směrovat do sladších tónů, s jemnou zeleninou, nejlépe kořenovou. Něco na způsob svíčkové na smetaně. Nechcete - li se pouštět hned do svíčkové, případně nemáte - li zeleninu, lze uvažovat například nad smetanovou žampiónovou či bešamelovou koprovou.
Surovina sama o sobě si zaslouží promyšlené zpracování a není dobré to tlačit do nějakých extrémů. Z prkénka vám to nezdrhne, ale na druhou stranu je třeba to mírně jistit, přeci jen je to jen mladé maso. Maso samo o sobě je jemné, příjemné chuti i vzhledu, od prvního dojmu až po chuťový ocas harmonicky sladěné do jednoho tónu. Není třeba naklepávat a krájíme spíše na větší kousky, přičemž nemusíme mít obavy, že by nebylo včas hotové. Při běžné kuchyňské úpravě se to každopádně bude vyvíjet tak, jak chcete a nehrozí, že by se něco připálilo nebo jinak nepovedlo. Když vy neuděláte chybu, vizuálně i chuťově to bude vynikající. Možné podávat na efekt i na chuť.

Alisha - je druh masa, co vám samo vleze na pekáč a setrvá v něm, dokud není vše připraveno. Rozhodně nehrozí, že byste to museli nějak honit po kuchyni, jediné riziko spočívá v tom, že vás to může v nezpozorovaném okamžiku připravit o další nachystané suroviny, takže byste to museli pak sfouknout jako roládu, případně jako cosi s nádivkou.
Výborný materiál pro přípravu pečených pokrmů dle speciálních receptů. Je možné použít i některého ze způsobů přípravy "za studena". Pravda, je poněkud rozměrnější, což klade i vyšší nároky na kuchyňské vybavení, ale odměnou je velmi jemné maso, vyloženě lahodné chuti i vůně, ke kterému přilnete, až vám přijde škoda to sníst a které přímo volá po obzvláštnění některým druhem exotického ovoce či ořechů. Navzdory svému vzhledu je to poměrně odolný flák masa a neutrpí škody i kdyby vám při jeho zpracování vybuchl hned vedle plynový sporák.

Autumn Masha - hodí se téměř ke všem kuchyňským úpravám, nejlépe však k vaření. Vaříme zprvu a velmi krátce v nezakrytém hrnci, čímž umožníme uniknout některým nestálým a prchavým esencím, které v syrovém stavu zbytečně zkreslují skutečnou kvalitu masa. Poté již přiklopit pokličkou a zvolna vařit za postupného přidávání dalších surovin. Není dobré spěchat a rozhodně je lepší vařit déle a pěkně do měkka, než riskovat případný neúspěch. Výborně se však hodí i k pečení. Maso obecně je jinak velmi pěkné, čerstvé, kompaktní a především chutné, jen potřebuje chvilku na odležení, aby bylo pak jeho následné zpracování radostí a výsledná chuť odpovídala jeho potenciálu, zejména když putuje z ruky do ruky. Zkrátka potřebuje uvyknout. Jeho chuť pak v plném vyjádření evokuje pocit rozvernosti, veselí a jisté komičnosti, i když první dojem může být jakoby opatrný, nevyjádřený, vyzývající k prvnímu kroku právě koštéra. Je to směsice hořko-sladko-kyselých tónů okořeněných špetkou neznámého ostřejšího koření, ale vzbuzující pocit naprosté nezávislosti. Vhodné a citlivé kuchyňské zpracování je alfou a omegou úspěchu u strávníků mimo rodinný stůl. Náročnost takové přípravy však není vůbec velká.

Už se jim to krátí...

4. prosince 2010 v 2:44 Štěňata - vrh A
Chtěla jsem ty sígry včera nemilosrdně vyhodit na zahradu do závějí, což by jim po všech stránkách velice prospělo, ale je nám všem špatně při pohledu na hrablo, takže by se pak nikdo neměl k tomu je zase vydolovat. Tím by samozřejmě všechny nemateriální investice do nich přišly naprosto vniveč a to mi přijde krajně nerozumné. Budu se tedy holt muset smířit s tím, že nejlepší zábavou pro ty potkany je pohupování se na zácloně za účelem testování nosnosti konzole,
potvora na zácloně
úprava kobercové krytiny klasického typu s nízkým vlasem na třásňovou extravaganci, výroba palivového dříví z nohou od kuchyňského stolu a židlí, či zásadní designová i funkční úprava ostatního nábytku a dalšího bytového vybavení.
Ovšem k zahození není ani soutěž o co nejstrategičtěji položený exkrement, neboli hra "Nastraž to na ně". Princip této hry spočívá v tom, že body a uznání jsou přiznány tomu jedinci, na jehož produkt se přijde teprve až poté, co jej má některý z dvojnožců pevně a pokud možno rovnoměrně aplikován na chodidle. Lépe hodnocen je samozřejmě nášlap po nově zavedeném příkrmu, který má zajímavější konzistenci a pak také nášlap čerstvě čistou ponožkou. Kdo získal body za dnešní hovno maskované na hnědočerné koupelnové předložce, které našlápnul Miloš, to nevíme, protože identita původce musí být pochopitelně utajena. Nutno ještě dodat, že ten zbabělec, kterej to náhodou položí na místo k tomu určené, je nekompromisně diskvalifikován a je na něj koukáno skrz zakrnělý pátý prst.
Krysčata mají ale i jiné zábavy. Kupříkladu bivakování v kočičím záchodku, aportování kočičích hovínek, třídění odpadu, předčasnou skartaci materiálů na příští zasedání Rady samosprávného celku nebo likvidaci školních učebnic, čímž si ovšem hluboce naklonila Daniela, který v tom vidí jistý druh solidarity.

likvidace učebnic
A když už jsme u toho záškodnictví, které je těm štěňatům tak nějak bytostně vlastní, je třeba ještě zmínit jejich biorytmus. Většina návštěv, kterým je možné tu bandu na čas hodit na krk, k nám chodí mezi pátou hodinou odpolední a sedmou hodinou večerní. Ovšem v té době všechna štěňata zásadně spí, že. Ožívají pak záhy po jejich odchodu a zpestřují nám večerní televizní zpravodajství, případně večeři, je-li nějaká. V tomto čase probíhají nejčastěji zátěžové testy záclonové konzole, úprava křesel či likvidace koberce, tedy vesměs činnosti, které zněmožňují poklidné a soustředěné sledování televizního programu nebo okusování kuřecího stehna. Zhruba po hodině, kdy již v televizi není co ke sledování, stehna jsou studená a já jsem připravená fotit, sebou někde v prostoru šlehnou a v kómatu setrvají zhruba do 23.00 hod. Poté se opět zhruba na hodinu probouzí a nastává další kolo her. V samém závěru tohoto druhého večerního dějství odchází zpravidla Miloš spát, štěňata jakoby také a já jsem v pracovně nebo to jdu za chvíli třeba taky zalomit (hlavně v posledním týdnu). Štěňata tedy takticky v klidu vyčkají až se každý pohrouží plně do své momentální noční činnosti a zhruba okolo druhé hodiny ranní nebývale ožívají, připraveni absolvovat mnohá, pokud možno velmi hlučná dobrodružství. Zajímavou noční kulisou je kupříkladu stíhání jejich matky, která by těm žralokům už dobrovolně nedala cucnout ani za pytel buřtů. V těchto případech se nočním tichem rozléhá poměrně široká škála zvuků od ťapání deseti párů odrápovaných tlap po plovoucí podlaze a dlažbě v různém tempu až po kvičení neukojených štěňat, zdrhne - li mlíkárna po schodech nahoru do patra. Klid ale není ani v případě, že potkani jsou přesyceni, neboť volba her je vždy volena zásadně tak, aby doprovodný hluk pokud možno překračoval platné hygienické limity. Okolo třetí hodiny ranní již někteří méně zdatní jedinci začnou pociťovat mírnou únavu a nastává ideální chvíle pro hru "Nastraž to na ně". Proběhne-li totiž noční část této soutěže právě v této době - a o to se krysy důsledně snaží - je reálná naděje, že druhý den ráno bude těžká bodovací smršť. Po nakladení se štěňata zpravidla odeberou na kutě, protože je to nakonec i v jejich zájmu, ráno je třeba být čilý a sčítat body. A tak je to po celý den pořád dokola.

Fotit se ta pakáž už nedá, protože jednak je to pořád v pohybu a jednak kdykoliv zalehnu s foťákem, v tu chvíli mi visej na uších, na vlasech, zalejzaj mi za triko a vůbec různými jinými způsoby mi tuto činnost znemožňují.
V sobotu večer jim bude 6 týdnů a když přemůžu lenost a odpor k jakékoliv mimopracovní mentální činnosti, kterou poslední dobou trpím, napíši sem nějaké stručné charakteristiky jejich povah a také je zkusím vyfotit na stole. Brambořík už díky mé péči zašel, tak snad bude i nějaký roztomilý plyšák. Už to dole zase řve, je půl třetí ráno... dneska mají krysy půl hodiny zpoždění, což je ale stále podstatně méně, než vlakové spoje Českých drah v posledním týdnu.