Listopad 2010

Štěňatům je dnes 5 týdnů!

28. listopadu 2010 v 2:08 Štěňata - vrh A
Tak jsem si říkala, že by nebylo na škodu jim opět udělat nějaké ty portréty. Původně jsem měla v plánu pro tu příležitost pořídit luxusní satény v pastelových barvičkách a obklopit je roztomilýma plyšáčkama, jak je na některých chovatelských webech zvykem, ale nakonec jsem na stůl hodila hadr a přistrčila jim k tlamám brambořík, což by dle mého názoru mělo být pro dosažení patřičného estetického dojmu plně dostačující.
Jenže zrovna v ten moment rozdováděná medvíďata neměla pro mé umělecké záměry ani za mák pochopení, takže na většině fotek je k vidění buďto část rozmazaného štěněte s bramboříkem, samotné rozmazané štěně, nebo samotný brambořík.
Alisha_5tydnu
masha_5tydnu
Také jsem se snažila o nějaké ty "postojovky", ale výsledek byl takový, že kdybych ty fotky dala na Rajče, nikdo by ta štěňata už nechtěl jsa přesvědčen, že trpí těžkou formou křivice a k tomu epilepsií. Pár fotek jsem tam ale přeci jen nestydatě šoupla.

Dneska jsme opět využili slunečného počasí a vyběhli s celou smečkou ven. Samozřejmě jsem sebou vzala foťák a těšila se, jak si zase konečně pěkně zafotím v přirozeném světle. Jenže udělejte slušné fotky, když někde leží sníh, takže si vyvážíte bílou na sníh a někde zase pro změnu sníh neleží a tím pádem je všechno úplně jinak. Ale něco se přeci jen povedlo a hlavně psiska dneska měla bezvadnou náladu. Tedy alespoň do doby, než přišlo na řadu odložení a hromadné focení. Copak ty dvě co už jsou zpracované, tam to ještě tak nějak šlo, i když Joy si to odložení také vysvětlila po svém, ale zjistila jsem, že Esterka najednou postrádá jakoukoliv formu disciplíny, zapomněla i co je to "sedni" a protože je to puberťačka nevycválaná, bude si prostě dělat co chce. A vůbec, je absolutně nezvladatelná, takže když už jsem byla totálně vytočená, snaživší se jí v představách omráčit dostupným dubovím dřívím, cedila jsem skrze zuby něco o tom, že jí čeká tvrdá vojna a dril a že se má rozhodně na co těšit. Na to konto se ona velice urazila, obšťastnila mě podobným pohledem jako můj starší syn, když mu prorokuji jeho budoucnost bude-li se flákat jako doposud, ale světe div se, setrvala nakonec, byť načuřená, na určeném místě. Ostatní fotky na Rajčeti
spolu1
spolu2
Ale zpět ke štěňatům. Po nedávných probdělých nocích jsme najeli na volný režim s tím, že oni už se s tím jejich noví majitelé potom nějak poperou. Od té chvíle porodní bedna zeje prázdnotou. Štěňata si spí kde chtějí, dělají si co chtějí a díky tomu my spíme. Stejnou volnost mají i v průběhu celého dne, protože tady už beztak není co zničit a obnovu domácnosti máme v plánu až vypadnou děti z domu, dřív to nemá smysl. Kromě toho, všechna štěňata již chodí čůrat na podložku, takže po loužičce uklouzneme jen zcela vyjímečně. Většinou tehdy, když si štěně myslí, že čůrá na podložku, ale přitom na ní má jen přední tlapy. Pokud se tak stane, je to zásadně ráno, loužička je na plovoucí podlaze a šlápne do ní Kuba v punčocháčkách poté, co je již ráno přichystán k odchodu do školky, tedy má na sobě již zmíněné punčocháčky, na nich oteplovačky s laclem, přes to mikinku, je půl osmé a pět minut a ve třičtvrtě končí příjem svišťů v tomto předškolním zařízení.
Před pár dny jsem přistavila vedle bedny přepravku, aby si jako štěňata pomalu zvykala. O nějakém pomalém zvykání však nemůže být ani řeč, protože ihned po přistavení se tam potkani narvali a udělali si z toho ložnici. Takže většinou teď spí tam. Pokud chrní jinde, pak u mojí postele, u křesla, pod stolkem apod.
Včera nás také navštívili známí s dětma, kteří jako jedni z mála nechovají psy. Štěňátka se jim moc líbila, Joy je všechny hezky olízala, zejména dětem nosánek a pusinku a bylo to roztomilé do té chvíle, než se Bagrová v celkem slušném objemu vykadila a Joy hned běžela výkal zpucnout aby snad nevychladnul, protože to by přeci byla škoda. Matka dětí a její starší dcera se sice tvářily jako že sranda, ale byly přitom obě tak trochu pobledlé, vypadalo to jako když jim není moc dobře a nadále si již držely Joy mírně od těla.
Jinak dělají štěňata všechno co už tu bylo dříve popsáno, jen to každým dnem zdokonalují. Takže se rvou, skáčou, běhají, vrčí, štěkají, vrtí ocáskama, loví nás i sebe navzájem, přetahují se se mnou o ponožku, tahají Oskara za ocas, čímž si od něj vyslouží sem tam nějakou tu facku, koušou na co přijdou, žerou, spí, mazlí se a mnoho dalšího. Jedním z nových zábavních prvků který přibyl, je tahání sourozence za ocas po bytě. Největší borec v této disciplíně je nejmenší Aisha - Kominice. Pokradmu se připlíží k sourozenci, nejčastěji k Bagrovi, uchopí ho za ocas a vleče ho po koberci střídajíce různé směry.
Některá štěňata již občas reagují na svá jména, hlavně Alisha, na kterou voláme "Elí, Eliško", pro budoucí majitele v morseovce ".-" "...", čímž je oproti Ashleyovi, Aishe a Mashe v určité výhodě. Ale špatně na tom není ani Masha, která je prostě Máša, v morseovce "- ." nebo Mášenka, v morseovce "-.." a také na to reaguje. U Aishy jsem se rozhodla, že nebudu ctít anglickou výslovnost a je to prostě "Ajša". Jenže zrovna Aisha má jen jeden obvod, většinou sepnutej na lotroviny a tak je velmi těžké zaujmout jí pouhým zavoláním.
Ve fotogalerii štěňat je pár nových fotografií ze včera a ze dneška. Chtěla jsem sem toho původně napsat více a hlavně lépe, ale mám zase stresy, protože čtvrt metru zítra hlášeného sněhu mě prostě přivádí do hluboké deprese. Nesnáším sníh, když mám na něj náladu, zajedu si na hory, ale jako na střeše svýho domu, v okapech, na autě a na silnici při cestě do práce ho mít nemusím a basta.

30.den života akčních štěňat

23. listopadu 2010 v 2:28 Štěňata - vrh A
Jsa příznivcem co nejpozdějšího odběru štěňat od matky, byla jsem původně přesvědčená, že štěňata předám novým majitelům nejdříve 56. den. Maximálně, vzhledem k výhodě víkendu, že si je budou moci tedy vyzvednout v pátek 17. prosince, tedy 55. den.
Po včerejší noci jsem ale pevně rozhodnutá tu lůzu odsud vypakovat 50 den ihned o půlnoci a ani o minutu déle. Budoucí majitele tedy očekávám nastoupené v řadě před naším domem v neděli 12. prosince přesně ve 24.00 hod. Nakonec, v noci nebude tak silný provoz, budou doma za chviličku a nebudou mít tolik poblité auto. Takže to bude výhodné pro všechny strany. Kdo nepřijede, bude mu štěně okamžitě zasláno expres "pépéelkou" a za trest mu k tomu štěněti přibalím jedno dítě a jednoho kocoura.
No uznejte sami, jestli to není sebranka...
Neděle bohatá na návštěvy. Miloš se fláká v práci. Je třeba udržet dům v relativně obytném stavu. Není to stoprocentní, ale to snad nikdo ani nečekal, že... Zhruba v 18.00 mě přepadá těžká únava, začíná mě vše bolet a těžko se mi polyká. Neklamná známka toho, že na mě něco leze. Ukládám se tedy do postele a přestože okolí přesvědčuji, že nehodlám spát, jen si "trochu natáhnu záda", upadám záhy do bezvědomí, ze kterého mě ve 20.15 probouzí srdceryvné pištění těch krys v bedně. Zatímco jejich matka je v pohodě a spokojeně mi dýchá do obličeje její tlamní odér, já nevydržím a jdu zařídit ticho. Nacpu jim teda panděra startovacíma granulema rozmočenýma ve štěněcím mlíku, shromážďuji děti a odflakuji je párkem s kečupem, dopuji se léky a potácím se zpět do postele. Přidržujíc si oční víka, shlédnu poslední díl mikrokrimiseriálu s Bohdalkou, ve kterém to už, už vypadalo, že snad nakonec zakuká za zdí, přičemž čekám až se dostaví účinek farmak. Nakonec ale vše dobře dopadlo, zabraly i léky a tak při příštím pištění těch potkanů jsem už dostatečně fit na to, abych jim opět udělala trochu šaška. Ve 22.30 tedy lítačka až do mrtva, ve 23.30 vážím a s uspokojením odhazuji mrtvá tělíčka zpět do bedny. Protože se mi ulevilo, jdu něco podělat do mrazničky v podkroví na PC. Když byl účinek léků u konce, potácím se zpět do postele a usínám. Ve 3.15 dostane Joy záchvat kýchání a budí tím potkany, mě i Miloše. Potkani spustí vervál a protože Joy už má zřejmě cecky nalité k prasknutí až je jí to samotné blbý, jde je pokojit. V nočním tichu je slyšet jen praskání dřeva v krbu, mlaskání a drápání o podložku. Ideální chvíle znovu zabrat. Což samozřejmě činíme. Joy má ovšem tuto nepříjemnou povinnost během chvilky za sebou a jakmile to jen situace dovoluje, bezodkladně zdrhá z bedny. Napucnutá štěňata ale s mlíkem nabrala i značnou energii a jsou toho názoru, že je ideální doba na lítání a blbnutí. Naštěstí se souboje pro tuto chvíli odehrávají v bedně a tak je slyšet jen vrčení a tupé údery hlav o stěny bedny. Usínám... ve 4.10 nás probouzí kvílení. Všechna štěňata jsou napasovaná u sníženého východy z bedny a pokoušejí se odtamtad po hlavě vypadnout, aby se mohla proběhnout po koberci. Těm méně tlustým se to nakonec i daří, ti tlustí ječí. Vstáváme a vymýšlíme způsob, jak jim tyhle noční výstřednosti zatrhnout.
Nakonec přichází Miloš s nápadem, že před vchod postaví prádelní koš, ve kterém jsou náhradní deky a taky "kožíšek" :-) Přes to se k nim Joy dostane, ale oni budou mít utrum. Vyslovuji obavu, aby se jim do těch děr v prádelním koši nedostaly tlapky a nedošlo k úrazu, navíc navrhuji odoperovat hlasivky, abychom zabránili zvukovým projevům, které přistavením prádelního koše nedokážeme eliminovat. K operačnímu zákroku se nikdo nemá, ale koš je alespoň obalen dekou, protože došlo - li by k poškození pohybového aparátu štěňat, už bychom se jich nezbavili, což je pro nás v tuto chvíli prioritní. Hlasové projevy štěňat a jejich soustředěná činnost směřující k úniku z bedny mezitím nabírá celkem slušně na síle. Zabezpečíme tedy vchod prádelním košem, Miloš odjíždí do práce (docela se vyspal) a já se vracím do postele, protože nohy mě neposlouchají, hlava mě bolí a vůbec je mi blbě, takže si hodlám vzít dovču a vyležet se. Za 20 minut mě sice nebudí jekot na celou Lysou, ale naopak podezřelý klid a spokojené mumrání. Vstávám, při té příležitosti přikládám do krbu a vidím, že všechna štěňata se spokojeně šmrdolí v prádelním koši. Posbírám tedy štěňata z koše, skládám je zpátky do bedny s tím, že "dělejte si tu vy grázlíci už co chcete", padám do postele, přikrývám se ještě druhou peřinou a na hlavu vrstvím čtyři polštáře abych odizolovala zvuky. Jsem sice mírně přidušená, ale možná díky tomu konečně v 5.30 usínám a zdá se, že to nakonec vzdala i štěňata. Jenže během mého usínání se rozhodnou kocouři, že je nejvyšší čas si pořádně zařádit, lovit se navzájem s vytaženými drápy po koberci, prohnat svá šestikilová těla po dřevěných schodech do patra a vůbec, dělat přitom brajgl. Vztekle tedy honím kocoury, přidává se ke mě Joy, jako že super zábava takhle po ránu a krysy už jsou opět vzhůru... kocouři se po chvíli zklidní, jdou chroupat granule a pít vodu, přičemž vždy škrabou na podlaze (nevím, proč to dělají) a pak jdou na záchod do haly, kde deset minut hrabou v kočkolitu před vykonáním potřeby, dvacet minut zahrabávají po vykonání potřeby. Vše se po domě hezky rozléhá...
V 6.30 vstává Danďa, protože je třeba se před nástupem na vyučování vykoupat, ošetřit si beďáky, navonět se, posedět si půl hodiny na WC, strávit nějaký čas v šatně a něco pojíst...
Zkrátka, moc se mi ta noc líbila. Jsem od Kuby na ledacos zvyklá, nevyspala jsem se s ním dobře 4 roky, takže to ještě ty tři týdny vydržím. Ale víc ani ťuk. Padesátý den to jistí!
mrcha1
mrcha2


mrcha3
mrcha4
mrcha5
Ve fotogalerii přibylo tolik dnešních fotografií, že mě systém na Rajčeti upozornil, že už to trochu přeháním. Proto bude fotogalerie štěňat ode dneška rozdělena na galerii do 1. měsíce a na galerii měsíce druhého. Do té první fotogalerie byly tedy vloženy poslední fotky z tohoto období. A docela se mi líbí.

Štěňata mají dnes 4. týdny!

21. listopadu 2010 v 2:58 Štěňata - vrh A
A včera k tomu nadcházejícímu jubileu proběhlo velké pózování před objektivem fotoaparátu, přičemž jsme se snažili o "postoj". Jenže domluva jak s kozou s nima... hlavně s Alishou - Eliškou (Dámičkou), to je Bohyně, ta i kdyby byl na tom prstu napatlanej tatarák, nebude ze sebe dělat šaška. Od toho tu na tom světě přeci není. A jak to tedy dopadlo? Tady je máte, čtyřtýdenní plyšáci, buďto nahrbení jak dromedáři, nebo natažení jak syrové špagety:

Aisha (Kominice)
Aisha4t2
aisha4t
Ashley (BigBagr)

ashley4t
ashley4t2
Alisha (Dámička) - nám nebude dělat vola, chce sedět, tak sedí...

Alisha4t
Alisha4t2
Autumn Masha (BigBagrová)Masha4t1
Masha4t2
No, budeme to pilovat, tak příště to snad bude o chlup lepší.

A co jinak?
- pirani zubatý jsou to, rvou se spolu jak já s bráchou za mlada, akorát si narozdíl od nás nezabodávají nůžky na nehty do nohou, nedávají facičky a netestují maximální mez průtažnosti sliny nad obličejem sourozence. Jinak je to ale dost podobný... vidím tam ty chvaty jako "kravata" a "bodyček", povědomý je mi i pevný zákus do nějaké končetiny nebo vzájemné vyrvávání si vlasového porostu.
- vraždí plyšáky, to zejména Ashley. Přetahujou se o střapec a hrají si s balónkem, v tom vyniká hlavně Aisha (Kominice), která se vůbec vybarvila... je z ní velmi temperamentní, troufám si říct, že i momentálně nejhbitější štěně a navíc je chytrá jak lasička, na všechno přijde jako první a všechno jako první vyzkouší, prostě taková průkopnice. Vražedná kombinace pro Zdenu.
- dokážou vyvinout celkem slušný tempo a když jsou vypuštěný na lítačku, je to mazec. No na mobil už se rozhodně natáčet nedají, takže s videama je prozatím utrum. Ale možná se mi nakonec podaří přemluvit tu mojí kameru, aby si vyměnila data s PC, tak snad pak bude nějaký finální sestřih.
- umí dávat pusinky. Hlavně Alisha a Masha. Přibatolí se, natáhnou hlavu až k mému obličeji a na moje "dej mi pusinku" mi olíznou nos.
- koušou mi ucho, nos, prsty na rukou, palec u nohy, kalhoty, triko, ovčí houni, rotoped, savé podložky a mnohé další předměty, do kterých ovšem nejdříve v běhu vždy plnou silou narazí.
- kašlou mi na kaši, což mě dost štve, protože mám super recept a prvně jsem jim to podávala se značnou hrdostí a očekáváním, jak se po ní utlučou. Místo toho si k tomu čuchli, lízli si a znechuceně se odbatolili hledat matčin struk. Nevděčníci jedni! Co by za to daly ty opuštěný chudinky u popelnic, pomyslela jsem si a chtěla to tedy dát sníst Milošovi, protože přeci to nebudu vyhazovat, nejsem milionář a kromě toho, on sní všechno. Dokonce i ... ale to až na konci. Jenže Miloš to ochutnal a prohlásil, že něco tak hnusnýho ještě v životě nejedl, štěňata že mají v tomto jeho plnou podporu a pochopení a že tím mám nakrmit záchodovou mísu. Ty bláho, tak to už na mě bylo moc, však ono ho to brzy přejde ta zhýčkanost... naštěstí je tu ještě matka štěňat a to je slušná popelnice, do té se dá hodit cokoliv. A taky že jo, talíř jsem jen tak tak zachránila. Nakonec, kdyby to snad nechtěla ani Joy, tak máme ještě Esterku a ta zjistí co žere vždycky až poté, co už to má sežrané, ta dopředu nic neanalyzuje. Takže u nás se k mé spokojenosti v podstatě nic nevyhodí.
- když chce Ashley spinkat, chce spinkat zásadně ve svém pelíšku a jsem povinna ho tam neprodleně doručit ihned poté, co se mi vyšplhá do klína a srdcervoucím kňouráním o to požádá
- když chce Aisha, Ashley, Alisha a Masha lítat, jsem povinna je okamžitě přemístit z pelíšku na koberec, zaujmout psí vyzývavý postoj ke hře, štěkat, vrčet, kutálet balónky, šmrdlat střapcem, nechat se honit, trpět okusování ušních lalůčků a přitom všem je hlídat, aby se neskutáleli z těch dvou schodů, neprorazili hlavou nohy od stolu, čůrali a kakali na připravenou podložku a potom, když už toho lítání jako mají dost, něžně je na jejich žádost přemístit zpět do pelíšku.
Sem tam je také potřeba jim předložit něco k baště, když na ně jejich matka už celkem dost peče...
Jistě uznáte, že za takového vypjatého pracovního nasazení není možné sedět u počítače a aktualizovat blog...
Nebyl to samozřejmě jediný důvod, proč se tu několik dní neobjevilo nic nového. Zasvěcení vědí, že pracuji ve sféře, kde jde především o politiku a že pracuji na pozici, která je úzce spjatá s momentálním politickým vedením. S jeho kompletní výměnou přišla i nejistota a reálná hrozba, že končím. S tím nervozita a samozřejmě i psychické vyčerpání. Po čtvrtečním jednání se zdá, že si mě tam prozatím ponechají, zřejmě proto, že už mám inventární číslo. Vyhráno ale ještě není, najelo se totiž na systém "ukaž jestli dokážeš co chci ať je to cokoliv", takže není vyloučeno, že nepřijde další krize a tím pádem další výpadek v aktualizacích... kdybyste tedy náhodou někdo věděl o nějaké slušně placené práci, která by mě bavila a při které bych mohla lítat se psama a dětma po polích a lesích, nemusela si brát práci domů na večery a na víkendy a tím pádem mohla v klidu aktualizovat blog, fotit psy a natáčet videa, napište mi na mail...
Ale zpět k pejskům... v sobotu se přijeli podívat budoucí páníčci na Aishu. Aisha, normálně vůbec nejvitálnější a nejzvídavější štěně ze všech, dobré dvě třetiny jejich pobytu u nás samozřejmě prospala, nebo - a to je ještě horší - sice bděla, avšak tvářila se, jako když není absolutně schopná jakéhokoliv pohybu ani mentální činnosti. Možná se bála, že by si jí nakonec nevzali... Teprve v samém závěru dala průchod své přirozenosti a ukázala svojí pravou tvář z celých 93%
Jinak si myslím, že si se svým budoucím malým páníčkem (i velkou paničkou) celkem padli do oka:
Adam_Aisha
Adam_Aisha2
V neděli se přijedou podívat budoucí páníčci na Mashu i Alishu a tak zbývá již jen náš Bagřík, Ashley, který prozatím žádnou budoucí rodinku nemá. Vlastně má, protože u nás se kdyžtak bude mít také dobře...


A na úplný závěr slíbená příhoda, dokazující, že Miloš sní opravdu cokoliv (ono toho tedy bylo za těch 18 let podstatně více, ale to by bylo dost dlouhý). Vůbec se to sice netýká psů, ale neodpustím si to, když už jsem na to výše narazila...
Tak tedy to byl jednou Kuba nemocný, je to asi tak dva, spíše tři roky zpět a byl s ním tenkrát výjimečně doma Miloš. K obědu byly ten den buchtičky se šodó. Kuba baští až se mu dělají boule za ušima a najednou začne fňukat. Otec zběžným pohledem skoukne synkův ksichtík a vidouc, že je celý upatlaný, zejména pod nosem, způsobem sobě vlastním a typickým, bleskurychle setře prstem problematické šodó z pod nosu sotva tříletého děcka a šetříc utěrku i kroky k vodovodní baterii, slízne setřený materiál ze svých prstů. Jako že aspoň taky ochutná, jak to má ten kluk dobrý. Nevím, jestli to bylo dobrý, já jen vím, že měl Kuba tehdy dosti ošklivou bakteriální rýmu... také si nejsem stoprocentně jista, zda by si Miloš vůbec všimnul nějakého zásadního rozdílu mezi šodó a tím, co skutečně pozřel, kdyby ho to batole neupozornilo, že "nudlička se nepapá" A on se bude ofrňovat nad mojí kaší.

24.den života štěňátek...

17. listopadu 2010 v 3:39 Štěňata - vrh A
...je za námi jen to fikne. A co je nového? Inu, máme zoubky a to nejen špičáčky, ale i řezáčky, tudíž je třeba testovat odolnost paniččiných svršků, Danďových všude se povalujících ponožek a Kubových zaparkovaných angličáků. V rámci tohoto tématu mám pro návštěvy, které se k nám o víkendu chystají, jednu podstatnou informaci - nečekejte, že to tady bude vypadat jinak. To prostě není možné. A vemte si na sebe tepláky a bílé ponožky, hlavně ne prosím vás černé oděvy nebo jakékoliv jiné slušné oblečení, přivítá vás totiž celá smečka. Doporučuji maskáče nebo ringový oblek, bude přítomna i Arča a ta nikdy nekouše jen do rukávu... obzvláště, když je teď náhradní maminou je třeba míti se na pozoru...
arča a štěnda


žertuji, je to v jádru hodná holka, postačí tepláky a ohledně všude se povalujících hraček, pak doporučuji jen maximální opatrnost při našlapávání. Jinak pohoda.

K dnešnímu dni mají všechna štěňátka vyjma Aishy přes 1 kilogram. A tady pozor! Dámička se dostala na první pozici, tedy porazila BigBagryni!... jako bych to před nedávnem neříkala, že jistě zamaká... zítra to samozřejmě může být jinak, ale pro dnešní den je prostě na zlaté pozici. Kluk Ashley tempo jednoznačně neudržel a je třetí... více ve váhové tabulce.
arča a štěnda2

Včera, kdy jsem neaktualizovala (proč, to vysvětlím na závěr), proběhlo také velké jogurtové krmení, kterého se výjimečně zúčastnily celé psí jesle, tedy včetně Bagra a Dámičky. Protože jogurt, je prostě jogurt...
A tady nějaká ta malá fotodokumentace. Z ní bude patrné, že zatímco Aisha, Masha a nakonec i Ashley to pojali jako čistě prestižní záležitost, takové malé distingované domácí krmení, Alisha (Dámička) to vzala jako rychlokurs krasobruslení:

krasobrusleni_alisha
hezky_spolu
Ještě tu měla být fotka Esterky se štěňatama, když už jí má Arča. Jenže, Esterka je prostě torpédo, věčně v pohybu a tak ty fotky vypadají
vždycky takhle:
estí_štěně
v lepším případě takto:
estí_kus

Štěňata 3. týdny

15. listopadu 2010 v 0:20 Videa

22. den

15. listopadu 2010 v 0:19 Štěňata - vrh A
Dneska jen v krátkosti, protože už toho ponocování jako bylo dost. Takže, dneska večer kaše nebyla, ale bylo mlíčko pro štěňata a v tom granulky. Bagr a Dámička absolutní nezájem, zato Bagrová a Kominice si zkušeně cpaly panděra z talířku jako kdyby tak dělaly odjakživa. Pak ale přišla Joy a bylo po srandě, normálně jim to sežrala. Já bych jí samozřejmě nenechala, ale holky už pak stejně nechtěly.
Kromě toho Joy na štěňata žárlí! Jak se s nima chci mazlit, hned se tam cpe taky a dožaduje se výsadní pozornosti a je přitom schopná štěně klidně i zalehnout, jen když bude narvaná u mě. Taková je to macecha protivná.
Určitých změn také dozná vybavení bedny. Poté, co jsem během dvou dnů spotřebovala savé podložky Fixies, jedno balení za 130,- Kč a stejně to tam pořád vypadalo jako ve chlívě, navíc to tedy suché rozhodně nebylo, jediná výhoda těch podložek spočívá v tom, že to neprosákne, jsem se rozhodla, že najedu natvrdo na noviny a hotovo. Těch mám slušnou zásobu a jejich obsah je beztak k tomuto účelu jako stvořený. Nebude to sice tak efektní, ale co.
Při dnešním vážení se ukázalo, že Bagr si pravděpodobně plně uvědomil své pohlaví a zjistil, že musel být úplně na hlavu padlej, když se nechal sesadit nějakou Dámičkou ze své stříbrné pozice ve váhové tabulce. Nasadil tedy během posledních čtyřiadvaceti hodin zběsilé přibírací tempo a hodnotou 59 nabraných gramů se natěsno přiblížil své sestře na kterou nyní ztrácí pouhé 3g. Všechna štěňata vůbec přibrala ze soboty na neděli celkem dost.
Pro dnešek také jedno úplně čerstvé video, opět trochu delší, ve kterém v samém závěru Dámička v důsledku přílišné zvědavosti prvně v životě na vlastní kůži zakusí zákony zemské přitažlivosti.

Štěňátkům jsou dnes tři týdny!

14. listopadu 2010 v 2:28 Štěňata - vrh A
A takoví jsou z nich už pejsci!

Alisha
Ashley
Aisha
Alisha a Masha
A víte, co je nejhezčí? Když ráno přijdete k jejich pelíšku, oni se probudí, nebo jsou už probuzení a batolí se k vám, ocáskama mrskají ze strany na stranu a je vidět jak jsou rádi, že vás vidí. Začnou vám žužlat prsty a sápat se na stěny a nechají se podrbat pod krčkem a tak. Tak to je nejhezčí.
Dneska večer ochutnala všechna štěňátka jogurt, který jsem jim dávala olízat z prstu. Štěňata hned věděla co s tím a bylo vidět, že jim dost chutná. Ale kdybyste mě viděli! Normálně jsem se přistihla, jak přitom sama vystrkuju jazyk... takový to vrcholný soustředění, znáte to ne... ještě štěstí, že mužský koukali na Indiana Jones a ne na mě, to bych měla zase jakou dobu na talíři. Zítra večer dostanou prvně mléčnou kaši.
Dnes odpoledne jsem na pár hodin opustila psí mláďata a vyrazili jsme na místní výstaviště mrknout na výstavu "Chovatel 2010". Protože tam výjimečně měli pejsci zakázaný vstup, zůstala Esterka tentokrát doma. Nejvíce mě tam samozřejmě lákaly nutrie, poněvadž jsem chtěla naživo porovnat, nakolik se jim naše štěňata vizuálně přibližují, když už je tím druhovým jménem tak častuji. Tedy ne, že bych dodnes nevěděla, jak vypadá nutrie, ale tak přeci jen mám to teď prostě ve voku, tak srovnávám. Jako, seshora - pominu-li velikost, trochu jó, ale jinak jsou moje štěňata hezčí, to bez diskusí. A nezachránilo to ani to, že jedna z těch vystavovaných nutrií byla šampionem ČR a dostala rovných 96b... tady bych se ještě ráda zastavila. Na té výstavě byla k vidění různá drůbež, králíci, ty nutrie a nějací ti holubi. Protože den předem probíhala celostátní výstava tohoto drobného domácího zvířectva, visela u každého jedince na kleci tzv. bodovací tabulka s posudkem a u těch nejlepších kokardy. Jako, fakt jsem dodnes netušila, že se dá dostat "védéčko" za nepravidelnost hřebenu u kohouta, výše nesený ocas u slepice nebo vystouplé klíční kosti u králíka. Nebo jiná hodnocení, třeba u králíků "Mládě velmi dobré", případně "Mládě dobré". To je asi něco jako u nás "Velmi nadějný" a "Nadějný", jen mi to jaksi v tomhle případě přišlo všechno stejné, všichni králíci v tom plemeni měli prostě stejné uši a hotovo. Ale tak chovatelům čistokrevných králíků zase třeba připadají stejní všichni psi, tak proč ne. Takže tam na té výstavě byli k vidění králíci národní šampioni a vítězové plemene, kohouti národní šampioni a vítězové plemene, kachny národní šampioni a vítězové plemene, krůty národní šampioni a vítězové plemene... a byli tam také jedinci "velmi dobří" a "dobří", jen mě prostě přišli všichni stejní...
Ale zpět k našim štěňátkům. Slíbila jsem, že u příležitosti jejich třítýdeního jubilea zhodnotím, nakolik se odchýlily odhady jejich povah a temperamentu od prvního pozorování. Tak tedy:
Aisha, přezdívkou Kominice - nejvíce hravá, většinou to vždycky odstartuje, jako jediná důrazně pobízí svojí matku ke hře, dosti temperamentní, neohrožená, pohyblivá, ale i hodně mazlivá, každopádně velmi vyrovnaná, v rozrušení ve hře vydává jedinečné, zvláštní zvuky, něco mezi vrčením a jelením troubením. Odhaduji, že se bude nejvíce podobat naší Joy. Je hezky stavěná a troufám si říci, že z ní bude pěkná šeltička, možná trochu menší. Má na první pohled jinou hlavičku než její sourozenci, ale je to spíše optický klam. Bude mít nejspíše výstavní předpoklady.
Ashley, přezdívkou BigBagr - mazlíček můj, typický pejsek, trošičku opatrnější pokud jde o nové situace, ale velice rychle se zorientuje. Bývá u mě zpravidla jako první když přijdu, hravý a navíc krasavec s moc pěknou hlavičkou a docela pěkným krčkem. Umí slušně štěkat a všechno ho zajímá. V exteriéru by z něj mohl být celkem pěkný pes.
Alisha, přezdívkou Dámička - co k ní dodat... můj oblíbenec od prvních vteřin jejího narození. Kdyby nebyla zamluvená, vážně uvažuji nad tím, že si jí nechám. Zaprvé se mi moc líbí a za druhé, je to evidentně osobnost. Ta se moc nezměnila. Komentátorka všech možných situací, rozvážná, ale jinak je pro každou špatnost. Samozřejmě také mazlíček. Přitulí se a mazlí se. Myslím, že z ní vyroste velmi elegantní, pěkná šeltie. Je každopádně hezky stavěná, má krásnou hlavičku, delší krček. Má White factor. Ráda bych jí v budoucnu občas viděla na nějaké výstavě.
Masha, přezdívkou Big Bagryně - tak to je kliďas. Nejtěžší štěně, mazlík, stejně jako sourozenci, nic jí nerozhází. Má ráda baštu. Taktéž je u mě mezi prvními. Ještě jsem jí neslyšela se nějak výrazně hlasově projevovat.
Tak to bychom měli stručnou charakteristiku ke třem týdnům jejich stáří... bude se to jistě ještě měnit, proto další podobná charakteristika přibude zase za týden, kdy štěndům budou čtyři týdny a pak vždy dále po týdnech.

Jinak je třeba ještě zmínit, že Joy už někdy kojí "ve stoje", ale je to ještě dle mého názoru dosti brutus kojící metoda, protože štěňata nejsou doposud tak stabilní, aby to celé ustála, takže co chvíli nějaké z nich padá a prd z toho pak mají. Možná do toho moc zasahuji, ale v takové situaci většinou Joy někde položím a vnutím jí tak svojí představu o jediném správném kojení třítýdeních štěňat. Loupe pak po mně mrška těma svýma očima, ale holt já jsem tady pánem smečky, že...

Ve fotogalerii štěňat na Rajčeti dnes dosti nových fotografií. Bohužel po technické stránce vůbec nejhorší fotografie. Já nevím, jak jsou ta štěnda čím dál pohyblivější, neumím se nějak vypořádat s nedostatkem světla v interiéru a temperamentem štěňat. Nebo spíš to neumí ten Kanón... protože nezlobte se na mě, ale ISO na 800, F na max. hodnotě objektivu 2,8, všechna světla rozsvícena, manuální vyvážení bílé a navíc přisvětleno lampou a stejně všechny fotky k ničemu... to je k uzoufání. Boženko, jak se tohle řeší u vás?

20. den

13. listopadu 2010 v 3:38 Štěňata - vrh A
Začínám mít pocit, že co štěňata vypijí, záhy vyčůrají. Bůhví, co jim tam Joy pouští když nejsme doma, tuhle jsem jí přistihla jak olizuje láhev od Plzně. Přitom normálně pije jenom černý a jenom v létě. No, takže ta štěňata tedy čůrají jak zjednaná a už to jsou teda docela louže. Ale jsou to šikulky, dělají to jen na Fixies podložky, na koberec a na sebe navzájem, takže celkem pohoda.
Když už jsme u tohoto tématu, nedá mi to, abych se tu nezmínila o jedné věci a tou je popocházení u kakání, ale někdy i u čůrání. To mě totiž strašně zajímá. Jako Joy to dělá od malička. Ona ne, že by se vyprázdnila na jednom místě, vona přitom chodí a trousí to za sebou a čím víc metrů přitom urazí, tím je snad spokojenější. Přiznám se, že mě to vždycky trochu rozčilovalo, protože odhadnout trajektorii jejího postupu není-li člověk přímo účasten, je nemožné a znamená to chodit po zahradě s lopatkou, opatrně našlapovat a pátrat. Já jsem si myslela, že je to prostě nějaký její zlozvyk. Jenomže ona to dělá Esterka taky. A víte co? koukám na BigBagra jak se v bedně hrbí a přitom - chodí. Zajímalo by mě, jestli je to snad nějaký plemenný znak či co, protože když to dělá i Estí, tak to asi nebude liniová záležitost i když vyloučené to není. Abych si v tom udělala trochu jasněji, končím dnes anketu ohledně klubové schůze (všem moc děkuji za účast i když mě výsledek moc nepotěšil) a pokládám prostřednictvím ankety novou otázku na toto téma...
... které teď už ale opouštím abych vám vysvětlila, proč nemůže naše Arianka chodit do domu.
Tak tedy když bylo štěňatům asi 11 dní, řekla jsem si, že bych mohla vyzkoušet jak to bude, když holky pustím dovnitř. Dříve se mi do toho nechtělo, stresovat prvničku, navíc už ze závěru březosti bylo jasné, jak Joy svůj stav bere velmi vážně a že dbá na to, aby to ostatní feny vzaly na vědomí a především náležitě respektovaly její postavení. Takže jsem počítala s tím, že si je Joy bude bránit a že si přitom nebude brát servítky. A taky jo. A nejhorší to bylo s Esterkou, tu nechtěla pustit dovnitř vůbec. Tak jsem to tedy ještě odložila. Když bylo štěňatům asi 14 dní a ta už byla trochu pohyblivá, zkusila jsem to znovu a prvně s Esterkou. Musím říct, že to bylo ze strany Joy už o mnoho lepší, ale nikoliv úplně dobré. Esterku samozřejmě potkani v bedně zaujali a ráda by se s nimi seznámila blíže, ale poté, co místo toho poznala zblízka Joinčiny "em trojky", velice rychle pochopila, že podmínkou jejího pobytu u krbu je, že nebude strkat nos do bedny. Esterka to respektuje, protože jí beztak zajímá víc co by kde vyšmejdila k jídlu. A tak může pobývat s námi v domě. Horší je to ale, jak se ukázalo, s Arčou. Tam je problém jednak v tom, že Arči hlava se nevejde do Joyinčiny mordy, zatímco naopak by to šlo s rezervou a také v tom, že Arča je jaksi ze štěňat totálně paf, má 43kg, je jí 7 let, štěňata dosud neměla a samozřejmě ani mít nebude a její nekompromisní chování naznačuje, že by mohla mláďata velice rychle přijmout za vlastní. A to za každou cenu. Ona se k nim samozřejmě chová moc hezky, olizuje je a strašně moc by chtěla být u nich. A to je to, co bohužel nejde. Jednak mám strach aby je ten hromotluk nezašlápnul, také aby mezi Joy a Arčou nedošlo k nějakému vážnému konfliktu a nakonec kvůli samotné Joy a její vnitřní pohodě. Takže bohužel, Arča musí být momentálně venku. Doufám, že až štěňata ještě povyrostou, bude Joy nakonec ráda, že je chvíli bude mít na krku taky někdo jiný a vše se v dobré obrátí.
Jinak je tomu u našich kocourů. Tam Joy samozřejmě ví, že tito dva chlupatí pánové si rozhodně nebudou na prcky dělat nějaké zvláštní nároky a tak jejich zvědavé nakukování do bedny snáší se stoickým klidem a vůbec nic to s ní nedělá. Samotné kocoury také štěňata v bedně lákají čistě ze zvědavosti, neboť tyhle myši už ponekud přerostly Žofku a tudíž se ani k lovu nehodí. Ale když jsou na koberci, probudí se speciálně v Oskarovi jeho typické masochistické sklony a je vidět, že už to s ním jen hraje a že by byl nejraději, kdyby už štěňata byla zralá na to, aby mu šla pěkně po krku. Já nevím, jestli je tohle speciálně jeho nějaká úchylka, nebo jestli jsou prostě Birmy takové, ale vrchol slasti pro Oskara je, když se mu může štěně zakusovat do krku a vůbec, když si může se štěňaty a psy hrát. Bylo to tak s Joy, bylo to tak s Jessy a bylo to tak i s Esterkou. A vidím na něm, jak se těší, až zase bude mít nové parťáky pro hru, tedy naše štěňata.
joy_oskar
Joy_estí
Jess_Oskar
dva na jednoho
Oskárek je prostě zlatíčko, co víc k němu říct.
Oskar_arianka
Takže abych se konečně dostala k našim štěňatům. Naše štěňátka těsně před dovršením třetího týdne věku pěkně baští, hodně se vyprazdňují, vesele se batolí, hrají si, brzy jim porostou zoubky, brzy ochutnají kaši, brzy si budou hrát s Oskarem a možná i s Esterkou, časem i s Arčou. V sobotu všechna budou mít více než 800g, tedy především Aisha, někteří borci budou mít přes 900g a v sobotu také budu hodně fotit. V rubrice "videa" jsou konečně ty klipy ze včerejška, které mi nešly nahrát na YouTube, druhý den to tam bylo asi desetkrát z toho třikrát nezpracované, takže nakonec na to můžete přeci jen kouknout. Ráda bych tu ještě upozornila všechny příznivce bikolorních šeltiček, že v rodné chovatelské stanici naší Esterky, v ch.s. Barabel, se 9. listopadu narodila slušná sbírka bikolorních kluků po stejném tatínkovi, jako mají naše štěňátka a naše Esterka. Všichni kluci plus jedna bonusová trikolorní holka jsou geneticky negativní na CEA a to je pro chov šeltiček u nás obrovské plus. Takové budoucí krycí pejsky tady potřebujeme :-) Navíc jsou to vážně krasavci, tak si je můžete prohlédnout zde Blog Barabelčat , tady je budete moci sledovat průběžně, nebo potom zde Ch.s. Barabel, kde se můžete mrknout i na ostatní členy Barabelovské smečky, tedy na kočičky a koťátka a také na ostatní pejsky.
Foto štěňat: Boženka Hronová
Frikulínek
FastFeet

Video štěňat 19 dní

12. listopadu 2010 v 9:25 Videa

Video štěňat 17 dní

12. listopadu 2010 v 9:22 Videa

19. dní a co si myslím o YouTube

12. listopadu 2010 v 2:04 Štěňata - vrh A
Pro dnešek, nebo spíše včerejšek, jsem měla připravená nějaká nová videa. Byla jsem na ně celkem pyšná, tedy ne na technickou kvalitu, ale na obsah. Jenomže to by musel fungovat ten úžasnej "jútúb". Za celý večer se mi tam podařilo protlačit jediné video. Ono se to tam nahraje a pak se to jako zpracovává. Zpracovává se to hodinu, dvě, dvě a půl... to už nevydržím a zruším to. Nahraju to tam tedy znovu. A zase se to zpracovává. Tak tam souběžně nahraju další klipy a ty se také zpracovávají, že. Ve finále se nezpracuje ani jedno. Proto, ale vlastně nejen proto, se tento server umístil v mém žebříčku nejhloupějších a nejméně spolehlivých webů na první místo, hned před Facebook. Zašlu jeho vývojářům Diplom.

Naše štěňátka jsem viděla naposledy v úterý večer a pak až ve čtvrtek ráno. Ve středu jsem byla přivezena až poněkud později a to jsem je tedy neviděla, protože jsem se probudila až v ten čtvrtek ráno. Byl to opravdu náročný den a zejména večer :-)
Z toho ale vyplývá jedna zásadní věc a to je prázdná kolonka ve váhové tabulce za středu. Dneska samozřejmě už vážení proběhlo a tak jsem zjistila, že za dva dny přibral tak, aby to stálo za řeč, jenom pejsek. Ostatní nutrie nepřibraly skoro nic. Jestli to bude zítra podobné, dostanou v sobotu večer kaši a bude patlačka ve velkém stylu a z foťáku se bude kouřit.
Jinak jsem dneska během obligátního žužlání prstů zjistila, že se nám u některých štěňat klube cosi pod dásničkou. Že by to byl špičáček? U Aishy vpravo dole, u Mashy vlevo dole u toho třetího si nepamatuji kde a ani o koho jde. Zítra to ale zjistím přesněji.
Alisha

Jak jsou štěňata čím dál aktivnější, svádí to k tomu, podnikat s nimi už nějaké větší akce. Tak si vždycky vytáhnu jedno z těch, co má zrovna největší roupy a vložím ho do prostoru na koberec. Štěně sice chvíli sedí a čučí jako když nadloube volovi, ale pak se zpravidla vzpamatuje a udělá loužičku. Po tomto rutinním zahajovacím procesu už je ale vše v naprostém pořádku a štěně se rozkutálí vstříc novým obzorům. Dnes to probíhalo trochu jinak. Tedy začátek byl stejný, ale pokračování bylo nové. Jednak jsem to měla dvojitě, protože jsem vylosovala hned dva výherce tohoto zážitku, ale hlavně se do akce zapojila Joy. Ta trpělivě vyčkala až odstraním stopy po loužičkách a poté kdy už bylo jasné, že tam pro ní není nějaká práce, přišla se bavit. A to znamená, že jsme dnes zase o krok dále, neboť proběhla první zjevná hra psí maminy s jejíma svištěma. Bylo to hrozně hezký. Když uvážíme, že ještě nedávno ta štěňata vypadala takto:
39_den
Samozřejmě jsem v té chvíli měla mobil na nabíječce, to dá rozum, technika přeci musí být zásadně nepřipravená v zásadních okamžicích. Ale je jasné, že od dnešního dne budou tyto příležitosti každodenní záležitostí a tak se nebojím, že by se mi to nepodařilo natočit třeba zítra nebo pozítří. Otázkou ovšem je, jestli to uvidíte vy prostřednictvím toho super user friendly YouTube.

Ve fotogalerii jsou nějaké nové fotky, ale není jich moc. Zítra a také o víkendu ale budu mít více času, protože Kuba co? Kuba jede ke druhé babičce do Prahy... a to se jako moc často nestává, aby byl v baráku na něco klid. Zítra vám také povím, proč nemůže být s námi v domě Arianka a jak se kocour Oskar nemůže dočkat, až ho začnou mordovat čtyři mrňavý šeltie najednou.

17. dní...

10. listopadu 2010 v 1:11 Štěňata - vrh A
Sedmnáctidenní štěňátka mají ode dneška svá jména a také zápisní čísla. Většina jmen je na přání budoucích majitelů, pejskovi jsem přidělila jméno já.
Kominice se od dnešního dne jmenuje Aisha.
BigBagr je Ashley.
Dámička je Alisha.
Bagrová se jmenuje Autumn Masha.
Zajímavé je, jak se majitelé nezávisle na sobě shodli s tím "sh", to bude asi nějaké znamení :-) Jen bude tak trochu prekérka to od sebe nějak odlišit, až je budu zvykat na jména.
V doplněné váhové tabulce už tedy štěnda figurují pod svými pravými jmény, ale jestli si odvyknu titulovat je v textech jejich přezdívkami, to nevím. I když, třeba konkrétně BigBagr byl dnes ze své stříbrné bagrovské pozice ve váhové tabulce šokujícím způsobem odsunut Dámičkou, která když zamaká, tak by dokonce snad i mohla brzy atakovat dosud neotřesitelné prvenství BigBagryně.

Jinak mají psí batolata za sebou první odčervení a rozhodně jim to vůbec nechutnalo. Já se jim teda ani nedivím, protože to musí bejt fakt pěknej humáč. Už jen podle toho, co píšou v příbalovém letáku... líčí to tam skoro jako kdyby to byla žíravina co vám rozleptá pokožku pokud to okamžitě ze sebe nedostanete, když si to "čirou náhodou" napatláte na prst, že...

Dneska ráno, poté, co se rozsvítilo a začal obvyklý ranní šrumec, nás rozveselil pejsek. Ten se nám totiž rozhodl ukázat, kdo že je od této chvíle v té bedně pánem. Zatímco holky se rozverně batolily prostorem, on seděl a nadával, že je vyrušován v tak nekřesťanskou hodinu. Ve třičtvrtě na sedm přeci každé normální slušné štěně ještě chrní. Takže roztrpčeně vrčel a poštěkával na nás, přičemž se mu ta těžká palice klimbala sem a tam a vypadal přesně jako takovej ten čoklík s hlavou na pérku, jehož někteří šoféři v čapkách vozili ještě za totáče u zadního skla "embéčka".
Ale jinak je to miláček mazlivej. Ostatně, to jsou všechna štěňata. Maličko se nám už začínají rýsovat temperamenty a uvidíme, jak se to bude vyvíjet. V sobotu, to budou mít nutrie už tři týdny, se na to podíváme podrobněji.
Dneska nejsou žádné nové fotky ani videa, protože prostě nestíhám... zítra budu pracovně pravděpodobně také pryč, ale až přijdu teď po nástupu nové, mladé a ambiciózní politické reprezentace o práci, protože je třeba vše, co bylo spjaté se starým vymést, tak to budu mít času, to nebudete stíhat prohlížet...
Jo a Esterka se nám rozhárala a taky trošilinku přibrala holka, no je z ní teď kus pěkné psí ženské :-)

15. dní jsou tu štěnda s námi...

7. listopadu 2010 v 23:51 Štěňata - vrh A
... původně to měl být včerejší příspěvek, jako ke čtrnácti dnům, ale protože jsem se do noci mořila s videem, pak jsem si musela založit účet na "Jútúb a potvrzovací mail mi přišel až ráno, nebylo z toho včera nic.. Ale nevadí. K včerejšímu výročí jsem si připravila speciální vydání autorského příspěvku, ve kterém jednotlivá štěňátka ukáží na fotkách svá očka a na videu předvedou, co všechno už umí. Co není na videu dnes, bude zítra. Takže umí například okusovat naše prsty, nosy, dále ručníky, deky, savé podložky, máminu nohu, vlastní nohu, nohu svého sourozence atd. Taky umí sedět, skoro chodit - tady exceluje hlavně pejsek, ten se teď večer skutečně pochlapil a pěkně capkal, umí různě blbnout a to i spolu, dělat kotrmelce, válet sudy, štěkat, spát v posteli a mnoho dalšího. Kromě toho, pejsek už slyší!
Tak nejdříve ty fotky očíček. První dvě fotky jsou ze včerejška, fotka Bagryně a Dámičky ze dneška. Každopádně už není žádná sranda je fotit. Světla je v tom koutě mizerně, lampou na ně přímo svítit nechci když už koukají a do toho sebou ty fretky furt šijou. Takže fotky nic moc, ale to nejdůležitější se tam leskne.

Kominice 14 dní
Damicka 14 dni
Bagrová 14 dní

Oni se vůbec špatně fotí i když spí. To člověk zaostří, namáčkne a šup, psotníček, noha vystřelí, hlava vystřelí případně celé štěně vystřelí a je po fotce. Dneska jsem se taky rozšoupla s tím natáčením videí, ale kvalita bídná. Svojí kameru jsem nepřemluvila ke spolupráci s PC a mobil je přeci jen hlavně na telefonování, tak jsou ty klipy takové zvláštní. Prostě hrozné. A hlavně, prosím vás, jestli si to někdo budete pouštět, dejte si to bez zvuku. Ten jsem totiž zapomněla při nahrávání vypnout a kdo by chtěl poslouchat nadšený komentář mého manžela že zase po letech uvidí Návštěvníky, moje "no pošéém pejsánku, pojď, ty ši šikovnýýý" nebo kolovrátek našeho Kuby. Takže volume doleva.
A když už jsme u těch dětí. Při dnešním úklidu jsem dospěla ke stejnému přesvědčení jako minule, jen jsem z toho vyvodila jiné důsledky. Proto si štěňata všechna ponechávám a nabízím k zadání obě děti. Jeden sice ještě není plnochrupý, ale je určitá naděje, že chybějící řezák ještě doroste. Při nejhorším poskytnu výraznou slevu.
A tady jedno video na kterém zrovna exhibuje naše Kominice:

Já jsem sem tedy chtěla těch klipů vložit více, ale je to strašně velké. Tak bude lepší, když tu nechám jen odkaz na YouTube. Na YouTube je také jedno video z nočního kojení a to je dost dlouhé. Doporučuji pustit si to místo Ordinace, je to zábavnější a jelikož je tam slyšet mlaskání, má to i chytřejší dialogy.


Neuvěřitelná noční příhoda...

6. listopadu 2010 v 2:46
Protože jsem se skoro tři dny flákala a nic sem  nevložila, máte nárok na malý noční bonus. Sice se netýká štěňat, ale nevadí, byla u toho i Joy...
Je okolo půl třetí ráno a já sedím ještě v pracovně. Pracovnu mám na půdě (v jedné části půdy). Jak už to na venkově bývá, občas se v tomto období objeví v podobných prostorách nějaká ta myška. Já tu mám už dva roky jednu, které říkám Žofka. Mě nevadí. Já jsem s ní vcelku za dobře, tuhle na mě civěla jak pojídám makovec, ale měla smůlu nedala jsem jí, sama mám málo. Kdo s ní ovšem není ani trochu zadobře je náš kocour. Tak si tak sedím a ještě něco dodělávám a najednou Oskar začne šílet a cosi honit a protože je to kočka dosti šikovná, za chvíli už běží s myškou v tlamě, v závěsu Joy. Jenže nebraňte Žofku, že...  tak jsem rozjela záchrannou akci výsledkem čehož byl únik Žofky. Jenže přímo do mého otevřeného počítače. Za ní Oskar se napěchoval mezi RAMku a grafickou kartu, špičku ocasu nebezpečně blízko větráku od procesoru zatímco Žofka se umně propletla změtí kabelů, proběhla pod SATA a byla pryč. Tuto skutečnost Oskar ještě nějakou chvíli nebyl ochotný přijmout a tak jsem to byla nucena dodělat s kocourem v PC. Ještě štěstí, že Joy už se tam nevešla.
Dobrou noc.

13. dní života plyšáků

6. listopadu 2010 v 1:11 Štěňata - vrh A

Zatímco naše štěňátka by podle odborné literatury měla již končit tzv. vegetativní fázi, já do ní právě upadám. Mám pocit, že za chvíli se budu moci jen plazit, jíst a spát. Totální psychické vyčerpání z atmosféry u nás v práci, z té nejistoty, z chování některých lidí a z před i po -volebního dění v mém okolí vůbec... do toho se ráno vstává za tmy, domů se člověk zpravidla už vrací za tmy... zkrátka, jsem ze všeho hrozně unavená. Ale to mám z toho života jakej já vedu, s jakejma lidma se stýkám...
O to raději se každý den vracím zpátky do bedny a s radostí pozoruji, jak se z myšiček stávají nutrie, jak jsou vitální, jak jsou stále více vnímavější.
Dneska mě rozesmála Kominice, které se mimochodem dnes jako první - společně s bráchou - začala otevírat očíčka. Ta holka se nezdá, je ze všech štěňátek nejméně nápadná, ale šikula zdatná to je, to se musí nechat. V minulém článku jsem psala, že ona jediná to zvedání na všechny čtyři nijak nehrotí. To asi proto, aby dneska mohla rovnou "běhat". To vám přijde do bedny máma, Kominice zavětří, vyhodnotí souřadnice a už metelí směr výčep. Normálně po čtyřech - ještě to tedy pravda bylo takové vratké - ale bylo! A hlavně tam byla fakt první. Koukala jsem na to jako blázen, to nikdo jiný z jejich sourozenců neumí. Snad proto, že je nejlehčí. Ale jinak už je to taky pěknej potkan, velkej. Zajímavé je, že i přes rozdíly v hmotnosti jsou všechna štěňata přiblížně stejně dlouhá, tedy měří od hlavy po kořen ocasu 19 - 20cm.
kominice_13dni
Jak už jsem zmínila, dvěma štěňatům se dnes začala otevírat očka a počítám, že zítra se přidají ta další. Většině se také začala odlepovat ouška a zejména Kominice teď vypadá jako netopýrek, ale třeba Bagrová už je má vcelku pěkně dolů.
Samozřejmě pokračuji ve zkoumání jejich chování a co více, nezůstávám jen u toho. Dnes k večeru jsem učinila dokonce i jeden ověřovací pokus. Tady bych ale chtěla upozornit, že citlivější povahy by mi to možná mohly mít za zlé, takže ti ať to raději nečtou. Tak tedy:
Jak jsem v tý bedně v podstatě pořád, všimla jsem si, že štěňata se ke mě chodí záměrně tulit a to přesto, že nemám mléko, nebo o tom aspoň zatím nevím. Prostě se připlazí a natulí se na mně nebo si položí hlavičku na mojí ruku či nohu a spinkají. Tak jako dalo by se to vysvětlit i teorií pudu pro vyhledání tepla, ale na termofor se teda takhle netulí ačkoliv je zhruba o stupeň teplejší než já. Tudíž jsem si chtěla vyzkoušet, jak to tedy je. Takže jsem vzala štěně a poté, co mi to Joy schválila, položila jsem jej do prostoru na koberec. Štěně se pochopitelně nejdříve začalo točit do kolečka, ale pak si našlo mojí nataženou dlaň a už se na mě drápalo. Takže mě v tom cizím a neznámém evidentně poznalo. Ono to samozřejmě není nic tak světoborného, ale svědčí to minimálně o tom, že i takové mládě je schopné vnímat více, než jen mámino břicho.
myšička moje2

Zajímavé je také jejich chování při kojení a to bych prosila, kdyby mi někdo laskavě vysvětlil.
Takže plyšáci se jdou krmit. Začnou takovým tím rytmickým taháním za cecíky, kdy mají ty krky vytažený jako labutě, hřbety prohnutý a tahají za to tak, že když potom jejich matka vstane, vypadá jako vysloužilá dojnice. Když následně Joy uzná, že už tahají dostatečně dlouho na to, aby pak odpadli únavou a na nějakou dobu jí dali pokoj, pustí jim tam za odměnu něco mléka. To se pozná tak, že písklata přestanou tahat, znehybní a začnou se cpát až se zalykají. A tady začíná to, co nechápu. Totiž ta fáze, kdy oni v klidu pijí, ta trvá tak zhruba 5 až 7 vteřin. A potom začne neuvěřitelná mela. Ze štěňat se rázem stanou fretky, začnou sebou mrskat, odstrkovat se navzájem od struků, nadávat si, přelejzat přes sebe a hledat, jestli snad z cecku sourozence neteče víc. Ať mi nikdo neříká, že oni se minuty snaží a pak jim to mlíko teče jen pár vteřin. V tom přeci musí být něco jiného, protože většinou poté, co se tak pěkně navzájem podrapou a vymění si stanoviště, tak potom ještě snad chvíli pijou nebo to tak aspoň vypadá. Takže bych byla moc ráda, kdyby mi někdo prozradil, co tohle znamená. Děkuji.
Zítra vezmu Joy po kojení na delší procházku s Esterkou. Ostatně, já jsem si taky mezi kojením odskočila třeba na ryby, tak co by Joy nemohla jít prohnat zajíce, že... Má být ještě hezky, tak budu i fotit a večer samozřejmě vyfotím ta očíčka. Možná taky zajdu s Estí a Arčou na cvičák. No a v pondělí nás čeká první odčervení štěňátek. Jejich váhy k dnešnímu dni přidám do tabulky a ve fotogalerii je pár nových dnešních fotografií. Já myslím, že na to, v jakém jsem v poslední dny stavu, tak docela dobrý. Tak se mějte moc hezky.
zívačka
Bagrová_13dni

10 dní se štěňátkama...

3. listopadu 2010 v 0:55 Štěňata - vrh A
... a takový rozdíl. Z myšiček se už stávají malí pejsci. Tmavnou jim čumy a tlapky, světlá jim srst a chytají klasický psí móresy. Například štěkají ze spaní. A kdyby jenom štěkaly, ale oni ve spánku i utíkají a to tedy fakt nevím, kde tohle okoukali, když ještě ani nekoukají, natož aby běhali. Ale už se to taky blíží. Nebo tuhle jsem šimrala pejska pod krkem a on začal s tou nohou, no víte co, jak se přitom jako drbe. Evidentně mu to dělalo móc dobře. Taky se protahují po psovsku, zívají po psovsku a vůbec, je s nima sranda.
Samozřejmě poctivě trénují nožky, to už jsem psala minule, ale tentokrát jsem to i vyfotila a tady to je krok po kroku:
krok1
krok2

krok3Nebo tady kominice, ta to sice většinou tak nehrotí, taky co by se zbytečně dřela, že, ona má ráda svý jistý, ale nedá se říct, že by se nesnažila:kominice trénuje
pes na nohou
No a nakonec náš pejsek - jeho představa pupku narvaného až k prasknutí vybičovala k takkovému výkonu, že urazil dokonce dva kroky...

Tady jsem teď měla takový technický problém, že už jsem začala být trochu vzteklá. Jak jsem sem vložila ty fotky, tak už mi potom nešlo psát dál. Nemohla jsem se prostě dostat pod ně, abych mohla pokračovat. S tímhle fakt dost zápasím. Teď už se to - naštěstí pro tenhle článek - povedlo, ale jak to bude vypadat potom na stránce, to nevím.

No ale zpět ke psům. Chtěla jsem ještě napsat, že Joy už je ve své roli celkem mazák a tak si již podle jejího názoru může dovolit i nějaké ty macešské výstřednosti jako třeba opuštění štěňat a vyražení si za zábavou s ostatníma holkama po zahradě, vyběhnout si k jezírku a vychlemtnout z něj něco vody (ačkoliv má neustále čerstvou ve své misce) či bezohledně setřást sající myši zašustí - li někde pytlík nebo se otevře lednice. Taková je to potvora. Ale ať se zrovna fláká kdekoliv, jakmile si já vlezu třeba s foťákem do bedny že na to konečně budu mít klid a ona mi tam nebude šmrdlat tím ocasem a olizovat objektiv, to najednou přijde frajerka, to se tam hnedle cpe taky a vonipuje ty štěňata o sto šest s tím, že ona je přeci ta nejvzornější matka pod sluncem a ať to jako náležitě ocením. Což samozřejmě v tu chvíli neocením.
Nebo jak vždycky civí, když si některé z těch mimin na chvíli zapůjčím. To kouká chudinka, zvědavě, jestli jí snad to mládě ještě kdy vrátím, ale že jí tam myši kolikrát piští zatímco ona loudí svlíkací párek, to jako nic, to je v pohodě...

Ve fotogalerii dnes pár nových fotek, ale dál to takhle nepůjde. Jednak nemám nafukovací disk a jednak je to furt to samý. Takže jsem se skálopevně rozhodla, že fotit se budou jen jubilea, mezníky a výjimečné záběry. Věříte tomu?
Takže na závěr dnešní fotka pejska BigBagra, který je mimochodem k zadání, neboť paní ho odřekla.
pejsek2
pejsek1

8. den života štěňátek

1. listopadu 2010 v 0:27 Štěňata - vrh A
Při dnešní úklidu jsem se definitivně utvrdila v tom, že je lepší chovat psy než děti. Z dětí sice nejde tolik chlupů a nemusíte jim zpravidla utírat zablácené tlapy, ale to je tak v tomto ohledu asi jejich jediné plus. Naproti tomu pes vám nemaluje po křeslech ani po zdech, neodhazuje po koutech papírky od bonbónů, nehromadí pod postelí špinavé ponožky a neodkládá vám opatlané obaly od taveného sýra do knihovny s nejoblíbenější literaturou. Zrovna tak pes nikdy neponechá použité uchošťoury na konferenčním stolku, tampónky na beďary na pračce a ani si díky němu v noci nešlápnete na vojáčka nebo nelehnete na jeřáb. Proto jsem se rozhodla, že v příštím životě už se budu věnovat jen chovu psů.
kreslo
zed
Včerejší příspěvek i focení jsem díky té odporné společenské hře poněkud odflákla a tak jsem se dnes rozhodla, že to trochu napravím. Takže jsem pro vás připravila jednu speciální váhovou informaci, čímž jsem zabila dvě štěňata jednou ranou. A tady to máte:
Kominice:
Kominice 8.dni
BigBagr:
BigBagr 8.dni
Dámička (Almond Lady)
Damicka 8.dni
BigBagryně:
BigBagryně 8.dní
To koukáte, jak jsem na to vážení vyzrála, co? A přitom posloužila výborně obyčejná Kubova zimní čepice...
Maličko fotek dnes ještě přibylo na Rajčeti u štěňátek. Ale je to v podstatě pořád stejné. Já nějak nemám to srdce ta štěňata v tomhle věku ještě nějak zvlášť aranžovat. Že bych třeba kvůli tomu vyzdobila stůl, vzbudila je kvůli tomu a jedno po druhém fotila, to mi nějak nejde. Tady na těch fotkách to bylo tak nějak fakt jak to vyšlo při tom vážení...
Jinak jsem se včera hodně pozdě v noci (čekala jsem na změnu času) opět oddávala pozorování štěňátek a učinila jsem několik velmi významných poznatků. První z nich se týká schopnosti samostatné defekace některých štěňat. Za příklad nám poslouží BigBagryně. Big Bagryně si včera napucla břicho a jala se korzovat přes ovčí houni. Docela mě to zaujalo, protože od prvního okamžiku v tom byl vidět účel. Tak tedy BigBagryně si to korzuje plazmo přes houni sem a tam a přitom to nahlas komentuje asi nějak v tom smyslu "jéééště tooo fuuurt nejni vono, je to dřina, kurňa, teď... teď nebo nikdy... teď..." a v tom okamžiku se BigBagryně klasicky po psovsku nahrbí a vyprodukuje hovínko...
No co byste na to řekli... žádnou mamku k tomu jaksi už nepotřebuje, takové triviálnosti přeci ve svém věku už zvládne v pohodě sama.
Také jsem si dnes ráno (pro mě ráno, pro někoho poledne) všimla, že štěnda nějak hřejí... a hřála po celý den. No a v neposlední řadě je třeba zdůraznit, že všechna štěňátka se snaží používat nožky. Jeden víc a jeden méně. Ale snaží se všechna. Někdo by si mohl říct, že v osmém dni je brzy. Ale prd je brzy, jakmile je nablízku mlíkárna, milé štěně se vší silou vzepře na předních a lozí. Není to ale ještě tak úplně ono, resp. nezaručuje to milému štěněti, že bude u cecku zaručeně první, tedy je třeba zkusit, co se stane, když se zapojí i zadní nožky. V takovém případě většinou následuje pád, ale tak snaha se cení, to je známá věc a opakování je matka moudrosti, to je další známá věc... takže štěňata čile trénují a to je pro mě zase další příjemné zpestření mojich chvilek s nimi strávených.