Jaké to bylo?
jako výlet sám o sobě fakt super, 38 hodin bez spánku u mě sice znamená sáhnout si na dno, na to už jako opravdu nejsem zvyklá (to -MS- nejen že ani okem nemrkla, ale ještě to celé odřídila), ale legrace byla, to se musí nechat. Tak třeba jak nám došel benzín... to vám prostě musím vyprávět, přestože vy byste asi raději hned něco z výstavy. Doporučuji ale nejdříve něco veselého, protože samotná výstava už tak humorná nebyla...
Tak tedy jak nám došel ten benzín...
to je tak, když někomu v autě nefungují "budíky" resp. si dělají co chtějí... copak rychlost, to se nějak snese, nakonec, aktuální hodnoty hlásí navigace, horší je, když palivoměr ukazuje stále přes půl nádrže ačkoliv se do ní vejde šedesát litrů a ujeto je... no zkrátka, už jsme se s -MS- vracely a byly skoro v Rakousku. Jako, že bude potřeba co nejdříve natankovat, to jsme věděli, problém byl v tom, že těch čerpaček podél té dálnice moc není a tu na dlouhou dobu poslední jsme nějak přejeli. No tak co teď, že... takže jako na nejbližším sjezdu sjedeme na avízované parkoviště a poprosíme "džípíesku", zda by nám nemohla poradit s nejbližší benzínkou. Tož jsme sjeli a ten sjezd končil na světelné křižovatce, kde jsme zrovna měli červenou. No a když padla zelená tak co? tak už jsme se nerozjeli... ale co čert nechtěl (či chtěl, to první mi přijde logičtější), vpravo od semaforů, asi tak 30m byla BENZÍNKA! tam se nám tedy podařilo setrvačností dojet a auto se zastavilo přibližně 4 metry od stojanu. Nezbývalo, než ten kousek auto dotlačit. Musel to být vskutku hezký pohled, jak tlačím auto (48kg) a -MS- (která je zhruba stejná váhová kategorie) jednou nohou venku z auta pomáhá a jednou rukou řídí... no, ten pán, co si zrovna tankoval a dělal jako že nás nevidí, ten měl asi zážitek...
Takže asi tak, nakonec to dobře dopadlo. Ono to tak možná nevyzní, ale já se strašně smála, protože jsem se zrovna cpala řízkem a byla jsem obložená tím jídlem, s umaštěnejma rukama, narozdíl od -MS-, která tedy chuť na jídlo rozhodně neměla, protože byla na nervy... ale mě to přišlo docela veselé :-)
Nebo jak jsme šly čůrat a měly to fakt blízko...
Prostě při zpáteční cestě, v Rakousku, jsme se s -ms- shodly, že by nebylo od věci jít vyvenčit sebe i psy. Takže jsme zajely k pumpě a ejhle, takové krásné místečko na parkování a zrovna přímo před otevřenými dveřmi WC. Super, škoda každého kroku navíc, že... tak si tak rozšafně vejdeme dovnitř, pochvalujíc si, jak jsme na to vyzrály, já už kalhoty v podstatě rozepnuté a najednou... chlap u mušle... tak jsem zase zapla ty kalhoty, udělaly jsme s -ms- čelem vzad a vyprovázené značně pobaveným výrazem dále se nerušeně vyprazdňujícího "kolegy" jaly jsme se obejít pumpu za účelem nalezení dámského WC. Dále již vše probíhalo celkem bez komplikací.
No a teď konečně k té samotné výstavě. V první řadě žádné fronty na parkování. To je plus. V halách bylo celkem teplo - další plus. Ale tím s plusama končím. Haly jako takové i samotný areál výstaviště tedy nic moc, ale hlavně - šílenej svinčík všude. Upřímně - něco takového jsem snad ještě neviděla. Slovinci si s nějakým pořádkem a čistotou hlavu nelámají, alespoň tedy takový dojem jsem získala z té výstavy. Binec byl všude - na chodnících exkrementy v různém stádiu celistvosti, nejčastěji však rozmáznuté, takže za takových podmínek projít se ctí, to vyžadovalo skutečně maximální pozornost a soustředění, jinak odpadky, vajgly... v halách jakbysmet. Když jsme tam byli, výstava probíhala už třetí den a za celou dobu tam zjevně nikdo neuklidil. Okolo kruhů se válely chuchvalce chlupů, PET lahve, umaštěné papíry a já nevím co všechno ještě. Zapomeňte na toaletní papír na WC, ale nezapomeňte vylovit centy z peněženky. Všude se samozřejmě kouří, vajglíky jsou vidět i u kruhů, i když většina kuřáků (a když říkám většina, myslím opravdu většinu, tedy poměr kuřáci - nekuřáci) se snažila chodit kouřit ven (jen jaksi ignorovali popelníky, takže zem byla posetá špačkama). U špačků byla slyšet hlavně italština, slovinština a ruština. Holt jiný kraj, jiný mrav...
A k samotnému posuzování. Šeltie posuzovala Rakušanka Edith Soltesz. Měla by to být poměrně zkušená rozhodčí, ale tady se zdálo, že v tom trochu plave. Kvalita zvířátek byla opravdu různá, ale "výbornou" dostala všechna. Posudky se nepsaly a tak ani na standard se příliš nehledělo.
Například ve třídě otevřené ve fenkách bylo pořadí následující:
Výborná 2
Výborná 3 fenka se strmým úhlením vzadu a bílým flekem na bedrech
(vpravo)
Výborná 4 (vlevo)
Hodně mě také mrzela třída mladých fen. Do kruhu přímo vplula krásná merle fenka Ketrin´s Annabell. Dlouhý krk, krásné úhlení, naprosto nevídaný pohyb - elegance sama. Pro mě jednoznačně vítězka. Bohužel, přednost dostala zlatá americká fenka Macgeda Reverly... z fenek mě ještě zaujala velmi pěkná zlatá Fleurette iz Grafskogo Pomestija a modrá Ketrin´s Happy Christmas, obě z mezitřídy.

U psů to probíhalo podobně s tím rozdílem, že jich bylo přihlášených opravdu málo... CAC ve třídě otevřené a BOB vyhrál efektní pes St. Kilda´s Legend In Time, který byl sice krásně v srsti a výborně předvedený, akorát se mu musela bedlivě hlídat ouška, protože jinak mu neposlušně plandala do stran. Až dojemná byla však reakce jeho paničky na vítězství a málokdy se vidí, aby hlavní díky ze strany páníčka bylo věnováno právě vlastnímu psu. Tady to tak bylo. Jinak mě osobně se líbil modrý Coctail Explosif des Romarins de Mayerling, který však skončil až třetí za psem Tyrolean Testa Rose, což mě tedy fakt naštvalo :-)
Takže, co říci... od Evropské výstavy jsem čekala přeci jen trochu více... prostředí dle mého vkusu neodpovídalo tak úplně prestižnosti výstavy a posuzování také mohlo být o něco pečlivější a profesionálnější, holt tak to bývá. Tak snad příště. Fotografie zde
Celje2010 také na Facebooku zde
Eurodogshow
Na úplný závěr bych ráda poděkovala - MS- za super výlet!