Říjen 2010

Štěňátka mají týden!

31. října 2010 v 2:11 Aktuality
A na ten slavný den jsem měla naplánováno spoustu věcí... například jsem chtěla podniknout velké speciální fotografování týdenních štěňátek, jenže nestíhám. Takže jsem nacvakala jen pár fotek které se mi ještě ke všemu moc nepovedly. Alespoň že jsem si zafotila na odpolední procházce s Arčou a Esterkou a podívejte, jak jim to spolu sluší!
arča a esterka
Každá má tedy ve své fotogalerii nové fotky a nejvíc jich přibylo do společného alba.
Večer jsem pak chtěla udělat ještě spoustu jiných věcí, především vyřídit maily a napsat sem něco pořádného k týdenním štěňátkům, ale bohužel jsem musela hrát Dostihy a sázky, což mě nejen sebralo moře času, ale ještě ke všemu mě to totálně psychicky zdeptalo. A tak se to pěkně vyvíjelo, koupila jsem drtiče Napoliho a Narcia, i nějaké ty dostihy jim pořídila a k čemu mi to bylo? k ničemu. Každej si to pěkně přeťapkal a byla jsem to já, kdo nakonec pořád platil. Už to nebudu hrát a basta.
A jak se mají tedy vlastně ta naše týdenní štěnda? Asi nějak takhle:
pohodička
Takže asi dobře, myslím... (té kožešiny si nevšímejte, ta je tam jen tak). Téměř všechna štěňata plus mínus zdvojnásobila svojí váhu. Až na BigBagra, kterému k tomu překvapivě schází nejvíce, což ovšem vykompenzovala BigBagryně, které zase něco přebývá. Hodnoty ze sedmého dne jsou ve váhové tabulce.
Zítra nás čeká dušičkové cestování a po návratu budu muset trochu (víc) poklidit, protože z bedny to šlo dost blbě a už to tu vypadá jak kdyby nás vykradli. Jestli pak v noci ještě zasednu k Blogu a odměním se půl litrem Plzně, tak se pokusím něco přihodit. Jinak si ale dělám na zítřek alibi a vy si tu neděli užijte pokud možno lépe než úklidem :-)

kluk s myšičkou
myšička moje

6. den života štěňátek

30. října 2010 v 1:44 Štěňata - vrh A
Já bych taky chtěla být štěnětem...
Takové štěně si pořád chrní na kožešince, pak se vzbudí, připlazí se do mlíkárny, natankuje tam plnou, podstoupí masáž a zase se odplazí na tu kožešinku. Tam se velkoryse natáhne že je dlouhý jak první tejden v měsíci ( nebo poslední, jak u koho ) a zase si spokojeně chrupe.
Tak je tomu i v naší líhni a tak vcelku není moc o čem psát. Občas se ovšem nějakému tomu pískleti podaří ten stereotyp maličko narušit, jako se to stalo například včera, kdy jedno štěně záhadným způsobem zmizelo.
Je to k neuvěření, ale přihodilo se to v situaci, kdy v bedně byla nejen Joy, ale "úplně náhodou" a "zcela výjimečně" i já...
Mimina byla zrovna čerstvě napitá a postupně odpadala. Jedna z těch myší to pak ale vzala zkratkou pod máminýma nohama a tam v tom tunelu taky její poslední stopy končily. To jsem ovšem opravdu nečekala. Počítala jsem s tím, že bude někde natulená za Joy, případně pod nohou, za nohou, ve vocase nebo i někde mimo, ale v dohledu. Zvedám nohy, ocas, prohlížím všechny okraje, kouty... a nic. Tak jsem vypakovala mlíkárnu ven z bedny, zbývající myši jsem sklidila do krabice a hrabu. To ovšem není jen tak, protože v bedně je vzhledem k mé úchylce asi pět různých vrstev a bylo jasné, že štěně už může být kdekoliv, tedy bylo potřeba postupovat maximálně opatrně. Tady je třeba upozornit ještě na to, že jsem blondýna a tak jsem navrch kromě ovčích houní podestlala štěňatům i krásným bílým kožichem, na kterém jsem navíc zrovna v tu chvíli klečela. Kožich je sice fakt teplej a štěňatům to na něm sluší, ale taky má kapsy a rukávy a vůbec je to super skrývačka... no co byste taky ode mě mohli jiného očekávat...
Tak tedy odkrývám postupně části kožichu a opatrně se, abych štěně případně nezaklekla bylo-li by v některé spodnější vrstvě, propracovávám k rukávům a ke kapsám. Vidouc, že štěně není v žádném z rukávů a ani se nefláká po kapsách, odhazuji kožich a přesouvám se k ovčím houním. Zde má pátrací akce sice již nebyla tak komplikovaná, nicméně žádný výsledek nepřinesla. Jala jsem se tedy pokračovat dalšími vrstvami, avšak ani pod savou ložní podložkou ani pod peřinkou z mikrovláken jsem na myš nenarazila. To už mi přišlo jako trochu moc, protože pod tím je sice ještě taková ta velká psí deka s gumovou podlážkou, ale pod ní už jen bublinkovej igelit, kterej když se mi mimochodem jindy dostane do ruky tak to praskám jak divá a nepřestanu dokud to všechno nevypraskám, z čehož okolí vždy šílí. No nic, ale tak přeci pod tím bych ho viděla... takže už jsem tak nějak začala propadat panice a opravdu jsem si neuměla vysvětlit, kam se to mládě podělo. Bylo to fakt absurdní. Nemůže se vám přeci jen tak ztratit štěně.
Nakonec mi to tedy nedalo a přeci jen jsem nakoukla pod tu psí deku. A co myslíte? bylo tam. Vlevo, až skoro v rohu. Spokojeně si tam podřimovalo a veškeré dění kolem mu bylo pochopitelně totálně ukradený.
Tak jsem to zase všechno - kromě kožichu, protože když už mi jednou secvakne tak pak už to naštěstí drží - naskládala zpátky, vysypala jsem tam ty pištící myši a odškodnila je přivedenou mlíkárnou. A to je Happy And.

Jinak do váhové tabulky byly samozřejmě zapsány hodnoty u šestidenních štěňátek a mojí nejoblíbenější upovídané holčičce jsem vymyslela jméno. Bude se jmenovat Almond Lady. A zítra se bude zase fotit.

Nové fotografie štěňátek

28. října 2010 v 16:21 Aktuality
22:09
Máme po večerním vážení a tak v rubrice "štěňata" je slíbená váhová tabulka.
Od Dámičky jsem samozřejmě při vážení dostala vynadáno... zřejmě jí není po chuti, aby kde kdo věděl, že zase přibrala :-)

Na Rajčeti i na Facebooku dnes pár nových fotek štěňátek. Nějaké ještě přibudou večer. Po večerním vážení sem konečně dám tu slíbenou váhovou tabulku, do jednoho týdne jejich věku po dnech, ale potom to budu muset asi redukovat.

4. den života štěňátek a jejich vědecké zkoumání

28. října 2010 v 0:58 Štěňata - vrh A
Jak jste si jistě všimli, včera nebyla žádná aktualizace. No nebyla, no. Danďa ztratil klíče od domu, Kuba má horečky a moje drahá polovička usnula za volantem mého nového auta. Jistě chápete, že za takových okolností nebyla nálada...
Neříkám, že nebyla snaha něčím přispět, ale nakonec zvítězila potřeba se z toho vyspat a ve středu už jsem zase musela do práce, tak jsem to nechala rozepsané a teď teprve se k tomu zase dostávám.
Takže, zatímco moji milí kolegové se v pondělí a v úterý otravovali v práci, já tyto dva dny strávila v bedně. Prostě, jak už tady v jednom komentáři psala Magda, i já mám pocit, že jsem štěňata vrhla já a divím se, že je ještě nekojím...
Protože je ale tedy prozatím nekojím a ani jim neolizuji prdelky, mám dostatek času věnovat se například důležité vědecké činnosti. Proto jsem tyto dva dny strávené v bedně zasvětila podrobnému behaviorálnímu zkoumání štěňat a na základě toho jsem vypracovala nějakou předběžnou charakteristiku jednotlivců i celku.
Pojďme se na to tedy podívat podrobněji a začněme s představením jednotlivých aktérů.

Tak tedy pes BigBagr a fenka BigBagryně (dříve fena č.3). Ti jsou jasní a už je znáte. Tito dva jsou si dosti podobní a lehce si je člověk splete. Naštěstí má BigBagr pindíka a tím se situace značně ulehčuje. Jejich jména vystihují nejen jejich tělesné proporce, ale i jejich chování u cecíků.
BigBagr se přisaje a přisátý vydrží stůj co stůj. Odpadá většinou až ve spánku tím stylem, že se skutálí na podložku. Často se ale stává, že o jeho "čerpačku" projeví zájem Dámička. Dámička jde na to vychytrale. Zavrtá se pod něj a šikovně ho vlastním tělem nadzvedává výš a výš. Když už BigBagrova výška dosáhne ideální úrovně, což má Dámička už ve voku, zkušeně ho přetočí na záda do pozice bezbranného brouka. BigBagr je tedy v této chvíli na zádech, zběsile přitom mrská nožičkama, vehementně zaklání hlavu a vytahuje svůj dlouhý krk. Je to evidentně slušná makačka, ale ještě pořád ten cecík statečně drží. Jenže Dámička se nevzdává a hodlá věc dotáhnout do úspěšného konce, k čemuž jí v této fázi zbývá už jen poslední krok - dosáhnout u konkurenta kritického bodu nerovnováhy a tím se ho definitivně zbavit. Uskuteční tedy - s vynaložením maximálního úsilí - poslední manévr. Zatímco do této chvíle byla její práce soustředěna do vertikální linie, nyní se pracuje v linii horizontální. Podstata fíglu spočívá v rozhoupání BigBagrova těla za využití pro ní výhodného nepoměru tělesných rozměrů. BigBagr se v důsledku toho sesouvá ze své sestry na stranu a poté již působením gravitační síly odpovídající jeho hmotnosti pouští cecík a kutálí se dolů. Dámička posléze uzme dobytý rozkojený struk.
BigBagrova sestra BigBagryně je kromě své velké krásy nápadná také svojí velikostí a hmotnostními přírůstky. V projevech se podobá svému dvojčeti BigBagrovi s tím rozdílem, že poté, co je sytá, se po žensku kultivovaně odplazí k odpočinku a nesvalí se s břichem narvaným k prasknutí jak shnilá hruška, což činí její bratr.BigBagr
BigBagřice

Fenka Kominice (dříve fenka č.1) a fenka Dámička (dříve fenka č.2).
Jsou přibližně stejně velké, ale jinak je každá jiná.Kominice
Dámička
Dámička je z profilu na první pohled podobná BigBagrovi a BigBagryni, ale je o něco menší a má úzkou lysinku. Jejím charakteristickým rysem je zvláštní přerušovaný límec, který jí vybíhá na zátylek, kde tvoří písmeno V. Jméno dostala podle toho, že je to prostě dámička. U Dámičky vám hned tak něco neprojde. Je na světě pár hodin, ale už má svojí jasnou představu o tom, jak se svým bytím naložit a nenechá si do toho moc kecat. Pokud na to není pamatováno, umí situaci patřičně okomentovat. A komentuje všechno. Například když chce ona jíst, nemá jí co Joy lízat prdelku, že. Je tedy potřeba matku pořádně seřvat. Vážení také pokládá za značně ponižující činnost, co je přeci komu do toho, kolik madam váží. Její současnou životní filozofií je to, že nejlepší cecík je vždycky ten, kterej zrovna cucá někdo jiný.
Naše Kominice je fenka s nejtmavší hlavičkou. Je to taková něžná pohodářka. Nikam se zvlášť necpe a jako jediné štěňátko mi usne na krku s hlavičkou zavrtanou do mých vlasů. Z kominice možná bude velký mazel.
Tak to bychom měli zběžnou charakteristiku jednotlivců. Jsem zvědavá, zda si některé tyto vlastnosti štěňátka zachovají i nadále a tak hodlám v tomto výzkumu do budoucna ještě pokračovat.
V průběhu mého sledování jsem také zjistila, že BigBagr se většinou paktuje s BigBagryní a Dámička se paktuje s Kominicí. Vypadá to asi nějak takto:
paktovánípaktování2paktování3
To jako není náhoda, takhle to vypadá poměrně často. I když jsou všichni čtyři pospolu, válí se na sobě nějak v tomhle duchu. Taková věc mě samozřejmě nemůže nechat chladnou a tudíž jsem se v bedně oddala hlubokomyslnému filozofickému hloubání proč tomu tak je... předpokládejme, že takhle spolu byli rozdělení v děložních rozích. Tomu nasvědčuje i pořadí narození:
1. (menší štěně) Kominice, 2. (větší štěně) BigBagr, 3. (menší štěně) Dámička, 4. (větší štěně) BigBagřině.
Potud se nijak nevzdalujeme reálnému uvažování a není na tom ani nic extra zajímavého.
Ale... jak mi vysvětlíte, že ta štěňata to společenství udržují i v raně postnatálním období? Ha? Co na to například MVDr. Magda?
A nemyslete si, že nemám nic rozumnějšího na práci.

2. den...

25. října 2010 v 22:42 Štěňata - vrh A
... života štěňátek je skoro za námi. Ve fotogalerii jsou jejich dnešní nové fotografie.
Co dnešní den přinesl?
Brzy ráno mě probudilo pískání osamocených štěňat. Joy nikde. Přiběhla nešťastná a provinilá ihned poté, co jsem vstala abych zjistila, co se děje. A zjistila jsem to velice brzy. Joy totiž měla průjem, což je po porodu obvyklé, neboť pozřela jednu placentu. Co mě ale opravdu překvapilo je to, na jakém místě chudinka moje svojí potřebu udělala. Poté, co se jí zřejmě nepodařilo mě probudit abych jí pustila na zahradu, šla totiž na náš záchod. Jako nebudu to tady moc rozebírat, ale fakt je ten, že tam se mnou běžně chodí (někdy tam se mnou chodí všichni tři psi, takže je to taková kolektivní záležitost). Evidentně tedy ví, k jakému účelu tato místnost slouží. No není šikovná? jinej by to udělal třeba na koberec, v kuchyni nebo kdekoliv, ona ne, frajerka jde na záchod...
No nic. Štěňátka krásně prospívají, přibírají na váze - hlavně tedy BigBagr pes a BigBagřině fenka 3., to jsou fakt typičtí potomci svojí matky, ty ten cecík rvou až cucky lítaj. Však taky pes už váží 270g a fenka č.3 261g... Obzváště u té fenky mi to přijde až neskutečné, když porodní váha byla 224g, ale vizuálně to teda odpovídá.
Ale povím vám, nemá to chovatel mého typu vůbec jednoduché... jen co opadne euforie z narození zdravých štěňátek, začnou člověka přepadat obavy. Udělala jsem všechno dobře? neměla jsem ty pupečníky raději přetrhnout sama? neměla bych Joy desinfikovat nožky po návratu z venčení? nemají být ty cancoury z pupku už opadlé? proč maj na pupíku zatvrdlinu - nemůžou mít kýlu, když jim je kousala mamka sama? mají štěňátka dost tepla? (jako nedá se tam vedrem dýchat, jsme zvyklí na max. 22 °C) a nepostihne nás herpesvirová infekce? - Joy třikrát kýchla... a proč mají tak červené nožky a čumáky? dýchají vůbec?... a tak dále. Někteří to asi znáte, jednou za čas pocítíte nějakou obavu. Jenže já jsem taková normálně, dělám to u dětí, u auta, u baráku... furt jsem připravená na nejhorší scénař. Prostě tragéd...
Takže zatímco Joy je vcelku vysmátá...
mamka1
... já trpím. Já prostě nebudu mít klid, dokud ty mrňousové nebudou mít aspoň tři týdny. No, tak vlastně asi 8 týdnů... možná nikdy...
Ach jo.

1. den...

24. října 2010 v 23:24 Štěňata - vrh A
... života mají naše štěňátka za sebou. Samozřejmě jsou to nejkrásnější a nejhodnější štěňata a Joy je nejlepší máma, jak jinak, že :-) Až do dnešního odpoledne se od nich nehnula, i krmit a napájet jsem jí musela v bedně. Po obědě už jí to ale nějak přestalo bavit, v jednom kuse ležet, a tak když mimina spí, vyráží na obhlídku teritoria. To ovšem ti prckové jaksi nehodlají tolerovat, takže v mžiku spustí vervál a Joy se, hnána mateřskými pudy, okamžitě vrací zpět k nim. A tak je to pořád dokola.
Jinak jsou to takoví tuneláři a šplhouni, pořád zalejzají buď pod ní nebo na ní a když není přítomna tak buďto na sebe nebo pod sebe. Vydržím se na ně dívat hodiny. Natáhnu se do bedny - teď teprve oceňuji její rozměry - a civím. Civím na to, jak si probojovávají své místo u cecíku, jak je Joy neustále opečovává, jak jsou krásní... s "Xtým" vrhem by mi to jistě nepřišlo nijak zajímavé, ale já "Xtý" vrh nemám a nikdy mít nebudu, takže mě to dělá dobře.
Dnes bude ještě velké vážení, ale potřebovala bych na to nějakou zaručenou vychytávku. Dost s tím totiž bojuju. My jsme za tímto speciálním účelem před nedávnem zakoupili super přesnou digitální váhu. Ukázalo se ale, že její přesnost umí ve finále lézt celkem slušně na nervy. Vysvětlím vám proč. To se v nejpříhodnější okamžik - tedy upité takřka do bezvědomí - vezme štěně a položí se na tu přesnou váhu. V tom okamžení sebou ale to umrtvené mládě začne neuvěřitelně mrskat a to aniž by jen maličkou chviličku počkalo, než ta super moderní váha vyhodnotí nepatrné odchylky oběma směry a ustálí se na co nejpřesnější hodnotě. Váha je pak z toho tak dokonale zblbnutá, že digitální display ukazuje například takto: 0,1s po položení štěněte - 266g (nebo něco, co se tomu blíží), 0,2s po položení štěněte - 281g (hlava nahoře, zapřené za přední nohy), 0,3s - 261g (štěně na zádech tlapy nahoře), 0,4s - 257g (pirueta)... atd., pokud to tedy vůbec člověk stíhá registrovat.
Takže sem s těma vychytávkama.
V této souvislosti se ještě musím k něčemu přiznat. Nejsem si úplně jistá tím, jestli fenka č. 2 není fenka č. 1 a naopak. To je způsobené tím, že jsem vůl, neboť jsem byla přesvědčená, že si je nemůžu splést a také tím, že jedna vážila po narození 198g a druhá 200g. První, co mě napadlo bylo to, že fenka č.1 byla nejlehčí a tak to v pohodě poznám podle váhy kdykoliv potom. Jenže za téhle situace, když se s tou váhou, resp. štěňaty pracuje tak, jak se pracuje, to půjde asi dost ztěžka. Já si tedy myslím, že fenka č.1 je ta s tmavší hlavičkou, ale stoprocentně jistá si tím nejsem. Dokonce je nerozpoznám ani podle ocasu, ačkoliv když se fenka č.1 rodila, chodila Joy dobrých pět minut tak, že z ní koukal jenom ten její ocásek (fenka se narodila bez obalů a prdelkou napřed, přičemž nožičky měla pod tělem), takže jsem měla dostatek času si ho důkladně prohlédnout . Bohužel, ocásek mají všichni stejný :-)
Ale teď vážně - fenka číslo 1 je prostě ta s tmavší hlavičkou a basta.
Štěňátka mají nějaké fotky u nás ve fotogalerii, ale jejich kvalita odpovídá tomu, že je to focené bleskem, který strašně nemám ráda.
Další věc, která stojí za zmínku, je velmi podstatný rozdíl v příjmu potravy u Joy jako březí feny a u Joy jako kojící feny. A já se musím ptát - kolik misek namáčených granulek, kolik kelímků jogurtu a kolik krmiva vůbec je potřeba za den, aby byla kojící fena uspokojena? obávám se, že na tuto otázku nedostanu odpověď, neboť to nelze reálně v praxi otestovat. Jednou jsem to zkoušela na Esterce, která však není ani březí ani kojící a tam u třetí misky za sebou, kdy hltala až se dávila jako kdyby nežrala týden, jsem to musela utnout. Myslela jsem si, že to Esterka zdědila nějak po svém otci, ale ono se zdá, že je to spíš nějaká infekční nenažranost a tak to má teď Joy taky.
V rubrice "štěňata" přibude zítra váhová tabulka štěňátek a časem i fotky každého z nich a nějaké povídání k nim.
A na závěr malé shrnutí: štěňátkům se daří dobře. Jsou krásná, teploučká a voňavá a všichni jsme z nich nadšení.
A takhle vás všechny jedno z nich zdraví:
ahoj!

Porod...

23. října 2010 v 8:14 Štěňata - vrh A
V porodní bedničce zavládl klid. Štěňátka jsou přicucnutá a vypadají spokojeně. Strašně moc bych chtěla tady poděkovat všem, kteří stále psali, přispívali na blog, posílali SMS a volali. Děkujeme.

stenatka1
ve 22.40 jsme přivítali třetí zlatou fenku
ve 21.45 přišla na svět další zlatá fenka

21.22 ... jen jsem to sem napsala, přišla mi nahoru Joy říct, že už si to rozmyslela a než se někam plahočit v té kose, tak že to tedy zkusí. Takže ve 20.20 přišla na svět naše malá zlatá fenečka a ve 21.10 obrovský zlatý pejsek. Čekáme ale ještě nějaká štěňátka, takže informace ještě budou.

19.30 ... takže nějaké novinky by to chtělo... sežrala mi řízek... proběhla se venku a pokračuje si ve funění a popocházení sem a tam. Volala mi naše paní veterinářka jak jsme na tom, očekávajíce nejspíše infomaci o počtu narozených štěňat. Takže když se nebude nic dít do 21.00h, očekává nás v ordinaci. Tak nám, prosím, ještě držte palce.

16.53 ... pořád nerodíme, Joy je stále neklidnější, třese se a evidentně jí není dobře. Byli jsme se na chviličku projít venku, ale chtěla jít za pár minut domů. Doufám, že už to nebude trvat dlouho, je mi jí moc líto - sama jsem rodila Kubu 16 hodin, takže vím, jak jí asi musí být :-)

13.26 ... stav je již téměř 12 hodin stále stejný, tedy jsme pořád v přípravné fázi. Joy i já už toho máme celkem dost. Snad do večera porodíme.
aktuální fotografie Joy

joy_23_10_1



První štěňátko se narodí během několika příštích hodin. Začalo to po jedné hodině ranní. Joy přijala porodní bednu jako samozřejmost.

64. den březosti...

22. října 2010 v 21:35 Štěňata - vrh A
... nám prozatím ještě štěňátka nepřinesl. Teplota teď večer ale 36,3! Očekáváme porod!

cesta

63.den březosti

21. října 2010 v 20:36 Aktuality
A co?  a nic... v podstatě bych sem mohla zkopírovat to, co jsem napsala ke dni šedesátému prvnímu... Jedinou změnou je viditelný propad bříška, sekrece mléka a častější odpočívání, jinak žádné jiné známky blížícího se porodu. Baští, hraje si, teplota dnes večer 37,7 
Můj skromný odhad je neděle... chce se někdo vsadit? o harddisk! :-) 

61. den březosti...

20. října 2010 v 1:20 Aktuality
... je za námi. Takže jen ve zkratkách. Joy je ve skvělé náladě, je hravá a vyžaduje házení tenisáku za účelem aportování až do úplného zblbnutí. Také zuřivé přetahování o hadr a honění kocoura po domě je ve vysokém stupni gravidity celkem super zábava.
Má pořád dost velkou chuť k jídlu, ale rozhodně dává přednost anglické slanině, lovečáku a gumovým medvídkům před granulemi. Ty zkonzumuje až tehdy, když jí všichni jeden po druhém přesvědčíme, že v celém domě už skutečně žádné jiné jídlo není a zejména že došli ti medvídci. Její tělesná teplota byla včera 37,7 °C dnes večer 37,5 °C, což plně odpovídá stadiu její březosti. Čili žádné známky toho, že bychom snad už měli v nejbližších čtyřiadvaceti hodinách rodit. Naopak se mi zdá, že stále nabývá na objemu a její břicho - obzvláště v uplynulých dvou dnech - stále roste. Štěňátka v bříšku se jen hemží a zřejmě tam provozují malá prenatální agility, protože psí mamině se co chvíli vydouvá jiný bok až se někdy zdá, že bude třeba povolat Sigourney Weaver aby byla při ruce až se nějaký ten Alien prodere skrze břišní stěnu.
Trochu jsem dnes také ještě poupravila její porodní "bedničku" a je to tam teď tak útulné, že bych neměla problém v ní přespat. Prostorově by mi to plně dostačovalo a Joy by to jistě uvítala.
A pokud by někoho zajímalo, jak jsem přinutila systémový disk "C" k relativní poslušnosti, pak vězte, že:
Oba disky nyní provozuji mimo PC Case, podložené knihou. Na "céčko" jsem pustila sharewarový prográmek, který je asi tisíckrát vymakanější než profi Scandisk (že ho vůbec zmiňuji), takže mě teď "modrá smrt" potká tak zhruba jednou za dva dny. Slušný výsledek. Nejkritičtější jsou starty systému a pak aktualizace NODu, to mívám často pocit, že z monitoru vystřelí pěstí a trefí mě přímo do obličeje...
Je mi jasné, že mě radikální řešení nemine, ale opravdu se mi do toho ukrutně nechce. Všechno znovu instalovat. A vůbec - nečte to tu někdo, kdo by mi ten disk prostě opravil? vždyť je tam jen nějakých patnáct, dvacet vadných sektorů...

Dnes toho bude trochu víc

18. října 2010 v 1:15 Aktuality
Dneska byl nabitý den. Dopoledne jsem shlédla poslední fotbalový zápas podzimního kola mezi FK Litol a Kostomlaty nad Labem a řeknu vám, byl to očistec. Šílená zima mi byla. Vzhledem k tomu, že zápas skončil s výsledkem 7:1 neměl Dáňa v bráně opět příliš práce, spíš se tam tak nějak nudil. Takže si tu kosu taky pěkně užil. Navíc jen v těch trenkách, že... Kdyby snad někoho zajímaly fotografie z tohoto veledůležitého zápasu, jsou na Rajčeti, Litol v černém s brankářem v zeleném.
Jinak jsem dostala za úkol nechat se vyfotit se šeltičkama. Takže jsme odpoledne vyrazili na mojí oblíbenou loučku k altánu, kde se strašně dobře fotí a tam jsem byla tedy vyfocena. Narovinu říkám, že to nesnáším. Tedy když někdo fotí mě. Právě proto taky nemám skoro žádné fotky kde bych byla já a jsem přesvědčena o tom, že to vůbec nevadí, protože vždycky na všech fotkách vypadám hrozně. Ale jako fakt hrozně, to myslím vážně. Nejinak tomu bylo i tentokrát, takže když jsem po návratu domů shlédla pořízené fotografie, dospěla jsem k názoru, že vůbec nejlepší by byla tahle:
nejsem moc vidět




Dneska venku jem také přišla na skvělý nápad, jak ušetřit velmi významnou finanční částku za krmení pro psy. Myslím, že postačí vyvést je dvakrát, třikrát denně na pastvu a je to doma.
pastva1
pastva2
Jinak pokud jde o naší těhotnou, tak dnes venku chodila tedy dosti zeširoka, zřejmě v důsledku rozšíření pánve, ale vypadalo to, jako kdyby měla co chvíli utrousit nějaké to štěně. Byl na ní celkem legrační pohled, což pravděpodobně i vytušila, takže vymyslela účinnou kamufláž. Totiž že v trysku to stoprocentně nebude vidět. Toto zvolené tempo se pak také snažila po celý zbytek vycházky poctivě udržet.
těhotná, netěhotná, hlavně že se lítá
Ze dneška mají obě holky ve svých fotogaleriích pár obrázků a opět jim to tam moc sluší :-)

Na den "D" již máme všechno hezky nachystáno, tak se do toho Joyinka může směle pustit, i když ideální by to bylo opravdu až v ten pátek, kdy má skutečně tabulkový termín.

No a nakonec, když už mám tedy nějakou tu fotku s těmi mými šeltičkami, tak jsem se rozhodla, že si jí dám do našeho profilu. Čili ruším tu sedm let starou a dám tam tu aktuální, protože tak by to asi mělo být, fotka s pejskama.

58.den březosti, problémy s PC a přehodnocení jednoho rozhodnutí...

16. října 2010 v 1:20 Aktuality
Z disku "E", který mi v červnu letošního roku začal cvakat, aby potom, co jsem pořídila externí zálohovací disk a vše na něj z tohoto disku zazálohovala zase přestal, se nakonec vyklubal systémový disk "C" .  Dnes večer přišla jeho první a jistě ne poslední "modrá smrt" a teprve před půlnocí se mi jej podařilo přimět ke spolupráci a to ještě v takové dost laxní podobě, prý čistě jen z té dlouhodobé známosti a rozhodně prý nemohu počítat s tím, že by byl svolný kdykoliv a jakkoliv dlouho. Přijde mi to od něho dost nefér, že se takhle zachoval zrovna v téhle době, kdy Joy je v 58 dnu březosti. A proto ho budu muset vyměnit za nějaký přátelštější kus, což mi ovšem přidělá spoustu práce a sebere moře času.
57 den
58. den březosti znamená, že je to poslední den, kdy by se ještě štěňátka narodit neměla. Od zítřejšího dne, tedy od 59. dne, by se však již štěňátka - čistě teoreticky - mohla narodit  kdykoliv. Stále u nich ještě probíhá dorůstání srsti a tak tomu bude i v následujících posledních dnech.
U Joy však prozatím v nejbližší době porod neočekávám a dokonce si myslím, že ani těch štěňátek nakonec nebude tolik, jak se paní doktorce na UTZ původně zdálo. Já tipuji 4 maximálně. Uvidíme, co nám Joyinka připraví za překvapení.

Dnes přes den má být sice odporné počasí, ale přesto se zajedu podívat s Esterkou do Rychet. Ovšem jak to bude s focením, to nevím. Možná nebude nic.
A když jsme u těch fotek... v nadpise jsem naznačila, že mám nutkání přehodnotit jedno z mých předsevzetí. Já jsem si totiž před nedávnem předsevzala, že už budu hodná holka. Že už nikdy neřeknu nic špatného na adresu klubu (rozuměj výboru, což je vlastně ale totéž) a že budu nadšeně vítat všechna rozhodnutí těch šesti lidí a pokorně se jim podřizovat. Taky že budu mlčet o dalších různých věcech, které se mi nelíbí a už nikdy nebudu říkat svůj názor. Prostě, že se budu starat jen sama o sebe, jak to má přeci správně v této komunitě být, že.
Jenže to asi nedokážu, takže to předsevzetí ruším. K tomuto rozhodnutí mě přiměl jeden příspěvek od paní Evy na jistém pejskařském serveru, kam chodí hodně "lidiček" a "človíčků", což je "fajn".

Tak copak je dnes zase nového...

12. října 2010 v 23:58 Aktuality
... tak ráno mrzne, že... Dokonce mi dnes na palubním "písí" svítila červená vločka! Totiž, když svítí oranžová, tak to znamená, že už je fakt zima. Ale když svítí červená, tak to znamená, že už je ale sakra zima. Upřímně mě tahle funkce přijde tak trochu k ničemu a celkem mi to i vadí, když pořád periferně vidím cosi červeného výstražného, co mi svítí na palubce. To je poněkud znervózňující. Snad sakra poznám sama, že je kosa na led, obzvláště, když musím škrábat okna u auta, což bytostně nesnáším. Ale na druhou stranu mě těší, že v tom nejsem sama a tak jsme se dnes ráno u nás v ulici sešli shodou náhod hned tři chudáci sousedi se škrabkou. Z toho vyplývá, že den začal opět mile (zase ten úsměv). 
No nic. Tak od včerejška se ukazuje, že pregnancy tabulky tak úplně "out" v našem případě nejsou. Joy opravdu omezila přísun potravy. Ovšem jen té granulované. V případě veškerého ostatního krmiva platí co bylo řečeno dříve. A protože mi Joy nežrala granule ani ráno ani odpoledne, zariskovala jsem a předložila jí ke sváče "výhru" z Pardubické výstavy, nějakou tu masovou "kapsičku" od Bellacanda. Nechovám k podobným výrobkům valnou důvěru, ale Joy je dosti odolný jedinec a nepamatuji, že bych kdy u ní řešila nějaké zažívací problémy. Naopak, ona může sežrat opravdu cokoliv a přitom se furt leskne :-) Takže doufám, že to ustojí. Samozřejmě se přišel přiživit i kocour Oskar, který tedy taky není zrovna detektor závadnosti stravy a zrovna tak sežere kde co, i kdyby to měl záhy někde celé vyhodit (což je dost častý, zejména pak na koberec, na rozložené učebnice, na kostičky lega, ale především na schody do patra v tom krátkém úseku kde se zrovna nesvítí)... Takže tak. Granule nám prostě zase nejedou. společné krmení
Dalším jejím výstřelkem je naprostá ignorace porodní bedničky. Tedy spíš bedny. Respektive obrovský bedny. Udělal mi jí novou kamarád a já byla při zadávání rozměrů evidentně značně velkorysá, protože finální výrobek by s přehledem mohl posloužit například  bernardýnici. Tak bernardýnici možná tak nějak těsně, ale hovawartici jo a tady tedy s rezervou. Ale tak jako děti si v ní vyhrajou, to jo. A pro kocoury taky dobrý, hned jí vyzkoušeli a celkem spokojenost. No ale Joy tam vydrží jen na základě série povelů  dle zkoušky ZVV3, včetně plížení a ještě se přitom tváří jako že každou vteřinou dojde letální úhony. 
bedna
Přitom kurňa taková pěkná, útulná bedna...
Já nevím, jestli jí snad přijde rozumnější vrhnout raději venku na terase na dlažbu nebo snad do boudy co sdílí s Arčou, což si myslím, že je i pravděpodobné, pač by jí s tím mohla nakonec i nějak píchnout, že jo. Přeci jen to bude trochu dřina ten porod a když už kámošky, tak i ve zlém, to dá rozum...
Každopádně, ono se to hezky povídá, že by si měla na tu bedýnku před porodem zvykat, ale jak, když je to vlastně bouďák a když už vydrží spát v domě, rozplácne se v hale na dlažbu...
Prostě tomu nechám volný průběh a kde to bude, tam to bude a pak se to prostě přestěhuje. Jako pracovat na tom budeme, ale lámat přes koleno ne.  

Přidala jsem jednu drobnou historku z výletu do Celje, je to asi třetí odstavec, kdyby se vám to náhodou chtělo číst, tak ať to nemusíte louskat znovu.

Jinak tedy dnes, tj. 13.10., kdy dopisuji tento... co vlastně? článek? to zní moc honosně... příspěvek? to je jak z nějakého fóra... tak prostě dnes 13.10. je naše Joy březí 55 den.
Štěňátka už vypadají asi nějak takto:
55. den
to je tedy nějaká čivava. Ale pro ilustraci dobrý. Ještě mám šarpeje, to se pozná, ale ten až příště :-)
U štěňátek začíná probíhat kalcifikace zubů. Velikost štěňátek je něco mezi 14 a 15 centimetry. Fenka by měla často odpočívat a připravovat se na porod. Ehmm...



Zdroj opět samozřejmě    http://channel.nationalgeographic.com

52. den březosti...

11. října 2010 v 0:10 Aktuality
Štěňátka se narodí už za 12 dní!
Tabulky říkají, že fenka se v tento den viditelně zvětšuje, často odpočívá a většinu času tráví starostlivostí o sebe. Štěňátka by měla měřit cca. 12 cm.
Že se Joy viditelně zvětšuje, to jo...
těhule1
že by ale nějak zvlášť často odpočívala, to už potvrdit nemůžu a nějakou přehnanou péči o sebe samu také nepozoruji.
Kdybych jí dneska na procházce nepřiplácla k zemi a nepohrozila jí odepřením jedné nadstandardní krmné dávky, nebyla by jediná fotografie, kde je relativně v klidu. Takže jedině s použitím výše zmíněných donucovacích prostředků vznikla ta fotka s tím bříškem dole. Stejně ale není nic moc vidět, protože je to focené dlouhým objektivem a vzdálenost je tak maximální, aby mi zůstala ležet tak, jak jsem si jí naaranžovala. Tedy bříško moc vidět nejde, ale zato ten její výraz, ten je dost výmluvný :-) 
těhule2
To, že  Joy se nějakým klidovým režimem příliš nezabývá je vidět i na fotografiích z dnešní procházky.

Z dnešní procházky mají všechny holky ve svých fotogaleriích nějaké ty fotky, ale nejvíce jich má naše Arianka, kterou jsme poslední dobou - pokud jde o focení - tak trochu zanedbávali. Takže dnes vše napraveno a musím říct, že jí to na všech fotkách náramně sluší!
Stejně tak to sluší naší překrásné Esterce a já si troufám říci, že z ní roste opravdu nádherná šeltie!
holky10_10
esterinka4
arianka

Nestíhám...

9. října 2010 v 23:31 Aktuality
Na dnešek jsem to měla všechno hezky naplánované. Chtěla jsem s dětmi zajít na místní výstaviště, kde právě probíhá výstava Zemědělec a Náš chov a potom vyběhnout s holkama do přírody a pořídit pár prosluněných fotografií. Jenže to by člověk nesměl vstávat v jedenáct hodin, že... za což ovšem tak úplně nemůžu, protože jsem si včera odpoledne jen tak na chviličku šla natáhnout záda ( to se mi stává tak jednou za deset let, maximálně dvakrát) a chvilička se poněkud protáhla do pozdních večerních hodin, takže pak se mi zase jako nechtělo moc spát a když jsem konečně usnula, natáhla jsem to zas dopoledne. No co vám budu povídat, takový kolotoč. Ale zpátky k dnešnímu dni. Stihla jsem prostě jen tu výstavu a vzala sebou děti a Esterku. Díky tomu Esterka dnes utrpěla několikanásobný nervový šok, protože když vám zařve do ucha taková kráva...
kráva
... tak to jako není žádná sranda, že jo.
To i Kuba propadl hysterii, páč tu krávu zrovna hladil a jak ona tak zabučela, teda spíš zařvala, popadl ho amok a on se řítil pryč s tím, že když je to takhle, tak to on tady jako nebude, to rozhodně nemá zapotřebí a hodlá jít okamžitě domů. Při tom zběsilém ústupu pochopitelně málem zašlápl Esterku, do toho já křičím, ať dá pozor a tak Esterka, vidouc, že situace je vyhrocená a životy ohrožující, ocitla se na pokraji šílenství. Další šok Esterka utrpěla u prasat, protože tam to za á dost smrdělo, za bé prasata jsou také dosti hlučná a za cé je narozdíl od ovcí ještě nikdy neviděla.
Celkově to ale bylo dosti vydařené odpoledne, mám z něj spoustu fotek, ale jestli někoho zajímají kozy apod., to nevím, tak to snad ani nedám na  Rajče. Jen ty fotografie, kde je Esterka a Kuba, ty jim dám do jejich alb.
Sem si ještě dovolím vložit jednu Esterčinu fotku, která ač poněkud "přepálená" se mi dost líbí.
esterinecka

50. den březosti

8. října 2010 v 0:34 Aktuality
Plody by v tento den měly dosahovat přibližně 75% porodní hmotnosti a jejich délka by v průměru měla být 12 cm. Některé prameny uvádějí, že fenka v této době může poněkud ztratit chuť k jídlu a proto je lépe krmit jí 3 - 5 x denně po menších dávkách. U nás to tedy na nějakou ztrátu chuti k jídlu nevypadá, ale pokud jde o tu maximální četnost krmných dávek, tu by Joy jistě uvítala. Ovšem - při zachovaném objemu. Nebo, soudě podle dnešního večera, který ta koule chlupatá strávila celý v kuchyni, by možná šlo i krmit jen jednou denně. Totiž pořád.
Jinak včera mě napadlo Joy zvážit a má nějakých 8,7 kg. Před krytím vážila asi 6 a půl kilogramu, ale ruku do ohně bych za to nedala. Ale tak dejme tomu ty dva kilogramy navíc tam asi budou.  Každopádně 50. den březosti je údaj takový pěkně kulatý, zrovna jako naše Joy, takže od dnešního dne jí budu vážit pravidelně. 
Dnes sem vložím zase jednu "in utero" fotku, kde je štěňátko sice již o pár dnů starší, ale zase mám těch fotek více, tak abych je taky využila.
puppy
A protože na víkend je hlášeno pěkné a slunečné počasí, které doufám vydrží až do odpoledních hodin, chystám se opět nafotit pár fotek venku. A to jako už to bříško naší těhule bude trochu koukatelné, protože jednak už je zase o dost větší a jednak bude konečně to světlo. 

Jídelníček

7. října 2010 v 22:28 Aktuality
Zatímco já do sebe přes den stěží nasoukám bagetu od "krokodýla" a čtyři hrnky kávy, jídelníček hlady týraného zvířete ve druhé polovině březosti se skládá zhruba z:

- granulovaného krmiva ProPlan puppy 2x denně

a dále variabilně:

- bílého jogurtu ke svačince, pochopitelně BIO (od Olmy)
- červené papriky
- rajčat
- jablek a dalšího ovoce (co zrovna je)
- mrkve
- rybiček v konzervě ve vlastní šťávě
- sem tam nějakého syrového masíčka

atd...

k tomu je ještě třeba připočíst doplňky stravy pochybné kvality a původu, jež si "chudinka" obstarává sama (viz. níže)


Tento příspěvek je věnován speciálně H.Z.

48. den březosti

6. října 2010 v 1:38 Aktuality
padesat_plus
Podle pregnancy kalendářů by fenka v této době měla trávit většinu času starostlivostí o sebe, měla by se často olizovat a pomalu hledat místečko, kam  ten svůj poklad, až nastane ta pravá chvíle, vrhne... 
Naše Joy tráví většinu času starostlivostí o to, kde by vyšmejdila a sežrala něco opravdu odporného a smradlavého, přinejmenším nějaké to hovínko a pokud jde o olizování, tak tím tedy častuje naše obličeje poté, co se jí podaří nějakej ten smradlavej produkt kdesi uzmout. Takže to místo na vrhnutí pak záhy vyhledáváme my...
Její zvrácený apetit došel až tak daleko, že... no, nebudu to tady raději popisovat. Ale pro ilustraci toho, kam až je schopna zajít, či přesněji "zaskočit", v touze opatřit si něco exklusivního, mohu uvést její dnešní (včerejší) nedobrovolnou koupel v zahradním jezírku, kam zahučela pěkně přímo po hlavě poté, co se snažila ukrást rybám granulované krmivo z hladiny. Teprve až ve změti leknínů a s metrem vody pod nohama (pro naší šeltii něco naprosto nesnesitelného), zvítězila jemná a důstojná šeltií esence nad kyselinou sírovou a tak se znechuceně vydrápala vyždímat se na břeh bez toho, aby okusila byť jen jednu TetraPond Color Stick.

Eurodogshow Celje 2010

5. října 2010 v 1:34 Aktuality
celje2010
Jaké to bylo?

jako výlet sám o sobě fakt super, 38 hodin bez spánku u mě sice znamená sáhnout si na dno, na to už jako opravdu nejsem zvyklá (to -MS- nejen že ani okem nemrkla, ale ještě to celé odřídila), ale legrace byla, to se musí nechat. Tak třeba jak nám došel benzín... to vám prostě musím vyprávět, přestože vy byste asi raději hned něco z výstavy. Doporučuji ale nejdříve něco veselého, protože samotná výstava už tak humorná nebyla...
Tak tedy jak nám došel ten benzín...
to je tak, když někomu v autě nefungují "budíky" resp. si dělají co chtějí... copak rychlost, to se nějak snese, nakonec, aktuální hodnoty hlásí navigace, horší je, když palivoměr ukazuje stále přes půl nádrže ačkoliv se do ní vejde šedesát litrů a ujeto je... no zkrátka, už jsme se s -MS- vracely a byly skoro v Rakousku. Jako, že bude potřeba co nejdříve natankovat, to jsme věděli, problém byl v tom, že těch čerpaček podél té dálnice moc není a tu na dlouhou dobu poslední jsme nějak přejeli. No tak co teď, že... takže jako na nejbližším sjezdu sjedeme na avízované parkoviště a poprosíme "džípíesku", zda by nám nemohla poradit s nejbližší benzínkou. Tož jsme sjeli a ten sjezd končil na světelné křižovatce, kde jsme zrovna měli červenou. No a když padla zelená tak co? tak už jsme se nerozjeli... ale co čert nechtěl (či chtěl, to první mi přijde logičtější), vpravo od semaforů, asi tak  30m byla BENZÍNKA! tam se nám tedy podařilo setrvačností dojet a auto se zastavilo přibližně 4 metry od stojanu. Nezbývalo, než ten kousek auto dotlačit. Musel to být vskutku hezký pohled, jak tlačím auto (48kg) a -MS- (která je zhruba stejná váhová kategorie) jednou nohou venku z auta pomáhá a jednou rukou řídí... no, ten pán, co si zrovna tankoval a dělal jako že nás nevidí, ten měl asi zážitek...
Takže asi tak, nakonec to dobře dopadlo. Ono to tak možná nevyzní, ale já se strašně smála, protože jsem se zrovna cpala řízkem a byla jsem obložená tím jídlem, s umaštěnejma rukama, narozdíl od  -MS-, která tedy chuť na jídlo rozhodně neměla, protože byla na nervy... ale mě to přišlo docela veselé :-)
Nebo jak jsme šly čůrat a měly to fakt blízko...
Prostě při zpáteční cestě, v Rakousku, jsme se s -ms- shodly, že by nebylo od věci jít vyvenčit sebe i psy. Takže jsme zajely k pumpě a ejhle, takové krásné místečko na parkování a zrovna přímo před otevřenými dveřmi WC. Super, škoda každého kroku navíc, že... tak si tak rozšafně vejdeme dovnitř, pochvalujíc si, jak jsme na to vyzrály, já už kalhoty v podstatě rozepnuté a najednou... chlap u mušle... tak jsem zase zapla ty kalhoty, udělaly jsme s -ms- čelem vzad a vyprovázené značně pobaveným výrazem dále se nerušeně vyprazdňujícího "kolegy" jaly jsme se obejít pumpu za účelem nalezení dámského WC. Dále již vše probíhalo celkem bez komplikací.
No a teď konečně k té samotné výstavě. V první řadě žádné fronty na parkování. To je plus. V halách bylo celkem teplo - další plus. Ale tím s plusama končím. Haly jako takové i samotný areál výstaviště tedy nic moc, ale hlavně - šílenej svinčík všude. Upřímně - něco takového jsem snad ještě neviděla. Slovinci si s nějakým pořádkem a čistotou hlavu nelámají, alespoň tedy takový dojem jsem získala z té výstavy. Binec byl všude - na chodnících exkrementy v různém stádiu celistvosti, nejčastěji však rozmáznuté, takže za takových podmínek projít se ctí, to vyžadovalo skutečně maximální pozornost a soustředění, jinak odpadky, vajgly... v halách jakbysmet. Když jsme tam byli, výstava probíhala už třetí den a za celou dobu tam zjevně nikdo neuklidil. Okolo kruhů se válely chuchvalce chlupů, PET lahve, umaštěné papíry a já nevím co všechno ještě. Zapomeňte na toaletní papír na WC, ale nezapomeňte vylovit centy z peněženky. Všude se samozřejmě kouří, vajglíky jsou vidět i u kruhů, i když většina kuřáků (a když říkám většina, myslím opravdu většinu, tedy poměr kuřáci - nekuřáci) se snažila chodit kouřit ven (jen jaksi ignorovali popelníky, takže zem byla posetá špačkama). U špačků byla slyšet hlavně italština, slovinština a ruština. Holt jiný kraj, jiný mrav... 
A k samotnému posuzování. Šeltie posuzovala Rakušanka Edith Soltesz. Měla by to být poměrně zkušená rozhodčí, ale tady se zdálo, že v tom trochu plave. Kvalita zvířátek byla opravdu různá, ale "výbornou" dostala všechna. Posudky se nepsaly a tak ani na standard se příliš nehledělo.
Například ve třídě otevřené ve fenkách bylo pořadí následující:
Výborná 2Daemlix



loreleyn
Výborná 3 fenka se strmým úhlením vzadu a bílým flekem na bedrech
(vpravo)





Výborná 4 (vlevo)extaze

annabell

Hodně mě také mrzela třída mladých fen. Do kruhu přímo vplula krásná merle fenka Ketrin´s Annabell. Dlouhý krk, krásné úhlení, naprosto nevídaný pohyb - elegance sama. Pro mě jednoznačně vítězka. Bohužel, přednost dostala zlatá americká fenka Macgeda Reverly... z fenek mě ještě zaujala velmi pěkná zlatá Fleurette iz Grafskogo Pomestija a modrá Ketrin´s Happy Christmas, obě z mezitřídy. 
macdega
U psů to probíhalo podobně s tím rozdílem, že jich bylo přihlášených opravdu málo... CAC ve třídě otevřené a BOB vyhrál efektní pes St. Kilda´s Legend In Time, který byl sice krásně v srsti a výborně předvedený, akorát  se mu musela bedlivě hlídat ouška, protože jinak mu neposlušně plandala do stran. Až dojemná byla však reakce jeho paničky na vítězství a málokdy se vidí, aby hlavní díky ze strany páníčka bylo věnováno právě vlastnímu psu. Tady to tak bylo. Jinak mě osobně se  líbil modrý Coctail Explosif des Romarins de Mayerling, který však skončil až třetí za psem Tyrolean Testa Rose, což mě tedy fakt naštvalo :-)

coctail

BOB
Takže, co říci... od Evropské výstavy jsem čekala přeci jen trochu více... prostředí dle mého vkusu neodpovídalo tak úplně prestižnosti výstavy a posuzování také mohlo být o něco pečlivější a profesionálnější, holt tak to bývá. Tak snad příště. Fotografie zde Celje2010 také na Facebooku zde Eurodogshow

Na úplný závěr bych ráda poděkovala - MS- za super výlet!