Listopad 2008

Odkazy na fotogalerii

30. listopadu 2008 v 0:23 Fotogalerie

Odkaz na celou fotogalerii na Rajčeti

Fotogalerie vrhu A 1. díl

Fotogalerie vrhu A 2. díl




Fotogalerie vrhu C a D - společné fotky




















MVP Praha Letňany 15.11.08

26. listopadu 2008 v 23:18 Aktuality
Do našeho fotoalba přidány fotografie z MVP v Letňanech. Kvalita nic moc, podmínky pro focení tradičně špatné, ale alespoň něco. Naše Enjoy zde získala známku výborná 4 poté, co se jejího předvedení (s laskavostí sobě vlastní) ujala Šárka Stará.
Fotky zde MVP Praha

Arianka jako štěně aneb bývávalo...

26. listopadu 2008 v 16:39 Aktuality
Na stránku hovawartky Ariany přidán zápisek ze štěněcího období.
Nebo můžete rovnou odsud: štěně

Arianka jako štěně aneb bývávalo...

26. listopadu 2008 v 13:29 Ariana články

Narodila se...

18. června a již v době jejího narození (a možná i před ním) muselo být vyšší mocí určeno, že to bude právě ona, protože jinak bychom si ji nevybrali. Tím spíše, že jsme měli na výběr hned ze tří fenek. A muselo to tak skutečně být, protože v té době byla štěňátka ve věku, kdy se nějaká věcná a odborná pravidla pro výběr toho "pravého a nejlepšího" štěňátka, nedala prakticky použít ( a řekněme si upřímně, kolik z nás je v takové chvíli použije?). Tři a půl týdne staří puclíci byli všichni nesmírně roztomilí, batolilo se to sem a tam, každou chvíli to spalo a všichni byli k zulíbání - no, a pak si vyberte! My byli vyjukání a bezradní. A zatímco já jsem dlouho váhala mezi Ariankou s růžovou mašličkou a Anabelou s mašličkou červenou, růžová mašlička mezitím olízla nos jednomu nejmenovanému vlivnému členu naší rodiny (ano, byla to moje matka), a bylo rozhodnuto.

Téměř pět set kilometrů nás pak dlouhých pět týdnů dělilo od našeho psího miminka. Zprávy o tom, jak roste a jak se mu daří, jsme dostávali od paní chovatelky e-mailem a moc jsme se těšili, až si Arianku přivezeme domů. Tam už bylo dlouho před tím vše nachystáno. Především půvabný, proutěný košíček - památka to na naše předky. Dlouhá léta uložen na půdě venkovského stavení a poté s pýchou "zrestaurován" a přichystán pro náš milý přírůstek coby útulný pelíšek. Vydržel statečně měsíc. Dále četné pískací i nepískací hračky, z nichž mnohé byly ještě statečnější a vydržely i o měsíc déle, a pak takové ty věci praktického rázu, jako mističky, hřebínky a mnohé další věci, jenž jsou pro takovou životní událost, jako je pořízení štěněte, nezbytné.
Je známo, že čas ubíhá tím pomaleji, čím více se na něco těšíte a tím rychleji, čím kratší je doba, kdy se z toho můžete těšit. My jsme se těšili na štěňátko a dočkali jsme se.

Jedeme si pro štěně...

Natěšeni a plni očekávání jsme vystoupili z auta a za plotem už jsme je viděli! Byla už tam jen tři štěňátka, dvě plavá, zhruba stejně velká a jedno černé se znaky. Jedno plavé štěně se po našem spatření znechuceně otočilo a poodstoupilo od nás na pár kroků, kde si nezúčastněně lehlo, pozorujíc nás značně pohrdavým pohledem . Zbývající dvě si nás přišla očichat a ochutnat naše vlasy. Můžete třikrát hádat, které z těch štěňat byla naše Arianka. Pokud tipujete, že to, které jsme absolutně nezajímali, ba spíše svojí přítomností obtěžovali, pak tipujete správně.

Musím upřímně říci, že mne její chování v prvním okamžiku dost nepříjemně překvapilo a že to vůbec neodpovídalo mým představám o důvěřivém, hravém a bezstarostném hovawartím štěněti. Samotní chovatelé byli také překvapeni co se děje, do té doby si u ní takového chování nevšimli, takže jsem měla pochybnosti, zda jsme si vůbec takříkajíc "souzeni". Znáte to, člověk bývá vybaven moudry typu "se štěnětem si musíte hned padnout do oka", "štěně by si vás mělo samo vybrat" "nejlepší je to, co se k vám hned přibatolí a nehne se od vás" apod. Kdybych se podle toho měla řídit, musela bych si odvézt kterékoliv štěně kromě Arianky, kterou jsme měli už pět týdnů vybranou. Nicméně, v Karviné jsme ještě strávili několik příjemných hodin, a tak Arianka měla čas si na nás zvyknout. Na cestu s námi do nového domova odjížděla už celkem smířená a během dlouhé cesty, která mimochodem proběhla nad očekávání dobře - nebylo žádné blinkání ani žádný stres, už jsme byli její.

První dny doma...

Když jsme Arianku přinesli domů, rozběhla se zvědavě po bytě, jako by tu byla odjakživa. Náš prvotní, mírně rozpačitý, dojem z jejího chování v Karviné byl zapomenut až do chvíle, než došlo na seznámení s naší foxlicí Meldou. V tu chvíli Ariana začala řádit jako smyslů zbavená. Utíkala před ní, kvičela a schovávala se za nás, zkrátka, žádná legrace to nebyla. Nutno ovšem říci, že stejně rychle, jako si zvykla na nás, zvykla si po chvilce i na svoji novou čtyřnohou spolubydlící. A tak než se šlo spát, bylo už vše v pořádku. Dokonce byla Melda vyzvána i ke hře.

První noc v novém domově Arianka celou prospala. Nekonalo se tedy žádné stýskání a všichni jsme spaly jako špalky. Dokonce nebyla ani žádná noční utajená loužička, vše co potřebovala vykonala hned po probuzení až ráno venku, a tak jsme ve výchově k čistotnosti vykročili tím nejlepším směrem.V tomto směru vůbec má Arianka můj naprostý obdiv a uznání, že v rekordním čase pochopila "kde se to dělá a kde se to naopak nedělá". A tak počet loužiček byl skutečně minimální. Navzdory tomu, jak byla Arianka v tomto směru uvědomnělá, ven chodit jinak vůbec nechtěla. Snad ještě nikdy jsem nepoznala psa, který by nechtěl chodit ven. Ariana taková byla. Když už teda jako jó potřebovala, prosím, ale vždy si pospíšila aby to měla rychle za sebou a šup domů. Na nějaké zdržování se venku neměla ani pomyšlení. Občas se nám tedy podařilo přemluvit jí, aby s námi chvilku venku pobyla, ale rozhodně to dobrovolně nebylo na dlouho. Večer se s ní však domluvit nedalo vůbec. Ve své zarputilosti došla dokonce tak daleko, že stačilo jen naznačit že se půjde ven a ona se šla raději někam zašít.
Přestože byla taková - nebo právě proto - jsme se rozhodli pevně trvat na svém a i přes určité riziko s ohledem na nedokončené očkovací schéma, s ní chodit co nejčastěji, na nejrůznější místa a v nejrůznější době. Nebylo to rozhodně jednoduché. Představte si štěně na procházce, jehož jedinou aktivitou je neustále se zastavovat a rozhlížet se na všechny strany, zda se odněkud nevyřítí nějaká příšera s úmyslem jej sežrat a které, je-li na vodítku, neustále táhne směrem k domovu, je-li volně, pak tam bezhlavě se řítící. A to bez ohledu na již překonanou vzdálenost. Nebudu to prodlužovat a řeknu, že tento stav trval dobře měsíc, možná i o trochu déle.
Nebylo to však zdaleka všechno, čím se ta potvora rozhodla testovat naší psychickou odolnost.

Ariana jako tvor asociální...

Přesvědčení o tom, že všichni cizí lidé jsou nedůvěryhodná až podezřelá individua, před kterými je třeba se mít maximálně na pozoru, si Arianka přivezla už z Karviné a rozhodně se ho nemínila vzdát. Naopak si vytvořila celkem propracovanou metodiku na stanovování společenské nebezpečnosti všech cizích osob a jejich následné škálování, přičemž nejnižší kategorie byla kategorií osob "pravděpodobně neškodných, přesto však hodných obezřetnosti a odstupu" a měla číslo 3. Do té byla zařazena převážná většina žen, naprosto nenápadní lidé a všichni majitelé psů. Ani tito lidé však neměli právo si jí jen tak hnedle pohladit či se jí jinak dotknout. Jakmile se o to někdo pokusil, hned uskočila a bylo to. Pokud si jí ale nikdo nevšímal, bylo vše relativně v pořádku. Byla sice neustále jakoby ve střehu, ale jinak se nijak výrazně neprojevovala. Po určité době známosti dokonce u některých pečlivě vybraných jedinců projevovala i ochotu nechat se lehce pohladit.
Do kategorie číslo 2 byly zaškatulkovány děti bez kolečkových bruslí a skateboardů, staří lidé (pokud však disponovali holemi, pak byli přeřazeni do kategorie č.1), občané nesoucí nepříliš objemná zavazadla a naše veterinářka. Tito vyžadovali zvýšenou pozornost a dostatečný odstup. Nebylo-li zbytí, a bylo-li potřeba kolem nich projít, pak se to muselo uskutečnit co nejrychleji a bez zbytečného prodlení.
A pak tu byli osoby vysloveně podezřelé - kategorie č.1. Kromě přechodných typů z předchozí skupiny zde byli vyložené specialitky. Taková opravdu krajně podezřelá osoba se na ulici vyskytovala typicky večer za tmy, ale nebylo výjimkou, aby se zjevila i v denní dobu. Charakteristickým rysem podezřelého individua prvního řádu byly ruce v kapsách, šouravý krok a zatažená hlava. Byla-li ještě ke všemu na hlavě pokrývka jakéhokoli tvaru, a šlo-li o osobu mužského pohlaví, pak už byla zařazena mezi přeludy bez možnosti kategorizace - mezi tvory krajně nebezpečné. Tyto postavy byla Arianka schopna analyzovat na úctyhodnou vzdálenost. Situace se pak vyvíjela různě v závislosti na tom, zda se idividuum přibližovalo přímo k nám či nikoliv, zda splňovalo podmínky pro zařazení do nulté nebo do první kategorie a pochopitelně na tom, zda bylo světlo či tma. V nejlepším případě Arianka ztuhla a v nehybné pozici zcela paralyzována setrvala až do pominutí nebezpečí, čili do té doby, než se dotyčný ztratil z dohledu. Ve vážnějších případech bylo ovšem potřeba urychleně jednat, čímž bylo myšleno buďto zdrhnout, nebo se schovat za páníčky a přitom "výhružně" poštěkávat. Nutno dodat, že pokud šlo o přízraky ve tmě, pak kategorii číslo 0 tvořilo zhruba devadesát procent případů bez ohledu na to, zda měli pokrývku hlavy či nikoliv.
Kromě nepřátel z rodu homo sapiens sapiens ohrožovali Arianku na životě v jeho raném údobí ještě i nkteří jedinci rodu canis familiaris, a to především ti, kteří byli uzavřeni na svých zahradách. Projít takovou ulicí, kde - byť jen za jediným plotem - se vyskytoval štěkající pes, bylo neskutečným zážitkem hodným jen pro silné a maximálně odolné povahy a šlo to provést jen tzv. tažným způsobem. Tažný způsob znamená, že do úrovně inkriminové zahrady štěně za sebou táhnete vy, od její úrovně ono vás.

Po osmém měsíci zlom...

Abych však byla spravedlivá musím přiznat, že některé z těchto výstřelků se časem zmírňovaly, až okolo desátého měsíce vymizely úplně. Úplný zvrat například nastal po osmém měsíci právě v jejím přístupu k příslušníkům vlastního druhu včetně těch rozzuřených za plotem, kde to vzala pro změnu z opačného konce a tehdy nám dalo skutečně hodně práce vysvětlit jí, že ne každý pejsek a ne každá situace je vhodná k hrátkám a společnému řádění. Také v případě cizích lidí došlo po devátém měsíci k pozitivnímu posunu. Žádný extra lidumil se z ní sice nestal a nejspíše ani nikdy nestane, přesto se však značně rozšířil okruh osob nejen pravděpodobně neškodných, ale přibyly dokonce i osoby neškodné, (a to i z řad lidí úplně neznámých) jimž byla projevována i určitá forma náklonnosti. Podle čeho si takové lidi vybírala nám zůstalo utajeno. Vypozorovali jsme však, že pokud s ní lidé jednali přímočaře a sebejistě, snášela kontakt s nimi bez problémů.
Tato zlepšení byla jednak dílem jejího dospívání a vývoje a jednak dílem maximálního úsilí vynaloženým v její socializaci. Přitom jsme vyzkoušeli snad všechny popsané i nepopsané a alternativní metody. V případě kontaku s cizími lidmi se nám značně osvědčili prostředky hromadné dopravy ve špičce, kde není žádný únikový prostor a kde díky Ariančinýmu půvabnému vzhledu nemáme o pozornost nouzi. A protože při vší nedůvěřivosti je Arianka v jádru hodná holka, která v těchto případech neublíží (jen se zvláštním způsobem rozesmutní), byla donucena snášet hlazení a obdiv od spolucestujících chtě nechtě. A vzhledem k tomu, že se jí dosud nikdo nepokusil sežrat ani jinou újmu nezpůsobil, vypadá to, že vše je na dobré cestě.
Na závěr kapitoly o povaze našeho miláčka bych ráda zdůraznila, že jakkoliv problematický byl její vztah k živému okolí, nikdy jsme neměli potíže v situacích jako jsou hlučná prostředí, těžké stroje, vlaky, střelba apod. V těchto případech zůstávala klidná až nezúčastněná. A ještě něco bych chtěla dodat. To, že se mezi hovawartími štěňaty vyskytne taková individualita jako je naše Arianka, byť jde třeba o jediné štěně z vrhu, není zdaleka nic výjimečného. Svědčí o tom dotazy a příspěvky na různých diskusních fórech a v poradnách. A jestli mne něco opravdu může dojmout, pak jsou to rádoby odborné reakce na tyto dotazy, které ze všeho viní zanedbanou socializaci štěněte u nového majitele. Například my jsme pro našeho pejska udělali v tomto směru maximum a věřím, že lidé, kteří mají podobný problém a konzultovali ho na internetových fórech, jakbysmet. V našem případě můžu dát ruku do ohně i za paní chovatelku, ze špatných podmínek bych si štěně nikdy nevzala. Takže - budeme si stále nekriticky nalhávat, že všichni hovawarti do jednoho jsou nekomplikovaná, vyrovnaná a pohodová zvířata s ideální povahou a pokud ne, tak za to může majitel? Pochopitelně jsou hovawarti báječní, ale prosím, neidealizujme si je. To zkrátka nelze u žádného plemene. A vůbec - u žádného živého tvora.

Ariana a zdraví...

Když jsme si byli v Karviné vybrat štěňátko, podařilo se mi Arianku zcela indiskrétně vyfotit zrovna v okamžiku, kdy konala "velkou potřebu". Tehdy jsem ještě neměla sebemenší tušení o tom, jak symbolický je to obrázek a jakou ústřední roli bude tento "akt" hrát v našem společném životě.



V osmi týdnech jsme si domů přiváželi krásné, buclaté, pěstěné a zdravé štěně, o kterém jsme věděli, že jedinou jeho "vadou na kráse" je pupeční kýla. Abychom si Arianku mohli odvést co nejříve, domluvili jsme se s chovateli, že kýlu necháme operovat až u nás doma. To jsme, na základě doporučení odborníků, naplánovali až na druhý půlrok jejího života. Okolo pátého měsíce se však začaly projevovat první zdravotní problémy. Začínalo to jako "běžná" infekční příhoda. Průjem, občasné zvracení. Byla nasazena standardní dieta (rýže, potom kuře s rýží) a antibiotika. Stav se upravil a my se vrátili k normální stravě, což byla Eukanuba pro štěňata velkých plemen. Jenže ono se to nejen vrátilo, ale bylo to ještě horší. Následovala opět antibiotika, dieta a zlepšení. Protože nám Arianka také příliš brzy a hodně vyrostla, ale přitom byla velmi hubená a stále hladová, začali jsme pochybovat o správné volbě granulovaného krmiva. Pro oprávněnost tohoto podezření hovořil také fakt, že pokud jsme krmili vařenou stravou, tedy kuřetem s rýží, průjmy víceméně ustaly, ale jakmile jsme přidali do rýže byť jen dvě, tři granule Eukanuby, bylo zase zle. A tak jsme se rozhodli, že přejdeme na Purinu Proplan. Koupili jsme malé tříkilové balení a plni optimismu jsme pár granulek přidali do diety. Reakce však na sebe nenechala dlouho čekat. A tak jsme se pomalu smiřovali s tím, že naše čubina bude patřit mezi to malé procento psů, kteří trpí nesnášenlivostí granulovaných krmiv a že ji budeme vařit. Jenomže pak jsem jednou přidala do diety vaječný žloutek a byla z toho opět dvoudenní epizoda průjmů a zvracení. Ale také nová možná diagnóza - alergie na vejce. Zkoušeli jste někdy najít granule, které by neobsahovaly vejce? Ani to nezkoušejte. Hodiny a hodiny jsem proseděla na Internetu a studovala složení krmiv všech možných značek. Běžně dostupná komerční krmiva jej obsahují všechna. Jenže nakonec se ukázalo, že u našeho štěněte vyvolávalo průjmy již téměř vše. Různé žvýkací pamlsky, vepřové uši, nožičky, ovoce, Caniviton (přípravek na klouby) a spousta dalších věcí, z nichž mnohá ani vejce neobsahovala. Tak jsme se ocitli opět na slepé koleji. Abych to příliš nezdržovala. Po celé dva měsíce - a to v době nejintenzivnějšího vývoje a růstu, tedy v době, kdy jsou nároky na kvalitu a množství stravy nejvyšší - snesla Ariana pouze malé množství drůbežího masa s rýží v té nejdietnější úpravě. Nic jiného prostě nebyla schopna strávit. Bylo to k zbláznění. Náš život se točil kolem sledování psí stolice, hrnců s vařenými kuřaty, sbírání hovínek, odběrů krve, pravidelných vyšetření na hladinu a poměr vápníku,vitamínů a váhy. Já, která jsem vždy byla vysazená na kvalitní a racionální výživu jako základ zdraví, já, která mám syna zdravého jako řípu, s kterým jsem (kromě vyraženého zubu) nepoznala co to je dětská pohotovost a u lékaře se objevujeme jen na preventivních prohlídkách na pozvánku, já jsem se v noci budila zpocená s rachitickým hovawartem před očima, absolvovala několik nočních a nespočet denních hodin v ordinacích, v lékárně mne už zdravili mezi dveřmi a pejskomilové z okolí se na mne dívali jako bych svému psu nedala najíst.

Paní chovatelka, s kterou jsme byli v neustálém telefonickém kontaktu, z toho byla tak nešťastná, že přijela až k nám do Prahy, abychom se poradily co dál a aby Arianku sama viděla.Veterináři se nám zdáli liknaví a váhaví. Původní podezření na Giardiózu se nepotvrdilo, stejně jako byla vyloučena jiná parazitóza. Několik z nich nás ovšem upozornilo na to, že by to mohlo být onemocnění slinivky. Přestože jsme věděli, že příznaky by tomu odpovídaly, zdráhali jsme se tomu uvěřit. Přesto jsme nakonec nechali udělat speciální vyšetření krve a stolice a tato diagnóza byla potvrzena. Naše Arianka trpí tzv. exokrinní pankreatickou insuficiencí, zkráceně EPI. Znamená to, že její slinivka není schopna produkovat některé trávicí enzymy - v jejím případě ty, co štěpí bílkoviny - a ty se potom musí dodávat v umělé formě, tabletách nebo kapslích. Přitom samozřejmě musí držet dietu. V současné době už je po této stránce relativně v pořádku. Krmíme speciální veterinární dietou od firmy Hill´s a ke každému krmení dostává dnes už jen jednu tabletu Pancreolanu (enzymy slinivky břišní). Kromě toho právě podstupuje speciální homeopatickou léčbu, která některým pejskům hodně pomohla. Přibrala a zmohutněla a jen ten, kdo si prožil podobné martýrium může pochopit, jak krásný a útěšný je pohled na pevný psí bobek. Přestože již téměř dva měsíce nejsou s Arianiným trávením potíže, otázka "kakala? a co, dobrý?" se zřejmě již navždy stane koloritem každého návratu domů z vycházky. Stejně jako pravidelná kontrola finálního produktu jejího trávení ve všech terénních podmínkách (ona vždy vyhledává soukromí), a to i za tmy.
Na závěr bych ráda napsala, že i přesto, že jsme měli "smůlu" a máme nemocného hovawarta, nemělo by to vyznít v neprospěch plemene. Osobně jsme se měli možnost seznámit s podobně postiženými majiteli rottwailerů, dobrmanů, ridgebacků, německých ovčáků i kříženců. Zkrátka, jedinec, kterému osud takříkajíc "zamíchal kartami" se může vyskytnout napříč rasami. Konkrétně u Německého ovčáka byla sice prokázána určitá genetická predispozice k tomuto onemocnění, pokud bych ale já osobně k tomu mohla říci svůj názor, a opakuji svůj názor (odborně nepodložený), pak říkám, že si nejsem tak úplně jista, zda by ke všem těmto problémům došlo, kdybychom nekrmili naše štěně právě Eukanubou. Protože kromě stejných příznaků a průběhu onemocnění, všechny stejně postižené psy, které známe, spojovala také stejná značka krmiva. Může jít o náhodu, ale také nemusí.

Arianka jako společnice v bytě, na zahradě a vůbec...

Hovawarta jsme si pořizovali s vědomím, že dobrou polovinu roku ho budeme chovat v bytě. Myslíme si, že pokud to se svým pejskem někdo myslí vážně a dopřeje mu dostatek pohybu a zaměstnání, je celkem lhostejné, zda jde o psa velkého či malého. Ne, tak ještě jinak. Správně by se mělo říct - člověk si musí pořídit takového pejska, který se bude nejlépe hodit k jeho životnímu stylu a pak je jedno zda do bytu či na zahradu. My jsme si mysleli, že s hovawartem nešlápneme vedle. Chtěli jsme psa, který bude většího vzrůstu, bude nás doprovázet na našich četných mineralogických výpravách, bude nás chránit při kempování a rybaření v odlehlých koutech, doprovázet na procházkách a v neposlední řadě nám bude schopný ohlídat přízemní byt v době, kdy jsme v zaměstnání a v létě zahradu. A samozřejmě mazlíka. Zkrátka, v tom se nijak nelišíme od lidí, co si hovíky pořizují k domu. A protože nejsme nijak hákliví na nějakou tu tlapu na koberci (prostěradle, peřinách, kuchyňské lince...) a s psíma chlupama žijeme od narození, šli jsme do toho.

Jak se později ukázalo, soužití s velkým psem v bytě skutečně není nějaký extra problém. Leží-li velký pes Ariana roztažený na frekventovaném místě, dá se překročit, je-li natažen podél kuchyňské linky, pak lze zakotvit nohy tam, kde je kousek místa (například pravou nohu mezi psí hlavu a hrudník, druhou nohu mezi packy), v nejnutnějších případech lze psa Arianu vykázat na své místo. Zkrátka - v tomto směru se řešení vždycky najde. Větší problém nastal v okamžiku, kdy začal ještě relativně malý pes Ariana zůstávat sám doma.
Přestože jsme s ní byli téměř dva měsíce na psí mateřské dovolené a citlivě jsme ji zvykali na samotu a přestože jsme jí vždy dopřávali dostatek pohybu a her, měli jsme:
Byt bez tapet do výšky kam dosáhne (hóódně vysoko), parapety bez fialek a kaktusů, poslepované lino bez obvodových lišt, vyškrábané díry ve zdech, několikero rozkousaných bot, na mikrosoučástky rozebraný, kdesi vyštrachaný synkův autobus jakož i jiné různě upravené hračky, a spoustu dalších a dalších, zničených (a z větší části sežraných) věcí, které jsem zapomněla odstranit z jejího NEUVĚŘITELNÉHO dosahu. Podotýkám, že vlastních hraček a věcí jí k ukrácení chvíle nabídnutých si ani nevšimla. Scénář byl vždy stejný. Ráno kolem osmé jsem odcházela do práce, Ariana stála v předsíni a naprosto klidná, avšak s výrazem v očích "no jen počkej já ti ukážu" (a taky ukázala), čekala, až se za mnou zabouchnou dveře. Když jsem kolem dvanácté (mnohdy i desáté) hodiny přijela domů jí nakrmit a vyvenčit, vypadal byt jako by nás vykradli. Její řádění postupně nabíralo na intenzitě a četnosti, přičemž ve svém destruktivním afektu nepohrdla absolutně ničím a pokaždé dokázala překvapit svojí vynalézavostí a originalitou. Velká škoda, že mne nikdy nenapadlo tu spoušť vyfotit, protože obrázek kuchyně, jejíž podlahová plocha je rovnoměrně pokryta centimetrovou vrstvou zeminy a v níž jsou zasázeny zbytky květin a květníků, utěrky, tříděný odpad, manželovo triko, zbytky tapet a dalších, blíže neidentifikovatelných předmětů, rozcupované složenky, něco strouhanky a to vše pečlivě zalité vodou ze psí misky o obsahu 2,5 litru - to by byla trofej do fotogalerie! Půvabný kolorit obrázku by pak doplňoval schlíplý tvor neznámého druhu, který dříve býval plavým psem... A tak zatímco v naší přítomnosti byla ta potvora zlatíčko se svatozáří, postupem času už stačilo jen odejít vysypat koš a už se činila. A nemyslete si, že pomáhaly rady typu: "Odejděte na chvilku a hned se vraťte, bude-li vše v pořádku, hodně chvalte. Pokud ne, tvařte se přísně a hubujte, vrčte, štěkejte, prostě - dejte najevo nelibost. Dobu nepřítomnosti postupně prodlužujte" nebo jiná rada: "pejska před vašim odchodem musíte pořádně unavit, nechat dvě, tři, čtyři hodinky řádně vylumpačit, aby dobu vaší nepřítomnosti strávil téměř v bezvědomí" nejgeniálnější názory pak zněly asi takto: "z psíkova dosahu odstraňte vše, co je vám milé a ponechte jen věci, které lze oželit - nejlépe je vyhradit štěněti jednu vlastní místnost jen pro něj" Ho ho hó, tak to tedy vážení ne. Pes je, prosím, zvíře inteligentní a hovawartice obzvláště a jako soupeře jej rozhodně nelze podceňovat. Není blbá, aby nevěděla, že:
A) I když jsme se desetkrát vrátili, jednou příjde, že se hned nevrátíme, protože taky musíme vydělávat na její žrádlo, zábavu, veterinární péči a v neposlední řadě na nové vybavení bytu od kterého nám odpomohla. Čili se vyplatí si počkat a tím se dočkat.
B) Když je sama doma, je beztrestná a lze tedy činit co se zlíbí. Fantazii se rozhodně meze nekladou.
C) Páníčkové jsou vybaveni slušnou teoretickou průpravou a znají výchovný zákon (který jistě vymyslel nějaký pes), že trestat psa lze jen bezprostředně po činu, nejlépe ještě při něm, neboť pět minut poté již psík neví, že něco provedl.
V životní filozofii našeho štěněte je navíc pevně zakotveno, že ráno přeci každý normální pes spí a jen blázen by se vyčerpával nadměrnou ranní aktivitou, kterou je naopak nutno šetřit na zábavné dopoledne. Takže šup vyčůrat, bobana - pozor, nezamazat si moc tlapky v ranní rose (loužích, sněhu a pod.) -
a honem domů k snídani a zpátky do pelíšku.
Z výše uvedeného vyplývá, že v tomto směru mají majitelé zahrad výhodu. Netvora prostě popadnou a vystrčí ho na zahradu. Bytové vybavení je tím uchráněno.V zaměstnání pak mohou být klidní, nestresovaní a produktivní, vracet domů se mohou s úsměvem, plni pozitivního očekávání a natěšeni na svého čtyřnohého kamaráda. My jsme si tuto příjemnou možnost - vystrčit psa na zahradu - vyzkoušeli také.
Nevím, jakým smyslem rozpozná štěně hovawarta, na čem opravdu vám záleží. Faktem ale je, že téměř okamžitě přišlo na to, že nejlepší podmínky k řádění a hrabání poskytuje malé, k celkové rozloze zahrady zanedbatelné, políčko jahod. Tento nadstandardně (manželem) udržovaný kus úrodné polabské zeminy skýtá (skýtal) cenné a prvotřídní sazenice jahod, velmi ojedinělé odrůdy, s láskou a něhou opečovávané. K zajištění jeho ochrany začal flegmatik Miloš (manžel) nebývale energicky jednat. Honit štěně po zahradě s hráběma se ukázalo být ne příliš účinné. Také zbraně verbální, byť poměrně těžkého kalibru, nebyly pro vysmátého ďábla žádnou hrozbou. A tak nezbývalo, než probudit mozkové závity a jít na to jinak. Zcela geniální přístup k věci vymyslel Miloš v okamžiku, kdy se štěrbinou mezi vraty ukázalo, že návštěva v podobě čtyřměsíčního třicetikilogramového štěněte leonbergra Amora se svými páníčky u nás na zahradě je nevyhnutelná. V záchvatu zoufalství a temné předtuchy postavil před záhon nepřekonatelnou bariéru v podobě zahradního kolečka : -)))
A od té doby nemáme jahody.


Fotogalerie

25. listopadu 2008 v 22:56 Aktuality
Přidány odkazy na fotogalerie našich miláčků

Standard plemene - foxteriér drsnosrstý

25. listopadu 2008 v 19:11
Země původu: Velká Británie
Datum vydání platného standardu: 1.12. 1997
Použití: teriér
Zařazení FCI: Skupina 3 - teriéři
Sekce 1 - vysokonozí a středonozí teriéři
Pracovní zkoušky dobrovolné (v ČR musí foxteriér pro získání titulu Interšampion a Český šampion absolvovat zkoušky z norování)

Celkový vzhled: aktivní a živý, kostra a síla v souladu, nikdy však ani hrubý ani robustní. Stavba těla představuje dokonalou vyváženost, především to platí o poměrné proporci lebky, obličejové části a výšky v kohoutku s délkou těla od ramene (lopatky) k hýždím, která má být přibližně stejná. V postoji představuje loveckého psa s krátkým hřbetem zabírajícího co nejvíce půdy.

Chování a temperament: živý a rychlý v pohybu, bystrý ve výrazu, plný očekávání při nepatrném popudu. Přátelský, vstřícný a nebojácný.

HLAVA:
Lebeční partie:
Lebka: Horní linie lebky téměř plochá, mírně se svažující a postupně k očím se zužující.
Stop: mírný

Obličejová partie:
Nos: černý
Morda: malý rozdíl v délce mezi lebkou a obličejovou částí. Když je obličejová část očividně kratší, hlava vypadá slabá a jaksi nedokončená. Obličejová část se pozvolna zužuje (sbíhá) od očí k čenichu a mírně snižuje v místě spojení s čelem, není pod očima propadlá nebo srázná. Má zde být plná a dobře utvářená. Plné a zakulacené obrysy lící jsou nežádoucí.
Čelisti (zuby): čelisti silné s dokonalým pravidelným a kompletním nůžkovým skusem, t.zn. horní zuby těsně přesahují přes dolní zuby kolmo k čelisti. Nepřiměřeně kostnaté nebo svalnaté čelisti jsou nežádoucí a nevzhledné.
Oči: tmavé, plné ohně a inteligence, přiměřeně malé, nemají vystupovat. Pokud možno okrouhlého tvaru. Posazené nepříliš od sebe ani příliš vysoko v lebce ani příliš blízko uší. Světlé oko je vysoce nežádoucí.
Uši: malé ve tvaru V, středně silné, dobře překlopené a přilehlé k lícím. Vrchol přehybu ucha má být jasně nad úrovní lebky. Špičaté, vztyčené, tulipánovité nebo růžovité uši jsou nežádoucí.
Krk: suchý, svalnatý, přiměřeně dlouhý bez kožních záhybů rozšiřující se k ramenům a tvořící elegantní ladnou křivku při pohledu ze strany.

TĚLO:
Hřbet: krátký, rovný a silný bez jakékoliv uvolněnosti.
Bedra: svalnatá, nepatrně klenutá, krátká a pevná.
Hruď: hrudník hluboký, přední žebra mírně klenutá, zadní žebra hluboká, pružná.
Prut: podle zvyku krácen. Posazen vysoko a nesen vztyčený, nikoliv nad hřbet ani zkroucen. Dobré síly (silný) a přiměřené délky.

KONČETINY:
Hrudní končetiny: při pohledu zepředu ramena se od kohoutku svažují od spojení s krkem příkře dolů, krk je nasazen proti jejich vrcholům, které jsou jemně vyznačeny. Při pohledu ze strany mají být lopatky dlouhé, dobře vzad uložené. Hrana lopatky se šikmo svažuje od kohoutku k rameni, které má být jasně vyznačeno. Hrudník hluboký, nikoliv široký. Při pohledu ze všech stran nohy rovné, silné až dolů. Lokte přiléhají svisle k tělu, volně pohyblivé, při pohybu drženy rovně vpřed.
Pánevní končetiny: silné, svalnaté, nesmí být pokleslé ani přikrčené. V kombinaci s krátkým stehnem a rovným kolením kloubem je vysoce nežádoucí.
Stehna: dlouhá silná
Kolení klouby: dobře ohebné ani vytočené ani vtočené.
Hlezno: dobře zaúhlené.
Záprstí (nadnártí) : svislé a souběžné při pohledu zepředu.
Tlapky: kulaté, pevné s malými, tuhými, plnými polštářky, prsty mírně klenuté. Nejsou ani vtaženy ani vytočeny.
Chůze: přední a zadní nohy se pohybují vpřed rovně a paralelně dopředu. Lokty se pohybují jako hodinové kyvadlo, pracují volně podél těla, při pohybu se kolena nevtáčejí ani nevytáčejí. dobrý start chůze záleží na správně ohebných zadních končetinách.

OSRSTĚNÍ:
Srst: hustá, drátovitá se snahou kroutit se, od 2 cm na krku do 4 cm na kohoutku, zad, žeber a běhů s podsadou, která je krátká a jemná. Na zádech a bězích je drsnější nežli na bocích. Srst na mordě je kadeřavá a je dostatečné délky, aby propůjčovala mordě výraz síly. Srst na nohách je hustá a vlnitá.
Barva: bílá má nad černou převládat, černá a tříslová nebo tříslové znaky. Žíhaná, červená, játrově hnědá nebo břidlicově modré zbarvení je nežádoucí.
Výška a váha: výška v kohoutku nepřesahuje 39 cm (18 1/2 inch) u psů, u fen nepatrně méně. Ideální váha ve výstavní kondici je 8, 2 kg (18 lbs) u psů, u fen nepatrně méně.

Vady: Jakékoliv odchylky od uvedených bodů by se měly považovat za chybu a závažnost chyby je třeba posuzovat v přísném poměru k jejímu významu.

Pozn.: psi musí mít jasně zřetelná obě varlata plně sestouplá do šourku

Standard plemene - ŠELTIE

25. listopadu 2008 v 19:07 Standard ŠELTIE
Celkový dojem: malý, dlouhosrstý pracovní pes velké krásy, bez známek těžkopádnosti a hrubosti. Obrys těla symetrický, žádná část není disharmonická vzhledem k celku. Bohatá srst, bohatý límec a náprsenka a krásně utvářená hlava s líbezným výrazem se spojují v ideální obraz.

Charakteristika: ostražitý, mírný, inteligentní, silný a temperamentní.

Povaha: oddaný a milující svého majitele, rezervovaný vůči cizím, nikdy nervózní.

Hlava a lebka: ušlechtilá hlava, při pohledu shora i z profilu tvoří dlouhý tupý klín, zužující se plynule od uší k nosu. Šířka lebky je ve správném poměru k její délce a délce nosní partie. Celek musí být posuzován vzhledem k velikosti psa. Mozkovna plochá, přiměřené šířky mezi ušima, s nevýrazným týlním hrbolem. Líce ploché, plynule přecházející do dobře zakulaceného nosu. Mozkovna a nosní partie stejné délky, dělícím bodem je vnitřní koutek oka. Horní linie mozkovny souběžná s linií nosu, s nepříliš výrazným, ale zřetelně vyznačeným stopem. Čenich, pysky a okraje očních víček černé. Charakteristický výraz je dán vyvážeností a harmonií lebky a obličejové části, tvarem, barvou a uložením očí a správným nasazením a korektním nesením.

Tlama, chrup: čelisti silné, souměrné, hladce řezané, spodní čelist dobře vyvinutá. Pysky pevně přiléhající. Zuby zdravé s dokonalým, pravidelným a kompletním nůžkovým skusem. Horní zuby přesahují těsně přes spodní zuby a jsou kolmo usazené v čelisti. Plný počet 42 správně umístěných zubů je vysoce žádoucí.

Oči: střední velikosti, šikmo uložené, mandlového tvaru. Barva tmavě hnědá, s výjimkou jedinců se zbarvením blue-merle, u kterých může být jedno nebo obě oči modré nebo s modrými skvrnami.

Uši: malé, přiměřeně široké u kořene, umístěné dosti blízko u sebe na vrcholu lebky. V klidu položené dozadu, ale ve střehu otočené dopředu a neseny zpola vztyčené, se špičkami překlopenými vpřed.

Krk: svalnatý, dobře klenutý, dostatečné délky, umožňující hrdé nešení hlavy.

Hrudní končetiny: lopatky velmi dobře uložené směrem dozadu. V kohoutku odděleny pouze páteří, ale přizpůsobeny požadovanému klenutí žeber. Spojení lopatky s ramenní kostí dobře zaúhlené. Lopatka a ramenní kost přibližně stejné délky. Loket umístěný v polovině výšky mezi zemí a kohoutkem. Při pohledu zepředu končetiny svalnaté, harmonicky formátované a rovnoběžné, se silnými kostmi. Zápěstí silné a pružné.

Trup: měřen od kloubu ramenní kosti a lopatky k hrbolu kosti sedací je nepatrně delší než kohoutková výška. Hrudník hluboký, dosahující k lokti. Žebra dobře klenutá, zužující se v dolní polovině hrudníku a tak dovolující volný pohyb lopatek a hrudních končetin. Hřbet rovný, s jemně klenutými bedry, zvolna přecházející do mírně klesající zádi.

Pánevní končetiny: stehna široká a svalnatá, stehenní kost je do kosti pánevní uložena v pravém úhlu. Koleno zřetelně zaúhlené, hlezno dobře tvarované a zaúhlené, hluboko posazené, se silnými kostmi. Při pohledu zezadu jsou zadní nadprstí souběžná.

Tlapy: oválné, s dobře vyplněnými polštářky, prsty klenuté a uzavřené.

Ocas: nízko nasazen. Ocasní obratle se ke špičce zužují a dosahují k hlezennímu kloubu, ocas je bohatě osrstěný, lehce nahoru prohnutý. Při vzrušení může být nesen výše, ale nikdy nad úroveň hřbetu. Nikdy nesmí být zalomený.

Chůze, pohyb: pružný, plynulý a půvabný, vycházející z pánevních končetin, pokrývající maximální množství prostoru s minimální námahou. Mimochod, kličkování, kymácení nebo toporný, chůdovitý a akcentovaný pohyb je vysoce nežádoucí.

Osrstění: dvojité, vrchní srst dlouhá, hrubá, rovná. Podsada jemná, krátká, hustá. Límec a náprsenka velmi bohatá. Praporce na hrudních končetinách bohaté. Pánevní končetiny až k hleznům hojně osrstěné, od hlezen dolů srst krátká / hladká. Srst na obličeji krátká, hladká. Krátkosrstí jedinci jsou vysoce nežádoucí.

Barva: sobolí barvy: čisté barvy nebo se stínováním, od světle zlaté až po sytě mahagonovou. Barva stínování musí být velmi sytá. Vlčí a šedé zbarvení je nežádoucí.
tricolor: temně černá na trupu, přenostně se sytými tříslovými znaky.
blue-merle: jasná, stříbřitě modrá, s černým melírováním a mramorováním. Sytě pálené znaky mají přednost, ale jejich absence nesmí být penalizována. Velké černé plotny, břidlicový nebo rezavý nádech ve svrchní srsti i v podsadě jsou vysoce nežádoucí. Celkový dojem musí být modrý.
černo-bílá a černá s tříslovou jsou také uznávané barvy. Bílé znaky (mimo černé s tříslovou) mohou být: lysina, límec, náprsenka, končetiny a špička ocasu. Bílé znaky jsou preferovány (kromě černé s tříslovou), jejich nepřítomnost se ale nepenalizuje. Bílé skvrny jinde na těle jsou vysoce nežádoucí.

Výška: ideální výška v kohoutku: psi 37 cm, feny 35,5 cm. Odchylka více než 2,5 cm nahoru či dolů od této výšky je vysoce nežádoucí.

Vady: všechny odchylky od výše uvedených bodů se považují za vady, jejichž hodnocení musí být v přesném poměru ke stupni odchylky.

Poznámka: psi musí mít dvě očividně normálně vyvinulá varlata, úplně sestouplá v šourku.

Hovawart - standard plemene

25. listopadu 2008 v 19:04 Standard HOVAWART
Země původu: Německo
Datum schválení platného originálu standardu: 12. 1. 1998
Použití: pracovní pes
Klasifikace: skupina 2 pinčové a knírači, molossoidní plemena, švýcarští salašničtí psi, sekce 2.2 molossoidní plemena horského typu, se zkouškou z výkonu

Krátký historický náhled

Hovawart je velmi staré německé pracovní plemeno. Jméno plemene pochází ze staré němčiny (středoněmčiny): "Hova" znamená dvůr a "wart" je výraz pro hlídače. Od roku 1922 bylo obnoveno šlechtění hovawarta, bylo využito psů podobného typu, který byl chován na místních farmách. V raných dobách šlechtění byli hovawarti kříženi s německými ovčáky, novofoundlandskými psy, leonbergery, a dalšími plemeny. Díky pečlivému přístupu k výběru psů ke šlechtění byl uchován původní pracovní typ psa.
V zemi původu hovawarta byla věnována značná pozornost výběru psů s ohledem na jejich zdraví. Zejména výskyt dysplazie kyčelních kloubů (DKK, HD) byl snížen na minimum díky desítkám let výběru psů bez tohoto nežádoucího znaku. Lze předpokládat, že všechny kluby chovatelů hovawarta v ostatních zemích se rovněž zaměřily na sledování tohoto primárního cíle.

Celkový vzhled

Hovawart je silný, středně velký pes poněkud prodlouženého rámce, dlouhosrstý, využívaný jako pracovní plemeno. Pohlavní dimorfismus je velice výrazný, zejména ve tvaru hlavy a ve stavbě těla.

Důležité poměry

Délka těla by měla dosahovat nejméně 110 až 115% výšky v kohoutku.

Povaha / temperament

Uznávaný pracovní pes se širokou škálou využití. Pes milé a vyrovnané povahy, s výrazným protektivním a bojovým instinktem. Je sebevědomý, dokáže dobře snášet stresové situace, středně temperamentní a má velmi dobrý čich. Vyvážené tělesné proporce a oddanost k rodině jej spolu s jeho povahou a schopnostmi předurčují jako vynikajícího společníka, hlídače, ochránce, také však ke stopování a záchranářským činnostem

Hlava

Nosní můstek je rovný a paralelní s rovinou temene hlavy. Tlama a lebka jsou přibližně stejné délky. Kůže na hlavě všude těsně přiléhá.

Mozkovna

Lebka: silná hlava má široké, vyklenuté čelo.
Stop: dobře patrný.

Obličejová část

Nosní houba: dobře vyvinuté nozdy. U černých a zlatočerných psů je černá, u světle zbarvených jedinců je také černá, přípustný je dočasně depigmentovaný nos ("sněžný" nos).
Tlama: silná, při pohledu shora a ze strany se jen mírně zužuje směrem k nosu.
Pysky: pevně přiléhající.
Čelisti/Zuby: silný, kompletní chrup se 42 zuby podle zubního vzorce s nůžkovým skusem. Zuby jsou zasazeny kolmo k čelisti. Klešťový skus je povolen.
Oči: oválné, ani zapadlé ani vystupující. Středně až tmavohnědé barvy. Oční víčka těsně přiléhající.
Uši: volně přiléhající, zavěšené uši trojúhelníkového tvaru, vysoko a poměrně daleko od sebe nasazené, takže opticky rozšiřují lebku. Dosahují ke koutkům tlamy. Špičky uší jsou mírně zaoblené. V klidu uši visí volně naplocho podél lebky, v afektu mohou být neseny mírně nakloněné kupředu. Přední okraj uší leží přibližně uprostřed mezi rovinou očí a rovinou týlního hrbolku.

Krk

Silný, střední délky, bez volné kůže na hrdle.

Trup

Hřbet: rovný a pevný.
Bedra: silná, mírně delší než záď.
Záď: střední délky, mírně spáditá.
Hrudník: široký, hluboký a silný.

Ocas

Hustě osrstěný, dosahuje k hleznům, ale ne až k zemi. Podle nálady psa je nesen buď vysoko a prohnutý nad hřbetem, nebo svěšený směrem k zemi.

Končetiny

Hrudní končetiny: silné, rovné a při pohledu zepředu i ze strany kolmé k zemi.
Ramena: velmi dobře osvalená, lopatka je dlouhá a uložená šikmo vzad.
Nadloktí: dlouhé, těsně přiléhající k tělu.
Lokty: přiléhající těsně k hrudnímu koši.
Kloub nadprstí: silný.
Nadprstí: mírně šikmé.
Pánevní končetiny: silné, při pohledu zezadu kolmé k zemi, dobře zaúhlené.
Stehna: velmi dobře osvalená.
Hlezenní kloub: silný, poměrně nízko položený.

Tlapky

Zakulacené, silné a kompaktní. Prsty klenuté a těsně k sobě přiléhající. Paspárky by měly být odstraněny, s výjimkou zemí, kde je to zakázáno zákonem. Drápky jsou u černých a zlatočerných jedinců černé, u plavých jedinců mohou být méně pigmentované.

Pohyb

Při všech typech pohybu se končetiny pohybují v přímé linii, krok je prostorný. V klusu velmi dobrý prostorný krok a dobrým posunem zadních končetin.

Kůže

Po celém těle těsně přiléhá. U černých a zlatočerných jedinců má kůže modravý lesk, u plavých jedinců narůžovělý lesk.

Osrstění

Srst

Dlouhá srst se silnými chlupy, mírně zvlněná a těsně přiléhající. Podsada není příliš vyvinutá. Srst je delší na hrudníku, břichu, zadní části hrudních i pánevních končetin (kalhoty) a na ocase. Krátká srst je na hlavě a na předních stranách obou párů končetin. Srst je hustá a uzavřená.

Barva

Existují tři barevné variety: černá se znaky, černá a plavá.

Černá se znaky

Srst je černá a lesklá, se středně plavými znaky. Na hlavě začínají znaky pod nosním hřbetem a probíhají kolem koutků tlamy a přecházejí do znaků na hrdle. Výrazné jsou kruhové znaky nad očima. Hrudní znaky sestávají ze dvou přiléhajících skvrn, které mohou být spojené. Na předních končetinách začínají při pohledu ze strany znaky na prstech a táhnou se k nadprstí a v úrovni loktů se vzadu zužují, až vymizí. Na zadních končetinách jsou znaky při pohledu ze strany v podobě širokého pruhu k hleznům, od hlezen výš už jen jako tenký pruh, který probíhá po přední straně pánevních končetin až k úrovni spodní linie. Další znak se nachází pod kořenem ocasu. Znaky jsou vždy jasně ohraničené. Jednotlivé malé bílé znaky na hrudi stejně jako jednotlivé bílé chlupy na prstech a na špičce ocasu jsou povoleny. Oční víčka, pysky a polštářky tlapek jsou černé.

Černá

Srst je černá a lesklá. Jednotlivé malé bílé znaky na hrudi stejně jako jednotlivé bílé chlupy na prstech a na špičce ocasu jsou povoleny. Oční víčka, pysky a polštářky tlapek jsou černé.

Plavá

Srst je středně plavé barvy, lesklá, a směrem ke končetinám a břichu přechází ve světlejší odstín. Jednotlivé malé bílé znaky na hrudi stejně jako jednotlivé bílé chlupy na prstech a na špičce ocasu jsou povoleny. Oční víčka, pysky a polštářky tlapek jsou černé.

Výška

Výška v kohoutku: psi od 63 do 70 cm, feny od 58 do 65 cm.

Vady

Jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni.

Vylučující vady

Celkový vzhled

  • Psi, kteří neodpovídají vzhledem plemeni.
  • Feny výrazně samčího typu.
  • Psi výrazně samičího typu.

Důležité proporce

  • Výrazně odlišné tělesné proporce než je uvedeno ve standardu.

Chování / Temperament

  • Agresivní, nervózní, letargičtí psi nebo psi, kteří se bojí střelby.

Hlava

  • Nedostatečný stop.
  • Modré oči nebo skvrny na rohovce.
  • Vztyčené, špičaté, růžicové nebo odstávající uši.
  • Předkus nebo podkus, zkřížený skus.
  • Chybějící více než 2 ze 4 zubů PM1 nebo 2 M3, nebo chybějící jakýkoli jiný zub.

Krk

  • Nápadná volná kůže na krku (lalok).

Tělo

  • Nápadně volná hřbetní linie nebo "kapří" hřbet.
  • Úzký nebo sudovitý hrudník.
  • Nestandardní ocas, příliš krátký ocas, výrazně zatočený ocas.

Končetiny

  • Příliš přestavěná záď.

Srst

Chlupy

  • Převládající příliš zatočené chlupy (kudrnaté).

Barva:

Obecně: Jakékoli barvy, neodpovídající standardu, t.j. modrošedá, jelení, hnědá, bílá, skvrnitá, plavá s popelavým odstínem nebo převládající pruhovaná srst. Bílé skvrny. Jednotlivé bílé chlupy na vnitřní straně stehen nejsou vylučující vadou.
zlatočerná: šedé nebo hnědé skvrny, jiné jež správné znaky. Podsada převážně jiné barvy než černé. Převládající šedé nebo bělavé znaky.
černá: šedé nebo hnědé skvrny. Převažující jiná barva podsady než černá.
plavá: jednotlivé bílé chloupky na nosním hřbetu nejsou vyřazující vadou. Převládající červeno-plavá barva bez přechodu ke světlejším odstímům na spodní části těla. Bělavě plavá barva, také na uších. Nápadné bílé skvrny. Tmavé skvrny nebo tmavá maska.

Velikost

  • Nižší velikost než je uvedeno ve standardu.
  • Vyšší velikost než je uvedeno ve standardu o více než 3 cm.
Psi, kteří zjevně vykazují fyzické nebo povahové abnormality, musí být diskvalifikováni.
Pozn.: Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.

Volná štěňátka hovawartů

25. listopadu 2008 v 11:21 Aktuality
V chovatelské stanici Katčina smečka jsou volná ještě dvě štěňátka hovawartů. Dva pejskové, jeden černoznakatý a jeden plavý jsou ihned k odběru.
Černoznakatý Cipísek má skvělé pracovní předpoklady a čeká na páníčka, který je bude umět plně využít.
Plavý Cvrček bude skvělým rodinným přítelem. Štěňátka jsou po výborných, pracovně vedených rodičích.



Štěňátka již mají nový domov.

Výstavy Ariana 2003 - 2008

23. listopadu 2008 v 19:26 Výstavy Ariana
11.10.2008 Klubová výstava HW Milovice /tř. otevřená/ Ans Schellekens
Velmi dobrá

5 letá plavá, silná fena, samičí výraz, tmavé oko, uši posazeny dozadu, krásný pigment, méně na nose, nůžkový skus, dobré úhlení vepředu i vzadu, správná délka ocasu a správné nesení, plynulý pohyb rušený jen nadváhou, krásná srst, krásná barva, přátelská povaha.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
15.5.2004 Klubová výstava HW Milovice /tř. mladých/ L. Novák

Velmi dobrá

Deset měsíců stará fena, dobré kostry, standardně utvářená hlava, správné úhlení konč., méně vyvinuté předhrudí, ne zcela jistá povaha.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
10.4.2004 Pojizerská výstava psů Mladá Boleslav /tř. mladých/ M. Václavík

Velmi dobrá 2
Kostra odpovídá stáří, pěkná kondice, dobrý formát, hlava zatím jemnější, korektní chrup, pevná vrchní linie, dobré úhlení, dobrý pohyb
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Jessy Tygres - foxteriér drsnosrstý

23. listopadu 2008 v 14:06 In Memoriam
24.3.1983 - 15.10.1992 (nádor mléčné žlázy)

Poslušná a šikovná fenka, ale myslivec by z ní radost neměl :-) Byl to první pejsek, s kterým jsem složila zkoušky - tenkrát ještě na cvičišti Svazarmu. Dokonce jsme zkusili i záchranařinu.  
Zkoušky: ZMMP, ZMP1

Marylou z Rifu

23. listopadu 2008 v 13:52 In Memoriam

9.10.1992 - 20.2.2005 (karcinom dělohy)

Marylou z Rifu alias Melinka. Šikovná, poslušná pokud nebyl na dohled les. Bohužel, byla těžká alergička, navíc trpěla dědičnou oční chorobou PRA, od tří let byla téměř slepá od šesti let úplně. Ve dvou letech, to jsme ještě o její chorobě nevěděli, odchovala čtyři štěňátka.
Narodila se v Táboře v ch.s. Z Rifu paní Letáčkové

Otec: norník Ch. Corpus v.d. Bismarcquelle

Matka: norník Sharon z Rifu, CAC









Melda ve 12 letechmelda12




A Melinčina štěňátka (1995):


stenatka_melda2
atysek
bardikstenatka

aireen
nejmenší štěňátko, jediná fenečka. Veterináři jí nedávali naději na přežití, nakonec se dožila 12 let. 

Kontakty na nás

23. listopadu 2008 v 3:43 Kontakty
Lucie a Miloslav Kučerovi

Lom 1152
Lysá nad Labem
289 22

e-mail: ariana.hovawart@seznam.cz
Skype: luckyariana
ICQ: ariana.hovawart (477-544-095)
Tel: 602 16 16 99



Spouštíme tento blog

23. listopadu 2008 v 3:35 Aktuality

Vítáme Vás na našich stránkách!
Na tomto webu se Vám představuje hovawartka Ariana, šeltie Enjoy, foxteriérka Goody alias Jessy a dva kocouři Oskar a Míša...

Základní údaje His Higness

23. listopadu 2008 v 3:02 His Higness de Borgione - ragdoll
His Higness alias Míša. Kocour plemene Ragdoll.
Rezervovaný, opatrný, distingovaný, mírný. Nikdy jsme ho neslyšeli ani zasyčet, natož aby vytáhl drápek. Má rád svůj klid a je tak trochu sám pro sebe. Rád se pomazlí, ale jen když to na něj náhodou příjde. A zásadně jen ráno, jen velmi vyjímečně večer. Zbožňuje svého druha Oskara a jen s ním si hraje. Smečkových mezidruhových her se (narozdíl od Oskara) z principu nezúčastňuje, vylomeniny všeho druhu jsou mu cizí, na kuchyňskou linku ani na stůl (narozdíl od Oskara) nikdy nevlezl. Majestátní, krásně stavěný kocour.




Narodil se 7.4.2006 v Ostravě v ch. s. De Borgione

Otec: GIC Archibald Chokomoon (RAG n)

Matka: CH Darlingcats Bianka (RAG n 04)

Chovnost: kastrát

Výstavy: Neodpovídá standardu v barvě - bílé zadní tlapky

FOTOGALERIE na Rajče.net






Základní údaje Quido

23. listopadu 2008 v 2:31 Quido Ryve Nostra - birma

Quido Ryve Nostra alias Oskar. Nádherný kocour plemene Birma. Náš Oskárek s neuvěřitelnou povahou. Náš kočkopes. Myslím, že takovou kočku má člověk jen jednou za život. Miloučký, mazlivý, poslušný, můj závisláček. Přátelský bez vyjímky ke všem v domě i k nově příchozím. Se šeltkou Enjoy jsou jedna duše, jejich hrátky jsou kouzelné. Následuje nás na každém kroku, naše blízkost je jeho základní životní potřebou i přesto, že má k sobě parťáka. Přesto kočka se vším všudy. Šikovný lovec, hrdá, vznešená povaha.
Narodil se 30.3.2006 v Novém Strašecí.

Otec: ICh Bajazzo v. Freigut (SBIa 21)

Matka: ICh. Ilyria Legenda Aurea (SBI a)

Výstavy: odpovídá standardu, stále ještě dospívající, možná v r. 2009
Chovnost: kastrát


FOTOGALERIE na Rajče.net














Základní údaje Goody

23. listopadu 2008 v 1:55
Ďáblík, ostatně jak jinak, že... je to přeci foxteriér... výčet všech škod napáchaných tímto stvořením budeme průběžně doplňovat.
Narodila se 25.9. 2008 v Lhenicích u Netolic v ch.s. Simarko

Otec: ch. Elias´t Beuke Jagerken, CH ČR, CH SR, Klubový šampion

Matka: ch. Arkona od Rytíře Malovce, CH ČR

Výška: 36,5 cm

Výstavy:

Zkoušky:

Jessy je milá, temperamentní a elegantní fenka s krásnou stavbou těla. Je mazlivá a velmi přátelská a přestože je posledním přírůstkem do naší smečky, okamžitě zapadla a od první chvíle vychází skvěle se všemi jejími členy, kočkami počínaje a králíky konče. Jessy patří do naší rodiny, ale její majitelkou je moje maminka a u ní především plní úlohu společnice a mazlíka. Neúčastní se tedy naplno všech našich aktivit. Pro její exteriérové přednosti nevylučujeme, že ji časem "protáhneme" nějakou tou výstavou, ale bude k tomu potřeba trochu času ke vštípení minima disciplíny, jež jí prozatím schází : -)
P.S. Ještě jsme neměli psa, který by tzv. pérkovou metodou vyskočil tak vysoko.



Základní údaje Enjoy

23. listopadu 2008 v 0:50 Ch.Enjoy Gold Ria-Henria - šeltie

Temperamentní, naprosto vyrovnaná, učenlivá, citlivá, velmi přátelská a líbivá fenka. Narodila se 22.6.2007 v Brandýse nad Labem v chovatelské stanici Ria-Henria.

Otec: Caddy ze Skalní vyhlídky, CAC

Matka: Aisha Gold Ria-Henria, výborná

Výška: 36cm

Výstavy: Šampion ČR

CACIB ČR, 4x CAC, 3x res.CAC
Vždy výborná v pořadí, 2x Vítěz třídy, Krajský vítěz

Zkoušky: ZOP 99b, výborná /Martinů/


Bonitace: CHOVNÁ (Pardubice 5.9.2009) VRH "A" (2010), VRH "D" (2013), VRH "F" (2014)

- plnochrupá

- CEA DNA - carrier (Liběchov)

- CEA/PRA/KAT neg.
(MVDr. Beránek 2.7.09)
(MVDr. Beránek 24.6.10)
- Luxace patelly - 0/0

Joyinka je náš rarášek. Věčně veselá, stále v pohybu, neúnavná a vždy připravená k akci. S obrovským srdcem a láskou ke všem lidem i zvířatům, s neobyčejně vyvinutým smyslem pro neplechy všeho druhu. Specialistka na hloubení děr v zahradě.


FOTOGALERIE na Rajče.net



joy3







Základní údaje Ariana

22. listopadu 2008 v 22:59 Ariana Z rajského kopce - hovawart



Krásná, mohutná, velmi inteligentní, oddaná, empatická a ovladatelná fena. Narodila se 18.6.2003 v Karviné, v chovatelské stanici Z rajského kopce.

Zemřela dne 6.12.2015

Otec: Hasko Gasko Prim, Euro. Win., Svět. vít., Champ. ČR, SR

Matka: Bianka Adamův hrádek, CAC

Výška: 68cm

DKK: 2/3 - nechovná 3/4 v pěti letech

Výstavy: velmi dobrá

Zkoušky:

ZOP 100b., výborně /Baudyš/
ZZO 54b., prospěla výborně /Huclová/


FOTOGALERIE na Rajče.net

Arianka je naše živé zlato. Užili jsme si s ní, když byla velmi mladá, to je pravda. Ostatně, byla by škoda nepodělit se o některé zábavné, avšak někdy i méně zábavné, historky z jejího mládí. Budete-li mít tedy chuť a dostatek času, můžete si počíst na tomto odkazu "Arianka jako štěně" . Texty v této podrubrice jsou převzaté z našich webových stránek, které však již dávno nejsou v provozu, tomu odpovídá i styl psaní a popisované události. Dnes je vše jinak. Vše se změnilo. Z Arči, jakmile jen trochu dospěla, se stal super pes! takže případným zájemcům o toto plemeno a nebo čerstvým majitelům, kteří se potýkají s poněkud svéráznou povahou hovawartího dorostence vzkazujeme - nenechte se odradit! Nezoufejte, nevzdávejte to, bude dobře... hovawart je skvělý pes!

Dnes je Arianka naprosto bezproblémový, ideální, rodinný pes. Všechny zdravotní potíže již dávno vymizely, (jistě i zásluhou naší paní veteřinářky MVDr. Malcové ze Šestajovic). Stal se z ní vyrovnaný jedinec, skvělý hlídač, nekonfliktní, milující svojí rodinu. Zkrátka, je typickou představitelkou plemene jak po stránce exteriérové, tak po stránce povahové. Nesnáší výstavy, nechce se předvádět, nechápe proč kousat do rukávu když může rovnou do figuranta, ráda cvičí poslušnost, dobře stopuje. Poslušnost na úrovni ZVV3 bez obran a v pokročilejším věku pochopitelně (vzhledem k DKK) i bez překážek. Bohužel, jak už bylo zmíněno, pro vyšší stupeň DKK není chovná.

Ariana Z rajského kopce3














ari_stoji